[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 20.5.2005

KOM(2005) 199 v konečném znění

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

kterým se Komisi vydávají pokyny pro jednání o změnách Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů

(předložená Komisí)

ODŮVODNĚNÍ

ÚVOD

Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (dále jen „úmluva“) byla podepsána v roce 1980 a vstoupila v platnost v roce 1987. Smluvními stranami úmluvy je 106 států a Evropské společenství pro atomovou energii (dále jen „Euratom“)[1]. Všechny členské státy Evropské unie jsou smluvními stranami úmluvy.

Společenství Euratom se v souladu s čl. 18 bodem 4 písm. a) úmluvy stalo dne 13. června 1980 jejím signatářem a přistoupilo k ní dne 6. října 1991[2].

Účelem úmluvy je obzvláště uplatnit opatření fyzické ochrany během mezinárodní dopravy jaderných materiálů.

V roce 1999 uvedlo několik zemí, že úmluva není vyčerpávající a že je zapotřebí ji revidovat, a to především vzhledem k tomu, že se nezabývá určitými významnými hledisky fyzické ochrany. Jako nedostatečná byla označena ochrana materiálů při vnitrostátním využívání, skladování a dopravě. Úmluva se navíc odpovídajícím způsobem nezabývá ochranou jaderných zařízení proti činům konaným ve zlém úmyslu. S cílem reagovat na tyto obavy zřídil v červnu 2001 generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) otevřenou skupinu právních a technických expertů k přípravě návrhu změny úmluvy (Open-Ended Group of Legal and Technical Experts to Prepare a draft Amendment of the CPPNM), jejímž úkolem bylo zvážit, zda je zapotřebí úmluvu revidovat.

Skupina se sešla šestkrát ve Vídni (první zasedání proběhlo dne 3. prosince 2001). Evropská komise (dále jen „Komise“) se účastnila všech porad skupiny. Skupina vydala závěrečnou zprávu, jejíž přílohu tvořil návrh změněného znění. Tím v březnu 2003 svou činnost zakončila. Zpráva byla rozeslána všem smluvním stranám úmluvy, včetně Komise (jménem Euratomu). Vzhledem k tomu, že však tento první návrh na změnu obsahoval řadu ustanovení uvedených v závorkách, ke kterým se v průběhu jednání nepodařilo nalézt souhlasné stanovisko, nebyla k dispozici dostatečná většina smluvních stran pro účely svolání konference k odsouhlasení změn úmluvy.

Mezitím proto skupina 25 smluvních stran úmluvy pod vedením Rakouska vytvořila v červnu 2004 nový návrh na změnu úmluvy. Toto upravené znění návrhu lze označit za text, který vyjadřuje konsenzus smluvních stran.

Hlavní úprava spočívá v tom, že seznam podstatných zásad fyzické ochrany jaderného materiálu a jaderných zařízení, který byl původně uveden v příloze, je v tomto novém návrhu včleněn v doslovném znění do vlastního textu.

Toto upravené znění návrhu bylo sekretariátem MAAE rovněž rozesláno všem smluvním stranám úmluvy s cílem zahájit v souladu s článkem 20 úmluvy postup ke svolání konference k odsouhlasení změn úmluvy.

Komise toto upravené znění návrhu obdržela v září 2004. Za účelem svolání konference k odsouhlasení změn úmluvy musí agentura MAAE obdržet příslušný požadavek od většiny smluvních stran úmluvy, které jsou zároveň státními útvary. Potřebnou většinu se pravděpodobně podaří zajistit v prvním pololetí roku 2005.

NAVRHOVANÉ ZMĚNY ÚMLUVY

Cílem změn úmluvy je především rozšířit její oblast působnosti, která v současné době spočívá převážně v mezinárodní dopravě jaderného materiálu, aby se tak ve větší míře zabývala vnitrostátním využíváním jaderných materiálů, skladováním a dopravou, jakož i ochranou jaderného materiálu a zařízení před sabotáží. Návrh pozměněného znění dále zdůrazňuje význam vnitrostátní odpovědnosti za fyzickou ochranu a význam ochrany důvěrných údajů. Na závěr byl do textu vložen seznam podstatných zásad fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení s cílem posílit systém fyzické ochrany.

Hlavní body plánované změny úmluvy jsou tyto:

Především se vkládá nový článek 1A , který stanoví cíle úmluvy. Aktualizuje se článek 2 , a do článku 1 se vkládají dvě nové definice „sabotáže“ a „jaderného zařízení“; tyto úpravy zohledňují rozšíření oblasti působnosti úmluvy.

V pozměněném čl. 2 odst. 2 úmluvy je dále popsán význam vnitrostátní odpovědnosti za fyzickou ochranu.

Článek 6 úmluvy týkající se ochrany důvěrných údajů je odpovídajícím způsobem doplněn a aktualizován, přičemž bylo zohledněno rozšíření oblasti působnosti úmluvy.

Vkládá se nový článek 2A , který stanoví právní závazky týkající se mj. zřízení, uplatňování a údržby vhodného systému fyzické ochrany ke splnění cílů této ochrany, vytvoření a uchování legislativního a předpisového rámce a zřízení a ustanovení příslušného orgánu či orgánů.

V témže článku se zavádí právní závazek k uplatňování doplněných podstatných zásad fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení v nejvyšší možné a přiměřené míře.

Úmluva je navíc posílena zavedením nových opatření ke spolupráci při řešení případů hodnověrného nebezpečí sabotáže jaderného materiálu či jaderného zařízení nebo jejich sabotáže ( článek 5 ) a stanovením nových trestných činů týkajících se sabotáže, účasti na trestném činu a jeho organizování nebo podněcování, jakož i pašování ( článek 7 ).

ÚLOHA SPOLEČENSTVÍ A ČLENSKÝCH STÁTŮ V MEZINÁRODNÍM PROCESU VYJEDNÁVÁNÍ KE ZMĚNĚ ÚMLUVY

Ustanovení čl. 101 prvního pododstavce Smlouvy o Euratomu stanoví, že „Společenství se může v rámci své pravomoci zavazovat prostřednictvím dohod nebo smluv s třetí zemí, …“.

Úlohu a působnost Společenství v rámci úmluvy v roce 1978 zřetelně definoval Soudní dvůr[3]:

Odstavec 21: „… podle čl. 2 písm. e) (Smlouvy o Euratomu) má Společenství prostřednictvím vhodného dozoru zaručit, aby jaderný materiál nebyl zneužíván k jiným účelům, než ke kterým je určen, přičemž povaha takového zneužití a okolnosti jeho uskutečnění v tomto rozlišování nerozhodují, a závěrem že vlastní výraz „safeguards“ (zabezpečuje), který Smlouva o Euratomu používá k popisu ustanovení kapitoly VII, se vztahuje na širší oblast působnosti než pouze na náhradu různých míst určení za místo uvedené uživatelem jaderných materiálů. Smlouva zde odkazuje na zneužití jaderných materiálů, které s sebou přináší bezpečnostní rizika, tedy nebezpečí poškození základních zájmů veřejnosti a států. Proto je nepochybné, že význam výrazu „safeguards“ ve smyslu Smlouvy je dostatečně široký, a zahrnuje tedy rovněž opatření fyzické ochrany.“

Odstavec 27: „… Proto je úkolem Společenství, a pouze Společenství, aby ve své oblasti působnosti zajistilo zabezpečení všeobecných potřeb veřejnosti při správě jaderných materiálů.“

Odstavec 28: „… Podle vlastnického práva Společenství je tudíž v pravomoci Společenství reagovat na nepředvídané situace uceleným způsobem. Do té míry, jak má návrh úmluvy čelit novým rizikům, je tudíž Společenství pojímáno jako vlastník materiálů, které je nutné chránit.“

Soudní dvůr shrnul, že „účast členských států na Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů … je s ustanoveními Smlouvy o Euratomu slučitelná pouze za podmínky, že pokud jde o pravomoci Společenství, je Společenství jako takové smluvní stranou Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů za stejných podmínek jako členské státy“.

Podle požadavků čl. 18 bodu 4 písm. c) týkajících se mezinárodní organizace přistupující k úmluvě Komise při svém přistoupení k úmluvě prohlásila vůči uschovateli, které články se jí netýkají. V prohlášení se uvádí, že články 7 – 13[4] se použijí na jednotlivé členské státy, nikoli však na Společenství.

ZÁVĚRY

S OHLEDEM NA VÝšE POPSANÉ NAVRHOVANÉ ZMěNY ÚMLUVY a citovaný rozsudek Soudního dvora je nezbytné, aby Společenství pokračovalo v plné účasti na mezinárodním procesu vyjednávání ke změně uvedené úmluvy, a to obzvláště s cílem zajistit slučitelnost ustanovení úmluvy se Smlouvou o Euratomu a příslušnými sekundárními právními předpisy.

Komise proto navrhuje Radě, aby v souladu s čl. 101 druhým pododstavcem Smlouvy o Euratomu přijala přiložené rozhodnutí, jímž se Komisi s ohledem na záležitosti spadající do působnosti Společenství v souladu s připojenými pokyny povoluje při nadcházející konferenci k odsouhlasení změn úmluvy jednat o změnách úmluvy.

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

kterým se Komisi vydávají pokyny pro jednání o změnách Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Euratom“), a zejména na čl. 101 druhý pododstavec této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[5],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Podle čl. 2 písm. e) Smlouvy o Euratomu se požaduje, aby Společenství zaručovalo „vhodným dozorem, aby jaderný materiál nebyl zneužíván k jiným účelům, než ke kterým je určen“.

2. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (dále jen „úmluva“) byla podepsána v roce 1980 a vstoupila v platnost v roce 1987. Smluvními stranami úmluvy je 106 států a společenství Euratom. Všechny členské státy Evropské unie jsou smluvními stranami úmluvy.

3. V dohledné době bude svolána konference k odsouhlasení změn úmluvy v souladu s článkem 20 úmluvy.

4. Soudní dvůr[6] rozhodl, že „účast členských států na Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů … je s ustanoveními Smlouvy o Euratomu slučitelná pouze za podmínky, že pokud jde o pravomoci Společenství, je Společenství jako takové smluvní stranou Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů za stejných podmínek jako členské státy“ a že „určité závazky Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů týkající se Společenství lze provádět pouze při úzkém sepětí Společenství a členských států, a to jak ve věci procesu vyjednávání a uzavírání smluv, tak ve věci plnění přijatých závazků.“

5. Společenství se proto bude plně účastnit procesu vyjednávání ke změně úmluvy, a to obzvláště s cílem zajistit slučitelnost ustanovení úmluvy se Smlouvou o Euratomu a příslušnými sekundárními právními předpisy,

ROZHODLA TAKTO:

Jediný článek

Komise bude s ohledem na záležitosti spadající do působnosti Společenství v souladu s pokyny, které tvoří přílohu tohoto rozhodnutí, při nadcházející konferenci k odsouhlasení změn úmluvy jednat o změnách úmluvy.

V Bruselu dne […].

Za Radu

předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA

Pokyny pro vyjednávání

V průběhu jednání bude Komise usilovat o zajištění slučitelnosti změn úmluvy s politikami a ustanoveními Smlouvy o Euratomu a příslušnými sekundárními právními předpisy.

[1] Stav ke dni 8. listopadu 2004.

[2] Rozhodnutí Rady ze dne 9. června 1980, kterým se schvaluje uzavření Mezinárodní úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů Komisí, Úř. věst. L 149, 17.6.1980, s. 0041.

[3] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 1978, 1/78, Sb. rozh. 1978, s. 02151.

[4] Články 7 – 13 úmluvy se týkají definice trestných činů, pronásledování a extradice pachatelů a souvisejících záležitostí.

[5] Úř. věst. C , , s. .

[6] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 1978, 1/78, Sb. rozh. 1978, s. 02151.