9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/46

1.1

EHSV je spokojen s obsáhlou a podrobnou prací Komise na zjednodušení správních postupů. Upozorňuje však na určitý nesoulad mezi formulací uvedenou na začátku důvodové zprávy („předmětem této předlohy ... [jsou] ... změny technické povahy, které lze podle současného finančního nařízení předložit“) a konkrétním dosahem četných ustanovení.

1.1.1

Mnoho změn „technické povahy“, které se týkají vztahů s podniky a občany mají význam a dopad „politického“ charakteru: vyšší transparentnost, zjednodušení postupů, rychlejší odpovědi a větší důvěra vložená do sociálních partnerů jsou známkami vývoje „vlády“ veřejné správy, se kterou není možné nebýt spokojen.

1.2

Na druhé straně EHSV musí připomenout nutnou obezřetnost. Přání podpořit sociální partnery nesmí být odděleno od myšlenky, že správce veřejných financí by měl mít omezenou flexibilitu, která spočívá v možných ztrátách, měření prokázaných úspor, nebo jinými slovy v provádění obtížného, ale nutného, odhadu rizik. To by mohl být pro zadavatele nepopulární úkol, ale zdála se to být jediná logicky schůdná cesta.

2.1

Předložený dokument stanovuje prováděcí pravidla k platnému finančnímu nařízení č. 1605/2002, ale v zájmu zkrácení prováděcích lhůt přihlíží také k různým změnám technické povahy, které zavádí nový návrh nařízení rady o finančním nařízení (1), který se právě přijímá. Posledně uvedeným dokumentem se již EHSV zabýval v jednom ze svých stanovisek (2).

2.2

V souladu s přístupem zaujatým v předchozím stanovisku se EHSV zdrží komentářů k aspektům čistě technicko-účetní povahy, kterými se mohou lépe zabývat institucionální orgány, které jsou k tomu profesně způsobilé a mají přímé zkušenosti. EHSV se místo toho soustředí, jako v minulosti, na pravidla, která mohou mít dopad na třetí strany (organizace občanské společnosti), které mají vazby na evropské instituce.

2.3

Tři zásady technicko-účetní povahy, tj. zásada jednoty rozpočtu, zásada ročního rozpočtu a zásada zúčtovací jednotky, se v zásadě nemění, ale jsou pouze upraveny nebo upřesněny. Co se týče čtvrté zásady – řádného finančního řízení, předloha nařízení se inspiruje již používanými kritérii, ale lépe formuluje obsah hodnocení ex ante a uvádí přesnější směry pro rozsah hodnocení ex ante, průběžného hodnocení a hodnocení ex post ve světle zásady proporcionality. EHSV bere na vědomí, že Komise vyjádřila záměr přeformulovat priority hodnocení, „aby byly zaměřeny na návrhy mající skutečný dopad na podniky a občany“. To je prohlášení, na které se dá pohlížet pouze s živým uspokojením.

2.4

Na stejné citlivostní úrovni pro očekávání podniků a občanů, ale také s co největší pozorností k rozumnému využití veřejných financí, Komise zdůrazňuje příležitost hodnotit pilotní projekty a přípravné akce, pokud předchází nějakému programu. Pro účely zjednodušení postupů by hodnocení každopádně nemělo být opakováno, pokud projekty nebo akce byly již hodnoceny, tak, jak je tomu v případě společných akcí Komise a členských států.

3.1

Poznámky, které EHSV uvedl v již uvedeném stanovisku k návrhu nařízení, samozřejmě platí také pro prováděcí pravidla. Na jedné straně je třeba nalézt uspokojení ve zjednodušení postupů a ve větší flexibilitě kritérií pro uplatňování předpisů, na straně druhé by však tendence považovat každou konečnou hodnotu nižší než stanovený práh za „nevýznamnou“ nebyla přijatelná. Jinými slovy, EHSV souhlasí se zvýšením limitů, do jejichž výše byly zjednodušeny postupy, ale to nemusí znamenat, že úroveň pozornosti a kontrol výdajů se může stát pružnější v přesvědčení, že eventuální materiální škoda by prakticky neovlivnila celkový rozpočet.

3.2

EHSV, aniž by se chtěl odvolávat na zneužívané a příliš často proklamované zásady veřejné mravnosti, chce upozornit na nebezpečí poklesu pozornosti týkající se řádnosti výdajových operací, jejichž částky jsou považovány za „malé“, především co se týče veřejných zakázek a grantů. Zjednodušení postupů by nemělo ve veřejnosti vzbudit dojem, že je možné najít méně legitimní způsoby získání finančních zdrojů od veřejné moci. Takovým dojmem by utrpěl image Evropy.

3.3

Účelným prověřením právoplatnosti současných či budoucích zjednodušení nebo jejich případných slabin by podle EHSV byla pozorná konzultace zpráv OLAFu ze strany účetních orgánů Komise. Podrobnosti o odhalených podvodech by mohly poskytnout cenné informace.

4.1

Nový článek 85a se týká odvolacích prostředků třetích stran proti rozhodnutí Komise, které ukládá pokutu, omezení nebo sankci. V zájmu ochrany zájmů Společenství má účetní žádat, aby dlužník složil předběžnou zálohu dané částky nebo finanční záruku (neboli kauce). Záruka by měla předpokládat, že v případě neúspěchu opravného prostředku zaplatí ručitel částku požadovanou zadavatelem okamžitě, nepodmíněně a bez nutnosti předchozí žaloby na dlužníka. Technicky se jedná o záruku vykonatelnou po první výzvě v souladu se zásadou „solve et repete“, kterou uplatňují mnohé daňové správy a která je běžná při zadávání veřejných zakázek.

4.1.1

EHSV nemá zvláštní námitky proti tomuto druhu záruk. Zaznamenává pouze, že záruka vykonatelná po první výzvě je nákladnější než normální záruka a že provize jsou úměrné k délce platnosti záruky. Vzhledem k finanční zátěži pro dlužníka by postupy na prověření opravných prostředků měly být oproti stávající situaci rozumně urychleny. Tento aspekt, na který si stěžují sociální partneři, přestože se přímo netýká finančního nařízení ani jeho prováděcích předpisů, by měl být předmětem pozorného prověření v rámci vztahů mezi správními orgány a třetími stranami.

4.2

Nový článek 90 mimo jiné stanoví, že v případě veřejných zakázek a grantů spojených s odvětvovými programy samotné schválení ročních pracovních programů představuje rozhodnutí o financování, které je nutné k začlenění nezbytných výdajů do rozpočtu Společenství. Toto ustanovení i přes svoji vnitřní účetně-správní povahu umožňuje urychlení postupů na přidělování finančních prostředků a jako takové by podle EHSV mohlo mít příznivý dopad na věřitele či příjemce.

4.3

Článek 129 stanoví, že by mělo být zjednodušeno zadávání veřejných zakázek týkajících se částek nižších než uvedené limity. V praxi to znamená, že pokud částky, o které se jedná, nejsou významné, má zadavatel právo zahájit vyjednávací řízení (jasněji řečeno soukromé jednání), poté co vyslechl různé zájemce. Konkrétně se jedná o:

V praxi toto nové ustanovení není inovační, ale omezuje se na aktualizaci limitů stanovených v předchozích předpisech tím, že je zvyšuje.

4.3.1

Následující články 130 a 134 zavádějí nicméně několik zjednodušení. Na základě prvního může zadavatel v případě zakázek o hodnotě nižší než 60 000 eur omezit dokumentaci týkající se výzvy k podávání nabídek na to, co je nezbytně nutné (zjevně podle vlastních kritérií a na vlastní zodpovědnost). Na základě druhého může být dokumentace prokazující podmínky nutné pro účast na zadávacím řízení nahrazena čestným prohlášením, s výhradou práva zadavatele vyžádat si později důkazy potvrzující původní prohlášení.

4.3.2

Další zjednodušení v článku 134 představuje zproštění od předložení dokumentace, pokud již byla předložena za jinými účely stejnému nebo jinému zadavateli před méně než šesti měsíci. Také v tomto případě se dokumentace nahradí čestným prohlášeným.

4.3.3

Další zjednodušení uvádí odstavec 135 a týkají se dokumentace prokazující finanční, hospodářské, technické a odborné způsobilosti zájemců. Článek stanoví, že zadavatel se může na základě vlastního posouzení rizik rozhodnout, že tuto dokumentaci nebude vyžadovat. Toto právo je však omezeno na zakázky o hodnotě 60 000 eur nebo nižší, pokud slouží pro účely samotného zadavatele, nebo na zakázky jakékoliv hodnoty (případ od případu), pokud slouží pro účely třetích stran. Další omezení spočívá v zákazu provádět při nevyžádání dokumentace platbu předběžného financování nebo průběžnou platbu. To je záruka pro zadavatele, ale podmínka pro protistranu, která by se mohla rozhodnout dokumentaci přesto předložit, aby se případně vyhnula značné finanční zátěži.

4.3.4

EHSV souhlasí s těmito ustanoveními, která mají usnadnit mechanismy zadávání zakázek relativně nízké hodnoty, jenž jsou pro zájemce a zadavatele nákladné. Upozorňuje však, že je nutný pečlivý dohled, aby se zamezilo případným zneužitím, která jsou tím lákavější, čím jsou postupy flexibilnější.

4.4

V prováděcích předpisech se k otázce grantů přistupuje v duchu otevřeném k sociálním partnerům a, jak je možné vyvodit ze souhrnu ustanovení, i s ohledem na povahu příjemců. Prvním opatřením stanoveném v článku 164 je, že pokud se jedná o částky ve výši 25 000 eur nebo nižší, má schvalující osoba právo vyžadovat velmi zjednodušenou dokumentaci. S tímto postupem EHSV souhlasí, ale musí zdůraznit na jedné straně závažné odpovědnosti, které doléhají na schvalující osobu, a na druhé straně nebezpečí, že v určitých případech bude toto zjednodušení zmařeno pochopitelným váháním při jejich přijímání.

4.5

Cílem různých dalších ustanovení je usnadnit nebo uvolnit subjektům různého druhu přístup k prostředkům Společenství. Článek 168 pro tento účel v případě subjektů majících de jure nebo de facto monopolní postavení stanovuje jednoduché neformální šetření, z kterého vzejde prohlášení odůvodněné schvalující osobou. Článek 162, který určoval granty na provozní náklady (bez snížení v případě obnovení) pro organizace, které slouží účelům obecného evropského zájmu, rozšiřuje seznam možných příjemců na organizace činné ve výzkumu a inovacích a v prosazování občanství. Článek 172 umožňuje schvalující osobě připustit spolufinancování ve formě věcného plnění (jako např. dobrovolné práce) jako příspěvek financovaného subjektu.

4.5.1

EHSV vítá s potěšením tato ustanovení, opět však připomíná, že flexibilita předpisů s sebou přináší rizika pro rozpočet Společenství, zodpovědnost schvalujících osob a potřebu posílit kontroly.

4.6

Řada dalších ustanovení je zaměřena na zjednodušení postupů. U všech školských zařízení (a nejen u těch, která poskytují střední nebo vyšší vzdělání, jako v minulosti) odpadá povinnost podrobit se kontrole finanční způsobilosti (článek 176). V případě grantů o hodnotě nižší než 25 000 eur může schvalující osoba do dohody zařadit pouze omezené množství bodů (článek 164). Článek 173 navíc upouští od povinnosti předložit důkaz o externím auditu u grantových dohod o hodnotě nižší než 750 000 eur, u grantů na akce nižších než 100 000 eur a u dohod s více příjemci, kteří ručí společně a nerozdílně.

4.6.1

EHSV chápe vůli co nejvíce zjednodušit postupy a v zásadě s ní nemůže nesouhlasit. Klade si však otázku, zda se v tomto směru nezachází příliš daleko. Jedna věc je osvobodit subjekty od předkládání nákladné a někdy i nadbytečné dokumentace, druhá věc je vzdát se možnosti poznat finanční situaci subjektů, kterým jsou udělovány granty, v mezích, které se zdají rozhodně vysoké, zejména v případě článku 173. Řídícím kritériem by vždy mělo být dosažení spravedlivé rovnováhy mezi očekávanými přínosy (úspora času a peněz Komise a občanů) a případnými výdaji (ztráta veřejných financí vypočtená na základě pravděpodobnosti a objemu rizika).

4.7

Kritérium obezřetného uvážení rizik uvedené v předchozím odstavci bylo však pravděpodobně bráno v úvahu u předběžného financování. Záruka (kauce nebo jiná) se požaduje obecně pro všechna předběžná financování, která mají hodnotu grantu, a která přesahují 80 % hodnoty grantu a mají hodnotu vyšší než 60 000 eur.

4.7.1

EHSV se domnívá, že výše uvedený předpis inspirovala kritéria obezřetnosti uvedená v odstavci 4.6.1. Klade si však otázku, proč by nebylo možné uplatnit tato kritéria také pro opravdové granty (např. v případech uvedených v odstavci 3.6), a to vzhledem k tomu, že z  hlediska skutečného rizika je rozdíl mezi předběžným financováním a grantem velmi často spíše byrokratické než skutečné povahy (i přes nějaké a občas závažné výjimky).

4.8

Článek 165 zavádí zcela přijatelné kritérium, které však v minulosti nebylo vždy dodržované. Pokud jsou příjemci grantů subjekty, které sledují cíl obecného evropského zájmu, má Komise nárok požadovat podíl ročního zisku odpovídající jejímu procentuálnímu příspěvku na rozpočet daných subjektů. Toto ustanovení však platí pouze v případech, kdy je zbytek rozpočtu těchto subjektů financován veřejnoprávními orgány členských států, které mohu také požadovat svůj podíl na zisku.

4.8.1

EHSV plně souhlasí s tímto předpisem, ale není si jistý, zda uvedené znění neznamená, že Komise může požadovat podíl na zisku rovněž v případě, že zbytek rozpočtu není financován veřejnoprávními, ale soukromými subjekty.