[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 14.7.2006 KOM(2006) 409 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE RADĚ Příspěvek k postoji EU na téma dialogu na nejvyšší úrovni Organizace spojených národů o otázkách migrace a rozvoje SDĚLENÍ KOMISE RADĚ Příspěvek k postoji EU na téma dialogu na nejvyšší úrovni Organizace spojených národů o otázkách migrace a rozvoje 1. ÚVOD V posledních letech byla věnována zvýšená pozornost mezinárodní migraci, jejímu řízení a dopadu na ekonomický a sociální rozvoj jak v zemích původu migrantů, tak v zemích jejich bydliště – především na pozadí demografických změn, stárnutí společnosti a nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v industrializovaném světě na jedné straně a silného růstu populace v kombinaci s často nedostatečným potenciálem vytváření pracovních míst, nedostatečnými profesními vyhlídkami a trvale vysokou nezaměstnaností v rozvojovém světě na straně druhé. Mezinárodní společenství se zajímá také o důsledky migrace na migranty, jejich práva a sociální situaci. Toto bylo vyjádřeno na úrovni OSN: mezinárodní migrace a její spojení s rozvojem byly jedním z hlavních předmětů projednávaných během Konference o populaci a rozvoji v Káhiře v roce 1994 a poté byla tato otázka v rámci OSN řešena při různých příležitostech, zejména pak v Hospodářské a sociální radě. Mezinárodní migrace je jedním z mnoha vyjádření tendence k narůstající globalizaci. Z tohoto hlediska se Evropská unie postupně rozhodla stanovit vlastní přistěhovaleckou a azylovou politiku, jelikož společné výzvy vyžadují společnou odpověď. Od 1. května 1999, kdy vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, podléhá přistěhovalecká politika rozhodovacím postupům ES. Na základě toho pak program z Tampere přijatý Evropskou radu v roce 1999[1] znamenal začátek přípravy společné přistěhovalecké a azylové politiky EU. O pět let později – v listopadu 2004 – haagský program[2] provedl inventuru dosavadních úspěchů a nedostatků a stanovil pro nadcházejících pět let ambiciózní pracovní program. Uskutečňování Haagského programu právě probíhá. Evropské společenství je v globální debatě o mezinárodní migraci důležitým činitelem, v neposlední řadě díky přistěhovalecké politice EU, jejíž součástí je významný vnější rozměr. V rámci toho Evropská komise, která Společenství zastupuje, zahájila s celou řadou třetích zemí a regionálních organizací ucelený dialog o otázkách spojených s migrací, který se dotýká i vazeb mezi migrací a rozvojem, boje proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení ochrany žadatelů o azyl a uprchlíků. V blízké budoucnosti bude zahájeno takových dialogů více. Společenství dále poskytuje řadě zemí mimo EU finanční pomoc na zvýšení kapacity řízení mezinárodní migrace, zejména v rámci programu financování AENEAS[3], a usiluje – ve spolupráci s dotyčnými zeměmi – o integraci migračních záležitostí do jejich geografického rozvoje a programů spolupráce, a to včetně projednávání klíčových příčin vystěhovalectví, především pomocí externího programu pro lidský a sociální rozvoj[4]. Tyto a podobné iniciativy jsou úspěšně uskutečňovány v úzké spolupráci s členskými státy, protože hmatatelných výsledků lze dosáhnout pouze společnou prací a spojenými silami. EU se zavázala zajistit respektování základních práv migrantů a uprchlíků, aby tito migranti měli v hostitelských společnostech prospěch ze vzájemného procesu adaptace a integrace. To napomáhá úplnému provedení úmluv OSN v oblasti boje proti veškerým zdrojům netolerance, podpoře rozmanitosti kulturních projevů ve společnostech a obecněji iniciativám OSN s cílem pečovat o kulturu lidských práv na základě výchovy k vzájemnému respektu a porozumění mezi civilizacemi. Komise vítá jménem Společenství rozhodnutí Generálního shromáždění Organizace spojených národů zorganizovat ve dnech 14. – 15. prosince 2006 v rámci svého 61. zasedání dialog na nejvyšší úrovni o otázkách migrace a rozvoje. Ve světle vzrůstajícího významu mezinárodní migrace je tato iniciativa považována za mimořádně aktuální. Prostřednictvím tohoto dokumentu by se Komise ráda podělila o zkušenosti v těchto tématech a předložila několik návrhů v kontextu dialogu na nejvyšší úrovni (dále jen HLD – angl. High Level Dialogue)[5]. 2. DůLEžITÉ OTÁZKY K PROJEDNÁNÍ Na základě dokumentů vypracovaných generálním sekretariátem Organizace spojených národů[6] a dosavadních přípravných diskuzí by EU ráda projednala několik otázek. Většina těchto otázek byla také předmětem zprávy Globální komise pro mezinárodní migraci (angl. Global Commission on International Migration – GCIM)[7]. Tato zpráva obsahuje řadu užitečných doporučení, která pozitivně přispívají k diskuzi v rámci HLD, například o migraci pracovních sil, vazbách mezi migrací a rozvojem, integraci a otázce způsobu reakce na výzvy nedovolené migrace. Otázky azylu, které nefigurují v popředí projednávaných otázek v rámci HLD, zde nejsou projednávány. EU však považuje tyto otázky za velmi důležité a rozvíjí ucelenou politiku, aby odpověděla na výzvy, které vyvolávají. 2.1. Partnerství pro společnou odpovědnost EU se domnívá, že za řízení migrace jsou společně odpovědné jak země původu, tak země tranzitní a cílové. To vše je tím důležitější, že rozdíl mezi těmito třemi kategoriemi zemí se stále více stírá. Společná odpovědnost si pro lepší řízení migrace a vzhledem k zájmům a záležitostem všech příslušných zemí žádá zvýšenou spolupráci mezi státy. Komise se domnívá, že takové mechanismy nabízí flexibilní a nezávazný rámec pro řešení společných výzev, od boje proti obchodu s lidmi až po lepší směrování převodů peněžních prostředků migrantů a posílení „přílivu mozků“ a „mobility mozků“. V rámci svých dohod o širší spolupráci EU rozvinula dialog na téma otázek souvisejících s migrací s několika zeměmi a regiony světa. V centru pozornosti je evropská politika sousedství, která zahrnuje země východní Evropy a jižní a východní Středomoří, a další procesy dialogu probíhají s partnery v Africe, Asii, Latinské Americe a Karibiku[8]. Takový dialog obvykle pokrývá široké spektrum otázek, například na téma vazeb mezi migrací a rozvojem, integrace migrantů a zacházení s nimi v cílové zemi, ekonomické migrace, boje proti nelegální migraci a obchodu s lidmi, situace žadatelů o azyl a uprchlíků, dopad situace uprchlíků na rozvoj, a obecněji společné úsilí o zlepšení řízení ekonomické migrace. To může též vést k poskytnutí pomoci ze strany EU prostřednictvím tematických programů a programů pro jednotlivé země, které partnerským zemím napomohou vybudovat vlastní kapacitu pro zlepšení řízení migračních toků a maximalizovat pozitivní vazby mezi migrací a rozvojem. Tento politický dialog podněcuje budování kapacity. Třetí země musí definovat společné cíle a fungující mechanismy spolupráce mezi vnitrostátní správou a všemi zúčastněnými subjekty včetně občanské společnosti tak, aby reagovaly na výzvy migrace. V tomto procesu, který může vyústit ve vnitrostátní migrační strategie a akční plány s jasným časovým rámcem a souvisejícím rozpočtovým plánováním, je možné jim pomáhat. Práce s africkými státy a regionálními organizacemi je v současnosti pro Společenství prioritou. Závěry Evropské rady z prosince 2005 stanovily seznam prioritních akcí, které mají být uskutečněny během roku 2006, za účelem intenzivnějšího dialogu a zvýšené spolupráce v širokém spektru otázek migrace mezi EU a Afrikou[9]. Určitou iniciativou je v tomto kontextu spojení zemí původu s tranzitními a cílovými zeměmi, především pak zemí nacházejících se podél „migrační trasy“, s cílem řešit výzvy migrace. 2.2. Řízení ekonomické migrace ve společném zájmu zemí původu a cílových zemí Řízení ekonomické migrace je těšně spojeno s debatou o využití součinnosti mezi migrací a rozvojem. Zatímco ekonomická migrace zvýhodňuje jednotlivé migranty a cílové země, je-li správně řízena, může také pozitivně přispět k rozvoji zemí původu – krátkodobě prostřednictvím převodu peněžních prostředků do zemí původu; v středním či dlouhém horizontu prostřednictvím zhodnocení schopností, zkušeností a sociálním kapitálem získaným migranty v hostitelských zemích. Toho lze dosáhnout různými prostředky včetně migrace s dobrovolným návratem. Definitivní návrat však pro migranty není vždy atraktivní možností, z čehož vyplývá současný zájem o koncepci kruhové migrace s ohledem na podporu „oběhu mozků“. Taková migrace může mít několik forem, od časově omezené nebo sezónní migrace až po časově omezené nebo virtuální migrační systémy, jako jsou ty, které řídí organizace včetně Mezinárodní organizace pro migraci (angl. International Organisation for Migration – IOM), a Rozvojový program Organizace spojených národů (angl. United Nations Development Programme – UNDP), a ke kterým Společenství a některé členské státy aktivně přispívají. Komise stanovila pokyny pro usnadnění migrace s dobrovolným návratem a podnícení kruhové migrace ve svém sdělení o vzájemných souvislostech migrace a rozvoje[10] a v plánu politiky v oblasti legální migrace[11]. Druhý z těchto dokumentů, který stanoví pracovní plán Komise pro nadcházející roky v oblastech souvisejících s přijetím legálních migrantů, také obsahuje další pokyny, které mohou zajímat země původu, jako např. přístupnější informace o možnostech a podmínkách legální zaměstnanosti v EU a možnost zpřístupnění pomoci institucím, které by poskytly školení případným migrantům v zemi původu, takže ti by pak splnili poptávku po pracovních sílách v členských státech EU. Kromě toho by měla definice jasných a dobře definovaných přijímacích řízení pracovních sil z řad migrantů přispět k lepšímu řízení migračních toků v zájmu všech dotčených stran. Avšak v některých případech může ekonomická migrace do rozvinutých zemí a jí vytvořené překážky pro lidské zdroje v určitých odvětvích či povoláních způsobit problémy zemím původu. Komise zahájila kroky pro stanovení přijatelné odpovědi, zejména mechanismů usměrněného náboru zaměstnanců a prosazování etických náborových praktik, monitorovacích mechanismů a podpory spolupráce mezi institucemi v členských státech EU a v rozvojových zemí. V samostatném sdělení také Komise předložila přesnější návrh týkající se oblasti zdravotnictví[12]. Kromě toho Společenství zahájilo na základě článku 13 dohody z Cotonou dialog s Africkou unií a řadou jednotlivých afrických zemí o otázkách spojených s migrací, ve kterém je jedním z hlavních témat řešení odlivu kvalifikovaných pracovníků a zmírnění jeho dopadu. Ekonomická migrace je skutečností i v oblasti jih/jih a mezi rozvojovými zeměmi se objevuje často, a to především v rámci iniciativ regionální integrace, které EU aktivně podporuje. Ačkoliv může přinášet výhody, tato migrace také vyvolává otázky týkající se správní kapacity v rozvojových zemích, které si žádají adekvátní podporu. Přímo spojené aktivity počítají se společnou snahou o posílení sociálního rozměru globalizace, o plné zohlednění a zmírnění dopadu obchodních politik a liberalizace trhu na zaměstnanost a sociální věci a o podporu slušné práce, což je jejich globálním cílem.[13] 2.3. Integrace státních příslušníků třetích zemí Efektivní integrační politiky jsou klíčem k tomu, aby zajistily, že z migrace budou mít prospěch hostitelské země i migranti samotní. Komise se domnívá, že existují vážné důvody k podnícení výměny zkušeností o politice usilující o integraci, protože stále více zemí ve světě se stává zeměmi hostitelskými. Společenství a jeho členské státy rozvinuly ucelené politické přístupy k integraci migrantů. Jeden soubor obecných zásad stanovila Rada[14], další pak Komise[15]. Komise také zveřejnila příručku o integraci pro tvůrce a vykonavatele politiky[16]; nové vydání se očekává do konce roku 2006. Několik právních předpisů Společenství, které v poslední době vstoupily v platnost, včetně směrnice vztahující se ke statutu státních příslušníků třetích zemí s dlouhodobým pobytem [17] a na sloučení rodiny[18], přispěje k lepší integraci migrantů. Dále mají přímý význam právní předpisy Společenství o diskriminaci[19]. Především pravidla o rasové a etnické diskriminaci pokrývají širokou škálu oblastí, ve kterých může dojít k nerovnému zacházení s migranty, pravidla zahrnují přístup k zaměstnání, pracovní podmínky, mzdy, práva a výhody spojené se zaměstnáním, přístup ke vzdělání, zboží a službám, sociální dávky a zdravotní péči. Integrační politiky a zvláště práva a zacházení se státními příslušníky třetích zemí již jsou předmětem pravidelných diskuzí mezi Společenstvím a různými třetími zeměmi v kontextu širšího dialogu o otázkách na téma migrace. Společenství je však připraveno podělit se o své zkušenosti a postupy v této oblasti s dalšími zainteresovanými zeměmi a v rámci mezinárodních fór. 2.4. Boj proti nedovolené migraci a obchodu s lidmi v souladu se základními právy Základním rysem přistěhovalecké politiky Společenství je rozlišení legální a nedovolené migrace. Boj proti nelegální migraci ve všech jejích rozměrech je nezbytným prvkem programu řízené migrace. Od roku 2001 je rozvíjen ucelený přístup, který zahrnuje všechny stupně migračního řetězce, například spolupráci se zeměmi původu a zeměmi tranzitními, hraniční kontroly, opatření zajištěná po nelegálním vstupu, readmisní politiku a navrácení do země původu. Takový přístup stanoví několik sdělení a akčních plánů týkajících se nedovolené imigrace, integrované správy hranic a politiky navrácení do země původu. Efektivní politika potřebuje ke snížení nedovolené imigrace smíšenou strategii, která obsahuje opatření zaměřená na další harmonizaci právních předpisů členských států a na zvýšenou operativní spolupráci, jakož i na vhodnou politiku a podněty pro podporu hospodářského růstu a vytváření pracovních míst v zemích původu. Současně jsou prostřednictvím spolupráce se zeměmi původu a zeměmi tranzitními projednávány vnější faktory. Veškerá opatření předložená v této oblasti Komisí jsou předmětem důkladného zkoumání, aby bylo zajištěno, že jsou plně v souladu se základními právy, která tvoří obecné zásady práva Společenství, jakož i mezinárodního práva, a která zahrnují ochranu uprchlíků a závazky v oblasti lidských práv odvozené z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Značný důraz je kladen na ustanovení týkající se procesních záruk, jednoty rodiny a záruk ohledně internačních a donucovacích opatření. Komise se chystá předložit nové sdělení o nedovolené imigraci, které shrne politiku EU v této oblasti. Pro efektivní řešení obchodu s lidmi je potřebný integrovaný přístup zohledňující jeho globální povahu[20] a zakládající se na dodržování základních lidských práv. Osoby dotčené, jejich potřeby a práva jsou středem politiky EU v oblasti boje proti obchodu s lidmi. Zároveň je prevence a boj proti obchodu s lidmi klíčovým prvkem úsilí společenství o zlepšení kontrol a sledování vnějších hranic a zvýšený boj proti nedovolené imigraci. V souladu s právními předpisy Společenství se členské státy vyzývají – za účelem zlepšení statutu obětí obchodu s lidmi– aby zajistily státním příslušníkům třetích zemí, kteří se stali obětí obchodu s lidmi a hodlají svědčit proti převaděčům, speciální povolení k pobytu a určitá dodatečná práva po dobu trvání trestního řízení[21]. V tomto kontextu by Komise ráda poukázala na svůj návrh rozhodnutí o uzavření protokolů OSN o obchodu s lidmi a pašování migrantů co možná nejdříve. EU by ráda posílila výměnu zkušeností s ostatními zainteresovanými zeměmi o nejlepších metodách boje proti obchodu s lidmi a o metodách zacházení s jeho oběťmi. 2.5. Migrace jako faktor rozvoje Potenciál migrantů pozitivně přispět k rozvoji zemí, ze kterých pocházejí, je stále více rozpoznatelný. Komise se domnívá, že tyto otázky, které byly donedávna předmětem diskuzí na různých mezinárodních fórech, by měly být středem debat v rámci HLD. Takové otázky, jako je převod finančních prostředků od migrantů a jejich případný přínos k rozvoji zemí, ze kterých pocházejí, role, kterou mohou hrát diaspory a jejich příslušníci v ekonomickém, sociálním a lidském rozvoji těchto zemí či podpora kruhové migrace, patří do oblastí, ve kterých mohou ze spolupráce zemí původu a zemí cílových plynout největší výhody. Například minimalizace nákladů na převod peněz lze nejlépe dosáhnout v případě, že země původu a země cílové budou úzce spolupracovat. Rovněž využití diaspor je nejefektivnější, je-li úsilí vynaloženo z obou stran. Komise shrnula směry, které hodlá v této oblasti sledovat, ve sdělení přijatém 1. září 2005[22]. Zatímco některé z těchto opatření může EU zavést jednostranně (např. opatření pro zvýšení hospodářské soutěže a transparentnosti na trhu služeb poskytujících převod finančních prostředků nebo opatření v oblasti práv k pobytu), většina z nich může být provedena pouze ve spolupráci se zainteresovanými zeměmi původu. Proto Komise tímto sdělením navrhuje práci s partnerskými zeměmi v rozvojovém světě, aby jim pomohla využít potenciálních výhod, které můžou migranti zemím, ze kterých pocházejí, přinést. Komise je připravena začlenit tento cíl po vzájemné dohodě a tam, kde je to vhodné, do programů rozvojové spolupráce s těmito zeměmi. Prostřednictvím programu AENEAS již byla poskytnuta finanční pomoc, např. na podporu iniciativ společenství diaspor pro přispění k hospodářskému a sociálnímu rozvoji jejich domovských společenství a pro usnadnění převodu finančních prostředků za účelem investic s dobrou návratností a rozvojových iniciativ. Aby bylo možné tato spojení a součinnosti skutečně využít, je důležité zajistit, že krátkodobá opatření půjdou ruku v ruce s dlouhodobým přístupem, kde bude náležitě integrována migrační politika a politika rozvoje. V tomto kontextu je migrace stále více začleňována do strategických dokumentů zemí a regionů, které stanoví rámec, podle kterého bude naprogramována pomoc Společenství partnerům v rozvojových zemích. To přispělo k lepšímu porozumění rozměru migrace a rozvoje a umožnilo několika rozvojovým zemím upozornit na otázky, které se týkají například řešení odlivů mozků nebo využití diaspor, jako na priority budoucí pomoci ze strany Společenství. Dostupnost slušných pracovních míst, výdělečných příležitostí a pracovních podmínek v zemích původu migrantů, jakož i absence konfliktů či neudržitelného tlaku na vnější životní podmínky může pomoci zajistit, že rozhodne-li se jedinec k migraci, učiní tak z vlastní vůle. Rozvojová politika[23] řeší tyto prvotní faktory migrace prostřednictvím příspěvků – ve spolupráci s rozvojovými zeměmi – k vymýcení chudoby, prevenci konfliktů, hospodářskému rozvoji, podpoře obchodu, podpoře lidských práv a řádné správy věcí veřejných, ochraně životního prostředí a k pomoci v dosahování rozvojových cílů tisíciletí. Více než polovinu světové pomoci poskytuje EU, jež se zavázala tuto pomoc dále zvýšit společně s její kvalitou a efektivností. Komise se domnívá, že hluboké příčiny migrace i způsob, jakým mohou další rozvojoví dárci více přispět k jejímu řešení, by měly být projednány v rámci OSN spolu s pozitivními vazbami a součinnostmi, které existují mezi migrační a rozvojovou politikou. Komise se skutečně domnívá, že spojení mezi migrací a rozvojem nabízí značný potenciál pro podporu rozvojových cílů, samozřejmě ne jako náhrada a alternativa oficiální rozvojové pomoci. 3. PO DIALOGU NA VYSOKÉ ÚROVNI: CESTA VPřED Komise bere na vědomí návrh generálního tajemníka na zřízení stálého fóra pro sdílení zkušeností[24] jako pokračování HLD. Komise se domnívá, že toto fórum by mělo mít formu neformálního, dobrovolného a nezávazného procesu pod záštitou Organizace spojených národů, ale bylo by řízeno státy a dalšími příslušnými účastníky a docházelo by na něm k výměně názorů a zkušeností týkajících se řady otázek na téma migrace, které mají přímý dopad na rozvoj a vykazují potenciál pro vytvoření výsledků prospěšných pro všechny účastníky migračního řetězce, především pak pro země původu migrantů. Komise se domnívá, že různé otázky, které tato zpráva řeší, se týkají zlepšení řízení mezinárodní migrace. Avšak domnívá se také, že navrhované fórum by mělo větší přidanou hodnotu, pokud by na základě dosavadních zkušeností zúčastněných států a organizací přednostně soustředilo svoji práci na takové otázky, které mají potenciál dosáhnout konkrétního pokroku v rozvoji zemí původu: - politiky a opatření na podporu přínosu migrantů k rozvoji zemí, ze kterých pocházejí, počítaje v to i převod finančních prostředků; - politiky a opatření pro lepší řízení ekonomické migrace – včetně migrace jih/jih – ve společném zájmu zemí původu a zemí cílových; - politiky a opatření pro omezení odlivu mozků a podporu kruhové, časově omezené, sezónní a virtuální migrace; - politiky a opatření pro boj s nelegální migrací a proti obchodu s lidmi; - jakož i iniciativy zaměřené na pomoc při budování kapacity v těchto oblastech. Komise se navíc domnívá, že je důležité koncentrovat se na posílení úsilí, které již bylo započato, o lepší spolupráci mezi různými agenturami OSN a dalšími mezinárodními organizacemi působícími v oblasti migrace. Komise v tomto ohledu vítá zřízení skupiny pro globální migraci iniciované generálním tajemníkem.. Komise očekává zjednodušení institucionálního prostředí, jakož i proces posílené, pravidelné a transparentní koordinace hlavních mezinárodních organizací v otázkách týkajících se migrace a přivítala by další informace o úloze a fungování této skupiny. 4. ZÁVěR Mezinárodní migrace se stala důležitou otázkou politického programu mezinárodního společenství a pravděpodobně jí i v dohledné budoucnosti zůstane. Komise doufá, že prostřednictvím politického dialogu a výměny osvědčených postupů na mezinárodní úrovni zahájí dialog na nejvyšší úrovni proces směřující ke globálnímu konsenzu ohledně toho, jak zlepšit vazby mezi migrací a rozvojem. Komise je připravena zastávat aktivní úlohu v práci dialogu na nejvyšší úrovni a přispět k debatě o způsobu, kterým by se mělo pokračovat.[pic][pic][pic][pic][pic][pic] [1] Závěry předsednictví, Evropská rada, Tampere, 15. a 16. října 1999. [2] Závěry předsednictví, Evropská rada, Brusel, 4. a 5. listopadu 2004. [3] Nařízení (ES) č. 491/2004 Evropského parlamentu a Rady o zavedení programu finanční a technické pomoci třetím zemím v oblastech migrace a azylu (AENEAS) [4] Investice do lidí: sdělení o tematickém programu pro lidský a sociální rozvoj a finančním výhledu na bdobí 2007–2013 – KOM(2006)18 v konečném znění ze dne 25. ledna 2006. [5] Toto sdělení obecně neřeší politiku EU zabývající se migrací uvnitř EU, kterou ES nepovažuje za mezinárodní. [6] Především „Mezinárodní migrace a rozvoj“, zpráva generálního sekretariátu, dokument A/60/871, Generální shromáždění, Organizace spojených národů, 18. května 2006. [7] „Migrace v propojeném světě: nové směry opatření“, zpráva Globální komise pro mezinárodní migraci, říjen 2005. [8] Obdobný dialog také probíhá se sdružením Afriky, Karibiku a Tichomoří. [9] „Obecný přístup k otázce migrace: prioritní opatření zaměřená na Afriku a Středomoří“, Závěry předsednictví, Evropská rada, Brusel, 15. a 16. prosince 2005. [10] „Vzájemné souvislosti migrace a rozvoje: Některé konkrétní pokyny“, KOM(2005)390 v konečném znění ze dne 1. září 2005. [11] 'Plán politiky v oblasti legální migrace', KOM(2005) 669 v končeném znění ze dne 21. prosince 2005. [12] „Strategie EU k opatřením týkajícím se nedostatku lidských zdrojů v odvětví zdravotnictví v rozvojových zemí“, KOM(2005)642 v konečném znění ze dne 12. prosince 2005. [13] „Sociální dimenze globalizace – přispění politiky EU k zajištění podpory všech obyvatel“ – sdělení Komise přijaté 18. května 2004 KOM(2004)383; sdělení „Podpora slušné práce pro všechny: příspěvek EU k provádění programu slušné práce ve světě“ (KOM(2006)249) a jeho příloha (SEK(2006)643), obojí ze dne 24. května 2006. [14] Společné základní principy integrace přijaté Radou JVV 19. listopadu 2004. [15] Společný program pro integraci: rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii, KOM(2005)389 v konečném znění ze dne 1. září 2005. [16] Evropská komise, listopad 2004. http://europa.eu.int/comm/justice_home/doc_centre/immigration/integration/doc_immigration_integration_en.htm [17] Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003. [18] Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003. [19] Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ a směrnice Rady 2000/78/ES z 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání . [20] „Boj proti obchodování s lidmi: integrovaný přístup a návrhy na akční plán“, KOM(2005)514 v konečném znění ze dne 18. října 2005. [21] Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004. [22] „Vzájemné souvislosti migrace a rozvoje: Některé konkrétní pokyny“ KOM(2005)390 v konečném znění). Přílohy tohoto sdělení zahrnují četné příklady dobrých metod rozvinutých v členských státech EU a jinde. [23] Evropský konsenzus o rozvoji, listopad 2005. [24] „Mezinárodní migrace a rozvoj“, zpráva generálního sekretariátu.