[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 21.12.2005 KOM(2005) 678 v konečném znění 2005/0268 (CNS) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů (předložená Komisí) DŮVODOVÁ ZPRÁVA SOUVISLOSTI NÁVRHU | 110 | Odůvodnění a cíle návrhu V říjnu 2003 generální konference UNESCO jednomyslně rozhodla, že budou zahájena jednání o Úmluvě o ochraně kulturní rozmanitosti a rozmanitosti uměleckého vyjádření. Jednání o předběžném návrhu úmluvy započala v září 2004. Dne 15. listopadu 2004 předalo předsednictví spolu s Komisí UNESCO sdělení Společenství a jeho členských států a dne 16. listopadu 2004 Rada ministrů přijala rozhodnutí, kterým zmocňuje Komisi, aby se jménem Společenství účastnila jednání. V období od září 2004 do června 2005 se uskutečnila tři jednání odborníků zastupujících vlády. Výsledkem této práce bylo, že při třetím jednání byl přijat revidovaný předběžný návrh úmluvy. Výkonná rada UNESCO dále v září 2005 přijala rozhodnutí, ve kterém doporučuje, aby byl návrh úmluvy přijat na generální konferenci v říjnu 2005. Generální konference UNESCO úmluvu přijala dne 20. října 2005. Rada ministrů v listopadu 2004 zmocnila Komisi, aby jednala jménem Společenství, a v rámci tohoto zmocnění ji ve svých směrnicích pro vyjednávání žádala, aby zajistila, že bude úmluva obsahovat potřebná ustanovení, která by Společenství umožnila stát se smluvní stranou. Evropské společenství se může stát smluvní stranou úmluvy na základě článku 27 a úmluva mu rovněž umožňuje aktivní roli v orgánech úmluvy, zejména v konferenci stran zřízené podle článku 22 úmluvy. Je tedy důležité, aby se Evropské společenství a členské státy Evropské unie staly smluvní stranou této úmluvy. Cílem tohoto návrhu, který sleduje přístup uplatňovaný při jednání, je tedy zmocnit Evropské společenství ke schválení úmluvy UNESCO. | 120 | Obecné souvislosti Podmínky zachování a podpory kulturní rozmanitosti v Evropě a ve světě nezávisejí pouze na ekonomických podmínkách, ale též na řadě jiných strukturálních faktorů. Dalšími prvky, jež určují podmínky kulturních projevů, spotřeby a výměn, jsou velikost trhů, přítomnost či nepřítomnost jazykových menšin, existence oblastí s výskytem méně rozšířených jazyků, souvislosti s národní nebo regionální identitou, hmotná či nehmotná povaha tradic a kulturního dědictví a historické vazby se třetími zeměmi. Na evropské úrovni je již tato rozmanitost situací převládající realitou a tato realita byla dále obohacena nedávným historickým rozšířením o deset nových členských států. Ačkoli s sebou globalizace přináší nové možnosti výměn mezi kulturami, může pro nejvíce ohrožené kultury představovat nebezpečí a posilovat standardizaci, jež by mohla ohrozit kulturní rozmanitost. Evropská unie již dlouho uznává dvojí povahu – kulturní a ekonomickou – kulturních statků a služeb a ve Smlouvě o založení Evropského společenství se stanoví, že Společenství ve své činnosti přihlíží ke kulturním hlediskům (čl. 151 odst. 4 Smlouvy o ES). Na mezinárodní úrovni však není specifičnost kulturních projevů uznána v žádném právně závazném aktu. Cílem Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, která byla přijata v Paříži dne 20. října 2005, je vyplnit právní mezeru ve světovém vládnutí zavedením řady práv a povinností zaměřených na ochranu a podporu kulturní rozmanitosti, a to jak na úrovni vnitrostátní, tak mezinárodní. Tento akt by měl hrát v otázce kulturní rozmanitosti, a to i v rovině normativní, srovnatelnou roli, jakou hrají dohody Světové organizace duševního vlastnictví v otázce duševního vlastnictví, dohody Světové obchodní organizace v otázce obchodu, dohody Světové zdravotnické organizace v otázce zdraví a vícestranné dohody o životním prostředí pro životní prostředí. Plná účast Evropského společenství a jeho členských států na provádění této úmluvy zejména napomůže: o vytvořit nový pilíř světového vládnutí, který by zajistil ochranu a podporu kulturní rozmanitosti; o potvrdit specifickou a dvojí podobu (kulturní a ekonomickou) kulturních statků a služeb; o uznat roli a legitimitu veřejných politik při ochraně a podpoře kulturní rozmanitosti; o uznat důležitost mezinárodní spolupráce a její podpory za účelem zvládání situací kulturního ohrožení, zejména v případě rozvojových zemí; o vymezit vztahy k jiným mezinárodním nástrojům, které umožní účinné provádění úmluvy. | 139 | Platné předpisy vztahující se na oblast návrhu Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, nevztahují se na oblast upravovanou návrhem žádné platné předpisy. | 140 | Soulad s ostatními politikami a cíli Unie Úmluva UNESCO je v souladu se závazkem uvedeným v čl. 151 odst. 4 Smlouvy o ES, podle kterého má Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení této Smlouvy přihlížet ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur. Cíle návrhu jsou v souladu s cíli jiných politik Unie, a to zejména s politikami vnější spolupráce (především s rozvojovou politikou), společnou obchodní politikou, dokončením vnitřního trhu (zejména pokud jde o duševní vlastnictví), audiovizuální politikou a informační společností, jakož i s akcemi v oblasti kultury. Cíle návrhu jsou rovněž v souladu s Listinou základních práv, a to zejména pokud jde o zásadu podpory kulturní rozmanitosti (článek 22). | KONZULTACE ZÚčASTNěNÝCH STRAN | 219 | Zúčastěné strany, zejména evropské kulturní a audiovizuální kruhy, po celou dobu vyjednávání úmluvy v UNESCO pravidelně komunikovaly s Komisí. Po třetím jednání odborníků zastupujících vlády zorganizovala Komise dne 4. července 2005 konzultační schůzku, na které měl být prodiskutován revidovaný předběžný návrh úmluvy. Během jednání v UNESCO celá řada stran Komisi sdělila, že plně podporují společné postoje Evropské unie v UNESCO a výslovně doporučila, aby byla úmluva přijata na generální konferenci UNESCO v roce 2005. Na základě této skutečnosti se nejevilo jako nezbytné, aby se po jednáních uskutečnila další konzultace o tom, zda by se Společenství mělo stát smluvní stranou úmluvy, neboť od červencové konzultace se okolnosti nijak nezměnily. Znění, které dne 21. října přijali členové UNESCO, je totiž (kromě oprav, jež provedli právníci-lingvisté) téměř totožné se zněním revidovaného předběžného návrhu, který byl výsledkem třetího jednání. | Sběr a využití výsledků odborných konzultací | 229 | Nebylo třeba využít externích odborných konzultací. | PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU | 305 | Shrnutí navrhovaných opatření Návrh rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. | 310 | Právní základ Články 89, 133, 151, 181 a 181a ve spojení s článkem 300 Smlouvy o založení Evropského společenství. | 320 | Zásada subsidiarity Zásada subsidiarity se uplatní, protože pravomoci, kterých se tato úmluva UNESCO dotýká, jsou sdílené. Vzhledem k tomu, že se jedná o pravomoci Společenství a zároveň i členských států, musí úmluvu společně ratifikovat Společenství i členské státy. | Návrh je tedy v souladu se zásadou subsidiarity. | Zásada proporcionality Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální úkon, není v daném případě otázka proporcionality relevantní. | Volba nástrojů | 341 | Navrhovaný nástroj (navrhované nástroje): návrh rozhodnutí Rady. | 342 | Jiné prostředky by nebyly přiměřené z tohoto důvodu / těchto důvodů: vzhledem k tomu, že se jedná o proces ratifikace normativního mezinárodního aktu ze strany Společenství, je v daném případě jediným vhodným právním nástrojem rozhodnutí Rady. | ROZPOčTOVÉ DůSLEDKY | 409 | Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství. | DALšÍ INFORMACE | 560 | Evropský hospodářský prostor Tento návrh aktu nespadá do působnosti dohody o EHP. | 1. 2005/0268 (CNS) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 89, 133, 151, 181 a 181a ve spojení s první větou čl. 300 odst. 2 prvního pododstavce a s čl. 300 odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy, s ohledem na návrh Komise[1], s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[2], vzhledem k těmto důvodům: (1) V listopadu 2004 Rada zmocnila Komisi, aby se jménem Evropského společenství zúčastnila jednání UNESCO týkajících se Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Těchto jednání se účastnila jak Komise, tak členské státy. (2) Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů byla přijata na generální konferenci UNESCO, která se konala dne 20. října 2005 v Paříži. (3) Tato úmluva představuje vhodný a účinný pilíř pro podporu kulturní rozmanitosti a kulturních výměn, kterým Evropské společenství a jeho členské státy přikládají největší důležitost. Přispívá ke vzájemnému respektování kultur a porozumění mezi kulturami na celém světě. (4) Tato úmluva by měla být schválena co nejdříve. (5) V oblastech spadajících do působnosti úmluvy má pravomoci jak Společenství, tak jeho členské státy. Je tedy vhodné, aby se smluvními stranami stalo Společenství i členské státy a aby společně plnily závazky, jež tato úmluva stanoví, společně vykonávaly práva, jež jim daná úmluva přiznává v situacích sdílených pravomocí, a společně tak zajistily jednotné uplatňování úmluvy, ROZHODLA TAKTO: Článek 1 1. Úmluva UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů se schvaluje jménem Evropského společenství. 2. Znění úmluvy je uvedeno v příloze 1.a) tohoto rozhodnutí. Článek 2 1. Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné uložit u generálního ředitele UNESCO jménem Evropského společenství listinu o schválení v souladu s čl. 27 odst. 4 Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. 2. Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné uložit jménem Evropského společenství prohlášení týkající se pravomocí uvedené v příloze 1.b) tohoto rozhodnutí v souladu s čl. 27 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. 3. Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné učinit při uložení listiny o schválení jednostranné prohlášení uvedené v příloze 2 tohoto rozhodnutí. Článek 3 Evropské společenství při zasedáních orgánů zřízených úmluvou, a to zejména při konferenci stran, zastupuje Komise, která jeho jménem jedná v otázkách, jež spadají do působnosti těchto orgánů. V Bruselu dne […]. Za Radu předseda/předsedkyně PŘÍLOHA 1.a) ÚMLUVA UNESCO O OCHRANĚ A PODPOŘE ROZMANITOSTI KULTURNÍCH PROJEVŮ PREAMBULE Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu na svém 33. zasedání konaném ve dnech 3. až 21. října 2005 v Paříži, 1. potvrzujíc, že kulturní rozmanitost je přirozenou charakteristikou lidstva, 2. vědoma si skutečnosti, že kulturní rozmanitost je společným dědictvím lidstva a že by měla být oslavována a zachována ku prospěchu všech, 3. vědouc, že kulturní rozmanitost vytváří bohatý a pestrý svět, který rozšiřuje možnosti volby, rozvíjí lidské schopnosti a hodnoty, a je tudíž hlavní hnací silou udržitelného rozvoje společenství a národů, 4. připomínajíc, že kulturní rozmanitost, jež vzkvétá v podmínkách demokracie, tolerance, sociální spravedlnosti a vzájemného respektování mezi národy a kulturami, je nezbytná pro mír a bezpečnost na místní, národní a mezinárodní úrovni, 5. oslavujíc důležitost kulturní rozmanitosti pro naplnění lidských práv a základních svobod, jež jsou vyhlášeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v jiných všeobecně uznávaných nástrojích, 6. zdůrazňujíc, že kulturu je jakožto strategický prvek třeba začlenit do vnitrostátních a mezinárodních politik rozvoje, do mezinárodní spolupráce při rozvoji, přičemž je zároveň třeba zohledňovat Deklaraci tisíciletí OSN (2000), jež klade důraz na vymýcení chudoby, 7. berouc v úvahu skutečnost, že kultura v čase a prostoru nabývá různých podob a že se tato rozmanitost projevuje jedinečností a pluralitou identit a kulturních projevů národů a společností tvořících lidstvo, 8. uznávajíc význam tradičního vědění jakožto zdroje duchovního a materiálního bohatství, a zejména význam vědomostí domorodých národů a jejich pozitivního přínosu k udržitelnému rozvoji, jakož i potřebu zajistit odpovídajícím způsobem jejich ochranu a podporu, 9. uznávajíc, že je třeba přijmout opatření na ochranu rozmanitosti kulturních projevů, včetně jejich obsahu, a to zejména v situacích, kdy kulturním projevům může hrozit zánik nebo závažné narušení, 10. zdůrazňujíc význam kultury pro sociální soudržnost obecně, a zejména její přínos ke zlepšování postavení a role žen ve společnosti, 11. uvědomujíc si, že se kulturní rozmanitost upevňuje svobodným pohybem myšlenek a že je živena neustálými výměnami a vzájemným působením kultur, 12. opětovně potvrzujíc, že svoboda myšlení, projevu a informací i rozmanitost médií umožňují rozkvět kulturních projevů ve společnostech, 13. uznávajíc, že rozmanitost kulturních projevů, včetně tradičních kulturních projevů, je důležitý faktor, který jednotlivcům a národům umožňuje vyjadřovat své myšlenky a hodnoty a sdílet je s ostatními, 14. připomínajíc, že jazyková rozmanitost je základním prvkem kulturní rozmarnosti, a opětovně uznávajíc zásadní roli, jež při ochraně a podpoře kulturních projevů hraje vzdělávání, 15 . zohledňujíc význam, jenž pro všechny, i pro osoby náležející k menšinám a pro domorodé národy, má životaschopnost kultur projevující se jejich svobodou tvořit, šířit a distribuovat své tradiční kulturní projevy a mít k nim přístup tak, aby to bylo ku prospěchu jejich vlastního rozvoje, 16. zdůrazňujíc základní úlohu vzájemného kulturního působení a tvořivosti, jež podporují a obnovují kulturní projevy a posilují úlohu těch, kteří pracují ve prospěch rozvoje kultury a celkového pokroku společnosti, 17. uznávajíc význam, jež mají při podpoře osob podílejících se na kulturní tvořivosti práva duševního vlastnictví, 18. jsouc přesvědčena, že kulturní aktivity, statky a služby, jež jsou nositeli identit, hodnot a významů, mají ekonomickou i kulturní povahu a že by se s nimi tudíž nemělo zacházet, jako by měly pouze komerční hodnotu, 19. konstatujíc, že pokud procesy globalizace, k nimž pozitivně přispěl rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií, vytvářejí zcela nové podmínky pro větší interakci mezi kulturami, jsou rovněž i výzvou pro kulturní rozmanitost, zejména s ohledem na nebezpečí nevyváženosti mezi bohatými a chudými zeměmi, 20. vědoma si zvláštního mandátu, v rámci kterého bylo UNESCO pověřeno zajistit, aby byla respektována rozmanitost kultur, a v rámci kterého má doporučovat mezinárodní dohody, o nichž se domnívá, že mohou pomoci usnadnit volný pohyb myšlenek prostřednictvím slov a obrazů, 21. odvolávajíc se na ustanovení mezinárodních nástrojů, které přijalo UNESCO a které se týkají kulturní rozmanitosti a výkonu kulturních práv, a zejména na Všeobecnou deklaraci o kulturní rozmanitosti z roku 2001, přijímá dne 20.10.2005 tuto úmluvu. I. CÍLE A HLAVNÍ ZÁSADY Článek 1 - Cíle Cílem této úmluvy je: a) chránit a podporovat rozmanitost kulturních projevů; b) vytvářet podmínky, které kulturám umožní, aby se svobodně rozvíjely a ku vzájemnému prospěchu na sebe působily; c) podporovat dialog mezi kulturami, který by ve světě zajistil intenzivnější a vyváženější kulturní výměny ve prospěch vzájemného respektování kultur a kultury míru; d) stimulovat interkulturalitu, která by rozvíjela vzájemné působení kultur v duchu budování mostů mezi národy; e) podporovat respektování rozmanitosti kulturních projevů a uvědomování si její hodnoty na místní, národní a mezinárodní úrovni; f) opětovně potvrdit důležitost, jež má spojení mezi kulturou a rozvojem pro všechny země, a to zejména pro rozvojové země, a podněcovat k aktivitám vedeným na národní a mezinárodní úrovni tak, aby byla uznána skutečná hodnota tohoto spojení; g) uznat zvláštní charakter kulturních aktivit, statků a služeb jakožto nositelů identity, hodnot a významu; h) opětovně potvrdit svrchované právo států na zachování, přijímání a provádění politik a opatření, jež dané státy považují za vhodné pro ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů na jejich území; i) posílit mezinárodní spolupráci a solidaritu v partnerském duchu tak, aby se především zvýšila schopnost rozvojových zemí chránit a podporovat rozmanitost kulturních projevů. Článek 2 – Hlavní zásady 1. Zásada dodržování lidských práv a základních svobod Kulturní rozmanitost lze chránit a podporovat pouze v případě, že jsou zaručena lidská práva a základní svobody, jakými je svoboda projevu, informací a komunikace, jakož i možnost jednotlivců volit si způsob kulturního projevu . Na ustanovení této úmluvy se nikdo nemůže odvolávat za účelem porušení lidských práv a základních svobod, které uctívá Všeobecná deklarace lidských práv nebo které zaručuje mezinárodní právo, nebo s cílem omezit jejich rozsah působnosti. 2. Zásada svrchovanosti V souladu s Chartou Organizace spojených národů a se zásadami mezinárodního práva mají státy svrchované právo přijímat opatření a politiky na ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů na svém území. 3. Zásada stejné důležitosti všech kultur a jejich respektování Předpokladem ochrany a podpory rozmanitosti kulturních projevů je uznání důležitosti všech kultur, včetně kultur osob náležejících k menšinám a kultur domorodých národů, a jejich respektování. 4. Zásada mezinárodní solidarity a spolupráce Mezinárodní spolupráce a solidarita by měla všem zemím, a zejména rozvojovým zemím, umožnit vytvářet a posilovat prostředky, jež jsou pro jejich kulturní projevy i pro jejich vznikající či zavedená kulturní odvětví na místní, národní a mezinárodní úrovni nezbytné. 5. Zásada vzájemného doplňování ekonomických a kulturních aspektů rozvoje Vzhledem k tomu, že kultura je jednou z hlavních hnacích sil rozvoje, jsou kulturní aspekty rozvoje stejně důležité jako jeho ekonomické aspekty a jednotlivci i národy mají základní právo se na nich podílet a mít z nich prospěch. 6. Zásada udržitelného rozvoje Kulturní rozmanitost je velkým bohatstvím jednotlivců a společností. Ochrana, podpora a zachování kulturní rozmanitosti jsou hlavní podmínkou udržitelného rozvoje v zájmu současných a budoucích generací. 7. Zásada spravedlivého přístupu Spravedlivý přístup k bohaté a pestré škále kulturních projevů z celého světa a přístup kultur k prostředkům jejich vyjadřování a možnostem jejich šíření jsou důležitými prvky zhodnocení kulturní rozmanitosti, jež rovněž podporují vzájemné porozumění. 8. Zásada otevřenosti a vyváženosti Při příjímání opatření podporujících rozmanitost kulturních projevů by měly státy odpovídajícím způsobem podporovat otevřenost ostatním kulturám světa a zajistit, aby tato opatření byla v souladu s cíli této úmluvy. II. OBLAST PŮSOBNOSTI Článek 3 – Oblast působnosti Tato úmluva se vztahuje na politiky a opatření, jež přijaly její strany v oblasti ochrany a podpory rozmanitosti kulturních projevů. III. DEFINICE Článek 4 – Definice Pro účely této úmluvy platí tyto definice: 1. Kulturní rozmanitost „Kulturní rozmanitostí“ se rozumí mnohočetnost forem, prostřednictvím kterých se kultury skupin a společností mohou vyjadřovat. Tyto projevy jsou dále šířeny ve skupinách a společnostech i mezi nimi navzájem. Kulturní rozmanitost se neprojevuje pouze rozličnými formami, prostřednictvím kterých se kulturní dědictví lidstva díky pestrosti kulturních projevů projevuje, obohacuje a šíří, ale rovněž i různými způsoby umělecké tvorby, produkce, šíření, distribuce a využívání kulturních projevů bez ohledu na použité prostředky a technologie. 2. Kulturní obsah „Kulturním obsahem“ se rozumí symbolický význam, umělecká dimenze a kulturní hodnoty, které mají původ v kulturních identitách nebo jsou jejich výrazem. 3. Kulturní projevy „Kulturními projevy“ se rozumějí projevy, jež jsou výsledkem tvořivosti jednotlivců, skupin nebo společností a jež mají kulturní obsah. 4. Kulturní aktivity, statky a služby „Kulturními aktivitami, statky a službami“ se rozumějí aktivity, statky a služby, které jsou-li posuzovány z hlediska své zvláštní kvality, použití nebo účelnosti, nezávisle na komerční hodnotě, kterou mohou mít, ztělesňují kulturní projevy nebo jsou jejich nositelem. Kulturní aktivity mohou být samy o sobě účelem nebo mohou přispívat k produkci kulturních statků a služeb. 5. Kulturní odvětví „Kulturními odvětvími“ se rozumějí odvětví, jež produkují a distribuují kulturní statky nebo služby vymezené v odstavci 4 výše. 6. Politiky a opatření v oblasti kultury „Politikami a opatřeními v oblasti kultury“ se rozumějí politiky a opatření na místní, národní, regionální nebo mezinárodní úrovni, které jako takové souvisejí s kulturou nebo mají mít přímý vliv na kulturní projevy jednotlivců, skupin nebo společností, včetně tvorby, produkce, šíření a distribuce kulturních aktivit, statků a služeb, nebo na přístup k nim. 7. Ochrana „Ochranou“ se rozumí přijímání opatření na zachování, zabezpečení a zhodnocení rozmanitosti kulturních projevů. „Chránit“ znamená přijímat taková opatření. 8. Interkulturalita „Interkulturalitou“ se rozumí existence, vyvážené vzájemné působení různých kultur a možnost vytvářet společné kulturní projevy prostřednictvím dialogu a vzájemného respektování. IV. PRÁVA A POVINNOSTI STRAN Článek 5 – Obecné pravidlo týkající se práv a povinností 1. V souladu s Chartou Organizace spojených národů, se zásadami mezinárodního práva a se všeobecně uznávanými nástroji týkajícími se lidských práv strany opětovně potvrzují své svrchované právo vypracovávat a uplatňovat vlastní politiky v oblasti kultury a přijímat opatření na ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů a na posílení mezinárodní spolupráce s cílem dosáhnout cílů stanovených touto úmluvou. 2. Uplatňuje-li strana politiky a přijímá-li opatření na ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů na svém území, musejí být tyto politiky a opatření v souladu s ustanoveními této úmluvy. Článek 6 – Práva stran na vnitrostátní úrovni 1. V rámci svých politik a opatření v oblasti kultury, jež jsou popsány v čl. 4 odst. 6, a s ohledem na okolnosti a vlastní potřeby může každá strana přijímat opatření na ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů na svém území. 2. Tato opatření mohou zahrnovat: a) právní opatření, jejichž cílem je chránit a podporovat rozmanitost kulturních projevů; b) opatření, jež vhodným způsobem poskytují kulturním aktivitám, statkům a službám na vnitrostátní úrovni příležitost nalézt své místo mezi kulturními aktivitami, statky a službami, které jsou na jejím území k dispozici, pokud jde o jejich tvorbu, produkci, šíření, distribuci a využívání, včetně opatření týkajících se jazyka používaného v rámci těchto aktivit, statků a služeb; c) opatření, jejichž cílem je poskytnout nezávislým vnitrostátním kulturním odvětvím a aktivitám neformálního sektoru skutečný přístup k prostředkům tvorby, šíření a distribuce kulturních aktivit, statků a služeb; d) opatření, jejichž cílem je poskytování veřejných finančních podpor; e) opatření, jejichž cílem je povzbuzovat neziskové subjekty a veřejné a soukromé instituce, umělce a ostatní profesionály v odvětví kultury, aby rozvíjeli a podporovali svobodné výměny a svobodný pohyb myšlenek, kulturních projevů i kulturních aktivit, statků a služeb a aby v rámci svých aktivit podněcovali tvorbu a podnikavost; f) opatření, jejichž cílem je zřízení veřejnoprávních institucí a jejich náležité podporování; g) opatření, jejichž cílem je povzbuzovat a podporovat umělce a ostatní osoby podílející se na tvorbě kulturních projevů; h) opatření, jejichž cílem je podporovat rozmanitost médií, a to i prostřednictvím veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání. Článek 7 – Opatření na podporu kulturních projevů 1. Strany usilují o to, aby na svých územích vytvořily prostředí, jež by podněcovalo jednotlivce a sociální skupiny: a) k tomu, aby tvořili, produkovali, šířili a distribuovali své vlastní kulturní projevy a aby k nim měli přístup a zároveň zohledňovali zvláštní podmínky a potřeby žen a různých sociálních skupin, jakož i osob náležejících k menšinám a domorodým národům; b) k tomu, aby měli přístup k různým kulturním projevům na svém území i v jiných zemích světa. 2. Strany rovněž usilují o to, aby byla uznána důležitost přínosu umělců a všech, kteří se na tvořivém procesu podílejí, kulturních společenství a organizací, jež je v jejich práci podporují, jakož i jejich hlavní úloha, kterou je rozvoj rozmanitosti kulturních projevů. Článek 8 – Opatření na ochranu kulturních projevů 1. Aniž jsou dotčena ustanovení článků 5 a 6, může některá strana zjistit, že na jejím území nastaly zvláštní situace, kdy hrozí, že dojde k zániku kulturních projevů, nebo kdy jsou tyto projevy vážně ohroženy či vyžadují jakoukoli neodkladnou ochranu. 2. Strany mohou přijmout veškerá vhodná opatření na ochranu kulturních projevů v situacích uvedených v odstavci 1 v souladu s ustanoveními této úmluvy. 3. Veškerá opatření přijatá za účelem zvládnutí dané situace strany oznámí mezivládnímu výboru, který může vydat příslušná doporučení. Článek 9 – Sdílení informací a transparentnost Strany: a) každé čtyři roky v rámci svých zpráv pro UNESCO poskytují příslušné informace o opatřeních přijatých na ochranu a podporu kulturních projevů na jejich území a na mezinárodní úrovni; b) určí kontaktní místo pověřené sdílením informací v souvislosti s touto úmluvou; c) sdílejí a vyměňují si informace související s ochranou a podporou rozmanitosti kulturních projevů. Článek 10 – Vzdělávání veřejnosti a zvyšování jejího povědomí Strany: a) podporují a rozvíjejí chápání významu ochrany a podpory rozmanitosti kulturních projevů, zejména prostřednictvím programů zaměřených na vzdělávání veřejnosti a zvyšování jejího povědomí; b) za účelem dosažení cílů tohoto článku spolupracují s jinými stranami a mezinárodními a regionálními organizacemi; c) snaží se povzbuzovat tvořivost a posilovat produkční kapacity zaváděním programů vzdělávání, odborné přípravy a výměn v oblasti kulturních odvětví. Tato opatření by měla být uplatňována tak, aby neměla negativní dopad na tradiční formy produkce. Článek 11 – Účast občanské společnosti Strany uznávají hlavní úlohu občanské společnosti při ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Strany povzbuzují občanskou společnost k aktivní účasti na jejich snahách o dosažení cílů této úmluvy. Článek 12 – Podpora mezinárodní spolupráce Strany usilují o posílení dvoustranné, regionální a mezinárodní spolupráce, aby vytvořily příznivé podmínky pro podporu rozmanitosti kulturních projevů, a zohledňují situace uvedené v článcích 8 a 17, a to zejména s cílem: a) usnadnit dialog mezi stranami o politikách a opatřeních v oblasti kultury; b) posílit strategické a řídící kapacity veřejného sektoru ve veřejnoprávních kulturních institucích prostřednictvím profesních a mezinárodních kulturních výměn a prostřednictvím sdílení osvědčených postupů; c) posílit partnerství s občanskou společností, nevládními organizacemi a soukromým sektorem a vzájemné partnerství mezi těmito subjekty s cílem podporovat rozvoj a propagovat rozmanitost kulturních projevů; d) propagovat využívání nových technologií a povzbuzovat partnerství za účelem většího sdílení informací a posílení kulturního porozumění a podpory rozmanitosti kulturních projevů; e) povzbuzovat uzavírání koprodukčních dohod a dohod o společné distribuci. Článek 13 – Zahrnutí kultury do udržitelného rozvoje Strany usilují o to, aby byla otázka kultury na všech úrovních začleněna do politik rozvoje tak, aby byly vytvořeny podmínky příznivé pro udržitelný rozvoj a zároveň byly podporovány faktory související s ochranou a podporou rozmanitosti kulturních projevů. Článek 14 – Spolupráce za účelem rozvoje Strany se snaží podporovat spolupráci na udržitelném rozvoji a snižování chudoby, a to zejména pokud jde o zvláštní potřeby rozvojových zemí, která by napomohla rozvoji dynamických kulturních odvětví, a to mimo jiné těmito prostředky: 1. posilováním kulturních odvětví rozvojových zemí: a) vytvořením a posílením produkčních a distribučních kapacit v oblasti kultury v rozvojových zemích; b) zajištěním lepšího přístupu pro své kulturní aktivity, statky a služby na světový trh a do mezinárodních distribučních řetězců; c) umožněním vzniku životaschopných místních a regionálních trhů; d) kdykoli to bude možné, přijetím vhodných opatření v rozvinutých zemích, která by na jejich území usnadnila přístup ke kulturním aktivitám, statkům a službám rozvojových zemí; e) podporováním tvůrčí práce, a pokud možno, usnadňováním mobility umělců z rozvojových zemí; f) podporováním vhodné spolupráce mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, a to zejména v oblasti hudby a filmu; 2. posilováním kapacit prostřednictvím výměny informací, zkušeností a odborných poznatků a vzděláváním lidských zdrojů v rozvojových zemích ve veřejném a soukromém sektoru – a to zejména pokud jde o strategické a řídící kapacity, vypracovávání a provádění politik, podporu a distribuci kulturních projevů, rozvoj středních, malých a drobných podniků, využívání technologií a rozvoj a přenos pravomocí; 3. převodem technologií a know-how prostřednictvím příslušných podpůrných opatření, zejména v oblasti kulturních odvětví a kulturních podniků; 4. finanční podporou: a) zřízením Mezinárodního fondu pro kulturní rozmanitost uvedeného v článku 18; b) v případě potřeby poskytováním veřejné podpory na rozvoj, včetně technické pomoci za účelem stimulace a podpory tvořivosti; c) jinými formami finanční pomoci, jakými jsou nízkoúrokové půjčky, subvence a jiné finanční mechanismy. Článek 15 – Podmínky spolupráce Strany podporují rozvoj partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a neziskovými organizacemi, jakož i v rámci nich, s cílem spolupracovat s rozvojovými zeměmi při posilování schopností těchto zemí chránit a podporovat rozmanitost kulturních projevů. Tato průkopnická partnerství budou v reakci na konkrétní potřeby rozvojových zemí klást důraz na rozvoj infrastruktur, lidských zdrojů a politik a na výměny kulturních aktivit, statků a služeb. Článek 16 – Zvláštní výhody pro rozvojové země Rozvinuté země usnadňují kulturní výměny s rozvojovými zeměmi tak, že prostřednictvím vhodných institucionálních a právních rámců poskytují jejich umělcům a jiným profesionálům a odborníkům v oblasti kultury i jejich kulturním statkům a službám zvláštní výhody. Článek 17 – Mezinárodní spolupráce v situacích vážného ohrožení kulturních projevů Strany spolupracují při vzájemném poskytování pomoci v situacích uvedených v článku 8 a zvláštní pozornost věnují rozvojovým zemím. Článek 18 – Mezinárodní fond pro kulturní rozmanitost 1. Zřizuje se „Mezinárodní fond pro kulturní rozmanitost“ (dále jen „fond“). 2. Fond se v souladu s finančními předpisy UNESCO zřizuje jako depozitní. 3. Prostředky fondu tvoří: a) dobrovolné příspěvky stran; b) prostředky, jež na tento účel vyčlenila generální konference UNESCO; c) příspěvky, dary či odkazy od jiných států, organizací a programů systému Spojených národů, jiných regionálních nebo mezinárodních organizací a veřejných nebo soukromých subjektů nebo soukromých osob; d) jakékoli úroky plynoucí z prostředků fondu; e) výtěžky sbírek a výnosy z akcí pořádaných ve prospěch fondu; f) jakékoli jiné prostředky v souladu s předpisy týkajícími se fondu. 4. O využívání prostředků fondu rozhoduje na základě pokynů konference stran mezivládní výbor. 5. Mezivládní výbor může přijmout příspěvky a jiné formy pomoci pro obecné nebo zvláštní účely související s konkrétními projekty, pokud tyto projekty schválil mezivládní výbor. 6. Příspěvky do fondu nesmějí být spojeny s žádnou politickou, ekonomickou ani jinou podmínkou, která by byla neslučitelná s cíli této úmluvy. 7. Strany se budou snažit pravidelně poukazovat dobrovolné příspěvky na provádění této úmluvy. Článek 19 – Výměna, analýza a šíření informací 1. Strany souhlasí, že si budou vyměňovat informace a zkušenosti týkající se shromažďování údajů a statistik o rozmanitosti kulturních projevů a osvědčených postupů jejich ochrany a podpory. 2. UNESCO díky mechanismům, které v rámci sekretariátu existují, usnadňuje shromažďování, analýzu a šíření veškerých informací, statistik a osvědčených postupů v dané oblasti. 3. UNESCO rovněž vytváří a pravidelně aktualizuje databázi údajů týkajících se různých vládních, soukromých a neziskových sektorů a subjektů působících v oblasti kulturních projevů. 4. S cílem usnadnit shromažďování údajů UNESCO věnuje zvláštní pozornost posilování schopností a odborných znalostí stran, které v dané oblasti žádají o pomoc. 5. Shromažďování informací uvedených v tomto článku doplňuje informace uvedené v článku 9. V. VZTAHY K JINÝM NÁSTROJŮM Článek 20 – Vztahy k jiným nástrojům: vzájemná pomoc, vzájemné doplňování a nepodřízenost 1. Strany uznávají, že musejí v dobré víře plnit své závazky vůči této úmluvě a všem jiným smlouvám, jejichž jsou smluvními stranami. Aniž by strany tuto úmluvu podřizovaly jiným smlouvám: a) povzbuzují vzájemnou pomoc mezi touto úmluvou a jinými smlouvami, jejichž jsou smluvními stranami a b) při výkladu nebo uplatňování jiných smluv, jejichž jsou smluvními stranami, nebo při podpisu jiných mezinárodních závazků zohledňují příslušná ustanovení této úmluvy. 2. Nic v této úmluvě nemůže být vykládáno jako skutečnost, která by měnila práva a povinnosti stran plynoucí z jiných smluv, jejichž jsou smluvními stranami. Článek 21 – Mezinárodní konzultace a spolupráce Strany se zavazují, že budou cíle a zásady této úmluvy podporovat v jiných mezinárodních kruzích. Za tímto účelem se strany případně vzájemně konzultují a tyto cíle a zásady zohledňují. VI. ORGÁNY ÚMLUVY Článek 22 – Konference stran 1. Zřizuje se konference stran. Konference stran je plenárním a vrcholným orgánem této úmluvy. 2. Konference stran se schází každé dva roky na řádném zasedání, pokud možno v rámci generální konference UNESCO. Pokud se tak rozhodne nebo pokud o to mezivládní výbor požádá alespoň jedna třetina stran, může se konference stran sejít i na mimořádném zasedání. 3. Konference stran přijme svůj jednací řád. 4. Mezi úkoly konference stran mimo jiné patří: a) volit členy mezivládního výboru; b) dostávat a posuzovat zprávy stran této úmluvy, které jí předal mezivládní výbor; c) schvalovat provozní směrnice, jež na její žádost připravil mezivládní výbor; d) přijímat jakákoli jiná opatření, o nichž se domnívá, že jsou pro podporu cílů této úmluvy nezbytná. Článek 23 – Mezivládní výbor 1. Při UNESCO se zřizuje Mezivládní výbor pro ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů (dále jen „mezivládní výbor“). Skládá ze zástupců 18 smluvních států úmluvy, kteří budou na čtyři roky zvoleni konferencí stran poté, co tato úmluva vstoupí v platnost v souladu s článkem 29. 2. Mezivládní výbor se schází jednou ročně. 3. Mezivládní výbor jedná pod dohledem a vedením konference stran, jíž také podává zprávy. 4. Počet členů mezivládního výboru se zvýší na 24, jakmile počet stran úmluvy dosáhne 50. 5. Při volbě členů mezivládního výboru se vychází ze zásad spravedlivého geografického rozdělení a rotace. 6. Aniž jsou dotčeny jiné pravomoci, které mu plynou z této úmluvy, má mezivládní výbor tyto úkoly: a) podporovat cíle této úmluvy, povzbuzovat a sledovat její provádění; b) na žádost konference stran připravovat provozní směrnice týkající se provádění a uplatňování ustanovení této úmluvy a předkládat jí je ke schválení; c) předávat konferenci stran zprávy od stran úmluvy doplněné o jeho připomínky a shrnutí obsahu těchto zpráv; d) vydávat příslušná doporučení v situacích, na než jej v souladu s příslušnými ustanoveními, a to zejména s článkem 8 této úmluvy, upozorní strany; e) zavádět postupy a jiné konzultační mechanismy na podporu cílů a zásad této úmluvy v jiných mezinárodních kruzích; f) plnit jakékoli jiné úkoly, o něž jej může požádat konference stran. 7. V souladu se svým jednacím řádem může mezivládní výbor kdykoli vyzvat veřejnoprávní nebo soukromé subjekty nebo i fyzické osoby, aby se za účelem konzultací ve věci specifických otázek zúčastnili jeho zasedání. 8. Mezivládní výbor si vypracuje jednací řád, který předloží ke schválení konferenci stran. Článek 24 – Sekretariát UNESCO 1. Orgánům úmluvy je nápomocen sekretariát UNESCO. 2. Sekretariát připravuje dokumentaci konference stran a mezivládního výboru a program jednání jejich zasedání, pomáhá jim s uplatňováním rozhodnutí a podává o nich zprávy. VII. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 25 – Řešení sporů 1. V případě sporu mezi stranami úmluvy v otázce výkladu a použití této úmluvy se jej strany snaží vyřešit cestou jednání. 2. Nemohou-li dotčené strany spor vyřešit jednáním, mohou se na základě společné dohody obrátit na třetí stranu, aby jim při jeho řešení pomohla nebo jim dělala zprostředkovatele. 3. Není-li pomoci nebo zprostředkování využito nebo nemůže-li být spor vyřešen cestou jednání, pomoci nebo zprostředkování, může strana využít smírčího řízení v souladu s postupem uvedeným v příloze této úmluvy. Návrh řešení sporu, který předloží smírčí komise, strany v dobré víře zváží. 4. Při ratifikaci, přijetí, schválení úmluvy nebo přistoupení k úmluvě může každá smluvní strana prohlásit, že výše uvedené smírčí řízení neuznává. Každá strana, která takové prohlášení učiní, jej může kdykoli prostřednictvím oznámení generálnímu řediteli UNESCO vzít zpět. Článek 26 – Ratifikace, přijetí, schválení členskými státy nebo jejich přistoupení 1. Tato úmluva musí být ratifikována, přijata, schválena členskými státy UNESCO nebo k ní dané členské státy musejí přistoupit v souladu s jejich vlastními ústavními postupy. 2. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení se ukládají u generálního ředitele UNESCO. Článek 27 – Přistoupení 1. Tato úmluva je otevřena k přistoupení jakémukoli státu, který není členem UNESCO, ale je členem Organizace spojených národů nebo některé z jejích specializovaných institucí, a který k přistoupení vyzvala generální konference OSN. 2. Tato úmluva je rovněž otevřena k přistoupení územím, která mají úplnou vnitřní autonomii, již uznává Organizace spojených národů, avšak která nedosáhla plné nezávislosti v souladu s rezolucí 1514 (XV), již přijalo Valné shromáždění, a která mají pravomoc v otázkách, jež tato úmluva upravuje, včetně pravomoci uzavírat smlouvy týkající se těchto otázek. 3. V případě organizací regionální hospodářské integrace platí tato ustanovení: a) tato úmluva je rovněž otevřena přistoupení jakékoli organizaci regionální hospodářské integrace, která je s výhradou dále uvedených odstavců plně vázána ustanoveními úmluvy stejně jako státy, které jsou jejími smluvními stranami; b) pokud jsou jeden nebo více členských států takové organizace rovněž stranami úmluvy, dohodne se tato organizace s daným členským státem nebo státy na tom, kdo za plnění jejích závazků vůči této úmluvě ponese odpovědnost. Toto rozdělení odpovědnosti nabývá účinku, jakmile je dokončen postup oznamování uvedený v písmenu c). Organizace a členské státy nejsou oprávněny vykonávat práva plynoucí z této úmluvy souběžně. Kromě toho mají organizace regionální hospodářské integrace v oblastech spadajících do jejich působnosti při výkonu svého hlasovacího práva počet hlasů odpovídající počtu jejich členských států, jež jsou stranami této úmluvy. Tyto organizace nevykonávají své hlasovací právo, vykonávají-li je jejich členské státy a naopak; c) organizace regionální hospodářské integrace a její členský stát nebo státy, které se dohodly, že si své odpovědnosti rozdělí v souladu s písmenem b), informují strany o takto navrženém rozdělení tímto způsobem: i) ve své listině o přistoupení tato organizace přesně uvede, jak budou odpovědnosti související s otázkami, jež upravuje tato úmluva, rozděleny; ii) v případě pozdějších změn jednotlivých odpovědností informuje organizace regionální hospodářské integrace o jakémkoli návrhu změny těchto odpovědností depozitáře; depozitář o této změně informuje strany; d) u členských států organizace regionální hospodářské integrace, které se stanou stranami této úmluvy, se má za to, že si zachovaly své pravomoci ve všech oblastech, u kterých depozitáři nebylo výslovně ohlášeno nebo oznámeno, že zde dochází k postoupení pravomoci na organizaci; e) „organizací regionální hospodářské integrace“ se rozumí organizace tvořená svrchovanými členskými státy Organizace spojených národů nebo některé z jejích specializovaných institucí, které tyto státy svěřily svou pravomoc v oblastech, jež upravuje tato úmluva, a která byla v souladu se svými vnitřními postupy oprávněna k tomu, aby se stala stranou úmluvy. 4. Listina o přistoupení se ukládá u generálního ředitele UNESCO. Článek 28 – Kontaktní místa Poté, co se stane stranou této úmluvy, určí si každá strana v souladu s článkem 9 „kontaktní místo“. Článek 29 – Vstup v platnost 1. Tato úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po datu uložení třicáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, avšak pouze ve vztahu ke státům nebo organizacím regionální hospodářské integrace, které nejpozději v tento den uloží své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. Pro každou další stranu vstoupí v platnost tři měsíce poté, co tato strana uloží svou listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. 2. Pro účely tohoto článku nelze žádnou z listin uložených organizací regionální hospodářské integrace považovat za doplňky listin, které již uložily členské státy této organizace. Článek 30 – Federativní nebo neunitární ústavní systémy Vzhledem k tomu, že se uznává, že mezinárodní dohody váží strany i nezávisle na jejich ústavních systémech, vztahují se na strany, jež mají federativní nebo neunitární ústavní systém tato ustanovení: a) pokud jde o ustanovení této úmluvy, jejichž uplatňování spadá do působnosti federativní nebo ústřední zákonodárné moci, jsou závazky federativní nebo ústřední vlády stejné jako v případě stran, jež nejsou federativní státy; b) pokud jde o ustanovení této úmluvy, jejichž uplatňování spadá do působnosti jednotlivých územních jednotek, jakými jsou státy, hrabství, provincie nebo kantony, které nejsou na základě ústavního systému federace povinny přijímat právní opatření, federativní vláda v případě potřeby informuje příslušné orgány územních jednotek, jakými jsou státy, hrabství, provincie nebo kantony, o daných ustanoveních a doporučí jim jejich přijetí. Článek 31 – Výpověď 1. Každá strana může tuto úmluvu vypovědět. 2. Výpověď se oznamuje písemně listinou, která se uloží u generálního ředitele UNESCO. 3. Výpověď nabývá účinku dvanáct měsíců po přijetí listiny o výpovědi. Nemá žádný vliv na finanční závazky, kterým je strana podávající výpověď povinna dostát do dne, kdy odstoupení nabývá účinku. Článek 32 – Funkce depozitáře Generální ředitel UNESCO jakožto depozitář této úmluvy informuje členské státy OSN, státy, které nejsou jejími členy, a organizace regionální hospodářské informace uvedené v článku 27, jakož i Organizaci spojených národů o uložení všech listin o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uvedených v článcích 26 a 27 a rovněž i o výpovědích podle článku 31. Článek 33 – Změny 1. Každá strana může prostřednictvím písemného sdělení generálnímu řediteli navrhnout, aby byla tato úmluva pozměněna. Generální ředitel postoupí toto sdělení všem stranám. Jestliže se ve lhůtě šesti měsíců od postoupení tohoto sdělení alespoň polovina stran vysloví k této žádosti kladně, generální ředitel předloží tento návrh k projednání a případnému přijetí při nejbližším zasedání konference stran. 2. Změny se přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících stran. 3. Jakmile jsou změny této úmluvy přijaty, předloží se stranám k ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. 4. Pro strany, které je ratifikovaly, přijaly, schválily nebo k nim přistoupily, změny této úmluvy vstupují v platnost tři měsíce poté, co listiny uvedené odstavci 3 tohoto článku uloží dvě třetiny stran. Poté platí, že pro každou stranu, která změnu ratifikuje, přijme, schválí nebo k ní přistoupí, tato změna vstupuje v platnost tři měsíce poté, co dotyčná strana uložila svou listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. 5. Postup uvedený v odstavcích 3 a 4 se nepoužije v případě změn článku 23 týkajících se počtu členů mezivládního výboru. Tyto změny vstupují v platnost okamžikem přijetí. 6. Stát nebo organizace regionální hospodářské integrace uvedené v článku 27, které se stanou stranou této úmluvy poté, co vstoupily platnost změny v souladu s odstavcem 4 tohoto článku se, nevyjádří-li jiný úmysl, považují za: a) strany této úmluvy v pozměněném znění a b) strany nezměněné úmluvy ve vztahu ke všem stranám, které těmito změnami nejsou vázány. Článek 34 – Závazná znění Tato úmluva je vyhotovena v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všech šest znění má stejnou platnost. Článek 35 – Registrace V souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů bude tato úmluva na žádost generálního ředitele UNESCO zaregistrována u sekretariátu Organizace spojených národů. PŘÍLOHA SMÍRČÍ ŘÍZENÍ Článek 1 – Smírčí komise Smírčí komise se zřizuje na žádost jedné ze stran sporu. Nedohodnou-li se strany jinak, skládá se komise z pěti členů, přičemž každá dotčená strana určí dva členy a takto určení členové na základě společné dohody zvolí předsedu. Článek 2 – Členové komise V případě sporu mezi více než dvěma stranami určí strany, jež sledují stejný zájem, své členy komise na základě společné dohody. Mají-li více než dvě strany odlišné zájmy nebo neshodují-li se v otázce, zda sledují stejný zájem, jmenuje každá strana své vlastní členy. Článek 3 – Jmenování Nejmenují-li stany všechny členy komise do dvou měsíců po předložení žádosti o vytvoření smírčí komise, učiní nezbytná jmenování na žádost strany, která o vytvoření komise požádala, v nové lhůtě dvou měsíců generální ředitel UNESCO. Článek 4 – Předseda komise Nezvolí-li si komise svého předsedu do dvou měsíců po jmenování posledního člena komise, jmenuje jej na žádost jedné strany v nové lhůtě dvou měsíců generální ředitel. Článek 5 – Rozhodnutí Smírčí komise rozhoduje většinou hlasů svých členů. Nedohodnou-li se strany sporu jinak, určí si komise svůj vlastní postup. Navrhne řešení sporu a strany tento návrh v dobré víře zváží. Článek 6 – Neshody O případných neshodách v otázce pravomocí smírčí komise rozhoduje komise. PŘÍLOHA 1.b) PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ PODLE ČL. 27 ODST. 3 PÍSM. C) ÚMLUVY O OCHRANĚ A PODPOŘE ROZMANITOSTI KULTURNÍCH PROJEVŮ Stávajícími členy Evropského společenství jsou Belgické království, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Irsko, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarská republika, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V tomto prohlášení jsou uvedeny pravomoci, které členské státy na základě smluv v oblastech, jež úmluva upravuje, přenesly na Společenství. Společenství má výlučnou pravomoc v oblasti společné obchodní politiky (články 131 až 134 Smlouvy). Aniž jsou dotčeny pravomoci jednotlivých členských států, vede politiku v oblasti rozvojové spolupráce (články 177 až 181 Smlouvy) a politiku spolupráce s průmyslovými zeměmi (článek 181a Smlouvy). V případě volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu (články 23 až 31 a 39 až 60 Smlouvy), hospodářské soutěže (články 87 až 89) a vnitřního trhu včetně duševního vlastnictví (články 94 až 97 Smlouvy) vykonává sdílené pravomoci. Podle článku 151 Smlouvy, a zejména jeho odstavce 4, Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smlouvy přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur. Dále uvedené akty Společenství dokládají rozsah oblasti pravomocí Společenství v souladu s ustanoveními Smlouvy o založení Evropského společenství: rozhodnutí Rady 94/800/ES o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, 23.12.1994) , nařízení Rady (ES) č. 2501/2001 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 – Prohlášení k nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 (Úř. věst. L 346, 31.12.2001, s. 1–60) , rozhodnutí Rady 2005/599/ES o podpisu Dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 (Úř. věst. L 203, 11.8.2005, s. 26–27) , nařízení Rady (ES) č. 2698/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 1488/96 o finančních a technických doprovodných opatřeních k reformě hospodářských a sociálních struktur v rámci evropsko-středomořského partnerství (MEDA) (Úř. věst. L 311, 12.12.2000, s. 1–8) , nařízení Rady (EHS) č. 3906/89 o hospodářské pomoci Maďarské republice a Polské lidové republice, ve znění pozdějších předpisů, dosud platné pro Bulharsko a Rumunsko (Úř. věst. L 375, 23.12.1989, s. 1–12) , nařízení Rady (ES) č. 2666/2000 o pomoci Albánii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Federální republice Jugoslávii a bývalé jugoslávské republice Makedonii a o zrušení nařízení (ES) č. 1628/96 a změně nařízení (EHS) č. 3906/89 a (EHS) č. 1360/90 a rozhodnutí 97/256/ES a 1999/311/ES (Úř. věst. L 306, 7.12.2000, s. 1–6) , nařízení Rady (EHS) č. 443/92 o finanční a technické pomoci asijským a latinskoamerickým rozvojovým zemím a o hospodářské spolupráci s nimi (Úř. věst. L 52, 27.2.1992, s. 1–6) , nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 99/2000 o poskytnutí pomoci partnerským státům ve východní Evropě a střední Asii (Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 1–9) , rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 792/2004/ES o zavedení akčního programu Společenství na podporu subjektů působících v oblasti kultury na evropské úrovni (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 40) , rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 508/2000/ES o programu Kultura 2000 (Úř. věst. L 63, 10.3.2000, s. 1) , rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1419/1999/ES o zavedení akce Společenství na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2005 až 2019 (Úř. věst. L 166, 1.7.1999, s. 1) , rozhodnutí Rady ze dne 22. září 1997 o budoucnosti evropské kulturní akce (Úř. věst. C 305, 7.10.1997, s. 1) , rozhodnutí Rady ze dne 22. září 1997 o přeshraničních pevných cenách knih v evropských jazykových oblastech (Úř. věst. C 305, 7.10.1997, s. 2) , směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23) , směrnice pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60) , rozhodnutí Rady 2000/821/ES o provádění programu na podporu rozvoje, distribuce a propagace evropských audiovizuálních děl (MEDIA Plus – Rozvoj, distribuce a propagace) (2001–2005) (Úř. věst. L 336, 30.12.2000, s. 82– 91) , rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 163/2001/ES o provádění vzdělávacího programu pro odborníky v evropském průmyslu audiovizuálních pořadů (vzdělávání MEDIA) (2001–2005) (Úř. věst. L 26, 27.1.2001, s. 9) , nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (JO L 83 27.3.1999, p.1) , pokud jde o státní podpory, směrnice 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45–86) , směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10–19) , směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla (Úř. věst. L 272, 13.10.2001, s. 32–36) , směrnice 93/83/EHS o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. L 248, 6.10.1993, s. 15 –21) , směrnice Rady 93/98/EHS o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (Úř. věst. L 290, 24.11.1993, s. 9–13) , směrnice 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. L 346, 27.11.1992, s. 61–66) . Výkon pravomocí Společenství se přirozeně neustále vyvíjí. Společenství si proto v této věci vyhrazuje právo oznámit v budoucnu další prohlášení. PŘÍLOHA 2 JEDNOSTRANNÉ PROHLÁŠENÍ JMÉNEM SPOLEČENSTVÍ PŘI ULOŽENÍ LISTINY O SCHVÁLENÍ „V případě pravomocí Společenství popsaných v prohlášení podle čl. 27 odst. 3 písm. c) úmluvy je Společenství vázáno úmluvou a zajistí její řádné provádění. Z toho vyplývá, že existují-li v oblastech spadajících do působnosti této úmluvy pravidla Společenství, členské státy Společenství, které jsou stranami této úmluvy, neuplatňují pravidla úmluvy a ve svých vzájemných vztazích se práv nebo povinností z ní plynoucích nemohou dovolávat. Úmluva je však použitelná ve vztazích mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a ostatními stranami úmluvy na straně druhé.“ [1] Úř. věst. C […], […], s. […]. [2] Úř. věst. C […], […], s. […].