16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/34

1.1

Výbor pozorně sleduje témata spojená s energetickou účinností, klimatickou změnou a snížením emisí skleníkových plynů a v zásadě souhlasí se závěry Evropské rady z jarního summitu ve dnech 8. a 9. března, kde byly stvrzeny tři pilíře evropské energetické politiky:

1.2

Ve zprávě o pokroku dosaženém ve využívání biopaliv Komise zdůrazňuje, že při absenci závazných cílů nebude možné dosáhnout uspokojivého podílu využívání biopaliv. Průzkum totiž ukázal, že cíl dosáhnout tržního podílu 5,75 % do roku 2010 není uskutečnitelný, a proto bude pro splnění požadavků určených Radou třeba stanovit dosažitelný cíl, který by podle Komise znamenal tržní podíl 10 % do roku 2020, a to využitím možnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice č. 2003/30/ES v doložce o „přezkumu“. Komise kupodivu poukazuje na výhody scénáře využívání 14 % podílu biopaliv, zatímco vyhlášený cíl je 10 %, čímž ve svém sdělení určitým způsobem „maluje na růžovo“ nerealistické výsledky.

1.3

Existuje mnoho argumentů proti používání biopaliv první generace a tato biopaliva neodpovídají plně evropským cílům. Jsou totiž spojená s vysokými výrobními náklady, vysokými environmentálními náklady, ubírají obiloviny určené na výrobu potravin a krmiv, a – jak tvrdí FAO – nesou spoluodpovědnost za zvyšování cen obilovin na světových trzích.

1.4

Využití biopaliv první generace tedy vyvolává etické problémy, jako například konkurenci potravin a pohonných hmot, které Komise očividně bagatelizuje. Výbor zdůrazňuje potřebu užší spolupráce s mezinárodními institucemi a agenturami z oblasti zemědělství a potravinářství, jako jsou právě FAO a Světový potravinový program (WFP – World Food Programme).

1.5

Ani v dokumentu Komise ani v související studii o dopadu se neobjevují zmínky o problémech, které jsou však dosti významné.

Pokud jde o bionaftu, ukazují se zejména následující problémy:

Pokud jde o bioetanol, existují naopak následující problémy:

1.6

Výbor zdůrazňuje, že vedle sociálních, environmentálních a ekonomických dopadů je zapotřebí pozorně posoudit technické aspekty spojené s rozvojem biopaliv, a to především otázku užitkovosti surovin pro výrobu biopaliv: z 1 t řepy lze získat zhruba 400 l bioetanolu (asi 1 500 mil. kalorií). Tento poměr se zdá málo výhodný a, uvážíme-li množství energie nezbytné k přeměně biomasy na biopaliva, účinnost je nízká. Bylo by mnohem účinnější využívat biomasu přímo k výrobě elektrické energie, k vytápění, nebo v námořní a v městské hromadné dopravě.

1.7

Výbor upozorňuje, že z hlediska čistě environmentálního je třeba zvážit nebezpečí odlesňování a rizika spojená se skladováním surovin: bude zapotřebí velmi rozhodně a pozorně řešit související biologické a biochemické problémy.

1.8

Výbor rovněž otevírá otázku etiky ve vědě. Planeta Země je otevřeným systémem, který nezadržitelně směřuje ke stavu rovnováhy, což bude znamenat její konec. Úkolem vědy je tento upadající trend zpomalit a politika musí podpořit příslušné kroky a studie.

1.9

Výbor doporučuje provést analýzu, která by prověřila, zda se při spalování, na kterém se podílejí jiné molekuly než uhlovodíky, mohou tvořit a uvolňovat volné radikály, které způsobují oxidační stres, jenž je považován za patologický stav předcházející vážnějším onemocněním. Toto doporučení je ospravedlněné nedostatkem dostupných údajů v této oblasti.

1.10

Výbor považuje za nezbytné zaměřit zvláštní pozornost na péči o půdu a její ochranu. Je třeba ji chránit, neboť ona chrání nás. Postupné ubývání a zhoršování podzemních vod je zapříčiněno nerozumnými politikami využívání a vyčerpávání půdy. Je nezbytné zaručit střídání plodin, aby se podpořila revitalizace půdy.

1.11

Výbor doporučuje Komisi a všem evropským institucím, aby měly na zřeteli především problém spotřeby vody při výrobě biopaliv. Úbytek vodních zdrojů jakožto jeden z mnoha negativních dopadů klimatické změny může být zejména v některých regionech kritický. Podle nedávných studií mezinárodního institutu pro vodní hospodářství (IWMI – International Water Management Institute) je k výrobě 1 litru biopaliv potřeba podle druhu výrobku a oblasti výroby nejméně 1 000 až 4 000 litrů vody.

1.12

Nehledě na tyto obavy, které by bylo možné zmírnit přijetím opatření na monitorování a certifikaci postupů výroby biopaliv, v případě potřeby zajištěním sledovatelnosti výrobků, se Výbor domnívá, že je třeba více podporovat výzkum a vývoj biopaliv druhé a také třetí generace, jako je biobutanol. Nízký tlak par biobutanolu a jeho odolnost vůči pohlcování vody ve směsích s benzinem umožňují jeho využití v současných dodavatelských a distribučních systémech benzinu. Biobutanol může být mísen k benzinu ve vyšší koncentraci než stávající biopaliva, aniž by bylo třeba vozidla upravovat. Mimoto snižuje spotřebu paliva více než směsi benzinu s etanolem, a zlepšuje tak energetickou účinnost vozidel a snižuje jejich spotřebu. Pohonné hmoty nové generace jsou energeticky účinné a ekologické tím, že se odpady a biochemie využívají k podporování přirozených procesů rozkladu celulózy, které jsou složité a nákladné.

1.13

Výbor bere v úvahu i příležitosti, které by rozvoj biopaliv mohl přinést evropskému hospodářství, a přispět tak k dosažení cílů lisabonské agendy. Tato oblast opatření je výslovně stanovena v 7. rámcovém programu, nicméně je zapotřebí větší součinnosti různých zainteresovaných subjektů: zemědělců, zpracovatelského průmyslu, ale také organizací na ochranu životního prostředí a přírody a zaměstnaneckých organizací, které mají stále větší zájem o sloučení otázek udržitelného rozvoje se stále modernějšími modely sociální odpovědnosti podniků.

1.14

Příležitost, kterou zemědělství ve vývoji biopaliv vidí, musí být podpořena za podmínky, že i zemědělci se budou snažit přispět svým dílem k ochraně přírodních památek a společných zdrojů jako je voda, potrava pro člověka a pro zvířata. Zemědělská sdružení musí ve venkovských oblastech šířit pravidla, která stanoví mezinárodní společenství pro účely výroby biopaliv a obchodování s nimi. Šíření postupů certifikace a sledovatelnosti a kontrola shody jsou témata, u kterých se očekává rozhodující příspěvek od různých zemědělských organizací jak na evropské, tak, i národní a místní úrovni. Výbor je připraven v této oblasti i dalších oblastech souvisejících s energetickou účinností, se snižováním emisí skleníkových plynů a s klimatickou změnou spolupracovat s národními hospodářskými a sociálními radami, které již při různých příležitostech projevily značný zájem o tyto otázky a aktivně se účastní vypracovávání některých stanovisek EHSV.

1.15

Co se týče otázky zdanění, především spotřebních daní z biopaliv a úlev, které byly poskytnuty zemědělcům, automobilovému průmyslu k pokrytí nezbytných výdajů na výzkum, spotřebitelům k nezbytným úpravám vozidel nepřizpůsobených k používání biopaliv, a samotným výrobcům biopaliv, je zřejmé, že kandidátů na veřejnou podporu je nespočetně. V Německu, kde byly nedávno citelně omezeny daňové úlevy, došlo k okamžitému poklesu spotřeby a ke stejně rychlému protestu ze strany průmyslu. Investice potřebují jisté a stabilní prostředí, ale trh s biopalivy zatím prakticky neexistuje. Nicméně případná podpora nesmí v žádném případě způsobit narušení hospodářské soutěže.

1.16

Z návrhu však nevyplývá, že by odvětví dopravy podléhalo systému emisních kvót. Výbor doporučuje Komisi, aby prověřila možnost rozšířit systém emisních povolenek i na odvětví dopravy, neboť mohou být dalším podnětem ke zlepšení účinnosti výzkumu nových řešení snižování škodlivých emisí, i na toto odvětví. Ve zvláštním průzkumném stanovisku, o jehož vypracování zažádal místopředseda Komise Jacques Barrot, Výbor hodlá formulovat pracovní hypotézu.

1.17

Výbor souhlasí s usnesením Evropského parlamentu o strategii pro biomasu a biopaliva, v níž EP „žádá Komisi, aby zavedla systém povinného a komplexního osvědčení kvality, který ve všech fázích umožní udržitelnou produkci biopaliv“ a „podpořila vypracování a používání systému globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který by sledoval využívání půdy při výrobě bioethanolu, aby se zabránilo ničení tropických deštných pralesů a dalším negativním vlivům na životní prostředí“.

1.18

S ohledem na problémy uvedené v tomto stanovisku vyzývá Výbor Komisi, aby neustále sledovala cíl 10 % a byla připravena předložit návrhy na jeho změnu, pokud by uvedené problémy nebylo možné vyřešit uspokojivě a trvale.

2.1

Komise v úvodu ke zprávě o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv zdůrazňuje, že v období 2005–2020 se jen v odvětví dopravy předpokládá růst emisí skleníkových plynů (v tomto případě pouze CO2) o 77 milionů tun za rok, což je 60 % celkového růstu emisí, který je odhadován řádově na 126 milionů tun za rok.

2.2

Dalším zdůrazňovaným klíčovým faktorem je téměř úplná závislost odvětví dopravy na dovážené ropě, která z hlediska zabezpečení dodávek představuje nejproblémovější zdroj energie. Významným zvýšením využívání biopaliv by se tato závislost měla snížit.

2.3

Přínos rozvoje biopaliv ke snižování emisí skleníkových plynů se však nedostaví, budou-li se k jejich výrobě například používat již existující plodiny nebo bude-li se využívat půda na územích se zvlášť bohatou biologickou rozmanitostí, jako jsou tropické deštné lesy.

2.4

V roce 2001 představoval podíl biopaliv na trhu 0,3 % a jen 5 členských států mělo s jejich využíváním zkušenost. Směrnice 2003/30/ES nestanovila závazné povinnosti, nýbrž cíl pro rok 2010 (5,75 % podíl na trhu s benzinem a naftou v dopravě) a střednědobý cíl pro rok 2005 (2 %).

2.5

Tato směrnice Komisi nicméně v klauzuli o přezkumu (čl. 4 odst.2) umožňuje, aby v případě značných a neodůvodněných odchýlení se od cíle 2 % navrhla povinné vnitrostátní cíle.

2.6

Zásadní úlohu v této oblasti má společná zemědělská politika, a to zejména po reformě v roce 2003, kdy oddělila dotace zemědělcům od plodin, které pěstují, a umožnila tak opětovné využívání půdy vyjmuté z produkce k pěstování nepotravinových plodin, v mnohých případech využívaných k výrobě biopaliv.

2.7

Vedle politik na podporu výroby energie z dřevní hmoty a opatření na podporu obnovitelných zdrojů energie v rámci politiky rozvoje venkova bude v roce 2007 bude pro takzvané „energetické plodiny“ k dispozici uhlíkový kredit (1).

2.8

Rozvoj využívání biopaliv byl značný, ale cílů dosáhly pouze dva státy: v roce 2005 to znamenalo celkový výsledek 1 %, přičemž podíl bionafty byl 1,6 % a podíl bioetanolu 0,4 %. Na základě tohoto předpokladu Komise dospěla k závěru, že cíl 5,75 % nebude do roku 2010 dosažen.

2.9

Zkušenosti ukázaly, že konkrétních výsledků bylo dosaženo jak díky politice daňových pobídek bez stanovení přípustných limitů na množství, tak tím, že dodavatelům bylo uložena povinnost uvádět na trh z celkového množství paliv stanovené procento biopaliv. Komise tuto povinnost pokládá za nejúčinnější řešení.

2.10

Komise ve sdělení prohlašuje, že „vyvstává naléhavá potřeba, aby Unie vyslala jasný signál o svém odhodlání snižovat svou závislost na využívání ropy v dopravě“. Má za to, že využívání biopaliv je jediným možným způsobem, „jak se pojistit“ proti vysokým cenám ropy.

2.11

Má-li být tento signál pádným argumentem pro producenty ropy, kteří jen v odvětví dopravy na trhu EU prodávají 300 milionů tun, musí mít formu právně závazných cílů.

2.12

Strategie společného podporování výzkumu a vývoje technologií ve všech 27 členských státech má nejlepší vyhlídky na úspěch. Realistickým cílem by bylo stanovit pro biopaliva 10 % podíl na trhu do roku 2020.

2.13

Jasný právní rámec s nižší administrativní zátěží a stanovení přechodných cílů (například rok 2015) jsou nezbytné k tomu, aby výrobci automobilů mohli přizpůsobit své konstrukční postupy.

2.14

Analýza hospodářského a environmentálního dopadu bere v úvahu různé scénáře, které souvisejí jednak s vývojem cen ropy, dovozem a konkurenceschopností zemědělských cen, a jednak s vývojem nových technologií schopných odstartovat vývoj biopaliv druhé generace, která by pomáhala snížit náklady na životní prostředí.

2.15

Z hlediska nákladů by předpokládané zvýšení využívání biopaliv na 14 % mohlo do roku 2020 způsobit zvýšení nákladů v rozmezí mezi 11,5 a 17,2 miliardy eur (při ceně přibližně 48 USD za barel) a mezi 5,2 a 11,4 miliardy eur (při ceně 70 USD za barel). Práh výnosnosti u bionafty se pohybuje v rozmezí 69 až 76 EUR a u bioetanolu v rozmezí 63 až 85 EUR (poznámka zpravodaje: 92,76–102,18 a 84,76–114,28 USD/barel, směnný kurs 1,3444 USD za 1 EUR ke dni 25. května 2007).

2.16

Podle scénáře podílu biopaliv ve výši 14 % do roku 2020 by snížení nákladů na skladování zásob mohlo přinést úspory až do výše 1 miliardy eur (poznámka zpravodaje: 720 milionů podle scénáře 10 %). Kromě žádoucího uvádění biopaliv druhé generace na trh by nejlepším řešením byla kombinace dodávek ze třetích zemí a ze zemí EU.

2.17

Uvedený scénář by měl příznivý vliv na zaměstnanost, v případě převážně domácí výroby bioetanolu by vzniklo 144 000 nových pracovních míst (poznámka zpravodaje: nebo 100 000 pracovních míst podle scénáře 10 %), i na HDP Společenství (nárůst o 0,23 %). Příznivý vliv výsledků výzkumu, zejména v oblasti biopaliv druhé generace, by mohl udržet konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie na vysoké úrovni.

2.18

Na základě metody „od zdroje ke kolu“ (well-to-wheel) Komise odhaduje, že při výrobě biopaliv s pomocí nejlepších a ekonomicky nejvýhodnějších technologií, které jsou v současnosti k dispozici, by se pokles emisí skleníkových plynů pohyboval mezi 35 % a 50 %. Výroba etanolu z cukrové třtiny v Brazílii snižuje emise skleníkových plynů o 90 %, zatímco bionafta vyráběná z palmového oleje vede ke snížení emisí skleníkových plynů o 50 %, u sóji je to pak 30 %. Výroba biopaliv druhé generace by měla vést ke snížení o 90 %. Podle scénáře 14 % by se emise skleníkových plynů měly pohybovat kolem 101–103 milionů tun ekvivalentu CO2 (poznámka zpravodaje: 71–75 milionů tun ekvivalentu CO2 podle scénáře 10 %).

2.19

Pokud jde o dopad na životní prostředí, ve sdělení se odhaduje, že 14 % podíl biopaliv je zvládnutelný, pokud by k pěstování nebyla využívána nevhodná půda, jako jsou například tropické deštné lesy nebo přírodní stanoviště s vysokou environmentální hodnotou.

2.20

Komise uzavírá svoji zprávu konstatováním, že rozvoj biopaliv bude mít značný přínos ke snižování emisí skleníkových plynů a k lepšímu zabezpečení dodávek. Prostřednictvím cílené politiky pobídek či podpory by mělo být odvráceno riziko využívání půdy na územích s vysokou biologickou rozmanitostí nebo používání škodlivých systémů výroby biopaliv, a naopak podporován rozvoj biopaliv druhé generace.

2.21

K dosažení navržených cílů bude nezbytné:

2.22

Komise na závěr navrhuje revizi směrnice o biopalivech, stanovení minimálních cílů 10 % pro podíl biopaliv do roku 2020 a konečně zaručení vyžívání účinných a ekologických biopaliv.

3.1

Bionafta se získává lisováním olejnatých semen řepky, sójy nebo slunečnic a chemickou reakcí zvanou transesterifikace, při níž jsou původní alkoholy (glycerol) nahrazovány metylalkoholem (metanolem). Bioetanol je alkohol (etanol nebo etylalkohol) získaný fermentací různých zemědělských produktů bohatých na uhlovodíky a cukry jako jsou obiloviny (kukuřice, proso, pšenice, ječmen), plodiny na výrobu cukru (řepa a cukrová třtina), ovoce, brambory a výlisky. Za biopaliva jsou považovány i produkty získané chemickou syntézou molekul biologického původu a molekul fosilního původu. Nejvýznamnějším příkladem je etyl-terc-butyl-éter (ETBE), který vzniká reakcí bioetanolu a isobutenu.

3.2

Etanol má vynikající vlastnosti paliva: má vysoké oktanové číslo a lze ho mísit k jiným palivům (E5, E10), aniž by na motorech byly nutné velké úpravy, zatímco u vyššího podílu etanolu (E85) je zapotřebí speciálních motorů.

3.3

Největší rizika při používání etanolu souvisejí s mísením k benzinu. I u malého podílu etanolu výrazně stoupá tlak páry (přibližně 10 kPa) a tím i emise výparů. Vzhledem k afinitě etanolu k vodě, mohou vzniknout problémy s kvalitou konečného výrobku. Musí se zamezit smíchání běžného benzinu (směsi uhlovodíků) s benzinem obsahujícím etanol, a to tak, že se u benzinu obsahujícího etanol použije zvláštní dodavatelský a odběratelský řetězec.

3.4

Bionaftu lze použít ve vznětových motorech smícháním s naftou. V evropských zemích se do nafty střední kvality obvykle přimíchává v poměru až do 5 % (B5) a směs nevyvolává žádné problémy se slučitelností. Nafta s vysokým obsahem bionafty (více než 8–10 %) může způsobit problémy u vozů s těsněním z nevhodných polymerů. Největší problémy vyvstávají u filtrů pro zadržení pevných částic a jemného prachu, které by měly být podrobeny rozsáhlým a nákladným úpravám. Proto již někteří výrobci uzpůsobili vlastnosti vozidel a jiní omezují záruky na směsi B5. Jelikož je bionafta hygroskopická, detergentní a při skladování velmi nestálá, může u směsí s velmi vysokým podílem vyžadovat zvláštní obezřetnost jak u vozidla, tak u systému distribuce.

3.5

Komise se velmi přesvědčivými argumenty zasazuje o nezbytnost důraznější podpory rozvoje biopaliv. Realisticky neuvažuje o možnosti, že by současná výroba benzinu (v roce 2004 celosvětově 1,2 miliard tun) byla v budoucnosti plně nahrazena biopalivy (v roce 2005 46 milionů tun, z toho 3 miliony tun v EU, jak vyplývá z níže uvedené tabulky), nýbrž jejím cílem je dosáhnout během o něco více než 13 let nejméně 10 % podílu biopaliv na stávajících palivech, a sice přijetím směrnice a stanovením cílů pro jednotlivé členské státy.

3.6

Vodík, který již někteří evropští výrobci automobilů využívají – přinejmenším experimentálně – jako zdroj energie, se zatím stále ještě vyrábí hlavně elektrolýzou nebo izolováním ze zemního plynu či jiných fosilních paliv. Jeho použitím by se tedy nedosáhlo žádného snížení emisí skleníkových plynů. Nehledě na nedávný rozvoj výzkumu v oblasti výroby vodíku z biomasy, také za pomoci biotechnologie, nebo z obnovitelných zdrojů závisí možné šíření automobilů na vodík a jejich uvádění na trh i na značných nákladech spojených se získáváním palivových článků. Aby se vodík stal ekonomicky přijatelným alternativním zdrojem energie, musí se jeho výrobní náklady radikálně snížit. Výzkumný projekt, který probíhá na University of New South Wales, naznačuje, že by tohoto cíle bylo možné dosáhnout použitím zvláštních solárních panelů na bázi oxidu titanu. Titan je v oblasti solárního vodíku velmi rozšířený, neboť má vhodné vlastnosti polovodiče a je odolný vůči vodě. V přirozené podobě, pokud není upraven, však zatím není dosti účinný.

4.1

Komise se kromě uvedení možných výhod nezmiňuje o problémech a rizicích spojených s rozvojem biopaliv, i když občas činí určité náznaky. Výbor se naopak domnívá, že návrh Komise je třeba pečlivě a pozorně analyzovat, aby se zamezilo tomu, že při řešení problému vzniknou problémy jiné a vážnější, nebo že bude upozorněno jen na klady, ale ne na zápory. Je zvláštní, že se za základ bere nereálný scénář (tedy cíl dosáhnout 14 % podílu biopaliv do roku 2020), jen aby byl zhodnocen přínos návrhu. Z objektivního hlediska je přínos za předpokladu dosažení cíle 10 % poněkud skrovný.

4.2

Ani v dokumentu Komise ani v související studii o dopadu se neobjevují žádné významné zmínky o problémech. Například nakládání s odpadovým materiálem z výroby biopaliv musí být obecně modernizováno a posuzováno v kontextu vyspělých systémů biopalivových článků a elektronických technologií výroby.

4.3

Pokud jde o bionaftu, ukazují se zejména následující problémy:

4.4

Pokud jde o bioetanol, existují naopak následující problémy:

Výhody naopak spočívají v možnosti zvýšit rotaci plodin tím, že se tradiční potravinové plodiny pěstované pro člověka i pro zvířata budou střídat s jinými specifickými kulturami určenými k výrobě biomasy pro energetické účely. Je důležité, aby se při tomto postupu věnovala zvýšená pozornost regionální produkci. Evropská produkce nicméně podléhá předpisům v oblasti ochrany půdy a používání hnojiv.

4.5

K výrobě biopaliv jsou zapotřebí vhodné plodiny pěstované ve velkém. To tudíž vyžaduje obětovat jiné plodiny, které jsou nezbytné k uspokojení potřeby nejchudších zemí po co možná nejlevnějších potravinách. Hypotéza využití celulózy jako základu pro výrobu biopaliv je zajisté zajímavá, je však třeba podotknout, že aby byla celulóza reaktivní pro biologickou přeměnu, musí její výrobě předcházet chemická a fyzikální úprava (rozklad na jednoduchou glukózu). Dále je třeba poukázat na problém zbytků a použitých katalyzátorů, které komplikují otázku následné likvidace odpadů vzniklých v průběhu těchto procesů.

4.6

Pro uplatnění v širokém měřítku lze spekulovat o využití glycerolu jako paliva, buď surového, čistého nebo ve směsi s jinými palivy. Jako nevýhody této alternativy je však třeba uvést: náklady na glycerol při jeho použití v čisté formě, náklady na jeho přeměnu při použití v surové formě, nízkou kalorickou hodnotu a v každém případě nutnost odstranit toxické látky, které vznikají během spalování (v prvé řadě akrolein, známý též jako akrylaldehyd).

4.7

Jiné řešení by mohlo spočívat v genetické modifikaci některých organismů určených k tomu, aby učinily z jiných plodin plodiny zvlášť vhodné pro biologickou přeměnu a měly vyšší výnosnost a jejich výroba tedy byla energeticky úspornější. Genetické inženýrství by mohlo být využíváno i pro modifikaci organismů, které zjednodušují použití celulózy.

4.8

Z technického hlediska vyvstává rovněž otázka užitkovosti surovin pro výrobu biopaliv. Je třeba například uvést, že 1 t řepy lze získat zhruba 400 l bioetanolu (asi 1 500 mil. kalorií). Stačí tento poměr ke vcelku pozitivní bilanci, když uvážíme možná rizika a nevýhody, které vyplývají pro životní prostředí následkem využívání této formy energie?

4.9

Dalším aspektem, který nesmí být podceňován, jsou procesy extrakce a jejich selektivita, jakož i procesy fermentace, které jsou poměrně nákladné, pokud se při nich klade patřičný důraz na kvalitu konečného produktu. Na druhé straně by eventuální přítomnost nečistot v palivu mohla v okamžiku jeho použití způsobit ekonomické škody z hlediska sekundárních reakcí, kvality získaného paliva a vlastností vyprodukovaných odpadů a zbytků, které by značně převyšovaly výhody.

4.10

Z hlediska čistě environmentálního je pak třeba zvážit nebezpečí odlesňování (k němuž v současné době dochází v Malajsii a Indonésii v souvislosti s výrobou palmového oleje, či v Malawi a Ugandě v souvislosti s pěstováním jatrofy v oblastech určených pro výrobu potravin nebo v mimořádně cenných oblastech tropických deštných lesů) a rizika spojená se skladováním surovin. Bude zapotřebí velmi pozorně a rozhodně řešit související biologické a biochemické problémy.

4.11

Jsou zde rovněž aspekty „etické“, které by bylo třeba dodatečně posoudit: konkurence mezi potravinami a palivy. Ceny drahocenných surovin jako pšenice, kukuřice nebo rýže nezadržitelně stoupají kvůli rostoucí poptávce „palíren“ biopaliv (zpráva FAO a WFP 2007). Cena placek (tortill) v Mexiku vzrostla o 60 %, což vyvolalo značné nepokoje a demonstrace. V Číně roste s cenou sóji i cena masa, která od začátku roku stoupla o 43 %, a cena vajec, která se zvýšila o 16 %. Kukuřice podražila o 40 %, oves o 20 %. V Indii se zdražily obiloviny o 10 % a pšenice o 11 %. Také v USA se podle amerického ministerstva zemědělství budou zvyšovat ceny řádově o 10 % u drůbeže a o 21 % u vajec, zatímco mléko bude stát o 14 % více. Převýší-li hodnota obilovin jakožto paliva jejich hodnotu jakožto potraviny, bude se trh v budoucnosti soustředit na energetiku. A cena potravin poroste zároveň s cenou ropy, čímž nebezpečí nedostatku potravin vzroste i v Evropě.

4.12

Zvyšující se počet závodů (jen v USA se staví 79 nových továren, přičemž 116 jich již funguje) povede k exponenciálnímu růstu spotřeby obilovin, který EPI (Earth Policy Institute) odhaduje na 139 milionů tun, což je dvojnásobek toho, co předpokládá americké ministerstvo zemědělství. Uvážíme-li, že výnos jedné tuny kukuřice je 110 galonů etanolu (416,9 l, což je o něco málo více než čtyři plné nádrže vozu typu SUV), začíná mít tato otázka skutečně znepokojující charakter.

4.13

Výbor navíc ve svém nedávném stanovisku (2) zdůraznil potřebu zachovat biologickou rozmanitost a zejména tropické deštné lesy, které jsou nejen domovem fauně, která by byla jinak nevyhnutelně odsouzena k zániku, ale které jsou také jedinou a poslední plící planety. Intenzivní pěstování cukrové třtiny v Brazílii a palem v Malajsii a Indonésii, kvůli kterému jsou každodenně obětovány stovky hektarů pralesa ve prospěch monokultur, musí být zastaveno.

4.14

Kromě toho zde je rovněž otázka etiky vědy. Planeta Země je otevřeným systémem, který nezadržitelně směřuje ke stavu rovnováhy, což bude znamenat její konec. Úkolem vědy je tento upadající trend zpomalit a politika musí podpořit příslušné kroky a studie.

4.15

Musí se jasně určit náklady, a to nejen ekonomické, ale také náklady související s životním prostředím a se zdravím. Je třeba vyvinout značné úsilí, aby bylo možné co nejlépe posoudit a prozkoumat dopady.

4.16

Pokud jde o proces spalování, na kterém se podílí jiné molekuly než uhlovodíky, je třeba pečlivě přezkoumat, zda se mohou z důvodu oxidačního stresu procesů tvořit a uvolňovat volné radikály (tj. jedna z hlavních příčin onkologických onemocnění). Do dnešního dne totiž neexistují žádné spolehlivé údaje o možnosti jejich zvýšeného výskytu v závislosti na výrobě biopaliv.

4.17

Zásadní význam má péče o půdu a její ochrana. Je třeba ji chránit, neboť ona chrání nás. Postupné ubývání a zhoršování podzemních vod je zapříčiněno nerozumnými politikami využívání a vyčerpávání půdy. Mělo by být zaručeno střídání plodin, aby se podpořila revitalizace půdy.

4.18

Pokud jde o zajišťování potravin, příslušný výbor FAO věnoval tomuto tématu na své 33. schůzi v Římě ve dnech 7. až 10. května 2007 významnou kapitolu v bodě 45 své zprávy, kde říká, že bioenergie s sebou nese zároveň příležitosti i rizika pro všechny čtyři rozměry zajišťování potravin: dostupnost, přístup, stabilitu a používání. Vliv bioenergie na zajišťování potravin bude záviset na rozsahu a druhu systému, který bude brán v potaz, na struktuře trhů s energií a surovinami, na politických rozhodnutích v oblasti zemědělství, energetiky, životního prostředí a obchodu. Změna technologií v odvětví bioenergie probíhá velmi rychle a představuje další významný zdroj nejistoty v oblasti zajišťování potravin.

4.19

FAO v této zprávě rovněž zdůrazňuje, že cena obilovin v roce 2006 nesmírně vzrostla, a to především u pšenice a kukuřice, které v listopadu dosáhly nejvyšší hladiny za uplynulých deset let. Nízká sklizeň v hlavních producentských zemích, spojená s rychle rostoucí poptávkou po biopalivech, byla hlavním faktorem ovlivňujícím trh s obilovinami. Pokles nabídky byl zaznamenán také na trhu s rýží.

4.20

Také Čína přijala nedávno opatření ke snížení výroby etanolu z kukuřice, jak dne 21. prosince 2006 uveřejnily Asia Times Online. Wang Xiaobing, úředník čínského ministerstva zemědělství prohlásil, že prioritou Číny je zajistit potravu pro své 1,3 miliardy obyvatel, na podporu výroby biopaliv dojde až poté.

4.21

V Itálii byl dne 20. července 2007 v deníku La Repubblica zveřejněn článek nazvaný Válka biopaliv se špagetami. Boom kukuřice pro výrobu biopaliv zdraží těstoviny o 20 %. Poté, co zemědělci přešli k pěstování kukuřice pro výrobu bioetanolu, vzrostla cena tvrdé pšenice, hlavní přísady italských těstovin, o více než 30 %. Cena jednoho bušlu (27 kg) pšenice na chicagské burze vzrostla od 3. dubna 2007 do 14. června 2006 z 3,6404 USD na 5,64 USD. Italové jsou velmi citliví na tyto změny cen, neboť jsou největšími spotřebiteli (28 kg na obyvatele za rok) a největšími producenty (3,2 mil. t) na světě.

4.22

Dalším doposud opomíjeným problémem je spotřeba vody nezbytné pro výrobu biopaliv. Některé nejnovější studie IWMI (International Water Management Institute) uveřejněné dne 10. května 2007 ukázaly, že například na Srí Lance se k výrobě 1 l etanolu spotřebuje 1 000 až 4 000 l vody, v závislosti na druhu rostliny a použitých výrobních technologiích. V Brazílii je zapotřebí 2 200 l vody na výrobu 1 l etanolu, zatímco v Indii, kde nejsou srážky tak hojné, jako v Brazílii, a musí se zavlažovat, se na výrobu stejného množství etanolu spotřebuje 3 500 l zavlažovací vody! Tyto údaje potvrdil mezinárodní institut The UNESCO-IHE Institute for Water Education, který byl založen v roce 2003, má sídlo ve městě Delfty a spolupracuje s místní univerzitou, jakož i nedávné studie zemědělské fakulty coloradské univerzity, která v současnosti vyvíjí zvláštní odrůdy kukuřice, jejichž pěstování nevyžaduje tolik vody. Uvedené údaje jsou rovněž dostupné na internetových stránkách www.waterfootprint.org.

4.23

V Evropě se problém vody týká především jižních oblastí, které již mnoho let trpí nedostatkem vody a které budou mít kvůli zvyšování teploty a následnému zvýšení výparu ještě více problémů, zatímco oblastí na severu se to alespoň prozatím netýká.

4.24

V následující tabulce (kterou předložil ing. Mario Marchionna z ENI na nedávné konferenci organizované italskou asociací chemického inženýrství AIDIC) jsou porovnávány náklady mezi fosilními palivy a biopalivy, při stejné energetické hodnotě.

4.25

Komise odhaduje, že k výrobě takového množství biopaliv v EU, které je nezbytné k dosažení cíle 10 % do roku 2020, by bylo třeba 18 milionů hektarů půdy, a to konkrétně:

4.26

Komise prohlašuje, že by rozvoj využití biopaliv mohl mít značný přínos zejména pro rozvojové země, které budou moci zvýšit svoji produkci určenou pro vývoz. Afričtí zemědělci však vyjadřují obavy nad ekonomickou návratností doposud uskutečněných investic. V African Agriculture byl v květnu 2007 publikován článek o jatrofě (Jatrofa je křovina s olejnatými semeny, která mají na člověka toxický účinek, ale z nichž lze vyrobit poměrně kvalitní bionaftu. Její pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči). V článku nazvaném Is jatropha excitement a mirage? [Je rozruch kolem jatrofy pouhým přeludem?] se kladou závažné otázky.

4.27

Ke slovu se přihlásily také africké ekologické organizace, jak uvádí týdeník The East African Business (internetové periodikum vydávané největším keňským nakladatelstvím Nation Media Group) ve vydání ze dne 7. května 2007. V Ugandě se odlesňování zvyšuje ročně o 2,2 %, oproti celosvětovému průměru 0,2 % za rok. Tímto tempem by lesy v Ugandě mohly být do roku 2040 zcela zlikvidovány. Skupina aktivistů občanské společnosti tak vytvořila koalici Save Mabira, která byla pojmenována podle lesa, který se ugandská vláda rozhodla předat společnosti Sugar Corporation of Uganda Ltd., aby bylo k dispozici více půdy pro pěstování cukrové třtiny určené na výrobu bioetanolu. Čtvrtina tropického deštného lesa, který je největším v zemi, tj. 7 100 ha, bude obětována výrobě několika tun bioetanolu určeného možná právě pro evropské autobusy šetřící životní prostředí!

4.28

Komise se k tomu téměř vůbec nevyjadřuje, jen krátce zmiňuje, že je třeba nějakým způsobem zabránit využívání plodin určených k výrobě potravin a využívání půdy s vysokou přírodní hodnotou, přičemž řešením má být politika ekonomických překážek. Upřímně řečeno je v tomto ohledu skutečně těžké nalézt v jednání Komise alespoň kousek odvahy. Výbor vyjadřuje vážné obavy nad těmito environmentálními riziky, která budou naprosto nevyhnutelně provázena šířením geneticky modifikovaných plodin, které by se pro tento účel mohly jevit přijatelnější. Nebezpečí propagování GMO je skutečné a posoudit vhodnost jejich využívání bude možné teprve po skončení všech vědeckých výzkumů jejich nebezpečnosti, přičemž v každém případě je třeba chránit biologickou rozmanitost, která v EU ještě zbývá.

4.29

Výbor se domnívá, že je nezbytné posílit spolupráci s mezinárodními organizacemi, které se zabývají celosvětovým bojem proti hladu, zejména s FAO a s WFP (Světový potravinový program), a lituje, že Komise při posouzení dopadu nezvážila navázání kontaktu s těmito mezinárodními agenturami, které se tímto tématem vážně zabývají, bez toho, aby skrývala problémy a rizika spojené s rozvojem biopaliv, zejména se spotřebou vodních zdrojů.

4.30

Výbor bere na vědomí závěry z jarního summitu Rady ve dnech 8. a 9. března 2007, v nichž je věnován velký prostor energetické politice pro Evropu, jejíž hlavní tři cíle jsou následující:

4.31

Evropská rada podporuje návrhy Komise v oblasti energetiky obecně a konkrétně v oblasti biopaliv a bere je za své, přestože její formulace ohledně cíle 10 % vzbuzuje pochybnosti: „Závazná povaha tohoto cíle je podmíněna udržitelností výroby, dostupností biopaliv druhé generace na trhu a odpovídající změnou směrnice o jakosti pohonných hmot, aby umožňovala patřičnou míru přimíchávání“.

4.32

Bude mimořádně důležité porozumět tomu, jak mohou členské státy tyto závazné limity účinně využít. V současnosti se zdá být objektivně problematickou především zmínka o dostupnosti biopaliv druhé generace na trhu. Přeměna stávajících průmyslových závodů, průmyslových závodů nacházejících se v pokročilé fázi výstavby a závodů plánovaných na příští léta, které vyrábějí biopaliva první generace postupem, jež se velmi liší od postupů uplatňovaných u biopaliv druhé generace, je velmi nákladná. To znamená, že nebudou-li tato biopaliva dostupná, nebude závazné ani rozhodnutí Rady. Z hlediska udržitelnosti bude kromě platných směrnic nutné přijmout další evropské právní předpisy, aby bylo zaručeno, že bude výroba biomasy přísně splňovat stanovené požadavky a že plodiny pěstované pro účely výroby biopaliv nebudou konkurovat plodinám určeným pro výrobu potravin a krmiv. Co se týče nutných změn ve směrnici o jakosti pohonných hmot, je tento proces dosti složitý a budou se jím muset zabývat normalizační orgány, a to konkrétně CEN, který bude muset analyzovat problémy spojené s technickými specifikacemi.

4.33

Pokud jde o biopaliva druhé generace, nabízí se již několik možností řešení pro výrobu etanolu, a to buď pomocí biologického procesu fermentace a destilace, nebo termochemickým procesem zplyňování biomasy pro získání syntetického plynu (H2 a CO), ze kterého se fermentací vyrábí etanol a prostřednictvím kombinovaného cyklu (kogenerace) získává energie. První zařízení s kapacitou 180 000 t/rok bude uvedeno do provozu letos ve finském Porvoo a další se plánuje – ve stejném místě – ke konci roku 2008. Energetický výnos těchto postupů je však velmi nízký, či v některých případech dokonce negativní. Proto se zjišťuje možnost je provádět fotochemicky, tedy využívat sluneční světlo jako zdroje energie a vhodné katalyzátory schopné zlepšit jeho vlastnosti. Možným řešením pro biopaliva druhé generace je biobutanol. Nízký tlak par biobutanolu a jeho odolnost vůči pohlcování vody ve směsích s benzinem umožňují jeho využití v současných dodavatelských a distribučních systémech benzinu. Biobutanol může být mísen k benzinu ve vyšší koncentraci než stávající biopaliva, aniž by bylo třeba vozidla upravovat. Mimoto snižuje spotřebu paliva více než směsi benzinu s etanolem, a zlepšuje tak energetickou účinnost vozidel a snižuje jejich spotřebu. Pro výrobu biobutanolu lze využít technologii a výrobní zařízení k výrobě bioetanolu.

4.34

Sedmý rámcový program vyčlenil významné zdroje na rozvoj těchto technologií, které se vyznačují velmi zajímavými znaky a umožňují výrobu „čistých“ biopaliv, jenž:

EHSV se domnívá, že Evropa musí vyčlenit více finančních prostředků na výzkum biopaliv druhé generace.

5.1

Výbor souhlasí s cíli energetické politiky pro Evropu, ale zdůrazňuje, že k jejich uskutečnění je třeba zajistit nezbytné financování investic, a to zapojením evropských finančních institucí.

5.2

Výbor se domnívá, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost výzkumu v oblasti biopaliv, zejména biopaliv druhé generace, aniž by však byly opomíjeny jiné možnosti, jako je například rozvoj solárního vodíku nebo vodíku vyrobeného z biomasy.

5.3

Výbor zejména doporučuje mít na zřeteli biologickou rozmanitost a k výrobě biopaliva využívat pouze plodiny, ze kterých se nevyrábějí potraviny („non-food“), aby se vzhledem k tomu, že dosud existují miliony lidí, kteří nemají k dispozici dostatek potravin a umírají hlady, zamezilo riziku konkurence mezi potravinami a palivy. Uvedená zpráva FAO ve svých závěrech konstatuje, že skutečnost, že na světě dosud žije 854 milionů lidí trpících podvýživou, odráží nedostatečný pokrok v uskutečňování cílů Světového potravinového summitu a Rozvojových cílů tisíciletí. Hodně zemí, především v subsaharské Africe, by sice mohlo snížit počet svých obyvatel trpících hladem, tuto možnost však ohrožuje růst cen potravin, potenciální pokles nabídky na trhu s obilovinami, konflikty, nemoci a klimatická změna. Američtí vědci Ford Runge a Benjamin Senauer z minnesotské univerzity očekávají na základě vývoje cen potravinářských obilovin, že se počet hladovějících lidí na celém světě namísto očekávaného poklesu na 600 milionů v roce 2025 zdvojnásobí na 1,2 miliardy!

5.4

K uskutečnění cílů ochrany životního prostředí a snížení emisí skleníkových plynů, optimalizace spotřeby energie a využívání alternativních zdrojů energie, nezávislosti na dovozu energie a zabezpečení jejích dodávek, doporučuje Výbor přijmout různá opatření (daňové úlevy, administrativní pobídky atd.) u těch výrobků, které citelně přispívají k uskutečnění těchto cílů více, než jiné.

5.5

Výbor se domnívá, že za současného stavu vyžadují dostupné technologie velmi vysokou spotřebu energie, vody a plochy (výnosy z jednoho hektaru jsou takové, že kdyby se třetina rozlohy Itálie využívala k pěstování řepky, vyrobilo se z ní množství bionafty schopné nahradit pouze 10 % celkové spotřeby ropných produktů v zemi a 40 % spotřeby nafty v dopravě).

5.6

Výbor se domnívá, že by návrh nové směrnice měl být doplněn významným a rozsáhlým posouzením ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů. Má za to, že posouzení se alespoň v současné době nezdá tak strukturované, jak by si toto téma zasluhovalo.

5.7

V zájmu toho, aby nebyly zmařeny úspěchy dosažené v boji proti znečišťování, je nezbytně nutné vyrábět biopaliva z domácích, nedovážených zemědělských produktů. Nesmějí být převáženy na dlouhé vzdálenosti z jedné země do jiné, neboť by to znamenalo spotřebu fosilních paliv. Problém výroby energie z potravinářských zbytků souvisí jednak s jejich velkým územním rozptýlením, což by vyžadovalo nákladnou přepravu do zpracovatelských závodů, a jednak s jejich vysokým obsahem vody, důsledkem čehož je třeba zpracovat velké množství těchto zbytků. Z těchto důvodů by zpracování tohoto druhu biomasy mělo být přednostně prováděno přímo v místě.

5.8

Výbor se domnívá, že by bylo vhodné podpořit výzkum technologií souvisejících s biopalivovými články, tedy s články na biopaliva, které k přeměně chemické energie na elektrickou energii využívají biokatalyzátory. Tento postup výroby energie s pomocí článků umožňuje zhodnotit všechny elektrony, které plodina, z níž se biomasa získává, nashromáždila při fotosyntéze (24 elektronů z každé molekuly glukózy rozložené na CO2 a vodu).

5.9

Výbor souhlasí s hodnocením Evropského parlamentu, který v bodech odůvodnění svého usnesení o strategii pro biomasu a biopaliva přijatém dne 14. prosince 2006 ve Štrasburku upozornil na to, že „se odvětví dopravy podílí více než 20 % na emisích skleníkových plynů a že toto odvětví není zahrnuto do systému obchodování s emisemi …“. Výbor proto doporučuje Komisi, aby přezkoumala možnost rozšířit uplatňování „bílých certifikátů“ i na automobilový průmysl.

5.10

V tomtéž usnesení Evropský parlament „žádá Komisi, aby zavedla systém povinného a komplexního osvědčení kvality, který ve všech fázích umožní udržitelnou produkci biopaliv, včetně norem pro fáze pěstování a zpracování a pro celkovou bilanci emisí skleníkových plynů po celou dobu životního cyklu, který by platil jak pro biopaliva vyrobená v Evropské unii, tak pro biopaliva dovezená“ a „podpořila vypracování a používání systému globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který by sledoval využívání půdy při výrobě bioethanolu, aby se zabránilo ničení deštných lesů a dalším negativním vlivům na životní prostředí“. Výbor souhlasí s návrhy Evropského parlamentu a podporuje je.

5.11

Výbor zdůrazňuje, že vozový park v některých členských státech, které k EU přistoupily nedávno, je velmi zastaralý a tvořený opotřebovanějšími vozidly, než jaká jsou v bohatých ekonomikách. Příjem na obyvatele je v těchto zemích spíše nízký, jako je tomu na druhou stranu i u velkých skupin obyvatelstva v zemích s vyšším příjmem na obyvatele. To znamená, že myšlenka stanovit těmto evropským obyvatelům, pro něž je automobil možná neodmyslitelným pracovním prostředkem, povinnosti a způsobit náklady, není uskutečnitelná.

5.12

Výbor se domnívá, že biopaliva mohou v této fázi trh s palivy zajisté podpořit, ale že nemohou být strukturovanou odpovědí na požadavky, který tento trh klade. Jejich výroba bude muset být v každém případě přísně monitorována, aby se vyloučila environmentální a sociální rizika, na která toto stanovisko upozorňuje. S ohledem na potenciální problémy uvedené v tomto stanovisku se Výbor domnívá, že by Komise měla neustále sledovat cíl 10 % a být připravena předložit návrhy na jeho změnu, pokud by uvedené problémy nebylo možné uspokojivě a trvale vyřešit.