P6_TA(2007)0051

Hlavní směry hospodářských politik pro rok 2007

Usnesení Evropského parlamentu o situaci v evropské ekonomice: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářských politik na rok 2007 (2006/2272(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005-2008) předložené Komisí (KOM(2005)0141) (dále jen "integrované hlavní směry"),

- s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/600/ES ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států [1],

- s ohledem na ekonomické prognózy Komise [2],

- s ohledem na hospodářskou zprávu EU za rok 2006 nazvanou "Dynamika přizpůsobování v eurozóně: Zkušenosti a úkoly", kterou Komise předložila dne 22. listopadu 2006,

- s ohledem na zprávy o provádění národních programů reforem v rámci lisabonské strategie, které členské státy předložily na podzim roku 2006 [3],

- s ohledem na výroční zprávu Komise o pokroku v plnění lisabonské strategie ze dne 12. prosince 2006 s názvem "Provádění obnovené lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost — rok výsledků",

- s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané "Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí v EU" (KOM(2006)0574),

- s ohledem na sdělení Komise "Demografická budoucnost Evropy - učiňme z problému výhodu" (KOM(2006)0571),

- s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské centrální bance "Výroční prohlášení o eurozóně" (KOM(2006)0392),

- s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2005 k doporučení Komise o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Společenství v rámci integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (2005-2008) [4],

- s ohledem na dokument předsednictví Rady o stěžejních bodech (Key Issues Paper) ze dne 7. února 2006 určený pro jednání rady ECOFIN s ohledem na zasedání Evropské rady na jaře 2007,

- s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, zasedání Evropské rady v Göteborgu ve dnech 15. a 16. června 2001 a zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 22. a 23. března 2005,

- s ohledem na čl. 99 odst. 2 Smlouvy o ES,

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0012/2007),

A. vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry jsou hlavním nástrojem EU v oblasti hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, který se soustřeďuje na střednědobý horizont tří let; vzhledem k tomu, že by tento nástroj měl být na základě znění z roku 2005 a nadcházejícího hodnocení pečlivě posouzen a více propracován v zájmu jeho lepšího uplatňování,

B. vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry, reformovaný Pakt stability a růstu a finanční rámec na léta 2007 až 2013 společně přispějí k vytvoření větší soudržnosti při tvorbě politik a ke zlepšení hospodářského řízení Evropské unie,

C. vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry by neměly být považovány pouze za přejmenované stávající politiky, ale měly by se stát skutečně integrovaným balíčkem politik zahrnujících a sbližujících rozměry makroekonomiky, mikroekonomiky a zaměstnanosti,

D. vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry jsou základním prvkem lisabonské strategie a jako hlavní nástroj k její realizaci a s pomocí vyváženého uplatňování politik by měly usilovat o vzájemně podnětné reformy v oblasti hospodářství, zaměstnanosti, životního prostředí a sociálního zabezpečení,

E. vzhledem k tomu, že hospodářský růst nepředstavuje cíl sám o sobě, ale nezbytnou podmínku, a tedy součást celkového přístupu, jenž usiluje o zajištění blahobytu a vysoké životní úrovně občanů; vzhledem k tomu, že úsilí o trvalý růst musí být založeno na hospodářské politice, politice sociálního zabezpečení, politice zaměstnanosti, politice životního prostředí a rozpočtové politice, které se řádně zhostí své odpovědnosti vůči budoucím generacím,

Využít hospodářského rozmachu a růstu zaměstnanosti v Evropské unii

1. konstatuje, že po šesti letech slabého hospodářského růstu, stagnace nebo dokonce recese v mnoha členských státech, dosáhlo evropské hospodářství příznivějších výsledků s rychlejším hospodářským růstem ve srovnání s předchozím rokem, a sice v roce 2006 dosahoval růst HDP 2, 8 % v Evropské unii a 2, 6% v eurozóně, avšak v roce 2007 by měl růst poklesnout na 2, 4% v Evropské unii a na 2, 1% v eurozóně; klade si otázku, do jaké míry může být evropský růst cyklické povahy, a zdůrazňuje, že je třeba zvýšit evropský růstový potenciál tak, aby se vytvářela pracovní místa;

2. zdůrazňuje, že existují velké rozdíly mezi mírami růstu členských států, a vyjadřuje obavy z relativně nízké míry růstu v řadě velkých členských států, kterou lze přičíst především stagnující vnitřní poptávce; v této souvislosti konstatuje nadprůměrnou míru růstu ve skandinávských zemích, kterou v poslední době doprovází podstatné snížení nezaměstnanosti;

3. zdůrazňuje, že v roce 2006 došlo ke zlepšení veřejných financí a snížení průměrného schodku rozpočtu na 2% HDP; očekává další zkvalitnění veřejných financí, které nebude pouze odrazem cyklických jevů;

4. konstatuje pozitivní vývoj na pracovním trhu, kdy se v roce 2006 zdvojnásobil roční nárůst produktivity práce z 0,6% na 1,2% a kdy nezaměstnanost klesla na 8% v Evropské unii i eurozóně, přičemž se do roku 2008 očekává další pokles nezaměstnanosti na 7,3 % v Evropské unii a na 7,4% v eurozóně, dále bere na vědomí růst zaměstnanosti kolem 1,4 %, což odpovídá 2,9 milionům nových pracovních míst vytvořených v roce 2006, a dalším 7 milionům nových pracovních míst, která by mohla být vytvořena v období 2007-2008, čímž by se míra zaměstnanosti zvýšila z 63,7 % v roce 2005 na 65,5 % v roce 2008; konstatuje však, že míra nezaměstnanosti je stále vysoká, zejména mezi ženami, a že zdaleka neodpovídá lisabonským cílům; vyzývá proto, aby bylo vynaloženo další úsilí na vytvoření účinného a inkluzivního evropského pracovního trhu, který bude flexibilní i bezpečný a umožní dosáhnout mnohem vyšší účasti; v této souvislosti zdůrazňuje, že nezbytné reformy je třeba vypracovat a provést v úzké spolupráci se sociálními partnery;

5. je znepokojen trvale vysokou mírou chudoby v Evropské unii, která po poklesu ze 17 % na 15 % v polovině 90. let opět vzrostla na 17 % v roce 2005; v této souvislosti považuje za nepřijatelné, že v rozšířené Evropské unii má zhruba 80 milionů lidí disponibilní příjmy nižší než 60 % mediánu národního ekvalizovaného příjmu;

6. zdůrazňuje, že se Evropská unie s nárůstem vývozu o 8% dostala v roce 2006 na vedoucí pozici v celosvětovém měřítku, zdůrazňuje však, že přebytky vývozu činí pouze cca 0, 3 procentního bodu současného růstu HDP v eurozóně, a upozorňuje na rizikové faktory spojené s vysokým směnným kurzem eura a dolaru; zdůrazňuje, že současný hospodářský rozmach je převážně výsledkem oživené domácí poptávky, která vzrostla zejména díky krátkodobým investicím; poukazuje na to, že základním problémem, kterému evropské hospodářství čelí v posledním desetiletí, je nedostatečná domácí poptávka způsobená nedostatkem důvěry v důsledku nezaměstnanosti; vyjadřuje však obavy z toho, do jaké míry lze dosáhnout plynulého nárůstu investic, výdajů spotřebitelů a trvalého zlepšování situace na pracovním trhu tak, aby se převážně cyklická konjunktura změnila ve strukturální vzestupný trend;

7. považuje hospodářskou a měnovou unii a jednotný trh za rozhodující činitele posílení evropské ekonomiky; požaduje, aby byl vnitřní trh dokončen zejména v oblasti finančních služeb a odvětví energetiky, a to pomocí bezodkladného a důsledného provádění směrnic o elektřině a plynu; v souladu s tím požaduje investice do infrastruktury, která je potřebná pro dosažení tohoto cíle; od evropského trhu se službami očekává další ekonomické podněty, které zaručí poskytovatelům služeb nediskriminační přístup, a dodržování pracovního práva a práva sociálního zabezpečení v místě poskytování služeb; s ohledem na poslední rozšíření naléhavě žádá členské státy, aby zachovaly otevřený a volný trh práce, který podporuje hospodářský růst;

8. poukazuje na to, že trvalejší zvyšování hospodářského růstového potenciálu v Evropské unii, který bude zaštítěn lisabonskou agendou, vyžaduje další provádění vyvážených reforem, včetně opatření zaměřených na posílení inovace, technologického pokroku a akumulace lidského kapitálu, odstranění zbývajících překážek, které narušují fungování vnitřního trhu, a vytvoření prostředí příznivějšího pro podnikatelskou činnost v členských státech;

9. upozorňuje, že v souvislosti s očekávaným poklesem hospodářského růstu v USA, a tudíž i světového obchodu, může hrozit vnější šok, jako např. vyrovnání globální nerovnováhy, které značně ovlivní směnné kurzy a finanční trhy, nebo další možný růst cen ropy, a proto je nutné podporovat a posilovat hospodářský rozmach prostřednictvím hospodářské politiky zvyšující efektivitu trhu zboží, služeb, práce a kapitálu, zaměřené na podporu růstu a řídící se stejnou měrou vývozem i domácí poptávkou;

10. je znepokojen směnným kurzem eura, který by mohl oslabit konkurenceschopnost Evropy vůči Spojeným státům; očekává, že Evropská centrální banka bude vývoj pečlivě sledovat a přijme vhodná opatření k ochraně hospodářských zájmů Evropy v mezinárodním finančním systému;

Podpořit členské státy k dosažení standardních výsledků

11. poukazuje na to, že se reálný hospodářský růst v Evropské unii vyznačuje starými a novými rozdíly, a sice nejnižším růstem HDP mezi zeměmi EU-15 v Portugalsku (1,2 % HDP) a Itálii (1,7 %) a vysokou mírou růstu připadající na Španělsko (3,8 %), Řecko (3,8 %) a zejména Švédsko (4 %), Finsko (4,9 %) a Lucembursko (5,5 %); konstatuje, že z nových členských států zaznamenávají vysokou míru růstu na Slovensku (6,7 %), v Litvě (7,8 %), v Estonsku (10,5 %) a v Lotyšsku (11 %); zdůrazňuje, že tyto rozdíly rovněž odrážejí značné strukturální odlišnosti, různé domácí hospodářské politiky a demografické struktury a asymetrické dopady společných politik, které představují hlavní rizika pro vnitřní soudržnost Evropské unie; proto zdůrazňuje, že je zapotřebí politik, jež posílí hospodářskou soudržnost a tím podpoří vnitřní trh a měnovou unii;

12. zdůrazňuje, že pokud jde o modernizaci a ekonomickou výkonnost, jsou nejúspěšnější ty členské státy, které kombinují prozíravé a vyvážené strukturální reformy a doprovází je nadprůměrně vysokými investicemi do dopravy, informačních technologií, výzkumu a vývoje, inovací, vzdělání, celoživotního vzdělávání, pečovatelských zařízení a do obnovení spolehlivých sociálních sítí; konstatuje, že tytéž členské státy většinou disponují vysoce účinnou a transparentní správou, inovativním podnikatelským prostředím a rozpočtovými přebytky, mají nadprůměrně nízkou míru zadlužení a velmi účelně vynakládají veřejné prostředky, přičemž vykazují ve srovnání s průměrem EU téměř dvojnásobný podíl technického pokroku na národním růstu; usuzuje, že politiky, v jejichž rámci zmíněné členské státy usilují o dosažení vysoké míry zaměstnanosti, včetně zaměstnanosti žen a starších pracovníků, umožní Evropské unii čelit s větší sebedůvěrou současným a budoucím problémům, jako je stárnoucí obyvatelstvo a narůstající hospodářská soutěž jakožto důsledek globalizace;

13. v této souvislosti zdůrazňuje, že tyto nejúspěšnější členské státy lze také považovat, pokud jde o jejich strategie hospodářské a sociální obnovy, za modelové příklady úspěšného uplatňování lisabonské strategie, a vybízí ostatní členské státy, aby se jimi řídily, i když opatření určená k realizaci lisabonské strategie musí být vytvořena s přihlédnutím k situaci v daném členském státě a tento členský stát za ně nese odpovědnost;

14. v souvislosti s národními reformními programy členských států konstatuje, že jsou celkově charakterizovány větší harmonizací a také zahrnují nový závazek vypracovat politiku přímo usilující o splnění cílů, které byly stanoveny v rámci Evropy; zdůrazňuje nicméně, že výchozí situace členských států jsou velmi odlišné a že vykazují značné rozdíly v obsahu, tempu a intenzitě reforem ve všech oblastech politiky; zastává názor, že reformy reagují na současnou hospodářskou situaci a otázku zaměstnanosti pouze v omezené míře a že často celkový reformní program nezahrnuje v dostatečném rozsahu hlavní úkoly, jako je inovace, vytváření pracovních míst, zásobování energií, udržitelné životní prostředí a lepší tvorba právních předpisů; vyslovuje politování nad tím, že právě v oblasti zvýšení míry zaměstnanosti a aktivní politiky zaměstnanosti je pokrok a reformní úsilí menší než v ostatních oblastech; naproti tomu vítá úsilí vynaložené na posílení odpovědnosti na vnitrostátní a regionální úrovni (ownership) a zapojení parlamentů a sociálních partnerů a vybízí, aby se v tomto směru pokračovalo;

Zvyšovat potenciál - rozšiřovat úspěchy: co je nutno učinit

15. vyzývá členské státy, aby využily novou ekonomickou situaci a s ní vytvořený manévrovací prostor k podpoře takového udržitelného hospodářského růstu, který se bude více orientovat na kvalitativní cíle; zdůrazňuje, že zdravé a stabilní makroekonomické prostředí vyžaduje ozdravění veřejných financí, konsolidovanější rozpočty a inteligentní soukromou a veřejnou investiční politiku, která vytvoří infrastruktury zaměřené do budoucnosti a která již dnes otevírá zítřejší trhy;

16. zdůrazňuje, že v zájmu plného využití potenciálu vnitřního trhu a posílení postavení Evropy na světovém trhu je nutno omezit stávající protekcionistické tendence a tendence narušující hospodářskou soutěž;

17. upozorňuje na úlohu, kterou mají malé a střední podniky (dále jen "MSP") při vytváření pracovních příležitostí; zdůrazňuje proto, že je třeba pro ně vytvořit příznivé podmínky pomocí výhodnějších daňových úprav, omezení regulace a administrativní zátěže, snadnějšího přístupu k finančním prostředkům, snížení podnikových nákladů na energii, dopravu, komunikace a služby, dále pomocí lepšího přístupu k informačním a komunikačním technologiím a zvýšení investic do výzkumu, vývoje a inovací;

18. zdůrazňuje význam, který má pro evropské hospodářství vynikající konkurenceschopnost a potřeba udržet potenciál poptávky, a od hospodářských činitelů očekává, že budou dále usilovat o dosažení rychlejšího dlouhodobého růstu za podmínek hospodářské stability a udržitelného rozvoje, a to i pomocí účinnější koordinace hospodářských politik;

19. v této souvislosti zdůrazňuje význam vzdělání, zejména terciárního, pro posílení dalšího potenciálu hospodářského růstu a zvýšení úrovně kvalifikace, mobility a adaptability evropských občanů; vyzývá členské státy, aby se více snažily o to, aby byly evropské vzdělávací systémy přitažlivější, přístupnější a konkurenceschopnější;

20. připomíná, že dosažení cílů lisabonské strategie vyžaduje dostatečné finanční zdroje z rozpočtu Společenství; v této souvislosti lituje, že pro splnění uvedených cílů nebyly vyčleněny dostatečné finanční zdroje;

21. je toho názoru, že současný a koordinovaný postup členských států při výdajích na podporu vysokého růstu, pobídky soukromých investic a společné iniciativy v oblasti spolupráce soukromého a veřejného sektoru mohou rozvíjet důležitou součinnost, zvýšit schopnost Evropy řešit úkoly v oblasti vědy a výzkumu, dopravy a komunikace, udržitelného zásobování energií a životního prostředí a že v evropském rámci podpoří účinné rozdělení zdrojů; v této souvislosti poukazuje na význam koordinovaného daňového rámce, včetně úpravy daně z příjmu právnických osob příznivé pro MSP a zaměřené na vytváření pracovních příležitostí; domnívá se, že by členské státy měly zlepšit daňovou účinnost a sociální příspěvky s cílem usnadnit vytváření pracovních míst, zvláště pro konkrétní sociální skupiny, jako jsou ženy, dlouhodobě nezaměstnaní a starší lidé; zastává názor, že by konkurenceschopné daňové režimy měly podporovat zakládání nových podniků, aniž by byly narušeny vnitrostátní možnosti financování, a že by měly přenést zatížení ze zdanění práce na zdanění ve prospěch životního prostředí, včetně daňových pobídek na podporu výzkumu a vývoje a využívání obnovitelných zdrojů;

22. s ohledem na nadcházející přezkum finančního rámce opětovně vyzývá k tomu, aby byl rozpočet EU schválen s ohledem na lisabonské cíle a aby bylo tímto způsobem podpořeno plné provádění lisabonské strategie jako celku;

23. uznává, že bylo dosaženo značného pokroku při přesunutí důrazu státní podpory na horizontální cíle; vyzývá členské státy, aby v tomto trendu pokračovaly a nadále státní pomoc podřizovaly cílům lisabonské strategie, jako jsou zaměstnanost, inovace a udržitelnost;

24. zdůrazňuje, že je v budoucnu nutné ještě více směřovat konkurenceschopnost evropských ekonomik k inteligentnímu a udržitelnému hospodářskému procesu a účinněji využívat zdroje; v této souvislosti doporučuje učinit na národní úrovni zejména následující opatření, která přispějí nejen k modernizaci hospodářství, rozvoji nových technologií a posílení konkurenceschopnosti, ale také ke snížení dopadu na životní prostředí a k vytvoření pracovních příležitostí v nových oblastech:

a) v oblastech "výzkum a vývoj" podpora:

- pobídek pro rozšiřování soukromých aktivit v oblasti výzkumu a vývoje,

- veřejných investic v oblasti výzkumu a vývoje, zejména spolupráce veřejného a soukromého sektoru,

- sítí a spolupráce mezi univerzitami, výzkumnými ústavy a podniky,

- národních nebo regionálních koordinačních kanceláří v oblasti výzkumu a vývoje,

- inovací a rozvoje nových technologií v MSP a u malých poskytovatelů služeb, zejména zlepšením přístupu ke všem zdrojům kapitálu, zvláště pak k rizikovému kapitálu, a

- vzdělání a rekvalifikace v oblasti moderních technologií v zájmu aktivní politiky zaměstnanosti;

b) v oblastech "energie a životní prostředí":

- provádění směrnic o elektřině a plynu s cílem vytvořit spravedlivý, konkurenceschopný, fungující a nediskriminační evropský trh s energiemi,

- zajištění dodávek energie pro evropské ekonomiky pomocí diverzifikace zdrojů a tranzitních cest dovážené energie,

- zavedení daňových pobídek, výkonnostních pobídek a investic na podporu opatření k účinnému využívání energií, včetně naplňování cílů úspory energií,

- zavedení daňových pobídek, výkonnostních pobídek a investic na podporu obnovitelných energií a technologií a inovací šetrných k životnímu prostředí,

- zajištění nezávislosti národních regulačních úřadů a jejich koordinace na úrovni EU,

- rozšíření a propojení regionálních sítí pro výrobu energie,

- zvýšení průhlednosti na trhu s energiemi a jasné oddělení výroby, rozdělování a distribuce energie (unbundling), a

- posílení pozice "osvědčení o šetrnosti k životnímu prostředí";

25. za hlavní úkol v rychle se měnící ekonomice považuje vytvoření nových pracovních příležitostí pro všechny skupiny obyvatelstva; zdůrazňuje, že v této souvislosti jsou nejvíce ohroženy nejzranitelnější občané a že je třeba přednostně podpořit "aktivní začlenění" a obecně vytvářet lepší pracovní místa; dále zdůrazňuje, že v souvislosti s novými pracovními příležitostmi i v zájmu snadnějšího sladění profesního a soukromého života je nutné vyvážit nové požadavky na flexibilitu a připravenost pracovníků k rekvalifikaci a zajištění nových způsobů zabezpečení ("flexicurity"); v této souvislosti vyzývá, aby se zlepšily možnosti zapojení žen, starších pracovníků, mladých lidí, dlouhodobě nezaměstnaných a přistěhovalců na trhu práce a aby na něj měli snazší přístup, a za tímto účelem by se na národní úrovni měly více prosazovat m. j. následující opatření v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání:

- zajištění toho, aby každý absolvent školy do šesti měsíců obdržel nabídku zaměstnání či školení, nebo zavedení obdobných opatření,

- zavedení právního nároku na rekvalifikaci a celoživotní vzdělávání,

- podněty a investice podporující odborné vzdělávání, rekvalifikaci a celoživotní vzdělávání a také vytváření úspěšných modelů pro sloučení rodinného života a povolání, popř. vzdělávání a výcviku,

- podpora flexibilních modelů pro dobrovolný odchod ze zaměstnání do důchodu a pro snazší zapojení mladých lidí do trhu práce,

- podpora vytváření nových podniků a zajištění předávání existujících podniků z důvodu vysokého věku,

- další snižování celkového daňového zatížení a sociálního pojistného u nižších a středních příjmových skupin,

- zajištění kvalifikace a nástupu do prvního zaměstnání pro mladé lidi prostřednictvím vhodných soukromých a veřejných iniciativ,

- lepší přístup ke kvalitní péči o dítě a její cenová dostupnost,

- zajištění toho, aby doba potřebná pro zakládání nových podniků nepřesáhla jeden týden, a dále nízkých počátečních poplatků a administrativních nákladů,

- zařazení školení pro podnikatele do programů celoživotního vzdělávání,

- vytvoření náležité politiky pro legální přistěhovalectví v duchu návrhu evropského systému zelených karet;

26. zdůrazňuje, že v zájmu makroekonomické stability je nutné, aby bylo zvyšování produktivity práce doprovázeno spravedlivějším rozdělováním výsledků hospodářského růstu a posílením sociální soudržnosti; v této souvislosti poukazuje na požadavek, že by růst mezd měl být v souladu s růstem produktivity ve střednědobém horizontu; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné posílit v evropských podnicích kulturu podpory a účasti v rámci koncepce řádného řízení podniků a sociální odpovědnosti podniků;

27. zdůrazňuje potřebu posílené a strukturované spolupráce v Evropské unii a zejména v eurozóně s cílem posílit řízení a proces evropské integrace, neboť pouze tak lze čelit světovým ekonomickým výzvám; vyzývá proto Radu a Komisi, aby zajistily, že výroční zpráva o eurozóně v budoucnu nabídne praktičtější nástroje, jež umožní prohloubit dialog mezi různými institucemi EU, které se zabývají posílením hospodářského řízení Evropské unie; dále zastává názor, že by Euroskupina měla při sestavování a provádění národních rozpočtových programů více usilovat o zajištění lepší obsahové i časové vyváženosti a harmonizace, což by bylo významným přínosem k prosazování hospodářské reformní agendy; navrhuje, aby byla v rámci intenzivnější a strukturovanější spolupráce v eurozóně vyzvána ostatní příslušná uskupení v Radě k účasti na takové spolupráci;

Urychlit nutné institucionální reformy

28. podporuje nový přístup Komise, kdy v návaznosti na hodnocení národních reformních programů sestavila pro jednotlivé členské státy zvláštní doporučení, a naléhá na Evropskou radu, aby tato doporučení schválila; v této souvislosti však zdůrazňuje, že je naléhavě třeba upevnit vzájemně posilující přístup integrovaných hlavních směrů, který musí být zohledněn v národních reformních politikách; opakovaně požaduje, aby Komise zajistila průhlednou výměnu osvědčených postupů a zveřejnila seznam, kde bude uvedeno pořadí členských států s nejlepšími a nejhoršími výsledky reforem v daném roce, což umožní poučit se z úspěchů i nezdarů; v této souvislosti však upozorňuje, že k pokrytí všech oblastí politik lisabonské strategie je zapotřebí dostatečný počet integrovaných ukazatelů;

29. lituje toho, že ve vnitrostátních politikách mnoha členských států je lisabonská strategie stále nedostatečně viditelná, a domnívá se, že k účinnému provádění této strategie je nezbytná mobilizace všech hospodářských subjektů; je přesvědčen, že zejména lepší účast sociálních partnerů, národních parlamentů a občanské společnosti zviditelní lisabonskou strategii, zvýší kvalitu veřejné diskuse o hospodářských reformách, posílí odpovědnost a zlepší informovanost veřejnosti o nutnosti úzce koordinovat hospodářské politiky v zájmu řešení hlavních úkolů, které přináší probíhající proces globalizace, a přijetí společného stanoviska ke zlepšení hospodářského řízení v Evropské unii; důrazně vyzývá členské státy, aby zodpovědně uplatňovaly integrované hlavní směry a národní reformní programy podle zásady "ownership", a aby více zapojily národní parlamenty a ostatní zainteresované subjekty, jako jsou např. sociální partneři; žádá, aby byla pravidelně prováděna hodnocení relevance národních reformních programů podle zásady "benchmarkingu" a rozsáhlejší konzultace v těch členských státech, kde to ještě není pravidlem; očekává, že priority stanovené v národních reformních programech budou lépe zohledněny, pokud jde o harmonogram a obsah rozhodnutí v rámci vnitrostátních rozpočtů;

30. vítá konsolidaci a integraci hlavních směrů pro opatření hospodářské a strukturální politiky a politiky zaměstnanosti; v této souvislosti opakuje, že hlavní směry hospodářské a strukturální politiky musí mít stejný legislativní status jako hlavní směry politiky zaměstnanosti a že musí být vypracována interinstitucionální dohoda, která vyjasní účast Parlamentu v tomto kontextu;

31. očekává, že v souvislosti s připravovanou revizí integrovaných hlavních směrů dojde mezi příslušnými orgány EU ke společnému procesu reflexe, a navrhuje, aby byla po zasedání Evropské rady na jaře 2007 ustavena interinstitucionální pracovní skupina; s cílem zlepšit uplatňování reformní agendy EU doporučuje diskutovat a přemýšlet o následujících aspektech:

- v souvislosti s revizí integrovaných hlavních směrů předložení důkladné analýzy strukturálních reforem a jejich přímého vlivu na produktivitu, zaměstnanost a poptávku na vnitřním trhu,

- vytvoření jasnějších a koncentrovanějších integrovaných hlavních směrů a rozšíření o další oblasti, na něž se budou reformy vztahovat, např. jako je souhrnná reformní agenda pro aktivnější politiku udržitelného životního prostředí, která přesahuje oblast energetické politiky, a angažovanější politika podpory celoživotního vzdělávání,

- vytvoření jednotnějšího systému předkládání zpráv v rámci národních reformních programů, aniž by se zpochybnilo právo členských států stanovit priority národních reforem,

- vytvoření hlavních směrů a ukazatelů pro konzultace na národní úrovni včetně doporučení k zapojení a aktivní účasti národních parlamentů při vytváření a kontrole národních reformních programů,

- vytváření úspěšných modelů pro informační a komunikační strategie a jejich výměna,

- zvýšení účinnosti reformní agendy EU pomocí obsahové konsolidace a lepšího načasování nástrojů hospodářské politiky, které se doposud uplatňují odděleně, s cílem vytvořit "inteligentní strategii růstu", která více zkoncentruje informační a hodnotící činnost v oblasti národních reformních programů a zároveň zahrne národní programy pro udržení stability a národní konvergenční programy a systematické iniciativy, které do nich usilují začlenit zásadu udržitelného životního prostředí;

32. opět vyslovuje politování nad tím, že se Parlament, Rada a Komise doposud neshodly na jednoznačném plánu a kodexu chování, na jejichž základě by byla zajištěna náležitá spolupráce a plné zapojení těchto tří orgánů EU při dalším projednávání integrovaných hlavních směrů jako klíčového nástroje lisabonské strategie; vyzývá v této souvislosti Radu a Komisi, aby vzhledem k blížící se revizi integrovaných hlavních směrů neprodleně předložily návrhy pro úzkou spolupráci mezi těmito třemi orgány EU;

*

* *

33. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

[1] Úř. věst. L 205, 6.8.2005, s. 21.

[2] Podzim 2006, č. 5/2006.

[3] http://ec.europa.eu/growthandjobs/key/nrp2006_en.htm.

[4] Úř. věst. C 117 E, 18.5.2006, s. 248.

--------------------------------------------------