[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 28.9.2005

KOM(2005) 477 v konečném znění

2003/0107 (COD)

STANOVISKO KOMISE podle čl. 251 odst. 2 třetího pododstavce písm. c) Smlouvy o ES ke změnám navrženým Evropským parlamentem týkajícím se společného postoje Rady v souvislosti s návrhem

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES,

KTERÝM SE MĚNÍ NÁVRH KOMISE podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES

STANOVISKO KOMISE podle čl. 251 odst. 2 třetího pododstavce písm. c) Smlouvy o ES ke změnám navrženým Evropským parlamentem týkajícím se společného postoje Rady v souvislosti s návrhem

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES

1. Úvod

Podle čl. 251 odst. 2 třetího pododstavce písm. c) Smlouvy o ES vyjádří Komise své stanovisko ke změnám navrženým Evropským parlamentem ve druhém čtení. Stanovisko Komise ke 36 změnám navrženým Parlamentem je uvedeno níže.

2. Souvislosti

Návrh KOM(2003) 319 v konečném znění byl předložen dne 2. června 2003 Evropskému parlamentu a Radě v souladu s postupem spolurozhodování podle čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES.

Evropský hospodářský a sociální výbor vydal stanovisko dne 11. prosince 2003.

Výbor regionů vydal k návrhu Komise stanovisko dne 12. února 2004.

Evropský parlament vydal své stanovisko při prvním čtení dne 31. března 2004.

Podle stanoviska Evropského parlamentu a podle čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES přijala Rada oficiálně společný postoj dne 12. dubna 2005. Sdělení Komise ke společnému postoji bylo přijato dne 27. dubna 2005 a Evropský parlament přijal postoj při druhém čtení dne 6. září 2005.

3. Cíl návrhu

Cílem navrhované směrnice je minimalizovat účinky znečištěných průsakových vod z těžebních zařízení pro nakládání s odpady na životní prostředí a zdraví lidí a předcházet nehodám nebo minimalizovat jejich dopady, zejména zajistit dlouhodobou stabilitu odkališť a odvalů. Je jednak odpovědí na vážné nehody s těžebním odpadem, k nimž došlo v Evropě v letech 1998 a 2000, a jednak se pokouší zavést příslušný právní rámec pro řádné nakládání s těmito odpady.

4. Stanovisko Komise ke změnám navrženým Evropským parlamentem

Dne 6. září 2005 přijal Evropský parlament 36 z 48 předložených změn. Z 36 změn přijatých Parlamentem může Komise přijmout v plném rozsahu 8 změn, dále jednu změnu částečně a další čtyři změny v zásadě. Zbývajících 23 změn je pro Komisi nepřijatelných.

4.1. Změny přijaté Komisí

4.1.1. Změny přijaté v plném rozsahu

Změna 14 objasňuje definici pojmu „hráze“ uvedenou v čl. 3 odst. 11, zatímco změny 17, 18 a 21 objasňují obsah plánů pro nakládání s odpady. Změny 29, 30, 32 a 33 objasňují použitelné povinnosti týkající se ochrany vod a stanoví přímé odkazy na právní předpisy EU v oblasti vody. Komise se domnívá, že tyto změny jsou v souladu s textem, zdokonalují jej a usnadní provádění této směrnice. Proto je Komise může přijmout.

4.1.2. Změny přijaté částečně

Změna 39 navrhuje pravidelnou úpravu finanční záruky v souladu s rekultivačními pracemi, které se mají provést, což odpovídá smyslu tohoto ustanovení a lze to přijmout. Avšak druhá část této změny upřesňující, že tato úprava se vztahuje jak k rekultivačním pracím v rámci místa, tak na území přímo zasaženém zařízením pro nakládaní s odpady, se považuje za neproveditelnou. Změna čl. 14 odst. 3 by proto měla znít takto:

„3. Výše záruky se pravidelně upraví v souladu s jakýmikoli rekultivačními pracemi, které je nutno provést v místě zařízení pro nakládání s odpady.“

4.1.3. Změny přijaté v zásadě

Změna 4 objasňuje v 14. bodě odůvodnění, že k cílům plánů pro nakládání s odpady patří prevence vytváření odpadů. To je v souladu s čl. 5 odst. 1, ale s ohledem na soudržnost textu je vhodné používat spíše výraz „minimalizování“.

Změna 10 podporuje začlenění požadavků na ochranu životního prostředí do dalších politik a lze jí podporovat, nicméně navrhovaný text se více hodí do bodu odůvodnění než do znění článku.

Podle změny 23 by žádost o povolení měla rovněž obsahovat údaje o vytěžených nerostech a odstraněné hlušině; tyto části zdokonalují popis odpadu požadovaný pro získání povolení v rámci plánu pro nakládaní s odpady a jsou přijatelné, nicméně by bylo lepší je uvést v příloze II.

Chráněné oblasti jsou důležitým prvkem, který je třeba zohlednit ve vztahu k umístění zařízení pro nakládání s odpady a změnu 27 lze proto podporovat, nicméně z hlediska jasnosti navrhuje Komise toto znění čl. 11 odst. 2 písm. a):

„(aa) umístění zařízení na nakládání s odpady bere v úvahu povinnosti Společenství nebo jednotlivých států týkající se chráněných oblastí;

(ab) zařízení pro nakládání s odpady je vhodně umístěno, přičemž se vezmou v úvahu především geologické, hydrogeologické a geotechnické faktory, a…“

4.2. Změny zamítnuté Komisí

Změna 3 vypouští bod odůvodnění, který odkazuje na vytěžený radioaktivní odpad. Komise se domnívá, že tento bod odůvodnění je účelný, protože odkazuje na právní předpisy, které se případně použijí podle Smlouvy o Euratomu.

Změna 8 pozměňuje 31. bod odůvodnění tím, že zdůrazňuje odpovědnost Společenství a členských států za rekultivaci vážně znečištěných opuštěných úložišť odpadů, a tím, že podporuje využití peněžních zdrojů Společenství na tyto účely. Komise se domnívá, že stávající znění vhodněji odůvodňuje příslušný článek (článek 20), zatímco odkaz na peněžní prostředky EU je nadbytečný.

Změna 48/49/50 pozměňuje definici pojmu „zpracování nerostných surovin“ tak, aby se rovněž vztahoval na pálení vápna. Komise toho nemůže přijmout, neboť se nejedná o úpravu nerostu, ale o průmyslový výrobní proces, která nespadá do oblasti působnosti této směrnice.

Pokud jde o plány pro nakládání s odpady, změny 16 a 19 zavádějí prvky, které jsou již vyjádřeny ve směrnici, zatímco změna 20 zavádí normativní prvky, které jsou nepřímo zahrnuty v čl. 5 odst. 3 písm. f). Komise se proto domnívá, že tyto změny nejsou nutné.

Změna 22 pozměňuje cíle nouzových plánů, což není přijatelné, neboť stávající znění je dostatečně jasné a konzistentní.

Podle změny 24 bude muset být plán pro nakládání s odpady, který je součástí žádosti o povolení, předem schválen; to však není nutné, protože takové schválení může být rovněž provedeno v rámci postupu při udělování povolení. Změna 25 upřesňuje, že informace obsažené v povolení budou použity za účelem vypracování soupisů zařízení pro nakládání s odpady; to se nepovažuje za nutné, protože stávající znění čl. 7 odst. 5 zmiňující statistické účely rovněž vyhovuje cíli požadovanému touto změnou.

Podle změny 26 se opatření podle článku 10 vztahující se na těžební odpad vyplňující vytěžené prostory rozšiřují na „další vytěžený materiál“ vyplňující tyto prostory, jakož i na vytěžené prostory samotné. To není přijatelné, neboť to neodpovídá smyslu a předmětu směrnice.

Změna 31 předepisuje četnost monitorování v období po úpravě zařízení. To však mohou nejlépe určit příslušné orgány na základě posouzení jednotlivých případů a proto nelze tuto změnu podpořit.

Pokud jde o ochranu vod, změna 34 vyžaduje, aby upravená znečištěná voda a průsaková voda odpovídaly požadavkům směrnic EU v oblasti vody. Tento odkaz však není považován za nutný, protože povinnosti vyplývající z právních předpisů Společenství se uplatňují v každém případě. Není ani nutné požadovat úpravu „jakékoli další odpadní vody“, což rovněž navrhla uvedená změna, neboť pojem „průsaková voda“ je dostatečně rozsáhle definován. Změna 6 pozměňuje 25. bod odůvodnění a změna 35 pozměňuje čl. 13 odst. 4 tím že se zakazuje vypouštění odpadu do vodního recipientu, není-li prokázáno, že k němu dochází v souladu s rámcovou směrnicí o vodě 2000/60/ES; tato změna však není nutná, neboť stávající znění má stejný účinek. Změna 36 zavádí opatření vztahující se na zatopené vytěžené prostory. To nelze podpořit, neboť tato environmentálně důležitá otázka nespadá do oblasti působnosti této směrnice a je odpovídajícím způsobem upravena v rámcové směrnici o vodě 2000/60/ES.

Pokud jde o finanční záruky, změna 37 požaduje, aby Komise schválila příslušné vnitrostátní postupy, což není přijatelné, neboť vhodnost takových režimů lépe posoudí příslušné orgány členského státu. Rovněž změna 7 k 7. bodu odůvodnění a změna 38 k čl. 14 odst. 1 písm. b) nejsou přijatelné, protože stávající znění poskytuje účelný způsob výpočtu výše potřebných peněžních prostředků.

Změna 42 zavádí požadavky použitelné v přechodném období, které bylo poskytnuto stávajícím zařízením pro nakládání s odpady, zejména pak nutnost dosáhnout souladu s požadavky rámcové směrnice o vodě. Tyto povinnosti by byly příliš normativní a nelze je přijmout také vzhledem k tomu, že během přechodného období budou muset stávající zařízení v každém případě splnit požadavky rámcové směrnice o odpadech 75/442/EHS, jakož i požadavky směrnice 2000/60/ES a směrnic 76/464/EHS o nebezpečných látkách a 80/68/EHS o ochraně podzemních vod.

Změna 43 vypouští text odkazující na přechodná ustanovení poskytnutá nečinným, ale ještě neuzavřeným zařízením. Stávající znění poskytuje účelný způsob řešení konkrétních situací a rovněž obsahuje potřebná přísně environmentální ochranná opatření. Tato změna proto není přijatelná.

Pokud jde o nově přistupující členské státy, změna 9 zavádí bod odůvodnění, který zdůrazňuje význam této směrnice. Komise se domnívá, že to není potřebné vzhledem k tomu, že přistupující státy budou muset transponovat a provést směrnici ode dne přistoupení a do té doby bude Komise sledovat příslušný pokrok. Kromě toho změna 44 stanoví, že jakékoli možné výjimky poskytnuté těmto zemím nesmějí ohrozit cíle této směrnice. Toto ustanovení by však mohlo omezit právo Rady, uvedené ve smlouvě o přistoupení, aby udělila dočasné výjimky, a proto není přijatelné.

Změna 45 zkracuje přechodné období z 24 na 18 měsíců. To není přijatelné, neboť k příslušné transpozici této směrnice je nutné období 24 měsíců.

5. Závěr

Podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES mění Komise svůj návrh výše uvedeným způsobem.