15.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 305/15

—

vybízí Komisi, aby zvýšila své úsilí na nejvyšší politické úrovni a prosadila mezinárodní koalici proti změně klimatu, protože změnu klimatu lze řešit pouze zapojí-li se všechny (velké) země;

—

je názoru, že členským státům, které mají pouze omezené možnosti výroby energie z obnovitelných zdrojů, by mělo být umožněno, aby dosáhly cílů v oblasti obnovitelné energie pomocí obchodování buď v rámci celounijního systému osvědčení „zelené energie“, anebo prostřednictvím dvoustranných smluv s jinými státy, jež mají větší zásobu obnovitelné energie. Cílem je snížení celkových nákladů na splnění cílů pro obnovitelnou energii;

—

doporučuje, aby kromě využití evropských strukturálních fondů byly za účelem snížení emisí skleníkových plynů stanoveny další zdroje a opatření jako užitečný prostředek podpory politiky adaptace a opatření zaměřených na zmírnění následků, jako například úspory energie a obnovitelné energie. To by zvýšilo podporu evropské politiky v oblasti klimatu;

—

zdůrazňuje důležitost regionální flexibility při dosahování cílů v oblasti účinnosti a obnovitelných energií vzhledem k tomu, že regionální flexibilita snižuje celkové náklady politiky v oblasti klimatu. Tyto cíle by však měly být na úrovni EU povinné;

—

souhlasí s Komisí, že letectví by mělo být zahrnuto do ETS, protože toto odvětví je rychle rostoucím zdrojem emisí skleníkových plynů, a vybízí Komisi, aby vzala v úvahu všechny dopady, které má toto odvětví na změnu klimatu;

—

podpoří rozvoj stálé sítě ambiciózních místních a regionálních orgánů, jež chtějí posílit výměnu informací a vytvořit místo pro rozvíjení nových nápadů, jak hospodárně snížit emise skleníkových plynů.

Zpravodajka

:

paní Lenie DWARSHUIS-VAN DE BEEK, členka výkonné rady provincie Jižní Holandsko (NL/ALDE)

1.

považuje zdravé životní prostředí za základní předpoklad lidské činnosti, a proto se domnívá, že ochrana životního prostředí je životně důležitá pro duševní i fyzickou pohodu lidí;

2.

domnívá se, že dobře navržená politika životního prostředí a klimatu v každém případě přispívá k hospodářskému rozvoji;

3.

je názoru, že hrozba pokročilé změny klimatu, kterou způsobují emise skleníkových plynů, je naléhavým problémem, jímž by se měla velmi důsledně zabývat především současná generace;

4.

souhlasí s hodnocením, že změna klimatu bude mít významný dopad na duševní i fyzickou pohodu lidí, například oběti stresu z horka, zdravotní problémy, poškození biologické rozmanitosti, snížení výnosnosti zemědělství v některých oblastech, snížení příležitostí cestovního ruchu, ale i škody způsobené vyšší hladinou moří a extrémními povětrnostními podmínkami, které mohou vyvolat masivní migraci z environmentálních důvodů směřující do nejbližších rozvinutých regionů;

5.

domnívá se, že politika v oblasti klimatu přinese i řadu pozitivních vedlejších účinků, protože také zlepší kvalitu ovzduší (díky nižším emisím SO2, částic PM a NOx), zabezpečení dodávek energie (díky snížené závislosti na dovozech fosilních paliv) a úrodnost půdy (díky nižším ztrátám organické hmoty);

6.

zcela souhlasí s Komisí, že náklady vynaložené na politická opatření vedoucí k omezení změny klimatu budou významně nižší než očekávané náklady spojené se změnou klimatu a že politika v oblasti klimatu je proto velmi účinná;

7.

podporuje vyjádření v Kjótském protokolu o významu zemědělské půdy jako úložiště uhlíku. Zvýšení obsahu organického uhlíku a ukládání organické hmoty v půdě tedy významně přispívá ke zlepšení bilance CO2 příslušných zemí. Obhospodařováním půdy zaměřeným na její ochranu lze snížit také uvolňování jiných plynů důležitých z hlediska klimatu, např. oxidu dusného, metanu a jiných. Přitom se nejedná pouze o zachování úložní kapacity, ale především také o její využití. V současné době musí půda plnit funkci úložiště uhlíku, aby – vedle jiných výhod, jako je zvýšení úrodnosti půdy a lepší retenční kapacita půdy – pozitivně ovlivnila bilanci CO2. Hospodaření s humusem jako součást obhospodařování půdy a regionální recirkulace organické hmoty prostřednictvím kompostu a posklizňových zbytků jsou důležité cíle při zlepšování bilance CO2;

8.

vybízí Komisi, aby zvýšila své úsilí na nejvyšší politické úrovni a prosadila mezinárodní koalici proti změně klimatu, protože změnu klimatu lze řešit pouze zapojí-li se všechny (velké) země;

9.

vyzývá Komisi, aby vypracovala časový harmonogram pro významné iniciativy k řešení změny klimatu a jasnou strategii pro zapojení orgánů místní a regionální samosprávy, které by měly být dokončeny před zahájením summitu OSN o změně klimatu v Kodani v roce 2009;

10.

uznává, že citlivost evropských regionů na změnu klimatu se značně liší, zejména kvůli rozdílným přírodním podmínkám a hustotě zalidnění;

11.

uznává také, že dostupnost hospodárných možností snižování emisí skleníkových plynů se v jednotlivých regionech značně liší, zejména kvůli rozdílným přírodním podmínkám a struktuře hospodářství;

12.

proto lituje, že Komise nevěnuje větší pozornost regionálnímu rozdělení jak nákladů v případě nečinnosti, tak přínosů opatření, a vybízí ji, aby provedla podrobnou analýzu regionálního rozměru nákladů a přínosů změny klimatu a politiky v oblasti klimatu;

13.

doporučuje, aby kromě využití evropských strukturálních fondů byly za účelem snížení emisí skleníkových plynů stanoveny další zdroje a opatření jako užitečný prostředek podpory politiky adaptace a opatření zaměřených na zmírnění následků, jako například úspory energie a obnovitelné energie. To by zvýšilo podporu evropské politiky v oblasti klimatu;

14.

žádá Komisi, aby v přezkumu rozpočtu v polovině období v roce 2008 vyčlenila více finančních prostředků na opatření ke zmírnění následků, protože stanovených ambiciózních cílů v oblasti klimatu lze dosáhnout pouze bude-li k dispozici více peněz z veřejných zdrojů;

15.

souhlasí s Evropskou komisí, Evropskou radou a Evropským parlamentem, že by Evropská unie měla sledovat vysoké jednostranné cíle, protože je zapotřebí vedení při vytváření celosvětové koalice pro boj proti změně klimatu. Proto vítá cíl snížení emisí skleníkových plynů v Evropské unii do roku 2020, nezávisle na politice v ostatních regionech, o nejméně 20 % ve srovnání s rokem 1990;

16.

vybízí Komisi, aby také formulovala střednědobé cíle pro emise CO2, například pro roky 2013 nebo 2015, a tak urychlila provádění opatření ke zmírnění následků a napomohla analýze a kontrole;

17.

podporuje cíle zlepšení energetické účinnosti o nejméně 20 % a zvýšení podílu obnovitelných energií na nejméně 20 % do roku 2020. Tyto cíle se mohou ukázat jako účinné nástroje při snaze dosáhnout celkového cíle snížení emisí. Těchto cílů nelze dosáhnout pouze prostřednictvím nového technologického vývoje, tyto cíle vyžadují také postupnou změnu myšlení jak výrobců (např. v podobě energeticky účinného a zároveň spotřebitelsky atraktivního provedení), tak spotřebitelů;

18.

zdůrazňuje důležitost regionální flexibility při dosahování cílů v oblasti účinnosti a obnovitelných energií vzhledem k tomu, že regionální flexibilita snižuje celkové náklady politiky v oblasti klimatu. Tyto cíle by však měly být na úrovni EU povinné;

19.

souhlasí s Komisí, že evropský systém obchodování s emisemi (ETS) by měl mít hlavní roli, protože jde o potenciálně hospodárný nástroj na zmírnění následků emisí skleníkových plynů;

20.

vybízí Komisi, aby účinně spravovala počet přidělených povolenek, protože ETS bude účinně fungovat, pouze bude-li limit (tj. celková úroveň emisních povolenek) podstatně nižší než úroveň emisí skleníkových plynů;

21.

zdůrazňuje, že celkový počet povolenek přidělených v rámci ETS by měl být snížen v souladu s emisními cíli stanovenými Komisí pro rok 2020, aby se v souvislosti se snížením emisí předešlo přílišnému zatížení sektorů, které se neúčastní ETS, jako jsou například domácnosti a jiní drobní spotřebitelé energie;

22.

souhlasí s částečnou dražbou povolenek, zejména pro chráněná odvětví, protože to více podpoří snižování emisí, a tak zároveň zlepší účinnost ETS. Tento přístup je také více v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“. Zároveň by to pro zúčastněné podniky byla menší ekonomická zátěž, než kdyby byly vydraženy všechny povolenky;

23.

je názoru, že dražbu a bezplatné přidělení (podle směrného čísla) zbývající (hlavní) části emisních povolenek lze ponechat členským státům za předpokladu, že postupy přidělování budou harmonizovány v rámci EU, aby se zamezilo narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy a zvýšila se účinnost tohoto systému; v budoucím systému obchodování s emisemi by se pro zvláštní hospodářská odvětví se srovnatelnými evropskými směrnými čísly mohlo – mimo cíl snížit emise na úrovni příslušného státu – zvážit přidělení, resp. stanovení cíle na úrovni Společenství, přičemž všem subjektům trhu by bylo přiděleno stejné množství povolenek na výrobní jednotku;

24.

žádá Komisi, aby zvážila, zda bude nutné použít vhodné prostředky, například ze strukturálních fondů, k odškodnění nejvzdálenějších regionů, pokud budou poměrně značně postiženy začleněním letectví do ETS;

25.

vítá všechny snahy o harmonizaci ETS se srovnatelnými přístupy ve třetích zemích. Vhodnými opatřeními, např. v podobě vyrovnávacího poplatku, by se mělo zabránit narušení hospodářské soutěže ve prospěch výrobců ze států, kde neexistuje srovnatelný systém obchodování s emisemi;

26.

vítá návrh na rozšíření ETS na další plyny a odvětví, protože to zvýší jak efektivitu, tak účinnost systému;

27.

vybízí Komisi, aby pečlivě zvážila možnost zpřístupnění ETS malým, ale energeticky náročným producentům emisí, jelikož by to pravděpodobně snížilo jejich náklady na snižování;

28.

souhlasí s Komisí, že letectví by mělo být zahrnuto do ETS, protože toto odvětví je rychle rostoucím zdrojem emisí skleníkových plynů, a vybízí Komisi, aby vzala v úvahu všechny dopady, které má toto odvětví na změnu klimatu;

29.

žádá Komisi, aby zohlednila zvláštní charakteristiky odvětví letectví při přidělování povolenek, zejména aby se zabývala skutečností, že emise v odvětví letectví (jak uhlíkové, tak vodní) mají na změnu klimatu větší dopad, než činnosti probíhající na zemi;

30.

důrazně nesouhlasí s navrženou výjimkou pro vládní lety, protože vlády by měly jít příkladem, aby zvýšily veřejnou podporu této politiky;

31.

domnívá se, že zachycování a ukládání uhlíku (CCS) by mělo být zahrnuto do ETS pouze za přísných požadavků na monitorování a bezpečnost. Předtím je však třeba na demonstračních zařízeních prokázat, do jaké míry, resp. za jakých nákladů mohou tyto technologie přispět k zamezení emisí skleníkových plynů;

32.

vybízí Komisi, aby vyvinula systém, s jehož pomocí budou moci členské státy a regiony hospodárně splnit cíle v oblasti obnovitelných energií a energetické účinnosti;

33.

je názoru, že členským státům, které mají pouze omezené možnosti výroby energie z obnovitelných zdrojů, by mělo být umožněno, aby dosáhly cílů v oblasti obnovitelné energie pomocí obchodování buď v rámci celounijního systému osvědčení „zelené energie“, anebo prostřednictvím dvoustranných smluv s jinými státy, jež mají větší zásobu obnovitelné energie. Cílem je snížení celkových nákladů na splnění cílů pro obnovitelnou energii;

34.

žádá Komisi, aby stanovila cíle pro úhrnnou energetickou účinnost (tj. energetická náročnost celého hospodářství) a přitom zohlednila regionální rozdíly v odvětvové struktuře. Členské státy a regiony by tak při dosahování tohoto cíle byly flexibilní, neboť by mohly využít širší paletu opatření, včetně opatření zaměřených na spotřebu energie přístrojů a odvětvovou strukturu (regionálního) hospodářství;

35.

vítá záměr Evropské komise snížit průměrné emise nových osobních automobilů zakoupených v EU od roku 2012 na 120 g CO2/km a vyzývá Komisi, aby dělala co nejvíce, například podporou výzkumu v této oblasti, aby mohlo být do roku 2020 dosaženo hodnoty 95 g CO2/km;

36.

žádá Komisi, aby při vytváření nových nástrojů politiky pečlivě zvážila zásadu subsidiarity. Regionální a místní orgány mají vhodnou pozici k tomu, aby přijímaly účinná opatření v oblasti veřejné dopravy, dopravní infrastruktury, energetické infrastruktury, politiky územního rozvoje, opatření pro energetickou účinnost a opatření v oblasti komunikace zaměřených na veřejnost;

37.

je přesvědčen, že opatření na regionální a místní úrovni jsou pro účinnou evropskou politiku v oblasti klimatu nepostradatelná;

38.

domnívá se, že místní a regionální orgány také budou hrát důležitou úlohu při přizpůsobování se změně klimatu. VR na toto téma řádně vypracuje stanovisko;

39.

konstatuje, že regionální a místní orgány již mnoha způsoby přispívají k evropské politice v oblasti klimatu, například:

40.

převezme na sebe odpovědnost tím, že bude důrazně podporovat zavádění podobných opatření na regionální a místní úrovni prostřednictvím tří druhů činností:

41.

žádá Komisi, aby zorganizovala konferenci o regionální a místní politice v oblasti klimatu, aby se tak mezi evropskými regiony šířily osvědčené postupy a diskutovalo se o tom, jak může Komise účinně podpořit regionální a místní politiky v oblasti klimatu;

42.

podpoří rozvoj stálé sítě ambiciózních místních a regionálních orgánů, jež chtějí posílit výměnu informací a vytvořit místo pro rozvíjení nových nápadů, jak hospodárně snížit emise skleníkových plynů;

43.

nabízí, že se bude aktivně účastnit dalšího postupu vytváření evropské politiky v oblasti klimatu.