4.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/20

1.

Moře jako základ pro život a hospodářství má pro lidi elementární význam a evropský kontinent se právě moři vyznačuje. Délka pobřeží Evropské unie včetně ostrovů činí asi 325 000 km a vezmeme-li v úvahu i její nejvzdálenější regiony, má EU největší námořní teritorium na světě, třetina ze 450 milionů lidí, kteří tvoří Evropskou unii, žije na pobřeží nebo blízko něj a více než 100 regionů přímo hraničí s moři.

2.

Moře je rozhodující pro život více než 14 miliónů osob, které žijí na ostrovech Evropské unie, a je nejdůležitější podmínkou pro socioekonomický rozvoj všech ostrovních regionů.

3.

Moře o rozloze asi 1,4 miliard km2 jsou největším životním prostorem na Zemi.

4.

Moře a klima jsou spolu úzce spjaty a 70 % kyslíku, který dýcháme, je produkován mořskou flórou.

5.

Různá s moři spjatá odvětví hospodářství, např. sektory dopravy, energie a výživy, budou muset čelit obtížnému úkolu podpořit hospodářský růst trvalým způsobem s cílem zachovat zdroje.

6.

Preambule Dohody o námořním právu Spojených národů mimo jiné stanovuje, že je třeba „upravit všechny otázky týkající se námořního práva v duchu vzájemného porozumění a spolupráce“, „že problémy mořského prostoru spolu úzce souvisí a musí být vnímány jako celek“, že „mezinárodní doprava usnadňuje vyvážené a účinné využívání zdrojů“ a že by mělo být podporováno „zachování živých mořských zdrojů a ochrana a zachování životního prostředí moří“.

7.

Především regionální a místní samosprávy ležící u moře již mají spoustu zkušeností, které by se měly při vývoji budoucí námořní politiky využít.

1.1

konstatuje, že moře jako celek se poprvé v historii Evropské unie stávají tématem politické diskuse a poprvé je také možno konstruktivně sloučit často již léta platná jednotlivá opatření EU pod společný synergický přístup, jenž se stane moderní evropskou námořní politikou, z níž bude možno získat maximální užitek;

1.2

očekává, že kromě prvního zjištění stavu Evropská komise již během tohoto mandátu učiní první kroky směrem k evropské námořní politice a navrhne své záměry týkající se legislativy;

1.3

vítá rozhodnutí Evropské komise vypracovat Zelenou knihu pro oblast námořní problematiky, jejímž cílem by bylo zjištění stavu a vytvoření základny pro budoucí evropské námořní hospodářství coby klíčovou iniciativu pro rok 2010;

1.4

podporuje iniciativy jednotlivých regionů a regionálních sítí intenzivně se na tomto procesu podílet;

1.5

rovněž vítá sdělení ze dne 2. března 2005„Cesta k budoucí námořní politice Evropské unie: Evropská vize pro oceány a moře“ a zjištění a stanovené cíle pro sektor námořní problematiky v EU obsažené v tomto sdělení;

1.6

zdůrazňuje, že rozhodnutí Evropské komise vést v rámci vytvoření Zelené knihy rozsáhlý proces konzultací, ve kterém evropské místní a regionální samosprávy budou hrát klíčovou úlohu, má zásadní význam;

1.7

zastává stanovený cíl, podle kterého budou identifikovány a zachovávány velké potenciály evropských moří a aktivní evropská námořní politika musí být navržena tak, aby se i budoucí generace mohly těšit z nesmírného kulturního, biologického a hospodářského bohatství moří;

1.8

zdůrazňuje, že základem v budoucnu způsobilé a efektivní evropské námořní politiky musí být integrovaný přístup jako řídicí princip strategického propojení různých jednotlivých politik;

1.9

upozorňuje na to, že již existuje celá řada příkladů aktivní námořní politiky i mimo Evropskou unii;

1.10

doufá, že integrovaný přístup k evropské námořní politice také umožní účinné spuštění barcelonského procesu, který by bral v úvahu roli regionálních a místních orgánů v této oblasti.

1.11

poukazuje na to, že evropská námořní politika se dotýká řady sektorálních politik, pro které zčásti existují evropská nařízení, která však dosud nebyla integrovaným přístupem sloučena;

1.12

specifikuje dále důležité jednotlivé politiky, ke kterým musí aktivní námořní politika přihlížet;

1.13

zdůrazňuje velký zájem regionů v Evropské unii o konkurenceschopnost v oblasti námořní dopravy, stavby lodí a přístavního hospodářství. Rozšíření vnitrozemských vodních cest a námořních dopravních cest je z hlediska geografie, silné orientace Evropy na export a nárůstu dopravních toků nevyhnutelné. Přesun dopravy z pevniny na moře přitom dává jednu z odpovědí na zvládnutí nárůstu dopravy. Kromě toho musí evropská námořní politika vytvořit rámcové podmínky, které hospodářským subjektům v oblasti evropské námořní dopravy, stavby lodí a v přístavním hospodářství zaručí rovné příležitosti. Zároveň je třeba ošetřit globalizovanou námořní dopravu a bezpečnost na moři prostřednictvím jasných a závazných bezpečnostních předpisů, tyto předpisy však musí být také aplikovány;

1.14

konstatuje, že Evropa má_strategický zájem na tom, aby si zachovala konkurenceschopné obchodní loďstvo a silný loďařský průmysl, což vyžaduje uplatňování aktivní průmyslové politiky, založené na inovaci, výzkumu a vědě;

1.15

zdůrazňuje, že pro posílení tohoto odvětví je třeba vybudovat infrastrukturu pro údržbu a opravu lodí v evropských přístavech a zpřísnit bezpečnostní normy;

1.16

navrhuje zvážit způsob, jakým by bylo možné nakládat s odpadem, který pochází z lodí, a přitom respektovat životní prostředí, což by se mohlo například řešit zavedením zvláštního přístavního poplatku;

1.17

konstatuje, že navzdory společné politice rybolovu EU rybolov podle tradičního vzoru – přestože představuje zdroj pro některé fungující podniky – naráží v důsledku nadměrného rybolovu na své hranice, ačkoli se EU vyznačuje největším trhem zpracovaných výrobků z ryb na světě. Pokud společná politika rybolovu nebude prováděna s rozhodností a tam, kde to bude nezbytné, nebude podpořena dalšími specifickými opatřeními pro jednotlivá evropská moře, pak se zdá, že dojde ke kolapsu značných částí evropských zásob ryb a v důsledku toho nevyhnutelně k hospodářskému úpadku mnoha rybářských závodů;

1.18

zdůrazňuje, že rozvoj aquakultur pro ryby, korýše a řasy na moři a u pevniny prodávané za vysoké ceny i těžba a kultivace mořských přírodních látek prostřednictvím mořské „modré“ biotechnologie představují kromě tradičního rybolovu při trvalém využívání důležité faktory hospodářského růstu;

1.19

konstatuje, že v oblasti energie získávané u břehů moří vedle těžby ropy a zemního plynu nabývá na hospodářském významu především větrná energie jako jedna z forem obnovitelných zdrojů energie. V souvislosti s rostoucí závislostí Evropské unie na dovozu energie je nutné podporovat také další rozvoj této energie, jež se opírá o využití moří;

1.20

konstatuje, že mořské nerostné bohatství je velmi rozsáhlé, jeho těžba je zčásti ještě na samém počátku, musí však probíhat tak, aby neporušila dlouhodobou ekologickou rovnováhu;

1.21

zdůrazňuje inovativnost všestranné námořní techniky s širokou paletou použití, což platí pro veškerou námořní dopravu včetně údržby lodí, přístavního hospodářství a loděnic, zařízení pro činnosti na moři, hydrografii, aquakulturu a životní prostředí. I ekologická technika nabízí velké ekonomické příležitosti. Tak se námořní technika se svým vysokým potenciálem inovace stává na jedné straně důležitým hospodářským faktorem a na straně druhé silným motorem pro oblast výzkumu a vývoje;

1.22

zdůrazňuje, že moře vzhledem ke svým fyzikálním, chemickým a biologickým parametrům podléhají vnějším vlivům, jako je vzrůstající znečišťování, včetně dopadů zátěže z dřívějška a částečně neodborné těžby biologických a nebiologických surovin z moře, jakož i počínající změna klimatu, jež ohrožují budoucnost moře jako zdroje biologické rozmanitosti a důležitého ekonomického zdroje pro miliony lidí v celé EU, a proto naléhavě vyžadují příslušná protiopatření. Jako příklady mohou sloužit rámcová směrnice EU o vodě nebo dlouholeté snahy o zlepšení stavu nového „téměř vnitrozemského Baltského moře“ EU;

1.23

konstatuje, že sport, wellness, zdraví, vysoká kvalita vod určených ke koupání, čisté pláže, přírodní pobřeží, omezení výstavby v pobřežních oblastech, kulturní nabídka a nabídka aktivit pro volný čas rozhodují o tom, pro které pobřežní oblasti se turisté rozhodnou. Další rozvoj přímořského evropského cestovního ruchu, a v jeho rámci i malých přístavů pro plachetnice a motorové čluny, je i nadále důležitým předpokladem. V evropské námořní politice je nutné přiměřeně zohlednit podporu přímořského cestovního ruchu s vysokou mírou zaměstnanosti coby oblasti vhodné pro investice;

1.24

připomíná, že stoupající mořská hladina a eroze pobřeží vyžadují přímé stavební řešení ochrany pobřeží a že zároveň musí být zkoumány a ekonomicky zhodnoceny případné následky změny klimatu za účelem zajištění dalšího rozvoje ochrany pobřeží; v této souvislosti nabývá zásadní důležitosti výměna příkladů dobré praxe v oboru integrovaného řízení pobřežních oblastí, z níž by měly vyplynout metody odpovídající potřebám pobřežních území, s cílem zachovat prostorovou kvalitu a identitu přímořských regionů. Podobně je také důležité vypracovat opatření k ochraně přírodních zdrojů pobřežních oblastí, které jsou nejproduktivnějším mořským prostředím;

1.25

je toho názoru, že evropská námořní politika má zohlednit ostrovní specifika a být schopna pomoci překonat přírodní obtíže, kterými jsou ostrovy postiženy a které jsou důvodem dodatečných strukturálních nákladů, jež je přivádí do nevýhodné situace v ohledu konkurenceschopnosti vůči kontinentu;

1.26

je toho názoru, že s ohledem na velkou závislost ostrovních ekonomik na námořní dopravě by námořní politika Evropské unie měla být užitečným nástrojem, který příznivě ovlivní integraci ostrovních trhů do jednotného trhu za rovných podmínek s kontinentálními regiony;

1.27

je toho názoru, že EU jako „global player“ musí mít velký zájem na tom, aby se mořské zdroje využívaly způsobem řádným a přijatelným pro všechny státy a využívaly se rovněž se zřetelem na globální trvalou udržitelnost; v této souvislosti je třeba zohlednit platné mezinárodní úmluvy a především předpisy Mezinárodní námořní organizace (IMO);

1.28

konstatuje, že mořský výzkum se musí stát nejen nedílnou součástí evropské politiky výzkumu, ale i jedním z jejích klíčových bodů;

1.29

podporuje Galwayskou deklaraci evropských institutů pro mořský výzkum ze dne 13. května 2004 pro podporu mořských věd a technologií v 7. rámcovém programu výzkumu; zdůrazňuje, že vedle technických oblastí v odvětvích jako výzkum materiálů a technologií, výzkum ve zdravotnictví a potravinářský výzkum, výzkum klimatu a mořské biologie a v netechnických oblastech jako obchod a cestovní ruch musí být bezodkladně podporována mezinárodní výzkumná zařízení, která mohou k horizontálním otázkám sbírat rozsáhlá data;

1.30

souhlasí s podporováním vzdělávacího systému pro námořní profese, který by se opíral o potřeby všech evropských trhů práce, v členských státech a v regionech.

1.31

je toho názoru, že nástroje pro územní plánování tvoří důležitou součást integrované námořní politiky. Vhodné monitorovací systémy a jejich vyhodnocení mohou poskytnout důležitá data pro časový vývoj různých parametrů moří a jejich využití. Řízení územních vodních zdrojů i výhradní hospodářské zóny EU by integrovaným přístupem mohlo být optimalizováno, což je v neposlední řadě kvůli vysokým infrastrukturním nákladům ve společném evropském zájmu;

1.32

podporuje v této souvislosti zvláště doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2002 k realizaci strategie pro Integrovanou správu pobřežních oblastí v Evropě (ICZM – Integrated Coastal Zone Management). Mezi aspekty ICZM patří integrované sledování vztahů mezi pevninou, pobřežím a otevřeným mořem, zvažování různých zájmů v rámci i mezi odvětvími hospodářství, životního prostředí, sociálních věcí a bezpečnosti stejně jako zapojení politiky, správy a společenských skupin s cílem včas rozpoznat konflikty a najít řešení;

1.33

vytýká, že až velké námořní havárie lodí, které neodpovídaly normám EU, jako Erika a Prestige, přispěly k tomu, že si veřejnost v celé Evropě uvědomila význam moří. Evropská námořní politika bude moci být úspěšně realizována jen tehdy, pokud budou prostřednictvím vhodných nástrojů do formulace a realizace zapojeni především lidé na místní a regionální úrovni, kterých se to týká. Měla by tak být zohledněna celá řada příkladů dobré praxe v regionech Evropy;

1.34

je toho názoru, že aspekt vnitrozemí hraje v námořní politice důležitou roli, protože činnosti ve vnitrozemí mají významný dopad na pobřeží a moře.

2.1

podporuje aktivní zapojení evropské námořní politiky do ústředních cílů Lisabonské strategie;

2.2

požaduje, aby Komise uznala pozitivní a mnohostranný přínos místních a regionálních samospráv při řízení mořských zdrojů a aby zajistila, že tato role bude začleněna do budoucí námořní politiky;

2.3

doporučuje, aby si Komise všímala tří klíčových témat: a) vytvoření způsobilosti a výstavby zařízení pobřežních oblastí pro obchody a společenství – včetně podpory inovace, dovedností a podnikání, zvláště v oblasti rozvoje nových námořních technologií včetně přiměřeného financování těchto zařízení a rozvoje požadovaných lidských zdrojů b) využití moře a pobřeží pro podporu ekonomického rozvoje včetně podpory obnovy pobřeží a aktivit ve venkovských oblastech se sociálními a ekonomickými výstupy, c) omoci osadám při pobřeží a na venkově prostřednictvím podpory lepšího přístupu do větších venkovských oblastí i regionálních městeček a měst;

2.4

nabádá, aby byl vypracován přehled stávajících právních norem a předpisů souvisejících s danou oblastí a aby byly nástroje regionální politiky, nařízení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, nařízení Fondu pro celoživotní učení a 7. rámcový program Evropského společenství pro výzkum a rozvoj prověřeny s ohledem na jejich dostatečný zřetel k námořní problematice;

2.5

si přeje, aby byla přiznána důležitost námořní dimenzi Unie v jejích budoucích cílech konkurenceschopnosti a spolupráce, zejména v oblasti nadnárodního a přeshraničního úsilí o redukci znečistění, posílení námořní bezpečnosti, řízení letištních systémů a plavebních cest, v plánovacím období 2007-2013 regionální politiky a podněcuje k prověření a koordinaci stávajících evropských nástrojů financování Unie s ohledem na oblast námořní problematiky;

2.6

vyzývá Komisi, aby – pokud možno – vypracovala evidenci hospodářského a ekologického významu jednotlivých mořských zdrojů a vyvodila z ní hodnocení pro stávající a do budoucna plánované využití mořských zdrojů včetně případných nutných změn;

2.7

vyzývá Komisi, aby vytvořila soupis různých s moři souvisejících hospodářských odvětví s ohledem na jejich současný a budoucí potenciál a vzhledem k tvorbě hodnot a k pracovním místům a předložila závěry týkající se realizace;

2.8

nabádá Komisi, aby i nadále přiměřeně zohledňovala posilování, zlepšování a rozšiřování námořních cest v rámci Transevropských sítí a ve spolupráci s členskými státy k němu podněcovala;

2.9

vyzývá, aby byl s ohledem na zlepšení dopravy na ostrovy a dostupnosti kontinentálních trhů rozšířen rozvoj druhotných sítí a podpořena plná integrace ostrovů do „mořských dálnic“;

2.10

požaduje řádné územní plánování, například zavedením ICZM a rozdělením nebo vyhrazením oblastí, které by mohly být vyžadovány pro různé účely;

2.11

podporuje iniciativu LeaderSHIP 2015 loďařského průmyslu EU a vyzývá Komisi, aby podpořila konkurenceschopnost velmi kvalitního evropského lodního stavitelství;

2.12

vyzývá Komisi, aby se otázka jak zabránit námořním haváriím na volném moři, při pobřeží a v přístavech stala jednou z priorit Evropské unie a aby byla zvýšena úroveň bezpečnosti závazných mezinárodních úmluv mezinárodního veřejného práva, jako úmluv SOLAS a MARPOL Mezinárodní námořní organizace (IMO), prostřednictvím iniciativ EU, aby byl urychlen ratifikační proces těchto úmluv a aby bylo zlepšeno jejich uplatňování a monitorování; přitom je vhodné, aby prověřila, do jaké míry mohou být prostředky ze strukturálních fondů využity pro řízení rizik;

2.13

žádá zvýšené úsilí v souvislosti s podporou objemu a/nebo s rozvojem infrastruktury pro pozemní přístup k přístavním zařízením, výstavby logistických distribučních sítí a nových a diverzifikací stávajících přístavních infrastruktur, se zvláštní pozorností na potřeby přístavních infrastruktur ostrovů, za současného dodržování opatření k ochraně přírodních zdrojů pobřežních oblastí;

2.14

vyzývá, aby byly více zohledněny sociální aspekty v přístavech, například ubytování posádek;

2.15

žádá, aby byly bezpečnostní koncepty a opatření v přístavních zařízeních a jejich blízkém okolí ihned přizpůsobeny novým hrozbám terorismu;

2.16

vyzývá Komisi, aby pokračovala v započaté reformě politiky rybolovu, a tím dlouhodobě zajistila existenci zásob ryb v evropských vodách a příjmy rybářů;

2.17

žádá Komisi a Radu, aby při zahájení evropské-středomořské politiky byla věnována hlavní pozornost společné politice rybolovu a to také s výhledem na vytvoření zóny volného obchodu ve středomoří do roku 2010;

2.18

apeluje na Komisi, aby vytvořila rámcové podmínky, které by umožnily další podporu investic do větrné energie v Evropské unii. Intenzívně by měl být zkoumán a eventuálně také podporován potenciál jiných obnovitelných energií jako např. využití přílivu a odlivu;

2.19

prosí Komisi o zajištění ekologického čerpání spodní vody v souvislosti s ropou a zemním plynem ve vodách Evropské unie;

2.20

vyzývá Komisi, aby vytvořila scénáře pro nezbytná opatření na ochranu pobřeží, které by zohledňovaly různé prognózy stoupající mořské hladiny;

2.21

žádá, aby byl i pro námořní problematiku vyvinut nástroj odpovídající prostorové informační infrastruktuře „INSPIRE“, a tak bylo možné zvážit různé zájmy o využívání na pevné bázi dat;

2.22

nabádá ke konkrétnější podpoře hospodářského odvětví loďařství a námořní techniky, např. podporováním zavádění tankerů s dvojími stěnami nebo očekávané odstraňování asi 200 plošin pro těžbu ropy a zemního plynu v následujících letech;

2.23

vyzývá Komisi k podpoře vypracování národních strategických plánů a podpoře přístupů ICZM přesahujících regiony a státy;

2.24

vyzývá Komisi, aby zvýšila prostředky určené na podporu mořského výzkumu a soustředila se na podporování nových technologií, aby např. v rámci EU harmonizovala také polární techniku a podmínky např. pro aquakulturu a aby zároveň včas přihlédla k ekonomickému aspektu;

2.25

prosí Komisi, aby pro zesílení povědomí v řadách veřejnosti vytvořila systematickou strategii moderní námořní politiky, s cílem zakotvit ji „přímo na místě“, a tak přispět ke skutečné realizaci;

2.26

prosí Komisi o zohlednění aspektu vnitrozemí a vzájemného působení mezi vnitrozemím, pobřežními regiony a mořem, tak aby všechny regiony – nejen regiony přímo u moře – byly do námořní politiky zapojeny;

2.27

prosí Komisi o zohlednění především již existujících přístupů velkých regionů ke čtyřem rozsáhlým evropským mořským oblastem severovýchodního Atlantiku, Baltského moře, Středozemního moře a Černého moře;

2.28

doporučuje, aby Komise v přímořských obcích zvláště zohlednila kulturní zájmy a znalost prostředí a začlenila je do plánování, řízení a rozvoje související politiky. Dále je nutné podporovat trvalé kulturní styky mezi pobřežními obcemi a mořem zvláště tam, kde moře přispívají k trvalé udržitelnosti obcí. To bude přidanou hodnotou turismu;

2.29

vyzývá Komisi, aby zajistila začlenění místní a regionální problematiky do procesu vytváření a provádění evropské námořní politiky a aby při vypracovávání Zelené knihy přihlédla k četným v regionech již existujícím expertizám. Velký význam pro zavedení integrovaných přístupů politiky mohou mít příklady „dobré praxe“, ale i přímořské modelové regiony. Dále by měl být s cílem zajištění místní dimenze při dodání zohledněn velice úspěšný model LEADER;

2.30

nabádá k tomu, aby byly v průběhu rozsáhlých diskusí o Zelené knize a do jejího uveřejnění uspořádány různé regionální konference v pobřežních regionech, jednak za účelem shromáždění regionálních a místních odborných stanovisek, a na druhé straně s cílem zvýšit veřejné povědomí o přímořské a námořní problematice. Konference by měly být vyváženě rozděleny mezi regiony s velkými průmyslovými přístavy a regiony s menšími přístavy;

2.31

nabízí, že sehraje v rámci diskusí, které budou přípravu Zelené knihy o námořní politice provázet, roli významného partnera a nabádá ke dlouhodobé kampani pro veřejnost, do které by byly zapojeny místní a regionální samosprávy.