27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/3

1.1

Výbor bude nadále sledovat koordinované provádění směrnice z roku 2004 a tohoto pozměněného návrhu směrnice, a rovněž příslušných doplňujících rámcových rozhodnutí, aby mohl průběžně ověřovat účinnost boje proti padělání a mezinárodním padělatelským sítím, a to i mimo území Společenství.

1.2

Obecně podporuje navrhovaná ustanovení, přesto však Komisi vyzývá, aby zvážila poznámky uvedené v tomto stanovisku, v němž se navrhuje, aby se úsilí v oblasti postihu, celní spolupráce a spolupráce v trestních věcech soustředilo především na velké padělatelské podniky a na padělatelskou činnost provozovanou zločineckými organizacemi nebo na případy, kdy bylo spácháním trestného činu ohroženo zdraví či bezpečnost osob.

1.3

Výbor si především přeje, aby se směrnice týkala všech práv průmyslového vlastnictví a aby z ní nebyly vyloučeny patenty, které pro evropské podniky představují nejdůležitější oblast těchto práv.

1.4

EHSV zdůrazňuje nepřesnost jistých právních pojmů, jako jsou „obchodní úroveň“ či „obchodní povaha“ protiprávních jednání, které jsou součástí návrhu projednávané směrnice, neboť tato vágnost je v rozporu se základními zásadami trestního práva, jež usilují o to, aby byla podstata trestného činu objektivní a jasně a přesně stanovena. EHSV se rovněž staví proti způsobu vymezení trestů uvedených v článku 2 návrhu směrnice, neboť je toho názoru, že by bylo vhodné vymezit pouze obecný rámec trestního postihu (a omezit se na rozsudek znamenající uvěznění, peněžité tresty či pokuty), zatímco stanovení konkrétních trestů musí zůstat ve výlučné pravomoci státní legislativy.

2.1

V dokumentu MEMO/05/437 ze dne 23. listopadu 2005, shrnujícím sdělení Komise z téhož dne, vyjadřuje Komise uspokojení nad rozsudkem Soudního dvora, který uznal pravomoc Společenství přijmout odrazující a přiměřená trestní opatření, aby se zaručilo uplatňování norem vztahujících se k politikám Společenství zakotveným ve Smlouvě o ES.

2.2

Ve svém sdělení Komise uvádí svůj výklad rozsudku ze dne 13. září 2005, jímž Soudní dvůr zrušil rámcové rozhodnutí o trestněprávní ochraně životního prostředí. Podle Komise Soudní dvůr rozhodl, že Společenství má pravomoc přijmout opatření vztahující se k trestnímu právu, nezbytná k zajištění účinnosti práva Společenství. Dopad rozsudku podle Komise značně přesahuje oblast životního prostředí a týká se všech politik Společenství i základních svobod zakotvených ve Smlouvě. Začlenění trestních sankcí do práva Společenství musí být odůvodněno nutností a respektovat celkovou soudržnost systému trestního práva EU.

2.3

Tento široký výklad rozsudku týkajícího se životního prostředí nebyl jednoznačně přijat členskými státy ani právní teorií. Mnozí mají za to, že znaky skutkových podstat a odpovídající trestní sankce spadají především pod zásadu subsidiarity a jejich případná harmonizace na úrovni EU spadá do soudní spolupráce mezi členskými státy zakotvené ve Smlouvě o EU.

2.4

Je třeba poznamenat, že tento výklad do značné míry sdílí i Evropský parlament, neboť na oblasti, jež mohou spadat do trestněprávní pravomoci Společenství, se již nevztahuje pouze jednomyslné rozhodnutí členských států v Radě, ale kvalifikovaná většina při postupu spolurozhodování zahrnujícím i Parlament, čímž se rozšiřují jeho pravomoci spolutvůrce právních předpisů (1).

2.5

Jedná se však o značné rozšíření pravomocí Společenství založené na judikatuře, a hrozí, že z důvodu rozdílných výkladů ze strany institucí se může mimo jiné zpozdit přijímání právních předpisů obsahujících trestněprávní ustanovení nebo může zpětně dojít k omezení jejich rozsahu působnosti, např. z důvodu nových soudních žalob nebo dohod; v případě tohoto návrhu směrnice zůstává otázka zahrnutí patentů do oblasti trestněprávní ochrany otevřená, neboť Parlament má za to, že rozsudek Soudního dvora se týká pouze práva Společenství, zatímco Komise jej chápe tak, že se vztahuje na veškeré právo v oblasti duševního vlastnictví, tedy právo Společenství i právo vnitrostátní.

3.1

Pozměněný návrh směrnice KOM(2006) 168 v konečném znění stanovuje harmonizovaný horizontální trestněprávní rámec zajišťující dodržování práv průmyslového vlastnictví, práv literárního a uměleckého vlastnictví a dalších podobných nehmotných práv (společně označovaných jako duševní vlastnictví). Návrh se týká vnitřního trhu a je motivován naléhavou potřebou zásahu EU v této oblasti v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality. Právním základem je článek 95 Smlouvy o ES.

3.2

Návrh stanovuje obecný trestněprávní rámec vymezující „práva duševního vlastnictví“, která jsou chráněna, trestné činy porušení těchto práv a maximální trestní sankce, aby byl v rámci vnitřního trhu harmonizován trestní postih padělání zboží, služeb a duševních a uměleckých výtvorů chráněných evropským hmotným právem a právem jednotlivých členských států, a rovněž příslušnými mezinárodními dohodami, zvláště dohodou TRIPS (2), uzavřenou v roce 1994 v rámci WTO, která obsahuje ustanovení o trestních sankcích (3) za porušení některých práv, na něž se vztahuje ochrana.

3.3

Směrnice přijatá v roce 2004 již obsahuje rámec ochrany před kopírováním, pirátstvím a paděláním (4) ke komerčním účelům; podrobný seznam práv chráněných podle článku 2 této směrnice obsahuje prohlášení Komise (5). Jedná se o průmyslové vlastnictví (patenty a dodatková osvědčení, užitné vzory, ochranné známky, označení původu, (průmyslové) vzory, odrůdová práva), o autorské právo a práva příbuzná právu autorskému a o zvláštní práva vytvořená právem Společenství pro topografii elektronických okruhů a pro databáze. Jsou to výlučná práva považovaná právně za součást nehmotného majetkového práva. Část těchto práv je obsažena v acquis communautaire, případně jsou předmětem organizované fyzické ochrany Společenství ((průmyslové) vzory, ochranné známky, odrůdová práva) (6). Další práva, např. patentová, se řídí výlučně vnitrostátním právem, a očekává se vytvoření patentu Společenství, který žádají všechna průmyslová odvětví. Pod označením duševní vlastnictví se tak skrývá velmi heterogenní oblast nehmotných práv, jejichž povaha i právní režimy se výrazně liší.

3.4

Na členské státy se vztahují závazky vyplývající z dohody TRIPS, která vyžaduje zavedení odpovídajících vnitrostátních právních předpisů v oblasti trestního řízení a sankcí za padělání ke komerčním účelům; je jim však ponechán určitý prostor pro výklad, a kromě toho některé státy ještě nezavedly přiměřený trestní postih za porušení práv duševního vlastnictví na jejich území, včetně některých členských států EU. Směrnice z roku 2004 umožňuje poškozeným, jejichž práva byla porušena, získat náhradu, neboť ukládá členským státům povinnosti týkající se vyšetřování, řízení, konfiskace (7) a zajišťování náhrady za účelem harmonizace použitelného práva a boje proti organizovanému zločinu (8), který je v oblasti padělání velmi aktivní. Směrnice se však týká pouze občanského, obchodního a správního řízení a sankcí a upravuje především náhradu škody způsobené vlastníkům chráněných práv, kteří byli poškozeni paděláním, a navíc ji některé členské státy ještě neprovedly do vnitrostátních předpisů.

3.5

Ochrana „duševního vlastnictví“ je zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv i v Chartě základních práv Evropské unie, která byla slavnostně přijata v Nice v prosinci roku 2000. Mezinárodní ochranu upravují a zajišťují také dohody uzavřené v rámci příslušných specializovaných organizací OSN (WIPO, UNESCO) nebo v regionálním rámci (Mnichovská úmluva z roku 1973 zakládající Evropský patentový úřad a evropský patent). Minimální trestněprávní ustanovení v současnosti obsahuje pouze dohoda TRIPS. Návrh Komise má přinést určitý stupeň harmonizace na úrovni Společenství tím, že ukládá členským státům povinnost zavést ve vnitrostátním právu minimální trestní sankce se společnou definicí trestných činů a společnými modelovými sankcemi.

3.6

Pozměněný návrh směrnice má tedy za cíl sbližování výše trestů za porušení práv duševního vlastnictví, pokud jde o tresty odnětí svobody, pokuty a konfiskaci. Stanovuje pravidla pro soudní pravomoc, aby v případě, že k porušení dojde ve více členských státech, probíhalo trestní řízení pokud možno pouze v jednom členském státě a aby se usnadnilo vyšetřování; navrhuje se zde, aby do vyšetřování byli zapojováni i poškození nebo jejich zástupci.

3.7

Hlavní změnou oproti předchozím návrhům je stanovení výše a povahy trestních sankcí použitelných v případě porušení práv duševního vlastnictví, přičemž trestné činy jsou v návrhu definovány také.

3.8

Fyzické osoby, které se dopustí trestných činů uvedených v článku 3 směrnice, by měly být potrestány maximálním trestem odnětí svobody ve výši alespoň 4 let, pokud jednaly v rámci zločinecké organizace nebo pokud spácháním trestného činu bylo ohroženo zdraví či bezpečnost osob (čl. 2 odst. 1).

3.9

Na fyzické a právnické osoby, které se dopustí trestných činů uvedených v článku 3 směrnice, by měly být uplatněny účinné, přiměřené a odrazující sankce, včetně pokut trestní nebo jiné povahy v maximální výši minimálně 100 000 EUR (300 000 EUR v závažných případech podle čl. 2 odst. 1, přičemž nejsou vyloučeny vyšší tresty v případech, kdy hrozí smrt nebo trvalé poškození zdraví).

3.10

Vnitrostátní právo by mělo stanovit konfiskaci padělaných výrobků, majetku a nástrojů souvisejících s trestnou činností, a to alespoň v závažných případech (organizovaná trestná činnost, ohrožení zdraví a bezpečnosti osob) (článek 3).

3.11

Pozměněný návrh umožňuje členským státům překročit stanovenou výši trestů.

3.12

Vzhledem ke stažení návrhu rámcového rozhodnutí Rady, jež doplňovalo původní návrh, chce Komise použít horizontální přístup v rámci trestního řízení, který byl přijat dne 23.12.2005 a jehož cílem je podporovat soudní spolupráci a zavést srovnatelné výše trestů ve všech členských státech, aby bylo možné uplatnit Eurojust (9).

3.13

Zahájení vyšetřování a trestního řízení je věcí členských států, nemělo by záviset pouze na žalobě podané poškozeným.

4.1

Výbor konstatuje stále častější používání nejasného pojmu „duševního vlastnictví“, ve kterém se mísí odlišné právní pojmy, různé způsoby ochrany a používání; tento výraz byl však zahrnut do evropského i mezinárodního práva. Povaha, trvání a rozsah působnosti jednotlivých nehmotných práv se značně liší, každé vychází z vlastního právního režimu, mají různou územní platnost a vztahují se k nim různé instituce zajišťující evidenci a ochranu. Kromě toho se i výklad porušení těchto práv v různých zemích může lišit a v některých případech se rychle mění.

4.2

Analýza složení léčiv (bez zneužití či zveřejnění výsledku) nebo reverzní inženýrství počítačových programů či elektronických součástek kvůli zajištění interoperability, případně výkon zákonného práva, jako je právo na soukromou kopii, překonáním zabezpečovacího mechanismu (většinou málo účinného), se v některých zemích považuje za padělání nebo vytváření nedovolených kopií; navíc za tyto činy hrozí vysoké tresty, a to i tehdy, pokud nebyly motivovány komerčně nebo je neprováděla zločinecká organizace.

4.2.1

Výbor se již vyjádřil pro koordinovaný boj na úrovni Společenství s různými formami obchodního padělání, jež zasahuje evropské hospodářství, a pro potlačení různých přestupků poškozujících průmyslové vlastnictví a autorská práva (10), které představují pro evropské hospodářství velkou újmu; hromadné padělání je často činností zločinných spolčení nebo organizovaných skupin a může poškodit zdraví, bezpečnost či život lidí: co se týče těchto případů, musí se při stanovení trestních sankcí považovat za přitěžující okolnosti. V návrhu směrnice by měla být pro veškeré přitěžující okolnosti ponechána zásada vyššího trestu.

4.2.2

Výbor schvaluje, jako i v případě směrnice z roku 2004, skutečnost, že se zamýšlená harmonizace vztahuje pouze na trestné činy spáchané na obchodní úrovni, které jsou tedy takové povahy, že mají výrazný dopad na jednotný trh; bylo by rovněž užitečné lépe definovat tuto „obchodní“ povahu, například upřesněním, že jsou padělané výrobky nebo služby určeny k prodeji ve velkém, že svou povahou představují významnou hospodářskou újmu nebo že jsou nebezpečné pro lidi, a to nezávisle na prodaném množství, nebo že původci těchto trestných činů v každém případě jednají s cílem získat nezákonný finanční prospěch. Zavedení trestních sankcí předpokládá zřejmé narušení veřejného pořádku, přičemž se toto narušení může lišit intenzitou i závažností: stupnice přestupků a trestů musí být přiměřené narušení, avšak je možné se zamýšlet nad skutečností, zda odlišení „porušení práva na duševní vlastnictví na obchodní úrovni“ a „závažných porušení“ a zda přísnost navrhovaných nápravných opatření dostatečně odpovídají zásadě proporcionality, jež je nedílnou součástí trestního práva. V ostatních případech jsou výměny souborů po internetu pro soukromé účely nebo reprodukce (hudební „remix“) nebo představování hmotných či duševních děl v rámci rodiny či v soukromém rámci nebo za studijními a pokusnými účely implicitně vyloučeny z rozsahu platnosti navrhovaného právního předpisu; bylo by vhodné, kdyby toto vyloučení bylo výslovně uvedeno.

4.2.3

Výbor by rád připomněl, že nehmotná práva dotčená paděláním nejsou právy absolutními; každé z dotyčných práv má své zvláštnosti a každé v zásadě uděluje výlučnost a dočasný monopol podnikání, jehož trvání a zeměpisný rozsah platnosti se různí, to jest zavádí časově omezené ochranné opatření (výměnou za zveřejnění vynálezů v otázce patentů, v důsledku vytvoření díla v případě autorského práva); držitelé licencí a právoplatní či poctiví uživatelé výrobků a služeb nebo plodů duševní činnosti rovněž disponují právy, která jsou mnohdy v případě některých licencí dosti široká (11). Některá vnitrostátní práva však obsahují nelogické prvky a často jsou v nich ve vztahu k právům spotřebitelů jednostranně upřednostňována práva výrobců, distributorů a odvětví; zdá se, že se vůle mnoha zemí zavést do vnitrostátního práva těžké trestní sankce na tomto zaujetí podílí. Dostáváme se tak do paradoxního stavu, kdy by se maximální trest za porušení na obchodní úrovni v návrhu směrnice mohl ukázat jako totožný s existujícím trestem za porušení jednotlivce, nebo dokonce ještě nižší než tento trest!

4.2.4

Výbor by si přál, aby se z iniciativy Komise, například ve formě komplexní srovnávací studie vnitrostátního práva jednotlivých států po transpozici, uskutečnila opravdová revize vnitrostátního trestního práva ve vztahu k trestnímu právu Společenství, s cílem skutečné evropské harmonizace, zejména v oblasti autorského práva a souvisejících práv, jež jsou mnohdy předmětem zvyšování v trestních sankcích. Tím vznikají, aniž by to bylo skutečně nezbytné, nepřiměřené stupnice sankcí a trestů, protože obchodní modely šíření děl se rychle vyvíjejí, s programovým zrušením DRM (ochrana proti kopírování) v krátkodobém měřítku, a protože se mnohdy zdaněním nosičů výrazně kompenzují škody držitelů práv vzniklé v souvislosti s pirátskými kopiemi.

4.3.1

Výbor by si přál, aby byla stanovena jasnější definice o povaze morálního zavinění pro trestné činy padělání a napodobenin výrobků nebo služeb v oblasti duševního vlastnictví. Součástí trestného činu je úmysl původce nebo spolupachatelů se tohoto trestného činu dopustit: v dohodě TRIPS se uvádí „úmyslné činy padělání“ a ve směrnici se uvádí úmyslný, vědomý čin; trestný čin rovněž zahrnuje hmotný prvek, jímž je vykonání přestupku nebo alespoň pokus o jeho vykonání, srovnatelný se započetím jeho výkonu: tyto dva prvky jsou kumulativní, přičemž pouhý úmysl není dostatečný k tomu, aby byl klasifikován jako trestný čin (vyjma založení myšlenkové policie). Navádění ke spáchání přestupku obecně nemůže být vymezeno, pokud „podněcovatel“ neposkytuje (zpravidla ilegální) nástroje ke konkrétním účelům spáchání daného přestupku; z pohledu Výboru rovněž pouhé poskytnutí předmětů nebo vybavení běžného užívání, nebo přístupu k internetu, nelze ztotožňovat se spolupachatelstvím či přestupkem „návodu“ (který se obecně v trestním právu vztahuje pouze na velmi omezené situace, a v ostatních případech je obtížné jej dokázat), pokud padělatelé použijí tyto prostředky. Pojem „spolupachatelství“ by měl být v legislativě Společenství dostatečný a otázku spolupůvodců by mělo podrobně upravovat vnitrostátní právo jednotlivých států. V jiném případě by v důsledku toho mohlo dojít k obviněním bez přítomnosti prvků úmyslu, čímž by vznikla pro řadu poskytovatelů předmětů či služeb velká právní nejistota.

4.3.2

Nedovolená reprodukce děl, modelů, postupů či vynálezů chráněných dočasným monopolem zakládá přestupek padělání: u této definice by bylo vhodné zůstat a nerozšiřovat ji na pojem „pirátství“ (které obecně spočívá v podvodném vniknutí do informačních systémů s cílem převzít nad nimi kontrolu, ukrást z nich data či použít široké pásmo ke zpravidla ilegálním účelům). Pirátství se odlišuje od padělání v užším slova smyslu a trestní přestupky musí být nadále vykládány striktně. Vniknutí do informačních systémů bez povolení, krádež dat či širokého pásma a zásahy do soukromého života musí být ovšem předmětem náležitého trestněprávního postihu, avšak nespadají přímo do padělání. S potlačováním počítačového pirátství by se mělo nakládat zvláštním způsobem, třebaže se tyto pojmy používají nepřesně v mnoha politických prohlášeních, v nichž mají mluvčí tendenci je zaměňovat, a přispívat tak k určitému zmatení; počítačové pirátství se používá v rámci teroristických podniků, měla by mu být věnována zvláštní pozornost a mělo by být předmětem náležité mezinárodní spolupráce.

4.3.3

Označení „zločinné spolčení“ nebo „organizovaná trestná činnost“, jež jsou uvedena v důvodové zprávě, by měla být doplněna o pojem „organizovaná skupina“, který je již jako přitěžující okolnost součástí některých trestněprávních předpisů. Obchodní padělání v organizované skupině nebo v rámci organizované trestné činnosti by mělo představovat přitěžující okolnost, jež opravňuje k vyšším trestům a pokutám.

4.3.4

Komise poukazuje na to, že členské státy mohou volně přijímat závažnější tresty nebo udělovat tresty za další činy. To by mohlo být vykládáno jako povzbuzení k trestání činů s jiným než obchodním účelem, dokonce i k rozšíření přestupku padělání na činy, jež nepředstavují reprodukci nebo kopírování výrobku, postupu či díla v užším slova smyslu.

4.3.5

Výbor má pochybnosti o zařazení softwaru umožňujícímu výrobu kopií, který dokáže obejít či zrušit DRM (12) (hardwarové či softwarové protikopírovací mechanismy, nejčastěji málo účinné a nešifrované), mezi padělání mechanismů DRM v rámci práva Společenství a v některých zemích, neboť to, co je takto kvalifikováno jako „padělání“, nejsou kopie ani reprodukce původního obsahu. Nástroje DRM navíc nejsou standardní, neboť závisí na určité platformě či poskytovateli a někdy bývají použity proprietární formáty souborů, což představuje překážky interoperability nebo to vede ke vzniku uzavřených trhů a k odstranění konkurence; vytvoření a používání prostředků ke kopírování, aby spotřebitelé či podniky, již jsou držiteli programové licence, mohli uplatňovat svá práva (kopírování pro soukromé účely, za účelem zálohování, za použití různých standardních materiálů), by nemělo být trestáno samo o sobě, avšak pouze pokud existuje duševní prvek či hmotný prvek přestupku na obchodní úrovni.

4.3.6

Výbor podporuje ve vztahu ke všem stížnostem poškozených v rámci občanského i trestního práva zásadu nezávislosti trestního stíhání; v souvislosti s mafií by se totiž mohli poškození zdráhat zahájit jakoukoli činnost k ochraně svých práv. Obchodní padělání navíc, zejména co se týče skupin či organizací organizované trestné činnosti, nebo i terorismu, postihuje hospodářství a sociální blahobyt, a jeho potlačení je ve vlastní odpovědnosti každého státu.

4.3.7

Výbor doufá, že účinná spolupráce členských států umožní efektivní útok na mezinárodní sítě padělatelů, zejména těch, jež jsou spojeny se zločinnými spolčeními a s praním špinavých peněz, a zároveň připomíná, že řada těchto sítí provozuje činnost ze třetích zemí a že je nezbytné rozšířit činnost i za hranice Unie, a to za použití prostředků mezinárodního práva.

4.3.8

Výbor se domnívá, že na úrovni Společenství by společné policejní vyšetřovací skupiny měly spolupracovat rovněž s celními skupinami, ale i s oběťmi padělání či jejich pověřenými znalci. Vítá začlenění poškozených do vyšetřovacích postupů, avšak navrhuje omezit jejich úlohu ve vztahu k orgánům veřejné moci na čistě informační. Bylo by přehnané, kdyby se v návaznosti na obvinění z padělání na obchodní úrovni podnik mohl například podílet na kontrolách a konfiskacích u konkurenta, jenž je považován za nevinného až do konečného právního důkazu o opaku pravomocným rozhodnutím v této věci. Cílem Výboru je bránit odchylkám soukromého soudnictví, vměšování či protiprávního vniknutí osob, které nejsou pověřeny veřejným orgánem v trestním řízení.

4.3.9

Výbor je rovněž znepokojen rostoucí tendencí k obchodní činnosti v souvislosti s internetovými sítěmi a k žádostem o rozšíření trestních sankcí v tomto oboru činnosti stanovených v dohodě TRIPS, jak je jasně vyjádřeno ve zprávě ministerstva obchodu Spojených států z roku 2006 o kapitolách 301 a „super 301“ (13), přičemž se použijí smlouvy WIPO o duševním vlastnictví na internetu, svobodném nástroji veřejného sektoru a světovém společném jmění.