P6_TA(2006)0115

Demografické výzvy a mezigenerační solidarita

Usnesení Evropského parlamentu o demografických výzvách a mezigenerační solidaritě (2005/2147(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 1997 ke zprávě Komise určené Radě a Evropskému parlamentu o demografické situaci v Evropské unii v roce 1995 [1],

- s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 1998 ke zprávě Komise o demografické situaci v roce 1997 [2],

- s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2000 ke sdělení Komise "Na cestě k Evropě pro všechny věkové skupiny - podpora prosperity a mezigenerační solidarity" [3],

- s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu "Odpověď Evropy na stárnutí světové populace - podpora hospodářského a sociálního pokroku ve stárnoucím světě - příspěvek Evropské komise k 2. světovému shromáždění o stárnutí" (KOM(2002)0143),

- s ohledem na Evropský pakt pro mládež přijatý na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 22. a 23. března 2005,

- s ohledem na sdělení Komise: Zelená kniha "Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny" (KOM(2005)0094),

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0041/2006),

A. vzhledem k tomu, že demografické změny, které lze částečně přičítat vyšší průměrné délce života, by se neměly považovat pouze za problém, ale také za pozitivní výzvu společnostem k zapojení lidí všech věkových skupin a k nabídce příležitostí, které dříve neexistovaly,

B. vzhledem k tomu, že lisabonská strategie zdůrazňuje, že k dosažení lisabonských cílů plné zaměstnanosti prostřednictvím vysoce kvalitních pracovních příležitostí je třeba zvýšené účasti žen na trhu práce,

C. vzhledem k tomu, že směrnice 92/85/EHS [4] zavádí opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň,

1. vítá sdělení Komise nazvané Zelená kniha "Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny" (dále jen "Zelená kniha");

2. vítá, že Komise předložením Zelené knihy zaujímá na evropské úrovni stanovisko k jedné z největších politických a společenských výzev, avšak zdůrazňuje, že nesčetné otázky demografického vývoje společnosti spadají pod výlučnou pravomoc členských států, což zpravidla vylučuje uplatňování pravomoci Společenství k vytvoření evropských předpisů v této oblasti;

3. lituje, že Zelená kniha Komise systematicky nezačleňuje hledisko pohlaví ani do rámce makroekonomické, ani mikroekonomické analýzy, přestože by to představovalo zásadní přístup ke zpracování úvah a vymezení činnosti v širokém rozsahu;

4. zastává názor, že demografické změny a jejich dopad na společnost mají pro budoucnost členských států a Evropské unie zásadní význam; proto vyzývá Komisi, aby uznala demografické změny jako horizontální úkol a odpovídajícím způsobem je začlenila do všech činností Unie;

5. připomíná, že kvůli demografickým změnám spojeným s nízkým hospodářským růstem a pokračující vysokou nezaměstnaností se tyto problémy s postupem času exponenciálně znásobují; proto je toho názoru, že by se nepříznivým následkům demografických změn mělo čelit zvýšeným hospodářským růstem a snížením vysoké nezaměstnanosti;

6. je překvapen, že se Zelená kniha zmiňuje o zdravotně-politických aspektech demografických změn pouze mimochodem; zdůrazňuje, že se stárnutím obyvatelstva kvalitativně a kvantitativně roste poptávka po zdravotní péči a dlouhodobé pečovatelské službě; je přesvědčen, že investice do předcházení nemocem během celého života je důležitý způsob, jak se vyrovnat s demografickými změnami z lidské a finanční perspektivy; zdůrazňuje, že čím déle se lidé mohou těšit ze zdravého života, tím déle mohou být aktivní a pracovat;

7. souhlasí, že při klesající míře reprodukce je možno dosáhnout hospodářského růstu za pomoci opatření v oblastech jako vyšší míra zaměstnanosti, inovace a zvyšování produktivity práce a také prostřednictvím modernizace sociální ochrany;

8. přimlouvá se, vzhledem ke zřetelné změně v demografické situaci, za novou solidaritu mezi generacemi a další vývoj stávajících sociálních modelů v Evropské unii, jehož hlavním cílem by mělo být zajištění participace na společnosti, sociálním zabezpečení a sociální solidaritě pro všechny stejně jako podpora potenciálu všech generací;

9. je si vědom toho, že jednotlivé členské státy se v této oblasti potýkají se stejnými problémy a s různou mírou úspěšnosti se snaží nalézt vhodná řešení; uvědomuje si, že neexistují "univerzální" řešení, která by vyhovovala všem, zvláště ne v Unii s dvaceti pěti nebo více členskými státy; zdůrazňuje, že potřeba řešit demografické problémy různými způsoby se dále zvyšuje v důsledku významných rozdílů mezi jednotlivými regiony a subregiony členských států a tyto rozdíly budou vyžadovat nápaditá a specifická řešení;

10. lituje, že Zelená kniha nebere v potaz význam reprodukčního a pohlavního zdraví v rámci demografických změn; zdůrazňuje, že neustále narůstá neplodnost, zvláště neplodnost u mužů v nejprůmyslovějších oblastech, a že v některých evropských zemích může nyní neplodnost, způsobená mimo jiné chemickým znečištěním, zasahovat až 15% párů;

11. lituje, že Zelená kniha nevěnuje pozornost rostoucímu počtu neúplných rodin, kde jsou v 85 % případů hlavou rodiny ženy a kterým většinou hrozí větší nebezpečí chudoby, a proto by se jim měla poskytovat zvláštní podpora;

12. bere na vědomí zkušenosti členských států, ve kterých existuje "zaručený minimální příjem";

13. je znepokojen rozdíly v systémech zdravotní péče mezi členskými zeměmi, regiony a sociálními skupinami; zdůrazňuje, že rozdíly ve zdravotní péči (nízký průměrný věk, častá chronická onemocnění, choroby vznikající jako následek životních podmínek) spolu s nízkou porodností a emigrací mohou vést k dalšímu narůstání regionálních rozdílů a ke vzniku začarovaného kruhu, který lze těžko prolomit; vyzývá členské státy, aby informovaly o rozdílech ve zdravotní péči, aby s pomocí Komise dosáhly systematické výměny nejosvědčenějších postupů a účinně tyto rozdíly překonaly;

14. vyzývá členské státy, aby uznaly demografické změny za společný problém a rozhodly se pro intenzivnější výměnu názorů na jarním zasedání Evropské rady o důsledcích demografických změn a pro osvědčené praktické postupy, zejména v oblastech jako jsou aktivní stárnutí, životní podmínky rodin a rovnováha mezi pracovním a rodinným životem;

15. domnívá se, že se členské státy mohou více učit od sebe navzájem tím, že si budou intenzivněji vyměňovat informace o osvědčených postupech, zejména se skandinávskými zeměmi, kde vysoký podíl mužů a žen na pracovním trhu je doprovázen jednou z nejvyšších porodností v Evropě a kde existence bezplatných nebo finančně dostupných zařízení péče o děti, možnost rodičovské dovolené a předpisy týkající se mateřské dovolené patří mezi faktory, které přispívají k vysoké účasti žen na pracovním trhu;

16. vítá, že Evropská unie chce podporovat členské státy v jejich snaze prostřednictvím opatření ke zlepšení rámcových podmínek zmenšit rozdíl mezi tím, kolik dětí by rodiče chtěli mít (2,3), a kolik jich mají ve skutečnosti (1,5);

17. žádá Komisi a členské státy, aby vypracovaly studie o demografických změnách v každém členském státě se zřetelem k daným příčinám a krátkodobě předvídatelným důsledkům, a aby zveřejnily výsledky těchto studií;

18. navrhuje, aby se při porovnávání osvědčených postupů, pokud jde o větší účast žen na trhu práce, hledalo srovnání také s jinými zeměmi;

19. zdůrazňuje, že vzhledem ke společenským i hospodářským problémům vyplývajícím z klesající porodnosti je vytvoření takových podmínek pro páry, které jim umožní mít tolik dětí, kolik si přejí, jednou z podmínek existence a rozvoje jakékoli společnosti, a že je tudíž třeba učinit kroky na podporu mateřství a otcovství;

20. domnívá se, že rozhodnutí mnoha žen a párů mít méně dětí nebo je mít později nemusí být jejich volbou, ale rozhodnutím, k němuž jsou donuceni problémem sladit práci se soukromým a rodinným životem; domnívá se, že není jen v zájmu rodičů, aby mohli mít tolik dětí, kolik chtějí a kdy je chtějí mít, ale vzhledem k současné klesající míře porodnosti v Evropě také v zájmu celé společnosti; naléhavě proto žádá, aby členské státy přijaly opatření umožňující a podporující zřizování a provoz vysoce kvalitních jeslí/zařízení denní péče o děti, staré osoby, zdravotně postižené osoby a jiné závislé osoby, a to za cenu dostupnou všem bez ohledu na výši příjmu; zdůrazňuje, že to je nezbytné k tomu, aby se mužům a ženám umožnila plná a rovná účast na trhu práce a aby ženy mohly přizpůsobit svou účast na trhu práce svému životnímu rytmu a dokázaly sladit rodinný život a práci;

21. naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly daňová opatření, která podpoří růst porodnosti, a upozorňuje na to, že je nezbytné zaručit ženám po porodu, a zejména mladým svobodným matkám, zvláštní ochranu a podporu;

22. vyzývá členské státy, aby pozorně prozkoumaly náklady a výnosy neplacené, dobrovolné a nestabilní práce, kterou mladí lidé přijímají jako prostředek vstupu na trh práce; poukazuje na možné souvislosti mezi takovými činnostmi a nízkou úrovní porodnosti vzhledem k omezenému přístupu k bydlení a vzhledem k omezené stabilitě; vyzývá soukromé společnosti, aby v tomto ohledu přezkoumaly své strategie;

23. zastává názor, že rovnost pohlaví a boj s diskriminací žen na pracovišti, a to jak na úrovni zaměstnávání a pověřování odpovědnostmi, tak na úrovni platu, by mohly a měly hrát zásadní roli při vytváření rodin a jejich podporování a zároveň při boji proti nedostatečné porodnosti v Evropě;

24. vyzývá členské státy, aby se více snažily určit a odstranit všechny překážky, které brání založení rodiny, a to včetně mimopracovních překážek, přijetím takových opatření jako např.:

i) umožnit větší flexibilitu v práci, uznat potřeby pracovníků, aby si mohli lépe přizpůsobit pracovní dobu potřebám rodiny a nákupů;

ii) zlepšit omezený přístup na trh s bydlením, např. podporou snadnějšího přístupu k hypotékám, aby se mohlo více lidí stát majiteli nemovitostí, a získat tak dříve vlastní nezávislost;

iii) vytvářet daňovou politiku, která bude přívětivější k rodinám;

iv) podporovat zařízení péče o děti a závislé osoby, která by měla širší záběr a byla by dostupnější;

v) podporovat dobře fungující místní školy;

vi) zlepšit soulad mezi dobou školního vyučování a pracovní dobou a současně podporovat pružnou pracovní dobu a bojovat proti tradici pracovní doby končící v pozdních hodinách;

vii) trvale prosazovat rovnost na pracovišti;

viii) obnovit snahy o prosazení rovnosti doma, spravedlivější rozdělení povinností v domácnosti a rodině a odstranění stereotypů pomocí veřejných informačních a osvětových kampaní;

25. vyzývá členské státy, aby v rámci rozvoje měst a venkova a územního plánování měst a regionů poskytovaly více vhodných bytů rodinám, zejména neúplným rodinám a starším osobám (například "mezigenerační projekty");

26. vyzývá k modernizaci a rozvoji vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení, zejména v oblasti denní péče o děti a závislé osoby, přičemž uznává, že tato oblast je v kompetenci členských států; poukazuje na to, že sociálním vyloučením, izolací a upadnutím do chudoby jsou ohroženy zejména rodiny s jedním rodičem a osamělé starší ženy, a proto by se při přípravě reformy měla věnovat zvláštní pozornost zlepšení životní úrovně této stále rostoucí části populace a jejího zapojení do společnosti;

27. přeje si být svědkem toho, jak členské státy pracují na odstranění byrokratických překážek spojených s opatřeními na podporu rodin, pokud jde o péči o děti;

28. zdůrazňuje, že i přes pokrok dosažený v členských státech v oblasti zvýšení míry zaměstnanosti žen některé další typy diskriminace spojené se zaměstnaností žen nadále přetrvávají nebo se prohlubují; vyzývá v této souvislosti členské státy, zejména aby náležitě uplatňovaly směrnici Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy [5]; zdůrazňuje, že rozdíl zaznamenaný mezi platy mužů a žen a přetrvávající zaměstnávání žen na špatně placených pracovních místech, jež neodpovídají jejich kvalifikaci, poškozují nezbytnou ekonomickou nezávislost žen, která přímo ovlivňuje jejich rozhodnutí mít děti; doporučuje členským státům, aby podporovaly rozvoj činnosti žen a přístup žen ke kvalitnímu zaměstnání i rovnosti zacházení co se týče platových podmínek;

29. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření na vytvoření vysoce kvalitních a cenově dostupných zařízení určených k péči o děti a o jiné závislé osoby v souladu s cíli, které v roce 2002 v Barceloně stanovila Evropská rada, podle nichž by do roku 2010 měly členské státy poskytovat péči pro alespoň 90 % dětí ve věku od 3 let do věku povinné školní docházky a pro alespoň 33 % dětí mladších 3 let; aby stanovily podobné cíle i pro zařízení péče o seniory a lidi s postižením;

30. zastává názor, že demografické změny budou vyžadovat novou a pokročilou vzdělávací a sociální infrastrukturu jak pro mladé lidi, tak pro seniory, včetně zvýšeného počtu zařízení pro celoživotní vzdělávání, péči o děti, ošetřovatelskou péči a péči o seniory; zdůrazňuje potřebu vytváření pokročilých sociálních infrastruktur plánovaných tak, aby podporovaly životaschopnost seniorů a zpětně je aktivnějším způsobem integrovaly do společenského života;

31. zdůrazňuje, že v mnoha členských státech existuje významné riziko, že závazky veřejných financí budou z dlouhodobého hlediska neudržitelné, což potvrzuje potřebu reformy; zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby ti, kdo v EU rozhodují, vzali v úvahu finanční dopad nové a současné legislativy v sociální oblasti;

32. vyzývá členské státy, aby podporovaly kvalitu zaměstnání a pracovního prostředí, a usnadnily tak celoživotní odborné vzdělávání, což by umožnilo ženám i mužům dostát jak rodinným povinnostem, tak požadavkům trhu práce;

33. vyzývá členské státy, aby určily rovnost mezi pohlavími a rovnováhu mezi prací a soukromým životem jako priority svých vlád;

34. upozorňuje na to, že narůstající náklady na sociální zabezpečení budou vyžadovat dynamický hospodářský růst, který je bude financovat; poukazuje na to, že k tomu může dojít pouze, budou-li podpořeny inovace; je si vědom toho, že fiskální metody, jako je zvyšování daní na financování sociálního zabezpečení, jsou z dlouhodobého hlediska méně udržitelné vzhledem ke snižujícímu se daňovému základu a vyššímu podílu závislosti stejně jako naléhavé potřebě podnítit podnikání v Evropě; proto zdůrazňuje, že při zvažování reformy sociálního zabezpečení je třeba komplexního politického přístupu;

35. věří, že je potřeba přesáhnout koncepci "sociálního státu", kde prvořadá odpovědnost za dobré životní podmínky spočívá na státu, a přiblížit se více "sociální společnosti", ve které všechny zainteresované strany uznávají, že i ony nesou odpovědnost za vzájemnou péči a že tyto odpovědnosti mohou být vzájemně posilující;

36. soudí, že snaha o dosažení větší rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem jednotlivců by měla být stálou prioritou vlád; domnívá se, že tato rovnováha může být ohrožena zvyšující se nezaměstnaností a rostoucím pracovním zatížením jednotlivců; poukazuje na to, že pružnější pracovní doba pro muže a ženy, pokud je výsledkem svobodné volby a není vynucena ekonomickým tlakem, jim může pomoci lépe sladit pracovní a rodinný život; dodává, že to vyžaduje, aby vlády umožnily jednotlivcům učinit skutečně svobodná rozhodnutí, než aby tato rozhodnutí činili za ně;

37. vyzývá Komisi, aby vyslechla obě strany průmyslového odvětví v otázce lepší rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem;

38. zastává názor, že by se měl posílit argument apelující na společnosti, aby z pracovišť vytvářely prostředí, které je přívětivější k rodině; doporučuje, aby členské státy vytvořily pokyny pro ty společnosti, které mají na přijetí takových opatření zájem a vzaly při tom v úvahu specifické výzvy, před které jsou postaveny MSP;

39. vyzývá členské státy, aby přijaly předpisy zavádějící placenou mateřskou/rodičovskou dovolenou při narození dítěte a aby podpořily využívání práva na rodičovskou dovolenou, kterou by spravedlivým způsobem čerpali jak ženy, tak muži; nabádá proto členské státy, aby bojovaly proti ekonomickým, sociálním a kulturním předsudkům vůči právu na rodičovskou dovolenou pro muže; vyzývá Komisi, aby revidovala směrnici Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a ENOS [6]; zastává názor, že by rodičovskou dovolenou, která je zároveň doprovázena garancí zachování zaměstnání, měli nastupovat jak otcové, tak matky; zasazuje se o systém pobídek, které povzbudí rodiče k tomu, aby se o rodičovskou dovolenou dělili, a kompenzací nákladů spojených s výchovou dětí; vyzývá Komisi, aby diskutovala s oběma stranami v průmyslovém odvětví o možných změnách reforem týkajících se rodičovské dovolené, které byly zavedeny v roce 1996, s ohledem na případné rozšíření minimální doby ze tří na šest měsíců;

40. připomíná členským státům třetí zásadu Evropské charty pro malé podniky, tj. že by malé podniky mohly být vyloučeny z určitých regulačních povinností; vyzývá členské státy i Komisi, aby tuto zásadu zavedly do praxe;

41. co nejdůrazněji připomíná význam přístupu ke vzdělávání, zvyšování kvalifikace, technickým vymoženostem a možnostem celoživotního učení, spolu s prosazováním kultury vzdělávání, která podněcuje zapojení lidí všech věkových skupin, zejména těch, kteří vstupují na pracovní trh nebo jej opouštějí; zdůrazňuje, že by měly být upřednostněny skutečné kvalifikační předpoklady, jako jsou např. technické nebo jazykové dovednosti, aby se zlepšila mobilita, schopnost přizpůsobit se, získat zaměstnání i možnost seberealizace; zdůrazňuje význam opatření, která by zabránila předčasnému ukončení školní docházky, a potřebu nalézt alternativní způsoby hodnocení pro přístup k dalšímu vzdělávání; zejména upozorňuje na potřebu vzdělávání starších občanů v oblastech, jako jsou informační technologie, s cílem odstranit překážky jejich další účasti na trhu práce; podporuje v tomto ohledu zejména rozvoj zvláštních metod vzdělávání starších lidí;

42. vyzývá proto členské státy, aby poskytly zejména starším pracovníkům příležitost věnovat se profesním vzdělávacím programům, aby tak zajistily, že budou hrát aktivní roli ve světě práce, dokud nedosáhnou důchodového věku; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby schválila operační programy pro Evropský sociální fond, pouze pokud budou obsahovat specifický prvek vztahující se k opatřením pro vzdělávání starších lidí;

43. přimlouvá se za uzavření partnerských smluv mezi vládami a oběma stranami průmyslového odvětví v souladu s národní tradicí a zvyklostmi o prosazování zaměstnávání starších pracovníků prostřednictvím opatření, která bojují s diskriminací na základě věku, prostřednictvím pružnější pracovní doby a opatření k opětovné integraci starších nezaměstnaných pracovníků;

44. domnívá se, že evropské soukromé společnosti hrají při prosazování rovných příležitostí a v boji proti diskriminaci z důvodu věku velmi důležitou úlohu, a to zejména vzhledem k potřebě chránit nejvíce ohrožené sociální skupiny (včetně starých lidí, osob s postižením a především mladých rodičů), zlepšovat bezpečnost na pracovišti a prosazovat formy organizace práce, které mohou pomoci při rozšiřování přístupnosti; hrají významnou roli v aktivním prosazování a uplatňování rovných příležitostí, zejména pokud jde o rodinnou politiku a diskriminaci na základě věku, pohlaví a rodinného stavu; dodává, že podniky by měly splnit svou povinnost vůči společnosti a řešit problémy spojené se stárnutím obyvatelstva takovými iniciativami, jako je například prosazování pružné pracovní doby a práce na částečný úvazek, zejména v případě rodičů, budoucích rodičů a starších pracovníků;

45. podotýká, že právní předpisy EU týkající se diskriminace na základě věku byly při dosahování svých cílů dosud neúčinné a žádá členské státy, aby zvýšily své úsilí o provádění stávajících právních předpisů EU proti diskriminaci v této oblasti, zejména směrnici 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání a povolání;

46. pozitivně hodnotí iniciativu Komise týkající se rámcové směrnice pro implementaci článku 13 Smlouvy o ES;

47. dochází k závěru, že je třeba důrazněji upozorňovat na ekonomický přínos udržení starších pracovníků v zaměstnání, vezme-li se v úvahu potenciál této skupiny; domnívá se, že by se měl klást důraz na to, aby byli lidé motivováni pracovat déle a umožnit jim to, a že by zaměstnavatelé měli být vedeni k tomu, aby si uvědomili, že je to v zájmu obou stran; domnívá se, že by se měl více zdůrazňovat pozitivní výsledky roku Evropského roku seniorů a mezigenerační solidarity (1993);

48. apeluje na společnosti, aby nabízely pružnější uspořádání pracovní doby, která bude brát v úvahu různé fáze života a bude otevírat, vytvářet a navrhovat pracovní příležitosti, a to zejména v souladu s potřebami rodičů a starších pracovníků;

49. domnívá se, že členské státy by měly podporovat podniky k rozvoji koncepce označované termínem "home-sourcing", kdy inovativní podniky zaměstnávají osoby, jejichž volbou je pracovat doma v době podle svého výběru a které jsou na hlavní podnik "napojeny" elektronicky, prostřednictvím internetu;

50. je toho názoru, že by sociální partneři měli zajistit existenci přizpůsobivého trhu práce s cílem vytvářet flexibilnější pracovní příležitosti, což zajistí, že na trhu práce bude možnost místa a využití pro každého;

51. upozorňuje, že vzhledem k mobilitě evropských pracovníků a centralizaci trhů práce je nyní nezbytné nejenom zlepšovat vzájemné porozumění různým systémům sociálního zabezpečení, ale také zajistit hladký přechod z jednoho národního systému do druhého, a to formou, kterou lze uplatnit u veřejných, soukromých a jiných forem pojištění;

52. zdůrazňuje význam získávání znalostí od zaměstnanců, kteří odcházejí do důchodu, zejména ve veřejném sektoru, kde například ve Francii bude mít v příštích deseti letech 50 % pracovníků ve veřejném sektoru nárok na starobní důchod; vyzývá členské státy, aby přiměly jak soukromý, tak veřejný sektor k přijetí proaktivních opatření, která by zabránila ztrátě cenných zkušeností a znalostí, např. využití těchto lidí jako rádců (mentorů) pro ty, kteří vstupují na pracovní trh, postupný odchod do důchodu, realizace programů celoživotního vzdělávání; vyzývá členské státy, aby v tomto směru poskytly zvláštní pomoc malým a středním podnikům;

53. je přesvědčen o tom, že by se měla zvláštní pozornost věnovat lidem v nejstarší věkové skupině (tj. nad 80 let), z nichž 25 % není soběstačných, a vyzývá Komisi, aby předložila návrh, jehož cílem by bylo dosáhnout snížení tohoto procenta prostřednictvím kolektivních a individuálních opatření a vypořádat se s problémy poskytování státní sociální podpory a zdravotních a sociálních služeb těm, kteří nejsou soběstační;

54. uznává však, že pracovně náročné profese, jako jsou pokrývačské práce, stavebnictví a zemědělství, stojí před většími problémy při udržení a využívání kapacity pracovního výkonu starších pracovníků a podporování mladých nováčků; povzbuzuje členské státy, aby pro tyto profese vytvářely osvědčené praktické postupy s cílem vyhnout se nedostatku pracovníků a ztrátě dovedností;

55. uznává potenciál domů s pečovatelskou službou, které starším lidem umožňují žít déle nezávisle tím, že vytvářejí prostředí společenství, v němž mohou tito lidé žít mezi svými vrstevníky a mít k dispozici lékařskou pomoc a případně pomoc v domácnosti;

56. povzbuzuje členské státy a soukromé společnosti k tomu, aby zrušily automatické zvyšování platu vázané na věk, a uznaly tak, že někteří lidé v předdůchodovém věku, přestože oceňují určitý příjem, nemusí vyžadovat stejnou výši platu nebo délku pracovní doby jako během dřívějších let; vyzdvihuje důležitost pružnějších pracovních příležitostí, jako je práce na částečný úvazek, v pozdějších letech jako potenciální řešení;

57. nabádá členské státy k tomu, aby odstranily všechny překážky, které brání starším lidem nadále pracovat, zejména pokud se týká daní a důchodů, a aby prozkoumaly možnosti pracovníků v důchodovém věku pobírat část svých důchodů souběžně s příjmem ze zaměstnání;

58. poukazuje na to, že senioři mohou hrát pozitivní roli při poskytování péče o děti a že naopak mladší generace musí často splnit svou úlohu při poskytování péče závislým osobám; vyzývá členské státy a zaměstnavatele, aby prokázaly, že si tuto skutečnost plněji uvědomují;

59. je si vědom toho, že v některých případech, jako jsou právní předpisy bránící diskriminaci z důvodu věku, může být zákon občas kontraproduktivní v tom, že může společnosti odrazovat od přijímání starších pracovníků nebo jim v tom dokonce bránit; žádá, aby členské státy do větší hloubky prozkoumaly dopad a uplatňování takové legislativy s cílem vyhodnotit, zda taková opatření mají kýžený účinek; nabádá k tomu, aby se dodržovaly duch i litera takových protidiskriminačních právních předpisů;

60. zdůrazňuje, že stárnutí populace EU pravděpodobně povede k vzrůstajícímu podílu lidí s postižením; upozorňuje na trvale vysokou míru nezaměstnanosti v této skupině; vyzývá vlády a společnosti, aby takové lidi přivedly k práci příkladem;

61. vyjadřuje politování nad tím, že aktivní stárnutí je v Lisabonské strategii definováno z hlediska placeného zaměstnání, zatímco by tento pojem měl být používán v širším významu, aby zahrnoval neplacené činnosti, např. práci v občanských, politických a jiných dobrovolných organizacích; uznává, že takové aktivní zapojení do společnosti v rámci neplacené práce vyžaduje odpovídající příjem z jiných zdrojů; je si vědom toho, že aktivní stárnutí je úzce spjato se zvýšením důchodového věku a považuje takový krok za jednu z možných reakcí na demografické změny;

62. je si vědom toho, že důchodové systémy jsou v pravomoci členských států; domnívá se však, že pokud jde o nárok na důchod, neměl by být rozdíl mezi pracovníky ve veřejném a soukromém sektoru a pracovníci jednoho sektoru by neměli být zvýhodněni; je toho názoru, že je třeba podniknout kroky k tomu, aby se podpořil postupný a flexibilní odchod do důchodu s přihlédnutím k vyšší průměrné délce života a lepšímu zdraví lidí; uznává, že pokud lidé žijí déle, mohou také déle pracovat, a vyzývá vlády, aby uvažovaly o finančních pobídkách, které by k tomu lidi motivovaly;

63. je přesvědčen o tom, že všechny členské státy se mohou od sebe navzájem učit tím, že si budou intenzivněji vyměňovat osvědčené postupy týkající se důchodové reformy;

64. zdůrazňuje, vzhledem k demografickému vývoji, rozhodující význam silných, finančně životaschopných systémů sociálního zabezpečení, zejména důchodových systémů, které podporují přiměřené, udržitelné důchody, a systémy zdravotní péče, které jsou založeny na principech solidarity, spravedlnosti a všeobecnosti, a zlepšují přístup všech občanů k přiměřené péči vysoké kvality v případě onemocnění a potřeby péče; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření potřebná k modernizaci systému sociální ochrany, a zejména důchodů, s cílem zajistit jejich finanční a sociální životaschopnost a umožnit řešení důsledků stárnutí obyvatelstva;

65. je přesvědčen o tom, že reformy národních penzijních systémů by se měly soustředit nejen na to, jak z takových systémů udělat systémy finančně udržitelné, ale měly by také napomáhat k finanční udržitelnosti života seniorů;

66. je si však vědom toho, že je velmi obtížné, aby státem financované důchody uspokojovaly potřebu příjmů lidí v důchodu; zastává názor, že by členské státy měly věnovat více pozornosti a energie rozvoji příslušných doplňkových penzijních systémů a podporovat osobní úspory;

67. zastává názor, že by národní státem financované důchody na jakékoliv úrovni určené členskými státy měly být dostupné rovnou měrou všem jako nárok, a jako takové by neměly podléhat průzkumu majetkových poměrů;

68. připomíná, že vlastníci malých podniků podléhají demografickým změnám stejným způsobem jako pracovníci v zaměstnaneckém poměru; je znepokojen tím, že v následujících 10 letech třetina vlastníků malých podniků v Evropě odejde do starobního důchodu a vyzývá všechny aktéry, aby prosazovali podnikání nejenom kvůli načerpání dovedností a znalostí od této skupiny, ale také kvůli vykompenzování negativních důsledků pro růst;

69. domnívá se, že přistěhovalecká politika, která se snaží podpořit udržitelnou ekonomickou, sociální a právní integraci přistěhovalců je důležitá pro to, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi příslušnými právy a povinnostmi přistěhovalců a hostitelské společnosti, a že mechanismus přijímání státních příslušníků třetích zemí musí být řízen efektivním a transparentním způsobem; předpokladem integračního procesu je rovné zacházení s vyloučením diskriminace vůči přistěhovalcům a jejich potomkům a s přímou vazbou na politiku zaměstnanosti a politiku sociálních věcí; taková politika by se měla podporovat ve snaze zmírnit určité demografické problémy; uvědomuje si však, že přistěhovalectví samo o sobě nevyřeší všechny problémy spojené s demografickými změnami a také si samo vytváří své vlastní problémy;

70. upozorňuje, že v regionech východní Evropy dochází k obrovskému migračnímu odlivu mladých žen, a je zde proto v zájmu žen zapotřebí odpovědné hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti stejně jako cíleného čerpání evropských strukturálních fondů, protože tam, kde již nejsou žádné ženy, nebude mít jakákoliv rodinná politika při řešení dlouhodobých následků demografických změn žádný účinek;

71. uznává, že řízení přistěhovalectví je v kompetenci členského státu; zastává názor, že by se mělo zaměřit více úsilí na vzdělávání a rozvoj dovedností, zejména u přistěhovalců a etnických komunit;

72. je toho názoru, že podíl příslušníků etnických menšin mezi staršími osobami, které vyžadují dlouhodobou péči se v některých členských státech podstatně zvyšuje; navíc se domnívá, že by se na základě toho němělo předpokládat, že tito přistěhovalci a jejich potomci dají přednost návratu do země svého původu, zejména ve stáří nebo v případě, že jejich potomci byli vychováni v EU; dodává, že i když je dostupnost kvalitní péče o děti důležitá pro všechny etnické skupiny, zejména pro všechny ženy, má na každou etnickou skupinu jiný vliv a při plánování těchto služeb by se měla tomu věnovat patřičná pozornost; zdůrazňuje, že při zabezpečování těchto služeb jsou také velmi důležité rovné zacházení bez diskriminace; doporučuje, aby se tomuto aspektu věnovalo více pozornosti, zejména při srovnávání osvědčených postupů;

73. upozorňuje na to, že se dosud nevěnoval dostatek pozornosti integraci přistěhovalců, což se částečně odráží v nízké úrovni úspěchu při vzdělávání a pokračující marginalizaci těchto nových spoluobčanů; proto vyzývá členské státy, aby zintensivnily svá opatření k prosazování integrace, zejména pokud se týká přistěhovalců, kteří již v Unii nějakou dobu žijí;

74. zdůrazňuje, že ženy z řad přistěhovalců hrají významnou úlohu, a vyzývá členské státy, aby jim ve svých politikách integrace přiznaly postavení, které si zaslouží, a zaručily jim všechna jejich práva; poukazuje na trend směřující k stále častějšímu neoficiálnímu zaměstnávání imigrantek jako pomocnic v domácnosti při opatrování závislých osob; upozorňuje na to, že tato skupina může být vystavena vykořisťování a vyzývá členské státy, aby se tímto problémem zabývaly;

75. upozorňuje na to, že přistěhovalci, kteří přijíždějí jako třicátníci nebo čtyřicátníci nemusí mít žádné penzijní rezervy; vyzývá členské státy, aby hledaly nejlepší praktické postupy pro řešení této situace, aby se tak vyhnuly ještě většímu tlaku na penzijní systémy;

76. připomíná členským státům, že se demografické změny týkají i nejméně rozvinutých zemí, které také čelí problémům spojeným se stárnoucí populací, chudobě a nerovnému rozdělení příjmů, stejně jako narůstajícím problémům s nezaměstnaností mladých lidí; povzbuzuje vlády členských států a Evropskou unii, aby při přípravě programů pomoci a spolupráce vzaly tento faktor v úvahu;

77. poukazuje na to, že politiky, které mezi přistěhovalci upřednostňují kvalifikované pracovníky, aby tak posílily ekonomiky EU, generují mimo jiné také naprosto opačný výsledek v podobě oslabování ekonomik těch zemí, odkud takoví kvalifikovaní pracovníci přicházejí; zastává názor, že by členské státy měly v tomto ohledu uznat svoji odpovědnost;

78. vyzývá členské státy, aby zlepšily poskytování služeb obecného zájmu ve venkovských oblastech, a umožnily tak starším lidem žít déle nezávisle, snížit zatížení zdravotnictví a sociálního zabezpečení a zamezit vzniku předčasné závislosti těchto lidí;

79. upozorňuje na to, že kvůli demografickým změnám musí být v členských státech zajištěny pečovatelské služby a vyslovuje se pro zvýšenou výměnu osvědčených praktických postupů v této oblasti; vyslovuje se pro to, aby byly pečovatelské služby chráněny jako služby obecného zájmu, a proto vyzývá Komisi, aby takovou ochranu včlenila do Zelené knihy o sociálních službách;

80. zdůrazňuje význam sdílení informací a osvědčených praktických postupů mezi členskými státy o tom, jak se mohou zdravotní systémy připravit na zvýšené požadavky, které na ně klade stárnoucí populace;

81. doporučuje členským státům, aby uplatňovaly politiku prevence rizik vyloučení, zejména v souvislosti s vyloučením ze školy či ztrátou bydlení, a připomíná, že je důležité upřednostňovat všechny činnosti usilující o ochranu rodinné solidarity, především v oblasti ochrany práv dětí, avšak při současném dodržování práv rodičů;

82. zdůrazňuje důležitost zajištění kulturních činností a aktivit pro volný čas zaměřených na starší generaci jako projev uznání příležitostí, které představuje stříbrná ekonomika;

83. doporučuje, aby při dodávání informací do Eurostatu byla věnována větší pozornost standardizaci různých kritérií používaných jednotlivými členskými státy, aby bylo možné osvědčené postupy lépe porovnat a také přijmout;

84. vyzývá Komisi a členské státy, aby použila budoucí 7. výzkumný rámcový program pro záležitosti vztahující se k demografickým tendencím, podpory rodiny a posílení zdraví;

85. vyzývá v souvislosti s programem PROGRESS Komisi, aby v otázkách demografických změn a jejich vlivu na společnost a příslušné oblasti politiky nechala provést odpovídající studie, analýzy a vzájemné přezkumy ("peer review");

86. dochází k závěru, že by EU měla pokračovat v porovnávání podobných i odlišných výkonů, zkušeností a osvědčených postupů členských států týkajících se řešení různých problémů vyvolaných demografickými změnami, přičemž k tomuto účelu jsou vhodné stávající orgány EU a není třeba žádných dalších struktur EU;

87. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] Úř. věst. C 115, 14.4.1997, s. 238.

[2] Úř. věst. C 104, 6.4.1998, s. 222.

[3] Úř. věst. C 232, 17.8.2001, s. 381.

[4] Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 1.

[5] Úř. věst. L 45, 19.2.1975, s. 19.

[6] Úř. věst. L 145, 19.6.1996, s. 4.

--------------------------------------------------