[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 19.7.2006

KOM(2006) 406 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADě A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

O PROV ÁDěNÍ PřEDPISů SPOLEčENSTVÍ O ODPADECH Směrnice 75/442/EHS o odpadech, směrnice 91/689/EHS o nebezpečných odpadech, směrnice 75/439/EHS o nakládání s odpadními oleji, směrnice 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalu z čistíren odpadních vod v zemědělství, směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů PRO OBDOBÍ LET 2001-2003 {SEC(2006)972}

1. ÚVOD

ÚčELEM TÉTO ZPRÁVY JE INFORMOVAT OSTATNÍ ORGÁNY SPOLEčENSTVÍ, čLENSKÉ STÁTY A VEřEJNOST O provádění předpisů EU o odpadech (směrnice 75/442/EHS, 91/689/EHS, 75/439/EHS, 86/278/EHS, 94/62/ES a 1999/31/ES) v období let 2001-2003.

Těchto šest směrnic se obsahem a strukturou výrazně liší. Směrnice 75/442/EHS a 91/689/EHS obsahuje obecná základní ustanovení pro všechny odpady a nebezpečné odpady; směrnice 1999/31/ES se zabývá jednou konkrétní metodou – ukládání odpadu na skládky; a směrnice 75/439/EHS, 86/278/EHS a 94/62/ES stanoví požadavky na toky zvláštního odpadu – odpadní oleje, splaškové kaly a obalový odpad – každý s různými vlastnostmi a způsobem nakládání.

Zpráva byla vyhotovena v souladu s článkem 5 směrnice 91/692/EHS[1], kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí. Je založena na informacích dodaných členskými státy a je doplněna pracovním dokumentem zaměstnanců Komise, který uvádí podrobnější informace a údaje od členských států získané.

Celkově lze říct, že bylo dosaženo dalšího pokroku, avšak zavádění předpisů o odpadech stále nemůže být považováno jako uspokojivé, jak názorně ukazuje velké množství jednání o porušení práva v oblasti odpadů. Proto se musí vyvinout značné úsilí pro úplné provedení, zejména v podobě podpory předcházení vzniku odpadů a jejich recyklace. Tyto problémy jsou nyní řešeny především v právě přijaté tématické strategii EU pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci[2], která se zaměřuje na vliv odpadů na životní prostředí a na životní cyklus z hlediska nakládání s odpady.

2. SMĚRNICE 75/442/EHS O ODPADECH, VE ZNĚNÍ SMĚRNICE 91/156/EHS

SMěRNICE 75/442/EHS [3] stanoví základní právní rámec pro nakládání s odpady na úrovni Společenství. Zaměřuje se zejména na: definici odpadů; strukturu pravidel nakládání s odpady; pravidlo blízkosti a soběstačnosti při odstraňování odpadů; plánování nakládání s odpady; povolení pro organizace a podniky odstraňovat a provádět recyklaci; kontroly příslušnými orgány; požadavky na vedení záznamů; zásadu „znečišťovatel platí“ a požadavky na podávání zpráv.

Všechny členské státy potvrdily, že Komisi poskytly podrobnosti o platných právních předpisech , které začleňují směrnici do vnitrostátních právních předpisů.

Správné provedení definice odpadů má klíčový význam pro zajištění toho, aby členské státy řádně splnily své povinnosti při nakládání s odpady podle směrnice a jiných právních předpisů o odpadech. Komise rozhodnutím 2000/532/ES ve znění z roku 2001 sestavila konsolidovaný evropský seznam odpadů[4]. Během období mezi odesláním zpráv proběhlo velké množství jednání o porušení práva a bylo projednáno mnoho soudních sporů, které se zabývaly prováděním definice odpadů (v Itálii, Spojeném království a Rakousku a v dalších relevantních případech).

Členské státy k tomuto datu na základě směrnice vypracovaly a oznámily plány nakládání s odpady . Některé členské státy uvedly, že při sestavování svého plánu spolupracovaly a radily se s jinými členskými státy. Jisté členské státy oznámily případy, kdy musely přijmout opatření pro zabránění pohybu odpadů, která nebyla v souladu s jejich plánem nakládání s odpady.

Byla přijata opatření na předcházení vzniku odpadů, avšak informace o jejich dopadu jsou nedostatečné.

Většina členských států informovala, že dosáhla vysokého stupně soběstačnosti v oblasti odstraňování odpadů, přibližně 99 %, což v zásadě odráží postoj uvedený v předcházející zprávě o provádění pro období 1998-2000.

V souladu s údaji o produkci a zpracování odpadů v EU-15 došlo k dalšímu zvýšení objemu produkce domácího odpadu na 580 kg/osobu/rok. Pokud se jedná o zpracování odpadů, dále se zvýšil podíl recyklace a to na průměr 32 %, i když podíl recyklace v jednotlivých členských státech kolísá (od 8 do 56 %); ukládání odpadů na skládkách mírně pokleslo, avšak zůstává převládajícím způsobem zpracování odpadů (průměrně 44 %). Pro určité členské státy je hlavní variantou zpracování odpadů spalování, především s obnovou energie. Zvýšila se také produkce nebezpečného odpadu a dosáhla hodnoty 120 kg/osobu/rok; převládajícím způsobem zpracování odpadů bylo ukládání odpadů na skládky (průměrně 26 %), zatímco průměrný podíl recyklace byl 21 %.

Některé členské státy oznámily Komisi, že uplatnily výjimky z požadavků povolení , jak to směrnice umožňuje.

Většina členských států splnila povinnost vedení záznamů podle článku 14. Některé rozpracovaly další povinnosti pro výrobce, které platí navíc k povinnostem pro výrobce nebezpečného odpadu.

3. SMĚRNICE 91/689/EHS O NEBEZPEČNÝCH ODPADECH

SMěRNICE 91/689/EHS [5] rozšiřuje směrnici 75/442/EHS tím, že stanovuje přísnější požadavky pro nakládání s nebezpečnými odpady a jejich monitorování. Zaměřuje se na definici nebezpečných odpadů; zákaz mísení různých druhů nebezpečných odpadů nebo nebezpečného odpadu s odpadem, který není definován jako nebezpečný; požadavek zvláštního povolení pro zařízení a podniky, které nakládají s nebezpečnými odpady; pravidelné kontroly a vedení záznamů výrobci nebezpečného odpadu; vhodné balení a označování nebezpečných odpadů během jejich shromažďování, přepravy a přechodné skladování; plány nakládání s nebezpečnými odpady.

Všechny členské státy potvrdily, že poskytly Komisi podrobnosti o platných právních předpisech , které převádějí směrnici 91/689/EHS o nebezpečných odpadech a seznam odpadů (rozhodnutí 2000/532/ES ve znění pozdějších předpisů) do vnitrostátních právních předpisů.

Valonská oblast Belgie a Česká republika, Dánsko, Finsko, Německo, Rakousko, Spojené království a Švédsko oznámily v souladu s čl. 1 odst. 4 Komise některé další odpady považované za nebezpečné .

Belgie (Brusel a vlámská oblast), Česká republika, Finsko, Irsko, Nizozemsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko přijaly opatření k rozlišení domovního nebezpečného odpadu a nebezpečného odpadu, který není definován jako domovní v souladu s čl. 1 odst. 5. Cílem těchto opatření je v podstatě zajistit samostatný sběr některých nebezpečných součástí obsažených v odpadu z domácností.

Všechny členské státy podaly zprávu, že byly splněny požadavky čl. 2 odst. 1 o registraci a identifikaci ukládání (vypouštění) nebezpečných odpadů.

Členské státy potvrdily, že byla přijata potřebná opatření pro zabránění mísení nebezpečných odpadů (čl. 2 odst. 2 – 4). Podrobnost informací v odpovědích se však liší, některé členské státy se pouze odvolaly na vnitrostátních právní předpisy a jiné takové pravidlo citovaly nebo vysvětlily.

V Itálii byly přijaty výjimky podle čl. 3 odst. 2 o obecných vnitrostátních pravidlech, která nahrazují požadavky na povolení pro opětné využití. V roce 2005 oznámilo Spojené království (Anglie, Skotsko a Wales) změny stávajících výjimek přijatých před 27. červnem 1995.

Všechny členské státy podaly zprávu, že příslušné orgány provádějí pravidelné kontroly v souladu s čl. 4 odst. 1. Jejich četnost se ve většině zemí liší a závisí mimo jiné na typu a množství odpadů a na typu zařízení. Plány kontrol byly zpracovány v České republice, Maďarsku, Nizozemsko, Slovinsku a Švédsku.

Většina zemí podrobně vysvětlila ustanovení o provedení požadavků na vedení záznamů, jak stanoví čl. 4 odst. 2. Spojené království dosud ještě plně neprovedlo požadavky na výrobce nebezpečných odpadů. Brusel a vlámská oblast Belgie spolu s Irskem a Německem, nezmínily požadavky na vedení záznamů u přepravců odpadů. Kromě toho ve vlámské oblasti Belgie, Dánsku a Portugalsku musí být (výpisy) ze zaznamenávaných informací pravidelně odesílány příslušným orgánům.

Členské státy uvedly vnitrostátní opatření provádějící čl. 5 odst. 1, která zajišťují řádné zabalení a označení nebezpečných odpadů, a některé poskytly podrobnosti o podstatě těchto opatření.

Ve většině členských států se s nebezpečnými odpady nakládá podle obecných plánů nakládání s odpady . Slovensko a Španělsko uvedly, že jeho plány nakládání s nebezpečnými odpady se zpracovávají, či spíše revidují.

4. SMĚRNICE 75/439/EHS O NAKLÁDÁNÍ S ODPADNÍMI OLEJI

Směrnice 75/439/EHS[6] byla navržena za účelem vytvoření harmonizovaného systému pro sběr odpadních olejů, mazacích olejů a olejů pro spalovací motory, nakládání s nimi, jejich skladování a zpracování a ochrany životního prostředí před škodlivými dopady těchto činností. Zabývá se především bezpečným a řízeným nakládáním s odpadními oleji; jejich přednostním zpracováním prostřednictvím regenerace; veřejnými informačními kampaněmi; povoleními pro podniky, které nakládají s odpadními oleji; mezními hodnotami emisí při spalování; odškodněním podniků, které provádějí sběr nebo nakládání s odpadními oleji.

Všechny členské státy podaly ve své zprávě Komisi informace o platných právních předpisech , týkajících se zpracování odpadních olejů. Mnohé země uvedly, že z důvodu ochrany životního prostředí přijaly přísnější opatření. Česká republika, Irsko, Nizozemsko, Portugalsko a Slovinsko uvedly, že na jejich území se nenacházejí zařízení pro regeneraci.

Podle údajů poskytnutých v souvislosti s nakládáním s odpadními oleji byly v roce 2003 shromážděny v EU-15 téměř 2 miliony tun odpadních olejů, což představuje poměr shromažďování 81 %. Z tohoto množství byla 44 % regenerována (nejvyšší poměr regenerace byl zaznamenán v Lucembursku, Maďarsku, Itálii a Nizozemsku), 46 % bylo spáleno. V období let 1995-2003 se celkové množství olejů uvedených na trh/prodaných snížilo o 11 % (z 5,0 milionů tun na 4,4 milionu tun), zatímco množství vytvořených a shromážděných odpadních olejů zůstalo téměř stabilní; poměr mezi množstvím regenerovaných a spálených odpadních olejů nevykazuje žádné významné změny.

Některé členské státy ve své zprávě uvedly, že neexistují omezení zabraňující tomu, aby odpadní oleje byly přednostně regenerovány v souladu s čl. 3 odst. 1. Jiné členské státy uvedly taková omezení, která vyplývají hlavně z ekonomických důvodů, jako je nízký objem vytvořených odpadních olejů, možnost levného spalování v jiných členských státech a nasycení základního trhu s oleji.

Většina zemí, které odeslaly zprávu, provedla veřejné informační a propagační kampaně požadované podle čl. 5 odst. 1.

Přibližně polovina států, které odeslaly zprávu, potvrdila, že odpadní oleje jsou zpracovávány kterýmkoli ze způsobů zpracování (regenerace a spalování), jak je stanoveno v čl. 5 odst. 3.

Členské státy ve zprávě potvrdily, že mají zaveden systém schvalování pro podniky, které provádějí zpracování odpadních olejů, a rovněž pro podniky, které provádějí sběr odpadních olejů (čl. 5 odst. 4). Za účelem ověření souladu s podmínkami uvedenými v povoleních se provádějí kontroly .

Mezní hodnoty emisí při spalování uvedené ve zprávách jsou v rozsahu uvedeném ve směrnici nebo nižší. Některé země také stanovily mezní hodnoty pro zařízení, ve kterých se provádí spalování s tepelným příkonem menším než 3 MW.

Některé členské státy poskytly odškodnění buďto za sběr odpadních olejů, a/nebo nakládání s nimi, nebo za obojí.

5. SMĚRNICE 86/278/EHS O KALECH Z ČISTÍREN ODPADNÍCH VOD

SMěRNICE 86/278/EHS [7] reguluje používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství tak, aby se zabránilo škodlivým účinkům na půdu, rostliny, zvířata a člověka. Jejím cílem je také podpořit správné používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství. Zabývá se zejména mezními hodnotami těžkých kovů v půdě a v kalech z čistíren odpadních vod; zpracováním kalů; podmínkami používání kalů v zemědělství; odběrem vzorků a rozbory kalů a půdy a vedením záznamů o množství vyrobených kalů a jejich používáním v zemědělství.

Od data posledního podání zprávy Komisi byla oznámena řada změn, kterými se mění vnitrostátní právní předpisy v Belgii, České republice, Irsku a Rakousku (přibližně 20 právních předpisů ve spolkových zemích).

Osm z 15 členských států oznámilo jednu nebo více mezních hodnot těžkých kovů v půdě, které jsou nižší než mezní hodnoty stanovené ve směrnici. To platí i pro všechny nové členské státy, jejichž údaje jsou k dispozici.

Členské státy používají různé biologické, chemické, tepelné nebo mechanické způsoby nakládání s kaly nebo jejich kombinace. Tyto způsoby zahrnují aerobní a anaerobní stabilizaci, odvodnění a vysoušení, kompostování, upravování vápnem nebo jinými chemickými látkami, promíchání s půdou a uskladnění. Četnost analýzy kalů závisí na velikosti čistírny odpadních vod.

Většina členských států EU-15 oznámila za období 2001-2003 zvýšenou výrobu kalů ; ostatní státy oznámily stejnou nebo mírně zvýšenou výrobu. Nové členské státy oznámily zvýšení výroby.

Ohledně používání kalů v zemědělství oznámilo sedm členských států (Belgie-Valonsko, Dánsko, Francie, Irsko, Maďarsko, Spojené království a Španělsko), že 50 % kalů nebo více zapracovávají do půdy. Na druhé straně Finsko, Slovinsko a Švédsko zapracovávají do půdy méně než 17 % kalů, zatímco Belgie (Vlámsko), Česká republika, Nizozemsko, Řecko a Slovensko použijí na zemědělskou půdu velmi malé nebo vůbec žádné množství kalů.

Mezi jednotlivými členskými státy existují značné rozdíly a v některých je patrný klesající trend, který lze vysvětlit zvýšeným veřejným zájmem o bezpečnost používání kalů v zemědělství. Některé členské státy nebo oblasti členských států také zákonem zakazují nebo přísně omezují používání kalů v zemědělství a to formou přísnějších mezních hodnot těžkých kovů a v některých případech organických složek.

Pokud se jedná o kvalitu kalů , jsou průměrné koncentrace těžkých kovů v kalech používaných v zemědělství v EU nižší než mezní hodnoty stanovené v příloze Ib uvedené směrnice. To platí jak pro členské státy EU-15, tak i pro nové členské státy, jejichž údaje jsou k dispozici. Ačkoli mezi jednotlivými členskými státy stále existují rozdíly, je potvrzena obecná tendence k pomalému, ale trvalému snižování koncentrací.

Směrnice 86/278/EHS jako celek je dlouhodobý nástroj, který se velice účinný při prevenci šíření znečištění v důsledku používání kalů z čistíren odpadních vod. Používání kalů z čistíren odpadních vod jako umělé hnojivo zemědělské půdy může být považováno za jednu z nejlepších ekologických variant, za předpokladu, že to nepředstavuje nebezpečí pro životní prostředí nebo zdraví zvířat a lidí.

6. SMĚRNICE 94/62/ES O OBALECH A OBALOVÝCH ODPADECH

Směrnice 94/62/ES[8] má dva hlavní cíle: chránit životní prostředí a zajistit fungování vnitřního trhu. Za tímto účelem směrnice stanoví opatření zaměřená přednostně na předcházení vzniku obalového odpadu a, jako další hlavní zásady, na opakované použití obalů, recyklaci a další formy využití obalových odpadů, a tím omezení množství určeného ke konečnému odstranění tohoto odpadu.

Všechny členské státy poskytly Komisi podrobnosti o svých právních a správních předpisech zavedených za účelem splnění požadavků směrnice o obalech. Belgie, Nizozemsko a Rakousko Komisi informovaly o programech stanovujících vyšší cíle čl. 6 odst. 1 písm. a) a c). Komise všechny tyto programy potvrdila přijetím rozhodnutí podle čl. 6 odst. 10. V současné době probíhá řízení o práva proti dvěma členským státům (Německo a Nizozemsko).

Všechny členské státy provedly opatření k prevenci tvorby obalových odpadů . Tato opatření zahrnují různé typy plánů, dohod, informačních kampaní, dotací, úkolů a ekonomických nástrojů (daně, poplatky výrobců atd.). Přes tato opatření se množství vyrobených obalových materiálů zvýšilo z 65,5 milionu tun v roce 2000 na 66,6 milionů tun v roce 2002. Tento růst je však pomalejší než růst HDP za stejné období.

Většina členských států provedla opatření na podporu opakovaného použití obalů. Tato opatření zahrnují různé typy plánů, dohod, informačních kampaní, úkolů a ekonomických nástrojů (daně, zálohy na jednoúčelové obaly, různé poplatky výrobců atd.).

Do roku 2002 splnily všechny členské státy své cíle ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) a c). Irsko, Portugalsko a Řecko měly povoleno posunout dosažení těchto cílů do roku 2005 a dosáhly přechodného cíle 25% využití a spalování ve spalovnách odpadů s využitím energie. V roce 2002 byla v EU-15 průměrná míra využívání a spalování ve spalovnách odpadů s využitím energie 62 % a průměrná míra recyklace 54 %. Při recyklaci obalových materiálů bylo dosaženo následujících průměrných hodnot: sklo 58 %, papír a lepenka 68 %, kovy 57 % a plasty 24 %.

Všechny členské státy zavedly systémy zpětného odběru, sběru a využití obalových odpadů. Většina z nich používá systémy založené na odpovědnosti výrobce, z nichž některé pokrývají veškeré náklady na sběr, třídění a recyklaci obalových odpadů. V jiných systémech platí všechny náklady na sběr, třídění a recyklaci domácích obalových odpadů města a obce. Podobným způsobem v systémech založených na odpovědnosti výrobce platí výrobci obalových odpadů nebo průmysloví/obchodní vlastníci odpadů za průmyslové/obchodní obalové odpady. Spojené království používá jako součást pravidel odpovědnosti svých výrobců schéma obchodovatelných certifikátů (tzv. „packaging recovery notes – PRN). Dánsko a Nizozemsko systémy založené na odpovědnosti výrobce nepoužívají, avšak zakládají svoje schémata zpětného odběru na akcích prováděných městy a obcemi a na dobrovolných dohodách s průmyslem. Ke konci roku 2003 ukládaly Dánsko, Německo a Švédsko povinné zálohy na některé typy nevratných obalů na nápoje.

Většina členských států zavedla některá opatření pro podporu používání recyklovaných materiálů . Tato opatření obsahují různé typy plánů, dohod, informačních kampaní a ekonomických nástrojů (daně a dotace, zejména v oblasti výzkumu a vývoje).

Všechny členské státy rozsáhle propagovaly opatření, prováděná ve smyslu směrnice. Existuje velký rozsah informačních aktivit na všech úrovních vlády, obchodních organizací a schémat recyklace. Tyto aktivity jsou určeny širokému okruhu účastníků, jako jsou povinné společnosti, spotřebitelé a školy.

Během období, na něž se vztahuje tato zpráva, byly jako harmonizované normy uvažovány pouze normy EN 13428:2000 a EN 13432:2000[9]. Tyto normy byly ve většině členských států provedeny jako národní normy. Komisi nejsou v souvislosti s plněním zásadních požadavků přílohy II směrnice o obalech známy žádné jiné vnitrostátní normy.

Všechny členské státy zahrnuly kapitolu o nakládání s obaly a obalovými odpady do svých plánů nakládání s odpady [10].

Z ekonomických nástrojů jsou v Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Irsku a Maďarsku používány daně a rozdílná zdanění. Spojené království používá schéma obchodovatelných certifikátů jako součást povinností jeho výrobců v rámci odpovědnosti za vyrobené obaly. V řadě členských zemí se používají dotace.

Výsledky ukazují, že směrnice 94/62/ES je úspěšná z hlediska tlaku na míry recyklace a využívání a spalování ve spalovnách odpadů s využitím energie oproti cílům stanoveným pro rok 2001. Kromě toho, ačkoli celková hmotnost obalových odpadů ve většině členských států stále roste, došlo v období let 2000 až 2002 v EU jako celku i v mnoha jednotlivých členských státech k přerušení spojitosti mezi ekonomickým růstem a růstem množství obalových odpadů. Hloubková analýza nákladů a zisků směrnice o obalech a obalových odpadech bude uvedena v samostatné zprávě podle čl. 6 odst. 8 směrnice.

7. SMĚRNICE 1999/31/ES O SKLÁDKÁCH ODPADŮ

SMěRNICE 1999/31/ES [11] řídí skládky odpadů takovým způsobem, aby se předcházelo nebo co nejvíce zabránilo nepříznivým vlivům na životní prostředí a ohrožování lidského zdraví, s ohledem na globální životní prostředí. Za tím účelem směrnice obsahuje ustanovení o odpadech a přípustných nebo nepřípustných metodách úpravy na skládkách odpadů a stanovuje podmínky pro povolení, dohled nad skládkami po dobu jejich provozu a po jejich uzavření. Směrnice také požaduje postupné snížení objemu biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládkách.

Všechny členské státy, které odpověděly, předložily opatření týkající se provedení do vnitrostátního právního řádu . Evropský soudní dvůr odsoudil Spojené království za neúplné provedení směrnice (věc C-423/02). Chybějící prováděcí opatření byla mezitím Komisi oznámena. Francii odsoudil Evropský soudní dvůr za neúplné provedení směrnice (věc C-172/04). Protože chybějící zaváděcí opatření dosud nebyla oznámena, zahájila Komise proti Francii řízení ve smyslu článku 228 smlouvy o ES.

Komise posuzuje, zda prováděcí opatření oznámená členskými státy jsou v souladu se směrnicí.

Některé členské státy využily možnost vyloučit některé odpady nebo skládky odpadů z některých ustanovení směrnice (Itálie, Slovensko a Švédsko pro odpady z těžebních prací, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné, Francie, Řecko a Španělsko pro ostrovy a odloučená sídliště a Irsko, Německo, Nizozemsko, Slovensko a Švédsko pro podzemní úložiště). Komise posoudí, zda tyto výjimky splňují podmínky uvedené v čl. 3 odst. 3 až 5). V souladu s čl. 3 odst. 5 byly seznamy ostrovů a odloučených sídlišť, na které se vztahuje výjimka, oznámené Komisi zveřejněny na internetových stránkách Komise na adrese (http://europa.eu.int/comm/environment/waste/landfill_index.htm) a oznámení o tom bylo zveřejněno v úředním věstníku (Úř. věst. C 316, 13.12.2005).

Členské státy, které podaly zprávu, uvedly, že přijaly taková opatření, aby splnily technické požadavky směrnice včetně ustanovení o koncepci, provozu, uzavření a následné péči nad skládkami po ukončení jejich provozu.

Všechny členské státy, které podaly zprávu, uvedly, že do svého právního řádu zavedly povinnost, aby provozovatelé skládky odpadů zahrnuli do ceny za ukládání odpadů na skládku všechny náklady na zřízení, provoz, uzavření a následnou péči nad skládkou po ukončení jejího provozu.

Pokud jde o kritéria pro příjem odpadů na skládku, definovala většina členských států některá kritéria nebo seznam odpadů, které se mohou na skládky přijímat, avšak pouze Švédsko již provedlo rozhodnutí 2003/33/ES, které stanovuje kritéria a postupy pro ukládání odpadů.

Všechny členské státy, které podaly zprávu, předložily vnitrostátní strategii omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládky , s výjimkou České republiky, Irska a Španělska. Komise přijímá všechna potřebná opatření k tomu, aby zajistila, že jejich strategie budou předloženy co nejdříve.

Údaje předložené členskými státy o množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 a množství odpadů ukládaných na skládky v každém roce období, za které se předkládá zpráva, nejsou úplné a je nutná další diskuse. Z oznámených údajů je vidět, že Dánsko, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Vlámsko již splnily cíl stanovený pro rok 2016 (snížení množství ukládaného na skládky na 35 % z množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu vyprodukovaného v roce 1995), Francie a Německo již splnily cíl stanovený pro rok 2009 (snížení množství ukládaného na skládky na 50 % z množství vyprodukovaného v roce 1995) a Finsko a Itálie již splnily cíl stanovený pro rok 2006 (snížení množství ukládaného na skládky na 75 % z množství vyprodukovaného v roce 1995).

Pokud se jedná o nutnost úpravy stávajících skládek , předložené údaje naznačují, že v některých členských státech mnoho skládek, zejména skládek nebezpečných odpadů, již odpovídá směrnici. V případě skládek odpadů, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné, jich však musí být během příštích dvou období pro podání zprávy velké množství upraveno nebo uzavřeno, aby bylo zaručeno, že do 16. července 2009 – jak stanoví článek 14 – nebudou v provozu skládky, které nesplňují požadavky směrnice.

V několika členských státech rovněž nejsou informace o počtu stávajících skládek a jejich souladu se směrnicí úplné. To může být způsobeno skutečností, že ještě nebyly dodány a posouzeny všechny plány úprav. Plány úprav měly být zveřejněny v červenci roku 2002 (v nových členských státech ke dni přistoupení). V příštích obdobích pro předkládání zpráv musí být k dispozici přesnější počet stávajících skládek a skládek, které mají být uzavřeny nebo upraveny.

Na základě stížností zahájila Komise řízení pro porušení práva proti Belgii, Irsku, Řecku a Španělsku, aby bylo zajištěno, že všichni provozovatelé stávajících skládek předložili k 16. červenci 2002 svoje plány úprav, jak je požadováno v článku 14 směrnice.

Komise dále zahájila „horizontální“ řízení pro porušení práva proti Francii a Itálii kvůli nesprávnému používání článků 4, 8 a 9 rámcové směrnice o odpadech a článku 14 směrnice o skládkách odpadů z důvodu provozu řady nepovolených skládek odpadů v těchto členských státech. Evropský soudní dvůr odsoudil Španělsko za to, že nepřijalo potřebná opatření k používání článku 14 směrnice ve věci neřízeného ukládání odpadů v Punta de Avalos, La Gomera (věc C-157/2004).

V otázce neřízeného ukládání odpadů bylo proti Španělsku kromě toho vedeno několik dalších soudních sporů; soud však také odsoudil Irsko (věc C-494/01) a Řecko (věc C-502/03) za systematické chyby.

[1] Úř. věst. L 377, 23.12.1991, s. 48.

[2] KOM(2005) 666 v konečném znění, 21.12.2005.

[3] Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 47. Směrnice ve znění směrnice 91/156/EHS (Úř. věst. L 78, 26.3.1991, s. 32).

[4] Rozhodnutí Komise 2001/118/ES, Úř. věst. L 47, 16.2.2001, s. 1.

[5] Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20.

[6] Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 31 ve znění směrnice 87/101/EHS (Úř. věst. L 42, 12.2.1987, s. 43).

[7] Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 6.

[8] Úř. věst č. L 365, 31.12.1994, s.10 – 23, ve znění směrnice 2004/12/ES, Úř. věst. L 47, 18.2.2004, s. 26 a směrnice 2005/20/ES, Úř. věst. Č. L 70, 16.3.2005, s. 17.

[9] Odkazy na normy EN 13427:2004, EN 13428:2004, EN 13429:2004, EN13430:2004, EN 13431:2004 a EN 13432:2000 byly zveřejněny v oznámení Komise v Úř. věst. C 44, 18.2.2005, s. 23.

[10] Slovinsko uvádí, že příslušná opatření jsou součástí samostatného programu.

[11] Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.