[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 29.06.2006 KOM(2006) 356 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o vzdělávání právníků v Evropské unii SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o vzdělávání právníků v Evropské unii Úvod: 1. Přijetím Amsterodamské smlouvy, do které byl začleněn nový cíl vytvořit „prostor svobody, bezpečnosti a práva“, dostalo vzdělávání právníků nový rozměr. Potřeba kvalitního systému vzdělávání pro právní odborníky na úrovni EU existuje již dlouho, protože správné uplatňování práva Společenství z velké míry závisí na vnitrostátních právních systémech. Dostatečné znalosti soudců, státních zástupců a advokátů v této oblasti jsou odjakživa zásadním předpokladem pro správné uplatňování právních předpisů Společenství a plné dodržování základních svobod uznaných Smlouvou.[1] Oblast soudnictví, která byla doposud pouze prostředkem k uplatňování práva Společenství na území Společenství, se však stala v rámci Amsterodamské smlouvy cílem sama o sobě. Zlepšení soudní spolupráce je nyní cílem, kterého je potřeba dosáhnout, a vzdělávání právníků se v tomto ohledu jeví jako nezbytný nástroj. 2. Po několika letech rozvíjení prostoru svobody, bezpečnosti a práva se tato otázka stala obzvláště naléhavou. Důležité přijetí jednak souboru právních předpisů, který musí nyní právní odborníci uplatňovat, a pak také rozvoj zásady vzájemného uznávání spočívajícího ve velké míře na vzájemné důvěře mezi právními systémy členských států, činí ze vzdělávání právníků zásadní otázku. 3. „Haagský program“[2] přijatý Evropskou radou v listopadu 2004 zdůrazňuje nezbytnost zvýšit vzájemnou důvěru, což „vyžaduje výrazné úsilí o zlepšení vzájemného porozumění mezi soudními orgány a různými právními systémy“. Stejně jako vyzvala Evropská rada v Laekenu[3] v prosinci 2001 k „urychlenému vytvoření evropské sítě na podporu vzdělávání soudců, která bude sloužit posílení důvěry mezi jednotlivými aktéry soudní spolupráce“, tak i haagský program stanoví, že Unie se musí opřít zejména o Evropskou síť pro vzdělávání právníků. Cílem tohoto sdělení je odpovědět na žádost, aby Komise „vypracovala co nejdříve návrh, kterým by se vytvořila pro soudní orgány na základě stávajících struktur účinná evropská síť pro vzdělávání v trestních i občanskoprávních záležitostech, jak stanovily články III-269 a III-270 ústavní smlouvy“ a jak je uvedeno v akčním plánu pro uplatňování haagského programu[4]. 4. Kromě toho tento akční plán zdůrazňuje úzkou spojitost mezi vzájemnou důvěrou a vytvořením „evropské právní kultury“, kterou by mělo vzdělávání posílit. Tato evropská právní kultura spočívá v pocitu příslušnosti ke stejnému prostoru, který musí sdílet všichni odborníci z oblasti práva z členských států. Kromě rozmanitosti a bohatosti vnitrostátních právních systémů se tento prostor vyznačuje zejména společnými základními hodnotami obsaženými především v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Listině základních práv Evropské unie a sdíleným souborem právních předpisů zahrnujícím jak právo Společenství, tak právo Unie. Rozvoj zásady vzájemného uznávání, který vede k rychlému a snadnému vykonávání soudních rozhodnutí členského státu v kterémkoli jiném členském státě, vyžaduje posílení tohoto pocitu společné příslušnosti a také přispívá k jeho upevnění. Jedním z dalších prvků je zásada přímého kontaktu mezi soudními orgány, která je obsažena ve většině nástrojů soudní spolupráce. 5. Právnická povolání jsou četná a různorodá. Toto sdělení se zabývá zejména otázkami spojenými se vzděláváním soudců a státních zástupců, kteří podléhají přímo pravomoci států, ale také se vzděláváním advokátů bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost spojenou s povoláním. Analyzuje fungování vzdělávání právníků v členských státech a způsob, jakým Evropská unie prostřednictvím finančních programů přispěla k jeho rozvoji, a poté představuje základní prvky budoucí evropské strategie pro vzdělávání právníků. Vzdělávání právníků v Evropské unii Rozdílná situace v jednotlivých členských státech 6. Systémy vzdělávání právníků jsou úzce spojeny s organizací soudnictví v členských státech a jsou velmi rozdílné. Určujícím prvkem je v tomto ohledu mechanismus přijímání soudců, státních zástupců a advokátů. 7. Pokud jde o soudce a v některých případech také státní zástupce, počáteční vzdělávání je důkladné v závislosti na tom, zda jsou tito přijímáni po absolvování univerzity anebo až po několikaleté odborné zkušenosti. Další vzdělávání existuje na různé úrovni víceméně ve všech členských státech. 8. Vnitrostátní struktury vzdělávání odrážejí rozdíly mezi vnitrostátními právními systémy. V závislosti na systémech existuje pro vzdělávání soudců, advokátů a státních zástupců buď jediný postup, anebo jsou postupy různé. Pokud jde o soudce a státní zástupce, spadá právnické vzdělávání v členských státech pod ministerstva spravedlnosti, nejvyšší soudní anebo právnické rady nebo pod útvary nejvyššího státního zastupitelství v případě, že existuje přísné oddělení mezi soudci a státními zástupci, anebo pod specializované instituce. Ve více členských státech[5] existuje jen jediná instituce odpovědná za vzdělávání soudců a státních zástupců, kteří však mohou být součástí různých profesních orgánů. Pokud jde o advokáty, spadá vzdělávání často přímo pod advokátní komory, popř. je napojeno na univerzity. 9. Do úvah o vzdělávání na evropské úrovni je také potřeba zahrnout soudce správních soudů, ať již náleží či ne ke stejnému profesnímu orgánu jako soudci, a to zejména vzhledem k jejich zásadní roli v oblastech, jako jsou azyl a přistěhovalectví. Obecně se to týká všech soudců, včetně těch u specializovaných soudů (vojenští soudci, soudci řešící sousedské spory anebo smírčí soudci, obchodní soudci…), kteří mohou potenciálně uplatňovat evropské právo. 10. Ačkoli Komise nemá ohledně této oblasti k dispozici vyčerpávající informace, zdá se, že v případě délky trvání vzdělávání existují mezi členskými státy velké rozdíly. Vzhledem k odlišnostem u systémů pro přijímání pracovníků je v tomto ohledu jediným srovnatelným parametrem další vzdělávání. Co se týče přístupu ke vzdělávání, existují v případě soudců, státních zástupců i advokátů velké rozdíly. Z hlediska rozpočtu závisí vzdělávání soudců a státních zástupců z velké části na veřejném financování, zatímco u advokátů závisí na profesní organizaci. 11. Evropská unie by neměla zasahovat do organizace vnitrostátních systémů vzdělávání, které odrážejí právní a soudní zvyklosti členských států. Nicméně posílení vzájemné důvěry vyžaduje, aby vzdělávání bylo dostatečně rozvinuto a aby mu byly vyhrazeny dostatečné prostředky. Soudci, státní zástupci a advokáti musí disponovat srovnatelnou úrovní a kvalitou vzdělávání. Délka vzdělávání musí být dostatečná, aby zajistila vysokou úroveň kvality soudního systému a umožnila rozvíjet v jednotlivých programech významný evropský prvek.Evropské finanční zdroje mohou být využívány pouze jako doplněk k vnitrostátním zdrojům a nezbavují členské státy jejich odpovědnosti zajišťovat přiměřenou úroveň vzdělávání pro právnické profese. Evropské aspekty vzdělávání právníků 12. Vůle posílit vzdělávání právníků, která byla několikrát jasně potvrzena na politické úrovni, se odrazila zejména ve finanční podpoře. Kromě evropských orgánů, které působí v oblasti vzdělávání právníků, vytvořily vnitrostátní vzdělávací struktury síť s cílem reagovat na výzvy ohledně posílení vzájemné důvěry. Podpora vzdělávání právníků na evropské úrovni 13. Na úrovni Rady ministrů, po počáteční diskuzi iniciované Itálií v roce 1991[6], předložila Francie legislativní podnět v listopadu 2007[7]. Tento text, přestože nebyl schválen, umožnil Komisi shrnout možné mechanismy pro vytvoření Evropské sítě pro vzdělávání právníků[8]. Dále umožnil, aby Rada přijala v červnu 2003 závěry zdůrazňující nezbytnost vzdělávání pro úspěšné vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a vyzval členské státy a Komisi k vytvoření Evropské sítě pro vzdělávání právníků. 14. Evropský parlament při posuzování francouzského podnětu zdůraznil důležitost vzdělávání právních odborníků pro právo Společenství a Unie[9]. Ve svém nedávném doporučení o kvalitě trestního soudnictví a sbližování trestního práva v členských státech[10] Parlament zdůraznil „klíčovou roli vzdělávání právníků pro rozvoj společné právní kultury, stejně jako kultury základních práv v Evropské unii, zejména prostřednictvím působení Evropské sítě pro vzdělávání právníků“. 15. Kromě podnětů na politické úrovni byl rozvoj vzdělávání stimulován i finanční podporou. Už od roku 1996, kdy byl vytvořen první program Grotius[11] určený na „stimulaci vzájemného poznávání právních a soudních systémů a usnadnění soudní spolupráce“ ve prospěch těch, kteří působí v oblasti práva, podporuje Evropská unie posílení vzdělávání právních odborníků prostřednictvím série obecných anebo odvětvových programů[12]. 16. Vůle Evropského parlamentu podpořit vzdělávání vyústila ve vytvoření pilotního projektu usilujícího o posílení výměn mezi soudními orgány. Tento program pokračoval v roce 2006 a byl začleněn do legislativních návrhů na vytvoření rámcového programu pro „základní práva a spravedlnost“[13] pro období 2007–2013 (viz níže). Ten má ve svých částech „civilní soudnictví“ a „trestní soudnictví“ dále posílit prostředky určené na vzdělávání právníků. 17. V roce 2005 se díky finanční podpoře, kterou Unie věnovala vzdělávání právníků, uskutečnila četná setkání mezi odborníky[14]. Někdy však mohou mechanismy k výzvám pro podávání návrhů upřednostňovat financování nárazových projektů neodpovídajících celkovému směřování, což může znesnadňovat trvalost vzdělávání. 18. Proto by měl rámcový program pro „základní práva a spravedlnost“ umožnit zvýšení evropského financování určeného na vzdělávání právníků a podporovat lepší soudržnost priorit Unie a vzdělávání a tím upřednostnit ambicióznější, lépe koordinované projekty, které rozvíjejí skutečnou evropskou přidanou hodnotu. 19. Kromě finančních nástrojů mohou při vzdělávání hrát důležitou roli i mechanismy, jež vytvořila Unie na podporu spolupráce, jako např. soudní síť pro věci občanské a také Eurojust a soudní síť pro věci trestní tím, že budou šířit informace o právních nástrojích Unie anebo organizovat vzdělávací činnosti na místní úrovni. Tato role může být v budoucnu dále posílena. Orgány evropského rozměru působící v oblasti vzdělávání právníků 20. Vzdělávání pro právní odborníky pravidelně organizuje mnoho institucí. Kromě univerzit je třeba jmenovat Evropský institut veřejné správy (IEAP) v Maastrichtu, který v roce 1992 otevřel v Lucemburku Evropské centrum soudnictví a právnických povolání . Stejně tak Europaïsche Rechtacadémie (ERA), založená v roce 1992 v Trevíru, usiluje o šíření poznatků o evropském právu mezi právníky a soudními profesemi. IEAP a ERA jsou podporovány Evropskou unií. 21. V roce 2000 vytvořily vnitrostátní instituce odpovědné za vzdělávání právníků v členských státech Evropskou síť pro vzdělávání právníků (ESVP) s cílem rozvíjet své vztahy a koordinovat své činnosti. ESVP sdružuje v rámci asociace národní vzdělávací instituce.[15] Má za cíl podporovat ve prospěch členů evropských soudních orgánů vzdělávací program skutečného evropského rozměru a rozvíjet spolupráci v oblasti analýzy potřeb vzdělávání, výměny zkušeností a utváření společných programů a nástrojů. 22. ESVP je cenným nástrojem pro rozvoj vzdělávání právníků a pro koordinací opatření různých vnitrostátních struktur v oblasti práva Unie. V roce 2003 a 2005 jí byl z rozpočtu Unie poskytnut grant na provozní náklady. Koordinovala také podstatnou část programu výměny soudců v roce 2005. Od roku 2007 Komise navrhuje, aby jí byl udělen roční grant na provozní náklady v rámci rámcového programu pro „základní práva a spravedlnost“ (zvláštní program „trestní soudnictví“). Jaké má být vzdělávání právníků na evropské úrovni ? Cíle a potřeby: 23. Organizace vzdělávání právníků je především v odpovědnosti členských států, které by také měly do svých vnitrostátních činností plně zahrnout evropský rozměr. Potřeby jsou důležité. V trestní oblasti byly zdůrazněny zejména při příležitosti prvního hodnocení soudní spolupráce v trestní oblasti.[16] Tuto skutečnost pravidelně konstatují i Eurojust a soudní síť pro věci občanské. 24. Je třeba upřednostnit tři typy akcí: 25. zlepšit znalost právních nástrojů přijatých Unií a Společenstvím, zejména v oblastech, kde jsou soudcům na vnitrostátní úrovni svěřeny zvláštní pravomoci[17]; 26. zlepšit jazykové znalosti s cílem umožnit soudním orgánům komunikovat přímo mezi sebou, jak stanoví většina nástrojů; 27. rozvíjet znalosti právních a soudních systémů v členských státech, které umožní odhadnout jejich příslušné potřeby v rámci soudní spolupráce. 28. Pokud jde o metodu, musí být vzdělávání založeno na praktických aspektech, které umožní, aby přijaté nástroje byly správně uplatňovány. Kromě konferencí a seminářů je potřeba rozvíjet metody umožňující rozsáhlejší šíření výsledků vzdělávání. Pro tento účel je potřeba poskytovat více vzdělávacích akcí pro školitele, zejména s cílem podpořit jejich vědomí o evropském rozměru soudního řízení a podpořit je v jeho šíření. Je třeba podporovat využívání vzdělávacích nástrojů, které jsou opětovně použitelné a dostupné, zejména on-line, obzvláště pokud jde o nástroje Unie a informace o vnitrostátních soudních systémech, ke kterým by odborníci měli mít přístup. Z tohoto důvodu je žádoucí úzká spolupráce mezi vnitrostátními a evropskými vzdělávacími orgány a ESVP na jedné straně a Eurojustem a soudními sítěmi pro věci občanské a trestní na straně druhé. Kromě toho, s ohledem na dodržování národních zvyklostí, musí být vzdělávání mnohooborové, aby umožnilo konfrontaci názorů a výměnu zkušeností tím, že např. sdruží soudce, státní zástupce anebo orgány policie. 29. Zásada přímé komunikace mezi soudními orgány pravidelně naráží na nedostatečné jazykové schopnosti odborníků. V této oblasti je potřeba přijmout konkrétní opatření určená zejména pro odborníky přímo zapojené do soudní spolupráce. 30. Zdá se, že výměny jsou výbornou metodou pro rozvoj společných doporučení s ohledem na národní identitu. Ty by mohly být doplněny vzdělávacími činnostmi v přiměřené délce u Soudního dvora a možnostmi stáží u Eurojustu, podle podmínek stanovených s těmito dvěma orgány. 31. Haagský program zdůrazňuje, že je důležité do národních vzdělávacích programů začlenit evropský prvek. Je třeba rozlišovat podle úrovně vývoje počátečního vzdělávání v každém členském státě. Z obecného hlediska lze přijmout závěr, že počáteční vzdělávání musí zejména dát budoucím odborníkům pocit příslušnosti ke stejnému prostoru práva a hodnot. Naopak další vzdělávání musí umožňovat zkušeným odborníkům, aby mohli využívat právní nástroje přijaté v Evropské unii. Musí se zaměřit hlavně na odborníky zapojené do soudní spolupráce, aniž by se samozřejmě vzdálilo od obecného cíle šířit poznatky. 32. Posílení evropského prvku u vzdělávání na vnitrostátní úrovni musí umožnit snadnější šíření poznatků o mechanismech Unie. Současně s tím je potřeba rozvíjet integrovanější úroveň vzdělávání vytvořeného a uplatňovaného na evropské úrovni. Soudní síť pro věci občanské, Eurojust, soudní síť pro věci trestní a v případě zájmu i Soudní dvůr by se měly zapojit do přípravy vzdělávání tohoto typu ve spolupráci s ESVP, institucemi jako jsou ERA anebo IEAP a vzdělávacími sítěmi. Směrem k evropské strategii pro vzdělávání právníků 33. Posílení vzdělávání právníků vyžaduje posílení vztahů mezi vnitrostátními institucemi, evropskými organizacemi a orgány Unie, zejména Komisí. 34. V této fázi Komise usiluje, aniž by vyloučila myšlenku použití specifického právního nástroje, finančně podpořit vzdělávání právníků v oblasti práva Unie a Společenství především prostřednictvím rámcového programu pro „základní práva a spravedlnost“ pro období 2007–2013. 35. Při jeho provádění bude potřeba vyřešit obtíže, jež se vyskytly u předcházejících programů. S cílem zajistit, aby financování v oblasti vzdělávání bylo účinně zaměřeno na základní potřeby, a usnadnit plánování činností ve střednědobém a dlouhodobém termínu, budou hlavní účastníci vzdělávání právníků v členských státech a na evropské úrovni pravidelně konzultováni s cílem vypracovat víceletou evropskou strategii pro vzdělávání, která se poté promítne do ročních programů. 36. Současně s další podporou evropských organizací, jako jsou IEAP anebo ERA, je potřeba posílit ESVP s cílem zlepšit koordinaci mezi vnitrostátními subjekty a rozvíjet mezi nimi pevné a stabilní vztahy. Vytvoření ročního grantu na provozní náklady je v této oblasti důležitým prvkem, nicméně jeho vyplácení je samozřejmě podmíněno ustanoveními finančního nařízení.. ESVP by se ve spolupráci s ostatními příslušnými organizacemi měla rovněž zapojit do vytváření evropských programů. Sdružuje instituce odpovědné za vzdělávání soudců, zatímco státní zástupci jsou zahrnuti, jen pokud náleží k soudním orgánům. S ohledem na národní zvyklosti ohledně oddělení soudců a státních zástupců bude potřeba umožnit plnou účast státních zástupců na všech činnostech rozvíjených na evropské úrovni a řízených sítí. Ve skutečnosti mnohé mechanismy spolupráce, zejména v trestní oblasti, závisejí na dobré spolupráci mezi státními zástupci z členských států a na jejich spolupráci s Eurojustem. Rovněž musí být přezkoumána otázka účasti soudců správních soudů a z obecného hlediska i soudců specializovaných soudů (např. v obchodní oblasti, v pracovním právu…). 37. Je třeba také posílit vzdělávání ostatních právníků a zejména advokátů, kteří mají důležitou úlohu. Stávající programy již umožňují financovat akce, které se jich týkají. Budoucí rámcový program pro „základní práva a spravedlnost“ musí umožnit jejich posílení s cílem zachovat rovnováhu mezi soudními orgány a ostatními právnickými profesemi. 38. Z finančního hlediska je potřeba podporovat zjednodušení, aby se evropské financování mohlo lépe zaměřit na projekty umožňující oslovit cílové skupiny (soudce, státní zástupce a advokáty). Zohlední se hlavně prvořadá role vnitrostátních institucí, jejichž přímé zapojení by mělo umožnit posílit evropské prvky ve vnitrostátních programech. Kromě toho lze s cílem usnadnit střednědobé plánování činností, umožnit uzavírání rámcových úmluv o partnerství, aby se stabilizovaly vztahy s kvalifikovanými institucemi; a u některých projektů většího rozsahu bude také možno dočasně využít nabídkových řízení. 39. V neposlední řadě je třeba, aby vzdělávání právníků bylo možno začlenit do širšího mezinárodního rámce a umožnit spolupráci mimo hranice Unie. Vzdělávání by mělo být otevřeno Radě Evropy (v rámci lisabonské sítě) a kromě toho by mělo přispět k usnadnění soudní spolupráce s třetími zeměmi a k posílení úlohy právního státu ve světě. Závěr: 40. Vzdělávání právníků je zásadní výzvou pro nadcházející roky na vytvoření evropského právního prostoru, jak zdůraznil haagský program. Na jeho podporu je třeba zmobilizovat mnohé aktéry a hlavní roli by měl v tomto ohledu hrát rámcový program pro „základní práva a spravedlnost“. Pokud jde o posílení Evropské sítě pro vzdělávání právníků, kterou haagský program výslovně zmiňuje, jako nejpřiměřenější řešení se jeví finanční podpora. V policejní oblasti došlo k odlišnému rozhodnutí, kdy Unie vytvořila Evropskou policejní akademii (EPA)[18] a upřednostnila strukturu evropské agentury. Ačkoli v této fázi to nevypadá, že by došlo k podobnému řešení v soudní oblasti, otázky vývoje struktur pro evropské vzdělávání právníků směrem k jiným formám mohou být opět přezkoumány ve smyslu rámcového programu pro „základní práva a spravedlnost“. 41. Jeho přijetí je příležitostí poukázat na důležitost, kterou Unie přikládá vzdělávání právníků tím, že mu poskytuje zvýšenou finanční podporu. Vypracování evropské strategie pro vzdělávání právníků zapojující vnitrostátní a evropské aktéry by mělo umožnit optimální využívání nových zdrojů. V současné fázi vytváření evropského právního prostoru je vzdělávání právníků zásadním faktorem pro zefektivnění a zviditelnění dosaženého pokroku ve vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. [1] Viz KOM(1993) 632 v konečném znění. [2] Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1 [3] SN (2001) 1200. [4] Úř. věst. C 198, 12.8.2005, s. 1. [5] Belgie, Česká republika, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko [6] Dok. 9090/91 ze dne 31. října 1991, JUR 107, COUR 13 [7] Úř. věst. C 18, 19.1.2001, s. 9 [8] SEK(2002)635 [9] Zpráva p. Evelyne Gebhardt A5-0276/2002, Úř. věst. C 273E, 14.11.2003, s. 999 [10] P6-TA(2005)0030 Úř. věst. C 304 E,1.12.2005, s. 109 [11] Společná akce 96/636/SVV, 28.10.1996 ( Úř. věst. L 287, 8.11.1996 ) . [12] Viz programy STOP (Úř. věst. L 322, 12.12.1996) a Falcone (Úř. věst. L 99, 31.3.1998) spojené v roce 2002 v programu AGIS (Úř. věst. L 203, 1.8.2002); v oblasti občanského práva (Úř. věst. L 115, 1.5.2002); v oblasti práva hospodářské soutěže (rozhodnutí č. 792/2004/ES ze dne 21. dubna 2004) a od roku 2004 program „Hercule“ na ochranu finančních zájmů Společenství (Úř. věst. L 143, 30.4.2004). Pro připomínku projekt Robert Schuman (Úř. věst. L 196, 14.7.1998). [13] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, kterým se zavádí rámcový program pro „základní práva a spravedlnost“ pro období 2007 – 2013 (Úř. věst. C 211, 30.8.2005, s. 6). [14] V roce 2005 se 1000 soudců anebo státních zástupců účastnilo vzdělávací akce v jiném členském státě v rámci Evropské sítě pro vzdělávání právníků. [15] Je tady zastoupeno 23 členských států společně s Bulharskem a Rumunskem. Kontakty jsou navázány i s EE a CY. Účastní se i ERA a přidružena je i Lisabonská síť vytvořená v rámci Rady Evropy. [16] Úř. věst. C 216, 1.8.2001, s. 14 [17] To platí ve zvláštních odvětvích, jako je např. hospodářská soutěž (viz zejména nařízení (ES) č. 1/2203 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES, které národním soudům svěřuje pravomoc tyto články uplatňovat), ale z obecného hlediska také v oblasti civilního a trestního soudnictví a obzvláště s ohledem na cíl vzájemného uznávání. [18] Rozhodnutí Rady 2005/681/SVV ze dne 20. září 2005 o zřízení Evropské policejní akademie (EPA) a o zrušení rozhodnutí 2000/820/SVV Úř. věst. L 256, 1.10.2005, s. 63