21.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 69/5

1.1

V posledních letech se klimatické změny staly jednou z nejnaléhavějších otázek pro budoucnost planety. K tématu klimatických změn bylo vypracováno obrovské množství studií, které jasně poukázaly především na nárůst skleníkových plynů v atmosféře, jež jsou příčinou globálního oteplování. Zrychlují se změny ve složení atmosféry, které jsou způsobeny lidskou činností. Mezinárodní badatelé se shodují v tom, že klimatické změny probíhají, na jejich rychlost se však jejich názory liší. Hodnotící zpráva Mezivládního panelu ke změně klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change – IPCC 2001) uvádí, že je nesporné, že proces atmosférických změn bude v tomto století pokračovat a bude zrychlovat globální klimatické změny.

1.2

EU a její členské státy zvláště aktivně sledovaly cíle, jež by zpomalily oteplování atmosféry. Aby Unie dosáhla lepších výsledků, učinila mnoho změn v politikách v různých oblastech. EU stojí v popředí mezinárodního úsilí zaměřeného na boj proti klimatickým změnám, jež představují jednu z největších ekologických, sociálních a ekonomických hrozeb s možnými dalekosáhlými globálními důsledky. EU by měla dále zvyšovat své úsilí, co se týče ochrany klimatu, a zasadit se přitom také o snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělství, lesnictví a rybolovu s ohledem na její závazky k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách a k ustanovením Kjótského protokolu. Toto stanovisko se snaží o poskytnutí důležitých informací pro posílení úsilí EU v souvislosti s klimatickými změnami a jejich vlivem na lesnictví, zemědělství a rybolov. Je třeba poznamenat, že dosavadní výzkum významně přispěl ke zvýšení znalostí o dopadu klimatických změn na lesnictví, je však k dispozici méně vědeckých informací o dopadu na zemědělství a ještě méně informací o dopadu na odvětví rybolovu.

1.3

Mezinárodní společenství se na základě několika dohod jako například Kjótského protokolu o klimatických změnách pokusilo ovlivnit různé politiky, co se týče obsahu emisí skleníkových plynů. Provádění těchto dohod však bylo velmi obtížné, protože dokonce ani všichni hlavní signatáři, jako například Spojené státy americké, se necítí vázáni obecně uznanými cíli.

1.4

Oteplování atmosféry má mnoho účinků, přímých i nepřímých, na různé oblasti a odvětví. Zhodnocení všech těchto vlivů je pro výzkum mimořádně náročný úkol. V různých částech světa probíhá rozsáhlý výzkum. Byly vytvořeny četné scénáře klimatických změn. Na základě dostupných znalostí byl odhadnut dopad na lidstvo a přírodu. Bude se jednat buď o negativní nebo pozitivní vliv, v závislosti na dotyčné oblasti a na změnách podmínek. Mezinárodní společenství a EU se v prvé řadě zaměřily na snížení emisí skleníkových plynů, čímž by se zpomalil postup klimatických změn. Klimatické změny nejsou jen předmětem politiky životního prostředí, ale mají obrovské ekonomické, sociální a kulturní důsledky pro celé lidstvo, a samozřejmě také pro rozvoj Evropské unie.

1.5

Vedle omezení klimatických změn by EU a jiné země a regiony měly učinit mnohem více pro zvýšení schopnosti lidí a hospodářství přizpůsobit se probíhajícím změnám. Toto je zvlášť důležité, protože i kdyby bylo možné zabránit klimatickým změnám v dlouhodobém horizontu, bezprostředně hrozící změny budou vyžadovat zásadní úpravy v různých odvětvích společnosti jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Klimatické změny budou mít také závažný dopad na globální ekonomické trendy a růst. EU prezentovala svá vlastní hodnocení ekonomických trendů a trendů v oblasti spotřeby energie.

1.6

Přizpůsobení se klimatickým změnám je pro udržitelný rozvoj ve většině ekonomických odvětví Evropské unie hlavní výzvou. Klimatické změny nutně povedou k úpravám minimálně v následujících oblastech: průmysl, energetika, doprava, stavebnictví, zdraví, cestovní ruch, pojištění, využívání půdy, biologická rozmanitost, využívání přírody pro rekreaci, vodní zdroje, rybolov, lesnictví, zemědělská, živočišná a potravinářská výroba, jakož i lov a chov sobů. V EU a členských státech proto musí být vytvořena strategie pro adaptaci na klimatické změny. V tomto stanovisku z vlastní iniciativy by Evropský hospodářský a sociální výbor rád představil další myšlenky pro rozvoj adaptační strategie v EU, zejména co se týče primárních odvětví, tedy zemědělství, lesnictví a rybolovu.

1.7

Hrozba přírodních katastrof jako záplav, vichřic a krupobití, jejichž počet následkem očekávaných klimatických změn poroste, bude mít pro odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu rovněž negativní důsledky.

2.1

Vzhledem k očekávaným vlivům globálního oteplování je nutné považovat zemědělství a lesnictví za odvětví, jež jimi budou velmi silně postižena, do určité míry se však tyto vlivy projeví také v oblasti rybolovu. S ohledem na to, jak málo tato odvětví přispěla k emisi skleníkových plynů, je jejich dosavadní role v navrhování a provádění evropských politik zabývajících se klimatickými změnami jen okrajová. Podle výzkumu IPCC jsou klimatické změny nevyhnutelné, je proto velmi důležité na tato odvětví pohlížet z hlediska nezbytných adaptačních změn.

2.2

Evropské modely zemědělství, lesnictví a rybolovu by měly být založeny na udržitelné produkci obnovitelných surovin a výrobků pro spotřebitele a průmysl. EU investovala mnoho prostředků do kvality potravin a jiných produktů a do zajištění kvality. V souvislosti s adaptací na klimatické změny bude udržení cílů a dosažených výsledků vyžadovat nová opatření.

2.3

Klimatické změny postihují výrobu potravin, přístup k vodě a oblast zdravotnictví v EU a na celém světě. V severních regionech EU atmosférické oteplování způsobí nárůst výnosů ze sklizně, zatímco na jihu v důsledku rostoucího sucha sklizeň poklesne. Rychlost a formy klimatických změn se budou v zemích a regionech EU lišit, jasná tendence oteplování však zaznamenána byla. V jižních regionech je stále obtížnější získávání pitné a zavlažovací vody.

2.4

Bude narůstat četnost extrémních jevů, jako jsou bouřky, záplavy, sucho a dlouhotrvající horké vlny. Globální oteplování zvýší riziko šíření nemocí prostřednictvím hmyzu a vody. Klimatické změny rovněž ovlivní výskyt těchto problémů v různých zemích a regionech.

2.4.1

Centrum výroby potravin v Evropské unii se v dlouhodobějším horizontu přesune dále na sever. Dá se předpokládat, že klimatické změny rozšíří rozdíl v prosperitě mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, což bude mít rovněž dopad na výrobu potravin a trhy. Je docela dobře možné, že klimatické změny povedou k úbytku potravin a konfliktům spojeným s přístupem k potravinám v některých regionech. Je důležité brát v úvahu skutečnost, že klimatické změny mohou vést k závažnému narušení přístupu k vodním zdrojům.

2.4.2

EU bude schopna lépe se vyrovnat s obtížemi, protože disponuje dobrou infrastrukturou a cílem zemědělské politiky zaměřeným na zachování výroby v rámci unie. V této měnící se situaci je nezbytné, aby EU byla schopná zachovat odpovídající nástroje a prostředky pro rozvoj a zajištění vlastní výroby potravin.

2.5

EU v rámci zemědělské politiky nekoncipovala jasnou adaptační strategii, která by reagovala na nevyhnutelné důsledky klimatických změn. Některé členské státy vytvořily nebo vytvářejí národní strategie pro adaptaci na klimatické změny. S ohledem na reagování na klimatické změny je evropské zemědělství v zásadě v docela dobré pozici, protože například adaptační schopnost plodin je obecně dobrá.

2.5.1

Vypěstováním nových odrůd rostlin je možné v horizontu několika let vyhovět požadavkům klimatických změn. Pro usnadnění adaptace je možné čerpat z rozmanitosti genetických zdrojů. Podniky by měly navýšit prostředky na financování rozvoje nových technologií v rostlinné i živočišné výrobě. Měl by být vyvinut odpovídající systém řízení rizik, jenž by snížil škody způsobené změnami počasí a chorobami rostlin a živočichů.

2.5.2

Dále je nezbytné posílit výzkum v zemědělství a vyvíjet nové odrůdy, jež se snáze přizpůsobí novým podmínkám životního prostředí (adaptace) nebo jež nevyžadují tak velké množství například dusíkatých hnojiv (řízení emisí). Univerzitní kurzy a výzkum týkající se klimatických změn by měly být posilovány a rozšiřovány, ať už se jedná o základní výzkum nebo o výzkum adaptace na klimatické změny.

2.5.3

Klíčovou otázkou je však zachování celkové úrodnosti zemědělské půdy EU. Nepříznivé změny probíhající v půdě lze zmírnit vývojem nových zemědělských postupů. Pro zemědělství bude kritickou otázkou podstata budoucí vodohospodářské politiky, zejména v těch regionech, kde se úbytek vody stává stále větším problémem.

2.6

Vliv klimatických změn na globální trhy s potravinami vyžaduje další analýzu, protože změny na trhu mají dopad také na vlastní výrobní cíle EU.

2.7

Evropská unie v rámci politiky životního prostředí zavedla několik opatření, jež se týkají zemědělství, s cílem snížit emise skleníkových plynů. EU se rovněž snaží nasměrovat zemědělství k produkci bioenergetických plodin, což by mělo pozitivní dopad na politiku životního prostředí a politiku klimatu. EU by měla vyvinout nová ekologická opatření v zemědělství s cílem účinnějšího používání hnojiv a pokud to bude možné, zabránění produkce metanu prostřednictvím dobytka nebo podporování jeho obnovy. Změny v zemědělské politice a politice životního prostředí EU tak ovlivní budoucí hladinu emisí.

2.8

V této nové situaci by se obdělávaná půda měla více než dnes využívat pro jinou než potravinářskou výrobu. Ve většině zemí EU se stále velmi málo využívají biopaliva. Pokud má být dosažen cíl pro používání biopaliv stanovený EU, musí dojít ke značnému zvýšení produkce. EU by měla změnit určitá pravidla omezující produkci energetických plodin, jako například horní hranici na hektar pro podporu a používání nevyužívané půdy pro jinou než potravinářskou výrobu. Bioenergii lze odůvodnit pracovními příležitostmi, diverzifikací výroby energie a jejími pozitivními účinky na klimatické změny.

2.8.1

EU by měla umožnit zemědělství hrát významnou roli výrobce biopaliv, a přiblížit se tak dosažení cílů směrnice o biopalivech. EU by měla znovu zvážit možnost úpravy určitých pravidel Společné agrární politiky (CAP) a znovu zhodnotit obsah tzv. Dohody Blairovy sněmovny WTO, která omezuje produkci olejnin určených pro nepotravinářskou výrobu a pěstovaných na nevyužívané půdě. EU by měla toto omezení odstranit, protože pro pěstování olejnin už se neposkytuje podpora.

2.8.2

Adaptace na klimatické změny vyžaduje koordinovanou spolupráci v rámci celého řetězce výroby potravin na mezinárodní úrovni i na úrovni EU. Proces adaptace je také velkou výzvou pro spotřebitele, kvůli nimž by se mělo zvýšit úsilí poskytovat účinné informace a snahy o propagaci. EU a členské státy by měly uspořádat koordinovanou školící, informační a propagační kampaň, která by zvýšila základní porozumění široké veřejnosti v oblasti komplexních procesů klimatických změn.

3.1

Politika rybolovu EU se soustředí hlavně na řízení rybích násad a kontrolu trhů. Obavy související se změnami v kvalitě vody samozřejmě také postihují rybolov. Politika rybolovu EU nevyčlenila žádné konkrétní prostředky na důsledky klimatických změn. Hlavní směry klimatických změn EU však uvádějí, že z dlouhodobého hlediska budou mít klimatické změny dopad na odvětví rybolovu v celé Evropě a v určitých regionech. EU se domnívá, že se dokáže vyrovnat s budoucími změnami a přizpůsobit se jim. Podle současných znalostí zvýšení teploty vody způsobené klimatem pravděpodobně nezpůsobí žádné zásadní změny ve velkých mořích. Tento dopad se však výrazněji projeví na menších vodních plochách, jako jsou rybníky, řeky a jezera. U rybích násad pravděpodobně dojde k významným změnám, mj. na základě změny zásob potravy pro ryby. Do teplejších vod se mohou dostat různé nové rybí násady a jiné mohou vymizet.

3.2

Změny mohou být výraznější ve vnitrozemských a pobřežních vodách zemí ležících na severu EU. Zdá se, že kvalitní ryby chladných vod se mohou dostat do ohrožení. V severních regionech EU nepochybně dojde k poklesu zejména ekonomicky ceněných ryb jako například lososů a k nárůstu méně ekonomicky hodnotných plevelných ryb. Schopnost adaptace se u různých druhů ryb také velmi liší. Rozhodující význam má samozřejmě rychlost klimatických změn a to, jaký dopad mají na vodní útvary. Obecnou tendencí klimatických změn je růst teploty vody a dokonce již existují vědecké důkazy tohoto jevu například v polárních oblastech a sibiřských bažinách. Mořský ekosystém ale reaguje na důsledky klimatických změn relativně pružně. Situace je mnohem problematičtější v případě řek a jezer, v současné době je však výzkum adaptace na klimatické změny v těchto oblastech pouze omezený.

3.3

V důsledku klimatických změn se mohou zlepšit příležitosti pro akvakulturu. Objem vod bude v budoucnu růst, čímž se zvýší celková plocha pobřežních vod a umožní se rozšíření akvakultury. Nárůst teploty v severních vodách EU rovněž způsobí růst zásob potravy pro ryby. Vyšší teplota vody může zvýšit riziko chorob a zhoršení kvality. Změny v teplotě vody budou mít nejen ekonomické důsledky, ale budou mít dopad i na přírodu, především co se týče omezení biologické rozmanitosti.

3.4

Udržitelný rozvoj rybích násad by měl být založen na znalostech a výzkumu. Často je velmi obtížné řídit a provádět politiku rybolovu EU. Odvětví čelilo značným problémům a tlaku, jako jsou ziskovost a problémy s dioxiny, jakož i regulace rybolovu. Schopnost adaptace odvětví rybolovu lze též zlepšit omezením škodlivých lidských činností, jež způsobují eutrofizaci a nižší kvalitu vody. Rybolov je oblastí s velkou potřebou studií klimatických změn. Procesy vodního ekosystému jsou velmi komplexní, což pro výzkum představuje obrovskou výzvu. EU by mohla poskytnout další prostředky na financování této činnosti, a zintenzívnit tak svou multilaterální mezinárodní výzkumnou činnost a spolupráci.

4.1

Lesní zdroje EU neustále rostou. Jen polovina ročního přírůstku je vykácena a nové programy pro zalesňování vytvářejí další rezervy lesů. Uhlík ukládající se v lese a ve dřevě je po oceánech nejdůležitější odpadovou nádrží. Produkty vyrobené ze dřeva zároveň nahrazují produkty z neobnovitelných zdrojů. Evropská politika lesnictví spadá do pravomoci členských států. Právní předpisy EU a mezinárodní dohody mají stále větší dopad na evropskou politiku lesnictví. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe, MCPFE) stanovila kritéria a ukazatele udržitelného lesnictví, které slouží jako klíčový referenční bod pro udržitelné využívání lesních zdrojů. EU by měla tento proces v rámci udržitelného rozvoje podporovat, zároveň by však měla respektovat zásadu subsidiarity.

4.2

Dobře obhospodařovaný les představuje základ příležitostí k adaptaci na klimatické změny. Lesy EU jsou převážně obhospodařovány neustále, jsou tedy schopné udržet vysokou úroveň produkce a uchovat si vitalitu. Dlouhá období v lesnictví s rotačními intervaly mezi 15 a 150 lety naznačují, že jakákoli adaptační opatření by měla začít co nejdříve. V současné době je třeba věnovat zvláštní pozornost metodám opětovného zalesňování, včetně výběru druhů stromů. Vzhledem k tomu, že se klimatické podmínky v relativně krátké době pravděpodobně výrazně změní, budou evropské lesy náchylnější k poškození hmyzem. EU by měla podpořit intenzivnější spolupráci mezi národními orgány odpovědnými za lesní hospodářství a zainteresovanými stranami, aby se připravily na závažné hrozby ze strany biotických organismů, jako je hmyz a houby.

4.3

V EU je obrovská rozmanitost typů lesů. Evropské lesy lze podle geografického umístění dělit na lesní zóny boreální, atlantskou, kontinentální, středozemní, alpskou a makronésskou. Biotické odlišnosti mezi těmito zónami jsou obrovské. V rámci navrhování adaptační strategie klimatických změn pro primární odvětví by strategie pro lesnictví měla být vytvořena na národní nebo regionální úrovni. Lesy hrají důležitou roli jako významný stabilizační faktor v evropském přírodním ekosystému a jejich zachování bude mít klíčový dopad na stabilitu přírodních a polopřírodních ekosystémů na kontinentu.

4.4

Klimatické změny již zvýšily počet přírodních katastrof a lze očekávat, že jej budou zvyšovat i nadále. V případě lesů to znamená více lesních požárů, více škod v důsledku bouří a rozšíření škod způsobených hmyzem. Aby EU byla schopna zvládnout takové krizové situace, měla by učinit příslušné kroky a rychle zmobilizovat podporu a například prostřednictvím Fondu solidarity EU nebo podobných nástrojů zajistit odpovídající materiální a finanční pomoc.

4.5

Vzhledem k vysoké náchylnosti lesů na biotické znečištění by EU měla zachovávat svou přísnou politiku, co se týče kontroly dovážené kulatiny a výrobků ze dřeva ze zemí mimo EU. Je to efektivní způsob, jak chránit evropské lesy před škodlivými cizími druhy, jako jsou určité druhy hmyzu a hub. Kontrola při dovozu nesmí vést k vytvoření neopodstatněných překážek mezinárodnímu obchodu.

4.6

Lesní požáry jsou již nyní závažným problémem především v jižních oblastech EU. Protože se očekává, že klimatické změny situaci zhorší, je nezbytné, aby EU stavěla na své dosavadní činnosti v oblasti prevence, boje proti lesním požárům a sestavování evropských plánů řízení rizik.

4.7

Díky udržitelnému lesnímu hospodářství potenciál lesů v EU neustále roste. Dřevo je obnovitelný přírodní zdroj a propagace jeho používání ve společnosti jako stavebního materiálu a zdroje energie je nejúčinnější způsob, jak oxid uhličitý uzavřít ve stromech a produktech ze dřeva, jež fungují jako odpadová nádrž na uhlík a jako náhražka materiálů z neobnovitelných zdrojů. V mnoha zemích větší využívání dřeva nabízí jednu z mála příležitostí k vytváření nových pracovních míst, zejména na venkově. To se týká především výroby energie ze dřeva, jež je velmi pracovně náročná a často produkována místními podnikateli, kteří používají jednoduché vytápěcí zařízení.

4.8

Lesní hospodářství se opírá o komplexní biologický systém, jehož studium trvá velmi dlouho částečně kvůli dlouhým intervalům mezi započetím procesu a realizací jeho výsledků. Různé systémy infrastruktury a logistiky jsou jedním ze základních principů ekonomicky životaschopného lesnictví. Očekává se, že klimatické změny způsobí sucho na jihu a větší mokro v severních regionech, z čehož vyplývá nutnost vyvinout lesní stroje, jež mohou pracovat efektivně bez zásadního dopadu na povrch půdy například při obsluze tohoto stroje, a investovat do základního biologického výzkumu. Aby bylo možné zachovat evropský model lesnictví a přizpůsobit se změněným klimatickým podmínkám, měla by EU zajistit odpovídající financování výzkumu a rozvoje v tomto odvětví. Je třeba upozornit na Technologickou platformu založenou na lesnictví (Forest-Based Sector Technology Platform), jež byla zřízena jako součást příprav na sedmý rámcový program pro výzkum. Měla by usnadnit spolupráci mezi výzkumnými orgány v rámci Evropy a celosvětově.

4.9

Ekonomicky životaschopné lesnictví je nezbytnou podmínkou pro to, aby bylo zajištěno řádné udržování a zdraví soukromých i státních lesů v Evropě. EU by měla ve všech právních předpisech odvětví lesnictví uznat jako odvětví samostatné a důsledky hodnotit vždy z tohoto hlediska tak, aby nebyla bezděčně stanovena pravidla, jež tomuto hledisku odporují.

4.10

Původní druhy stromů jsou schopné lépe se přizpůsobit místním klimatickým změnám mimo jiné díky svému genetickému složení. Proto by se měly upřednostňovat místní druhy stromů a zároveň by se mělo usilovat o zavedení určitých nových druhů do severnějších oblastí Evropy. Kromě toho by se tam, kde je to možné, měly doporučovat smíšené lesy.

4.11

Klimatické změny se vší pravděpodobností dál zvýší ekonomické rozdíly mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi. EU by měla podpořit snahy vytvořit globálně závaznou úmluvu týkající se lesů, jež by obsahovala adaptační strategie, které by mohly pomoci řídit rozvoj v mnoha rozvojových zemích. Pro zajištění důležitých lesních zdrojů na celém světě je nutná správa a vytváření kapacit. Mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism – CDM) ustavený v rámci Kjótského protokolu je podnětem pro aktéry EU, aby přispěli k zalesňování v zemích třetího světa, a prostředkem, jak zvýšit úsilí EU s ohledem na systém kvót oxidu uhličitého v rozvojových zemích.

4.12

Klimatické změny mají závažný dopad na celou EU a různé komunity. Společenství by mělo výrazně zintenzívnit vzdělávací, školící a informační opatření a veřejnou diskusi, a umožnit tak občanům detailně porozumět tomu, jak významný je dopad klimatických změn na budoucnost lesů EU.

4.13

Klimatické změny mohou mít pro lesnictví, alespoň v krátkodobém horizontu, také pozitivní důsledky. To se vztahuje zejména na severní oblasti Evropy, kde lesnictví je již moderním, velmi rozvinutým a nezávislým odvětvím. Vliv klimatických změn by se měl brát v úvahu v rámci opatření pro rozvoj lesnictví v celé EU.

4.14

Zvláštní pozornost při analýze budoucích změn je třeba věnovat produkci korku a produktů, jež nejsou ze dřeva, jako jsou například lesní plody, houby a ekologické služby. Kromě korku je důležitou součástí dnešního moderního lesnictví a udržitelného rozvoje správa rezervací se zvěří.

4.15

Strategie lesnictví EU z roku 1998 a Komisí právě připravovaný akční plán by měly přihlížet ke klimatickým změnám a navrhnout opatření, jež je třeba učinit za účelem další mobilizace zdrojů dřeva. Sdělení Komise a závěry Evropské rady se shodují v tom, že adaptace lesnictví na klimatické změny je klíčovým úkolem. Je nezbytné, aby v tomto procesu byla udržována efektivní a úzká spolupráce mezi různými generálními ředitelstvími Komise, členskými státy a zainteresovanými stranami.

4.16

EU se musí snažit zajistit v mezinárodních dohodách a programech pro lesnictví určitou míru flexibility tak, aby v naléhavých případech, když se zhorší zdravotní stav stromů a mohly by být vážně napadeny škodlivým hmyzem, mohla být určitá oblast lesa vykácena. To by umožnilo rychlé opětovné zalesnění zasažených oblastí nejvhodnějšími druhy stromů.

5.1

EHSV považuje klimatické změny za největší problém, jemuž bude Evropská unie a celá planeta čelit v následujících letech a desetiletích. EU musí výrazně zintenzívnit úsilí v boji proti klimatickým změnám a zahájit důsledné vytváření adaptačních strategií pro různé oblasti politiky. Země, jež budou v budoucnu předsedat EU, musí věnovat zvýšenou pozornost rozšiřování politiky klimatických změn a zahrnout do ní také adaptační opatření.

5.2

EHSV se domnívá, že odvětví rozšířená na venkově, tedy zemědělství, lesnictví a rybolov, přispěla jen velmi málo k emisím skleníkových plynů, což je také důvodem, proč byla tato odvětví v politice klimatických změn EU přehlížena. Z výzkumu Mezivládního panelu ke změně klimatu vyplývá, že klimatické změny jsou nevyhnutelné, a je proto důležité, aby EU připravila půdu také pro adaptační opatření v těchto odvětvích.

5.3

EHSV se domnívá, že je nezbytné, aby Unie výrazně navýšila prostředky pro výzkum určené k analýze klimatických změn a adaptačních politik a k implementaci bezpečnostních programů. To se vztahuje především na odvětví, jež se opírají o přírodní zdroje.

5.4

EHSV požaduje, aby všechna obdělávatelná pole v EU byla připravena k produkci. Z tohoto hlediska musí EU zintenzívnit úsilí v oblasti zlepšení zajištění potravin a zásob. Při plánování budoucí politiky EU zaměřené na podporu zemědělství a produkci, obchodní a energetické politiky je třeba věnovat zvláštní pozornost nejistotám klimatických změn postihujícím tato primární odvětví.

5.5

EHSV vybízí EU, aby využívala mezinárodní fóra a zdůrazňovala nepříznivé účinky klimatických změn z hlediska boje proti hladu ve světě, což má zřejmé důsledky zejména pro rozvojové země v rovníkových oblastech.

5.6

EHSV se domnívá, že kromě boje proti klimatickým změnám je třeba, aby EU a všechny členské státy zahájily přípravu adaptačních strategií pro jednotlivá odvětví. Tyto strategie již v některých členských státech byly vytvořeny. Unie k této činnosti může přispět dobrou koordinací a podporou mezinárodních dohod, což by rovněž pomohlo zintenzívnit úsilí za tímto účelem na globální úrovni.

5.7

EHSV pokládá za důležité zkoumání lavinového účinku klimatických změn na odvětví rozšířená ve venkovských oblastech. Klimatické změny mají rovněž závažné důsledky pro jiná odvětví (průmysl, energetiku, dopravu, cestovní ruch a zdravotnictví), s nepřímým vlivem na rozvoj a potřeby adaptace odvětví rozšířených ve venkovských oblastech.

5.8

Schopnost EU a členských států zhodnotit dopad klimatických změn na rybolov je poměrně malá. Úsilí v této oblasti je klíčovým způsobem spjato s budoucím rozvojem řízení vodních zdrojů. Politika rybolovu bude rovněž muset stanovit úpravy, jež musí odvětví provést, aby se přizpůsobilo změnám ve zdrojích vody a podmínkách rybolovu.

5.9

EHSV se domnívá, že by se měla zvýšit produkce a využívání zdrojů dřeva a že by se měla brát vážně role lesů v boji proti klimatickým změnám. EHSV se domnívá, že je důležité zintenzívnit zalesňování v rámci EU i celosvětově. To by také mělo být klíčovým předmětem rozvojové politiky EU.

5.10

EHSV navrhuje, aby Komise předložila zahájení rozsáhlé informační a vzdělávací kampaně v rámci EU a na mezinárodní úrovni, mimo jiné s cílem zvýšit povědomí mezi subjekty občanské společnosti a osobami s rozhodovacími pravomocemi v politice. To by mohlo napomoci ke zrychlení přípravy a zavádění adaptačních strategií.