16.12.2006 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 309/10 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Provádění lisabonského programu Společenství: sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Více výzkumu a inovací – investice ve prospěch růstu a zaměstnanosti: společný přístup
KOM(2005) 488 v konečném znění
(2006/C 309/02)
Dne 12. října 2005 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajkou byla paní FUSCO.
Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.
1. Předchozí vývoj a souhrn sdělení Komise
1.1 |
Sdělení Komise si klade za cíl předložit společný přístup (1) k výzkumu a inovacím v rámci provádění lisabonského programu Společenství, který je součástí rozhodnutí Evropské rady v Lisabonu z března 2000, tedy učinit z EU do roku 2010 „ekonomiku založenou na znalostech, nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější na světě, schopnou trvalého ekonomického růstu doprovázeného kvantitativním a kvalitativním zlepšením zaměstnanosti a větší sociální soudržnosti“. Rada potvrdila návrh předložený Komisí ve sdělení „Směrem k evropskému prostoru výzkumu“ (2). |
1.2 |
Evropská rada v Barceloně ve svém usnesení z března 2002 stanovila cíl zvýšit investice EU do výzkumu a vývoje (V&V) na 3 % do roku 2010 a rovněž zvýšit podíl soukromého financování na 2/3, zatímco Evropská rada v Bruselu v březnu 2003 požadovala konkrétní činnosti. |
1.3 |
Komise ve svém sdělení z 30. dubna 2003„Investovat do výzkumu: akční plán pro Evropu“ určuje činnosti potřebné na státní a evropské úrovni v souladu s prvním sdělením ze září 2002 „Více výzkumu pro Evropu – směrem k 3 % HDP“ (3). První oficiální údaje o V&V ukazují, že v roce 2003 „intenzita V&V téměř stagnovala na 1,93 % HDP EU-25“. Stanoveného cíle dosáhly pouze Švédsko a Finsko. |
1.4 |
Evropská rada se angažovala v revidované Lisabonské strategii (4) v březnu 2005. Tato společná politická vůle byla znovu potvrzena v říjnu 2005 v Hampton Court na neformálním setkání evropských hlav států a předsedů vlád, se záměrem vyhovět výrazné potřebě silnější konkurenceschopnosti v globalizované hospodářské soutěži. |
1.5 |
Jedná se o první iniciativu Komise od okamžiku, kdy se připojila k obnovené Lisabonské strategii pro evropskou informační společnost 2010 (5) a žádá v ní členské státy, aby do poloviny října 2005 určily národní priority pro informační společnost ve svých Národních programech reforem a tak přispěly k cílům stanoveným ve sdělení o i2010. |
1.6 |
Oprávněnost možností a navrhovaných činností se zakládá na kontrastu mezi vnějším a vnitřním kontextem: na jedné straně nelítostná hospodářská soutěž; nepružnost a roztříštěnost národních trhů oproti potřebě vytvořit jednotný evropský prostor a umožnit mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků na straně druhé. Komise uznává, že její pravomoci v dané oblasti jsou omezené a usiluje především o úlohu „katalyzátoru“. |
1.7 |
Záměrem sdělení je posílit propojení mezi výzkumem a inovacemi, prostřednictvím politiky výzkumu orientované na získávání nových znalostí a jejich použití a také na rámcové podmínky výzkumu, a politikou inovací, která se zabývá přeměnou znalostí na ekonomickou hodnotu a v komerční úspěch. Ve snaze o lepší právní úpravy budou všechna opatření s potenciálním vlivem na konkurenceschopnost podrobena posouzení dopadu. |
1.8 |
Hodnocení připojené ke sdělení zvažuje tři možnosti politické cesty a volí třetí možnost: (6)
|
1.9 |
Akční plán navržený ve sdělení se skládá ze 4 částí:
|
1.10 |
19 činností se zaměřuje na tři hlavní oblasti: veřejnou politiku a právní úpravu, finance a daně (7) a úlohu soukromých aktérů (8). |
1.11 |
I když se zdá, že toto sdělení pokračuje ve stejném směru jako předchozí sdělení z roku 2003, Komise dodává, že národní programy reforem (NPR) se rozhodně staví na stranu výzkumu a inovací. Tyto NPR tedy budou podporovány financemi Společenství, zaměřenými na činnosti v evropském zájmu, radami pro koordinovaný rozvoj politik a rovněž zlepšenými platformami pro vzájemné výměny zkušeností, ve všech regionech, kde přeshraniční spolupráce dodává silnou přidanou hodnotu. Snahám v oblasti V&V je přiznán význam v Paktu stability, kde je u těchto výdajů povoleno přesáhnout 3 % deficitu. |
1.12 |
EHSV má také na paměti zprávu Esko Aho, i když ta není předmětem této konzultace a konstatuje, že v odstavci 3.1. nazvaném „více investovat do znalostí a inovací“ sdělení Evropské radě na jaře roku 2006 se Komise neodvolává na dokument KOM(2005) 488 v konečném znění, ale na zprávu Esko Aho. EHSV lituje, že tato zpráva nebyla předmětem konzultace ani předběžného posouzení a zahrnuje ji tedy do současné diskuse. |
1.13 |
V říjnu 2005 byla v Hampton Court jmenována skupina složená ze 4 osob, jejím koordinátorem byl určen pan Esko Aho. Zpráva z ledna 2006, zaslaná Komisi před jarním zasedáním Evropské rady 2006, obsahuje doporučení, jak zrychlit provádění iniciativ pro výzkum a inovace, organizovaných na evropské a národní úrovni. Zpráva vychází ze současného sdělení, ale navrhuje více integrace (možnost 2, SEC(2005) 1289). V březnu 2006 byla zpráva předložena Radě pro hospodářskou soutěž a Evropské radě v Bruselu. Ta zdůraznila význam zprávy Aho a požádala Komisi, aby do září 2006 provedla její posouzení (9). |
2. Obecné poznámky
2.1 |
EHSV vítá toto sdělení, jehož výchozím bodem je Partnerství pro růst a zaměstnanost, neboť usiluje o pokrytí celého spektra výzkumu a inovací, včetně inovací netechnologických. Navrhuje činnosti, které by přesáhly 3 % z Barcelony (10), popisuje v hlavních rysech závazky přijaté Společenstvím a podrobně pojednává o probíhajících či plánovaných podpůrných opatřeních pro výzkum a inovace (11). |
2.2 |
Jak sdělení zmiňuje, celosvětový konkurenční tlak pro přilákání investic do výzkumu a inovací neustále roste, včetně rozvojových zemí jako Čína, Indie a Brazílie. „Rozdíl v objemu investic do výzkumu mezi Evropskou unií (EU) a Spojenými státy již přesahuje 120 miliard eur ročně a rychle se prohlubuje“ (12) . Co se týče Evropy, žádný členský stát nemůže dosáhnout izolovaně konkurenceschopnosti v potřebném měřítku. Nadnárodní spolupráce je jediným způsobem, jak podpořit výzkum a inovace a zužitkovat je v oblasti růstu a zaměstnanosti. Navíc jsou výzkum a inovace nutné k tomu, aby bylo hospodářství EU učiněno udržitelnějším, nacházením řešení po hospodářský růst, sociální rozvoj a ochranu životního prostředí. |
2.3 |
S akčním plánem začala většina členských států zavádět národní opatření pro podporu V&V v soukromém sektoru a cíle, které by měly vést k nárůstu investic do výzkumu na 2,6 % HDP v roce 2010. Daňová zvýhodnění zde nabývají zvláštního významu (13). Přesto však intenzita výzkumu v EU více méně stagnuje, a to i v soukromém sektoru. Situace je naléhavá. |
2.4 |
Ospravedlnění činnosti vede k diskusi o srovnání produktivity mezi státy EU a dalšími zeměmi. |
2.4.1 |
V prvé řadě existuje několik definic produktivity (poměr mezi vyrobeným množstvím produktu nebo služby a počtem jednotek použitého výrobního faktoru). Nejčastěji používaný způsob měření je jednofaktorový – práce, kde za ukazatele slouží hodinová produkce pracovníka v průmyslovém sektoru. Tento údaj lze snadno získat, avšak má pouze dílčí výpovědní hodnotu a kapitál je v tomto pojetí chápán jako faktor mimo výrobní proces. |
2.4.2 |
Zadruhé je třeba nezobecňovat srovnání mezi Evropou a Spojenými státy, ale rozlišovat podstatné rozdíly podle sektorů a států, a to i uvnitř země jako jsou Spojené státy. V Evropě existují konkurenceschopné sektory a země, jejichž produktivita vykazuje výrazný pokrok. Podle údajů O'Mahonyho a van Arka (2003) platí pro EU jako celek, že výpočty nákladů na jednotku práce ve zpracovatelských odvětvích ukazují, že EU není vůči Spojeným státům konkurenceschopná v odvětvích vyspělé technologie, ale v jiných sektorech konkurenceschopná je. Nicméně, hlavním zdrojem konkurence v tradičních odvětvích průmyslu nejsou Spojené státy, ale nízké platy ve třetích zemích, což na EU vyvíjí značný tlak. Dosi, Llerena et Labini (2005) jsou kritičtějšího názoru a mají za to, že potřeba evropské průmyslové politiky by neměla být považována za tabu. |
2.4.3 |
Za třetí, multifaktorová produkce či total factor productivity (TFP) by byla nejlepším měřítkem, „získaná přizpůsobením HDP, do nějž budou zahrnuty rozdíly ve všech použitých vstupních datech“ (Calderon, 2001), a umožnila by lepší srovnání mezi zeměmi. K objasnění rozdílu v produktivitě mezi zeměmi rozčlenily empirické studie determinanty růstu produktivity práce a/nebo celkového faktoru do tří skupin. Avšak, s ohledem na vzájemnou závislost mezi zeměmi Calderon potvrzuje, že rozdíly v TFP mezi zeměmi se zdají být důsledkem rychlosti šíření technologie (prostřednictvím obchodu, přímých zahraničních investic nebo migrací) (14). |
2.4.4 |
Pokud je rozdíl způsoben zajištěním rychlosti šíření, pak by inovativní MSP byly pro šíření nezastupitelné a současně vytvářely nové trhy. Ze stejného důvodu by volba strategických priorit pro výzkum a inovace mohla podpořit rychlejší šíření znalostí. |
2.4.5 |
Zajištění kvalifikovaného personálu a lokalizace investic podniků jsou v centru pozornosti jak ve Spojených státech, tak v Evropě, především v porovnání s Čínou, která sama musí čelit realitě chybějících 75 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, aby mohla přejít k hospodářství založenému na službách. |
2.5 |
Existují tedy dva celkové přístupy, které ovlivňují volbu politik. Na jedné straně stojí naléhavé potřeby organizační inovace, nutné jako předpoklad pro technickou inovaci (Lam 2005 a OECD 2005), což platí také pro evropské instituce (Sachwald 2005, Sapir a kol. 2003, Esko Aho 2006); na druhé straně lze za důvod, kvůli kterému podniky v Evropě nedostatečně investují do V&V a inovací, označit chybějící trh otevřený inovacím („innovation-friendly“), na který je možné nové výrobky a služby uvést (Esko Aho 2006). EHSV nicméně konstatuje, že podnikatelský duch a ochota brát na sebe rizika jsou i nadále nezbytné. |
2.6 |
Neschopnost trhu podněcovat inovace je v literatuře běžně uznávaným jevem, který popsali Arrow (1962), Dasgupta a Stiglitz (1980). Rámcové programy Komise se do značné míry zakládaly na účelnosti aktivní podpory mikroúrovně ve V&V podniků, formou smíšené podpory V&V a podpory spolupráce při překonávání nejhůře odstranitelných překážek (usnadnění hledání partnerů a podpora společných dynamik, vedoucích mimo jiné k výhodám jako market entry, downstreaming a úspory z rozsahu). Tyto iniciativy se však ukázaly jako nepostačující k rozproudění udržitelné inovační dynamiky v celé EU. |
2.7 |
EHSV tedy vítá důraz, který Komise klade na střední, sektorovou a přeshraniční úroveň. Nástroje partnerství, sítě, uskupení, aglomerace, fóra a diskuse mají významnou úlohu ve vytváření vazeb, vnějších kontaktů a vedlejších efektů mezi podniky a organizacemi a rovněž geografických kontaktů pro usnadnění inovací. Tento druh koordinace povede ke snazšímu určení faktorů ovlivňujících úroveň investic a inovací a také kritických bodů. |
2.8 |
Nicméně, navrhovaný přístup a činnosti nejsou doplněny o rozpočtové údaje, přestože k jejich úspěšnému uplatňování budou potřeba značné zdroje a koordinační kapacity. Navíc, na stejné straně, kde Komise činí jedinou zmínku o tomto sdělení ve svém sdělení jarní Evropské radě 2006, rovněž připomíná, že „legislativní návrhy budou mít očekávaný účinek až poté, co je schválí Rada a Parlament. Kromě toho značná část činností financování podléhá konečnému upřesnění a provádění finančních výhledů na období 2007-2013“. Navrhované činnosti „jsou tedy pouze informativní povahy“. |
2.9 |
EHSV vyzývá Komisi, aby co nejdříve udala rozpočtové dopady a zároveň vytvořila jasný systém monitorování a posouzení tohoto sdělení s přesným datem, např. v roce 2008. Kromě toho považuje EHSV za nutné, aby Komise vydala zprávu, zahrnující všechny zprávy skupin expertů v přímé souvislosti se sdělením, a také hodnocení vyslovených doporučení. Tyto údaje by měly být logicky spjaty se zvolenou možností a vybranými činnostmi. Konečně, ve snaze o překonání existující roztříštěnosti by bylo vhodné mít k dispozici přehled osob, odpovědných za koordinaci činností navržených v dokumentu KOM(2005) 488 na všech úrovních, v regionech, členských státech a evropských institucích. Komise vyvinula pozoruhodné úsilí v podobě Trendcharts pro každou zemi, v nichž jsou instituce zabývající se výzkumem a inovacemi popsány, což by mohlo sloužit jako výchozí bod k sestavení zmíněného přehledu. Bylo by rovněž zajímavé zvážit zkušenosti „virtuální agentury“ pro výzkum a inovace ve Spojených státech. |
2.10 |
EHSV navíc konstatuje, že hlavní pojmy (výzkum, inovace, znalosti a technologie) nejsou ve sdělení definovány. K vyslovení podobných definic však Komise podporovala transevropský výzkum, Eurostat a OCDE definovaly inovace. Poslední „European Innovation Scorebord“ věnovaný poměru mezi vstupními a výstupními daty o inovacích rozvíjí myšlenku „inovační účinnosti“ (innovation efficiency) a považuje V&V za vklad do inovací. Navíc by bylo třeba lépe rozlišovat mezi činnostmi zaměřenými na výzkum a inovace jako takové a politikami pro podporu podmínek k vytváření inovací (např. odborná příprava, přijímání a začleňování pohyblivých lidských zdrojů, podpora MSP a znevýhodněných regionů při zavádění IKT, kde jsou náklady proporcionálně vyšší než pro ostatní aktéry). Tedy mezi inovací chápanou jako nové výrobky a služby na trhu a inovací jako procesem. První z nich je nezbytnou podmínkou, avšak nestačí k zajištění dynamického endogenního růstu. |
2.11 |
EHSV celou problematiku velmi aktivně sleduje, prostřednictvím několika stanovisek přijatých v rozsáhlé oblasti, kterou dokument KOM 488 pokrývá. Z nedostatku místa EHSV pouze stručně připomíná svá stanoviska, zejména k evropskému prostoru výzkumu, ve kterých již byla zmíněna všechna témata obsažená v KOM 488 (CESE 595/2000), a zejména v bodě 7 o „výzkumu a technologické inovaci“ a v bodě 8 o potřebě „výměn pracovníků mezi výzkumnými středisky a průmyslem“. |
2.12 |
Stanovisko EHSV 724/2001 o vědě a společnosti upozorňovalo na úlohu základního výzkumu ve většině velkých objevů. Stanovisko EHSV o základním výzkumu v Evropě (15) a jeho provázanosti s aplikovaným výzkumem zdůrazňuje v bodě 2.5 problematiku patentů, kde EHSV konstatuje naléhavost vytvoření „evropského“ systému pro patenty, který by podobně jako v USA uznával dodatečné období mezi vědeckým zveřejněním objevu a patentem pro jeho využití. Patent Evropské unie musí být rychle získatelný a náklady na jeho udělení nízké. EHSV lituje jeho opoždění způsobené jazykovými otázkami. |
2.13 |
Stanovisko EHSV o výzkumných pracovnících v evropském prostoru výzkumu podporuje Evropskou chartu vědeckého pracovníka (16) a v bodě 5.4 také nezbytnost výměn mezi akademickým a průmyslovým světem. Doporučuje lépe zhodnotit experty s dlouholetou zkušeností, spolu s kompatibilitou a uznáním několika složek sociálního zabezpečení a bydlení a přitom zajištění rodinné soudržnosti v bodě 5.5.5. Stanovisko EHSV k vědě a technologii (17); k 7. rámcovému programu pro výzkum, u kterého Výbor konstatoval jeho význam, financování a rozčlenění do podprogramů a 9 námětů pro výzkum, k nimž EHSV (18) vydal zvláštní stanoviska (19). |
2.14 |
Ve svém stanovisku ke konkurenceschopnosti a inovaci 2007-2013 (20) konstatuje EHSV význam zapojení MSP a sociálních partnerů do inovace (21). Aby mohly úspěšně inovovat, musí být důkladně zapojeny. Připravované stanovisko o politickém rámci k posílení zpracovatelského průmyslu EU oceňuje důraz kladený na odvětví, avšak připomíná, že koordinace vyžaduje zdroje a přitom není v rozpočtu zahrnuta a doufá, že bude věnována nutná pozornost kvalifikaci pracovníků, jež zůstává meziodvětvovou otázkou. Tato integrovanější průmyslová politika je velmi důležitá: „zaměstnává více než 34 milionů osob a představuje více než 80 % výdajů do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru v Evropské unii“. |
3. Konkrétní připomínky
3.1 |
EHSV schvaluje zejména snahy Komise o evropský konkurenceschopný systém duševního vlastnictví a o pravidla pro šíření výsledků výzkumu (2007-2013) a doporučuje věnovat zvýšenou pozornost řízení inovačních patentů nástroji zmíněnými v bodě 2.7. |
3.2 |
Lepší systém šíření znalostí je pro konkurenceschopnost otázkou zásadní důležitosti. Je třeba zaznamenat iniciativu Centra pro přenos informací (Innovation Relay Centres) a nápad Komise využít kupónů pro MSP v rámcovém programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) pro poradenské služby v jejich inovativních strategiích. Přeshraniční uskupení by toto šíření usnadnily a jejich význam bude uznán v příštím sdělení o uskupeních v Evropě. Od roku 2006 budou uskupení zanášena do databáze. |
3.3 |
EHSV trvá na významu sociálního rozměru inovací a na zhodnocení lidského a sociálního kapitálu jako hnací síly výzkumu a inovace a doufá, že se v příští verzi příručky z Osla (OECD-Eurostat) objeví odpovídající statistiky, včetně ukazatelů pro kvalifikované lidské zdroje a pro ostatní místa – univerzity a další vzdělávací instituty a smíšené platformy průmysl/státní organizace/univerzity jako hnací síly inovace. |
3.4 |
Pokud jde o státní podpory pro inovaci, jež by měly podstatný povzbudivý účinek na výdaje podniků do výzkumu, EHSV vítá pozornost věnovanou MSP a žádá Komisi, aby chápala vytváření pracovních míst jako investici do výzkumu a inovace, pokud je tato pracovní místa mají za přesně stanovený cíl. EHSV rovněž zdůrazňuje potřebu podporovat začátky inovativních MSP s využitím nástrojů jako jsou fondy rizikového kapitálu a zapojením Evropského investičního fondu. |
3.5 |
Vzhledem k celosvětové hospodářské soutěži zmíněné v bodě 2.4.5 je dostatek odpovídajících lidských zdrojů na všech úrovních důležitým faktorem pro inovaci. Sdělení se zaměřuje na vědecké zdroje. Avšak bylo by třeba pojednat rovněž o kvalifikovaných nevědeckých místech. Je třeba rovněž vyvážit nabídku a poptávku specifických kvalit a znalostí podle potřeb odvětví. K dosažení účinných a rychlých řešení by však bylo třeba zapojit všechny sociální partnery a zainteresované subjekty. EHSV vyzývá Komisi, aby na toto téma zahájila diskusi. |
3.6 |
Podobně by k dosažení mobility bylo nutné učinit pokrok v oblasti společných evropských listin kompetencí, potřebných pro každý sektor či téma a neopomenout kvalitativní rozměr vzdělávání (hodnoty, rovné příležitosti). Vzhledem k tomu, že se generální ředitelství pro zaměstnanost a pro vzdělávání a kulturu zabývají rovněž otázkou „lidských zdrojů“, bude třeba zahrnout jejich iniciativy pro výzkum a inovaci do současného sdělení, s cílem pokrýt celé spektrum problematiky. |
3.7 |
EHSV vybízí Komisi k podpoře výzkumu a inovací ve všech možných odvětvích; problémy spojené s konkurenceschopností neexistují jen v odvětví vyspělých technologií. Strategické řízení změn, jež je důsledkem rozsáhlého zavádění nových technologií v MSP by mohlo být zapojeno do navrhovaných činností. Účast sociálních partnerů a dalších zainteresovaných subjektů by pro něj byla zásadní. |
3.8 |
EHSV souhlasí se zprávou Esko Aho v konstatování, že se podnikům s více než 250 zaměstnanci nedostává přiměřené pozornosti. Jedním z důvodů je pravděpodobně příliš úzce vymezená definice MSP oproti jejímu vymezení ve Spojených státech a Japonsku. EHSV se domnívá, že zvýšená pozornost financování inovativních MSP je nezbytnou podmínkou k vytvoření evropské inovační ekonomiky zahrnující sociální soudržnost. Není žádným překvapením, že se region Paxis Emilia Romagna objevuje mezi nejaktivnějšími, i když jiné ukazatele inovace v Itálii byly méně příznivé. Služby na podporu podnikání musí být rovněž specializovány, aby vyhovovaly zvláštním charakteristikám MSP v jejich nejrůznějších formách (kooperativy, další podniky sociální ekonomiky, atd. ) |
3.9 |
EHSV by si přál, aby Komise zmínila činnosti pro výzkum a inovace s jinými regiony. Komise již zaujala globální přístup v TrendCharts a několika iniciativách. Po sdělení 346 z 25. června 2001 o „Mezinárodní dimenzi evropského regionu výzkumu“ (European Research Area-ERA), sekce INCO FP6 výslovně povzbudila zapojení třetích zemí, a tento trend bude zřejmě pokračovat i v FP7. Tyto činnosti by mohly být zhodnoceny ve zvláštním programu. Rovněž úloha městských prostředí a hlavních měst v inovaci si zasluhuje další studie. |
3.10 |
EHSV doporučuje Komisi uvážit načasování mezi technologickými investicemi, liberalizací a restrukturalizací, neboť podniky, především ty větší, musí promyslet změny v kontrole souběžně s potřebou investic do výzkumu a inovace (např. v otázkách energetiky, dopravy a síťových průmyslů). |
3.11 |
EHSV navíc varuje, že by mohlo být nutné nalézt potřebnou rovnováhu mezi podporou inovace zaměřené společně na marketing a licensing nových výrobků a služeb podniky a mezi právem hospodářské soutěže. |
3.12 |
EHSV považuje inovaci za vklad do konkurenceschopného hospodářství se sociální soudržností a nikoli za výsledek sám o sobě. Dobře si vědom skutečnosti, že se jedná o výzvu, Výbor žádá Komisi, aby sestavila statistiky a podporovala studie s cílem lépe změřit vazby mezi inovací, konkurenceschopností a sociální soudržností a tak jasným a účinným způsobem ohodnotit výsledky a přesvědčivě je sdělit evropským občanům. Jak již bylo řečeno jinde: vytvořte ambiciózní konstrukci, technologicky odvážné úkoly, ospravedlnitelné pro jejich vnitřní sociální a politickou hodnotu (Dosi a kol., 2005). |
3.13 |
Vzhledem k tomu, že chápeme inovaci jako systém, EHSV žádá Komisi, aby koordinovala svou činnost s Evropskou investiční bankou (EIB) a tak zajistila spolupráci mezi programy EIB, Evropským investičním fondem, sedmým rámcovým programem pro výzkum a rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), aby byla inovace dynamickým a dobře strukturovaným systémem. |
V Bruselu dne 5. července 2006.
předsedkyně
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Anne-Marie SIGMUND
(1) SEC (2005) 1289, příloha k dokumentu KOM (2005) 488 v konečném znění; hodnocení dopadu, ve kterém Komise zvolila 3. možnost společného přístupu.
(2) Úř. věst. C 204, 18.7.2000.
(3) KOM(2002) 499 v konečném znění.
(4) „Společně k růstu a zaměstnanosti. Nový začátek lisabonské strategie“. [KOM(2005) 24 v konečném znění] z 2.2. 2005 a „Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství“, (KOM(2005) 330 v konečném znění) z 20.7.2005.
(5) KOM(2005) 229 v konečném znění a SEC(2005) 717 z 1. června 2005„i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ pro podporu růstu a zaměstnanosti v průmyslech informační společnosti a sdělovacích prostředcích.. Tento sektor hospodářství EU přinesl 40 % zvýšení produktivity a 25 % zvýšení HDP v EU.
(6) SEC (2005) 1289, posouzení dopadu.
(7) Mobilizace veřejných a soukromých zdrojů, daňové úlevy, evropské strukturální fondy, přístup MSP k financování.
(8) Partnerství mezi univerzitním a průmyslovým světem, póly a uskupení, proaktivní služby na podporu podnikání a inovační služby.
(9) Závěry předsednictví Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. a 23. března 2006.
(10) INI/2006/2005: 12.10.2005, podle analýzy KOM(2005) 488 provedené Evropským parlamentem.
(11) SEC(2005) 1253 příloha k dokumentu KOM(2005) 488 v konečném znění, „Kroky k provádění“.
(12) KOM(2003) 226 v konečném znění, bod 2.
(13) Osm členských států je již zavedlo a představují 13 % přímých investic do výzkumu v těchto zemích.
(14) Tamtéž, Calderon 2001, str. 19.
(15) Úř. věst. C 110, 30.4.2004.
(16) Úř. věst. C 110, 30.4.2004.
(17) Úř. věst. C 157, 26.6.2005.
(18) Úř. věst. C 65, 17.3.2006.
(19) Nanotechnologie, biotechnologie, výzkum zdraví, informační technologie, výzkum energie (včetně výzkumu nukleární energie), kosmický a bezpečnostní výzkum.
(20) Úř. věst. C 65, 17.3.2006.
(21) „V Evropě spadá 98 % podniků do kategorie malých a středních podniků (MSP). Zajišťují 55 % pracovních míst v soukromém sektoru a disponují značným inovačním potenciálem co se týče výrobních postupů, výrobků a také služeb“.