[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 15.3.2007

KOM(2007) 107 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ

v souladu s čl. 19 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES (provoz soukromých rekreačních plavidel a soukromé rekreační létání)

1. ÚVOD

Podle čl. 19 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES[1], kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, (dále jen „směrnice o energetické dani“ nebo „směrnice“) může Rada, kromě ustanovení směrnice, zejména článků 5, 15 a 17, jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení daní ze zvláštních politických důvodů.

Komise tyto žádosti posoudí. Následně Komise buď předloží Radě návrh, nebo uvědomí Radu o důvodech, proč povolení tohoto opatření nenavrhla.

V širším rámci přezkumu odchylek, jejichž platnost podle směrnice o energetické dani končí na konci roku 2006, předložily Finsko, Dánsko a Irsko žádost o povolení využívat i nadále od roku 2007 odchylku od ustanovení směrnice o energetické dani, pokud jde o pohonné hmoty nebo palivo používané pro soukromé rekreační létání, tj. leteckou dopravu, na kterou se nevztahuje povinné osvobození stanovené v čl. 14 odst. 1 písm. b) směrnice o energetické dani. Finsko a Irsko navíc požádaly také o povolení osvobodit od spotřební daně pohonné hmoty nebo palivo používané pro provoz soukromých rekreačních plavidel. Tyto dopisy zaevidovalo generální ředitelství pro daně a celní unii[2].

Účelem tohoto sdělení je informovat Radu o důvodech, proč Komise povolení požadované výše uvedenými členskými státy nenavrhuje.

2. Shrnutí žádostí

2.1. Žádost Finska

a) Finsko by chtělo uplatňovat osvobození od spotřební daně na pohonné hmoty nebo palivo používané pro soukromé rekreační létání .

Cílem opatření je zachovat provozní podmínky pro rekreační letectví ve Finsku. Podle finských orgánů by omezení rekreačního letectví nepříznivě ovlivnilo znalosti a letecké schopnosti leteckých navigátorů i jejich připravenost uskutečňovat kontrolní lety pro civilní účely. Rovněž by to omezilo podnikatelskou činnost spojenou s letectvím. Z toho důvodu by to mělo nepříznivé důsledky pro zaměstnanost a hospodářskou soutěž v leteckém odvětví.

Finsko rovněž uvádí, že zdanění leteckých pohonných hmot nebo paliva by snížilo počet čerpacích stanic leteckých pohonných hmot s tím výsledkem, že by bylo obtížné nalézt stanice s těmito pohonnými hmotami, a tím by se zvýšila bezpečnostní rizika spojená s využíváním automobilových pohonných hmot jako alternativy pro letectví.

Finsko navíc poukazuje na dosažení nevýznamných příjmů a na zanedbatelné snížení emisí uhlíku v souvislosti se zavedením obecného daňového režimu z důvodu sníženého množství pohonných hmot nebo paliva spotřebovaných v uvedené zemi rekreačním letectvím.

Podle Finska znamenají nízké daňové příjmy na jedné straně a značné administrativní náklady na straně druhé, že efektivnost opatření z hlediska vynaložených nákladů je velmi malá. Rejstřík letadel neumožňuje rozlišení mezi rekreačním a komerčním využíváním letadel, a proto by opatření vedlo ke značné administrativní zátěži vyplývající z potřeby provádět složitý systém kontrol v souvislosti s přechodem na běžný daňový režim.

b) Finsko by rovněž chtělo zažádat o sníženou daňovou sazbu (7,06 centů za litr) pro plynový olej používaný jako pohonná hmota pro provoz soukromých rekreačních plavidel.

Cílem žádosti je zachovat provozní podmínky pro služby a odvětví spojená s rekreační plavbou na jejich současné úrovni a zajistit zachování podmínek pro rekreační plavbu. Finsko dále tvrdí, že zamítnutí žádosti bude mít nepřiměřeně nepříznivé účinky jak na odvětví plavby, tak na malé podniky s plavbou související.

Finsko kromě toho uvádí, že použití běžného daňového režimu přináší minimální výhody v porovnání s náklady a jinými důsledky spojenými se skončením platnosti odchylky. Rovněž zdůrazňuje nulovou efektivnost daňového opatření z hlediska vynaložených nákladů. Finsko dále poukazuje na dosažení nevýznamných příjmů a na zanedbatelné snížení emisí v souvislosti se zavedením obecného daňového režimu a na skutečnost, že všeobecná situace ohledně emisí se ve Finsku v roce 2004 výrazně zlepšila zavedením vnitrostátních právních předpisů o jakosti některých pohonných hmot nebo paliv.

Finsko navíc zdůrazňuje náklady na dodržení předpisů pro dodavatele pohonných hmot nebo paliva a administrativní náklady a obtíže s kontrolou administrativy v souvislosti se skončením platnosti odchylky. Navíc podle Finska uplynutí platnosti odchylky bude znamenat bezpečnostní problémy v důsledku snížení počtu čerpacích stanic podél pobřeží.

Finsko dále tvrdí, že odchylka slouží cílům regionální politiky, zejména v řídce osídlených oblastech s klesajícím počtem těžko dosažitelných podnikových struktur. Cílem Finska je zachovat osídlení na celém území země, proto jsou značné částky z vnitrostátních fondů i z fondů EU věnovány na rozvoj vzdálených oblastí. Z pohledu Finska by skončení platnosti odchylky bylo v rozporu s těmito cíli a již uskutečněnými investicemi.

Obě žádosti žádají o prodloužení platnosti odchylky do 31. prosince 2012.

2.2. Žádost Dánska

Dánsko by chtělo uplatňovat osvobození od spotřební daně na pohonné hmoty nebo palivo používané pro soukromé rekreační létání. Účelem tohoto opatření je zabránit administrativní zátěži vyplývající z potřeby provádět složitý systém kontrol v souvislosti s přechodem na běžný daňový režim.

V žádosti není uvedeno datum ukončení.

2.3. Žádosti Irska

a) Irsko by chtělo zažádat o sníženou sazbu spotřební daně pro pohonné hmoty používané v rekreačním létání (276,52 EUR na 1 000 litrů pro letecký benzin a 16,00 EUR na 1 000 litrů pro letecký petrolej).

Na podporu žádosti jsou uváděny dva argumenty.

První je, že skončení platnosti odchylky by znamenalo přílišné náklady na dodržování předpisů pro dodavatele leteckých pohonných hmot nebo paliva. Rovněž by se jednalo o velmi značné jednorázové náklady pro letiště/letiště, která nemají status mezinárodního letiště.

Druhý argument zdůrazňuje nepřiměřené administrativní náklady na správu daní, které by si vyžádaly přesun zdrojů z jiných činností, aby mohl být zaveden příslušný systém kontrol.

b) Irsko by rovněž chtělo zažádat o sníženou daňovou sazbu (47,36 EUR na 1 000 litrů) pro plynový olej používaný jako pohonná hmota pro provoz soukromých rekreačních plavidel .

Argumenty předložené Irskem zdůrazňují význam činnosti pro cestovní ruch a negativní účinky skončení platnosti odchylky jak na odvětví plavby, tak na mnoho malých podniků s ním souvisejících.

Kromě toho Irsko poukazuje na to, že odchylka rovněž slouží cílům regionální politiky a její skončení by nebylo v souladu s předchozí vnitrostátní politikou a s politikou Společenství. Také by omezilo schopnost Irska provádět jeho regionální politiku, což by mohlo být považováno za zasahování Komise do výhradně domácích záležitostí. Do odvětví byla provedena řada investic jak ze soukromých, tak z veřejných fondů, včetně evropských.

Irsko navíc zdůrazňuje náklady na dodržení předpisů pro odvětví a přístavy a administrativní náklady a obtíže spojené s kontrolou administrativy v souvislosti se skončením platnosti odchylky.

V žádosti není uvedeno datum ukončení.

3. Souvislosti žádostí

Pohonné hmoty nebo palivo používané pro účely rekreačního létání a pro účely provozu soukromých rekreačních plavidel jsou ve Společenství předmětem daně od roku 1993[3], s výjimkou případů, kdy byla některým členským státům povolena odchylka.

S cílem zvýšit vzájemnou provázanost dopravní, environmentální a daňové politiky Společenství navrhla Komise zrušit tyto odchylky poprvé již v roce 1996[4]. V roce 2000 Komise následně zahájila postupné rušení těchto odchylek, přičemž prohlásila, že by platnost těchto odchylek měla skončit se vstupem směrnice o energetické dani v platnost, anebo v každém případě nejpozději dne 31. prosince 2002[5]. Platnost odchylek byla nakonec prodloužena do 31. prosince 2006 a později byly tyto odchylky v zájmu bezproblémového postupného rušení zařazeny i do směrnice o energetické dani (článek 18 a příloha II).

Ve svém sdělení Přezkum odchylek v přílohách II a III směrnice Rady 2003/96/ES, jejichž platnost skončí do konce roku 2006, z června 2006, (dále jen „sdělení z roku 2006“)[6] Komise uvedla, že příznivý daňový režim pro pohonné hmoty a palivo používané pro dotčené činnosti v porovnání s pohonnými hmotami pro srovnatelné činnosti (dopravní činnosti nebo činnosti pro volný čas) by se neměl obnovovat. Komise zároveň členské státy vyzvala, aby v souladu s článkem 19 směrnice předložily žádost s řádným odůvodněním potřeb politiky, zastávají-li názor, že z důvodů zvláštní politiky je nadále nezbytná další odchylka.

4. Hodnocení Komise

V širším rámci přezkumu odchylek, jejichž platnost podle směrnice o energetické dani končí, měla Komise nedávno příležitost přezkoumat podobné žádosti o povolení odchylky předložené některými dalšími členskými státy. Dne 30. listopadu 2006 přijala Komise dvě sdělení[7], v nichž vysvětluje důvody, proč nemůže na základě provedené analýzy těmto žádostem vyhovět.

Komise se domnívá, že Finsko, Dánsko a Irsko předložily z větší části argumenty shodné s těmi, které byly projednány v obou sděleních přijatých dne 30. listopadu 2006. Důvody uvedené v těchto sděleních jsou shrnuty níže a případně doplněny o body týkající se konkrétnějších argumentů vznesených žádajícími členskými státy.

Komise nemůže přijmout předložené argumenty založené na důsledcích souvisejících čistě s přechodem z odchylky na běžné zdanění, jako jsou administrativní zátěž, dodržování předpisů a obtíže s kontrolou administrativy či náklady a bezpečnostní problémy[8]. Rada se vědomě rozhodla uplatňovat běžné zdanění jako obecný režim na soukromé rekreační létání a provoz soukromých rekreačních plavidel a udělit odchylky pouze za účelem překonání počátečních obtíží. Tyto argumenty proto nemohou být považovány za argumenty odpovídající zvláštním politikám pro účely článku 19 směrnice o energetické dani. Navíc zájmy a politiky, na které toto ustanovení odkazuje a které se týkají vnitřního trhu, spravedlivé hospodářské soutěže, životního prostředí, energetických a dopravních aspektů, jasně vyznívají proti povolení požadovaných odchylek[9].

Pokud jde o aspekt „hospodářské soutěže“, který uvádí Finsko u provozu soukromých rekreačních plavidel, jedná se přinejmenším o narušení soutěže existující v minulosti, které by se nadále nemělo prohlubovat [10].

Rovněž nelze přijmout argumenty Finska týkající se znalostí a schopností v oblasti letecké navigace a připravenosti provádět kontrolní lety pro civilní účely. Související potřeby jsou velmi specifické a mohou být uspokojeny cílenými opatřeními, která jsou mnohem lépe přizpůsobena jak povahou, tak i oblastí působnosti, aniž by výše uvedené zájmy Společenství byly ovlivněny výjimečným osvobozením od harmonizovaných daní. To se rovněž týká argumentu vzneseného Finskem ohledně řídce osídlených regionů s klesajícím počtem těžko dosažitelných podnikových struktur[11].

Pokud jde o regionální aspekt, Komise by opět ráda poukázala na to, že odchylky povolené v minulosti Finsku a Irsku nebyly považovány formálně za nástroj regionální politiky Společenství. Kromě toho podpora poskytovaná evropskými fondy nebyla ani zaměřena konkrétně na provoz rekreačních plavidel, ani nebyla založena na předpokladu, že by Finsko a Irsko mohly pokračovat v uplatňování odchylky od směrnice o energetické dani.

Finsko a Irsko na závěr vznesly obecnější argument proporcionality a uváděly, že emise způsobené rekreačním létáním a provozem soukromých rekreačních plavidel jsou z hlediska celkových emisí v odvětví dopravy jako celku nízké a/nebo že přechod na běžné zdanění je z hlediska příjmů neúčinný. Tyto argumenty berou udělení výjimky jako výchozí bod, a ne jako úmyslné rozhodnutí legislativního orgánu o uplatňování běžného zdanění na dotyčné činnosti. Z tohoto pohledu nevyžaduje proporcionalita nerovné zacházení se srovnatelnými dopravními činnostmi nebo rekreačními činnostmi, ani není možno přikládat zvláštní význam skutečnosti, že prováděcí náklady se mohou lišit od nákladů v jiných oblastech spotřební daně, protože rozdíly tohoto druhu jsou v samotné povaze správy daní. Žádný z těchto argumentů není možno chápat jako zvláštní politický důvod pro účely článku 19 směrnice[12].

5. Závěr

Celkově vzato Komise zastává názor, že Finsko, Dánsko a Irsko neuvedly žádné zvláštní politické důvody, které by zdůvodnily jejich potřebu odchylovat se i nadále od předpisů přijatých v EU jednomyslně již při dvou příležitostech a které by nadále ospravedlnily existenci daňového opatření, jež je zjevně v rozporu s několika politikami Společenství. Argumenty předložené dotyčnými členskými státy představují důsledky existence odchylky samotné po dlouhé časové období.

Členské státy měly až dosud dostatek času, aby se přizpůsobily nové situaci a přihlédly ke skutečnosti, že předmětná odchylka a odchylky jí podobné byly předmětem projednávání ve Společenství přinejmenším od roku 1996 a Komise opakovaně trvala na tom, že je nezbytné tyto odchylky postupně zrušit.

Pokud by v důsledku skončení platnosti odchylek vznikly potíže za velmi zvláštních nebo konkrétních okolností a za předpokladu dodržování práva Společenství ve všech ohledech, ať už spojeného s energetickým zdaněním, nebo ne[13], smí žádající členské státy přijmout opatření, která jsou zaměřena na omezení nebo zmírnění problémů v souvislosti s přechodem na režim běžného zdanění.

Komise proto dochází k závěru, že podmínky uvedené v článku 19 nejsou splněny. Z tohoto důvodu Komise nenavrhuje požadované povolení .

[1] Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51); směrnice naposledy pozměněná směrnicemi 2004/74/ES a 2004/75/ES (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 87 a s. 100).

[2] Dopisy zaevidované dne 5. prosince 2006 (Finsko), dne 13. listopadu 2006 (Dánsko) a dne 14. prosince 2006 (Irsko).

[3] Směrnice Rady 92/81/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů (Úř. věst. L 316, 31.10.1992); směrnice později zrušená spolu se směrnicí Rady 92/82/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů ode dne 31. prosince 2003 směrnicí Rady 2003/96/ES.

[4] KOM (1996) 549 ze dne 14. listopadu 1996.

[5] KOM (2000) 678 ze dne 15. listopadu 2000.

[6] KOM(2006) 342 ze dne 30. června 2006. Přezkum odchylek v přílohách II a III směrnice Rady 2003/96/ES, jejichž platnost skončí do konce roku 2006 .

[7] KOM(2006) 743 ze dne 30. listopadu 2006, sdělení Komise Radě v souladu s čl. 19 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES (provoz soukromých rekreačních plavidel) , a KOM(2006) 742 ze dne 30. listopadu 2006, sdělení Komise Radě v souladu s čl. 19 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES (soukromé rekreační létání).

[8] Bezpečnostní problémy jsou ve všech případech řešeny příslušnými právními předpisy. Nemají žádnou souvislost s pravidly směrnice o energetické dani.

[9] Podrobné údaje viz dokumenty KOM(2006) 742 s. 5 a KOM(2006) 743 s. 6.

[10] Viz KOM(2006) 742, s. 6.

[11] Viz KOM(2006) 742, s. 6.

[12] Viz KOM(2006) 742, s. 6; KOM(2006) 743, s. 6 a 7.

[13] Zejména včetně pravidel o státních podporách uvedených ve Smlouvě.