14.9.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/3

1.

Těmito pokyny se stanoví zásady, které bude Komise Evropských společenství dodržovat při vymezování trhů a posuzování dohod o spolupráci v odvětvích námořní dopravy, jichž se přímo týkají změny, které přineslo nařízení Rady (ES) č. 1419/2006 ze dne 25. září 2006, kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 4056/86, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 (nyní články 81 a 82) Smlouvy v námořní dopravě, a mění nařízení (ES) č. 1/2003, pokud jde o rozšíření jeho působnosti na kabotáž a trampovou dopravu (1).

2.

Tyto pokyny mají podnikům a sdružením podniků provozujícím tyto služby do a/nebo z přístavu (přístavů) Evropské unie pomoci posoudit, zda jsou jejich dohody (2) slučitelné s článkem 81 Smlouvy o založení Evropských společenství. Na ostatní odvětví se tyto pokyny nevztahují.

3.

Nařízení (ES) č. 1419/2006 rozšířilo oblast působnosti nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (3) a nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (4) na kabotáž a trampovou dopravu. Od 18. října 2006 podléhají všechna odvětví námořní dopravy obecně použitelnému procesnímu rámci.

4.

Nařízení (ES) č. 1419/2006 zrušilo rovněž nařízení Rady (EHS) č. 4056/1986 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 (nyní články 81 a 82) Smlouvy v námořní dopravě (5), které obsahovalo blokovou výjimku pro liniové konference, která povolovala, aby námořní linky, které jsou členy liniových konferencí, stanovovaly sazby a ostatní podmínky přepravy, jelikož systém konferencí již nesplňoval kritéria čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Zrušení blokové výjimky nabude účinnosti ode dne 18. října 2008. Po tomto datu musí všichni linioví dopravci provozující dopravu do a/nebo z přístavu (přístavů) Evropské unie ukončit veškerou činnost v oblasti liniových konferencí, která je v rozporu s článkem 81 Smlouvy. Tak tomu bude bez ohledu na to, zda ostatní jurisdikce (výslovně či mlčky) povolují stanovování sazeb liniovými konferencemi nebo tzv. diskusní dohody.

5.

Tyto pokyny doplňují pokyny, které již Komise vydala. Jelikož pro námořní dopravu jsou typické rozsáhlé dohody o spolupráci mezi vzájemně soutěžícími dopravci, zvláštní význam mají pokyny o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na dohody o horizontální spolupráci (6) (dále jen „pokyny o horizontální spolupráci“) a pokyny o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy (7).

6.

Na dohody o horizontální spolupráci v liniové dopravě, pokud jde o poskytování společných služeb, se vztahuje nařízení Komise (ES) č. 823/2000 ze dne 19. dubna 2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na některé kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě mezi společnostmi liniové dopravy (konsorcii) (8). Stanoví se v něm podmínky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy, za nichž se zákaz v čl. 81 odst. 1 Smlouvy nevztahuje na dohody mezi dvěma či více přepravci provozujícími plavidla (konsorcii). Vzhledem ke změnám, které zavedlo nařízení (ES) č. 1419 /2006, bude provedena jeho revize (9).

7.

Těmito pokyny není dotčen výklad článku 81 Smlouvy, který může podat Soudní dvůr nebo Soud prvního stupně Evropských společenství. Zásady v těchto pokynech je nutno uplatňovat podle zvláštních okolností daného případu.

8.

Komise tyto pokyny použije pro počáteční období pěti let.

9.

Liniová doprava, kabotáž a trampová doprava jsou odvětví námořní dopravy, jichž se přímo dotýkají změny, které přineslo nařízení (ES) č. 1419/2006.

10.

Liniová doprava zahrnuje pravidelnou nákladní dopravu, zejména v kontejnerech, do přístavů na určité zeměpisné trati, obvykle nazývané námořní trať. K dalším obecným rysům liniové dopravy patří, že plavební jízdní řády a data plaveb jsou ohlášena předem a služby jsou dostupné všem uživatelům dopravy. Podle definice uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení (EHS) č. 4056/86 se trampovou dopravou rozumí doprava hromadného nebo samostatného zboží plavidly používanými jedním nebo více zasilateli na základě smlouvy o pronájmu uzavřené na cestu nebo na čas, nebo na základě jiné formy smlouvy o nepravidelné nebo neohlášené plavbě, přičemž sazby za přepravu jsou volně sjednávány případ od případu v souladu s podmínkami nabídky a poptávky. Většinou se jedná o nepravidelnou dopravu jediného druhu zboží, jímž je plavidlo naloženo (10). Kabotáž zahrnuje poskytování služeb námořní dopravy včetně trampové a liniové dopravy mezi dvěma či více přístavy v témže členském státě (11). Přestože se tyto pokyny nevztahují konkrétně na služby kabotáže, použijí se i na tyto služby, a to za předpokladu, že jsou poskytovány jako služby liniové či trampové dopravy.

11.

Článek 81 Smlouvy se vztahuje na všechny dohody, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. Ovlivněním obchodu se rozumí, že je možné s určitou mírou pravděpodobnosti na základě souboru objektivních právních nebo věcných faktorů předvídat, že dohoda nebo postup může mít vliv, přímý nebo nepřímý, skutečný nebo potenciální, na strukturu obchodování mezi členskými státy, např. může bránit dosažení cíle jednotného trhu (12). Komise zveřejnila informace o tom, jak bude uplatňovat pojem ovlivnění obchodu, ve svých pokynech k pojmu ovlivnění obchodu podle článků 81 a 82 Smlouvy (13).

12.

Dopravní služby poskytované provozovateli liniové dopravy a účastníky společného fondu mají často mezinárodní charakter, poněvadž probíhají mezi přístavy Společenství a třetími zeměmi nebo se týkají vývozů a dovozů mezi dvěma či více členskými státy (tj. obchod uvnitř Společenství) (14). Ve většině případů je možnost ovlivnění obchodu mezi členskými státy mimo jiné kvůli dopadu, který mají na trhy poskytující dopravní a zprostředkovatelské služby, velmi pravděpodobná (15).

13.

Ovlivnění obchodu mezi členskými státy má v souvislosti se službami námořní kabotáže obzvláštní význam, určuje-li rovněž oblast působnosti článku 3 nařízení (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článku 81 Smlouvy. Nakolik tyto služby mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, je nutno posuzovat případ od případu (16).

14.

K posouzení účinků dohody na hospodářskou soutěž pro účely článku 81 Smlouvy je nutno vymezit relevantní výrobkový a zeměpisný trh (trhy). Hlavním účelem definice trhu je systematicky určit konkurenční překážky, s nimiž se podnik potýká. Pokyny ohledně této záležitosti jsou uvedeny v oznámení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva Společenství pro hospodářskou soutěž (17). Tyto pokyny se vztahují rovněž na definici trhu pro námořní dopravu.

15.

Relevantní výrobkový trh zahrnuje všechny výrobky nebo služby, které jsou spotřebitelem s ohledem na jejich vlastnosti, ceny a zamýšlené použití považovány za zaměnitelné nebo zastupitelné (18). Relevantní zeměpisný trh zahrnuje oblast, ve které se dotyčné podniky účastní dodávky výrobků nebo služeb a poptávky po nich, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně stejnorodé a která může být odlišena od sousedních zeměpisných oblastí, protože zejména podmínky hospodářské soutěže jsou v těchto oblastech zjevně odlišné (19). Dopravce (dopravci) nemůže (nemohou) mít významný vliv na převládající tržní podmínky, jestliže zákazníci mohou v reakci na malé a trvalé změny relativní ceny změnit poskytovatele služeb v krátké době, aniž by to pro ně znamenalo významné dodatečné náklady nebo rizika (20).

16.

Pro liniovou dopravu byly jako relevantní výrobkový trh stanoveny v několika rozhodnutích Komise a rozsudcích soudu služby kontejnerové liniové dopravy (21). Ostatní druhy dopravy nebyly na stejný trh služeb zařazeny, ačkoliv v některých případech mohou být tyto služby v omezené míře zaměnitelné. Důvodem je to, že u značného podílu zboží přepravovaného v kontejnerech nelze snadno přejít na jiný druh přepravy, např. leteckou dopravu (22).

17.

Za určitých okolností může být vhodné vymezit užší výrobkový trh omezený na určitý druh výrobku dopravovaného po moři. Například doprava zboží, které snadno podléhá zkáze, by mohla být omezena na mrazírenské kontejnery nebo zahrnovat přepravu na tradičních mrazírenských plavidlech (23). Ačkoliv ve výjimečných případech je možná určitá zastupitelnost mezi dopravou samostatného zboží a kontejnerovou dopravou (24), zdá se, že k trvalému přechodu od kontejnerové dopravy k hromadné dopravě nedochází. Pro velkou většinu kategorií zboží a uživatelů zboží v kontejnerech není doprava samostatného zboží přiměřenou alternativou kontejnerové liniové dopravy (25). Jakmile se náklad začne přepravovat pravidelně v kontejnerech, není pravděpodobné, že by se někdy přepravoval zase jako náklad, který v kontejnerech uložen není (26). Kontejnerová liniová doprava má proto tendenci převážně k jednosměrné zastupitelnosti (27).

18.

Relevantní zeměpisný trh zahrnuje oblast, v níž jsou služby uváděny na trh, obvykle řadu přístavů mezi jednotlivými konci námořní tratě (28). Pokud jde o evropský konec trati, zeměpisný trh byl dosud vymezen jako řada přístavů v severní Evropě nebo ve Středomoří. Jelikož služby liniové dopravy ze Středomoří jsou jen okrajově nahraditelné službami ze severoevropských přístavů, byly tyto vymezeny jako samostatné trhy (29).

19.

Komise dosud článek 81 Smlouvy na trampovou dopravu neuplatnila. Podniky mohou při svém posuzování vzít v úvahu následující prvky, pokud mají souvislost se službami trampové dopravy, které poskytují:

20.

Výchozím bodem pro vymezení relevantních trhů služeb v trampové dopravě jsou „hlavní podmínky“ jednotlivé žádosti o přepravu, jelikož obecně určují její základní prvky (30). V závislosti na konkrétních potřebách uživatelů dopravy budou tvořeny sjednatelnými a nesjednatelnými prvky. Je-li sjednatelný prvek hlavních podmínek, např. druh nebo velikost plavidla, určen, může např. naznačovat, že relevantní trh s ohledem na tento specifický prvek je širší, než bylo stanoveno v původním požadavku na přepravu.

21.

Povaha služby v trampové dopravě se může lišit a existuje celá škála přepravních smluv. Může být proto nutné zjistit, zda strana poptávky považuje služby poskytované na základě nájemní smlouvy uzavřené na čas nebo na cestu a smluv o lodní dopravě za zastupitelné. Je-li tomu tak, mohou patřit na stejný relevantní trh.

22.

Fyzické a technické podmínky nákladu, který má být přepraven, a druh plavidla poskytují první náznaky, co se týká relevantního trhu ze strany nabídky (31). Lze-li plavidla přizpůsobit přepravě různých nákladů se zanedbatelnými náklady a v krátkém čase (32), jsou poskytovatelé trampové dopravy schopni soutěžit o přepravu nákladu různého druhu. V těchto případech bude relevantní trh zahrnovat více než jeden druh nákladu.

23.

Existuje však řada druhů plavidel, která jsou technicky přizpůsobená nebo speciálně postavená za účelem poskytování specializovaných dopravních služeb. Ačkoliv specializovaná plavidla mohou přepravovat rovněž jiné druhy nákladu, obecně mají konkurenční nevýhodu. Schopnost poskytovatelů specializovaných služeb soutěžit na jiných trzích může být proto omezená.

24.

Jednotlivé druhy plavidel jsou obvykle dále rozděleny do řady standardních průmyslových velikostí (33). Nezdá se, že by za běžných tržních podmínek byla služba s objemem nákladu neodpovídajícím velikosti plavidla vzhledem k značným úsporám z rozsahu schopna nabízet konkurenceschopné sazby za přepravu. Zastupitelnost jednotlivých velikostí plavidel je mimoto omezena možnou hloubkou ponoru v přístavech a kanálech. Obecně je proto při zjišťování, zda jednotlivé plavidlo tvoří samostatný relevantní trh, třeba posuzovat zastupitelnost různých velikostí plavidel.

25.

V úvahu by se s ohledem na velikost plavidel v trampové dopravě měla vzít rovněž existence substitučních řetězců. Na některých trzích trampové dopravy nejsou velikosti plavidel v okrajové oblasti trhu přímo nahraditelné. Účinky substitučního řetězce mohou nicméně omezovat cenotvorbu na okrajích a vést k jejich zahrnutí do širší definice trhu.

26.

Na některých trzích trampové dopravy se musí vzít v potaz to, zda lze plavidla považovat za vlastní kapacitu podniku dopravce, a tudíž by se neměla zohledňovat při posuzování relevantního trhu.

27.

Nahraditelnost na straně nabídky a poptávky mohou ovlivnit dodatečné faktory, např. spolehlivost poskytovatele služeb, bezpečnostní a právní požadavky, např. požadavek na tankery s dvojitým trupem ve vodách Společenství.

28.

Požadavky na přepravu obvykle zahrnují zeměpisné prvky, např. přístav nebo oblast nakládky a vykládky. Tyto přístavy poskytují první vodítko pro definici relevantního zeměpisného trhu ze strany poptávky.

29.

V trampové dopravě jsou přístavy obvykle nahraditelné ze strany nabídky, jelikož se nejedná o pravidelnou dopravu, ale o služby v závislosti na konkrétní poptávce. Zastupitelnost přístavů může být omezena, pokud jde o mobilitu plavidla, např. omezení týkající se terminálu a ponoru nebo ekologické normy pro konkrétní druhy plavidel v některých přístavech nebo oblastech.

30.

Při vymezování relevantních zeměpisných trhů je nutno vzít v úvahu přemisťování plavidel, cesty se zátěží a obchodní nerovnováhy. Některé zeměpisné trhy mohou být definovány podle směru nebo se mohou vyskytovat pouze dočasně, např. pokud poptávku po přepravě určitého nákladu pravidelně ovlivňují klimatické podmínky nebo období sklizně.

31.

Několik rozhodnutí Komise a rozsudků Soudu vzalo za základ výpočtu tržního podílu v liniové lodní dopravě údaje o objemu a kapacitě (34).

32.

Na trzích trampové dopravy soutěží poskytovatelé služeb o přepravní smlouvy, tj. prodávají cesty. V závislosti na konkrétních předmětných službách mohou operátoři vypočítávat své roční tržní podíly na základě různých údajů (35), například:

33.

Dohody o spolupráci jsou obvyklým rysem trhů námořní dopravy. Vzhledem k tomu, že tyto dohody mohou uzavírat skuteční i potenciální soutěžitelé a že mohou mít negativní vliv na parametry hospodářské soutěže, musí podniky věnovat zvláštní pozornost tomu, aby zajistily jejich soulad s pravidly hospodářské soutěže. Na trzích služeb, jako je námořní doprava, mají zvláštní význam pro hodnocení účinku dohody na relevantním trhu tyto prvky: ceny, náklady, kvalita, četnost a diferenciace poskytované služby, inovace, marketing a komercionalizace služby.

34.

Pro služby, na něž se vztahují tyto pokyny, mají zvláštní význam tři typy dohod: technické dohody, dohody o výměně informací a dohody o společném fondu.

35.

Na některé druhy technických dohod se nemusí vztahovat zákaz stanovený v článku 81 Smlouvy, a to z toho důvodu, že neomezují hospodářskou soutěž. Tak tomu je třeba v případě horizontálních dohod, jejichž jediným cílem a důsledkem je provedení technických zlepšení nebo zajištění technické spolupráce. Za dohody, které patří do této kategorie, lze považovat rovněž dohody týkající se zavedení ekologických norem. Dohody mezi soutěžiteli, které se týkají cen, kapacity nebo jiných parametrů hospodářské soutěže do této kategorie v zásadě nepatří (37).

36.

Systém výměny informací znamená dohodu, na jejímž základě si podniky vyměňují informace vzájemně nebo je poskytují společné agentuře odpovědné za jejich soustřeďování, sestavování a zpracování, než se tyto informace vrátí zpět účastníkům v dohodnuté podobě a se sjednanou četností.

37.

V mnoha odvětvích je běžnou praxí, že se shromažďují, vyměňují a zveřejňují souhrnné statistické údaje a obecné informace o trhu. Tyto zveřejňované informace o trhu jsou vhodným prostředkem k zvýšení transparentnosti trhu a informovanosti zákazníků, a mohou tak přispívat k efektivnímu hospodaření. Výměna obchodně citlivých a individuálních údajů o trhu však může za určitých okolností porušovat článek 81 Smlouvy. Tyto pokyny mají poskytovatelům služeb námořní dopravy pomoci při posuzování, zda takovéto výměny informací porušují pravidla hospodářské soutěže.

38.

V odvětví liniové dopravy je výměna informací mezi jednotlivými námořními linkami, které jsou účastníky liniových konsorcií, která by jinak spadala do působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy, přípustná v rozsahu, v jakém tyto informace napomáhají a jsou nezbytné pro společné provozování služeb liniové dopravy a jiné formy spolupráce, na něž se vztahuje bloková výjimka podle nařízení Komise (ES) č. 823/2000 (38), nebo bez ohledu na blokovou výjimku či nad její rámec, pokud a pouze je-li možné je individuálně zdůvodnit na základě článku 81 Smlouvy.

39.

Při posuzování systémů výměny informací podle právních předpisů Společenství týkajících se hospodářské soutěže je nutno rozlišovat níže uvedené skutečnosti.

40.

Výměna informací může být mechanismem, který umožňuje provádění protisoutěžních praktik, např. sledování dodržování dohod v rámci kartelu. Pokud výměna informací slouží jednání, jež poškozuje hospodářskou soutěž, její posouzení je nutno provést spolu s posouzením tohoto jednání. Tyto pokyny se takovýchto výměn informací netýkají.

41.

Výměna informací však může sama o sobě představovat porušení článku 81 Smlouvy. Tato situace nastává, jestliže výměna informací snižuje nebo odstraňuje míru nejistoty, pokud jde o fungování dotyčného trhu, což má za následek omezení hospodářské soutěže mezi podniky (39).

42.

Pokud existuje skutečně konkurenční trh, je pravděpodobné, že transparentnost mezi obchodníky povede ke zvýšení hospodářské soutěže mezi dodavateli (40). Kromě toho podle konstantní judikatury článek 81 Smlouvy nebrání podnikům, aby se rozumně přizpůsobily stávajícímu nebo očekávanému chování ostatních soutěžitelů (41).

43.

Každý hospodářský subjekt však musí určit nezávisle politiku, kterou hodlá na trhu sledovat. Proto jsou vyloučeny přímé nebo nepřímé kontakty podniků s ostatními hospodářskými subjekty, které ovlivňují chování soutěžitele nebo které odhalují vlastní (zamýšlené) chování, jestliže cílem nebo důsledkem těchto kontaktů je zajistit vznik podmínek hospodářské soutěže, jež neodpovídají běžným podmínkám na dotyčném trhu, s přihlédnutím k povaze dodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, velikosti a počtu podniků a objemu trhu (42).

44.

Při zkoumání pravděpodobných účinků výměny informací poskytuje určité obecné vodítko judikatura soudů Společenství. Soud shledal, že na vysoce koncentrovaném oligopolním trhu, kde je hospodářská soutěž už značně oslabena, povede častá výměna přesných informací o jednotlivých prodejích, která probíhá mezi hlavními soutěžiteli a při vyloučení ostatních dodavatelů a odběratelů, pravděpodobně k značnému narušení soutěže mezi obchodníky. Za takových okolností má pravidelné a časté sdílení informací o fungování trhu ten účinek, že se všem soutěžitelům odhalují tržní pozice a strategie různých jednotlivých soutěžitelů (43). Soudní dvůr rovněž shledal, že systém výměny informací může představovat porušení pravidel hospodářské soutěže i v případě, že trh není vysoce koncentrovaný, je zde však omezena nezávislost podniků při rozhodování v důsledku tlaku během následných jednání s ostatními soutěžiteli (44). Na druhé straně Soudní dvůr shledává, že systém čtvrtletního oznamování cen, které nesnižuje nejistotu jednotlivých podniků týkající se strategie jejich konkurentů v budoucnosti, nepředstavuje porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy (45).

45.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že skutečné nebo možné účinky výměny informací musí být posuzovány případ od případu, jelikož výsledky posouzení závisí na kombinaci faktorů, které jsou specifické pro daný případ. Dvěma hlavními prvky, které Komise při posuzování výměny informací prověřuje, jsou struktura trhu, na němž k výměně informací dochází, a charakter informací, které jsou vyměňovány. Při posuzování je nutno vzít v úvahu rovněž možné účinky, které by výměna informací mohla na daném trhu mít v porovnání s mírou hospodářské soutěže v případě, že by dohoda o výměně informací neexistovala (46). Aby se na výměnu informací vztahoval čl. 81 odst. 1 Smlouvy, musí mít výrazný nepříznivý vliv na parametry hospodářské soutěže (47).

46.

Níže uvedené pokyny se týkají analýzy omezení hospodářské soutěže podle čl. 81 odst. 1 Smlouvy. Pokyny k použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy jsou uvedeny v obecném oznámení týkajícím se dané věci (48).

47.

Úroveň koncentrace a struktura nabídky a poptávky na daném trhu jsou hlavními otázkami při posuzování, zda výměna informací spadá do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy (49).

48.

Úroveň koncentrace je obzvláště důležitá, neboť na vysoce koncentrovaných oligopolních trzích (50) se s větší pravděpodobností než na roztříštěných trzích objeví omezující účinky a s větší pravděpodobností budou tyto účinky trvalé. Větší transparentnost na koncentrovaném trhu může posílit vzájemnou závislost podniků a oslabit intenzitu hospodářské soutěže (51).

49.

Důležitá je rovněž struktura nabídky a poptávky, zejména počet vzájemně soutěžících hospodářských subjektů a symetrie a stálost jejich podílů na trhu a existence strukturálních vazeb mezi soutěžiteli (52). Komise může analyzovat rovněž jiné faktory, např. stejnorodost služeb a celkovou transparentnost na trhu.

50.

Výměna informací, které jsou již veřejně dostupné, nepředstavuje porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy (53). Je však důležité stanovit, zda výměna informací zvyšuje hodnotu veřejně dostupných informací nebo je kombinuje s ostatními informacemi, což vede k tomu, že se tyto kombinované informace stávají komerčně citlivými a jejich výměna může omezit hospodářskou soutěž.

51.

Za komerčně citlivé se považují informace, které nejsou historické a týkají se parametrů hospodářské soutěže, např. cen, kapacity nebo nákladů. Je pravděpodobnější, že se na výměnu takovýchto údajů mezi soutěžiteli bude čl. 81 odst. 1 Smlouvy vztahovat spíše než na výměnu informací, které jsou komerčně méně citlivé.

52.

Informace mohou být individuální nebo souhrnné. Individuální údaje se týkají určeného nebo identifikovatelného podniku. Souhrnné údaje kombinují údaje z dostatečného počtu nezávislých podniků, takže jednotlivé údaje není možno rozlišit. Na výměnu individuálních údajů mezi soutěžiteli se bude vztahovat 81 odst. 1 Smlouvy pravděpodobněji v případě komerčně citlivých údajů (54). Výměna souhrnných informací do působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy v zásadě nespadá. Komise bude věnovat náležitou pozornost úrovni agregace. Ta by měla být taková, aby nebylo možno dané informace od sebe oddělit, a umožnit tak podnikům přímo či nepřímo rozpoznat konkurenční strategie ostatních soutěžitelů.

53.

Důležitými činiteli jsou rovněž stáří údajů a období, k němuž se vztahují. Údaje mohou být historické, aktuální, nebo se může jednat o údaje týkající se budoucnosti. Výměna historických údajů se obvykle nepovažuje za výměnu, která spadá do působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy, jelikož nemůže mít žádný skutečný dopad na budoucí chování podniku. V minulosti Komise shledala historickými informace starší jednoho roku (55), zatímco informace, jejichž stáří je méně než jeden rok, pokládala za aktuální (56). Historická nebo aktuální povaha informací by se měla posuzovat pružně s přihlédnutím k tomu, v jaké míře dané údaje na relevantním trhu zastarávají. Údaje o budoucnosti se týkají názoru podniku na to, jak se bude trh vyvíjet nebo jakou strategii podnik hodlá na tomto trhu sledovat. Výměna údajů týkajících se budoucnosti bude s velkou pravděpodobností problematická, zejména pokud jde o údaje o cenách či o produkci. Tyto údaje mohou odhalit obchodní strategii, kterou podnik hodlá na trhu přijmout. To může značně omezit soupeření mezi stranami, které se na výměně informací podílejí, a tak potenciálně omezit hospodářskou soutěž.

54.

Je nutno uvážit rovněž četnost, s jakou k výměně informací dochází. Čím častěji jsou informace vyměňovány, tím rychleji mohou soutěžitelé reagovat. To usnadňuje odvetná opatření a v konečném důsledku oslabuje pobídky k soutěžnímu chování na trhu. Mohla by být omezena tzv. skrytá hospodářská soutěž.

55.

V liniové dopravě není například pravděpodobné, že by výměna historických údajů o objemu a kapacitě omezovala hospodářskou soutěž, i když se nejedná o souhrnné informace; zda lze údaje považovat za historické je nutno stanovit podle toho, jaký pravděpodobný účinek na relevantní trh by mělo jejich prozrazení. Je pravděpodobné, že doba, za kterou údaje zastarávají, je kratší u souhrnných informací než u informací individuálních. Podobně je nepravděpodobné, že by výměna aktuálních informací o objemu a kapacitě omezovala hospodářskou soutěž, jsou-li tyto údaje v odpovídající míře agregovány, takže není možno přímo či nepřímo určit operace jednotlivých zasílatelů nebo dopravců.

56.

Opatrnost je naopak namístě při posuzování výměn prognóz týkajících se kapacity, a to i v souhrnné podobě, pokud taková prognóza nevychází z údajů dostupných široké veřejnosti a zejména probíhá-li tato výměna na koncentrovaných trzích. Na trzích liniové dopravy jsou údaje o kapacitě hlavním parametrem pro koordinaci soutěžního chování a mají přímý účinek na ceny. Souhrnné prognózy týkající se kapacity, které udávají, na kterých tratích bude kapacita využita, mohou být protisoutěžní, pokud povedou k přijetí společné strategie ze strany několika či všech dopravců a k poskytování služeb za ceny, jež jsou vyšší než konkurenční ceny. Mimoto zde existuje nebezpečí oddělení údajů, poněvadž je možno je porovnat s individuálními oznámeními liniových dopravců. To by podnikům umožnilo zjistit postavení na trhu a strategie soutěžitelů.

57.

V liniové dopravě ukazuje cenový index průměrný pohyb cen za přepravu námořního kontejneru. Cenový index vycházející z řádně vytvořených souhrnných informací o cenách pravděpodobně čl. 81 odst. 1 Smlouvy neporuší, za předpokladu, že jsou dané údaje agregovány natolik, že není možno je od sebe oddělit, a umožnit tak podnikům přímo či nepřímo rozpoznat konkurenční strategie ostatních soutěžitelů. Jestliže se vlivem cenového indexu sníží nejistota dopravce, pokud jde o budoucí postoj soutěžitelů, je čl. 81 odst. 1 Smlouvy porušen. Při posuzování pravděpodobného vlivu cenového indexu na daný relevantní trh je třeba přihlédnout k úrovni agregace údajů, k tomu, zda jsou dané údaje historické či aktuální povahy, a k četnosti, s jakou je tento index zveřejňován. Rovněž je důležité posoudit společně všechny jednotlivé prvky jakéhokoli systému výměny informací, aby bylo možno postihnout možné vzájemné ovlivňování, např. mezi výměnou údajů o kapacitě a objemu na jedné straně a cenovým indexem na straně druhé.

58.

Výměna informací mezi dopravci, která omezuje hospodářskou soutěž, může nicméně vést ke zvýšení hospodářské účinnosti, např. lepším plánováním investic a účinnějším využíváním kapacit. Je třeba, aby v souladu s čl. 81 odst. 3 Smlouvy měl z těchto pozitivních účinků prospěch zákazník a aby byly vyhodnoceny v porovnání s negativními účinky, které výměna informací v oblasti hospodářské soutěže přináší. V souvislosti s tím je důležité připomenout, že jednou z podmínek uvedených v čl. 81 odst. 3 Smlouvy je požadavek, aby byl spotřebitelům vyhrazen přiměřený podíl na výhodách, které z omezujících dohod vyplývají. Pokud jsou splněny všechny čtyři kumulativní podmínky uvedené v čl. 81 odst. 3 Smlouvy, zákaz stanovený v čl. 81 odst. 1 Smlouvy se nepoužije (57).

59.

Čím více informací je sdíleno se zákazníky, tím méně je pravděpodobná problematičnost těchto údajů. Pokud se transparentnost trhu zvýší pouze ve prospěch dodavatelů, může to zákazníky připravit o možnost získat výhodu z vyšší „skryté hospodářské soutěže“. Výměna informací pouze mezi dodavateli může rovněž představovat překážku vstupu.

60.

V liniové dopravě například dochází k porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy při schůzkách, jichž se účastní pouze dopravci a jež jsou svolávány za účelem projednání aktuálních a podrobných údajů, pokud vylučují soupeření mezi stranami, které se výměny informací účastní. V tomto případě by účastníci museli prokázat, že tato výměna splňuje čtyři kumulativní podmínky čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Tuto situaci je nutno odlišit od diskusí, které se uskutečňují legitimně v rámci obchodního sdružení, např. na základě veřejně dostupných informací o trhu nebo na základě technických a ekologických norem.

61.

Nejčastěji se opakující formou horizontální spolupráce v odvětví trampové dopravy je společný fond. Neexistuje jeden univerzální model společného fondu. Zdá se však, že některé rysy jsou shodné pro všechny společné fondy v různých segmentech trhu, jak je objasněno níže.

62.

Běžný společný fond spojuje řadu obdobných plavidel (58) patřících různým vlastníkům a provozovaných v rámci jedné správy. Správce společného fondu obvykle odpovídá za obchodní řízení (např. společný marketing (59), sjednávání sazeb za přepravu a centralizaci příjmů a dopravních nákladů (60)) a za komerční provoz (plánování plaveb a vydávání pokynů plavidlům, jmenování zástupců v přístavech, informování zákazníků, vystavování faktur za přepravu, objednávání zásobníků, vybírání příjmů plavidel a jejich rozdělování podle předem dohodnutého systému zohledňujícího podíl jednotlivých účastníků atd.). Na činnost správce společného fondu často dohlíží výkonný výbor, v němž jsou zastoupeni majitelé plavidel. Za technický provoz plavidel (bezpečnost, posádka, opravy, údržba atd.) jsou i nadále odpovědní jednotliví majitelé. Ačkoliv členové společného fondu uvádějí své služby na trh společně, své služby poskytují individuálně.

63.

Z výše uvedeného popisu vyplývá, že hlavním rysem běžných společných fondů je společný prodej ve spojení s některými rysy společné výroby. Proto jsou důležité zásady týkající se jak společného prodeje jako varianty dohody o společném obchodním využití, tak i společné výroby v pokynech Komise o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na dohody o horizontální spolupráci (61). Avšak vzhledem k rozdílným rysům jednotlivých společných fondů je nutno každý společný fond analyzovat případ od případu s cílem určit, zda se na něj vztahuje čl. 81 odst. 1 Smlouvy, a pokud ano, zda splňuje čtyři kumulativní podmínky stanovené v čl. 81 odst. 3 Smlouvy.

64.

Na společné fondy, které spadají do působnosti nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (62), jelikož byly vytvořeny jako společné podniky plnící na trvalém základě všechny funkce samostatné hospodářské jednotky (tzv. plně funkční společný podnik, viz čl. 3 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004), se přímo nevztahují změny zavedené nařízením (ES) č. 1419/2006. Pokyny k příslušné problematice lze najít mimo jiné v konsolidovaném jurisdikčním oznámení Komise podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků (63). Mají-li tyto společné fondy za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování svých mateřských společností, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii čl. 81 odst. 1 a 3 Smlouvy s cílem zjistit, zda je či není toto spojení slučitelné se společným trhem (64).

65.

Zákaz podle čl. 81 odst. 1 Smlouvy se nevztahuje na dohody o společném fondu, pokud účastníci společného fondu nejsou skutečnými nebo potenciálními soutěžiteli, nebo se jedná o konkurenční společnosti, které nemohou v žádném případě poskytovat služby, na něž se dohoda vztahuje, individuálně. Tak by tomu bylo např. tehdy, pokud by dva či více majitelů lodí vytvořili společný fond, jehož jediným účelem by bylo předkládat nabídky v rámci zadávacích řízení, jejichž předmětem jsou dohody o lodní dopravě, a provádět tyto dohody, o něž by se nemohly úspěšně ucházet jako jednotlivé hospodářské subjekty nebo by je nemohly samy realizovat. V praxi však společné fondy často nemusí vyhradit všechny své lodě pro dohody o lodní dopravě, jelikož zapojení všech plavidel společného fondu do jednoho druhu smlouvy by mohlo vést k tomu, že by společný fond přišel o jiné příležitosti k maximalizaci zisku, což by znamenalo, že je znemožněno dosáhnout cílů, pro něž jsou společné fondy obvykle zřizovány.

66.

Na společné fondy, jejichž činnost neovlivňuje příslušné parametry hospodářské soutěže, jelikož mají menší význam nebo neovlivňují výrazně obchod mezi členskými státy (65), se čl. 81 odst. 1 Smlouvy nevztahuje. Aby platilo první kritérium, dotyčný společný fond nesmí obsahovat ustanovení o společném stanovování cen a o společném marketingu. Pokud jde o druhé kritérium, vzhledem ke své povaze mohou dopravní služby nabízené společnými fondy obchod mezi členskými státy pravděpodobně ovlivnit (66).

67.

Je-li cílem dohody mezi soutěžiteli o společném fondu omezení hospodářské soutěže prostřednictvím stanovování cen, omezování výstupu nebo rozdělování trhů či zákazníků, spadá tato dohoda do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy. Dohody mezi soutěžiteli, které zahrnují stanovování cen (67), spadají do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy vždy, a to bez ohledu na tržní sílu jednotlivých stran (68).

68.

Jestliže cílem společného fondu není omezení hospodářské soutěže, je nezbytná analýza jeho účinků na dotyčném trhu. Na dohodu se vztahuje čl. 81 odst. 1 Smlouvy, je-li pravděpodobné, že bude mít výrazný nepříznivý dopad na parametry hospodářské soutěže na trhu, např. na ceny, náklady, diferenciaci služeb, kvalitu služeb a inovace. Dohody mohou mít tento účinek v důsledku výrazného omezení soupeření mezi stranami dohody nebo mezi nimi a třetími stranami (69).

69.

Schopnost společného fondu vyvolat výrazně nepříznivé účinky na trhu závisí na hospodářských okolnostech s přihlédnutím k povaze dané dohody a společné tržní síle jejích stran společně s ostatními strukturálními faktory na relevantním trhu. Rovněž je nutno posoudit, zda dohoda o společném fondu ovlivňuje chování jejích stran na sousedních trzích úzce spojených s trhem, který je spoluprací přímo dotčen (70). Tak tomu může být např. tehdy, je-li relevantním trhem společného fondu trh pro přepravu automobilů na speciálních plavidlech pro přepravu automobilů (trh A) a členové společného fondu na trhu provozují rovněž plavidla typu ro-ro (trh B).

70.

Pokud jde o povahu dané dohody, je nutno uvážit rovněž to, zda dohoda o společném fondu obsahuje ustanovení, která jeho členům zakazují, aby mimo společný fond působili na stejném trhu, a nakolik dochází k výměně hospodářsky citlivých informací, které by členům působícím na stejném trhu mimo společný fond mohly umožnit porovnávat ceny ve vztahu k obchodní politice společného fondu. Zvážit by se měly také případné vazby mezi společnými fondy, ať už na úrovni vedení či členů, nebo při sdílení nákladů a výnosů.

71.

Co se týče strukturálních faktorů na relevantním trhu, pokud má společný fond nízký tržní podíl, omezující účinky na hospodářskou soutěž pravděpodobně nevyvolá. Při posuzování dopadu daného společného fondu na relevantní trh je třeba vzít v úvahu i další faktory, jako jsou koncentrace trhu, pozice a počet soutěžitelů, stabilita tržních podílů v čase, vícenásobné členství ve společných fondech, překážky vstupu na trh a pravděpodobnost vstupu, transparentnost trhu, vyvažující kupní síla uživatelů dopravy a charakter služeb (například homogenní versus diferencované služby).

72.

Pokud se na společné fondy vztahuje čl. 81 odst. 1 Smlouvy, je nutné posoudit, zda tyto společné fondy splňují čtyři kumulativní podmínky stanovené v čl. 81 odst. 3. Dotyčné podniky musí prokázat, že: