30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 324/7

1.1

Jedná se o kodifikaci; přes některé formální úpravy nemění kodifikované texty právní předpisy uplatnitelné v době kodifikace, jež probíhá v souladu se stálými právními předpisy.

1.2

V rámci Evropy občanů mají zjednodušení a jasnost právních předpisů Společenství velký význam. Evropský parlament, Rada a Komise tedy zdůraznily nezbytnost kodifikovat legislativní akty, jež často procházely změnami, a v rámci interinstitucionální dohody rozhodly, že bude možné použít zrychlený postup. Akty, které jsou předmětem kodifikace, nemohou být podstatným způsobem změněny.

2.1

EHSV shledává, že návrhy Komise přesně odpovídají účelu zrychleného postupu týkajícího se kodifikace.

2.2

Je však třeba zvážit stabilizaci právních předpisů týkajících se autorských práv a práv s nimi souvisejících; užitečnost kodifikace je totiž zřejmá pouze tehdy, pokud by se právní předpisy týkající se dané oblasti již neměly zásadním způsobem vyvíjet.

2.3

S ohledem na stále se vyvíjející právní předpisy Společenství (zejména očekávání návrhů na „trestní opatření“) a na různě prováděné transpozice do vnitrostátních právních předpisů je však třeba konstatovat, že vyváženost mezi právem nositelů autorského práva a nositelů práv souvisejících s autorským právem a právem příjemců děl (veřejnosti, vědecké a univerzitní společnosti atd., tj. „spotřebitelů kulturních služeb“) není respektována, neboť práva příjemců chráněných děl jsou v mnoha členských státech stále více omezená. Těchto případů je celá řada, např. právo na soukromou kopii je zpochybněno hardwarovou či softwarovou ochranou řečenou DRM (digital rights management); zpětná kompatibilita pro účely vzájemné využitelnosti softwaru je zpochybněna ze stejného důvodu.

2.4

Tento nepříznivý vývoj pro „spotřebitele“ se zhoršuje zpřísňováním trestních sankcí v případě obejití DRM za účelem provedení soukromé nebo zálohové kopie.

2.5

EHSV se tedy domnívá, že kodifikační opatření v oblasti právních předpisů týkajících se autorských práv a práv s nimi souvisejících jsou předčasná, neboť právní předpisy Společenství by měly být znovu vyvážené, zejména s ohledem na Lisabonskou strategii. Navíc velká řada důležitých otázek byla ponechána subsidiaritě a vnitrostátní transpozice vykazují odchylky, u kterých hrozí, že budou překážkou volnému pohybu děl a „kulturních služeb“.

2.6

V současné fázi by tedy jednoduchá technická konsolidace provedená Úřadem pro úřední tisky umožnila objasnit stav platných právních předpisů v době konsolidace; tato technika může následně zasahovat do každé významné změny použitelného práva, aniž by případně ohrozila budoucí vývoj, jak by se dalo při volbě kodifikace předpokládat.

3.1

Výbor by si rovněž přál, aby se součástí práva Společenství stalo patřičné uznávání a přiměřená ochrana licencí, jako např. GPL (všeobecná veřejná licence) či licence „Creative Commons“ týkající se knih a umělecké tvorby. Takovéto licence poskytují uživatelům značnou svobodu, a co se týká např. GPL, tato licence spravuje značné množství uživatelského softwaru na informačních serverech (internetové směrovače, administrativa, podniky).

3.2

Tyto volnější uživatelské licence podporují šíření a úpravu děl uživateli a příjemci a zcela odpovídají cílům rychlého rozšiřování znalostí a technologií, což by mělo být charakteristické pro Lisabonskou strategii.

3.3

EHSV proto vyzývá Komisi, aby znovu zahájila úvahu, která se zřejmě ocitne na mrtvém bodě, jelikož Komise navrhuje pouze kodifikaci. Dále by měla uvažovat o iniciativách, které by daly díla k dispozici pro co nejširší veřejnost tím, že budou uznány svobodné licence a vyvážena práva mezi autory a uživateli v informační společnosti, aby byla posílena konkurenceschopnost a inovace Evropského společenství.