52006PC0111

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady kterým se mění nařízení (ES) č. 417/2002 o urychleném zavádění požadavků dvojitého trupu nebo rovnocenné konstrukce u ropných tankerů s jednoduchým trupem, a kterým se ruší nařízení Rady (ES) č. 2978/94 /* KOM/2006/111 konecném znení - COD 2006/0046 */


[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 27.3.2006

KOM(2006)111 v konečném znění

2006/0046(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterým se mění nařízení (ES) č. 417/2002 o urychleném zavádění požadavků dvojitého trupu nebo rovnocenné konstrukce u ropných tankerů s jednoduchým trupem, a kterým se ruší nařízení Rady (ES) č. 2978/94

(Text s významem pro EHP)

(předložená Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Cílem nařízení (ES) č. 417/2002, v podobě v jaké bylo přijato, je zavádění požadavků dvojitého trupu nebo rovnocenné konstrukce u ropných tankerů s jednoduchým trupem, aby se zmenšilo riziko znečištění uhlovodíky.

Komise v rámci naléhavých opatření, která byla přijata po ztroskotání ropného tankeru Prestige, rozhodla dne 20. prosince 2002, že navrhne změnu nařízení (ES) č. 417/2002 s cílem urychlit počáteční harmonogram vyřazování ropných tankerů s jednoduchým trupem a zakázat s okamžitou platností dopravu těžké ropy v ropných tankerech s jednoduchým trupem směřujících do přístavů členského státu Evropské unie nebo je opouštějících.

Již v červnu 2003 byl návrh Komise v hlavních bodech schválen Evropským parlamentem a Radou. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1726/2003 ze dne 22. července 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 417/2002, tak vstoupilo v platnost dne 21. října 2003.

Komise a členské státy zároveň udělaly vše proto, aby tato nová pravidla byla prostřednictvím změny Mezinárodní úmluvy z roku 1973 o zabránění znečišťování z lodí ve znění k ní vztahujícího se protokolu z roku 1978 (MARPOL 73/78) přijata na mezinárodní úrovni.

Výbor pro ochranu mořského prostředí (MEPC) Mezinárodní námořní organizace (IMO) tak v prosinci 2002 přijal změny přílohy I MARPOL 73/79 na základě opatření přijatých Evropskou unií. Tyto změny však obsahují některé výjimky uvedené v odstavci 7 pravidla 13G[1], pokud jde o harmonogram vyřazování ropných tankerů s jednoduchým trupem a v odstavcích 5, 6 a 7 pravidla 13H[2], pokud jde o zákaz dopravy těžkých ropných produktů v ropných tankerech s jednoduchým trupem.

Podle nařízení (ES) č. 417/2002 ve znění pozdějších změn nemohou plavidla plující pod vlajkou členského státu využívat výjimek z pravidla 13G.

Plavidlo plující pod vlajkou členského státu by mohlo naopak využít výjimek z pravidla 13H, pokud by provozovalo činnost mimo přístavy nebo příbřežní terminály, na které se vztahuje pravomoc Společenství, a zároveň zůstalo v souladu s nařízením (ES) č. 417/2002 ve znění pozdějších změn.

Italská delegace zajišťující předsednictví Evropské unie učinila v průběhu plenárního zasedání MEPC jménem patnácti členských států a Komise prohlášení, aby všem dalším smluvním stranám MARPOL 73/78 oznámila, že členské státy nepovolí tankerům plujícím pod svými vlajkami využít žádnou z těchto výjimek. Dále prohlásila, že členské státy použijí ustanovení odst. 8 písm. b) obou pravidel 13G a 13H, aby se tankerům, kterým bylo dočasně povoleno odchýlit se od celosvětově platné normy, odmítl přístup k jejich přístavům nebo příbřežním terminálům[3].

Od vstupu změn přílohy I MARPOL 73/78 v platnost dne 5. dubna 2005 jsou proto právní a správní předpisy Společenství podobné mezinárodním normám, které jsou závazné pro všechna plavidla bez ohledu na jejich vlajku a nezávisle na jejich přístavu určení. Ale ponechává možnost, aby ropné tankery s jednoduchým trupem plující pod vlajkou členského státu a působící mimo přístavy Evropské unie využily výjimek z pravidla 13H.

Komise se domnívá, že tato právní možnost není z politického hlediska vůči třetím zemím, které jsou smluvními stranami MARPOL 73/78, kterým se členské státy Evropské unie formálně zavázaly, že nepoužijí těchto výjimek, přijatelná. Je třeba zdůraznit, že plavidla plující pod vlajkou třetích států nemají přístup k přístavům a příbřežním terminálům, na které se vztahuje pravomoc Společenství, pokud použijí tyto výjimky.

Ostatně postoj přijatý jménem členských států v prosinci 2003 odrážel politickou vůli, kterou několikrát vyjádřila Rada a Evropská rada v různém složení.

Rada ve složení pro dopravu dne 6. prosince 2002 „Uznávajíce značné úsilí vynaložené v rámci Evropského společenství a Mezinárodní námořní organizace (IMO) po nehodě tankeru ERIKA, zdůrazňujíce plnou odpovědnost státu vlajky včetně účinné kontroly klasifikačních společností, které provozují činnost svým jménem, a považujíce účinné uplatňování zesílených kontrolních opatření státem, kterému patří přístav, včetně zákazu plavidel, za mimořádně důležité při vyřazování plavidel, které nevyhovují normám“, rozhodla , že „těžké druhy ropy[4] se smí přepravovat pouze v ropných tankerech s dvojitým trupem.

“ Rada ve složení pro životní prostředí dne 9. prosince opět potvrdila, že „závěry přijaté Radou ve složení pro dopravu dne 6. prosince 2002 týkající se bezpečnosti plavidel a zabránění znečištění, jejichž cílem je posílení jak námořní bezpečnosti, tak zabránění znečištění moří způsobené tankery“ a přivítala „zejména opatření, jejichž cílem je urychlit postupné vyřazení ropných tankerů s jednoduchým trupem a zákaz používání ropných tankerů s jednoduchým trupem na přepravu těžkých druhů ropy..“.

Evropská rada na zasedání v Kodani ve dnech 12. a 13. prosince 2002 potvrdila, že „ Unie je rozhodnutá, že přijme všechna potřebná opatření, aby zabránila do budoucna podobným katastrofám a uvítá rychlé odpovědi ze strany Rady a Komise. Unie bude také dále hrát rozhodující roli v úsilí vynaloženém na mezinárodní úrovni, zejména v rámci IMO, aby dosáhla tohoto cíle. Závěry Rady ve složení pro dopravu ze dne 6. prosince 2002 a Rady ve složení pro životní prostředí ze dne 9. prosince 2002 by se měly bezodkladně provést ve všech aspektech.“

Zdá se tedy, že norma Společenství, která umožňuje plavidlům plujícím pod vlajkou členského státu provozovat činnost za odchylných podmínek mimo vody Společenství, není v souladu se zaujmutými politickými postoji.

Nařízení (ES) č. 417/2002 je proto třeba změnit, aby se zabezpečilo dodržování politických závazků přijatých členskými státy na světové úrovni, jakož i zabezpečila jednotnost politiky Společenství v oblasti námořní bezpečnosti.

Cílem článku 1 je změnit čl. 4 odst. 3. Tato změna spočívá v rozšíření rozsahu působnosti požadavků uvedeného nařízení na přepravu těžké ropy na plavidla plující pod vlajkou členského státu Evropské unie. Jde o zákaz přepravy těžkých ropných produktů na všech ropných tankerech s jednoduchým trupem plující pod vlajkou členského státu, nezávisle na pravomoci vztahující se na přístavy, příbřežní terminály nebo mořské oblasti, kde provozují činnost.

2006/0046(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterým se mění nařízení (ES) č. 417/2002 o urychleném zavádění požadavků dvojitého trupu nebo rovnocenné konstrukce u ropných tankerů s jednoduchým trupem, a kterým se ruší nařízení Rady (ES) č. 2978/94

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[5],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[6],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[7],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[8],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 417/2002[9] stanoví urychlené zavádění požadavků dvojitého trupu nebo rovnocenné konstrukce stanovené Mezinárodní úmluvou z roku 1973 o zabránění znečišťování z lodí ve znění k ní vztahujícího se protokolu z roku 1978 (dále jen MARPOL 73/78) u ropných tankerů s jednoduchým trupem s cílem snížit riziko náhodného znečištění uhlovodíky v evropských vodách.

2. Uvedené nařízení zavedlo ustanovení, která zakazují přepravu těžkých ropných produktů na ropných tankerech s jednoduchým trupem opouštějících přístavy Evropské unie a do nich směřujících.

3. V důsledku iniciativy členských států a Komise v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) byl tento zákaz uložen na světové úrovni prostřednictvím změny přílohy I MARPOL 73/78.

4. Odstavce 5, 6 a 7 pravidla 13H uvedené přílohy, které se týkají zákazu přepravy těžkých ropných produktů na ropných tankerech s jednoduchým trupem, však obsahují výjimky z tohoto pravidla. Prohlášení italského předsednictví Evropské unie, zaznamenané v oficiální zprávě Výboru pro ochranu mořského prostředí Mezinárodní námořní organizace (MEPC 50), vyjadřuje politický závazek nepoužívat tyto výjimky.

5. V souladu s nařízením (ES) č. 417/2002 by plavidlo plující pod vlajkou členského státu mohlo využít výjimek z pravidla 13H, pokud by provozovalo činnost mimo přístavy nebo příbřežní terminály, na které se vztahuje pravomoc Společenství, a zároveň zůstalo v souladu s uvedeným nařízením.

6. Nařízení (ES) č. 417/2002 by proto mělo být změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V článku 4 nařízení (ES) č. 417/2002 se vkládá nový odstavec 3a, který zní:

„3a. Žádnému ropnému tankeru přepravujícímu těžké ropné produkty není povolena plavba pod vlajkou členského státu, není-li tento ropný tanker ropným tankerem s dvojitým trupem.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

[1] Pravidlo 20 podle nového číslování přílohy I MARPOL 73/78 ve znění pozdějších změn.

[2] Pravidlo 21 podle nového číslování přílohy I MARPOL 73/78 ve znění pozdějších změn.

[3] Zpráva Výboru pro ochranu mořského prostředí o práci na svém padesátém zasedání, doc. MEPC 50/3, příloha VI, s. 1.

[4] Zahrnují těžké topné oleje, dehet, bitumen a těžkou surovou ropu.

[5] Úř. věst. C […] […], s. […].

[6] Úř. věst. C […] […], s. […].

[7] Úř. věst. C […] […], s. […].

[8] Úř. věst. C […] […], s. […].

[9] Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2172/2004 (Úř. věst. L 371, 18.12.2004, s. 26).