20061223

P6_TA(2006)0568

Strategie rozšiřování EU a hlavní úkoly na období 2006-2007

Usnesení Evropského parlamentu o sdělení Komise o strategii rozšiřování EU a hlavních úkolech na období 2006–2007 (2006/2252(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na sdělení Komise o strategii rozšiřování EU a hlavních úkolech 2006–2007 (KOM(2006)0649),

- s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2006 o pokroku Turecka na cestě k přistoupení [1],

- s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 21. a 22. června 1993 v Kodani, ze zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. prosince 1995 v Madridu, ze zasedání Evropské rady ve dnech 12. a 13. prosince 1997 v Lucemburku, ze zasedání Evropské rady ve dnech 19. a 20. června 2003 v Soluni a ze zasedání Evropské rady ve dnech 16. a 17. prosince 2004, 16. a 17. června 2005 a 15. a 16. června 2006 v Bruselu,

- s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2006 o strategickém dokumentu Komise o rozšíření za rok 2005 [2],

- s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2006 o období reflexe: struktura, témata a kontext pro hodnocení diskuse o Evropské unii [3],

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0436/2006), vzhledem k těmto důvodům:

A. Evropská unie je politický projekt založený na sdílených hodnotách a společně sledovaných cílech,

B. EU se vyvinula v politický svazek demokracií, který se sám hlásí k demokratickým normám a k rozvoji živé demokratické kultury,

C. vyhlídky na členství v EU jsou motivací, která nesporně přispívá k pokroku v reformách, ke konsolidaci demokracie, posílení dodržování lidských práv a zvyšování stability v sousedních zemích,

D. Evropská rada na zasedání ve dnech 19. a 20. června 2003 v Soluni opětovně potvrdila svůj závazek plně provádět soluňskou agendu a na zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. června 2006 v Bruselu, úmysl dodržovat závazky přijaté vůči zemím jihovýchodní Evropy (Turecku a Chorvatsku, tj. zemím, s nimiž probíhají přístupová jednání, Bývalé jugoslávské republice Makedonii/FYROM jakožto kandidátské zemi a zemím západního Balkánu jakožto možným kandidátům) v souvislosti s přistoupením, přičemž zdůraznila, že je třeba zajistit, aby Unie "byla souběžně s rozšířením schopna politicky, finančně a institucionálně fungovat",

E. EU musí vycházet ze svého neodvolatelného závazku k demokracii a ze svého přesvědčení, že demokracie funguje pouze tehdy, pokud demos – občané Evropy – uznává a podporuje své vlastní rozšiřování prostřednictvím přistoupení nových členských států a začlenění jejich občanů,

F. Evropský parlament může ve spolupráci s národními parlamenty a s podporou regionálních a místních orgánů a organizací občanské společnosti přispět ke zvýšení průhlednosti procesu rozšiřování a odpovědnosti za něj, a posílit tím společný názor veřejnosti na tuto otázku,

G. rozšíření EU by mělo přispívat k procesu evropské integrace a k vytvoření užšího svazku mezi národy Evropy, jak je stanoveno ve Smlouvě, nikoli podkopávat politický charakter tohoto projektu; mělo by napomoci míru, bezpečnosti, stabilitě, demokracii a prosperitě v Evropě,

H. z tohoto důvodu je při úvahách o budoucnosti Unie zapotřebí přihlížet k její integrační kapacitě,

I. v prohlášení vydaném na zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 21.– 22. června 1993 v Kodani, bylo uvedeno, že je třeba pečlivě zvážit "schopnost Unie přijímat nové členy, ale současně zachovat tempo evropské integrace",

J. členské státy a orgány EU se musí s odvahou začít zabývat institucionálními, finančními a politickými faktory, na nichž je založena schopnost Unie integrovat nové členské státy,

K. to předpokládá důkladnou analýzu toho, jaký vliv by mohlo mít zvýšení počtu členských států na politiky soudržnosti Unie a její finanční situaci,

L. integrační kapacita je pojem, který se vyvíjí, a musí být proto pravidelně vyhodnocován s ohledem na nové okolnosti,

M. integrační kapacita je založena na objektivních kritériích a dotýká se skutečných problémů, a neměla by proto být zaměňována s tím, jak veřejnost vnímá další rozšiřování,

N. integrační kapacita není novým kritériem pro hodnocení kandidátských zemí, ale předpokladem pro to, aby bylo rozšíření úspěšné a aby došlo k prohloubení procesu evropské integrace; odpovědnost za zlepšení své integrační kapacity nese Unie, nikoli kandidátské země,

O. přistupující a kandidátské země musejí splňovat přístupová kritéria stanovená na zasedání Evropské rady v Kodani (kodaňská kritéria) a všechny další povinnosti vyplývající ze smluv a dvoustranných dohod,

1. souhlasí s Komisí, že dosavadní rozšíření proběhla úspěšně, podpořila hospodářský růst Evropské unie, upevnila její úlohu ve světě a napomohla rozvoji nových politik EU, a tím ji posílila a rovněž podpořila demokracii a prosperitu v Evropě; zdůrazňuje, že rozšíření obecně představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů zahraniční politiky EU i jejích politik pro předcházení konfliktům; připomíná, že se tak stalo díky široké podpoře, které se rozšiřování EU v minulosti těšilo, neboť bylo chápáno jako naplnění původního poslání evropské integrace – sjednocení evropského kontinentu po jeho politickém rozdělení ve 20. století;

2. konstatuje nicméně, že z nabytých zkušeností je třeba se poučit, zejména pokud jde o nutnost posuzovat jednotlivé kandidátské země podle jejich vlastních zásluh a jednat o jejich přistoupení v souladu s časovým plánem, který je založen na reálném splnění kodaňských kritérií, a dále o to, že by konečné datum vstupu nemělo být určeno příliš brzy;

3. je přesvědčen, že těchto zkušeností je třeba využít ke zlepšení kvality a průhlednosti procesu rozšíření;

4. zastává názor, že Unie by měla ctít své závazky vůči zemím, které už mají naději na členství, za předpokladu, že tyto země splní kodaňská kritéria pro členství v EU a povinnosti, které z něj vyplývají; zdůrazňuje, že splnění těchto závazků je silnou motivací pro země, které provádějí reformy;

5. souhlasí s tím, že konsolidace, podmíněnost a komunikace jsou principy, jimiž se řídí strategie EU týkající se rozšiřování; domnívá se, že pokud by se EU měla zavázat přijmout další země, bude nutné se mnohem hlouběji než dosud zabývat otázkou její integrační kapacity, ať už z institucionálního, finančního nebo politického hlediska;

6. lituje proto, že se Komisi nepodařilo poskytnout dostatečně podrobnou analýzu problémů, které je třeba vyřešit předtím, než Unie přistoupí k dalšímu rozšiřování;

7. domnívá se, že "Zvláštní zpráva o schopnosti EU integrovat nové členy" uvedená v příloze I sdělení není dostatečnou odpovědí na žádost Parlamentu uvedenou v odstavci 5 výše uvedeného usnesení ze dne 16. března 2006 o předložení "zprávy, která by stanovovala principy, na nichž je tento pojem založen";

8. je toho názoru, že integrační kapacita Unie je v podstatě založena na třech pilířích, totiž jejích orgánech a jejich legitimitě a akceschopnosti a na schopnosti rozhodovat v nových podmínkách demokraticky a účinně, na jejích finančních zdrojích a jejich celkovému příspěvku k hospodářské a sociální soudržnosti a na schopnosti rozšířené Unie jít za svými politickými cíli;

9. připomíná, že odpovědnost za zlepšení své integrační kapacity proto nese Unie, nikoli kandidátské země;

10. je přesvědčen, že EU může od svých občanů očekávat, že se k rozšíření postaví pozitivně, pouze pokud budou vidět, že Evropa přináší pozitivní výsledky; zdůrazňuje proto, že integrační kapacitu nelze posuzovat odděleně od schopnosti EU jednat; domnívá se, že rozšíření by mělo být součástí občanského programu Unie a tak by mělo být také prezentováno;

11. domnívá se, že správné fungování Unie spočívá v bezvýhradném sdílení univerzálních hodnot ze strany všech jejích členů, které jsou základem EU jako politického projektu: nezpochybnitelné a nedotknutelné právo člověka na svobodu, demokracii, rovnoprávnost a právní stát, které představují evropskou identitu;

12. je přesvědčen, že pokud se nepodaří zajistit, aby integrační kapacita EU odpovídala jejímu programu rozšiřování, bude Unie oslabena uvnitř i navenek a sníží se výhody, které růst počtu členů přináší všem jejím členům, a tento efekt nebude vyrovnán zvětšením její vnější velikosti;

13. kritizuje Komisi za povrchní způsob, kterým se zabývá institucionálními aspekty, a odkazuje v této souvislosti na své usnesení ze dne 13. prosince 2006 o institucionálních aspektech schopnosti integrovat nové členské státy do Evropské unie [4];

14. připomíná obsah svého výše uvedeného usnesení ze dne 19. ledna 2006 a znovu zdůrazňuje, že po přistoupení Bulharska a Rumunska již Niceská smlouva nebude vhodným základem pro další rozšiřování;

15. vyzývá proto hlavy států a vlád, aby v souladu s prohlášením Evropské rady v Bruselu z června 2006 uzavřely ústavní proces do konce roku 2008, a Unie tak mohla fungovat efektivnějším, průhlednějším a demokratičtějším způsobem, což je předpokladem pro další rozšiřování;

16. připomíná hlavám států a vlád jejich povinnost uzavřít tento proces do příštích evropských voleb, aby se zamezilo průtahům při současných jednáních o přistoupení;

17. zdůrazňuje, že institucionální reforma Unie je potřebná sama o sobě, nehledě na další rozšíření, a měla by proběhnout urychleně a se vším důrazem;

18. potvrzuje, že jednání o přístupu budou pokračovat podle zásluh a dosažených výsledků každého z vyjednávajících partnerů;

19. vítá a podporuje odhodlání Komise zlepšit kvalitu procesu přistoupení tím, že bude položen větší důraz na hodnocení podle daných indikátorů a na jeho průhlednost a že se v klíčových fázích procesu budou systematicky posuzovat dopady na hlavní oblasti politiky;

20. domnívá se, že plánovaná revize rozpočtu Unie v letech 2008/2009 musí přihlédnout k budoucí integraci stávajících kandidátských zemí a zemí, které na kandidaturu čekají;

21. zdůrazňuje, že sdělení Komise se důkladně nezabývá finančními důsledky, které další rozšiřování přinese, a žádá Komisi, aby před přistoupením jakýchkoli zemí vždy poskytovala jednoznačné a věrohodné odhady rozpočtových dopadů;

22. opakovaně poukazuje na to, že tato diskuse zahrnuje složitá témata, která mohou ovlivnit společné politiky EU včetně jejích politik soudržnosti;

23. zastává názor, že je zapotřebí se urychleně začít zabývat otázkou finančního dopadu dalších rozšíření, jejichž složitost nepřímo uznaly samy hlavy států a vlád, když je odmítly zohlednit ve finančním rámci 2007–2013; žádá Radu pro všeobecné záležitosti a ECOFIN, aby tuto věc společně projednaly;

24. zdůrazňuje, že v rámci jednání o přistoupení je potřeba se více než doposud věnovat otázce dodržování politických kritérií stanovených na Evropské radě v Kodani, včetně oblasti právního státu, a vytvořit přímou spojnici mezi těmito kritérii a mezi zahájením a celkovým postupem jednání;

25. v této souvislosti je potěšen tím, že do současného rámce vyjednávání byla zahrnuta i kapitola o soudnictví a základních právech, která se týká politických otázek a umožní orgánům EU přísnější kontrolu pokroku v těchto zásadních oblastech;

26. domnívá se, že při předešlých rozšířeních se pokroku v oblasti spravedlnosti, korupce a základních práv nevěnovala v raných fázích vyjednávání dostatečná pozornost; zavazuje se, že se bude mnohem aktivněji podílet na monitorování přístupového procesu se zvláštním důrazem na jeho politické aspekty, a žádá Radu, aby tak učinila i ona a aby vydala jasná a řádně zdůvodněná doporučení pro kandidátské země, a nebrala pouze na vědomí formální pokrok jednání;

27. připomíná, že na zasedání Evropské rady v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003 byla západobalkánským zemím jednoznačně nabídnuta perspektiva členství v EU; má nadále v úmyslu tuto perspektivu plně podporovat, neboť musí být zachována v zájmu upevnění stability a míru v tomto regionu; připomíná těmto zemím, že budou všechny hodnoceny na základě jejich vlastních výsledků a že tyto výsledky určí tempo jejich integrace do EU;

28. vítá rozhodnutí Rady ze dne 13. listopadu 2006 o schválení mandátu pro jednání se zeměmi západního Balkánu o zjednodušení vízového styku a o dohodách o zpětném navracení; tato jednání jsou prvním krokem při podpoře osobních kontaktů mezi lidmi z těchto zemí a občany EU; zdůrazňuje však, že cílem je bezvízový pohyb osob;

29. vítá soustavný pokrok Chorvatska jako kandidátské země na cestě k integraci do EU a vyzývá vyjednavače obou stran, aby v těchto jednáních pokračovali dosavadním tempem a brzy dospěli k jejich závěru;

30. bere na vědomí zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2006, která sice uvádí, že politické reformy v Turecku pokračovaly, nicméně zdůrazňuje, že jejich tempo se snížilo, a potvrzuje nedostatky v reformním procesu, na něž Evropský parlament upozorňoval již ve svém usnesení ze dne 27. září 2006 o pokroku Turecka na cestě k přistoupení; trvá na tom, že to na straně Turecka zahrnuje i ratifikaci a plné uplatňování dodatkového protokolu, který rozšiřuje Dohodu o přidružení uzavřenou mezi ES a Tureckem na deset nových členů a který Turecko podepsalo v červenci 2005, v souladu s prohlášením EU ze dne 21. září 2005;

31. zdůrazňuje, že odmítnutí Turecka plně dodržovat podmínky dodatkového protokolu vážně ohrožuje úspěšný průběh přístupových jednání; upozorňuje na to, že rozhodnutí Rady nezahajovat jednání o osmi významných kapitolách pokrývajících politické oblasti, které se týkají omezení Turecka ve vztahu ke Kyperské republice a prozatímně neuzavírat žádné kapitoly je nevyhnutelným důsledkem postoje Turecka k této problematice; důrazně vyzývá Turecko ke konstruktivní spolupráci s cílem co nejdříve zajistit plné uplatňování dodatkového protokolu; v tomto směru vítá, že Komise byla vyzvána k předložení ročních zpáv o pokroku dosaženém při zohlednění otázek obsažených v prohlášení EU ze dne 21. září 2005;

32. Hluboce lituje toho, že snahy finského předsednictví nalézt východisko ze současné patové situace ohledně plného uplatnění dodatkového protokolu, ani snahy o zmírnění izolace společenství kyperských Turků nebyly úspěšné; vyzývá německé předsednictví, aby v tomto úsilí s odhodláním pokračovalo v úzké spolupráci s úsilím vyvíjeným OSN;

33. zastává názor, že Evropská unie musí být připravena přijmout harmonogram s cílem zajistit, že výše uvedené cíle budou splněny v přiměřeném čase;

34. důrazně žádá Radu, aby vždy přijímala nové závazky na základě detailní analýzy jejich institucionálních, finančních, politických a sociálně-ekonomických důsledků; proto vyzývá Komisi, aby při projednávání nových žádostí o členství a vždy, když bude předkládat svá doporučení ohledně zahájení nebo ukončení vyjednávání, vypracovávala obsáhlá posouzení dopadů;

35. připomíná, že stanoví-li Rada na návrh Komise jednomyslně kritéria pro otevření a prozatímní uzavření každé kapitoly, měly by členské státy během přístupových jednání postupovat vůči všem přistupujícím zemím stejným způsobem;

36. domnívá se, že právo Parlamentu vyjádřit svůj souhlas by se nemělo uplatňovat až po ukončení vyjednávání o členství, ale rovněž před jeho zahájením;

37. poukazuje na to, že zatímco EU pokračuje v jednáních o rozšíření s balkánskými zeměmi a zahajuje nová jednání, stává se stále významnějším prvkem na cestě k přistoupení do EU boj s všudypřítomnou korupcí a regionálními zločineckými organizacemi; důrazně proto doporučuje, aby se současné finanční nástroje pro rozšíření posílily a aby se změnilo jejich zaměření tak, aby byly zacíleny v prvé řadě na boj s korupcí a organizovaným zločinem se zvláštním důrazem na reformu soudnictví, zvyšování kapacity veřejné správy a zlepšování přeshraniční spolupráce;

38. připomíná vládám a národním parlamentům členských států, že je jejich povinností vhodným způsobem informovat veřejnost o tom, co pozitivního přinesla rozšiřování EU v minulosti a o co půjde při budoucím rozšiřování, a dále že by měly veřejnost seznámit s důvody svých rozhodnutí, která v průběhu přístupového procesu jednomyslně přijímají;

39. žádá proto Komisi, aby spolupracovala s členskými státy, Evropským parlamentem a národními parlamenty na zlepšení komunikace s veřejností o otázkách rozšíření, aby se zvýšila průhlednost tohoto procesu;

40. vítá doporučení Komise, aby se zprávy o prověrce právních předpisů, kritéria hodnocení pro zahajování jednání o jednotlivých kapitolách a konečné texty společných postojů EU zveřejňovaly;

41. naléhavě žádá Komisi, aby poskytla přesnější definici "posílené politiky sousedství" a podrobně uvedla, co je obsahem vztahů tohoto typu;

42. opakuje svou dřívější žádost, aby Komise a Rada předložily návrhy na navázání úzkých bilaterálních nebo multilaterálních vztahů mezi Evropskou unií a všemi evropskými zeměmi, které v současné době nemají vyhlídky na členství, přičemž tyto vztahy by braly ohled na konkrétní potřeby a zájmy jednotlivých zemí; zdůrazňuje, že je na jednotlivých zemích, v jejichž případě bylo uznáno, že mají naději na členství v EU, zda se připojí, či nepřipojí k tomuto multilaterálnímu rámci, který představuje přechodný článek na cestě k plnému členství;

43. v této souvislosti žádá Komisi a Radu, aby kromě strategií pro vztahy s jinými zeměmi zvážily v rámci posílené strategie sousedství vytvoření komplexní regionální politiky EU v širší černomořské oblasti s cílem navázat pevnější bilaterální nebo multilaterální hospodářské a politické vztahy mezi EU a všemi zeměmi v této oblasti, zejména s ohledem na volný obchod, jako je tomu v případě Středoevropské dohody o volném obchodu, a na investice, zabezpečení dodávek energie a migrační politiku;

44. domnívá se, že výše uvedené varianty, z nichž vyplývá široké spektrum konkrétních řešení, by byly reálnou a atraktivní možností, která by partnerským zemím poskytla stabilní perspektivu dlouhodobých institucionalizovaných vztahů s EU, aniž by přitom bylo vyloučeno plné členství, a poskytla by pobídky nutné pro podporu vnitřních reforem nezbytných v dotčených zemích;

45. vyzývá v této souvislosti Komisi a Radu, aby uvažovaly o úpravě pomoci Společenství s ohledem na pokrok, jehož dosáhly přijímající země při plnění reforem nezbytných z hlediska jejich integrace do EU;

46. zdůrazňuje, že ačkoli Rusko není ani kandidátem na členství v EU ani se neúčastní evropské politiky sousedství, budou mít vztahy s tímto největším sousedem EU v rámci jakékoli budoucí strategie rozšiřování EU nadále klíčový význam; připomíná, že EU proto musí pokračovat ve svém úsilí o rozvoj jedinečného, všestranného partnerského vztahu s Ruskem, který by se týkal nejen obchodu a energetiky, ale především problematiky lidských práv a demokratizace;

47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států, přistupujících států a kandidátských zemí.

[1] Přijaté texty, P6_TA(2006)0381.

[2] Přijaté texty, P6_TA(2006)0096.

[3] Úř. věst. C 287 E, 24.11.2006, s. 306.

[4] Přijaté texty, P6_TA(2006)0569.

--------------------------------------------------