[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 17.7.2006

SEK(2006) 950

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SHRNUTÍ

POSOUZENÍ DOPADŮ NÁVRHU NAŘÍZENÍ RADY, KTERÝM SE MĚNÍ NAŘÍZENÍ (ES) Č. 2201/2003 O PŘÍSLUŠNOSTI A ZAVÁDĚNÍ PRAVIDEL TÝKAJÍCÍCH SE ROZHODNÉHO PRÁVA VE VĚCECH MANŽELSKÝCH {KOM(2006) 399 v konečném znění}{SEK(2006) 949}

POSOUZENÍ DOPADŮ NÁVRHU NAŘÍZENÍ RADY, KTERÝM SE MĚNÍ NAŘÍZENÍ (ES) Č. 2201/2003 O PŘÍSLUŠNOSTI A ZAVÁDĚNÍ PRAVIDEL TÝKAJÍCÍCH SE ROZHODNÉHO PRÁVA VE VĚCECH MANŽELSKÝCH

SHRNUTÍ

Toto posouzení dopadů týkající se rozhodného práva a soudní příslušnosti v rozvodových záležitostech bylo vypracováno na základě studie, kterou pro Komisi připravil externí smluvní partner[1]. Popisuje problémy, se kterými se mohou mezinárodní páry hodlající zrušit své manželství setkat, a stanoví politické cíle tohoto návrhu: posílit právní jistotu a předvídatelnost, zvýšit flexibilitu a autonomii stran, předejít „nepřiměřenému spěchu“ jednoho z manželů s předložením návrhu soudu a zajistit přístup k soudu.

Posouzení dopadů identifikuje v rámci stávající situace tyto problémy:

- manželé mohou jen obtížně předvídat, které právo se v řízení v manželských věcech použije;

- manželé nemají dostatečnou flexibilitu, aby si mohli zvolit rozhodné právo a příslušný soud;

- existuje riziko „nepřiměřeného spěchu“ jednoho z manželů s předložením návrhu soudu;

- manželé, kteří nemají stejnou státní příslušnost a žijí v třetích státech, se setkávají s těžkostmi.

Posouzení dopadů tyto problémy analyzuje a předkládá šest možných politických alternativ: (1) zachovat status quo, (2) posílit spolupráci mezi členskými státy, (3) harmonizovat kolizní normy a zavést omezenou možnost, aby si manželé mohli vybrat rozhodné právo, (4) zrevidovat pravidla pro určení soudní příslušnosti podle článku 3 nařízení Rady 2201/2003, (5) poskytnout manželům omezenou možnost, aby si zvolili příslušný soud a (6) zrevidovat pravidlo zbytkové příslušnosti uvedené v článku 7 nařízení Rady 2201/2003.

Posouzení výhod a nevýhod těchto šesti politických alternativ vede k závěru, že žádná z těchto alternativ zcela všechny problémy neřeší; nejúčinnějším řešením by byla kombinace několika politických alternativ. Upřednostňovanou politickou alternativou je proto harmonizovat vnitrostátní kolizní normy a poskytnout manželům omezenou možnost volby rozhodného práva (politická alternativa č. 3), poskytnout manželům omezenou možnost volby soudní příslušnosti (politická alternativa č. 5) a přijmout společná pravidla týkající se zbytkové příslušnosti, aby se zajistil přístup k soudům občanům EU, kteří žijí ve třetích státech (politická alternativa č. 6).

Důsledkem zvýšené mobility občanů v rámci Evropské unie je zvýšení počtu mezinárodních manželství, kdy mají manželé různou státní příslušnost, žijí v různých členských státech nebo žijí v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky. Část 3 posouzení dopadů poskytuje široký přehled o počtu mezinárodních rozvodů a manželství v EU vycházející z údajů od statistických úřadů členských států.

[1] Viz „Informační studie pro následné posouzení dopadů návrhu Komise o příslušnosti a rozhodném právu v rozvodových věcech“ vypracovaná Konsorciem pro hodnocení evropských politik (European Policy Evaluation Consortium – EPEC), která je k dispozici na této internetové stránce: http://europa.eu.int/comm/justice_home/news/consulting_public/drugs/summary_contributions_en.pdf.