23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/1

A.

V lednu 2003 přijal EHSV stanovisko z vlastní iniciativy s názvem Průmyslové změny: současný stav a výhledy do budoucna – celkový přehled. Cílem tohoto stanoviska nebylo pouze sestavení přehledu nejnaléhavějších otázek vyplývajících z průmyslových změn a trendů, ale také zdůraznění úlohy a budoucí práce CCMI. Mezi oblasti působnosti přidělené CCMI v této souvislosti patřily:

Uvedené stanovisko dále zdůraznilo potřebu „kombinovat konkurenceschopnost s udržitelným rozvojem a sociální a územní soudržností“ v souladu s Lisabonskou strategií. Dále přišlo s návrhem pracovního pojmu „průmyslové změny“, zahrnujícího jak vývoj ovlivňující podniky, tak interakci těchto podniků s okolním prostředím.

CCMI se dosud soustředila především na dopad průmyslových změn na odvětví, podniky, zaměstnance, území a životní prostředí. Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je zjistit, jak se může udržitelný rozvoj stát katalyzátorem průmyslových změn.

B.

Závěrem téhož stanoviska bylo, že ke změnám v evropském průmyslu se často přistupuje z hlediska restrukturalizace, jedná se však o mnohem dynamičtější pojem. Svět podnikání je úzce propojen s evropským politickým a sociálním prostředím, ve kterém se vyvíjí, a to zase ovlivňuje proces průmyslových změn. Zásadní průmyslová změna probíhá dvěma způsoby: prostřednictvím radikálního opatření nebo postupným přizpůsobováním. Konkrétním cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je zjistit, jak se může udržitelný rozvoj dle Brundtlandovy definice (rozvoj, jenž naplňuje dnešní potřeby, aniž by ohrožoval naplňování potřeb budoucích generací) stát katalyzátorem postupných a proaktivních průmyslových změn.

C.

Ve stanovisku jsou uvedeny příklady z energetického odvětví a z odvětví příbuzných, zde popsané procesy však lze aplikovat i na další z nich. Důvodů pro tuto volbu odvětví je několik:

D.

Okamžik, kdy je určitá technologie připravena k využití, určuje výzkum a vývoj. Okamžik, kdy bude využita v praxi, však určuje trh. Mezeru mezi nimi pak může ovlivňovat také politika. Díky vyrovnané skladbě politických opatření – dotací, propagace, daní – podniky ve Švédsku a Japonsku včas zahájily technický rozvoj tepelných čerpadel, resp. solárních panelů. Také díky tomu si tyto země úspěšně vybudovaly vedoucí postavení na trhu.

E.

EHSV znovu zdůrazňuje, že všechny tři pilíře Lisabonské strategie mají stejný význam. Často se však zdůrazňuje, že environmentální a sociální hlediska lze řešit pouze za předpokladu zdravého, rostoucího hospodářství. Jde o velmi zjednodušené vysvětlení strategie, neboť totéž platí i opačně. Jistě není možno dosáhnout zdravého, rostoucího hospodářství ve zkaženém životním prostředí či ve společnosti, jíž zmítají sociální rozpory. Výbor vítá opatření přijatá v této oblasti, jež jsou popsána v Příloze 2 sdělení Komise Hodnocení strategie udržitelného rozvoje. Akční platforma (1).

F.

Udržitelnost není jen jednou z nabízejících se možností; jedná se spíše o jedinou cestu k zajištění životaschopné budoucnosti. „Udržitelnost“ je široký pojem, který se neomezuje na životní prostředí, ale zahrnuje též hlediska hospodářské a sociální udržitelnosti. Kontinuita určitého podniku je formou hospodářské udržitelnosti, jíž lze nejlépe dosáhnout zachováním ziskovosti. Evropa zde může přispět posílením konkurenceschopnosti pomocí inovací a podněcováním výzkumu a vývoje prostřednictvím aktivní politiky a skladby cílených opatření (viz např. Švédsko a Japonsko).

G.

Sociální udržitelnost znamená umožnit lidem vést zdravý život, vytvářet příjem a zaručit přiměřenou úroveň sociálního zabezpečení pro ty, kdo takový život vést nemohou. EHSV se domnívá, že Evropa může v této oblasti přispět úsilím o vybudování společnosti, jež dá lidem možnost udržet si profesní dovednosti, a tím, že jim nabídne slušnou práci v bezpečném a zdravém pracovním prostředí a podmínkách, kde mají své místo jak práva pracujících, tak plodný sociální dialog.

H.

Řadu příležitostí hospodářského růstu nabízí ekoprůmysl. Evropa má silnou pozici v několika sektorech tohoto odvětví. EHSV se domnívá, že Evropa musí pro zachování a rozvoj svých silných stránek a dosažení podobné pozice v jiných sektorech prokázat větší ambice.

I.

Průmyslová politika zaměřená na udržitelný rozvoj může přispět ke konkurenceschopnosti celého evropského hospodářství, a to nejen jeho rozvíjejících se nových, ale i tradičních průmyslových odvětví. EHSV si přeje, aby Evropská komise podporovala takovou politiku. Příklady uvedené v tomto stanovisku ukazují, že dobře promyšlené a realizované podpůrné programy (kombinované zdanění, garantované výkupní ceny za elektřinu, podpora a regulace) v průběhu zavádění nových environmentálních technologií mohou napomoci vytvořit trh pro tyto technologie, jež se dále budou moci rozvíjet již bez podpory. Každý podpůrný mechanismus musí být zřetelně degresivní, neboť náklady na státní podporu by neměly omezovat mezinárodní konkurenceschopnost jiných odvětví.

J.

EHSV poznamenává, že dotace a pobídky nejsou vždy účinné a při nesprávném použití mohou vyvolat vysoké finanční náklady s nízkým hospodářským účinkem. Dotace a regulace by měly napomoci nastartování trhu a jeho počátečnímu rozvoji, dokud technologie neuzraje do podoby, která přežije zcela bez podpory. Klíčovými faktory úspěchu podpory jsou:

K.

Udržitelný rozvoj by neměl být omezován pouze na Evropu – má globální rozměr. Evropská politika udržitelnosti by měla být vybavena nástroji proti přesouvání pracovních sil do jiných regionů. Pro zajištění rovných podmínek je nutný obousměrný přístup: na jedné straně směrem dovnitř EU, na straně druhé směrem z EU ven. V prvním případě by měly být zavedeny přiměřené nástroje, jež by zajistily internalizaci sociálních a environmentálních nákladů plynoucích z nedostatečně udržitelných výrobních metod v Evropské unii do ceny zboží, na znamení podpory ústředního tématu zprávy Světové komise pro sociální rozměr globalizace o soudržnosti politik ILO, WTO, MMF a Světové banky (viz CESE 252/2005). Ve druhém případě by EU na relevantních mezinárodních fórech (zejména WTO) měla učinit vše pro zahrnutí neobchodních faktorů, jako jsou základní sociální a environmentální standardy, do mezinárodních obchodních dohod s cílem usnadnit rozvoj politik na podporu udržitelnosti u konkurentů Evropy. Dokud nebudou země jako Spojené státy, Indie a Čína vázány cíli snížení CO2 dle Kjótského protokolu, budou mít proti Evropě nespravedlivou ekonomickou výhodu. Tyto dohody by měly být zaváděny celosvětově, neboť skutečně volný obchod může být realizován pouze tehdy, až bude také spravedlivý.

1.1

Naše hospodářství je v současné době založeno na dostupnosti levné energie a surovin. Jejich zásoby jsou však konečné, a mimo jiné také proto značně roste jejich cena. Strukturální a technické změny, jež je možno provést, jsou potřebné a Evropa musí k těmto změnám přispět s cílem pomoci evropskému průmyslu najít řešení. Odvětví s vysokou mírou spotřeby energie a surovin se musejí v budoucnu zaměřit na udržitelnější výrobu, aby snížily čerpání přírodních zdrojů. Tato odvětví totiž budeme potřebovat i v budoucnu, neboť výroba vstupních materiálů a polotovarů je základem průmyslové hodnoty.

1.2

Energeticky náročná odvětví evropského průmyslu s udržitelnou výrobou, jež působí v mezinárodní konkurenci, nesmějí být vytlačena z trhu konkurenty mimo EU, kteří používají méně udržitelné výrobní postupy. Tomu je třeba zabránit vytvořením rovných podmínek pro tato odvětví prostřednictvím spolupráce občanské společnosti a veřejného sektoru.

1.3

Největší výzvou, před níž stojíme, je rozvoj udržitelné společnosti, jež dokáže zachovat současnou úroveň prosperity a zároveň neutralizovat negativní vedlejší účinky současných spotřebních vzorců. Jedním z hlavních předpokladů je naučit se pokrýt naše energetické potřeby jinak a přeorientovat se na jinou formu průmyslové výroby.

1.4

O potřebě přejít postupně k udržitelnějšímu modelu společnosti nemůže být pochyb. Důvodů pro tento požadavek je několik. Odborníci se liší v názoru na délku období, po které budou fosilní paliva dostupná za přiměřené ceny, každý však souhlasí s tím, že budou čím dál vzácnější a dražší. Dále také vzhledem k našim spotřebním návykům čelíme jedné z nejvážnějších hrozeb naší doby, změně klimatu.

1.5

V ideálním případě bychom pro zastavení těchto procesů museli přestat spalovat fosilní paliva způsobem, jakým tak činíme dnes. V krátkodobém měřítku to však není politicky ani ekonomicky možné. Musíme zaujmout jiné přístupy, neboť něco se změnit musí – pokud ne tak rychle, jak bychom chtěli, tedy alespoň tak rychle, jak to bude možné.

1.6

V krátkodobém měřítku lze přechod k udržitelnější spotřebě a výrobě zahájit aplikací energetické triády  (2), což je model, na jehož základě lze účinnější využití energie stimulovat ve třech krocích. Těmito třemi kroky jsou:

1.7

K naplnění těchto tří cílů a příklonu k udržitelnější průmyslové výrobě je zapotřebí přijmout balíček opatření. Tato opatření musejí být založena na ekonomické a strategické kalkulaci. U podobných kalkulací dříve nebo později přijde chvíle, kdy je nutno volit mezi protichůdnými zájmy. Těmto střetům zájmů se nesmíme vyhýbat. Existují všestranně výhodná řešení, jež by vždy měla být cílem politik; v praxi však může být dosažení tohoto cíle velmi obtížné. V takovém případě je třeba volit mezi možnostmi udržitelné změny a ochranou stávajících zájmů, a to s ohledem na přirozený růst a pokles kteréhokoli odvětví vůči druhému. Takové existující a vzájemně protichůdné zájmy by měly být označeny a řešeny.

1.8

Udržitelnost znamená, že hospodářské, environmentální a sociální aspekty rozvoje evropské společnosti mají stejnou důležitost. Toto stanovisko:

2.1.1

Země pohltí každý rok 3 miliony exajoulů (EJ) sluneční energie. Celkové zásoby fosilních paliv dosahují výše 300 000 EJ, tj. 10 % celkového slunečního záření dopadajícího na povrch Země za rok. Celková roční spotřeba energie je 400 EJ. Ze tří milionů EJ přijaté energie je k dispozici 90 EJ ve formě hydroelektrické energie, 630 EJ ve formě větrné energie a 1250 EJ ve formě biomasy. Zbytek připadá na solární energii (3). Proto lze říci, že k pokrytí našich potřeb existuje dostatek udržitelné energie. Problémem zůstává, jak ji získat.

2.1.2

Jelikož vzhledem k nákladům a nedostatku vhodné technologie nebudou obnovitelné zdroje energie v krátkodobém horizontu schopny pokrýt rostoucí poptávku po energii, budeme potřebovat další zdroje. Potenciálně lze čistým způsobem využít fosilní paliva například tak, že se odstraní CO2 a poté se uloží, aby se zabránilo jeho uvolnění do ovzduší. Technologie pro zachytávání a skladování CO2 je na vrcholu rozvoje – desítka pilotních zařízení v Evropě, severní Americe nebo Číně je již ve fázi spuštění, nebo ve fázi budování. Pozitivní ekonomické bilance v souvislosti s touto technologií bude možné dosáhnout od roku 2015/2020.

2.1.3

Klíčová je zde doba trvání podpůrných programů pro obnovitelnou energii, neboť jejich předčasné ukončení by mohlo nové odvětví ohrozit; na druhou stranu není příliš dlouhá podpora účinná. Typicky lze podporu postupně tlumit, neboť VaV a úspory z rozsahu stlačí cenu technologií níže. Vysoce důležitá je také náležitá specifikace podpůrného programu. Konečně je též důležité včasné zveřejnění podpůrných programů, aby měly podniky čas připravit se na nové tržní podmínky.

2.1.4

Rostoucí význam má diskuse o jaderné energii, jak vyplývá ze Zelené knihy Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii (4) a závěrů zasedání Evropské rady z března 2006 na toto téma. V některých zemích je většina obyvatel pro jadernou energii, v jiných je většina proti – zejména kvůli problému s ukládáním odpadu (5). Jaderná energie bude nicméně ještě poměrně dlouhou dobu nezbytná k uspokojení rostoucí poptávky po energii, neboť jde o bezemisní zdroj energie a objem odpadu je ve srovnání s množstvím vygenerované energie relativně malý. V dlouhodobém horizontu se řešením nedostatků jaderného štěpení může stát jaderná syntéza.

2.1.5

Je třeba poznamenat, že zde nevěnujeme zvláštní odstavec hydroelektrárnám, protože tato technologie (vyjma přílivových elektráren) se považuje za rozvinutou a plně funkční. To však nijak nesnižuje její význam v oblasti udržitelného rozvoje.

2.2.1

Biomasa je organická hmota získávaná z rostlin a stromů speciálně pěstovaných pro energetické účely. Používají se dřeviny a rychle rostoucí plodiny s velkým hektarovým výnosem. Jako biomasa se používá i zemědělský odpad, zejména z potravin. Jako příklad lze uvést slámu a zbytky cukrové třtiny. Biomasu lze též získávat ze zbytků, např. odpadu z výsadby a údržby či z domácností, podniků a průmyslu. Příkladem jsou zbytky ovoce a zeleniny, zahradní odpad, odpadní dřevo, hnůj, splašky, piliny a slupky kakaových bobů.

2.2.2

Biomasu lze využít k (částečnému) nahrazení fosilních paliv. Roční spotřeba energie z fosilních paliv je 400 EJ. Ročně je k dispozici 1 250 EJ energie z biomasy. To však neznamená, že je možná okamžitá změna. S využitím dostupných technologií je v současné době možno vyrobit 120 EJ energie z biomasy. Současná světová spotřeba energie z biomasy je 50 EJ (6). V krátkodobém horizontu je proto možný omezený nárůst využití biomasy jako paliva, k využití potenciálu však bude zapotřebí výraznějšího technologického pokroku.

2.2.3

Několik iniciativ již přineslo slibné výsledky. V Rakousku došlo k šestinásobnému nárůstu využití biomasy ve veřejném vytápění, ve Švédsku zase k osminásobnému nárůstu za posledních deset let. V USA je více než 8 000 MW instalované výrobní kapacity založeno na využití biomasy. Ve Francii pochází z biomasy 5 % energie využívané k vytápění. Ve Finsku zaujímá bioenergie již 18 % celkové výroby energie a cílem je nárůst tohoto podílu na 28 % do roku 2025. V Brazílii se ve velkém vyrábí etanol jako palivo do automobilů; v současné době tvoří etanol zhruba 40 procent nedieselových paliv v Brazílii (7).

2.2.4

Vývoj biomasy je důležitý z několika hledisek:

2.3.1

Teoretický potenciál větrné energie v celosvětovém měřítku více než dvakrát přesahuje odhad energetických potřeb v roce 2020. Tento potenciál a postupně čím dál lepší konkurenční postavení díky technickému pokroku činí z větrné energie jednu z klíčových náhrad za fosilní paliva. Větrná energie nebude vzhledem ke kolísavé dodávce nikdy moci pokrýt všechny potřeby.

2.3.2

Instalovaná výrobní kapacita využívající větrnou energii v posledních několika desetiletích znatelně vzrostla. Kapacita komerčních turbín se zvýšila z 10 kW (průměr rotoru 5 m) na více než 4 500 kW (průměr rotoru přes 120 m) (9). Během posledních osmi let zaznamenala instalovaná výrobní kapacita využívající větrnou energii růst o více než 30 % ročně (10). Podle odhadů Evropské asociace pro větrnou energii (European Wind Energy Association, EWEA) bude celková kapacita větrné energie v roce 2020 postačovat k pokrytí 12 % potřeb elektrické energie. To znamená nárůst kapacity větrné energie ze 31 GW na konci roku 2002 na 1 260 GW v roce 2020, což je roční nárůst o 23 %. Lídry na trhu a největším vývozci jsou Spojené království, Dánsko a Německo, hlavními exportními trhy jsou Čína, Indie a Brazílie. V Číně se situace změní, neboť strojírenský průmysl zaměřený na větrnou energii zde zaznamenává rychlý růst. Počet výrobců v Číně v roce 2005 vzrostl ve srovnání s rokem 2004 o 60 %. To znamená, že evropští výrobci zařízení pro větrnou energii se mohou setkat s týmž scénářem, jaký postihl odvětví solárních panelů, a přijít o obrovský podíl na trhu ve prospěch čínských konkurentů.

2.3.3

Odvětví větrné energie stále do jisté míry závisí na různých podpůrných opatřeních. Nejvýznamnějším z nich je cena, již výrobci dostávají za energii dodanou do sítě, a dále též jistota garantované úrovně cen na příštích deset až dvacet let. Díky těmto opatřením patří větrná energie v některých členských státech mezi rychle rostoucí odvětví. Nevýhodou je, že tato opatření vedou k budování rozsáhlých, centralizovaných větrných parků, jež přinášejí velký zisk, spíše než husté sítě malých a decentralizovaných větrných elektráren. Veřejné mínění se postupně obrací proti tomuto masovému jevu. Na konci pak samozřejmě i větrná energie musí být schopna přežít bez dotací a garantovaných výkupních cen.

2.3.4

Je třeba zvýšit úsilí v oblasti výzkumu a vývoje za účelem dalšího zlepšení konkurenčního postavení větrné energie. Je také nutno trvale věnovat pozornost právním pokynům a politickým cílům. Další velké výzvy souvisejí s rozvojem nových lokalit pro větrné parky na moři a eliminací nejistot vyplývajících ze zavádění větrné energie.

2.3.5

Vývoj větrné energie je důležitý z několika hledisek:

2.4.1

Existují dva způsoby využití sluneční energie: za účelem vytápění a ohřívání vody, a k výrobě elektřiny (12). Solární topné systémy jsou relativně jednoduché a levné a v řadě zemí se již používají.

2.4.2

Hlavním důvodem pro podporu masového využití sluneční energie je skutečnost, že se jedná o nevyčerpatelný zdroj. Má celosvětově obrovský potenciál a pokud bude řešení správně navrženo a realizováno, je sluneční energie také velmi příznivá pro životní prostředí.

2.4.3

Sluneční energii lze využít téměř kdekoli na světě, a to různými způsoby: od velmi malých systémů na odlehlých místech přes solární panely na střechách domů až po rozsáhlé solární elektrárny.

2.4.4

Široce využívány jsou solární topné systémy. Největším trhem pro tyto systémy je Čína, zejména z důvodu nedostatečné infrastruktury pro rozvod elektřiny a plynu ve venkovských oblastech. V těchto případech je sluneční energie nejúčinnějším řešením. Dalším velkým trhem je Turecko. V letech 2001 až 2004 rostl celosvětový prodej solárních panelů o 10 až 15 % ročně. Čína zaujímá 78 % celosvětové produkce, Turecko pak 5,5 %.

2.4.5

V Evropě jsou hlavními trhy pro solární topné systémy Německo, Rakousko, Španělsko a Řecko. Vlády Německa a Rakouska nabízejí finanční pobídky k instalaci těchto systémů. V některých španělských regionech je povinná instalace těchto systémů do nových budov. Výsledkem těchto podpůrných opatření je skutečnost, že Německo a Rakousko jsou zdaleka největšími výrobci solárních topných systémů v Evropě a zaujímají 75 % evropské produkce. To však není nic ve srovnání s výrobou těchto systémů v Číně. Evropa vyrobila 0,8 milionu m2, Čína 12 milionů m2. Hlavní příčinou tohoto stavu je skutečnost, že čínská vláda včas rozpoznala význam solárního vytápění a podpořila výrobu těchto systémů pomocí různých opatření zahrnutých do pětiletých plánů.

2.4.6

Přes svoji nevyčerpatelnost energie vyrobená pomocí solárních panelů v současnosti pokrývá pouze malou část našich potřeb. Je to z toho důvodu, že náklady na výrobu jsou stále podstatně vyšší než u elektřiny vyrobené v plynových a uhelných elektrárnách. Tento začarovaný kruh malého využití a vysokých cen musíme překonat tím, že budeme sluneční energii využívat maximální možnou měrou, což povede k významným úsporám z rozsahu ve výrobě a instalacích. Pouze tehdy bude možno tuto technologii dále inovovat a zlepšovat.

2.4.7

Výroba energie pomocí relativně malých jednotek s proměnným výnosem (v závislosti na slunci) navíc vyžaduje odlišný přístup k energii než doposud. Přechod k solární energii je spíše střednědobým cílem, klíčová je však silná podpora rozvoje v tomto odvětví.

2.4.8

Trh s fotovoltaickými články (PV) rychle roste, ale ve skutečnosti existují pouze tři velké trhy tohoto typu: Japonsko, Německo a Kalifornie. Tyto tři trhy dohromady představují 80 % celosvětové výroby solárních systémů. Dosahují toho díky vysokým dotacím a dobrým cenám, které platí domácnostem za elektřinu vyrobenou tímto způsobem. Celosvětově solární články v roce 2004 vyrobily množství odpovídající kapacitě 1 150 MW. Přidáme-li tuto hodnotu k přibližně 3 000 MW již instalované výrobní kapacity ke konci roku 2003, dostaneme nárůst celkové kapacity na zhruba 4 500 MW v roce 2005.

2.4.9

Japonský trh byl vytvořen v roce 1994 pomocí programu pobídek s 50 % dotacemi. Dotace byla každý rok snížena o 5 % a program skončil rokem 2004, kdy bylo možno získat 5 % dotaci. Protože program vytvořil značnou poptávku, dosáhl japonský průmysl úspor z rozsahu. Ceny každý rok klesaly o 5 % a udržovaly tak na stejné hladině ceny pro spotřebitele. Přestože již není možno získat dotace, trh nadále roste tempem asi 20 % ročně. Tato stabilní poptávka umožnila japonským podnikům investovat do výzkumu a vývoje a do nových výrobních technologií. Výsledkem je současný 53 % podíl Japonska na světovém trhu.

2.4.10

Podobným procesem prošlo i Německo, pouze s pětiletým zpožděním od roku 1999. Jednalo se o kombinaci úvěrů s nízkými úroky, dotací a stabilních nákupních cen elektřiny, jež vedla k rychlému růstu trhu s PV. Již v roce 2001 Německo předstihlo Spojené státy v instalované kapacitě. Došlo k rozvoji místních výrobců a polovina evropské produkce (13 % světové produkce) dnes pochází z Německa. Dalším impulsem v tomto procesu bylo zahájení nového podpůrného programu v roce 2004, který garantuje stabilní nákupní ceny elektřiny na 20 let dopředu. Německý trh je dnes se 40 % růstem v letech 2004 a 2005 nejrychleji rostoucím trhem na světě. Tato domácí poptávka umožňuje německým výrobcům rozvíjet výrobu a přecházet k výrobě pro exportní trhy, jakmile bude nasycena poptávka na trhu domácím.

2.4.11

Rozvoj sluneční energie je důležitý z několika hledisek:

2.5.1

Geotermální energii lze využívat prostřednictvím tepelných čerpadel k vytápění a ochlazování budov. Tato čerpadla využívají pouze zlomek množství plynu nebo elektřiny, jež spotřebují konvenční topné/chladicí systémy. Energie potřebná k vytápění (nebo ochlazování) se získává z okolního prostředí (ze vzduchu, vody nebo země) (13).

2.5.2

Největší trhy pro tepelná čerpadla najdeme v USA, Japonsku a Švédsku, jež dohromady tvoří 76 % celkové instalované kapacity. Následují Čína, Francie, Německo, Švýcarsko a Rakousko. Evropský trh vzrostl ze 40 000 jednotek v roce 1997 na 123 000 jednotek v roce 2004. Celkový trh vzrostl v roce 2004 o 18 %. Výroba a instalace tepelných čerpadel se soustřeďuje v zemích, jejichž vlády nabídly silné finanční a jiné pobídky.

2.5.3

Dobrým příkladem je Švédsko. Švédská vláda od devadesátých let dvacátého století podporuje využití tepelných čerpadel prostřednictvím několika opatření, jako jsou přímé finanční dotace, daňové úlevy a propagační činnost. K nárůstu využití tepelných čerpadel však také přispěly nové stavební právní předpisy, kterými se stanovily podrobné tepelné požadavky na systémy vytápění.

2.5.4

Tímto způsobem byl ve Švédsku vytvořen trh pro výrobu tepelných čerpadel. V zemi je dnes etablováno odvětví tepelných čerpadel se třemi hlavními dodavateli na světový trh a 50 % evropské poptávky. Švédský trh s tepelnými čerpadly je dnes soběstačný. Počet používaných tepelných čerpadel plynule roste i bez vládních podpůrných opatření. Tepelným čerpadlem je dnes ve Švédsku vybaveno více než 90 % nových budov.

2.5.5

K podobnému vývoji došlo v Rakousku, kde lze získat regionální veřejné dotace rovnající se 30 % nákladů na pořízení a instalaci tepelných čerpadel. V Rakousku je dnes sedm výrobců tepelných čerpadel. V obou zemích šlo o kombinaci přímé finanční podpory, stavebních předpisů a propagačních kampaní, jež umožnily rozvoj odvětví tepelných čerpadel, schopného dnes fungovat bez podpory.

2.5.6

Rozvoj geotermální energie je důležitý z několika hledisek:

3.1

Konečná není jen energie z fosilních paliv, ale také zásoby kovových, nerostných a biologických surovin pro průmyslovou výrobu (15). Průmyslový svět využívá suroviny v rozsáhlém měřítku – 20 % světové populace spotřebovává přes 80 % všech surovin.

3.2

Tento spotřební vzorec je v rozporu s udržitelným využitím přírodních zdrojů, které máme k dispozici. Na základě předpokladu, že zásoby surovin jsou naším společným dědictvím a současné a budoucí právo přístupu k nim je všeobecné a nezcizitelné, bude muset Evropa snížit spotřebu surovin čtyřikrát do roku 2050 a desetkrát do roku 2080 (16). EHSV je spokojen s iniciativami v této oblasti, jako jsou např. dematerializace a Akční plán pro environmentální technologie (ETAP).

3.3

V podstatě se každý výrobek podílí na poškození životního prostředí, ať už při výrobě, použití nebo likvidaci na konci jeho životního cyklu. Tento cyklus má řadu fází: těžbu surovin, návrh, výrobu, montáž, marketing, distribuci, prodej, spotřebu a likvidaci. Do každé fáze jsou zapojeny různé subjekty: projektanti, výrobci, dealeři, spotřebitelé atd. Cílem integrované výrobní politiky je zlepšit koordinaci těchto fází (například zohledněním optimální recyklace ve fázi návrhu) s cílem zlepšit environmentální výkonnost výrobku během jeho životního cyklu.

3.4

Vzhledem k vysokému počtu různých výrobků a zúčastněných stran není možné sestavit jednotné opatření, jež by vyřešilo všechny problémy. Bude zapotřebí přijmout celou škálu politických nástrojů, jak dobrovolných, tak povinných. Tyto nástroje musejí být zavedeny v úzké spolupráci s veřejností, soukromým sektorem a občanskou společností.

3.5

Také spotřebitelské organizace by měly hrát podnětnější a podpůrnější roli než doposud. Do nynějška se řada těchto organizací zaměřovala především na získání co nejlepšího výrobku za nejnižší možnou cenu. V praxi to znamená, že výroba neprobíhá tím nejudržitelnějším způsobem.

3.6.1

Využití tepla, jež je produktem procesu výroby elektrické energie, znamená výrazné zlepšení účinnosti využití energie, a to navzdory technickým omezením vyplývajícím ze vzdálenosti mezi místem, kde teplo vzniká (průmyslové prostředí), a místem jeho spotřeby (v obydlích), což vede ke značným energetickým ztrátám. Jednotky mikro CHP lze primárně provozovat k uspokojení tepelných potřeb budovy, s elektřinou jako vedlejším produktem. Pro potřeby získávání elektřiny lze využít alternativní výrobky, kde je vedlejším produktem teplo. Mezi dosud prodanými převažují tepelné jednotky mikro CHP, i když potřeby elektrické energie jsou běžněji řešeny palivovými články.

3.6.2

Technologie CHP dokáže toto omezení obejít, a zároveň představuje hospodářskou výzvu pro evropský průmysl. CHP se hlavně využívá k vytápění obytných budov a obchodů a jako vedlejší produkt vzniká elektrická energie. Tato technologie byla představena v roce 1997 a do roku 2004 bylo instalováno zhruba 24 000 jednotek. CHP lze využít ve spojení s různými zdroji energie. Nejnadějnějším z nich je vodíková technologie (palivový článek), je však nejprve zapotřebí pokročit v jejím vývoji.

3.6.3

Díky dotacím pro koncové uživatele provozů CHP nejdále ve vývoji této technologie pokročilo Japonsko, mimo jiné díky tomu, že technologii palivových článků silně podporuje tamní automobilový průmysl. Japonská vláda si přeje, aby si japonský průmysl vybudoval vedoucí postavení v technologii palivových článků, jako se mu to již podařilo v případě sluneční energie. Za tím účelem Japonsko podporuje a financuje výzkum a vývoj a v raném stupni vývoje trhu dotuje nákup koncovými uživateli.

3.6.4

Vývoj CHP je důležitý z několika hledisek:

4.1.1

Odvětví dopravy je jedním z největších uživatelů fosilních paliv. Jak ukazují četná užitečná doporučení závěrečné zprávy CARS 21 (17), v tomto odvětví se nabízejí slibné příležitosti k udržitelnému využití energie. Lepší plánování územního rozvoje a infrastruktur a intenzivnější využití informačních a komunikačních technologií navíc otevírá možnosti zvýšení účinnosti dopravy. V kombinaci s dalším zlepšováním technologie spalovacího motoru bude možno dosáhnout značných energetických úspor. Existují také slibné krátkodobé příležitosti v podobě částečného přechodu na jiná paliva, jako jsou zemní plyn nebo palivo z biomasy (Biomass-To-Liquid, BTL). V dlouhodobém horizontu pak atraktivní příležitosti nabízí vodík. Slibným dočasným řešením by také mohla být v současné době vyvíjená hybridní technologie.

4.1.2

Maximální potenciální tržní podíl paliv z biomasy se odhaduje na 15 %. EU si stanovila cíl 6 % podílu na trhu do roku 2010. Za tímto účelem běží již na plné obrátky pilotní projekt výroby paliva z biomasy v širokém měřítku.

4.1.3

Zemní plyn produkuje méně emisí CO2 než benzín (-16 %) nebo nafta (-13 %) a za příznivých daňových podmínek by mohl pokrýt větší podíl trhu. Tímto způsobem by mohlo dojít k rozvoji stabilního trhu pro výrobce i uživatele. Technologie již existuje. Velké příležitosti se naskýtají zejména v oblasti městské veřejné dopravy, což by umožnilo optimální využití plynových čerpacích stanic. Do roku 2020 by bylo možno dosáhnout 10 % podílu na trhu (18).

4.1.4

Příklady z jiných zemí (zvláště Brazílie) ukazují, že takového podílu na trhu nelze dosáhnout pouhým zajištěním dostupnosti biopaliv. Budou zapotřebí doprovodná opatření, jež povzbudí spotřebitele k přechodu na tento systém, jako jsou daňové pobídky, cílené právní předpisy a regulace a propagace.

4.1.5

Druhou stranou mince je skutečnost, že zvýšené využití biopaliv pocházejících z environmentálně citlivých oblastí (jako v případě palmového oleje z jihovýchodní Asie) může vést k rozsáhlé devastaci deštných pralesů, jež jsou nahrazovány palmovými plantážemi. Podle nedávné studie Spojených národů je ve světě 23 velkých ekosystémů, přičemž 15 z nich je vyčerpaných nebo silně znečištěných.

4.2.1

Ve stavebnictví – např. obytných budov – mají udržitelnější techniky obrovský potenciál. Již dnes je možné stavět tzv. nulové domy (domy s nulovou spotřebou energie) s nízkými dodatečnými náklady, zvláště přihlédneme-li ke skutečnosti, že veškeré dodatečné náklady se rychle vracejí díky úsporám energie. Stavět tímto způsobem stojí průměrně o 8 % více než tradiční stavební postupy. Úspory z rozsahu by do deseti let mohly snížit tento rozdíl na 4 %. Jeden z nejslavnějších světových architektů Norman Foster jednou prohlásil, že pokud vezmeme celkové náklady na určitou budovu za 25 let, samotné stavební náklady činí pouze 5,5 %. Náklady na obydlení budovy (energie, velká a malá údržba, úrokové míry u hypoték/pronájmů) za totéž období dosahují výše 86 %. Proto platí, že i když může být udržitelné stavitelství krátkodobě nákladnější, je značně levnější ve střednědobém a dlouhodobém měřítku.

4.2.2

V Německu a Rakousku roste energeticky účinné stavebnictví rychleji než ve zbytku Evropy. Německý Passiv Haus Institut zadal k vypracování návrhy bydlení s velmi nízkou spotřebou energie, jež využívá sluneční energii v kombinaci s účinnou vzduchotěsnou izolací. V Německu dnes již stojí více než 4 000 domů tohoto typu a přes 1 000 jich najdeme také v Rakousku. Tento princip je také rostoucí měrou využíván u staveb komerčních budov.

4.2.3

Město Freiburg stanovilo nová pravidla pro energeticky účinné stavebnictví. Tato pravidla jsou nedílnou součástí každé nájemní či kupní smlouvy, kterou místní orgány podepisují se stavebními a developerskými podniky. Městský úřad tak optimálně využívá svých pravomocí k propagaci energetického řízení v širokém měřítku. Smlouvy stanoví, že veškeré stavby provedené na půdě zakoupené nebo pronajaté od městského úřadu musejí být realizovány v souladu s pokyny k energetické účinnosti; návrhy staveb musejí počítat s maximálním využitím sluneční energie a střechy musejí umožňovat instalaci solárních panelů. V oblastech, kde jsou budovy stavěny tímto způsobem, jsou realizovány 40 % úspory teplé vody.

4.3.1

Výbor vítá přístup Komise k průmyslové politice, který bere v úvahu hledisko udržitelnosti a který byl deklarován ve sdělení nazvaném Plnění lisabonského programu Společenství: Politický rámec k posílení zpracovatelského průmyslu EU – cesta k integrovanějšímu přístupu k průmyslové politice (19). Plnění lisabonských cílů vyžaduje konkurenceschopný evropský průmysl. EHSV proto vítá ustavení Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí, jež je jednou ze sedmi hlavních víceodvětvových politických iniciativ, jejichž cílem je posílení synergií mezi různými politickými oblastmi z hlediska konkurenceschopnosti. Výbor též vítá snahy samotného evropského průmyslu v této oblasti.

4.3.2

Průmysl je v současné době stále značně závislý na fosilních palivech. V řadě případů však volba elektrického procesu umožňuje využití všech typů primárních zdrojů energie, přičemž ve většině případů dochází zároveň k energetickým úsporám (20). Existují též způsoby, jak vyměňovat reziduální energii mezi průmyslovými komplexy a jinými sektory nebo rezidenčními komplexy. Zbytkové teplo pocházející z průmyslového komplexu Europoort je tak využíváno k vytápění největšího skleníkového komplexu v severozápadní Evropě v asi 20 km vzdáleném Westlandu.

4.3.3

Ropa je základem chemického průmyslu, v budoucnu jí však bude k dispozici menší množství. Alternativou je biosyntéza, tj. výroba základních chemikálií z biomasy prostřednictvím bakterií, což je velmi složitý, avšak slibný směr vývoje. V posledních letech došlo k významnému pokroku v našich znalostech genetické stavby mikroorganismů, jako jsou bakterie. Nové technologie umožňují genetickou úpravu těchto organismů tak, aby původní materiál přeměnily na konkrétní látky. Bakterie se staly určitým druhem programovatelného minireaktoru.

4.3.4

V současné době je tato technologie využívající mikroorganismy používána v potravinářském a farmaceutickém průmyslu, např. při výrobě sýra, piva a penicilinu. Možnosti biokonverze jsou v těchto odvětvích velké, o tuto technologii se však začíná zajímat také chemický průmysl. K získání látek z ropy a jejich rafinaci je zapotřebí celá řada reakcí. Tuto technologii je nutno rozvinout mnohem více, ale teoreticky je možné přejít k přímé konverzi biomasy na základní chemikálie a další produkty. To sníží potřebu využití ropy se všemi návaznými hospodářskými a environmentálními přínosy – snížením emisí, uzavřením kruhu a řízením řetězce.

4.3.5

Energeticky náročná odvětví se mohou setkat se zvláštními problémy při zajišťování postupného přechodu k obnovitelným zdrojům energie. Míra udržitelnosti výroby je přímou funkcí úrovně použité technologie; v blízké budoucnosti nelze očekávat výrazná zlepšení v této oblasti. Např. odvětví výroby oceli a hliníku v Evropě si však v této oblasti vedou dobře. Zatímco ocelářský průmysl výrazně investuje do nových technologií pro udržitelnější výrobu, a to zejména v rámci projektu ULCOS (Ultra Low CO2 Steelmaking – jde o největší evropský ocelářský projekt v historii), a očekává snížení emisí CO2 na polovinu zhruba do roku 2040, výroba primárního hliníku v Evropě vykazuje pozoruhodně vysokou míru využití obnovitelné energie (44,7 %). Vzhledem k tomu, že energie potřebná k výrobě sekundárního hliníku z hliníkového odpadu činí pouhých 10 % energie potřebné k výrobě primárního hliníku, má toto odvětví velký potenciál k energetických úsporám. Hliníkový odpad na evropském trhu však masově skupuje Čína prostřednictvím vládních pobídek zaměřených na úspory energie.

4.3.6

Evropský ocelářský průmysl postupuje dobře také v oblasti účinnosti surovin a recyklace. Polovina světové oceli se vyrábí z kovového odpadu. Optimálně se též zpracovává recyklovaný odpad. V podniku Corus v IJmuidenu se 99 % odpadu znovu využívá, a to buď přímo v závodě, nebo externě.

4.3.7

I když v dlouhodobém výhledu bude využití fosilních zdrojů energie jako surovin pro průmyslovou výrobu do značné míry nevyhnutelné, využití nově vyvinutých materiálů napomůže úsporám energie v oblasti aplikací, např. snížením hmotnosti v automobilové výrobě. Na podporu takových inovací si evropský průmysl musí udržet svoji mezinárodní konkurenceschopnost, a to již v odvětvích těžebního průmyslu, kde má řetězec tvorby hodnot svůj počátek.

5.1

Potřebě postupného přechodu k udržitelné výrobě se nelze vyhnout a není o ní pochyb. Deindustrializace, přesun výroby do jiných regionů a rostoucí konkurence z rozvíjejících se zemí přináší nejistotu a strach. V této atmosféře lidé tíhnou k domněnce, že přechod k udržitelnější výrobě bude mít negativní dopad na konkurenceschopnost Evropy, že se stane brzdou průmyslového růstu, povede k rušení pracovních míst a že je celkově špatný pro hospodářství a zaměstnanost.

5.2

Došlo k negativnímu vlivu na zaměstnanost v Evropě. Studie v Německu odhadují ztrátu 27 600 pracovních míst do roku 2010 z důvodu ETS (Emmission Trading Scheme), a dalších 34 300 do roku 2020 (21). Dalších 6 100 pracovních míst zmizí v Německu do roku 2010 vlivem provádění zákona o obnovitelné energii (22). Konečně 318 000 německých pracovních míst zruší do roku 2010 plnění Kjótského protokolu (23). Údaje, které je třeba porovnat s nově vytvořenými pracovními místy, ukazují, že pomocí politiky cíleně zaměřené na ochranu klimatu dochází ve skutečnosti k „průmyslovým změnám“: mimo jiné bylo v této oblasti vytvořeno 170 000 pracovních míst díky 16,4 mld. eur získaným v roce 2005 v Německu z obnovitelné energie (24). Ochrana životního prostředí a klimatu zajišťuje díky objemu výroby ve výši 55 mld. eur (2004) v současné době v Německu zhruba 1,5 milionů pracovních míst a svým podílem na vývozu Spolkové republiky (31 mld. eur v roce 2003) přispívá k zajištění mnoha dalších pracovních míst (25).

5.3

Tyto dopady však nejsou jen negativní. Jedna studie zrušených pracovních míst v Evropě ukázala, že přesun výroby do jiných regionů vedl ke ztrátě méně než 5 % pracovních míst (26). I přes metodologická omezení vyplývající z použitých postupů sběru dat zůstává tento průzkum užitečným zdrojem informací, zejména v kombinaci s dalšími relevantními ukazateli. Dále lze namítnout, že pouze malé procento tohoto snížení počtu pracovních míst je způsobeno environmentálními předpisy.

5.4

Dochází též k nárůstu počtu pracovních míst. Ekoprůmysl zapojený do výzkumu a vývoje v oblasti udržitelných technologií je dynamickým odvětvím, jež zvyšuje zaměstnanost o 5 % ročně. Toto odvětví s více než dvěma miliony přímých pracovních míst na plný pracovní úvazek dnes poskytuje stejný počet pracovních míst v Evropě jako farmaceutický nebo letecký průmysl (27).

5.5

Studie OECD (28) ukázala, že udržitelná výroba nevede principiálně ke zvýšení nákladů. V dlouhodobém měřítku může náklady dokonce do určité míry snížit. Proti těmto nákladům lze navíc postavit udržitelné výstupy. Jasné komerční výhody, environmentální právní předpisy a doplňující regulace vedou k investicím do udržitelných inovací, povzbuzují účinnější využití surovin, posilují obchodní značky, zlepšují image podniků a v důsledku vedou k vyšší rentabilitě a zaměstnanosti. Úspěšnost tohoto procesu závisí na společném přístupu založeném na sdílené odpovědnosti podniků, pracujících a státu.

5.6

Za každou cenu je třeba zabránit tomu, aby evropský průmysl trpěl výrazným konkurenčním znevýhodněním ve srovnání s regiony mimo EU v důsledku vyšších cen způsobených environmentálními a sociálními zákony a nařízeními. Pokud Evropa nastaví normy udržitelné výroby pro svůj vlastní průmysl, je nepřípustné a nesmyslné, aby zároveň umožňovala výrobcům mimo její území vstup na trh s výrobky, jež nejsou vyráběny v souladu s těmito normami. K povzbuzení udržitelné výroby je nutný obousměrný přístup: na jedné straně směrem dovnitř EU, na straně druhé směrem z EU ven.

5.6.1

V prvním případě by měly být zavedeny přiměřené nástroje, jež by zajistily internalizaci sociálních a environmentálních nákladů plynoucích z nedostatečně udržitelných výrobních metod v Evropské unii do ceny zboží, na znamení podpory ústředního tématu zprávy Světové komise pro sociální rozměr globalizace o soudržnosti politik ILO, WTO, MMF a Světové banky – jak bylo zdůrazněno ve stanovisku EHSV k tématu Sociální dimenze globalizace – přispění politiky EU k zajištění podpory všech obyvatel.

5.6.2

Ve druhém případě by EU na relevantních mezinárodních fórech (zejména WTO) měla učinit vše pro zahrnutí neobchodních faktorů, jako jsou základní sociální a environmentální standardy, do mezinárodních obchodních dohod s cílem usnadnit rozvoj politik na podporu udržitelnosti u konkurentů Evropy. Dokud nebudou země jako Spojené státy, Indie a Čína vázány cíli snížení CO2 dle Kjótského protokolu, budou mít proti Evropě nespravedlivou ekonomickou výhodu. Tyto dohody by měly být zaváděny celosvětově, neboť skutečně volný obchod může být realizován pouze tehdy, až bude také spravedlivý.

5.7

Evropský ekoprůmysl dnes zaujímá zhruba třetinu světového trhu a produkuje více než 600 milionů eur obchodního přebytku. V roce 2004 vzrostl export o 8 %, a tento trh bude i nadále růst, protože v budoucnu budou všechny země, včetně Číny a Indie, přecházet k udržitelným výrobkům a výrobním procesům.

5.8

Udržitelná, inovativní společnost, k níž musíme přejít, vyžaduje řádnou informační kampaň zaměřenou na občany a spotřebitele tak, aby zvýšila jejich informovanost a poskytla širokou sociální základnu. Zapotřebí jsou také řádě vyškolení pracující. Tomu Evropa v poslední době věnovala příliš málo pozornosti. Anglický text deseti evropských směrnic v této oblasti (udržitelnost, inovace) byl podroben vyhledávání slov „training“, „learning“, „skilling“ a „education“, přičemž nalezeno bylo pouze první z nich, a to jednou.

5.9

Potřebě školení se obsáhle věnovalo několik sdělení Komise, jež předcházela těmto směrnicím. Tento zájem však v těchto směrnicích zcela chybí. Sdělení jsou pouze slova, směrnice jsou činy. Politika nejsou slova, ale činy. EHSV vítá skutečnost, že v nové průmyslové politice EU je věnována velká pozornost důležitosti vzdělání, a vyzývá Komisi, aby pokračovala v nastoupené cestě.

5.10

Evropa si sama v Lisabonské strategii stanovila cíl stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou na světě, s větším počtem pracovních míst, s lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. K vybudování a zachování tohoto typu společnosti je zapotřebí dobře vyškolená pracovní síla. Nebudeme-li dostatečně investovat do odborné přípravy našich pracujících, nejenže nesplníme lisabonské cíle do roku 2010. Nesplníme je nikdy.