5.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 56/2

1.

Účelem tohoto sdělení je obecně popsat podstatu systému postupování případů uvedený v čl. 4 odst. 4 a 5, článku 9 a článku 22 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků („Nařízení ES o spojování“) (1), dále jen „nařízení o spojování“, včetně posledních změn v systému, uspořádat právní kritéria, jež musí být splněna, aby bylo možné postoupit případ, a stanovit faktory, jež lze uvážit při rozhodování o postoupení. Sdělení také poskytuje praktické informace (vodítko) s ohledem na fungování systému postupování, zejména mechanismu postupování případů před jejich oznámením popsaného v čl. 4 odst. 4 a 5 nařízení o spojování. Informace uvedené v tomto sdělení se obdobně použijí na pravidla postupování případů obsažená v Dohodě EHP (2).

2.

Pravomoc EU v oblasti kontroly spojování podniků je stanovena s ohledem na uplatnění postupovacích kritérií obsažených ve čl. 1 odst. 2 a čl. 1 odst. 3 nařízení o spojování. V oblasti spojování podniků nemají členské státy a Komise sdílenou pravomoc. Nařízení o spojování naopak stanoví jasné rozdělení pravomocí. Spojení podniků „s významem pro celé Společenství“, tj. podniky nad hranicemi obratu uvedenými v článku 1 nařízení o spojování, podléhají výlučné pravomoci Komise; na taková spojení podniků nesmí členské státy používat vnitrostátní právní předpisy pro hospodářskou soutěž na základě článku 21 nařízení o spojování. Spojení podniků pod prahovými hodnotami zůstávají v pravomoci členských států; podle nařízení o spojování nemá Komise žádnou pravomoc při jejich řízení a kontrole.

3.

Určení pravomoci výlučně s odkazem na pevná kritéria týkající se obratu zajišťuje právní jistotu pro spojující se společnosti. Zatímco finanční kritéria obecně slouží jako efektivní zástupci pro skupinu transakcí, pro něž je Komise vhodnější orgán, nařízení (EHS) č. 4064/89 doplnilo toto schéma „jasné hranice“ pravomoci o možnost, aby Komise postoupila případy členským státům a naopak, a to na žádost a za předpokladu splnění určitých kritérií.

4.

Když bylo nařízení (EHS) č. 4064/89 poprvé zavedeno, Rada a Komise předpokládaly, že k postupování případů se uchýlí pouze za „výjimečných okolností“ a v situaci, kdy „zájmy s ohledem na hospodářskou soutěž dotyčného členského státu nelze dostatečně ochránit žádným jiným způsobem“ (3). Od přijetí nařízení (EHS) č. 4064/89 však došlo k značnému vývoji. Za prvé, předpisy o kontrole spojování podniků byly přijaty téměř ve všech členských státech. Za druhé, Komise uplatnila svoji pravomoc a postoupila řadu případů členským státům podle článku 9, pokud se domnívala, že dotyčný členský stát má lepší možnost provést šetření než Komise (4). Podobně se v řadě případů (5) rozhodlo několik členských států společně postoupit případ podle článku 22, pokud se domnívaly, že Komise je orgánem s lepší možností provést šetření (6). Za třetí, zvýšil se počet transakcí nedosahujících prahových hodnot v článku 1 nařízení o spojování, jež musely být předloženy příslušným orgánům v několika členských státech; trend, jenž bude pravděpodobně pokračovat společně s rostoucím počtem členských států Společenství. Mnoho z těchto transakcí narušuje hospodářskou soutěž za hranicemi jednotlivých členských států (7).

5.

Účelem změn provedených v systému postupování případů podle nařízení o spojování je usnadnit přerozdělování případů mezi Komisí a členskými státy v souladu se zásadou subsidiarity tak, aby se případem v zásadě zabýval orgán či orgány příhodnější k provedení určitého šetření spojení. Zároveň je účelem změn zachovat základní funkce systému kontroly spojování podniků zavedeného v roce 1989, zejména zajištění „jednorázového odbavení“ pro kontrolu hospodářské soutěže spojených podniků s dopadem mimo území státu a alternativy pro vícenásobné oznámení případu při kontrole spojování podniků v rámci Společenství (8). Takové vícenásobné podání často způsobuje značné náklady pro orgány pro hospodářskou soutěž i obchodní společnosti.

6.

Systém přerozdělování případů nyní zajišťuje, že k postoupení případu může být dán podnět ještě před podáním oznámení u orgánu jakéhokoli členského státu, a tím umožňuje spojujícím se společnostem, aby co nejdříve zjistily, do čí pravomoci bude nakonec spadat kontrola nad jejich transakcí. Takové postoupení před oznámením případu má výhodu snížení dodatečných nákladů, zejména co se týká časového zpoždění souvisejícího s postoupením případu až po jeho podání.

7.

Změny provedené v systému postupování případů v rámci nařízení (ES) č. 139/2004 byly motivovány snahou, aby fungoval jako právní mechanismus, který je flexibilní (9), ale zároveň zajišťuje účinnou ochranu hospodářské soutěže a co nejvíce omezuje rozsah tzv. forum shopping (výběr pravomoci s příznivější právní úpravou). Zejména s ohledem na důležitost právní jistoty je však nutné zdůraznit, že postupování případů zůstává odchýlením se od obecných pravidel určujících pravomoc na základě objektivně stanovitelných prahových hodnot obratu. Komise a členské státy si navíc ponechávají značnou volnost při rozhodování, zda postoupit případ spadající do jejich „původní pravomoci“ nebo zda souhlasit s tím, že se budou zabývat případy, jež nespadají do jejich „původní pravomoci“ podle čl. 4 odst. 4 a 5, čl. 9 odst. 2 písm. a) a článku 22 (10). V tomto ohledu si toto sdělení pouze klade za cíl poskytnout obecné vodítko, co se týká vhodnosti určitých případů nebo kategorií případů k postoupení.

8.

Systém kontroly spojování podniků stanovený nařízením o spojování, včetně mechanismu k přerozdělování případů mezi Komisí a členskými státy obsaženého v uvedeném nařízení, je v souladu se zásadou subsidiarity vymezené ve Smlouvě o ES (11). Rozhodnutí přijatá s ohledem na postupování případů by podle toho měla náležitě uvážit veškeré aspekty uplatnění zásady subsidiarity v tomto kontextu, zejména to, který orgán je vhodnější pro provádění šetření, výhody spočívající v systému „jednorázového odbavení“ a důležitost právní jistoty s ohledem na pravomoc (12). Tyto faktory jsou vzájemně propojeny a příslušná váha kladená na každý z nich bude záviset na zvláštních okolnostech daného případu. Při zvažování, zda uplatnit svou pravomoc a postoupit nebo souhlasit s postoupením případu, by Komise a členské státy měly především mít na mysli potřebu zajištění účinné ochrany hospodářské soutěže na všech trzích dotčených transakcí (13).

9.

V zásadě by měla být pravomoc přidělena jinému orgánu pro hospodářskou soutěž pouze za okolností, kdy tento jiný orgán je vhodnější k tomu, aby se zabýval spojením podniků, vzhledem ke zvláštním okolnostem případu a s ohledem na dostupné prostředky a odborné znalosti daného orgánu. Zvláštní pozornost by měla být věnována pravděpodobnému místu jakéhokoli dopadu na hospodářskou soutěž způsobeného spojením podniků. Také lze zohlednit důvody zamýšleného postoupení případu kvůli administrativní náročnosti (14).

10.

Případ postoupení pravomoci je pravděpodobně závažnější, pokud se jeví, že určitá transakce může mít významný dopad na hospodářskou soutěž, a tak zasluhuje pečlivou kontrolu.

11.

Při rozhodování o postoupení případu by se také měl vzít ohled na výhody spočívající v systému „jednorázového odbavení“, který je jádrem nařízení o spojování (15). Stanovení jednorázového odbavení je výhodné pro orgány pro hospodářskou soutěž i obchodní společnosti. Projednání spojení jediným orgánem pro hospodářskou soutěž jednak zvyšuje správní účinnost a také nedochází k opakování či rozdělení při výkonu rozhodnutí, ani k případnému nesladěnému jednání (co se týká šetření, hodnocení a případných opatření) více orgánů. Také má obvykle výhody pro obchodní společnosti, zejména spojující se podniky, protože snižuje náklady a překážky vyplývající z povinnosti předložit případ více orgánům a také odstraňuje riziko rozporných rozhodnutí z důvodu souběžného hodnocení jedné transakce řadou orgánů pro hospodářskou soutěž v rámci různých právních řádů.

12.

Proto by se v rámci postoupení mělo pokud možno zabránit dělení případů (16), jestliže se nezdá, že více orgánů bude mít lepší možnost zajistit účinnou ochranu hospodářské soutěže na všech trzích dotčených transakcí. Podobně, i když je možné částečné postoupení případu podle čl. 4 odst. 4 a článku 9, je obvykle nejvhodnější, aby se celým případem (nebo alespoň všemi jeho souvisejícími částmi) zabýval jeden orgán (17).

13.

Také by mělo být řádně přihlédnuto k důležitosti právní jistoty, co se týká pravomoci nad určitým spojením podniků z pohledu všech zúčastněných stran (18). Z toho důvodu by měl být případ postoupen pouze v případě, že existuje závažný důvod pro odchýlení se od „původní pravomoci“ nad uvedeným případem, zejména ve fázi po oznámení případu. Podobně, je-li případ postoupen ještě před oznámením, mělo by se pokud možno (19) vyvarovat postoupení téhož případu po oznámení.

14.

Důležitost právní jistoty by také měla být na zřeteli s ohledem na právní kritéria postoupení, a zejména – při napjatých termínech – ve fázi před oznámením. Z toho důvodu by mělo být postoupení případu před podáním oznámení v zásadě omezeno na takové případy, kdy je od začátku relativně zřejmé, jak stanovit rozsah zeměpisného trhu a/nebo možný dopad na hospodářskou soutěž, aby bylo možné rychle rozhodnout o takové žádosti.

15.

Systém oznamování případů před podáním oznámení je zahájen odůvodněným předložením žádosti podané stranami spojení podniků. Při uvažování o takové žádosti je nutné, aby strany nejprve ověřily, zda jsou splněny příslušné právní požadavky stanovené v nařízení o spojování, a za druhé zda by postoupení případu před oznámením odpovídalo vůdčím zásadám popsaným výše v tomto dokumentu.

16.

Aby mohla Komise postoupit případ jednomu či několika členským státům podle čl. 4 odst. 4, musí být splněny dva právní požadavky:

17.

Pokud se týká prvního kritéria, žádající strany musí v podstatě prokázat, že transakce může mít možný dopad na hospodářskou soutěž na určitém trhu členského státu, jenž nakonec může být zásadní, a tak zasluhuje bližší kontrolu. Takové údaje mohou být v podstatě jen předběžné a nemají vliv na výsledek šetření. I když strany nemusí prokazovat, že účinek na hospodářskou soutěž bude pravděpodobně záporný (20), měly by upozornit na ukazatele obecně naznačující, že existují účinky transakce na hospodářskou soutěž (21).

18.

Co se týká druhého kritéria, žádající strany musí prokázat, že zeměpisný trh, na němž je hospodářská soutěž narušena transakcí právě popsaným způsobem (odst. 17), je svým rozsahem celostátní nebo omezenější než celostátní (22).

19.

Kromě ověření právních požadavků, aby mohl být pokud možno odhadnut pravděpodobný výsledek žádosti o postoupení případu, by měly spojující se strany uvažující o žádosti také posoudit, zda lze považovat postoupení případu za vhodné. To zahrnuje posouzení žádosti s ohledem na uvedené vůdčí zásady (odst. 8 až 14), a zejména posouzení, zda orgán či orgány pro hospodářskou soutěž, jež strany chtějí požádat o převzetí případu, jsou nejvhodnější orgán k tomu, aby se zabývaly daným případem. Za tímto účelem by postupně mělo být uváženo jak pravděpodobné místo účinků transakce na hospodářskou soutěž, tak nakolik je vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž (VOHS) příslušný pro kontrolu této operace.

20.

Spojení podniků s významem pro celé Společenství, jež mohou narušit hospodářskou soutěž na trzích s celostátním či omezenějším než celostátním rozsahem a jejichž účinky budou pravděpodobně omezeny nebo budou mít největší hospodářský dopad na jeden členský stát (23), jsou nejvhodnější případy k postoupení danému členskému státu. Toto se zejména týká případů, kde by to mělo dopad na odlišný trh, který netvoří nedílnou součást společného trhu. Tím, že je případ postoupen pouze jednomu členskému státu, je rovněž zachována výhoda „jednorázového odbavení“.

21.

Nakolik může být spojení podniků s významem pro celé Společenství, jež navzdory možnému významnému dopadu na hospodářskou soutěž v rámci jednoho celostátního trhu může mít významné účinky přesahující hranice (např. protože účinky spojení podniků na jednom zeměpisném trhu může mít závažné důsledky na zeměpisných trzích v jiných členských státech nebo protože může vést k potenciálnímu uzavření a následné rozdrobenosti společného trhu (24)), vhodným případem k postoupení, bude záviset na konkrétních okolnostech. Ačkoli členské státy i Komise mohou být stejně dobře vybaveny nebo ve stejně dobrém postavení, aby se zabývaly takovými případy, měla by být zachována značná volnost při rozhodování, zda takové případy postoupit či nikoliv.

22.

Nakolik může být spojení podniků s významem pro celé Společenství potenciálně narušující hospodářskou soutěž na mnoha trzích s celostátním či omezenějším než celostátním rozsahem ve více než jednom členském státu vhodným případem k postoupení členskému státu, bude záviset na zvláštních okolnostech každého jednotlivého případu, např. na počtu celostátních trhů, jež mohou být zásadně narušeny, výhledovém řešení možných problémů přiměřeným způsobem, neodporujících si nápravných opatřeních a úsilí, jež může případ vyžadovat při vyšetřování. Skutečnost, že případ může vyvolat obavy z možného narušení hospodářské soutěže v řadě členských států a vyžaduje koordinované šetření a nápravná opatření, může působit ve prospěch Komise, aby si ponechala pravomoc nad celým dotyčným případem (25). Na druhé straně, nakolik případ vyvolává obavy z narušení hospodářské soutěže, u nichž se nezdá, že ačkoli se týkají trhů ve více než jednom členském státu, by vyžadovaly koordinované šetření a/nebo nápravná opatření, přesto může být postoupení vhodné. V omezeném počtu případů (26) Komise dokonce pokládala za vhodné postoupit spojení podniků více než jednomu členskému státu s ohledem na významné rozdíly v podmínkách hospodářské soutěže charakterizující dotčené trhy v příslušných členských státech. I když rozdělení projednání v takových případech připravuje spojující se strany o výhodu „jednorázového odbavení“, tento faktor je méně závažný ve fázi před oznámením případu, kdy je podnět k postoupení dán dobrovolnou žádostí spojujících se stran.

23.

Rovněž by se dle možností měl brát ohled na to, zda u jednoho či více VOHS zvažovaných pro postoupení případu je možné, že mají konkrétní odborné znalosti týkající se místních trhů (27) nebo vyšetřují či budou vyšetřovat jinou transakci v daném odvětví (28).

24.

Podle čl. 4 odst. 5 musí být splněny pouze dva právní požadavky, aby strany transakce mohly požádat o postoupení případu Komisi: transakce musí být spojením podniků ve smyslu článku 3 nařízení o spojování a spojení podniků musí je být možné přezkoumat podle vnitrostátních právních předpisů pro hospodářskou soutěž nejméně tří členských států. (viz také odst. 65 a násl. a odst. 70 a násl.)

25.

Kromě ověření právních požadavků, aby mohl být pokud možno odhadnut pravděpodobný výsledek žádosti o postoupení případu, by měly spojující se strany uvažující o žádosti také zvážit, zda postoupení případu lze považovat za vhodné. To zahrnuje posouzení žádosti s ohledem na uvedené vůdčí zásady, a zejména na skutečnost, zda Komise je vhodnější orgán k tomu, aby se zabývala daným případem.

26.

V tomto ohledu uvádí bod odůvodnění 16 nařízení o spojování jasně, že „žádosti o postoupení Komisi před oznámením by byly zvláště vhodné v případech, kdy by narušení hospodářské soutěže vyplývající ze spojení přesáhlo hranice území jednoho členského státu.“ Proto by se měl brát zvláštní ohled na pravděpodobné místo možných účinků na hospodářskou soutěž vyplývajících z transakce a na to, jak vhodná by byla kontrola Komise nad touto operací.

27.

Zejména by se mělo posoudit, zda případ svou podstatou skutečně přesahuje hranice s ohledem na skutečnosti, jako jsou jeho pravděpodobné účinky na hospodářskou soutěž a vyšetřovací a vykonávací pravomoci, jež budou pravděpodobně nutné k řešení jakýchkoli takových účinků. V tomto ohledu je nutné především zvážit, zda případ může mít případně dopad na hospodářskou soutěž na jednom či více trzích dotčených spojením podniků. V každém případě, údaje o možném dopadu na hospodářskou soutěž jsou v podstatě jen předběžné (29) a nemají vliv na výsledek šetření. Strany ani nemusí prokazovat, že účinek na hospodářskou soutěž bude pravděpodobně záporný.

28.

Případy, kdy je trh či trhy, na nichž se může vyskytnout možný dopad na hospodářskou soutěž, širší než celostátní v zeměpisném rozsahu (30), nebo kdy některé z potenciálně dotčených trhů jsou širší než celostátní a hlavní hospodářský dopad spojení podniků souvisí s takovými trhy, jsou nejvhodnějšími případy k postoupení Komisi. V takových případech s ohledem na to, že dynamika hospodářské soutěže se šíří po územích a přesahuje hranice států, a v důsledku toho může vyžadovat šetření v několika státech a rovněž odpovídající prováděcí pravomoci, bude Komise pravděpodobně v nejlepším postavení k provedení šetření.

29.

Komise může být vhodnějším orgánem pro řešení případů (včetně šetření, hodnocení a případných nápravných opatření), jež vyvolávají obavy z možného narušení hospodářské soutěže na řadě trhů s celostátním či omezenějším než celostátním rozsahem nacházejících se na území řady členských států (31). Komise bude pravděpodobně v nejlepším postavení k provedení šetření v takových případech, kdy je požadavek na zajištění trvalé a účinné kontroly v různých státech, na uplatnění patřičných vyšetřovacích pravomocí a na řešení případných obav z narušení hospodářské soutěže pomocí provázaných nápravných opatření.

30.

Podobně, jak bylo již dříve uvedeno v souvislosti s čl. 4 odst. 4, přiměřenost postupování případů spojení podniků, jež navzdory možnému značnému dopadu na hospodářskou soutěž v rámci jednoho celostátního trhu může mít významné účinky přesahující hranice, vhodným případem k postoupení, bude záviset na zvláštních okolnostech daného případu. Ačkoli členské státy i Komise mohou být ve stejně dobrém postavení, aby se zabývaly takovými případy, měla by být zachována značná volnost při rozhodování, zda takové případy postoupit či nikoliv.

31.

Na zřeteli by pokud možno také mělo být, zda je Komise velmi dobře vybavena pro řádnou kontrolu případu, zejména s ohledem na faktory jako konkrétní odborné znalosti či předchozí zkušenosti v daném odvětví. Čím větší je možnost, že by spojení narušilo hospodářskou soutěž mimo území jednoho členského státu, tím pravděpodobněji bude Komise lépe vybavena pro vedení šetření, zejména co se týká zjišťování skutečností a vykonávacích pravomocí.

32.

Na závěr, strany spojení podniků mohou předložit případ, ačkoli zjevně nemá žádný účinek na hospodářskou soutěž, pokud je natolik závažný, že by transakci měla projednat Komise, zejména s ohledem na faktory jako náklady a časové zpoždění související s předložením případu v několika členských státech (32).

33.

Podle článku 9 má členský stát, jenž chce požádat o postoupení případu po jeho oznámení Komisi, dvě možnosti: čl. 9 odst. 2 písm. a) a popřípadě čl. 9 odst. 2 písm. b).

34.

Aby mohl být případ postoupen členskému státu či státům podle čl. 9 odst. 2 písm. a), musí být splněny tyto právní požadavky:

35.

Co se týká prvního kritéria, žádající členský stát musí v podstatě prokázat na základě předběžné analýzy, že existuje reálné riziko, že by transakce mohla mít významný záporný dopad na hospodářskou soutěž, a tak zasluhuje bližší kontrolu. Takové předběžné údaje mohou být v podstatě evidentním důkazem o možném významném záporném dopadu, ale nemají vliv na výsledek celkového šetření.

36.

Co se týká druhého kritéria, žádající členský stát musí prokázat, že zeměpisný trh či trhy, na nichž je hospodářská soutěž narušená transakcí výše popsaným způsobem (odst. 35), jsou svým rozsahem celostátní nebo omezenější než celostátní (33).

37.

Kromě ověření právních požadavků by měly být při hodnocení, zda postoupení případu lze považovat za vhodné, posouzeny také další faktory. To zahrnuje posouzení žádosti s ohledem na uvedené vůdčí zásady, a zejména zvážení, zda orgán či orgány pro hospodářskou soutěž, jež strany chtějí požádat o převzetí případu, jsou nejvhodnější orgán k tomu, aby se zabývaly daným případem. Za tímto účelem by postupně mělo být posouzeno jak pravděpodobné místo účinků transakce na hospodářskou soutěž, tak nakolik je VOHS vybaven pro kontrolu této transakce (viz odst. 19 – 23).

38.

Aby mohl být případ postoupen členskému státu či státům podle čl. 9 odst. 2 písm. b), musí být splněny tyto právní požadavky:

39.

Co se týká prvního kritéria, žádající členský stát musí prokázat na základě předběžné analýzy, že spojení podniků bude pravděpodobně mít dopad na hospodářskou soutěž v rámci trhu. Takové předběžné údaje mohou být v podstatě evidentním důkazem o možném negativním dopadu, ale nemají vliv na výsledek celkového šetření.

40.

Co se týká druhého kritéria, žádající členský stát musí nejen prokázat, že trh, na němž je hospodářská soutěž ovlivněna operací výše popsaným způsobem (odst. 38), je samostatným trhem v rámci členského státu, ale také že zmíněný trh není podstatnou částí společného trhu. V tomto ohledu se ukazuje, na základě předchozí praxe a soudních rozhodnutí (34), že takové situace jsou obvykle omezeny na trhy omezenějšího zeměpisného rozsahu v rámci členského státu.

41.

Jsou-li tyto podmínky splněny, Komise je povinna případ postoupit.

42.

Aby mohl být případ postoupen Komisi ze strany jednoho či více členských států podle článku 22, musí být splněny dva právní požadavky:

43.

Co se týká prvního kritéria, spojení podniků splňuje tento požadavek tak, že pravděpodobně může mít určitý zjistitelný vliv na strukturu obchodování mezi členskými státy (35).

44.

Co se týká druhého kritéria, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 2 písm. a), postupující členský stát či státy musí v podstatě prokázat na základě předběžné analýzy, že existuje reálné riziko, že by transakce mohla mít významný záporný dopad na hospodářskou soutěž, a tak zasluhuje bližší kontrolu. Takové předběžné údaje mohou být v podstatě evidentním důkazem o možném významném záporném dopadu, ale nemají vliv na výsledek celkového šetření.

45.

Vzhledem k tomu, že postoupení případu Komisi po podání oznámení může znamenat dodatečné náklady a časové zpoždění pro spojující se strany, obvykle by se mělo omezit na takové případy, jež ukazují na reálné riziko záporných účinků na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy a kde se zdá, že budou nejlépe vyřešeny na úrovni Společenství (36). Kategorie případů obvykle nejvhodnějších k postoupení Komisi podle článku 22 jsou proto následující:

46.

Nařízení o spojování stanoví příslušná právní pravidla pro fungování systému postupování případů. Pravidla obsažená v čl. 4 odst. 4 a 5, článku 9 a článku 22 podrobně stanoví různé kroky vyžadované pro to, aby mohl případ být postoupen ze strany Komise členským státům a naopak.

47.

Každé ze čtyřech příslušných ustanovení stanoví samostatný mechanismus pro postupování případů dané kategorie spojení podniků. Ustanovení lze rozdělit takto:

48.

Schémata uvedená v příloze I k tomuto sdělení graficky popisují různé procesní kroky, které je třeba dodržovat v rámci mechanismu postupování případů stanoveném v čl. 4 odst. 4 a 5, článku 9 a článku 22.

49.

O postoupení případu před oznámením mohou požádat pouze dotčené podniky (37). Je na dotčených podnicích, aby ověřily, zda spojení podniků splňuje kritéria stanovená v čl. 4 odst. 4 (že spojení podniků má význam pro celé Společenství, ale může zásadně narušit hospodářskou soutěž na samostatném trhu členského státu) nebo čl. 4 odst. 5 (že spojení podniků nemá význam pro celé Společenství, ale umožňuje přezkoumání v rámci vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž alespoň třech členských států). Potom se dotčené podniky mohou rozhodnout, že požádají o postoupení případu Komisi nebo ze strany Komise, a to podáním odůvodněné žádosti na formuláři RS. Žádost bude neprodleně odeslána Komisí všem členským státům. Zbytek postupu se liší podle čl. 4 odst. 4 a čl. 4 odst. 5.

50.

Podle čl. 9 odst. 2 a čl. 22 odst. 1 může být případ postoupen po oznámení buď na základě iniciativy samotných členských států, nebo na výzvu Komise podle čl. 9 odst. 2 nebo čl. 22 odst. 5 v závislosti na případu. Postupy se liší podle toho, zda se případ postupuje Komisi nebo ze strany Komise.

51.

Následující oddíl oznámení se zaměřuje na řadu podrobných složek systému zejména s cílem poskytnout další vodítka pro podniky uvažující o žádosti ve fázi před oznámením nebo ty, jež mohou být jednou ze stran transakcí s možností postoupení po oznámení.

52.

Tato část tohoto sdělení poskytuje informace týkající se určitých aspektů fungování systému postupování případů stanovených ve čl. 4 odst. 4 a 5, článku 9 a článku 22 nařízení o spojování.

53.

Ustanovení čl. 19 odst. 2 nařízení o spojování stanoví, že v řízeních podle uvedeného nařízení jedná Komise v těsné a trvalé spolupráci s příslušnými orgány členských států (VOHS). Spolupráce a dialog mezi Komisí a VOHS a mezi samotnými VOHS jsou zejména důležité v případě spojení podniků, jež podléhají systému postupování případů stanovenému v nařízení o spojování.

54.

Podle bodu odůvodnění 14 nařízení o spojování „Komise a příslušné orgány členských států by spolu měly vytvořit síť veřejných orgánů využívajících v úzké spolupráci svých příslušných pravomocí, za pomoci účinných prostředků pro sdílení informací a konzultace, v zájmu toho, aby případ řešil nejvhodnější orgán, ve světle zásady subsidiarity a v zájmu toho, aby bylo zajištěno, že k vícenásobným oznámením daného spojení bude docházet co nejméně.“

55.

Síť by měla zajistit účinné přerozdělování případů podle zásad popsaných výše v oddílu II. To zahrnuje usnadnění hladkého fungování mechanismu postupování případů před oznámením a rovněž zajištění (v předvídatelném rozsahu) systému, jenž co nejdříve zjišťuje možné žádosti o postoupení případů po oznámení (46).

56.

Podle čl. 4 odst. 4 a 5 musí Komise předat odůvodněné žádosti dotčených podniků „neprodleně“ (47). Komise se bude snažit předat takové dokumenty pracovní den po dni jejich obdržení nebo vydání. Informace v rámci sítě budou předávány různými způsoby v závislosti na okolnostech: elektronickou poštou, pozemní poštou, kurýrní službou, faxem či telefonem. Je třeba poznamenat, že citlivé informace nebo důvěrné informace budou předávány zabezpečenou elektronickou poštou či jiným chráněným způsobem komunikace mezi kontaktními místy.

57.

Všichni členové sítě, včetně Komise i všech VOHS, jejich úředníků a jiných pracovníků či jiných osob pracujících pod kontrolou těchto orgánů, a rovněž úředníků a pracovníků státní správy či jiných orgánů členských států, budou vázáni služebním tajemstvím upraveným v článku 17 nařízení o spojování. Neveřejné informace získané v rámci provádění nařízení o spojování nesmí být zpřístupněny, jestliže fyzická či právnická osoba, jež tyto informace poskytla, nesouhlasí s jejich zpřístupněním.

58.

Konzultace a výměna informací v rámci sítě jsou záležitostí mezi veřejnými orgány pro výkon rozhodnutí a nemění žádná práva či povinnosti vyplývající pro společnosti z práva Společenství nebo jednotlivých států. Každý orgán pro hospodářskou soutěž zůstává plně odpovědný za zajištění toho, aby v případech, jimiž se zabývá, byly náležitě dodržovány řádné postupy.

59.

Pro zajištění rychlého a hladkého fungování systému postupování případů je zásadní, aby žádající strany poskytly úplné a přesné informace, kdykoli budou požadovány, včas a nejúčinnějším způsobem. Právní požadavky týkající se informací, jež musí být poskytnuty, a důsledky vyplývají z poskytnutí nesprávných, neúplných či zavádějících informací jsou stanoveny v nařízení o spojování, nařízení (ES) č. 802/2004, dále jen „prováděcí nařízení o spojování“, a ve formuláři RS (48).

60.

Formulář RS stanoví, že veškeré informace uvedené v odůvodněné žádosti musí být správné a úplné. V případě, že strany poskytnou nesprávné či neúplné informace, má Komise právo buď přijmout rozhodnutí podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení o spojování (pokud zjistí během vyšetřování, že nejsou splněny podmínky článku 4 odst. 5), nebo zrušit rozhodnutí přijaté podle článku 6 či 8 po postoupení případu podle čl. 4 odst. 5 v souladu s čl. 6 odst. 3 písm. a) či čl. 8 odst. 6 písm. a) nařízení o spojování. Po přijetí takovéhoto rozhodnutí podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo po zrušení by se na transakci opět vztahovaly vnitrostátní předpisy pro hospodářskou soutěž. Pokud byl případ postoupen podle čl. 4 odst. 4 na základě nesprávných či neúplných informací, může Komise požadovat oznámení podle čl. 4 odst. 1. Kromě toho má Komise právo uložit pokuty podle čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení o spojování. Nakonec by si strany rovněž měly uvědomit, že bude-li případ postoupen na základě nesprávných či neúplných informací uvedených ve formuláři RS, Komise a/nebo členské státy mohou zvážit jeho postoupení po oznámení vrácením postoupení případu na základě takovýchto nesprávných nebo neúplných informací (49).

61.

Při uvádění informací ve formuláři RS nebo obecně v rámci žádosti o postoupení případu před oznámením není předpokladem ani nezbytností, aby dotčené podniky prokázaly, že spojení jejich podniků bude mít účinky poškozující hospodářskou soutěž (50). Měly by však poskytnout co nejvíce informací jasně prokazujících, jak spojení podniků splňuje příslušná právní kritéria stanovená ve čl. 4 odst. 4 a 5 a proč by bylo nejvhodnější, aby se spojením podniků zabýval orgán či orgány pro hospodářskou soutěž uvedené v žádosti. Nařízení o spojování nepožaduje zveřejnění skutečnosti, že formulář RS byl podán, ani to není jeho účelem. Neveřejná transakce může následně být předmětem žádosti o postoupení případu před oznámením.

62.

Ačkoliv podle prováděcího nařízení o spojování Komise přijme formulář RS v jakémkoli úředním jazyku Společenství, dotčeným podnikům poskytujícím informace, jež budou rozesílány v síti, se velmi doporučuje, aby používaly takový jazyk, jemuž budou rozumět všichni příjemci těchto informací. Usnadní to projednávání žádostí v členských státech. Navíc s ohledem na žádosti o postoupení případu členskému státu či státům se žádajícím stranám velmi doporučuje, aby připojily kopii žádosti v jazyku či jazycích členského státu či států, kam se žádá o postoupení případu.

63.

Kromě právních požadavků uvedených ve formuláři RS by měly dotčené podniky být připraveny poskytnout doplňující informace dle potřeby a projednat záležitost s Komisí a VOHS upřímně a otevřeně, aby mohla Komise a VOHS zhodnotit, zda by zmíněný případ spojení podniků měl být postoupen.

64.

Neoficiální kontakty mezi spojujícími se stranami uvažujícími o podání žádosti o postoupení případu před podáním na jedné straně a mezi Komisí a/nebo orgány členských států na straně druhé jsou podporovány, a to i během doby po předložení formuláře RS. Komise je pověřena poskytovat neformální a včasné rady podnikům, jež chtějí použít systém postupování případů před oznámením stanovený ve čl. 4 odst. 4 a 5 nařízení o spojování (51).

65.

Pouze spojení podniků ve smyslu článku 3 nařízení o spojování jsou způsobilé k postoupení podle čl. 4 odst. 5 a článku 22. Pouze spojení podniků spadající do okruhu příslušných vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž na kontrolu fúzí jsou způsobilé k postoupení podle čl. 4 odst. 4 a článku 9 (52).

66.

Žádosti o postoupení případu před podáním podle čl. 4 odst. 4 a 5 nařízení o spojování se musí týkat spojení podniků, jejichž plány jsou dostatečně konkrétní. V tomto ohledu musí existovat alespoň záměr v dobré víře spojit se mezi dotčenými podniky nebo v případě veřejné nabídky, alespoň veřejné oznámení o záměru podat takovou nabídku (53).

67.

Ustanovení čl. 4 odst. 4 a 5 se vztahuje pouze na fázi před oznámením.

68.

Ustanovení čl. 4 odst. 4 uvádí, že dotčené podniky mohou požádat o postoupení případu formou odůvodněné žádosti (formulář RS) „před oznámením spojení podniků ve smyslu odstavce 1“. To znamená, že žádost lze podat jen v případě, že nebyl předložen formulář CO podle čl. 4 odst. 1.

69.

Podobně uvádí čl. 4 odst. 5, že žádost lze podat před „jakýmkoli oznámením příslušným [vnitrostátním] orgánům“. To znamená, že zmíněné spojení podniků nesmí být úředně oznámeno orgánům v žádném členském státě, aby se mohlo použít toto ustanovení. I jedno oznámení kdekoli ve Společenství znemožní dotčeným podnikům zahájit postup podle čl. 4 odst. 5. Z hlediska Komise by neměla být uložena žádná pokuta za neoznámení transakce na vnitrostátní úrovni během projednávání žádosti podle čl. 4 odst. 5.

70.

Ustanovení čl. 4 odst. 5 umožňuje dotčeným podnikům požádat o postoupení případu před oznámením v případě, že spojení podniků nemá význam pro celé Společenství a „které je možné přezkoumat podle vnitrostátních právních předpisů pro hospodářskou soutěž nejméně tří členských států“.

71.

„Být možné přezkoumat“ nebo přezkoumatelné znamená takové spojení podniků, jež spadá do pravomoci členského státu v rámci jeho vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž na kontrolu fúzí. Závazný požadavek na oznámení není potřebný, tj. není nezbytné, aby spojení podniků muselo být oznámeno podle vnitrostátních předpisů (54).

72.

Podle čl. 4 odst. 5 třetí a čtvrtý pododstavec, pokud alespoň jeden členský stát „příslušný k přezkoumání spojení podle svých vnitrostátních právních předpisů pro hospodářskou soutěž“ vyjádří svůj nesouhlas s postoupením, případ nesmí být postoupen. „Příslušný“ členský stát je takový, kde je spojení podniků přezkoumatelné a má tedy právo šetřit spojení podniků podle vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž.

73.

Všechny členské státy, a nejen ty „příslušné“ k přezkoumání případu, obdrží kopii formuláře RS. Pro účely čl. 4 odst. 5 třetí a čtvrtý pododstavec se však počítají pouze členské státy „příslušné“ k přezkoumání případu. Podle čl. 4 odst. 5 třetího pododstavce mají „příslušné“ členské státy 15 pracovních dnů ode dne obdržení formuláře RS, aby vyjádřily svůj souhlas či nesouhlas s postoupením případu. Budou-li všechny souhlasit, bude se mít za to, že případ má význam pro celé Společenství podle čl. 4 odst. 5 pátého pododstavce. A naopak podle čl. 4 odst. 5 čtvrtého pododstavce, pokud jen jeden příslušný členský stát nebude nesouhlasit, případ nebude postoupen ze žádného členského státu.

74.

Vzhledem k výše uvedenému mechanismu je zásadní pro hladké fungování podle čl. 4 odst. 5, aby všechny členské státy, kde je případ přezkoumatelný podle vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž, a tudíž jsou „příslušné“ k šetření případu podle vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž, byly správně určeny. Formulář RS proto vyžaduje, aby dotčené podniky poskytly dostatečné informace umožňující každému členskému státu zjistit, zda je či není příslušný k přezkoumání spojení podniků podle svých vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž.

75.

V situaci, kdy je formulář RS vyplněn správně, by neměly vzniknout žádné potíže. Dotčené podniky správně určily všechny členské státy, které jsou příslušné k přezkoumání případu. Avšak v situaci, kdy dotčené podniky nevyplnily formulář RS správně nebo existuje obecná neshoda o tom, které členské státy jsou „příslušné“ k přezkoumání případu, mohou vzniknout obtíže.

76.

Po uplynutí lhůty 15 pracovních dnů bez vyjádření nesouhlasu bude postoupení případu považováno za platné. To zajišťuje platnost rozhodnutí Komise přijatých podle článků 6 či 8 nařízení o spojování po postoupení případu podle čl. 4 odst. 5.

77.

To však neznamená, že dotčené podniky mohou zneužívat systém tím, že uvedou ve formuláři RS z nedbalosti či záměrně chybné informace, včetně údajů o přezkoumatelnosti spojení podniků ve členských státech. Jak je uvedeno v odstavci 60, Komise může přijmout opatření k nápravě situace a zabránění takového zneužití. Dotčené podniky by si také měly uvědomit, že za takových okolností, kdy je případ postoupen na základě nesprávných či neúplných informací, může členský stát, jenž se domnívá, že byl příslušný k tomu, aby se zabýval tímto případem, ale neměl příležitost vetovat jeho postoupení z důvodu nesprávných informací dotčených podniků, požádat o postoupení případu po oznámení.

78.

Podle článků čl. 4 odst. 4 čtvrtého pododstavce, čl. 4 odst. 5 čtvrtého pododstavce, čl. 9 odst. 1 a čl. 22 odst. 3 druhého pododstavce je Komise povinna informovat dotčené podniky či osoby a všechny členské státy o jakémkoli rozhodnutí vydaném podle těchto ustanovení, jež se týká postoupení případu spojení podniků.

79.

Informace budou předány formou dopisu adresovaného dotčeným podnikům (nebo v případě rozhodnutí přijatého podle článku 9 odst. 1 nebo čl. 22 odst. 3 dopisem adresovaným dotyčnému členskému státu). Všechny členské státy obdrží kopii tohoto dopisu.

80.

Není stanoven požadavek, aby taková rozhodnutí byla uveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (55). Komise však odpovídajícím způsobem zveřejní taková rozhodnutí na internetové stránce GŘ pro hospodářskou soutěž, přičemž je nutno dodržet požadavky na utajení.

81.

Ustanovení čl. 9 odst. 6 stanovuje, že když Komise postoupí případ oznámeného spojení podniků členskému státu v souladu s čl. 4 odst. 4 nebo čl. 9 odst. 3, příslušný VOHS se musí případem zabývat „bez zbytečného prodlení“. Obdobně by se dotčený příslušný orgán měl co nejrychleji zabývat případem v rámci vnitrostátních předpisů.

82.

Kromě toho čl. 9 odst. 6 stanoví, že příslušný vnitrostátní orgán musí do 45 pracovních dnů od postoupení případu Komisi nebo po obdržení oznámení na vnitrostátní úrovni (je-li vyžadováno) informovat dotčené podniky o výsledku „předběžného posouzení z hlediska hospodářské soutěže“ a zda a jaké navrhuje „další kroky“. Obdobně do 45 pracovních dnů od postoupení případu nebo po oznámení, podle okolností, by měly spojující se strany dostat dostatečné informace, které jim umožní pochopit podstatu případných předběžných obav z narušení hospodářské soutěže, jež může mít příslušný orgán, a být informovány o pravděpodobném rozsahu a délce vyšetřování. Příslušný členský stát může jen výjimečně pozastavit běh tého lhůty, jestliže mu dotčené podniky neposkytnou nezbytné informace vyžadované v rámci vnitrostátních předpisů pro hospodářskou soutěž.

83.

Toto sdělení bude předmětem pravidelného přezkoumání, zejména po jakékoli změně ustanovení o postupování případů v nařízení o spojování. V tomto ohledu je třeba upozornit, že podle čl. 4 odst. 6 nařízení o spojování musí Komise podat Radě zprávu o používání ustanovení pro postupování případů před oznámením, tj. článků čl. 4 odst. 4 a čl. 4 odst. 5, do 1. července 2009.

84.

Tímto sdělením není dotčen jakýkoli výklad příslušné Smlouvy a pravidla stanovená Soudem prvního stupně a Soudním dvorem Evropských společenství.