16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/69

1.1

Změna klimatu se nám stala setkáním s vlastním osudem. Nepředstavuje jen ohrožení našeho blahobytu, ale i holého přežití. Je hrozbou opravdu globálního rozsahu, jež se s pokračujícím růstem emisí dále zvětšuje.

1.2

Od vědců se dozvídáme, že nám na zastavení růstu emisí zbývá ještě tak 10–15 let. Závěr je jasný: na nečinnost není čas.

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) naléhavě žádá Evropskou komisi, aby zahájila programy a opatření zaměřené na realizaci ambiciózních cílů, jež stanovila Evropská rada v březnu tohoto roku. Občané očekávají jasné signály ohledně priorit a opatření. Evropa by měla hrát vedoucí úlohu nejen v plánování, ale především v realizaci.

1.4

Ke zmírnění změny klimatu je nutné mimořádně trvalé úsilí širokého záběru. Vzhledem k tomu, že změna klimatu zasáhne fakticky všechny složky společnosti, bude muset převzít odpovědnost soukromý i veřejný sektor.

1.5

EHSV zdůrazňuje potřebu transparentních opatření, které občanům poskytnou inspiraci i motivaci pro následování. Opatření se musejí plánovat i realizovat postupem zdola nahoru.

1.6

EHSV zdůrazňuje potřebu trvalého úsilí při komunikaci a konzultacích s občany a místními společenstvími.

1.7

EHSV důrazně doporučuje, aby Lisabonská strategie pro konkurenceschopnost a zaměstnanost zahrnovala i výraznější úsilí proti změně klimatu. Lisabonská strategie již obsahuje závazek podporovat udržitelný rozvoj. Nyní je čas do ní začlenit i boj proti změnám klimatu.

1.8

Když Lisabonskou strategii použijeme jako nástroj a učiníme ji „ekologičtější“, bude to znamenat, že EU může využít již existujícího systému se zavedenou metodikou a dobře fungujícím systémem koordinace. EU musí maximalizovat svoji výkonnost a využít stávající součinnosti, kdykoli to jen bude možné.

1.9

EHSV předkládá plán začlenění otázek změny klimatu do Lisabonské strategie. Zvláštní význam má schopnost Lisabonské strategie dosahovat široké shody na společných cílech a opatřeních.

1.10

EHSV zdůrazňuje potřebu vypracovat sérii integrovaných hlavních směrů pro boj se změnou klimatu, které by se začlenily do Lisabonské strategie. Podobně jako u dalších hlavních směrů této strategie, budou tyto integrované hlavní směry podléhat stejným hodnotícím a porovnávacím postupům, včetně otevřené metody koordinace.

1.11

Změna klimatu může zvýšit stávající sociální nerovnováhu a rozdíly v EU i jinde. Změny klimatu jsou velmi praktickou a významnou zkouškou naší schopnosti solidarity. Cílem musí být řídit přizpůsobení se změně klimatu a snižování jejího dopadu tak, aby to nezpůsobovalo nezaměstnanost a sociální nerovnováhu. Boj se změnou klimatu nesmí vést ke zvyšování počtu obyvatel žijících v chudobě. EHSV podtrhuje význam pokračování Lisabonské strategie, která by kombinovala konkurenceschopnost, sociální soudržnost a opatření proti změnám klimatu.

1.12

Financování boje proti změně klimatu musí být založeno na kombinaci soukromých i veřejných zdrojů. V tomto ohledu hraje klíčovou roli Evropská investiční banka. V samotném rozpočtu EU by se měly jasně vyznačit zdroje určené na opatření proti změně klimatu. EHSV důrazně doporučuje, aby Komise vytvořila nástroje k tvorbě „ekologického“ HDP.

1.13

Boj se změnou klimatu může vytvářet pozitivní konkurenční tlak. Světové trhy hledají nová řešení úspory energie, například v dopravě. Mělo by dojít k modernizaci investic do oblasti výzkumu a vývoje. Celoživotní vzdělávání je důležitější, než kdykoli předtím.

1.14

Práci, která je před námi, lze označit za zkoušku naší participativní demokracie. Občané očekávají, že se s nimi o tom bude hovořit. Sociální partneři v tom hrají mimořádně důležitou roli jako prostředníci mezi občany a vládami. Klíčovým nástrojem je sociální dialog na všech úrovních. Hlavní roli zde bude mít organizovaná občanská společnost, zejména v oblasti sociální ekonomiky.

1.15

EHSV bude i nadále boj se změnou klimatu považovat za jeden ze svých hlavních závazků. EHSV je připraven poskytnout konkrétní příspěvky, jak to již provádí nyní v případě Lisabonské strategie. EHSV bude pracovat v duchu solidarity mezi národy i generacemi jak v rámci EU, tak i v rámci vnějších vztahů s okolním světem.

1.16

Boj, který nás čeká, bude vyžadovat odhodlané a vnímavé politické vedení.

2.1

Summit Evropské rady v březnu tohoto roku přijal energický a ambiciózní program pro boj proti změně klimatu. Akční plán obsahuje cíl dosáhnout 20 % obnovitelných zdrojů v energetickém mixu EU, 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (a za určitých podmínek snížení až o 30 %), jakož i dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů v EU o 60–80 % do roku 2050. Navíc se EU rozhodla, že do roku 2020 zvýší energetickou účinnost v EU o 20 %. V rámci tohoto akčního plánu se EU obecně řečeno ujala vedení v úsilí o boj proti změně klimatu.

2.2

Evropská rada se nevyjádřila příliš jasně ohledně nástrojů pro provádění těchto cílů. Evropská komise byla vyzvána, aby předložila návrhy pro budoucí rozhodnutí. Komise navíc zahájila veřejnou konzultaci o tom, jak se přizpůsobit změně klimatu.

2.3

V celé řadě prohlášení se zdůrazňovala naléhavost tohoto problému. Předseda Komise José Manuel Barroso se na začátku tohoto roku například vyjádřil, že EU musí i nadále hrát vedoucí roli v boji proti změně klimatu a motivovat ostatní, aby ji následovali: „Vedoucí postavení vyplývá ze závazku EU snížit emise do roku 2020 nejméně o 20 %; motivace spočívá v tom, že se jasně vyjádříme, že v tomto směru pokročíme, pokud se k nám ostatní přidají. Jedná se přece o globální a nikoli evropské oteplování“.

2.4

Pan Barroso prohlásil, že „návrh Komise týkající se energetiky a změny klimatu představuje ústřední část lisabonské agendy pro růst a zaměstnanost“. Lisabonská strategie, o níž bylo rozhodnuto v roce 2000, stanovila cíl učinit z EU „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku světa, schopnou udržitelného růstu, s většími počtem pracovních míst a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“. Energetická politika byla definována v roce 2006 Evropskou radou jako jedna ze čtyř prioritních oblastí Lisabonské strategie. Číslo 11 integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost pro současné tříleté období také členským státům doporučuje využívat potenciál obnovitelných energií a energetickou účinnost pro růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost.

2.5

EU musí najít rovnováhu mezi konkurenceschopností, soudržností a rychle rostoucími hrozbami, které přináší změna klimatu. Účelem tohoto stanoviska je prozkoumat, kde existují (nebo by mohly existovat) synergie a konflikty v boji proti změně klimatu.

2.6

Náklady na to, aby emise skleníkových plynů v roce 2030 byly sníženy na současný stav, byly před nedávnem odhadnuty na částku přesahující 200 miliard USD (1). Ve zprávě, kterou nedávno zveřejnila Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, jsou náklady rozloženy takto:

—   průmysl: 38 miliard USD

—   výstavba, hlavně izolace: 50 miliard USD

—   doprava: 90 miliard USD

—   odpady: 1 miliarda USD

—   zemědělství: 30 miliard USD

—   lesnictví: 20 miliard USD

—   technologický výzkum: 35–45 miliard USD.

Z těchto čísel vyplývá nutnost účinného řízení a koordinace. K tomu musíme připočíst vysoké náklady na nečinnost (na což vloni upozornila Sternova zpráva). Dá se říci, že čím déle budeme čekat, tím bude celková práce dražší.

2.7

Financování práce, jež nás čeká, je velkou výzvou. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zahájila konzultace s veřejnými a soukromými zainteresovanými stranami a stanovila priority. Při financování řešení má klíčovou roli Evropská investiční banka i strukturální fondy.

2.8

Příští revize Lisabonské strategie proběhne na summitu Evropské rady v březnu 2008 s novým plánovacím obdobím až do roku 2011. Tato revize představuje příležitost zdůraznit synergie.

3.1

Lisabonská strategie je klíčovým nástrojem pro podporu společných cílů 27 členských států. To už je sám o sobě úspěch. Vlivem změny klimatu se do evropské agendy dostává řada nových politických témat. Spolupráce může přinést významné výsledky.

3.2

Od samého počátku byla znalostní společnost považována za klíčový základ Lisabonské strategie.

3.3

Inovační politiky, podpora inovačních center a nové iniciativy na podporu přenosu znalostí z výzkumu k výrobkům jsou součástí Lisabonské strategie a programu EU pro změnu klimatu. Na rychle rostoucím trhu s energeticky účinnějšími výrobky je Evropa v mnoha oblastech na vedoucím místě. V odvětví zpracovatelského průmyslu však Evropa může být ohrožená v konkurenci zahraničních výrobců s důrazem na malé automobily s nízkou spotřebou. Důležité bude další rozšíření odvětví služeb, jež bude odpovídat míře zavedení ambiciózních opatření proti změnám klimatu.

3.4

Při ochraně klimatu jde také o energetickou politiku. Evropa musí být jednotná, pokud se jedná o její zahraniční energetickou politiku. Tím, že státy budou jednat společně, Evropa získá větší váhu při vyjednávání a její zájmy – ochrana klimatu, energetická bezpečnost, dostupná energie – nemohou být přehlíženy.

3.5

Změna klimatu může zvýšit stávající sociální nerovnováhu a rozdíly. Těmto tendencím pomohou zabránit politiky vzdělávání s vysokými cíli.

3.6

Jednou z klíčových otázek bude dopad politik týkajících se změny klimatu na zaměstnanost. Cílem musí být řídit přizpůsobení se změně klimatu a snižování jejího dopadu, aniž by došlo k rozšíření nezaměstnanosti. Měnící se situace v průmyslu vytvoří vyšší poptávku po celoživotním vzdělávání a nutně vyvolá změny v organizaci práce, zaměstnání a příjmech.

3.7

V úspěšném boji proti změně klimatu je nezbytná silná podpora místních orgánů. Velký zájem vyvolal návrh vytvořit obce neutrální z hlediska produkce uhlíku. Existuje značná potřeba výměny zkušeností. Poptávka po nízkoenergetických domech bude stoupat a stejně tak i poptávka po renovaci a izolaci domů.

3.8

Zemědělství také bude hrát určitou roli v rámci změny klimatu a Lisabonské strategie jednak jako činnost, která se mění z důvodu změny klimatu, a jednak jako odvětví, které může přispět ke zmírnění dopadů. Více než kdy jindy by bylo vhodné podporovat zemědělský výzkum, aby pokračoval ve své činnosti směrem k menšímu využití výrobních faktorů nebo k přizpůsobení technik obdělávání půdy, a přitom zaručil optimální výnos nebo dbal o to, aby v budoucnosti byly k dispozici nové varianty lépe přizpůsobené změně klimatu. Nesmí se zapomínat na celou oblast výroby zemědělských surovin, které nejsou určeny k potravinářským účelům. Je třeba mít na zřeteli stálé vzdělávání uzpůsobené tomuto odvětví.

3.9

Využívání strukturálních fondů bude ovlivněno klimatickými problémy, jako je rozšiřování pouští a zvýšení hladiny moří. Dalším faktorem jsou obyvatelé žijící v okrajových oblastech, kde mohou zvýšené ceny energie způsobit velmi vážné problémy. Zachování životních podmínek je otázkou, k níž mohou poskytnout cenný příspěvek sítě vytvořené v rámci Lisabonské strategie, a to formou výměny zkušeností.

3.10

Všechny uvedené příklady ilustrují rozsah a naléhavost využití příležitostí koordinovaných opatření mezi Lisabonskou strategií a Evropským programem pro změnu klimatu.

4.1

Je důležité jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska změny klimatu, aby byla přijata opatření Lisabonské strategie s cílem „udržitelného rozvoje“. Nový tříletý program Lisabonské strategie by měl proto důkladně posoudit definici „růstu“. Měl by být podporován růst neutrální z hlediska produkce uhlíku nebo dokonce s pozitivní bilancí uhlíku.

4.2

Výbor vyzdvihl při několika příležitostech, že růst nemůže být již dále posuzován pouze z čistě kvantitativních hledisek; spíše je nutná nová koncepce růstu, která upřednostňuje kvalitativní cíle založené na kritériích udržitelnosti. Tato kritéria udržitelnosti samozřejmě zahrnují oddělení růstu od emisí skleníkových plynů. Proto opakovaně vyzývá Komisi a Radu:

5.1

Střet cílů je zvláště kritický v odvětví dopravy. Lisabonská strategie zdůrazňuje význam vhodných dopravních koridorů a sítí dopravních prostředků. Výsledkem je, že značná část činnosti se zaměřila na rozšíření silniční dopravy. To je však v naprostém rozporu s omezením změny klimatu.

5.2

V kontextu současného hospodářského růstu v zemích EU se objem silniční dopravy rychle zvyšuje; některé odhady uvádějí růst až o 40 % v období do r. 2020. K tomu přispívá i narůstající objem letecké dopravy. Dosud nebyl oddělen růst dopravy od zvyšování emisí skleníkových plynů a řešení mávnutím kouzelného proutku není v dohledu. Biopaliva nebudou moci v blízké budoucnosti nahradit fosilní paliva a pravděpodobná technická zlepšení účinnosti paliv a motorů nebudou nejspíše samotná stačit vykompenzovat předpokládaný nárůst objemu dopravy.

5.3

Nový tříletý plán pro Lisabonskou strategii by se měl zabývat otázkou dopravy též z hlediska změny klimatu. Cílem by mělo být, aby EU měla odpovídající dopravní systém, ale tento dopravní systém bude muset více zohlednit dopad na klima. Skutečnost, že doprava zboží po železnici narůstá jen okrajově, je velice závažným varovným signálem. To bylo dále zdůrazněno vloni v bílé knize o dopravě, ve které byl kladen důraz na silniční a leteckou dopravu a nikoli na železniční a vnitrozemskou vodní dopravu. Při pohledu na strukturální fondy je zřejmé, že značné prostředky jsou použity způsobem, který nevede ke snižování emisí skleníkových plynů, ale spíše naopak.

5.4

V horizontu příštích 20 až 50 let (časové rozpětí uváděné Evropskou radou v souvislosti s otázkami změny klimatu) bude muset Evropa vytvořit dopravní struktury, které by byly účinné a současně podporovaly klima. Proč například neexistují žádná ustanovení pro to, aby více zboží, pro něž je nutná urgentní přeprava, bylo přepravováno ve vysokorychlostních vlacích?

5.5

Zvýšení objemu silniční dopravy také znamená, že stará nákladní vozidla – se znečišťujícími motory – jsou udržována v provozu, přestože vypouštějí velké množství skleníkových plynů. Komise by měla zahájit konzultace o metodách modernizace starých vozových parků, která by nakonec vedla k postupnému vyřazení zastaralých a neefektivních vozidel. Navíc musí být provedena opatření na straně poptávky. Je třeba zavést pobídky ke snížení celkového objemu dopravy a k přechodu na udržitelnější způsoby dopravy.

6.1

Cíle stanovené pro činnost EU týkající se změny klimatu budou vyžadovat značný přínos ze strany mnoha institucí a zainteresovaných subjektů. Měly by být samozřejmě používány pracovní metody a zkušenosti Lisabonské strategie.

6.2

Především bude zásadně důležité, aby Lisabonská strategie se svým pracovním přístupem opírajícím se o tři pilíře zařadila cíle týkající se změny klimatu do svého operačního programu za účelem urychlení pokroku v prioritních oblastech.

6.3

Plán integrovaného úsilí EU o zmírnění změny klimatu a o přizpůsobení se jí by zahrnoval tyto body:

6.4

Evropská komise by měla přezkoumat současné programy za účelem zdůraznění otázek změny klimatu v současném rozpočtu. V příštím rozpočtovém období budou muset být přiděleny značné prostředky na boj proti změně klimatu. Je však pravděpodobné, že určité prostředky budou muset být převedeny již v současném rozpočtovém období. Je nutno zdůraznit, že klíčová zodpovědnost za zmírnění změny klimatu a za přizpůsobení se této změně spočívá na vnitrostátní úrovni.

6.5

Evropská komise předloží do začátku prosince legislativní návrhy týkající se obnovitelných zdrojů a emisí. To umožní Evropské radě přijmout v březnu 2008 nezbytná rozhodnutí v souvislosti s určováním hlavních směrů pro příští tříleté období Lisabonské strategie. Bude to významná příležitost, která podpoří společné provádění.

6.6

Obzvlášť důležité je, aby Evropská komise dokázala vytvořit nezbytnou koordinaci mezi svými odděleními a službami. EHSV již dříve při řadě příležitostí zdůraznil, že vnitřní koordinace v Komisi je nanejvýš důležitá.

6.7

Na základě návrhů Komise a rozhodnutí Rady by měla být zahájena velká informační a komunikační kampaň s cílem zvýšit povědomí občanů a podpořit iniciativy na místní a regionální úrovni.

6.8

Na základě nadcházejících návrhů týkajících se obnovitelných zdrojů a snížení emisí zdůrazňuje EHSV význam úzkého a nepřetržitého dialogu se sociálními partnery a organizovanou občanskou společností. EHSV doporučuje, aby sociální dialog byl využíván jako jedno z mnoha fór pro informování a konzultace. Je zcela nezbytné, aby do této diskuse byla zapojena i organizovaná občanská společnost.

6.9

Jako shrnutí jednotlivých návrhů budoucího plánu je třeba uvést tyto body:

6.10

Možné příklady benchmarkingu otázek klimatu v Lisabonské strategii:

7.1

Jak změna klimatu, tak Lisabonská strategie jsou pro Unii hlavními výzvami. Je naprosto nezbytné navrhovat činnost a programy a přijímat rozhodnutí odzdola nahoru a nikoli naopak. Do této činnosti musí být zapojeni sociální partneři a organizovaná občanská společnost.

7.2

EHSV bude ochoten přispět se svou sítí zainteresovaných subjektů.

8.1

Evropská rada učinila striktní rozhodnutí ohledně cílů pro snížení emisí skleníkových plynů.

8.2

Jedna z důležitých otázek do budoucna spočívá v tom, co to s sebou konkrétně přinese pro naši společnost a pro každodenní život občanů. Jakou společnost chceme mít? Jak se může evropský sociální model přizpůsobit četným výzvám, které s sebou přinese změna klimatu? Jak dokáže tento model zvládnout paralelní požadavky na konkurenceschopnost, sociální soudržnost a udržitelný rozvoj v globalizovaném prostředí? To by měla být témata pokračující diskuse o tom, jaký druh společnosti občané chtějí.

8.3

V řadě stanovisek z posledních let EHSV zdůraznil potřebu politického vedení v činnosti týkající se změny klimatu a udržitelného rozvoje. Tento požadavek v současné době nijak neztratil na důležitosti.

8.4

Změna klimatu se rychle blíží. Občané mají určité obavy. To, co nyní potřebujeme, je konstruktivní politické vedení nejen na evropské a národní úrovni, ale především také na obecní a místní úrovni.