30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/77

—

konstatuje, že vyloučení ze vzdělávacího systému je prvním krokem k marginalizaci následované vyloučením z pracovního systému a potažmo vyloučením z kulturního, společenského a občanského života. Znovu zdůrazňuje důležitost boje proti nedokončení studia, které má negativní dopady na konkurenceschopnost a soudržnost,

—

uznává, že z dlouhodobého hlediska mají předškolní vzdělávání a cílené dětské intervenční programy nejvyšší návratnost z celého procesu celoživotního vzdělávání, a to zejména pro nejvíce znevýhodněné skupiny, a připomíná nutnost mezioborového přístupu, v němž mají klíčové povinnosti místní a regionální orgány,

—

souhlasí s tím, že zásadním faktorem v rychle se rozvíjející společnosti založené na znalostech je modernizace vysokoškolského vzdělávání. Ústavy vysokoškolského vzdělávání stojí ve středu „znalostního trojúhelníku“, který tvoří vzdělání, výzkum a inovace. Místní a regionální úřady hrají klíčovou úlohu ve směrování financování k modernizaci systémů vysokoškolského vzdělávání,

—

podporuje dvojí cíl zlepšování transparentnosti kvalifikací za současné podpory mobility v EU, avšak trvá na tom, že rámce kvalifikací by měly i nadále být rozvíjeny na národní a regionální úrovni. Odpovědnost za reformu musí proto zůstat v rukou kompetentních orgánů v členských státech,

1.1

děkuje Komisi za její přispění k diskusi o reformě systémů vzdělávání a odborné přípravy a sdílí stanovisko Komise, podle něhož musí zůstat zodpovědnost za tuto reformu v působnosti příslušných orgánů členských států;

1.2

souhlasí s tím, že investice do vzdělávání a odborné přípravy mají dlouhodobější návratnost, a při rozhodování o finančních prioritách by vlády tudíž měly počítat s dlouhodobým plánováním na místní, regionální a vnitrostátní úrovni. Některé návrhy obsažené ve sdělení by skutečně mohly mít rozpočtové důsledky na regionální a místní úrovni;

1.3

uznává důležitost dlouhodobého plánování, ale zdůrazňuje potřebu zapojit do přípravy a provádění strategií celoživotního vzdělávání místní a regionální orgány;

1.4

souhlasí s potřebou kultury hodnocení v rámci systémů vzdělávání a odborné přípravy, ale zdůrazňuje důležitost posilování informovanosti o efektivním využívání zdrojů (2). Poukazuje na skutečnost, že odstranění finančních překážek pro přístup ke vzdělávání v raném věku je důležitým, ale nedostatečným politickým opatřením. Jelikož předškolní vzdělávání není ve většině zemí součástí povinného vzdělávání, posílají rodiče své děti do zařízení předškolního vzdělávání dobrovolně;

1.5

se domnívá, že cílená politická opatření by neměla usilovat pouze o častější zápis dětí v předškolním věku, ale i o motivaci a podpůrná opatření orientovaná na rodiče, která by vybízela k pravidelné docházce do zařízení předškolního vzdělávání, zejména v případě dětí ze znevýhodněného sociálního prostředí nebo z horských a venkovských oblastí a oblastí s nízkou hustotou obyvatelstva;

1.6

zdůrazňuje, že efektivní vzdělávání v raném dětství vyžaduje kvalifikované pedagogické pracovníky, a vyzývá tudíž ke zvýšenému úsilí na úrovni vzdělávání učitelů;

1.7

v tomto ohledu povzbuzuje k podpoře výměny osvědčených postupů a přeshraničních sítí mezi obcemi a regiony při zlepšování hodnocení a při podpoře zajištění kvality;

1.8

konstatuje, že vyloučení ze vzdělávacího systému je prvním krokem k marginalizaci následované vyloučením z pracovního systému a potažmo vyloučením z kulturního, společenského a občanského života. V tomto ohledu znovu zdůrazňuje  (3) důležitost boje proti předčasným odchodům ze školy, které mají negativní účinky na konkurenceschopnost a soudržnost (4);

1.9

vítá zaměření sdělení na politické plánování opírající se o důkazy a odkazující na výsledky solidních výzkumů.

1.10

uznává, že důkazy získané výzkumem, včetně důležité práce, kterou v této oblasti odvedla OECD, ukazují, že z dlouhodobého hlediska má předškolní vzdělávání a cílené dětské intervenční programy nejvyšší návratnost z celého procesu celoživotního vzdělávání, a to zejména pro nejvíce znevýhodněné skupiny;

1.11

připomíná však nutnost mezioborového přístupu, v němž mají klíčové povinnosti místní a regionální orgány, a lituje absence jejich uznání ve sdělení.

1.12

bere na vědomí, že členské státy a příslušné regiony EU mají různé vzdělávací systémy s odlišným přístupem; nicméně souhlasí s tím, že rané rozlišování žáků podle schopností v raném věku může určit jejich budoucí profesní a životní dráhu;

1.13

podporuje inkluzívní příležitosti celoživotního vzdělávání pro všechny, které by uznávalo nárok jednotlivých žáků chodit do školy a účastnit se vzdělávacích programů;

1.14

podotýká, že odložení kategorizace až na úroveň vyššího středoškolského vzdělávání společně s možností přestupu mezi různými typy škol může omezit segregaci a podpořit spravedlnost, aniž by se tím snížila účinnost, a rozvíjet nadání a schopnosti každého žáka;

1.15

soustavně se vyslovuje pro taková opatření v systému, která by pokud možno co nejdříve podporovala žáky se speciálními potřebami. Zdůrazňuje důležitost zastavení marginalizace od úrovně základních škol a podtrhuje hodnotu výměny zkušeností v této oblasti; zdůrazňuje, že součástí výuky by měly být výzvy pro všechny studenty a že škola musí poskytovat podněty pro všechny žáky. To platí jak pro slabší, tak i pro lepší žáky;

1.16

klade zvláštní důraz na potřeby imigrantů, kteří často mají problémy se zapojením do vzdělávacího systému, které souvisejí s nedostatečným vzděláním v zemi původu a s možnou neznalostí jazyka přijímající země. Vhodný přístup k této skupině vyžaduje také specifickou přípravu vyučujících.

1.17

je toho názoru, že motivace, dovednosti, schopnosti a platy učitelů a školitelů, dostupnost poradenských služeb a faktorů infrastruktury, jako jsou vhodné velikosti vzdělávacích skupin, jsou důležitými faktory přispívajícími k dosahování vysoce kvalitních výsledků vzdělávání;

1.18

pokládá za důležitý rozvoj pečujícího vzdělávacího prostředí, které podporuje individuální motivaci, snahu vyvinutou ve vzdělávacím procesu a důvěru ve vlastní úspěch. Rovněž podtrhuje potřebu zajistit zapojení rodičů do vzdělávacího procesu, přičemž konstatuje, že studentům se slabou podporou rodiny a vrstevníků více hrozí sociální vyloučení;

1.19

zdůrazňuje, že je důležité, aby opatření, která budou přijata ve prospěch rovnějšího přístupu a vhodného nakládání se zvláštními potřebami určitých skupin, zůstala v souladu s úsilím o zvýšení účinnosti a kvality výchovného systému; měly by vzniknout mechanizmy, které by pomáhaly udržet tempo vzdělávacího procesu;

1.20

zdůrazňuje nutnost dosáhnout ve vzdělávacích systémech rovnováhy mezi všeobecným základním vzděláním a nabídkou možných specializací. Uvedené všeobecné vzdělání by každopádně mělo zahrnovat evropskou kulturu a dějiny. V různých vzdělávacích systémech by také měla být věnována dostatečná pozornost klíčovým schopnostem pro celoživotní vzdělávání, které byly definovány a přijaty v doporučení Evropského parlamentu a Rady o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání.

1.21

souhlasí s tím, že zásadním faktorem v rychle se rozvíjející společnosti založené na znalostech je modernizace vysokoškolského vzdělávání. Ústavy vysokoškolského vzdělávání jsou základním prvkem „znalostního trojúhelníku“ vzdělávání, výzkumu a inovace, jelikož jejich úlohy jsou vzájemně provázány;

1.22

poukazuje tudíž na to, že instituce vysokoškolského vzdělávání by se měly více otevřít novým skupinám studentů, aby se zdůraznilo celoživotní vzdělávání a aby byl nabídnut větší přístup k akademickému vzdělávání, jež jsou základními podmínkami připravenosti na demografické a strukturální změny během příštích několika desetiletí;

1.23

uznává však, že růst počtu studentů a rostoucí náklady na vysoce kvalitní vzdělávání a výzkum musí být vyváženy zvýšením veřejného a případně soukromého financování. Místní a regionální úřady hrají klíčovou úlohu ve směrování financování k modernizaci systémů vysokoškolského vzdělávání, zejména prostřednictvím cíleného využívání evropských strukturálních fondů;

1.24

připomíná, že přístup k vysokoškolskému vzdělávání musí být pokud možno co nejvíce inkluzívní nejen z toho důvodu, aby zajistil budoucnost Evropy znalostí, ale aby sloužil i jako základ pro sociální soudržnost Evropy jako celku. Znovu zdůrazňuje široké poslání vysokoškolského vzdělávání zahrnující jeho přínos pro osobní naplnění a demokratické občanství, jakož i jeho úlohu při oživování kulturního dědictví (5);

1.25

konstatuje, že se sdělení soustředí na otázku školného jako prostředku ke zdokonalení financování a k povzbuzení vstřícného přístupu studentů a rodin k dosažení vysokoškolského vzdělání. Školné by se však nemělo stát faktorem pro vyloučení z finančních důvodů. Nicméně zdůrazňuje, že školné není nikdy izolovanou problematikou, ale že naopak je vždy zahrnuto do širšího kontextu různých faktorů souvisejících s finančními pobídkami nebo překážkami účasti na vysokoškolském vzdělávání. Vyzývá tudíž k širšímu kontextovému přístupu, který bude zohledňovat národní, regionální a místní zvláštnosti financování a daňových systémů, spíše než aby se zaměřil pouze na otázku školného.

1.26

souhlasí s Evropskou komisí, že jak naše populace stárne, je trvale vysoká nezaměstnanost mladých lidí v EU s ohledem na vyšší poptávku po vysoce kvalifikované pracovní síle nepřijatelná;

1.27

požaduje posílení a zlepšení prestiže systémů odborného vzdělávání a přípravy v zemích, ve kterých nejsou dostatečně vyvinuty, aby tak na jedné straně mohly být pokryty potřeby mladých, kteří hledají stabilní místo na trhu práce a na straně druhé potřeby trhu práce samotného;

1.28

podporuje návrh Komise týkající se jasných a různorodých možností vedoucích přes odborné vzdělávání a přípravu k dalšímu vzdělávání a zaměstnanosti a vítá konkrétní odkaz na zapojení místní a regionální úrovně do podpory partnerství zainteresovaných stran s cílem zvýšit kvalitu a význam veřejných programů odborné přípravy pro nezaměstnané a znevýhodněné frekventanty;

1.29

poukazuje na to, že vzdělávání učitelů a školitelů by mělo být aktualizováno, aby sloužilo potřebám stále vyzrálejší veřejnosti frekventantů. Je zapotřebí rozvíjet specifické pedagogické metody a materiály a při tom věnovat pozornost flexibilním způsobům poskytování přizpůsobeným frekventantům, kteří svou odbornou přípravu kombinují s profesními a rodinnými povinnostmi. V tomto kontextu budou politiky vzdělávání a odborné přípravy zasahovat do otázek sociální politiky, kde mohou místní a regionální orgány sehrát úlohu katalyzátoru;

1.30

zdůrazňuje potřebu všeobecného uplatňování strukturovaných mechanismů validace předchozího vzdělávání, zejména pokud jde o znalosti a schopnosti nabyté mimo formální vzdělávací systém. Tato validace by měla sloužit k dvojímu účelu: usnadnění zaměstnavatelnosti/sociálního začleňování a poskytnutí přístupu k dalšímu vzdělávání na základě zkušeností z předchozího vzdělávání;

1.31

v tomto ohledu vítá sdělení Evropské komise „Vzdělávání dospělých: na vzdělávání není nikdy pozdě“ a souhlasí s tím, že vzhledem k demografickým změnám v Evropě by měl být kladen větší důraz na vzdělávání dospělých s vhodně cílenými a efektivními investicemi;

1.32

v tomto ohledu zdůrazňuje, že regionální a místní úroveň v mnoha evropských zemích zastává klíčovou odpovědnost v oblasti vzdělávání dospělých a má přímý zájem na rozvíjení schopností pracovní síly. Proto vyzývá, aby byla místní a regionální úroveň více zapojena do činnosti týkající se vzdělávání dospělých na úrovni EU.

2.1

oceňuje potřebu specifického evropského rámce pro mechanismy doplňující vzdělávací kvalifikace pro odbornou kvalifikaci, a to v neposlední řadě z toho důvodu, že díky ERK pro celoživotní vzdělávání bude přechod mezi různými vzdělávacími možnostmi a možnostmi odborné přípravy transparentnější a viditelnější. Nicméně vzdělávací kvalifikace hrají důležitou úlohu při přechodu ze vzdělávacího prostředí do pracovního života, a nemohou být tudíž odděleny od otázek přípravy na trh práce;

2.2

upozorňuje Komisi, že je nutné přistoupit k systematickému vyhodnocování dopadu jejích legislativních návrhů na místní a regionální úrovni, zejména v oblastech, jako je vzdělávání a odborná příprava, jejichž provádění vychází v některých členských státech z pravomoci místních samospráv. Bylo by vhodné, kdyby toto vyhodnocení dopadu bylo zveřejňováno v plném znění na internetu ve všech úředních jazycích Evropské unie;

2.3

vítá rámec kvalifikací Komise a podporuje její dvojí cíl zlepšování transparentnosti kvalifikací a podpory mobility v Evropské unii; zdůrazňuje však, že ERK sám o sobě neposkytuje kvalifikace, ale že rámce kvalifikací jsou vytvářeny na národní/regionální úrovni. Příslušné místní a regionální orgány tudíž musí být zapojeny do uplatňování propojení národních/regionálních rámců kvalifikací a ERK;

2.4

souhlasí s Komisí, že národní a evropské rámce kvalifikací usnadní validaci vzdělávání ve všech souvislostech. Tento komplexní přístup vítá, jelikož připomíná potřebu uznat formální, neformální a informální vzdělávání v celoživotním vzdělávání, a souhlasí s tím, že pro podporu rovnosti příležitostí je to obzvláště důležité při uznávání klíčových schopností a dovedností nejvíce znevýhodněných lidí (6);

2.5

na ERK pohlíží jako na užitečný nástroj, který zvýší vzájemnou důvěru mezi národními a regionálními vzdělávacími systémy v Evropě, a jako na nástroj, který přispěje k mobilitě, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti vybízející k výměně znalostí a schopností napříč EU;

2.6

vyzývá však Komisi, aby vyjasnila vztah mezi úrovněmi kvalifikací, směrnicí 2005/36/ES a ustanoveními o certifikacích formálního a informálního vzdělávání, která již existují nebo která jsou v současné době formulována na národní a regionální úrovni (7);

2.7

navzdory širší perspektivě strategií celoživotního vzdělávání, zahrnujících cíle sociálního začleňování a zaměstnatelnosti i osobního naplnění, vítá přístup Komise k výsledkům vzdělávání orientovaný na výsledky, tj. popis kvalifikace, pokud jde o znalosti a schopnosti;

2.8

se domnívá, že kvalifikace by měly být srovnatelné nezávisle na vzdělávacím kontextu a poskytovateli vzdělání. Přístup zaměřený na výsledky vzdělávání usnadňuje srovnání kvalifikací v různých zemích a systémech vzdělávání a odborné přípravy, čímž usnadňuje úlohu místních a regionálních vzdělávacích orgánů v EU;

2.9

kromě toho mohou výsledky vzdělávání a deskriptory fungovat jako měřítka pro zajištění kvality, a mohou tak zdokonalovat evropskou spolupráci v oblasti zajištění kvality a vzájemného uznávání hodnotících rozhodnutí. Vítá tudíž v doporučení výslovné propojení mezi ERK jako transparentním nástrojem a obecnými zásadami zajištění kvality, jelikož tyto zásady zajištění kvality mohou hrát důležitou úlohu při budování vzájemné důvěry jako základu pro mezinárodní uznávání kvalifikací;

2.10

se vyslovuje pro podporu rámce spolupráce a šíření osvědčených postupů s cílem zřídit skutečnou nepřetržitou výměnu zkušeností. To by umožnilo využití pozitivních změn v členských státech, zejména na místní a regionální úrovni. Doporučuje tudíž podporu více celoevropských sítí šířících osvědčené postupy při podpoře přístupu k odborné přípravě zejména prostřednictvím místních a regionálních partnerství;

2.11

zdůrazňuje, že ERK by měl respektovat různorodost a silné stránky regionů a obcí v EU. Jako čtecí síť nebo překládací zařízení nebude ERK národní a regionální rámce kvalifikací nahrazovat, nýbrž doplňovat;

2.12

očekává, že zavedení Evropského rámce kvalifikací předvídatelným způsobem vyvolá další zásahy na úrovni Společenství a naléhavě žádá, aby v tom případě byla k otázce takových pozdějších zásahů vypracována hloubková analýza subsidiarity a proporcionality;

2.13

vyslovuje se pro používání jasných deskriptorů a jasnou koordinaci mezi stávajícími regionálními rámci kvalifikací a ERK.