[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 21.5.2007 KOM(2007) 262 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Spolupráce Komise v procesu Životní prostředí pro Evropu po ministerské konferenci v Bělehradu v roce 2007 [SEK(2007) 633] SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Spolupráce Komise v procesu Životní prostředí pro Evropu po ministerské konferenci v Bělehradu v roce 2007 1. Úvod Proces Životní prostředí pro Evropu (ŽPpE) je neformální mnohostranný rámec, který byl v roce 1991 vytvořen s cílem podnítit povědomí o životním prostředí v zemích střední a východní Evropy, jež se rodily z bývalých režimů a vyvíjely se směrem k tržnímu hospodářství a demokracii. Proces byl pojat jako volná struktura, na niž dohlíží Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (EHK OSN). Od svého zahájení nebyl proces ŽPpE formálně spojen s Evropskou unií (EU), ačkoliv Evropská komise a mnoho členských států patřily a stále ještě patří mezi jeho nejaktivnější přispěvatele a účastníky. Cílem procesu Životní prostředí pro Evropu bylo sladit kvalitu a politiku životního prostředí napříč evropským kontinentem a zajistit mír, stabilitu a udržitelný rozvoj v souvislosti s přechodem k tržnímu hospodářství a demokracii. Tento cíl byl důležitý zejména počátkem 90. let 20. století, kdy vytvářel rámec pro stanovení přednostních opatření a koordinaci snah mnoha různých aktérů. Šestnáct let po vytvoření tohoto procesu se politická situace na našem kontinentu výrazně změnila. Většina zemí střední a východní Evropy, na něž se proces ŽPpE soustředil, se v současnosti připojila k Evropské unii, což vedlo k těsnějším vztahům se zeměmi, které jsou nyní novými sousedy Unie. Vztahy EU a Ruska se rozvinuly v rozsáhlé strategické partnerství (které se promítne i do nové rámcové dohody mezi EU a Ruskem, o níž by se mělo začít jednat již zanedlouho); proces stabilizace a přidružení nabízí možné členství v EU zemím jihovýchodní Evropy; přijetí a posílení evropské politiky sousedství[1], vyjednání nové rozšířené dohody s Ukrajinou, která uzná přání Ukrajiny prohloubit svůj vztah s EU, politický dialog mezi EU a střední Asií a nedávné sdělení Komise o černomořské synergii[2] nabízejí nové možnosti užší spolupráce mezi Unií a zeměmi v regionu EHK OSN.Do nově posíleného a strukturovaného rámce zahraniční politiky schváleného EU je proto třeba začlenit činnosti v oblasti životního prostředí. Napomůže to i k lepší koordinaci stávajících procesů v oblasti životního prostředí v regionu, což přispěje ke komplexnějšímu a na jasnějších prioritách založenému přístupu ze strany EU a partnerských zemí. Proces Životní prostředí pro Evropu se nyní ocitá na křižovatce. Probíhají přípravy na další ministerskou konferenci ŽPpE, která se má uskutečnit v Bělehradu v říjnu 2007. Je proto načase zamyslet se nad tím, jakou má proces Životní prostředí pro Evropu budoucnost a jakou strategii Komise zvolí pro účast v mnohostranných činnostech v panevropské oblasti v období po bělehradské konferenci. Toto sdělení vyjadřuje stanoviska Evropské komise k budoucnosti procesu „Životní prostředí pro Evropu“ a k jejímu zapojení do činností, jež s procesem ŽPpE souvisejí, po konferenci v Bělehradu. Sdělení je podáno jako příspěvek k rozhovorům na ministerské konferenci v roce 2007, na které budoucnost procesu ŽPpE bude jedním z hlavních předmětů diskuse. 2. Dosavadní výsledky procesu Životní prostředí pro Evropu Na procesu ŽPpE se po celá léta cení jeho univerzálnost a to, že všem členským zemím dává hlas ve svých mnohostranných fórech. Vytváří rámec pro snahy zlepšovat politiku a podmínky životního prostředí v regionu EHK OSN. Na jedné straně však tyto snahy přímo převzala EU, když se kandidátské země střední a východní Evropy připojily k EU v roce 2004 a Bulharsko a Rumunsko v roce 2007. Na druhé straně v jiných východoevropských zemích postsovětského prostoru je rozvoj politiky životního prostředí pomalý kvůli značným omezením vnitřně politického a hospodářského rázu. K významným přínosům procesu ŽPpE patří přispění Pracovní skupiny EHK OSN pro sledování a hodnocení životního prostředí (WGEMA) k přípravě takzvaných panevropských zpráv o posouzení vlivu na životní prostředí, vytvářených pro každou ministerskou konferenci (v čele s Evropskou agenturou pro životní prostředí). Za jednu z „vlajkových lodí“ procesu ŽPpE se považuje Strategie pro životní prostředí východní Evropy, Kavkazu a střední Asie (EECCA), jejímž cílem je nalézt řešení společných problémů zemí EECCA[3] v oblasti životního prostředí na základě úzké spolupráce. Strategie byla přijata na ministerské konferenci v Kyjevě roku 2003 a má jak své příznivce, tak své kritiky. Příznivci obvykle tvrdí, že strategie nabízí společný rámec pro řešení problémů životního prostředí v zemích se společnou minulostí (dědictvím bývalého Sovětského svazu), a protože strategie postrádá jasné cíle a časové plány, označují ji spíše za „inspirativní dokument“ než za normativní rámec. K dnešnímu dni vlastně nelze příliš prokázat, že se na vnitrostátní úrovni vyvíjí vážnější úsilí strategii EECCA provádět. Úmluvy EHK OSN o životním prostředí[4] nejsou samy o sobě součástí procesu ŽPpE, často se však uvádějí jako jeho „úspěchy“. Avšak nízká úroveň ratifikace a provádění některých z těchto pěti úmluv EHK OSN a jejich protokolů především v zemích EECCA stále vyvolává obavy. Jednou za čtyři roky nebo za pět let se konají ministerské konference s cílem zavést nová opatření v regionu. V minulosti se však projevovala určitá tendence zahrnovat do programu jednání konferencí příliš širokou škálu otázek týkajících se životního prostředí, jimiž se někdy zabývají jiná mnohostranná fóra, což vedlo k diskusím, které nebyly vždy tak přínosné, jak měly být. Například v Kyjevě bylo značné množství jednacího času věnováno otázkám jako změna klimatu, geneticky modifikované organismy (GMO) a jaderná bezpečnost, ačkoliv rozhodování v těchto otázkách do působnosti procesu ŽPpE nespadalo a dosud nespadá a ačkoliv se jimi účinně zabývají jiné mezinárodní orgány. 3. Od Kyjeva k Bělehradu Na předchozí ministerské konferenci o ŽPpE v Kyjevě roku 2003 Evropská komise objasnila svůj názor na budoucnost procesu a svůj vztah k němu ve sdělení nazvaném „Panevropská spolupráce v oblasti životního prostředí po konferenci v Kyjevě roku 2003“ (KOM (2003) 62 v konečném znění). V uvedeném dokumentu Komise zdůraznila, že nové politické prostředí vytvořené rozšířením EU by mělo ovlivnit budoucí zaměření a formy procesu ŽPpE. V důsledku toho Komise v roce 2003 navrhla, aby proces ŽPpE do budoucna přeorientoval svou pracovní náplň na strategické iniciativy v regionu EECCA, do kterého by zkušenosti a odborné znalosti mohly s ohledem na dvoustrannou spolupráci s jednotlivými dárcovskými zeměmi nebo s EU přinést přidanou hodnotu. Tento „přesun na východ“ se odráží v prohlášení ministrů z Kyjeva, kteří se formálně shodli na tom, že proces ŽPpE se bude nadále soustředit na region EECCA. Bylo rovněž dohodnuto, že kvůli racionalizaci omezených zdrojů, které má proces k dispozici, dojde ke sloučení činnosti pracovní skupiny akčního plánu pro životní prostředí (EAP, řídicí skupiny pro politiku) a výboru pro přípravu projektů (PPC, řídicí skupiny pro financování). Poznamenáváme však, že rozhodnutí zvolit Bělehrad za místo konání příští ministerské konference neodpovídá přesunu zeměpisného ohniska, dohodnutému v Kyjevě. Situace a trendy, které Komise pojmenovala ve svém sdělení z roku 2003, během let příprav na ministerskou konferenci v Bělehradu v roce 2007 zesílily. Z těchto trendů si zvláštní pozornost zasluhují tři, neboť ukazují na oprávněnost existence procesu ŽPpE a jeho budoucí funkci: - za prvé, progresivní rozšiřování EU na východ: páté rozšíření EU znamená, že 27 z 56 členů EHK OSN je nyní v EU a další tři (Chorvatsko, Turecko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie) jsou kandidáty pro vstup do EU. Kromě toho jsou další čtyři (Albánie, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora) zahrnuti do procesu stabilizace a přidružení a jsou možnými kandidáty pro vstup do EU. A konečně, rozvoj evropské politiky sousedství (která se na východě vztahuje na Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu) a strategické partnerství s Ruskem zásadně proměnily kontext vztahů EU s většinou zbývajících partnerů ŽPpE; - za druhé, země EECCA jsou z hlediska své vnitřní politiky a vztahů s partnerskými zeměmi čím dál rozmanitější. Oprávněnost nakládat se všemi zeměmi EECCA jako s jednotným regionem je proto čím dál více diskutabilní; a - za třetí, Rusko a několik dalších zemí EECCA, např. Kazachstán, zažívají od konce 90. let 20. století rychlý hospodářský růst a v oblasti investování do životního prostředí a budování kapacit mnohem méně spoléhají na zahraniční podporu. Většina dárců výrazně snížila své programy pomoci. Blížící se ministerská konference o procesu ŽPpE v Bělehradu bude příležitostí ke zhodnocení jeho dosavadních výsledků a zamyšlení se nad jeho možnou budoucí rolí v novém geopolitickém kontextu. Většina členských států EU a Evropská komise byly a nadále jsou procesu ŽPpE plně odevzdány. V poslední době se však objevují hlasy volající po větší účinnosti a důslednějším zaměření na činnosti, u nichž lze očekávat co největší přínos pro životní prostředí, například na zavádění již existujících nástrojů než na diskusi o myšlenkách týkajících se nástrojů nových. Evropská komise vyslovila těmto názorům svou podporu. 4. Navrhovaný vývoj Podle názoru Komise proces ŽPpE významně přispívá k přechodu zemí CEE/SEE/EECCA v oblasti životního prostředí již od roku 1991. S rozvojem jiných rámců a iniciativ však jeho úloha postupně klesá. Právní předpisy a normy EU v oblasti životního prostředí dnes zahrnují normativní potřeby jejích novějších členských států ve střední a východní Evropě. Značná většina zbývajících zemí v regionu EHK OSN si vytvořila silné vazby na EU prostřednictvím předvstupních dohod a dohod o stabilizaci a přidružení a dále prostřednictvím akčních plánů evropské politiky sousedství, které všechny podporují ochranu životního prostředí pomocí lepšího řízení životního prostředí včetně právních předpisů a institucí. Dvoustranná spolupráce mezi EU a zeměmi v regionu EHK OSN, které nejsou členy EU, nabízí podle názoru Komise přímější nástroj pro řešení problémů životního prostředí každé země a pro směrování pomoci EU a zároveň podporuje koordinaci stávajících procesů v oblasti životního prostředí, které jednoznačně představují přidanou hodnotu. EU velmi podporuje různá mnohostranná fóra zabývající se životním prostředím, na nichž se projednávají otázky z programu jednání bělehradské konference, a aktivně se jich účastní. Tak je tomu například s biologickou rozmanitostí, která je pro EU velkou prioritou a v souvislosti s níž Komise mezinárodně podporuje výrazně posílenou Úmluvu o biologické rozmanitosti a zvýšený přísun finančních prostředků do Světového fondu životního prostředí[5]. Dalším příkladem je udržitelná spotřeba a výroba, jejímž vnějším rozměrem je tematická strategie EU pro udržitelné využívání přírodních zdrojů, která mezi jinými opatřeními stanoví zřízení Mezinárodního panelu pro udržitelné využívání přírodních zdrojů, zakládaného ve spolupráci s programem OSN pro životní prostředí (UNEP). Ten vytvoří nezávislé vědecké posudky o klíčových dopadech využívání zdrojů na životní prostředí. Důležitou náplní práce bude přispívání ke strategiím vedoucím ke snížení dopadů na životní prostředí v rychle se rozvíjejících hospodářstvích především změnou neudržitelných modelů spotřeby a výroby a k vytváření znalostí a budování kapacit v rozvojových zemích. Komise se domnívá, že vzhledem ke stále čilejším dvoustranným vztahům EU v oblasti životního prostředí na straně jedné a neustále sílící globalizaci spolupráce v oblasti životního prostředí na straně druhé by ústřední role EHK OSN měla po bělehradské konferenci spočívat ve snaze usnadnit v regionu provádění úmluv OSN o životním prostředí, zejména pokud jde o přeshraniční rozsah působnosti těchto úmluv. Komise je rovněž toho názoru, že EHK OSN by měla i nadále sehrávat důležitou koordinační úlohu při zavádění Johannesburského plánu provádění z roku 2002 na regionální úrovni a pokračovat v práci na přezkumech výkonnosti v oblasti životního prostředí, jež jsou cenným politickým vedením pro cílové země a důležitým přehledem informací pro potenciální dárce. V uvedeném smyslu Komise hodlá své působení v procesu ŽPpE po bělehradské konferenci zaměřit na ty iniciativy a činnosti, jichž by nebylo možno na základě dvoustranné spolupráce EU v dostatečné míře docílit. Obecněji lze říci, že Komise s cílem předejít zbytečné duplicitě činností, zajistit soudržnost s dvoustrannou prací EU a optimalizovat přidělování zdrojů zaměří své působení v procesu ŽPpE na: - aktivní účast v provádění stávajících úmluv EHK OSN o životním prostředí, - přispívání k přezkumům EHK OSN týkajícím se výkonnosti v oblasti životního prostředí, - usnadňování a podporu sítě regionálních středisek životního prostředí v zemích EECCA (dokáží-li sehrát potenciální klíčovou úlohu při budování kapacit v sousedních zemích a státech střední Asie), - účast ve vybraných subregionálních iniciativách, pro proces ŽPpE důležitých, zejména v těch, jež se zaměřují na střední Asii, - spolupráci s členskými státy EU přispívající ke zlepšování vodohospodářství v regionu EECCA plněním cílů iniciativy EU v oblasti vodohospodářství (EUWI). [1] Sdělení Komise o posílení evropské politiky sousedství (KOM (2006) 726 v konečném znění) navrhuje soubor opatření pro posílení této politiky, jenž zahrnuje podporu mezilidských kontaktů, posilování regionální spolupráce a budování tematického rozměru EPS, který by se vztahoval na několik oblastí, např. životní prostředí, dopravu a energetiku. Zdůrazňuje účinné provádění mnohostranných dohod a procesů, ať již stávajících nebo nových. [2] Sdělení Komise o černomořské synergii – Nová iniciativa pro regionální spolupráci (KOM (2007) 160 v konečném znění). [3] E astern E urope, C aucasus and C entral A sia (východní Evropa, Kavkaz a střední Asie): Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavská republika, Ruská federace, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. [4] Úmluva o znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (CLRAP); Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států („Úmluva ESPOO“); Úmluva o ochraně a využívání vodních toků přesahujících hranice státu a mezinárodních jezer; Úmluva o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států; Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí („Aarhuská úmluva“). 5 Sdělení Komise: „Zastavení ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 — a v dalších letech. Zachování ekosystémových služeb v zájmu dobrých životních podmínek pro lidstvo“, KOM (2006) 216 v konečném znění.