3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/5

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

1.1

Využitelná energie je základem našeho dnešního způsobu života a kultury. Teprve její dostatečná dostupnost umožnila současnou životní úroveň. Aby bylo možné uskutečnit lisabonskou strategii a také závěry zasedání Rady z Göteborgu a Barcelony, je zajištěné, cenově výhodné, ekologické a trvalé zásobování užitnou energií nevyhnutným předpokladem.

1.2

Fosilní paliva – uhlí (2), ropa a zemní plyn – tvoří v současné době páteř evropského a světového zásobování energií. Tento význam neztratí ani v příštích desetiletích a zůstávají proto nepostradatelnými.

1.3

Jejich získávání a užití je však spojeno s různými formami zatěžování životního prostředí, především s emisí skleníkových plynů – zejména CO2 a metanu. Jedná se o vyčerpávání omezených zdrojů.

1.4

Jejich užití vedlo ke značné závislosti Evropy na dovozu této životně důležité suroviny, tato závislost v budoucnosti možná ještě stoupne, zejména co se týče ropy a později také zemního plynu.

1.5

Předpokládaný objem světových zdrojů a rezerv (3) uhlí, ropy a plynu závisí na několika faktorech (hospodářský růst, výzkum, technický rozvoj). Tento objem bude stačit ještě po mnoho desetiletí (u uhlí možná dokonce staletí), ačkoli především u ropy by už před polovinou tohoto století mohlo dojít k úbytku rezerv a snížení nabídky. Současný vývoj na trzích s ropou dokazuje, že už za velmi krátkou dobu může dojít k těžko předvídatelným cenovým posunům, které budou mít značné důsledky pro národní hospodářství (4).

1.6

Na jedné straně musí energetická politika EU učinit veškerá opatření, aby tuto závislost dlouhodobě zmírnila, a to zejména pomocí úsporných opatření a efektivnějšího využití všech zdrojů energie a také pomocí většího využití alternativních energetických systémů, jako je obnovitelná a jaderná energie. Tím získává na zvláštním významu další rozvoj alternativních energetických systémů.

1.7

Energetická politika EU musí tedy na druhé straně vynaložit veškeré úsilí na to, aby zajistila zásobování a zásobovací cesty u fosilních paliv; zvláštní problém přitom představuje otázka politické stability některých hlavních dodavatelů. V této souvislosti získává na zvláštním významu spolupráce s ruskou federací, státy SNS a se zeměmi Blízkého a Středního východu a také s regiony sousedícími s EU (např. Alžírsko a Libye).

1.8

Tuto závislost může zmírnit také větší využití značných evropských zdrojů uhlí.

1.9

Ve fungujícím evropském vnitřním trhu, a v rámci vhodných opatřeních v zájmu ochrany klimatu, by se fosilní paliva využívala v takových oblastech, které jsou přizpůsobeny jejich specifickým vlastnostem, příslušné cenové úrovni a úrovni nákladů. Z toho také automaticky vyplývá hospodářsky a energeticky obzvláště efektivní využití těchto paliv.

1.10

To vedlo k tomu, že v ocelářském průmyslu a elektrárnách převažuje využití uhlí, zatímco ropa a plyn jsou používány zejména k topení a v neenergetických oblastech. V dopravě dominují produkty, které jsou získávány z ropy.

1.11

V energetickém systému by se proto mělo využití méně dostačujících a mnohostranněji použitelných surovin – zemní plyn a ropa – soustředit na onu upotřebitelnost (např. pohonné látky v dopravě, suroviny v chemii), kde se uhlí dá využít jen s dalšími výdaji, spotřebou energie a emisemi CO2.

1.12

Emise CO2 na produktovou jednotku (např. kg CO2/kWh, t CO2/t oceli, g CO2/kilometr u osobního auta) musejí být za použití technického pokroku soustavně dále snižovány. To vyžaduje zlepšení energetické efektivnosti ve všech oblastech přeměny a využití energie.

1.13

Energetická a hospodářská politika musí tedy nabídnout spolehlivý rámec pro investice, které povedou k lepší technice v průmyslu, podnikání a soukromé spotřebě.

1.14

V Evropě se v nadcházejících desetiletích výkon elektráren zvýší přibližně o 400 Gwel (5). Za účelem omezení/snížení emisí CO2 a spotřeby paliv musejí být tyto nové stavby vybaveny nejlepší dostupnou technikou.

1.15

V dopravě se musí vyvinout veškerá snaha za účelem snížení specifické spotřeby pohonných látek (spotřeba na kilometr u osobního auta) a dalšího nezvyšování celkové spotřeby. K tomu je zapotřebí jak technického pokroku v mnoha oblastech automobilového rozvoje a rozvoje pohonných látek, tak opatření k zabránění dopravním zácpám (výstavba silnic a tunelů, návodných systémů) a omezení dopravy (6). Také zvýšené používání vozidel s elektrickým pohonem, např. elektrické železnice, snižuje závislost na ropě, protože umožňuje použití širšího spektra primárních zdrojů energie (uhlí, plyn, obnovitelné zdroje energie, jaderná energie)

1.16

Předpokladem pro pokrok v efektivnosti v energetické oblasti je zesílený výzkum a vývoj, především také u elektráren, které využívají fosilní paliva – a to jak v průmyslu, tak u veřejně podporovaných opatření.

1.17

Výbor proto vítá tématickou oblast „energie“ v návrhu 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj. Program by měl být vybaven dostatečnými prostředky a zahrnovat všechny možnosti energetických technik. Měla by v něm být zahrnuta především ta opatření, která zvyšují efektivnost při použití fosilních paliv, neboť tak se může dosáhnout velkého společného prospěchu.

1.18

Také při výrobě elektřiny prostřednictvím fosilních zdrojů energie existuje možnost emise CO2 u přeměny energie dlouhodobě značně snížit, zejména kdyby se použilo postupů zachycování a trvalého uchovávání CO2 (Clean Coal Technology). Proto získává vývoj a testování takových postupů v 7. rámcovém programu pro výzkum a vývoj na zvláštní důležitosti.

2.1

Využitelná energie (7) je základem našeho dnešního způsobu života a kultury. Teprve její dostatečná dostupnost umožnila současnou životní úroveň. Nutnost zajištěného, cenově výhodného, ekologického a trvale udržitelného zásobování užitnou energií stojí v centru závěrů Rady z Lisabonu, Göteborgu a Barcelony.

2.2

Výbor několikrát konstatoval, že poskytování a využití energie je spojeno se zatěžováním životního prostředí, riziky a také mimopolitickou závislostí a nepředvídatelností. Žádná z variant nebo metod, které mohou přispět k budoucímu zásobování energií, není technicky dokonalá, zcela oproštěná od rušivých vlivů na životní prostředí, vyhovující všem požadavkům a v rámci cenového vývoje a dostupnosti dostatečně dlouhodobě přehledná. K tomu se přidávají aspekty úbytku rezerv a zdrojů se všemi jeho důsledky. Stav problémů se bude podle očekávání s rostoucím počtem obyvatel na světě, s rostoucím hladem po energii v rozvojových zemích a zejména s rychle stoupající poptávkou po energii ve velkých nových průmyslových zemích jako Čína, Indie a Brazílie výrazně zostřovat.

2.3

Dlouhodobě dostupné, ekologické a konkurenceschopné zásobování energií musí tedy zůstat důležitým cílem budoucí evropské energetické politiky. Vzhledem ke zmíněným důvodům se tato politika nemůže omezovat na využívání menšího množství zdrojů energie. Nedostatek energie a jiná rizika se spíše vyřeší energetickým systémem, který bude odlišný v metodách i původu a který využije všechny dostupné zdroje energie a techniky a bude je (dále) rozvíjet tak, aby si nakonec mohly v rámci přijatých ekologických podmínek a za měnících se okolností vzájemně konkurovat.

3.1

V současnosti závisejí přibližně čtyři pětiny světového zásobování energií – a také zásobování energií v EU-25 – na využití fosilních zdrojů energie – ropy, zemního plynu a uhlí.

3.2

Všeobecně souvisejí všechny prognózy o budoucím vývoji – a proto jsou mezi nimi také rozdíly podle úhlu pohledu a někdy podle zájmů – na hypotézách o budoucím demografickém a hospodářském vývoji, o rozvoji dalších výzkumných metod a metod na odkrývání ložisek a také současných, v jednotlivých státech převládajících, politických rámcových podmínkách. To platí především pro jadernou energii a také pro rozsah podpůrných opatření pro obnovitelné zdroje energie.

3.2.1

Podle referenčních prognóz (8), které roku 2004 předložila Mezinárodní energetická agentura (IEA), Paříž, a Úřad pro energetické informace (EIA) amerického ministerstva energetiky, pokryjí uvedené fosilní energie i za 25 let 80 % světové spotřeby energie.

3.2.2

Přínos obnovitelných energií bude sice růst, ale podle odhadů IEA a EIA ne více než celková spotřeba energie; podíl obnovitelných energií zůstane tedy konstantní. U jaderné energie se podle současného trendu sice také očekává v absolutních hodnotách mírně rostoucí podíl v zásobování, ten však zaostane za celkovým vývojem spotřeby, pokud se politické rámcové podmínky v Evropě významně nezmění. Jako důsledek nyní IEA a EIA předpokládají dokonce klesající podíl jaderné energie v pokrytí světové spotřeby energie.

3.2.3

Základní scénář, který pro EU-25 zveřejnila (9) v září 2004 Evropská komise, vychází – odlišně od celosvětového trendu, jak ho vidí IEA a EIA – z nárůstu podílu obnovitelných energií na celkové spotřebě energie v EU-25 z dnešních 6 % na 9 % v roce 2030. Protože se však na druhou stranu podíl jaderné energie v EU-25 podle tohoto odhadu sníží, dochází základní scénář Evropské komise také k závěru, že fosilní energie budou v roce 2030 krýt přes 80 % celkové spotřeby energie v EU-25.

3.3

Fosilní zdroje energie jsou vyčerpatelné suroviny. Aby bylo možné odhadnout, jak dlouho si ropa, zemní plyn a uhlí mohou udržet vedoucí roli, je nutné posoudit potenciál fosilních zdrojů energie.

3.4

K tomu je zapotřebí vymezit pojmy a měrné veličiny. Jako pojmy se používají rezervy, zdroje a potenciály. Jako měrné veličiny se pro zdroje energie používají odlišné jednotky (10), např. tuny nebo barely pro ropu, metrické tuny nebo tuny uhelného ekvivalentu pro uhlí, kubické metry nebo kubické stopy pro zemní plyn. Pro srovnatelnost se používá jejich energetický obsah, např. jouly nebo wattsekundy (Ws).

3.5

Celkový potenciál (Estimated Ultimate Recovery, zkr. EUR) zahrnuje celkové těžitelné množství energetické suroviny v zemské kůře tak, jak byla k dispozici před začátkem těžby. Jde zde o odhad, při kterém mohou různí experti dojít k odlišným výsledkům. Čím je však zemská kůra prozkoumanější a čím jemnější jsou posuzovací metody, tím více se prognózy shodují.

3.6

Do celkového potenciálu patří jen těžitelný podíl nalezišť. Ten však závisí na dostupných metodách a jejich ekonomické efektivnosti, může se proto s dalším vývojem zvětšit. Pokud od celkového potenciálu odečteme už vytěžené množství, dospějeme ke zbývajícímu potenciálu.

3.7

Zbývající potenciál se skládá z rezerv a zdrojů. Rezervy zahrnují to množství energetické suroviny, které se dá s jistotou doložit a které se dá s nynějšími technickými možnostmi hospodárně těžit. Zdroji chápeme to množství energetické suroviny, které se dá doložit, ale v současné době jej není možné hospodárně a/nebo technicky vytěžit, a také to množství, které se sice nedá s jistotou doložit, ale jeho existence se na základě geologických ukazatelů dá očekávat.

3.8

Ve veřejné diskusi stojí rezervy v popředí, protože od nich se odvozuje zásoba zdrojů energie. Pokud se rezervy dají do vztahu s aktuální roční těžbou, dostaneme takzvaný statický dosah (životnost). Při použití tohoto postupu dojdeme ke statickému dosahu světových rezerv, který činí u ropy asi 40 let, u plynu asi 60 let a u uhlí asi 200 let.

3.9

Tyto rezervy a jejich statický dosah nejsou však v žádném případě pevnými hodnotami. Pokles statického dosahu rezerv vede spíše k zesílenému výzkumu, následkem čehož jsou zdroje – také z důvodu technického pokroku – převáděny na rezervy. (V 70. letech minulého století byl například statický dosah u ropy vypočítán na 30 let.)

3.10

Statisticky vykazované zdroje jsou u ropy dvakrát větší než rezervy, u zemního plynu a u černého uhlí až desetkrát větší než rezervy.

3.11

Dalším ukazatelem budoucí dostupnosti fosilních energetických surovin je už vytěžený podíl celkového potenciálu. Pokud tento podíl překročí 50 % a dosáhne tak „Depletion Mid Point“ (střední bod vyčerpání), bude těžké těžbu dále zvyšovat nebo ji vůbec udržet na stejné úrovni.

3.12

Ropa: Už je vytěžena více než třetina celkového potenciálu „standardní“ ropy (380 miliard tun ropného ekvivalentu). Při stejném objemu těžby by za deset let byla spotřebována polovina standardního potenciálu. Aby bylo možné těžbu dále zvyšovat, musela by se stále víc přidávat nestandardní ložiska (mazut, ropné písky, živičná břidlice). Tím by se „Depletion Mid Point“ dočasně odsunul. V opačném případě by mohlo už před polovinou tohoto století dojít k úbytku rezerv a k drastickému snížení nabídky (11).

3.13

Zemní plyn a uhlí: u zemního plynu panuje srovnatelný stav, zbývající potenciál se s ohledem na nestandardní ložiska, např. hydráty plynu, taktéž zvětšuje. U uhlí jsou z celkového potenciálu odhadovaného na 3 400 miliard tun ropných jednotek vytěžena dosud asi jen 3 %.

3.14

Výzkum hydrátů plynu (metanu) a technologie jejich těžby se však nacházejí ještě ve stádiu zkoumání, proto teď nejsou možné žádné spolehlivé výroky o tom, jak velký by jejich přínos k zásobování energií mohl být. Na jedné straně existují odhady, že obsah energie jejich potenciálních zásob překročí všechny dosud známé zásoby fosilních zdrojů energie, na druhé straně panuje s ohledem na jejich těžitelnost (v zásadě, technika, náklady) ještě naprostá nejasnost. Jejich uvolnění představuje kromě toho značnou nejistotu, popř. značné riziko – z důvodu klimatických nebo lidských vlivů – protože by jím mohlo v atmosféře vzniknout obzvláště klimaticky nebezpečné nahromadění silného skleníkového plynu metanu.

3.15

Náklady na těžbu fosilních energií se velmi liší. U ropy v současné době činí – podle ložiska – 2 až 20 USD na barel. Za nepříznivějších geologických a geografických podmínek musejí být otvírána i menší ložiska. Toto zvyšování nákladů může být však vyrovnáno, nebo dokonce víc než vyrovnáno, prostřednictvím zisků v produktivitě, které se většinou zakládají na technických inovacích. Také u zemního plynu se vyskytují odpovídající odlišné náklady na těžbu. U uhlí tyto náklady silně závisejí na hloubce ložiska, mocnosti sloje a také na tom, zda je těžba možná v povrchovém nebo hlubinném dole. Rozpětí nákladů je značné. Pohybuje se od několika USD/t (např. v Powder River Basin v USA) do 200 USD/t při těžbě černého uhlí v jednotlivých evropských revírech.

3.16

Také regionální rozmístění fosilních rezerv je velice nerovnoměrné. To platí především pro ropu. 65 procent rezerv ropy připadá na Blízký východ. Rozmístění zemního plynu s oběma hlavními regiony na Blízkém východě (34 procent) a v nástupnických státech SSSR (39 procent) není o nic rovnoměrnější. Rezervy uhlí jsou naopak rozmístěny rovnoměrněji. Největší rezervy uhlí se nacházejí v Severní Americe. Kromě toho existují velká naleziště uhlí v Číně, Indii, Austrálii, Jižní Africe a Evropě.

3.17

Z koncentrace strategicky důležitých fosilních zdrojů energie – zejména ropy, ale také zemního plynu – v geopoliticky rizikových regionech Blízkého a Středního východu vyplývají obzvláštní problémy spojené se zajištěním zásobování energií.

4.1

Primární spotřeba energie v EU-25 činila v roce 2004 asi 2,5 miliard tun uhelného ekvivalentu, resp. 75 exajoulů (75×1018 joulů). To odpovídá 16 procentům světové spotřeby energie, která činila 15,3 miliard tun uhelného ekvivalentu. Spotřeba energie na jednoho člověka je v EU-25 s 5,5 tunami uhelného ekvivalentu víc než dvakrát vyšší než světová průměrná hodnota, na druhé straně je však jen z poloviny tak vysoká jako v Severní Americe. S ohledem na podaný hospodářský výkon je spotřeba energie v Evropě jen asi z poloviny tak vysoká jako je průměr všech mimoevropských regionů, neboť energie je zde využívána mnohem efektivněji než v mnoha jiných částech světa.

4.2

V EU-25 byly v roce 2004 nejdůležitější zdroje energie – měřeno podle celkové primární spotřeby – minerální olej s 39 %, zemní plyn s 24 % a uhlí se 17 %. Další významné opory zásobování energií pro EU jsou jaderná energie s 14 % a také obnovitelné a jiné energie se 6 %. Rozpětí v podílech jednotlivých fosilních zdrojů energie se v 25 členských státech značně liší. U zemního plynu je to od 1 % ve Švédsku do téměř 50 % v Nizozemsku, u minerálního oleje od méně než 30 % v Maďarsku do dvou třetin v Portugalsku a u uhlí od 5 % ve Francii do 60 % v Polsku. Hlavním důvodem pro tyto rozdíly je odlišné vybavení jednotlivých členských států rezervami fosilních zdrojů energie.

4.3

Celkové energetické rezervy v EU-25 jsou srovnatelně malé. Činí zhruba 38 miliard tun uhelného ekvivalentu. Jsou to asi 3 % světových rezerv, včetně nestandardních uhlovodíků. Naleziště uhlí (hnědé a černé uhlí) přitom s 31 miliardami tun uhelného ekvivalentu představují největší podíl; tato naleziště jsou na oba typy uhlí rozmístěna přibližně rovnoměrně. Rezervy zemního plynu činí 4 miliardy tun uhelného ekvivalentu a rezervy ropy 2 miliardy tun uhelného ekvivalentu. EU-25 zůstane v dohledné době největším netto dovozcem energie na světě. Podle odhadů Evropské komise vzroste tato závislost do roku 2030 na více než dvě třetiny.

4.4

Rozmístění energetických rezerv je v jednotlivých státech EU-25 velmi odlišné. Naleziště ropy jsou koncentrována především v britském a také dánském Severním moři. Jsou značně vyčerpaná, takže těžba se bude snižovat. Těžištěm rezerv plynu je Nizozemsko a Velká Británie. Rezervy uhlí se nacházejí především v Německu, Polsku, České republice, Maďarsku, Řecku a Velké Británii. Důležitou roli hrají také norské rezervy ropy a plynu, neboť Norsko není sice členem EU, je však členem Evropského hospodářského prostoru (EHP).

4.5

Vzhledem k celkově malým rezervám fosilních energií musí EU-25 už dnes pokrývat polovinu celkové poptávky po energii dovozem. Tato procentní sazba stoupne podle zelené knihy Evropské komise do roku 2030 na 70 %. Obzvlášť vysoká je závislost na dovozu minerálního oleje. U tohoto zdroje energie musejí tedy být více než tři čtvrtiny poptávky pokryty dovozem z třetích zemí. U zemního plynu činí dovozní kvóta asi 55 procent. U uhlí činí jednu třetinu.

4.6

To vedlo ke značné závislosti Evropy na dovozu této životně důležité suroviny „energie“; tato závislost v budoucnosti možná ještě stoupne, zejména co se týče ropy a později také zemního plynu. EU je dokonce největším netto dovozcem zdrojů energií na světě.

4.7

Energetická politika EU musí tedy na jedné straně vynaložit veškeré úsilí na to, aby zajistila zásobování a zásobovací cesty u fosilních paliv. Zvláštní problém přitom představuje otázka politické stability některých hlavních dodavatelů. V této souvislosti získává na zvláštním významu spolupráce s ruskou federací a státy SNS a se zeměmi Blízkého a Středního východu a také s regiony sousedícími s EU (např. Alžírsko a Libye).

4.8

Na druhé straně musí energetická politika EU učinit veškerá opatření, aby tuto závislost dlouhodobě zmírnila, a to zejména pomocí efektivnějšího využití všech zdrojů energie a také pomocí většího využití alternativních energetických systémů, jako je obnovitelná energie – včetně jejího vývoje a uvedení na trh – a jaderná energie. Tím získává na zvláštním významu další rozvoj alternativních energetických systémů.

4.9

S ohledem na tuto skutečnost může tuto závislost zmírnit také větší využití značných evropských zdrojů uhlí, zvláště když v evropské těžbě uhlí už dnes platí mnohem přísnější standardy pro ochranu životního prostředí než v jiných regionech světa.

5.1

Vývoj spotřeby energie v EU-25 by měl sledovat základní scénář uvedený v dokumentu Komise „European Energy and Transport Scenarios on Key Drivers (13)“, který předpokládá pokračování aktuálních trendů a politik. Uvádí následující prognózu:

5.2

Primární spotřeba energie se do roku 2040 zvýší na 2,9 miliard tun uhelného ekvivalentu, tj. o 0,6 % ročně. Naproti tomu se očekává, že hrubý domácí produkt se do roku 2030 v ročním průměru zvýší o 2,4 %. Potřebného snížení energetické intenzity (spotřeba energie v poměru k HDP) o více než 1,7 % za rok (!) by se mělo dosáhnout strukturálními změnami, lepší energetickou efektivitou a využitím pokrokových technologií.

5.3

Podíl fosilních energií na pokrytí primární energetické spotřeby stoupne do roku 2030 dokonce o 2 procentní body, a to na 82 %.

5.4

Uhlí: Po počátečním poklesu se očekává, že asi od roku 2015 dojde k opětovnému růstu spotřeby uhlí – jako důsledek lepší konkurenční situace tohoto zdroje energie při výrobě elektřiny. Stoupající ceny za zemní plyn a očekávaná možnost využití pokročilé technologie pro přeměnu uhlí na elektřinu jsou pro tento vývoj hlavními důvody. Podle tohoto odhadu dosáhne spotřeba uhlí v roce 2030 opět úrovně zaznamenané v roce 2000. Podíl uhlí na primární spotřebě energie v EU-25 bude tedy činit – stejně jako v roce 2005 – asi 15 %. Protože se v časovém období 2005 až 2030 v rámci EU počítá s ústupem těžby uhlí asi o 40 % při současném zvýšení dovozu uhlí o 125 %, zvýší se dovozový podíl na pokrytí spotřeby uhlí v EU-25 z jedné třetiny v roce 2005 na téměř dvě třetiny v roce 2030.

5.5

Ropa: Jelikož se nárůst o 0,2 % za rok bude v budoucnu pravděpodobně vyvíjet podprůměrně, sníží se podíl ropy na primární energetické spotřebě v roce 2030 na 34 %, tedy o 5 procentních bodů méně než dnes.

5.6

Zemní plyn: Spotřeba zemního plynu bude nejprve s 2,7 % za rok do roku 2015 nadprůměrně silně stoupat. Poté bude tento vývoj oslaben. Důvody jsou mimo jiné snížená konkurenceschopnost ve srovnání s uhlím při výrobě elektřiny. Přesto se u plynu očekává v rámci celého časového období do roku 2030 nejsilnější nárůst spotřeby mezi všemi fosilními zdroji energie. Podíl zemního plynu na primární spotřebě energie v EU-25 bude stoupat z 26 % v roce 2005 na 32 % v roce 2030. Kapalný zemní plyn (liquified natural gas – LNG) umožňuje širší spektrum zásobování zemním plynem, neboť je možné provádět dodávky přes moře. V současnosti připadá okolo 25 % obchodu se zemním plynem na LNG. Největší exportní zemí LNG je Indonésie, následována Alžírem, Malajsií a Katarem.

5.7

Těžba fosilních zdrojů energie se do roku 2030 v rámci EU-25 sníží asi o 2 % ročně. Tím se zvyšuje závislost na dovozu všech fosilních zdrojů energie do roku 2030 na více než dvě třetiny. Dovozní kvóta 2030 u uhlí činí – jak již bylo zmíněno – téměř dvě třetiny, u zemního plynu více jak 80 % a u ropy téměř 90 %. Obzvláště kritická je stoupající závislost na dovozu zemního plynu od omezeného počtu prodejců.

5.8

Spotřeba energie poroste do roku 2030 průměrně o 1,4 % ročně. Tím stoupá nutnost výkonu elektrárny z dnešních 700 GW (maximální elektrický výkon) o 400 GW na 1100 GW v roce 2030. Dále je nutné nahrazovat staré elektrárny novými. Podle odhadu Evropské komise v základním scénáři bude očekávaný nárůst kapacity dosažen zvýšením výkonu o cca. 300 GW v oblasti fosilních energií a o cca. 130 GW u větrných, vodních a slunečných zdrojů, zatímco u jaderných elektráren je v období 2005 až 2030 očekáváno snížení kapacity řádově o 30 GW, pokud nedojde k žádné trvalé změně politických rámcových podmínek.

5.9

Zásobování EU energií stojí tedy v budoucích 25 letech před velkými výzvami a úkoly, se kterými mohou být ovšem spojeny i hospodářské příležitosti. K tomu patří zajištění zásobování včetně snížení závislosti na dovozu, splnění dále narůstajících ekologických nároků, zaručení konkurenceschopných cen energie a provedení nutných investicí.

6.1

Uhlí, ropa a zemní plyn jsou přirozené uhlovodíky, které vznikly během miliónů let přeměnou biomasy z biologických substancí; jedná se tedy o nahromaděnou sluneční energii. Podle různých geologických podmínek vzniku (např. tlak, teplota, stáří) vznikly různé produkty. Výrazným rozdílem je obsah vodíku v palivu. Obsah vodíku a uhlíku je v poměru 4:1 u zemního plynu nejvyšší, u ropy činí asi 1,8:1 a u uhlí 0,7:1; což významně určuje užití fosilních surovin v různých oblastech použití.

6.2

Do dneška je užití uhlí, ropy a zemního plynu jako zdrojů energie, jako surovin pro výrobu mnoha produktů (od léků po umělé látky) a jako redukčního prostředku obsahujícího uhlík při výrobě železa a oceli nenahraditelné. Jejich specifické fyzikálně-chemické vlastnosti (např. skupenství, obsah vodíku, obsah uhlíku, obsah popelovin) ovlivňují ovšem to, že se pro některé účely použití hodí lépe a pro některé hůře. Volba použitelného uhlovodíku probíhá podle hospodářských, technických a ekologických kritérií.

6.3

Asi 7 % fosilních zdrojů energie, které se používají v EU, slouží takzvané neenergetické spotřebě, tzn. především výrobě chemických produktů. Na začátku minulého století byly cenné suroviny, které se ze začátku získávaly z uhlí, základem pro nově se rozvíjející výrobní odvětví. Nyní jsou již cenné suroviny bohaté na uhlík téměř zcela nahrazeny zemním plynem a ropnými výrobky. V tomto tržním sektoru budou i v budoucnosti dominovat zemní plyn a ropa, pokud to bude možné z hlediska zásobování. Zásoba rezerv ropy a zemního plynu by vydržela podstatně déle, pokud by tyto zdroje energie byly používány méně pro účely výroby energie a tepla.

6.4

Pro výrobu kyslíkové oceli byla zavedena na uhlíku založená metoda vysokopecního konvertoru. Proces vysoké pece vyžaduje použití koksu z černého uhlí jako redukčního prostředku pro výrobu surového železa, který se zároveň používá jako podpůrná struktura a plynovací systém. U moderních evropských zařízení se průměrná spotřeba redukčního prostředku pohybuje okolo 475 kg na tunu surového železa, což je blízko provozně technického minima.

6.5

Dopravní sektor vykazuje vysoké přírůstky. Na tento sektor připadá asi 25 % spotřeby energie, silniční doprava je téměř stoprocentně závislá na produkci ropy. Tekutá paliva mají vysoký obsah energie na objemovou či hmotnostní jednotku. Toto je předpoklad pro hospodárné a efektivní využití v oblasti dopravy. Tekuté pohonné látky a jejich infrastruktura se tedy prosadily v oblasti silniční dopravy. Větší využití elektricky poháněných dopravních prostředků, např. elektrického vlaku, umožňuje větší rozmanitost využití primárních zdrojů energie (uhlí, plyn, obnovitelné zdroje energie, atomová energie) a může tedy přispět ke snížení závislosti na ropě.

6.6

Tekutým pohonným látkám na základě ropy konkuruje přímé využití zemního plynu a kapalného zemního plynu (LNG) jako paliva. Je nutné vyčkat, jestli tyto produkty získají větší podíl na trhu (14).

6.7

Domácnosti a malospotřebitelé potřebují asi 30 % energie. Volba zdroje energie probíhá podle hospodářských kritérií a je určována čím dál více hledisky komfortu a životního prostředí. V tomto sektoru si konkurují topný olej, zemní plyn, elektřina a v hustě obydlených oblastech také dálková energie z elektráren.

6.8

40 % spotřeby energie v EU je v elektrárnách přeměňováno na proud a teplo. Uhlí, ropa, zemní plyn i atomová energie jsou technicky stejně dobře vhodné pro přeměnu na energii. V technicky vysoce efektivních elektrárnách se při použití zemního plynu dosahují stupně účinnosti (u přeměny z primární energie na elektrickou energii) až téměř 60 %. Při použití černého uhlí se stupeň účinnosti pohybuje mezi 45 % a 50 %, u hnědého uhlí se dosahuje 43 %.

6.9

Celosvětově se vyrábí 40 % elektřiny z uhlí, v EU je to okolo 30 %. Z celosvětové produkce uhlí se asi 63 % používá pro výrobu elektřiny: uhlí je při výrobě elektřiny cenově výhodnější než ropa či zemní plyn a je celosvětově z různých oblastí produkce bezpečně dostupné.

6.10

Při cíleném použití uhlí při výrobě oceli a elektřiny může být dosaženo fosilního energetického systému, který bude spojovat hospodářské výhody, ochranu životního prostředí, zásobovací jistotu a ochranu zdrojů. Celosvětové zásoby uhlí jsou podstatně větší než zásoby ropy či zemního plynu.

6.11

Politické rámcové podmínky by měly stimulovat přednostní využívání omezenějších a flexibilněji použitelných surovin (ropy a zemního plynu) – především v dopravě a chemickém průmyslu – v oblastech, ve kterých je uhlí (a také atomová energie a částečně také obnovitelná energie) využitelné jen za využití dalších nákladů, techniky a energie – tedy i další produkce CO2! Tímto způsobem by mohlo být oddáleno vyčerpání rezerv ve prospěch dalších generací.

6.12

To znamená také zároveň stimulovat výrobu elektřiny v elektrárnách tak, aby používaly uhlí (stejně jako obnovitelnou a atomovou energii) místo ropy a zemního plynu (viz bod 8.12). Evropa má ve své střední a východní části značné zásoby černého a hnědého uhlí. Použití těchto rezerv může zabránit tomu, aby se závislost EU na dovozu energie dále zvyšovala.

7.1

Ekologické analýzy a srovnání fosilních zdrojů energie musí zahrnovat celkový výrobní a uživatelský řetězec: získávání/těžba surovin, transport, přeměna energie a využití konečné podoby energie. Všechny kroky jsou spojeny s více méně většími vlivy na životní prostředí a ztrátami energie. U dovážených zdrojů energie je třeba vzít v úvahu také ty vlivy na životní prostředí, které se projevují mimo hranice EU.

7.2

Při těžbě/produkci uhlí, ropy a zemního plynu je třeba vzít v úvahu různé vlivy na životní prostředí. Při těžbě uhlí je třeba omezit plochu využívané krajiny a emise prachu. Při zemních vrtech a těžbě ropy musí být zabráněno úniku ropy a zemního plynu i vedlejších produktů; toto platí analogicky pro těžbu zemního plynu i pro následný transport ropy a zemního plynu ropovodem nebo lodí. Zvláštní opatření jsou nutná při těžbě na otevřeném moři (off-shore). Metan vznikající při těžbě ropy by neměl být spalován, ale musí být odváděn k průmyslovému využití. Podobná opatření platí pro důlní plyn vznikající při těžbě uhlí, který může obsahovat velký podíl metanu.

7.3

Evropská směrnice pro velká spalovací zařízení stanovuje přísná ekologická měřítka pro zřizování a provoz elektráren s výkonem ≥ 50 MWth. Koncentrace škodlivých látek v odpadním plynech plynových, ropných a uhelných elektráren musí být omezeny podle stavu techniky stanoveného v této směrnici. Starší zařízení je třeba dodatečně vybavit. Tím má být zajištěno, aby emise prachu (i jemného prachu, viz 7.6), kysličník siřičitý, kysličníky dusnaté a zvláště škodlivé těžké kovy i toxické příp. rakovinotvorné organické látky, byly zredukovány na tolerovatelnou míru. Emise hluku musejí být pečlivě zredukovány do té míry, aby bylo co nejvíce zabráněno obtěžování hlukem.

7.4

Uhlí obsahuje nehořlavé látky, které po spálení v elektrárně zůstávají jako popel (v elektrofiltrech nebo tkaninových filtrech). Obsah popela v černém uhlí činí obvykle až 10 % (v některých případech až 15 %). Podle svého složení je popel používán jako přísada v cementárnách a při stavbě silnic nebo k zasypávání dolů a prohlubní.

7.5

Také ropa obsahuje malý podíl popela. Při zpracování ropy v rafineriích zůstává popel, který obsahuje mimo jiné částečky vanadia a niklu jako pevná usazenina, tzv. ropný koks. Ten se spaluje za účelem využití zbytkové energie v elektrárnách a spalovacích zařízeních, která mají k dispozici nezbytná čistící zařízení k zachycení všech škodlivých látek.

7.6

Již několik let se vede zesílená diskuse o tzv. emisích jemného prachu (15). Jedná se přitom o částečky polétavého prachu usazující se v plicích, které jsou menší než 10 μm a mohou být příčinou onemocnění dýchacích cest. Takové částice jsou emitované i při spalování ropy a uhlí, protože úplné zachycení nejjemnějších částic prachu ve filtrech není možné. Nejdůležitějším zdrojem emisí jemného prachu jsou však vozidla s dieselovým motorem, pokud nejsou vybavena filtrem na zachytávání těchto částic. U uhelných a ropných elektráren jsou emise prachu limitovány mezní hodnotou evropské směrnice pro velká spalovací zařízení na 20 mg/m. U velkých elektráren jsou emise jemného prachu dodatečně snižovány mokrou metodou odsíření spalin. Aby byly emise jemného prachu dále sníženy a dodrženy plošné mezní hodnoty imisí v Evropě, vydala EU zpřísněná ustanovení pro vozidla s dieselovým motorem, která od roku 2008 předepisují u osobních automobilů filtr na zachytávání těchto částic.

7.7

Odsíření odpadních plynů velkých uhelných elektráren a průmyslových spalovacích zařízení bylo v některých členských státech EU závazně předepsáno již v 80. letech 20. století. Tehdy zaznamenané okyselení půdy a jezer tak mohlo být zastaveno. Nejnovější verze evropského nařízení pro velká spalovací zařízení předepisuje pro zařízení > 300 MW maximální limit SO2 v plynných spalinách ve výši 200 mg/m3. Zachycování částic síry z více než 90 % odpovídá dnešnímu stavu techniky. Pro produkty získané zachycováním síry, především sádru, byly otevřeny nové trhy a omezeno využívání přírodních zdrojů.

7.8

Při spalování fosilních paliv se při vysokých teplotách spalování vytvářejí z dusíku obsaženého v samotných palivech příp. ve spalovaném vzduchu a ze spalovaného kyslíku tzv. kysličníky dusnaté. Tyto kysličníky dusnaté mohou při zvýšené koncentraci vyvolat onemocnění dýchacích cest a jsou také výchozím produktem pro ekologicky škodlivý ozón. Evropské nařízení pro velká spalovací zařízení požaduje, aby emise kysličníků dusnatých v elektrárnách > 300 MW nepřekračovaly limit 200 mg/ na m3 spalin.

7.9

Věda vychází z příčinné souvislosti mezi emisemi CO2 způsobenými činností člověka a ostatními tak zvanými „skleníkovými plyny“ a zvýšenou teplotou povrchu Země (skleníkový efekt). O rozsahu tohoto efektu panuje zatím nejistota. Ročně vznikají díky procesům spalování uhlí, ropy a zemního plynu emise CO2 ve výši okolo 20 mld. tun; toto je hlavní zdroj emisí CO2 způsobených činností člověka. Vedle zvýšení efektivity a opatření k šetření energií jsou to technické postupy k zachycování CO2, které musí být vyvíjeny a které mohou dlouhodobě přinést znatelné odlehčení.

7.10

Zvýšení efektivity při přeměně energie a jejím využití je předpokladem pro úspěšnou a rozsáhlou ochranu ovzduší. Opatření k tomu nezbytná by se měla začít důrazně realizovat. Strategie nahrazování paliv naopak nevedou v takové míře k cíli, protože směřují jednostranně k použití určitých zdrojů energie, např. plynu, a tím by zpochybnily hospodárnost a bezpečnost zásobování EU energií. Navíc je plyn příliš důležitá surovina pro chemii a sektor dopravy na to, aby byla používána pro výrobu elektřiny.

7.11

Při porovnání na jednotku energie se při spalování zemního plynu oproti spalování uhlí vyprodukuje pouze 50 – 60 % CO2 poškozujícího ovzduší, protože vedle uhlíku obsaženého v zemním plynu je energeticky využit (spalován) také v něm obsažený vodík. Ovšem samotný metan – jako hlavní součást zemního plynu – je z klimatického hlediska mnohem účinnější skleníkový plyn než CO2 (asi faktor 30). Při výrobě a používání fosilních zdrojů energie se musí udělat všechno pro to, aby se zabránilo emisím metanu. Metan, který se uvolňuje při těžbě ropy a černého uhlí, musí být zachytáván a využit. I při transportu zemního plynu se musí bezpodmínečně zabránit úniku metanu. Už při sebemenších ztrátách při transportu ropovodem ztrácí zemní plyn tuto svou přednost oproti uhlí.

7.12

Rychlých úspěchů při ochraně ovzduší a životního prostředí při využívání uhlí, ropy a plynu – jak ukazují zkušenosti z minulosti – je možno dosáhnout tehdy, jestliže jsou zastaralá zařízení a elektrárny nahrazeny nejmodernější technikou s nejvyšší efektivností. Politické rámcové podmínky, které podporují investice do nových technologií, jsou zvláště vhodné pro dosažení ambiciózních cílů na ochranu životního prostředí.

7.13

Evropské právní předpisy v oblasti životního prostředí dosáhly během posledních 20 let harmonizace ekologických standardů ve státech Evropského společenství. Evropská směrnice pro velká spalovací zařízení a evropská směrnice o čistotě ovzduší stejně jako politiky a opatření k významně přispěly ke zvýšení energetické efektivity a snížení emisí skleníkových plynů.

8.1

V evropské pětadvacítce představují uhelné, ropné a plynové elektrárny podíl více než 60 % celkového výkonu instalovaných elektráren a tvoří tak páteř výroby elektřiny v Evropě. Z důvodu nezbytného nahrazení starých elektráren a mimoto uspokojení zvýšené potřeby výkonnosti elektráren (viz odstavec 5.8) bude muset být během příštích 25 letech postaveno značné množství nových elektráren. Dokonce i se zřetelem na zesílené použití regenerativních energií a další výstavby jaderných elektráren budou muset uhelné a plynové elektrárny vyplnit podstatnou část této potřeby. Čím lepší bude stupeň účinnosti a zachycování škodlivin těchto elektráren, tím snáze budou splnitelné požadavky na ochranu životního prostředí a ovzduší.

8.2

Proto je nutné zesílené úsilí v oblasti výzkumu a vývoje i v oblasti vývoje elektráren na fosilní paliva. V 90. letech bylo toto úsilí opomíjeno a veřejné prostředky na výzkum drasticky sníženy téměř ve všech členských státech.

8.3

Výbor vítá skutečnost, že bylo vyhověno jeho opakovanému doporučení a v 7. rámcovém programu výzkumu a vývoje byl vytvořen samostatný tématický okruh „energie“. Musely by být ovšem také odpovídajícím způsobem upraveny příslušné výzkumné programy členských států. Tím by mohl být započat důležitý obrat v trendu. To se týká také dalšího vývoje technologie elektráren k využití fosilních zdrojů energie, které by prospělo konkurenceschopnosti evropské výstavby na celosvětově expandujícím elektrárenském trhu.

8.4

Moderní uhelné elektrárny dosahují dnes při použití černého uhlí stupeň účinnosti vyšší než 45 %, při použití hnědého uhlí více než 43 %. Jsou známé nezbytné vývojové kroky k tomu, aby bylo do roku 2020 v uhelných elektrárnách dosaženo stupně účinnosti 50 %. Dlouhodobým cílem je zvýšit tlak a teplotu při cirkulaci páry v elektrárnách na 700 °C/350 bar, k čemuž musí být vyvinuty potřebné materiály. Pro novou generaci elektráren na hnědé uhlí je třeba vyzkoušet předřazená zařízení na sušení hnědého uhlí. Takové náročné vývojové cíle vyžadují mezinárodní spolupráci, jaká existuje např. u projektů EU pod názvem AD 700 a Comtes 700 na vývoj elektrárny s 700 °C. Demonstrace nových konceptů elektráren vyžaduje investice až ve výši 1 mld. EUR. Protože jednotlivé podniky nejsou samy schopny nést náklady a rizika, je třeba se snažit o spolupráci evropských podniků.

8.5

Vývoj vysokovýkonných plynových turbín umožnil v posledních desetiletích značné zlepšení účinnosti u plynových elektráren. Stupeň účinnosti nových elektráren na zemní plyn dosáhl téměř 60 %. Díky drastickému nárůstu cen na trhu s plynem panuje však nejistota ohledně dlouhodobé konkurenceschopnosti plynových elektráren, a tím i ohledně výstavby nových elektráren na zemní plyn.

8.6

Aby se využil pokrok v technologii plynových turbín na výrobu elektřiny z uhlí, je nutno nejprve přeměnit uhlí na plyn. V 80. a 90. letech svými prostředky na vývoj EU značně přispěla k vývoji technologie zplyňování a podpořila stavbu demonstračních elektráren s integrovaným zplyňováním uhlí (IGCC). Tento vývoj by neměl dále pokračovat pouze s ohledem na zvýšení efektivnosti uhelných elektráren, ale měly by být technickou základnou pro další vývoj tzv. uhelné elektrárny bez CO2.

8.7

Zvýšení efektivnosti a snížení CO2 se však nesmí omezit pouze na oblast průmyslu a výrobu elektřiny. Potenciál pro úspory je dnes zvláště velký u konečných spotřebitelů v domácnostech a u podnikatelů, protože tam dosud často neexistovala nákladová motivace (úspory při spotřebě/náklady na pořízení nových zařízení nebo přestavby).

8.8

Stále stoupající spotřebu energie v EU má sektor dopravy, což lze přičíst vzrůstající mobilitě po rozšíření. Nárůst emisí škodlivých látek ovlivňujících zdraví a skleníkových plynů musí být nejprve omezen vývojem účinnějších motorů a vozidel, která budou vypouštět méně škodlivých látek, a později by měly tyto emise být zcela zredukovány. Technologie čištění spalin se musí neustále dále vyvíjet. Tento cíl může být dosažen pouze za předpokladu úspěšného vývoje a plošného zavedení celého souboru pokrokových technologií. K tomu patří zlepšení spalovacích motorů, dieselové technologie, hybridního pohonu, pohonných látek, účinnosti pohonu vozidel, vývoj palivových článků a příp. i vodíkové technologie.

8.9

Palivové články jsou v zásadě vhodné ke zvýšení účinnosti kombinované výroby elektřiny a tepla v motorových vozidlech a stejně tak i při stacionárním využívaní v domácnostech, malých podnicích a v průmyslu, a to možná až o 20 %. Pro tento účel je potřeba palivo v plynném skupenství – zemní plyn, syntetický plyn nebo čistý vodík, který může být získán např. z metanolu pomocí speciálního přístroje zařazeného před článkem. Palivová buňka ovšem – ačkoliv je známa již 150 let – nedosáhla dosud hospodářko-ekonomické uplatnění jako (konkurenceschopný) automobilový pohon nebo decentralizovaný agregát na výrobu elektřiny a tepla Výzkum a vývoj by však měl pokračovat i s podporou veřejných prostředků, aby se tento potenciál přezkoumal, a pokud to bude možné, využil.

8.10

Žádná energetická alternativa nevyvolala v posledních letech tolik pozornosti jako alternativa „vodík“, mluví se často dokonce o budoucí vodíkové společnosti. Veřejnost však často podléhá nedorozumění, že vodík je podobně jako ropa nebo uhlí zdrojem primární energie. Je to však jinak: vodík se musí získávat buď z fosilních uhlovodíků nebo z vody – v tom případě s použitím elektrické energie; jako je CO2 shořelý uhlík, tak voda (H2O) je shořelý vodík.

8.11

Kromě toho má přeprava vodíku z technického, energetického a nákladového hlediska víc nevýhod než přeprava elektřiny nebo kapalných uhlovodíků. To znamená, že vodík by měl být využit pouze tam, kde není smysluplné nebo možné použití elektřiny. Je nutná nepředpojatá analýza této koncepce, aby se výzkum soustředil na realistické cíle.

8.12

Z důvodu rozhodujícího významu dobře přepravovatelných uhlovodíků (pohonných hmot) pro sektor dopravy by měly být rezervy/zdroje maximálně šetřeny, t.j. ropa by neměla být využívaná tam, kde je možno úspěšně využít také uhlí, jaderná paliva anebo obnovitelné zdroje energie.

9.1

Významné snížení celosvětových emisí skleníkových plynů do poloviny tohoto století, které by dokonce přesahovalo požadavky z Kjóta a které si EU stanovila jako cíl, je možno dosáhnout pouze tehdy, jestliže v následujících desetiletích budou elektrárny a jiné velké průmyslové podniky koncipovány, vybudovány a provozovány jako výrobní provozy bez emisí CO2 nebo s nízkými emisemi CO2. Nukleární energie a regenerativní zdroje energie nebudou ani v případě intenzivního rozvoje schopny převzít tento úkol výlučně na sebe a nahradit po dobu několika desetiletí fosilní paliva.

9.2

Bylo navrženo více postupů, jak provozovat uhelné elektrárny bez vzniku CO2. Tyto postupy – s modifikacemi – jsou použitelné i u spalování ropy a plynu. V zásadě je možné postupovat třemi cestami: (i) zachytáváním CO2 ze spalin běžných elektráren, (ii) vývojem kyslíkového spalování a (iii) kombinovaná zplynovací elektrárna se zachytáváním CO2 z palivového plynu; vývoj poslední koncepce pokročil nejdále.

9.3

Odstraněním CO2 z palivového plynu při zplyňování uhlí vzniká čistý vodík, který může být využit ve vodíkových turbínách na výrobu elektřiny. Jako odpadní plyn zůstává neškodná vodní pára. Pokud by se tato technologie osvědčila, bylo by již velice blízko k součinnosti s vodíkovou technologií v jiných oblastech použití.

9.4

Už více než 20 let jsou intenzivně zkoumány a vyvíjeny koncepce elektráren s integrovaným zplyňováním uhlí (Integrated Gasification Combined Cycle – IGCC). Postup při přípravě plynu je v zásadě znám, musí být však přizpůsoben uhelné technologii. Náklady na výrobu elektřiny v elektrárně této koncepce se ale proti tradičním elektrárnám bez zachytávání CO2 téměř zdvojnásobí a spotřeba zdrojů vzroste zhruba o třetinu. Přesto bude tato technologie na většině míst výhodnější, co se týče nákladů, než jiné technologie na výrobu elektřiny bez emisí CO2, jako např. větrná energie, solární energie nebo výroba elektřiny z biomasy.

9.5

V 80. letech byly v Evropě vyvinuty různé koncepce IGCC – samozřejmě ještě bez zachycování CO2 – které byly částečně podporovány EU. Ve Španělsku a Nizozemsku byla vybudována a provozována 300 megawattová demonstrační zařízení na černé uhlí. Pro použití hnědého uhlí bylo vyvinuto, vybudováno a provozováno demonstrační zařízení – též s podporou EU – na výrobu syntetického plynu za účelem následné syntézy metanolu. Tím má Evropa vynikající technologické výchozí podmínky pro vývoj uhelných elektráren bez emisí CO2 a pro jejich přezkoušení v demonstračních zařízeních.

9.6

Nejen elektrárny, ale i jiné průmyslové procesy, při kterých vzniká velký objem emisí CO2, např. při výrobě H2, při různých procesech v chemickém průmyslu a při zpracování minerálních olejů či výrobě cementu a oceli, by měly být přezkoumány s cílem, zda by bylo možno CO2 zachytávat. U mnohých z těchto procesů může být zachycování pravděpodobně realizováno levněji a jednodušším technickým postupem než u elektráren.

9.7

Výzkum je více potřeba v oblasti bezpečného, ekologického a cenově výhodného konečného skladování CO2. Uvažuje se o ukládání ve vytěžených ložiscích ropy a plynu, v akviférních geologických vrstvách, v uhelných ložiscích a také v oceánu. Zatímco skladování ve vytěžených ložiscích ropy a plynu, pokud existují, je zřejmě cenově nejvýhodnější alternativou, v případe velkých objemů je dávána přednost ukládání v akviférních geologických vrstvách i z toho důvodu, že takové geologické podmínky se nacházejí po celém světě. Přitom je důležité prokázat, že v těchto ložiscích je možno CO2 skladovat bezpečně, dlouhodobě a bez negativních vlivů na životní prostředí. EU podporuje řadu výzkumných projektů, které slouží tomuto cíli. Dosud dosažené výsledky jsou povzbuzující, přesto zůstává např. při ukládání v oceánu nejistota, zda by eventuálním vzestupem teploty mořské vody nemohlo dojít k opětovnému uvolnění (viz rovněž odstavec 3.14).

9.8

Pro rozsáhlé použití bude technologie zachytávání CO2 a jeho skladování k dispozici až po roce 2020, a to jen za předpokladu, že požadované práce v oblasti výzkumu a vývoje proběhnou včas a úspěšně. Studie odhadují náklady na každou tunu CO2, které se zabrání, na 30 – 60 EUR při zachycování, transportu a konečném skladování CO2, což je výhodnější než většina postupů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.