P6_TA(2005)0228

Ochrana menšin a politiky boje proti diskriminaci

Rozhodnutí Evropského parlamentu o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě (2005/2008(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o EU, které si stanovily za cíl podporovat a rozvíjet Evropskou unii jako prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a uplatňovat zásady svobody, demokracie, ochrany základních práv a právního státu,

- s ohledem zejména na článek 13 Smlouvy o ES, který jako úkol Společenství stanoví potírat diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo víry, postižení, věku nebo sexuální orientace, na článek 63 Smlouvy o ES, který stanoví rámec azylové a přistěhovalecké politiky, v němž je podporována integrace příslušníků třetích zemí, a na další právní základy činnosti Unie v této oblasti,

- s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu, která dále rozvíjí současné acquis, zejména včleněním Listiny základních práv, čímž pojem základních práv nabývá ještě většího významu [1],

- s ohledem na článek I-14 ústavní smlouvy, který stanovuje oblasti ve společné pravomoci a jenž tímto uděluje EU odpovědnost v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, včetně lidských práv, a maje na paměti skutečnost, že práva menšin jsou klíčovým prvkem v oblasti lidských práv obecně,

- s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ [2], na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se zavádí obecný rámec pro rovné zacházení v práci a zaměstnání [3], a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o uplatňování zásady rovného zacházení s muži a ženami v souvislosti s přístupem k zaměstnání, odbornému školení a postupu a v souvislosti s pracovními podmínkami [4],

- s ohledem na Zelenou knihu Komise o rovnosti a nediskriminaci v rozšířené Evropské unii (KOM(2004)0379) a na výroční a tematické zprávy přijaté Evropským střediskem pro monitorování rasismu a xenofobie (EUMC),

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu, mládež, vzdělávání, média a sport a Výboru pro práva žen a rovné příležitosti (A6-0140/2005),

A. maje na paměti, že existuje rozdíl mezi ochranou menšin a politikami boje proti diskriminaci; bera na vědomí, že rovné zacházení není výsadou, nýbrž základním právem všech a tolerance by neměla být výsadou udělovanou pouze některým lidem, nýbrž by se měla stát způsobem životního postoje; domnívaje se tedy, že proti všem formám diskriminace se musí bojovat stejně intenzivně; připomínaje, že národnostní menšiny přispívají k bohatství Evropy,

B. vzhledem k tomu, že každý jednotlivec v Evropské unii má stejné právo a povinnost být plnoprávným, aktivním a integrovaným členem společnosti s rovnoprávným postavením před zákonem; vzhledem k tomu, že každý člověk je nejprve a především individuálním a jedinečným jedincem, a skutečnost, že je někdo součástí menšiny, nikdy nebude opravňovat či vysvětlovat vyloučení či diskriminaci nebo rozhodnutí vyčlenit ho ze společnosti,

Politický rozměr a naléhavá potřeba politik boje proti diskriminaci a ochrany menšin

1. má za to, že pro rozšířenou Unii čítající 25 členských států a 450 miliónů obyvatel má zásadní význam:

- posílení vazeb mezi národy Unie a projektem, který představuje, při současném zdůraznění pocitu sounáležitosti s Evropskou unií a uznání historie, kultury, identity i charakteristických znaků jednotlivých osob,

- zvýšení ucelenosti činností a výkonu pravomocí na místní, regionální a národní úrovni i na úrovni EU v souladu se zásadou subsidiarity,

- včasné provádění platných zákonů, a tudíž transponování směrnic v dané oblasti,

- respektování zásady důvěrnosti, jak je uvedena v jeho usnesení ze dne 20. dubna 2004 ke sdělení Komise k článku 7 Smlouvy o Evropské unii: Úcta a podpora hodnot, na nichž je Unie založena [5];

2. připomíná, že v souladu s článkem 191 Smlouvy o ES jsou politické strany na evropské úrovni důležitým faktorem pro integraci uvnitř Unie; je tudíž znepokojen rostoucí tolerancí veřejnosti vůči hluboce rasistickým, antisemitským, islamofobickým a homofobickým prohlášením a činům předních politiků a členů vlády; vyzývá všechny politické strany, aby obnovily svůj závazek k Chartě evropských politických stran pro společnost bez rasismu, která byla přijata dne 5. prosince 1997, a zdůrazňuje proto, že základními předpoklady politických stran pro politiku začlenění menšin jsou:

- potřeba patřičného zastoupení při politickém rozhodování,

- potřeba hájit rovné zacházení s menšinami v souvislosti se vzděláním, zdravotní péčí, sociálními službami, soudnictvím a jinými veřejnými službami,

- potřeba toho, aby Evropský parlament vzal v úvahu kulturní a lingvistickou rozdílnost EU a jejích členských států (jelikož počet křesel pro členský stát vlivem každého rozšíření klesne);

3. je si vědom skutečnosti, že problematika menšin v Unii obecně nebyla zařazena na dostatečně významné místo v programu jednání Unie a že je jí nyní nutno věnovat větší pozornost s cílem posílit účinnost opatření přijatých orgány veřejné moci v této oblasti; domnívá se, že v této souvislosti musí hrát klíčovou roli budoucí Agentura pro základní práva;

4. poukazuje na to, že nedávná a budoucí rozšíření vedla a povedou ke zvýšení počtu členských států vyznačujících se kulturní a lingvistickou rozmanitostí; je proto přesvědčený, že EU má zvláštní odpovědnost při ochraně práv menšin;

5. zdůrazňuje skutečnost, že práva menšin jsou nedílnou součástí základních lidských práv, a považuje za nezbytné jasně rozlišovat mezi (národnostními) menšinami, přistěhovalci a uchazeči o azyl;

6. naléhavě žádá Komisi, aby stanovila politické normy pro ochranu národnostních menšin při plném respektování čl. 4 odst. 2 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin (FCNM): "Strany se zavazují přijmout, kde je to nezbytné, odpovídající opatření k prosazování plné a účinné rovnosti příslušníků národnostních menšin a příslušníků většiny ve všech oblastech hospodářského, společenského, politického a kulturního života. V tomto ohledu berou náležitě v úvahu specifické podmínky příslušníků národnostních menšin";

7. poukazuje na nedůslednost politiky vůči menšinám – i když je ochrana menšin součástí kodaňských kritérií, v politice Společenství neexistuje žádná norma pro práva menšin ani vysvětlení toho, kdo může být považován za příslušníka menšiny; konstatuje, že definice menšin neexistuje ani v Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin, ani ve FCNM; doporučuje, aby tato definice byla založena na definici stanovené v doporučení Rady Evropy 1201(1993) "národnostní menšiny" jako skupin osob ve státě, kteří:

- mají na území tohoto státu trvalý pobyt,

- udržují dlouhodobé, pevné a trvalé svazky s tímto státem,

- vyznačují se specifickými etnickými, kulturními nebo lingvistickými znaky,

- je jich potřebný počet, i přesto, že je jich méně než ostatních obyvatel tohoto státu nebo oblasti tohoto státu,

- mají zájem společně zachovat to, co tvoří jejich společnou identitu včetně kultury, tradic, náboženství či jazyka;

8. domnívá se, že z výše zmíněných situací je patrné, že:

- neexistuje jednotné řešení umožňující zlepšení situace všech menšin ve všech členských státech,

- měly by být vyvinuty některé společné a minimální cíle orgánů veřejné moci v EU s přihlédnutím ke zkušenostem z minulosti, zejména nejlepším praktikám a sociálnímu dialogu probíhajícímu v mnoha členských státech a na základě uplatňování Mezinárodní úmluvy OSN o občanských a politických právech, Mezinárodní úmluvy OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace a úmluv Rady Evropy, jako Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, Evropské charty regionálních a národnostních jazyků a protokolu 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále připomíná, že je třeba uplatňovat zásady rozvíjené v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, zejména lundská doporučení o efektivní účasti národnostních menšin na veřejném životě, haagská doporučení vztahující se k právům národnostních menšin na vzdělání a doporučení z Oslo vztahující se k lingvistickým právům národnostních menšin;

9. konstatuje, že Komise již k těmto standardům přihlédla v kontextu kodaňských kritérií [6] v průběhu jednání o přistoupení se zeměmi střední a východní Evropy, Kyprem a Maltou a se stávajícími přistupujícími a kandidátskými zeměmi;

10. poukazuje na skutečnost, že prováděním politiky ochrany menšin a proti diskriminaci se Unie nesmí pokoušet zpochybnit právní a ústavní strukturu svých členských států ani zásadu jejich rovnosti před zákonem;

Nedostatky v reakcích členských států na opatření založená na článku 13 Smlouvy o ES

11. se znepokojením konstatuje neuspokojivý stav při zavádění politik proti diskriminaci, naléhá na všechny členské státy, aby zesílily zavádění politik proti diskriminaci, především pokud jde o směrnici 2000/43/ES a směrnici 2000/78/ES, a vyzývá Komisi, aby jako jeden z cílů evropského roku rovných příležitostí 2007 stanovila potřebu nalézt odpovídající řešení problémů vztahujících se k následujícím oblastem:

- pozdní nebo neúplné převedení členskými státy [7],

- neúspěšné zakládání subjektů pro podporu rovného zacházení [8],

- neúspěch v zajišťování přiměřených ustanovení o právním postavení nevládních organizací,

- školení a další vzdělávání, která mají zásadní význam pro účinnost legislativy proti diskriminaci (existuje nesporná potřeba školit soudce, právníky, právní zástupce nevládních organizací apod. o klíčových opatřeních a pojmech, jako je například definice přímé a nepřímé diskriminace, důkazního břemene apod.),

- šíření informací a zahájení kampaně zvyšující povědomí vzhledem k tomu, že směrnice vyžadují, aby členské státy informovaly občany o ustanoveních zákonů proti diskriminaci (zapojení nevládních organizací a sociálních partnerů je nezbytným předpokladem pro zvyšování povědomí, aby bylo zajištěno, že se k potenciálním obětem diskriminace dostanou informace o příležitostech, které tyto směrnice nabízejí);

12. je si vědoma významu, který má vyvíjení mechanismů pro sběr údajů o rasové diskriminaci v souladu s legislativou o ochraně údajů jako účinného prostředku zjišťování, sledování a revidování politiky a postupů zaměřených na boj proti rasové diskriminaci a na podporu rasové rovnosti;

13. konstatuje, že v mnoha případech je právo Společenství uplatňováno pouze omezeně, což je zejména důsledek neznalosti sociálních struktur a nedůvěry a pochybností ze strany občanů; domnívá se, že členské státy by měly na základě právních předpisů podporovat kolektivní dohody nebo praktiky, zaměstnavatele veřejného či soukromého sektoru, aby programově a systematicky prosazovali zásadu rovnosti a nediskriminace na pracovišti a v pracovních podmínkách, přístupu k zaměstnání, rozvoje kariéry, platu a odborného vzdělávání;

14. zasazuje se o integrovaný přístup k rovnosti a nediskriminaci a zařazení těchto konceptů do příslušných politik EU; domnívá se, že jejich cílem je zajistit, aby se členské státy efektivně a vhodně vyrovnávaly se vzrůstající různorodostí svých společností;

15. vítá studii proveditelnosti navrženou ve výše zmíněné Zelené knize jako důležitý krok ke společným normám ochrany napříč EU a zasazuje se o další legislativu EU zakazující diskriminaci a podporující rovnost v poskytování zboží a služeb bez ohledu na postižení, náboženství, sexuální orientaci a věk;

16. domnívá se, že v globalizujícím se světě, kde hospodářská činnost není geograficky omezena a pohyb kapitálu a pracovní síly nabyl nebývalých rozměrů, se rovnost a odstranění diskriminace nemůže řešit pouze z "evropského hlediska"; poukazuje na to, že přesycení světového trhu výrobky je často důsledkem nadměrného využívání pracovní síly (což vede k nelegálnímu přistěhovalectví) a že rozvinutější oblasti (USA, EU) "dovážejí" lidské zdroje v oblasti vědy z méně rozvinutého jihu, čímž znemožňují překonání "zaostalosti";

17. domnívá se, že by Unie měla přednostně po dohodě se svými členskými státy a s využitím stávajících právních základů dávat přednost soudržné politice integrace přijímáním legislativních opatření a poskytováním finanční podpory;

18. konstatuje, že je třeba aktivně odstraňovat překážky v integraci občanů třetích zemí, jak stanoví Haagský program, a vyzývá k větší koordinaci národních politik integrace a iniciativ EU v této oblasti; společné základní principy koherentního evropského rámce pro integraci by měly obsahovat skutečnost, že integrace:

- je průběžný, dvoustranný proces, na kterém se podílejí jak legálně usídlení občané třetích zemí, tak hostitelská společnost,

- obsahuje politiku boje proti diskriminaci, přesahuje však i její hranice,

- zahrnuje respektování základních hodnot Evropské unie a základních lidských práv,

- vyžaduje základní schopnosti pro život ve společnosti,

- spočívá na časté interakci a interkulturním dialogu mezi všemi členy společnosti v rámci společných fór a činností zaměřených na zlepšení vzájemného porozumění,

- pokrývá celou škálu oblastí politiky včetně zaměstnanosti a vzdělávání;

souhlasí s Evropskou radou, že je nutné prohlubovat strukturovanou výměnu zkušeností a informací z oblasti integrace;

Menšiny diskriminované na základě řady důvodů, včetně rasy nebo etnického původu, sexuální orientace, náboženství, postižení a věku

19. vítá závazky uvedené ve sdělení Komise o Rovných příležitostech pro postižené: evropský akční plán (KOM(2003)0650), jenž je pokračováním Evropského roku osob se zdravotním postižením 2003, zejména vítá skutečnost, že Komise přijala evropský akční plán pro postižené; vyzývá k posílení cílů a nástrojů akčního plánu s cílem zahrnout šíření problematiky lidí postižených, rovných příležitostí a přístupnosti do iniciativ EU, zejména iniciativ v oblasti zákonodárství;

20. varuje před možnými diskriminačními vedlejšími účinky opatření proti zločinu a terorismu, jelikož je prokázáno, že etnické menšiny se pětkrát až šestkrát častěji stávají cílem policejních akcí, kontrol totožnosti atd.;

21. vyzývá orgány Evropské unie, členské státy, všechny demokratické politické strany v Evropě a sdružení občanských společností, aby:

- odsuzuje všechny činy a projevy antisemitského, protimuslimského a protikřesťanského chování, oživování teorií popírajících holocaust, popírání a zlehčování genocid, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů,

- odsoudily všechny projevy netolerance a podněcování k rasové nesnášenlivosti a všechny činy obtěžování či rasového násilí,

- odsoudily veškeré případy násilí motivovaného náboženskou a rasovou nesnášenlivostí nebo netolerancí, včetně útoků na jakákoliv náboženská místa, památky a svatyně,

- odsoudily činy homofobického či transfobického násilí včetně obtěžování, ponižování a slovní či fyzické zneužívání ze strany státu i soukromých osob [9],

- odsoudily skutečnost, že diskriminace na základě náboženství a etnického původu na různých úrovních přetrvává bez ohledu na významná opatření přijatá Evropskou unií při provádění článku 13 Smlouvy o ES; v této souvislosti upozorňuje zejména na diskriminaci příslušníků menšin ze strany justice;

22. znovu opakuje skutečnost, že diskriminace na základě náboženství je zakázaná; vyzývá členské státy a přistupující a kandidátské země, aby všem náboženstvím zajistily plnou náboženskou svobodu a rovná práva; nicméně opakuje skutečnost, že náboženská svoboda neospravedlňuje diskriminaci, například v oblasti vzdělání;

23. je si vědom pokračujících předsudků a homofobie, které se stále šíří ve veřejné oblasti, a vyzývá Unii, aby i nadále vyvíjela na členské státy tlak směrem k dodržování mezinárodních a evropských zásad lidských práv;

24. má za to, že je potřeba učinit opatření proti vzrůstající homofobii; je znepokojen vzrůstajícím násilím proti homosexuálům, například šikanou ve školách či na pracovišti, nenávistí čišícími komentáři ze strany náboženských či politických vůdců, omezeným přístupem ke zdravotní péči (například vyloučením z pojištění, omezenou dostupností orgánů pro transplantaci) a omezeným přístupem na trh práce; vyzývá Komisi, aby vystoupila se sdělením o překážkách zabraňujících svobodný pohyb sezdaných či právně uznaných homosexuálních párů na území EU;

25. konstatuje, že bující nezaměstnanost a chudoba zaznamenaná v posledních letech uvnitř evropských společností umožnily nárůst specifických situací vyznačujících se nerovností a diskriminací;

26. bere na vědomí vysokou míru nezaměstnanosti mezi staršími a postiženými občany způsobenou většími obtížemi v přístupu ke vzdělávacím programům či novým pracovním příležitostem;

27. vyzývá sociální partnery, aby se všemožně snažili odstranit diskriminaci na základě postižení či věku a výrazně takovým osobám usnadnili přístup na trh práce;

28. je přesvědčen, že tyto snahy by také měly zahrnovat podporu dialogu a spolupráce mezi různými složkami společnosti na místní a národní úrovni včetně dialogu a spolupráce mezi různými etnickými, lingvistickými a náboženskými skupinami; důrazně žádá členské státy, aby do sestavování zákonů proti diskriminaci zahrnuly a konzultovaly nezávislé osoby;

29. vyzývá Radu a Komisi a místní, regionální a národní samosprávy členských států na různých úrovních ke koordinaci opatření pro potírání všech forem diskriminace včetně antisemitismu, islamofobie, postojů proti Muslimům či Romům, romafobie a islamofobie a útoků na menšinové skupiny včetně Romů, občanů třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, s cílem podporovat zásady tolerance a nediskriminace a propagovat sociální, hospodářskou a politickou integraci všech lidí žijících v Unii;

30. naléhá na členské státy, aby se všemožně přičinily o zajištění účinného začlenění dětí uprchlíků, žadatelů o azyl a přistěhovalců do vzdělávacích systémů;

Diskriminace na základě pohlaví

31. upozorňuje na skutečnost, že navzdory platným zákonům zaměřeným na potírání diskriminace jsou ženy i nadále diskriminovány v různých oblastech každodenního života;

32. s hlubokým zklamáním konstatuje, že se ani po čtvrt století existence politik na rovné zacházení zdaleka nepodařilo uzavřít propast mezi platy mužů a žen; vyzývá Komisi, aby informovala o stavu rozdílů mezi platy v každém členském státě před koncem roku 2005;

33. poukazuje na to, že přes dosažený pokrok v oblasti zaměstnanosti žen a přes vysokou úroveň vzdělání jsou ženy za stejnou práci stále placeny méně než muži a zaměstnavatelé na ně kvůli těhotenství a mateřství stále pohlížejí s jistou nedůvěrou; poukazuje také na případy sexuálního obtěžování, ve kterých je pro ženy obtížné si stěžovat, protože mají strach z veřejného ponížení nebo propuštění;

34. zdůrazňuje, že v souvislosti se všemi diskriminovanými skupinami je důležité zaměřit se na otázku pohlaví, jelikož právě členky těchto skupin se často potýkají se specifickými problémy;

35. vyzývá EU a členské státy, aby vyvinuly metody, které budou zkoumat vzájemné ovlivňování příslušnosti k etnické skupině a pohlaví a rozpoznávat četné formy diskriminace, kterými trpí ženy a dívky, a to, jaký na ně mají dopad; tyto metody by se mohly stát základem pro navrhování a provádění právních nástrojů, politik a programů;

36. upozorňuje na problém četných forem diskriminace, kterými trpí příslušnice národnostních menšin (zejména Romové a Sintové) nebo migrantky, a proto požaduje ucelený politický přístup;

37. vyzývá členské státy a Komisi, aby se pečlivě zabývaly postavením příslušnic národnostních a náboženských menšin, které se často stávají terčem diskriminace, a to nejen ze strany většiny obyvatel, ale také ze strany členů jejich vlastní menšiny; členské státy by měly začít jednat a učinit opatření k ochraně práv těchto žen; tato opatření by mohla zahrnovat průběžné poskytování informací ženám patřícím k menšinám o právech, která všem, a zejména ženám, zaručuje Společenství a národní zákony;

Romská komunita

38. domnívá se, že tato komunita potřebuje zvláštní ochranu vzhledem k tomu, že je po rozšíření Unie jednou z největších menšin v EU a že se jedná o historicky opomíjenou komunitu, které bylo bráněno v rozvoji některých klíčových oblastí: romská kultura, historie a jazyk jsou často zanedbávány nebo snižovány;

39. konstatuje, že Romové čelí rasové segregaci ve vzdělávání a riziku, že budou chybně umístněni ve školách pro mentálně postižené, jsou diskriminováni v poskytování bydlení, zdravotní péče a veřejných služeb, trpí vysokou mírou nezaměstnanosti, jejich práva jsou často popírána ze strany veřejných orgánů a na politické scéně jsou nedostatečně zastoupeni;

40. vítá zveřejnění výše uvedené Zelené knihy, která se zabývá problémy Romů v rozšířené Evropské unii, uspořádání semináře pro státní orgány o způsobu využívání strukturálních fondů pro pomoc Romům a jiným znevýhodněným skupinám a zahájení speciálního programu stáží Komise pro členy romské komunity; domnívá se však, že nejvýraznější nevýhody by bylo možné řešit rovněž:

- zavedením společných projektů integrace mezi členskými státy, kde členové této komunity žijí, s cílem vyřešit do deseti let nejpatrnější nevýhody Romů,

- podporou společných projektů financovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj,

- podporou znalosti jazyka států, v nichž členové této komunity žijí, a podporou zachování romských jazyků a kulturního dědictví jako způsob posílení jejich vlastní kultury a představy o sobě sama,

- zlepšením přístupu k zaměstnání, bydlení, sociálním službám a systémům důchodového zabezpečení;

Noví a usazení přistěhovalci

41. domnívá se, že nedávní přistěhovalci mohou být vystaveni specifickým druhům diskriminace, která se bude v některých ohledech lišit od diskriminace příslušníků etnických menšin již usazených v EU, kteří patří ke druhé, třetí a čtvrté generaci přistěhovalců;

42. považuje za důležité rozlišovat mezi menšinami nedávných přistěhovalců a tradičních národnostních a etnických menšin pocházejících z území, na kterém žijí;

43. je toho názoru, že nejnaléhavější potřebou menšin přistěhovaleckého původu je co nejrychlejší začlenění do společnosti, mimo jiné i pomocí dalšího zjednodušení procesu udělování státního občanství členskými státy a současně zajištěním, aby se integrace nestala nechtěnou asimilací a aby nenarušila skupinovou identitu osob žijících na území členských států; je toho názoru, že je stejně důležité uznat právo na získání občanství pro každého člověka, který se narodil a žije v členském státě;

Jazykové menšiny

44. domnívá se, že by se měla věnovat zvláštní pozornost skupinám lidí patřícím k jazykovým menšinám, a vyzývá Komisi a členské státy, aby s nimi jednaly v souladu se zásadami stanovenými v Evropské chartě regionálních a národnostních jazyků, Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin a výše zmíněných haagských a lundských doporučeních;

Tradiční a etnické menšiny žijící za území členského státu

45. domnívá se, že efektivní účast na rozhodování založená na zásadě subsidiarity a vlastního řízení je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se vypořádat s problémy tradičních menšinových komunit, na základě nejlepší praxe existující v Unii; naléhá na členské státy, které ještě neratifikovaly Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin, aby tak bez odkladu učinily;

46. domnívá se, že tradiční národnostní menšinové komunity mají specifické potřeby odlišné od potřeb jiných menšinových skupin, že by veřejné politiky měly být na ně více zaměřené a že sama Unie se k těmto potřebám musí vhodně postavit, jelikož důsledkem rozšíření nyní v Unii existuje významný počet takových komunit;

Osoby bez státní příslušnosti trvale žijící v členských státech

47. je toho názoru, že osoby, které nemají občanství žádného státu a trvale žijí v členských státech, jsou v EU ve zvláštní situaci a vyzývá zainteresované členské státy, aby všemi prostředky motivovaly tyto osoby k přijímání občanství jejich země, aby mohli plně využívat práv vyplývajících z občanství EU;

48. vyzývá členské státy, aby uplatňovaly zásadu efektivní účasti národnostních menšin ve veřejném životě, jak stanovuje článek 15 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a lundská doporučení, s ohledem na komunity osob bez státní příslušnosti žijící na jejich území jako základní prvek jejich integrace, a aby zjednodušily a urychlily proces naturalizace s cílem co nejdříve udělit občanství EU většině těch, kteří ho ještě nemají;

Legislativní opatření, která je nutno přijmout dříve, než vstoupí v platnost Ústavní smlouva

49. blahopřeje Komisi k její práci na článku 13 a naléhavě ji žádá, aby při řešení problémů menšin v Unii i nadále využívala koherentní celkovou strategii, jejíž součástí je pokračovat v prosazování stávající legislativy proti diskriminaci a zvažovat možné další akce založené na následujících článcích Smlouvy:

a) článek 13 o politice proti diskriminaci; na tomto právním základě, který má největší dosah s ohledem na ochranu menšin, by Unie mohla na základě svých zkušeností rozvíjet následující iniciativy, které již byly zavedeny, a posílit některé články Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, například čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a 3 a články 6 a 8 této úmluvy,

b) článek 18 Smlouvy o ES, který se zabývá svobodou pohybu a právem na pobyt, by mohl sloužit jako solidní základ usnadňující pohyb příslušníků menšin, a tak umožňující předcházet jejich izolaci, vytváření nových "ghett" či násilné asimilaci,

c) články 49, 95 a 151 Smlouvy o ES by mohly Unii poskytnout solidní základ pro ochranu zásad zakotvených v článku 9 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, jako je například svoboda vyjadřování nebo právo nebýt diskriminován v přístupu ke sdělovacím prostředkům,

d) článek 65 Smlouvy o Evropském společenství a článek 31 Smlouvy o Evropské unii, které se zabývají spoluprací a pomocí v oblasti soudnictví a týkají se obdobných otázek, jako je čl. 10 odst. 3 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, mají zásadní význam pro pomoc příslušníkům menšiny v občanském nebo trestním řízení,

e) článek 62 Smlouvy o Evropském společenství, který se zabývá přistěhovaleckou politikou, která ani šest let poté, co vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, nebyla dořešena (je nutno zohlednit potřebu integrace legálních migrantů do společnosti),

f) čl. 137 odst. 1 písm. g), h), i) a j), které se zabývají zaměstnáváním občanů třetích států, integrací osob vyloučených z trhu práce a bojem proti sociálnímu vylučování, by byl solidním základem pro nové iniciativy zaměřené na menšiny,

g) článek 149 Smlouvy o ES o usnadnění přístupu ke vzdělání by mohl prostřednictvím vzdělávání přispět k dalšímu začlenění menšin do společnosti, jak stanoví článek 12 a 14 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin,

h) články 151 a 163 Smlouvy o ES, které se zabývají kulturou a výzkumem, by mohly mít význam pro rozvoj společných programů pro menšiny v těchto oblastech (jak je uvedeno v článku 12 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin);

50. vyzývá Radu, aby přistoupila k dohodě o návrhu Komise na rámcové rozhodnutí Rady o potírání rasismu a xenofobie [10]; domnívá se, že rámcové rozhodnutí bude důležitým krokem ke vzniku rámce pro trestání násilí podníceného rasismem či xenofobií jako trestných činů na celé EU a pro uznání rasistických a xenofobních pohnutek jako přitěžujících okolností, které povedou k delším trestům; připomíná svůj postoj ze dne 4. července 2002 [11], který se k tomuto návrhu přikláněl, a vítá rozhodnutí Rady ve věcech soudnictví a vnitřních záležitostí ze dne 24. února 2005 znovu zvážit dříve sestavené rámcové rozhodnutí;

Budoucí ekonomická a finanční opatření

51. domnívá se, že by Unie měla doplnit činnost členských států na místní, regionální a národní úrovni poskytováním odpovídajících finančních prostředků:

- sestavením celkové strategie, která by potírala diskriminaci menšin pomocí strukturálních fondů, Fondu soudržnosti, Evropského sociálního fondu (ESF) a zejména iniciativy společenství Equal,

- zaváděním nových pilotních projektů a solidárních sítí na základě článků Smlouvy zmíněných v odstavci 50 a příslušných iniciativ společně se třetími zeměmi, odkud dané menšiny pocházejí,

- zahrnutím složky proti diskriminaci do strukturálních fondů a účinnou podporou Evropského sociálního fondu jako nástroje k uplatňování směrnic 2000/78/ES a 2000/43/ES,

- opětným zahrnutím prostředků na nadnárodní iniciativy do oblasti rovného zacházení a sociální zahrnutí do návrhu zakládajícího program PROGRESS (KOM(2004)0488),

- usnadněním nevládním organizacím zastupujícím zájmy osob, na něž se vztahuje článek 13 Smlouvy o ES, těžit ze strukturálních fondů, zejména z Evropského sociálního fondu;

v tomto kontextu naléhavě žádá členské státy, aby v souladu s decentralizační politikou Unie delegovaly část svých rozhodovacích pravomocí nad strukturálními fondy na regionální a místní samosprávy;

Uplatňování opatření a mechanismus zpětné vazby

52. vítá nedávné iniciativy Komise v této oblasti, zejména:

- skutečnost, že předseda Komise ustanovil Skupinu komisařů pro základní práva, která musí zásadním způsobem přispět k ochraně menšin a nediskriminaci,

- ustavení meziresortní skupiny sdružující zástupce 14 různých resortů Komise;

53. vyzývá, aby byly shromažďovány údaje o přímé i nepřímé diskriminaci (například procento osob patřících k národnostním menšinám ve skupinách, které jsou ohrožovány chudobou, které mají zaměstnání a které jsou nezaměstnané a úroveň jejich vzdělávání), aby byla zajištěna zpětná vazba o účinnosti politik členských států zaměřených proti diskriminaci a na ochranu menšin;

54. vyzývá členské státy, aby do akčního plánu zahrnuly také dimenzi rovnosti mužů a žen s cílem odstranit rasismus, diskriminaci na základě rasy, xenofobii a s ní související nesnášenlivost a aby především vyvinuly směrnice a ukazatele zohledňující a zaměřující se na otázku pohlaví a na všech úrovních používaly tříděné údaje dle náležitosti k určitému pohlaví;

55. naléhavě žádá, aby v rámci agentur uplatňujících zákony členských států a přistupujících a kandidátských zemí byly vytvořeny zvláštní jednotky, které by se zabývaly rasově motivovanými přestupky a aktivitami rasistických skupin; tyto jednotky by měly sestavit systémy, které by monitorovaly, třídily, zaznamenávaly a sledovaly rasistické činy, na které byly upozorněny; doporučuje, aby Evropské monitorovací centrum rasismu a xenofobie dále rozvíjelo směrnice pro sběr údajů o rasistických činech při dodržování ustanovení o ochraně osobních údajů a spolu s agenturami uplatňujícími zákony, jako jsou policejní a trestní orgány; podporuje vznik alternativních mechanismů pro sběr údajů, jako např. průzkumů týkajících se rasistických zločinů;

56. vyzývá členské státy k zajištění toho, aby si zaměstnanci poskytující veřejné služby a poradenství byli vědomi specifických problémů, se kterými se potýkají příslušnice etnických menšin nebo migrantky, a aby tito zaměstnanci byli vyškoleni v otázkách boje proti rasismu zohledňujícího též otázku pohlaví;

57. potvrzuje své přesvědčení, že poučení z minulosti a vzdělání jsou nezbytou součástí toho, aby se netolerance, diskriminace a rasismus staly věcí minulosti, a naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby posílily boj proti všem formám diskriminace, tím, že:

- se budou snažit účinně zabraňovat a čelit diskriminaci, zejména posílením prostředků jednání organizací a podporou výměny informací a osvědčených praktik a sítí na evropské úrovni, současně budou zohledňovat specifické rysy rozličných forem diskriminace;

- budou podporovat a šířit hodnoty a praktiky, na nichž je založen boj proti diskriminaci, mimo jiné i tím, že budou využívat a podporovat kampaně na zvýšení povědomí, jelikož se domnívá, že prevence diskriminace je stejně důležitá jako její potírání,

- budou podporovat školení učitelů, aby pro ně bylo snadnější vyučovat ve škole potřebu potírání rasismu, antisemitismu a netolerance a uvědomit si přínos kulturní rozdílnosti, zejména té, kterou přináší přistěhovalectví;

58. vyzývá členské státy, aby zavedly právní ochranu proti diskriminaci včetně pozitivních opatření a s přihlédnutím k dimenzi rovnosti mužů a žen na základě důvodů uvedených v článku 13 Smlouvy o ES;

59. je přesvědčen, že by v souladu se zásadou subsidiarity měla existovat úzká spolupráce mezi zástupci menšin a místními, regionálními, národními a evropskými orgány; domnívá se, že tato spolupráce by měla být založena na :

- jasném hodnocení, které umožní zjistit, zda daná činnost splňuje předešle stanovené standardy,

- metodě otevřené koordinace sdružující rozličné orgány členských států a představitele evropských institucí a umožňující výměnu osvědčených praktik;

60. s ohledem na články 262 a 265 Smlouvy o ES žádá Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor, aby předložily své stanovisko k otázkám ochrany menšin a politik proti diskriminaci nadnesených v tomto usnesení; vyzývá tyto dva výbory, aby toto stanovisko vydaly do poloviny roku 2006 a aby se zaměřily na specifickou roli, kterou by mohly hrát regionální a místní orgány a různé hospodářské a sociální složky organizované občanské společnosti;

61. připisuje zásadní význam tomu, aby se Agentura pro základní práva stala užitečným nástrojem spolupráce s evropskými institucemi v těsné spolupráci s národními institucemi zabývajícími se základními právy; domnívá se, že by úkolem této agentury mělo být rovněž sledování dopadu politik uvedených v tomto usnesení a že by měla pravidelně podávat zprávu Evropskému parlamentu a parlamentům jednotlivých států;

62. vyzývá Komisi, aby začala přezkoumávat uplatňování směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES s cílem posílit opatření Evropské unie proti diskriminaci a aby uspořádala významnou konferenci s účastí všech příslušných stran, zejména politických představitelů a představitelů veřejných institucí na národní, regionální i místní úrovni, nevládních organizací a sdružení působících v této oblasti;

*

* *

63. ukládá svému předsedovi, aby toto usnesení postoupil Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a přistupujících a kandidátských zemí, Evropskému hospodářskému výboru a Výboru regionů.

[1] Jakmile vstoupí v platnost Smlouva o Ústavě pro Evropu, pojem "menšina" se poprvé objeví v primárním právu, ve dvou ustanoveních: článku 21 Listiny (článek II-81 Ústavy), jež zakazuje jakoukoliv diskriminaci na základě "příslušnosti k národnostní menšině"; článku I-2 Ústavy, jež se týká "lidských práv, včetně práv příslušníků menšin" jako jedné z hodnot, na nichž "je založena Unie". Ústava také konstatuje, že Unie "bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte" (čl. I-3, odst. 3, pododstavec 2).

[2] Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

[3] Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

[4] Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15.

[5] Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 408.

[6] Jedno ze tří kodaňských kritérií se týká: stabilní demokracie, právního státu, lidských práv a respektování a ochrany menšin.

[7] Komise již zahájila přestupková řízení proti řadě zemí z důvodů nesdělení národních opatření pro převedení směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES. Další přestupková řízení pro "neshodu" (neúplné nebo špatné převedení) mají být brzy zahájena.

[8] Komise je znepokojena tím, že v řadě členských států nebyly vytvořeny funkční orgány pro rovné zacházení, jak je stanoveno ve směrnici 2000/43/ES. V některých případech budí znepokojení už existující orgány v souvislosti s jejich nezávislostí a schopností účinně fungovat.

[9] K příkladům zločinů homofobické nesnášenlivosti patří bombový útok z Londýna (1999), útoky na LGBT Pride Marches v Polsku a Bosně (2004) a krutý útok na Sebastiena Noucheta zaživa upáleného ve svém bydlišti ve Francii (2004).

[10] Úř. věst. C 75 E, 26.3.2002, s. 269.

[11] Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 558.

--------------------------------------------------