V Bruselu dne 28.01.2005

KOM(2005) 20 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Strategie Společenství týkající se rtuti

{SEC(2005) 101}

1. ÚVOD

V prosinci 2002 předložila Komise Radě zprávu týkající se rtuti pocházející z chlor-alkalického průmyslu[1]. Zpráva jednala o osudu 12-15 tisíc tun nadbytečné rtuti, které zbyly po přeměně tohoto odvětví, které upouští od výroby rtuťových bateriových článků. Rada vzápětí vyzvala Komisi, aby předložila „soudržnou strategii ... s opatřeními na ochranu lidského zdraví a životního prostředí před vypouštěním rtuti, která budou založena na přístupu životního cyklu týkajícího se výroby, použití, nakládání s odpadem a emisí“. Strategie poskytuje též základ příspěvku Společenství k mezinárodní debatě o rtuti, která proběhne na Řídící radě UNEP v únoru 2005.

Toto sdělení je doplněno Rozšířeným vyhodnocením dopadu[2] (Extended Impact Assessment - ExIA), které se podrobně zaobírá problémem rtuti a volbami politik. Bere v úvahu také širokou škálu vyjádření o potřebě jednat, vyslovených během konzultací se zainteresovanými stranami o strategii, jejichž postupy a výsledky jsou v tomto vyhodnocení ExIA popsány.

2. PROBLÉM RTUTI

2.1. Hrozba rtuti

Rtuť a její složky jsou vysoce toxické pro člověka, ekosystémy a volně žijící zvěř. Původně se na znečištění rtutí pohlíželo jako na naléhavý a místní problém, nyní je však chápáno jako problém celosvětový, rozšířený a chronický. Vysoké dávky rtuti mohou být pro člověka smrtelné, ale i relativně nízké dávky mohou velmi vážně poškodit nervový systém a vývoj, a v poslední době byly spojovány i s možnými škodlivými účinky na kardiovaskulární, imunitní a reprodukční systém. Rtuť také zpomaluje mikrobiologické procesy v půdě a podle rámcové směrnice o vodě patří mezi nejvýznamnější nebezpečné látky[3].

Rtuť působí dlouhodobě a v životním prostředí se může přeměnit na methylrtuť, což je nejtoxičtější forma rtuti. Methylrtuť lehce proniká jak placentárními tak mozkovými bariérami, čímž brání potencionálnímu duševnímu vývoji plodu už před narozením. Vystavení žen v reproduktivním věku a dětí účinkům rtuti je tedy největším problémem.

Největším zdrojem vystavení účinku rtuti je pro většinu lidí v rozvinutých zemích inhalace rtuťových par ze zubních amalgámů. K vystavení účinkům methylrtuti dochází většinou prostřednictvím stravy. Methylrtuť se shromažďuje a koncentruje zvláště ve vodním potravinovém řetězci, čímž je značně ohrožena populace s vysokou spotřebou ryb a mořských produktů.

U většiny lidí ve střední a v severní Evropě jsou bioindikátory vystavení účinkům rtuti nižší než mezinárodně přijaté bezpečnostní limity pro methylrtuť. Ovšem většina lidí v přímořských oblastech okolo Středozemního moře a asi 1-5 % populace ve střední a v severní Evropě dosahuje vystavení přibližně těmto limitům, a velké množství středomořských rybářských společenství a arktické obyvatelstvo je značně převyšují.

2.2. Celosvětová perspektiva

Ačkoliv je rtuť uvolňována z přírodních zdrojů jako jsou sopky, další uvolňování z antropogenních zdrojů jako je spalování uhlí a její použití ve výrobcích vedlo k výraznému nárůstu vystavení životního prostředí účinkům rtuti a jejímu ukládání. Minulé úniky též vytvořily „globální bazén“ rtuti v životním prostředí, jehož část se neustále aktivuje, ukládá a opět aktivuje. Další emise zvětšují tento globální bazén, a to cirkulací vzduchem, vodou, usazeninami, půdou a flórou a faunou.

Zvýšené koncentrace rtuti se objevuje v mnoha částech světa. Některé vyplývají z místních zdrojů, hlavně z těžby zlata v malém měřítku v Jižní Americe, Africe a Asii. Ale rtuť jako přeshraniční znečišťující látka se může také celkově přemísťovat do oblastí nacházejících se daleko od zdrojů rtuti. To znamená, že některá znečištění lokálního charakteru z krátkodobého hlediska přispívají ke globálnímu bazénu z dlouhodobého hlediska. To vede rovněž k znečištění oblastí s malými či žádnými zdroji rtuti, jako je Arktida.

3. CÍLE

Hlavním cílem je snížení hladiny rtuti v životním prostředí a vystavení člověka účinkům rtuti, zejména účinkům methylrtuti v rybách. Ale vyloučení problému methylrtuti v rybách pravděpodobně potrvá celá desetiletí, jelikož současné limity vyplývají z minulých emisí, a jejich snížení si vyžádá čas, i kdyby už k dalším únikům rtuti nedocházelo. Společenství již přijalo množství opatření pro snížení emisí a pro používání rtuti. Neznamená to však, že se nedá učinit více, ale poukazuje to na význam důsledného uskutečňování současných opatření ze strany členských států a na vytváření pokroku na celosvětové úrovni.

Strategie má proto tyto cíle:

- Snížení emisí rtuti.

- Snížení vstupu rtuti do oběhu ve společnosti zastavením nabídky a poptávky .

- Řešení dlouhodobého osudu přebytků a společenských zásob (ve stále používaných či uskladněných výrobcích).

- Ochrana proti vystavení účinkům rtuti.

- Zlepšení porozumění problému rtuti a jeho řešení.

- Podpora a propagace mezinárodních akcí týkajících se rtuti.

Postupy, doplňující texty a dodatečné akce, které je třeba učinit, jsou pro každý z cílů popsány níže. Odkazy na krátkodobé a střednědobé lhůty se vztahují na 3 roky, respektive 4-6 let. Dlouhodobější akce se určí po posouzení strategie.

4. SNÍžENÍ EMISÍ

Emise rtuti se obecně zvýšily s industrializací. Celkové atmosférické emise se v letech 1990 až 2000 zvýšily asi o 20 %. Za toto období se emise v Evropě snížily asi o 60 %, ale i tak zůstává Evropa hlavním zdrojem rtuti uložené v jiných kontinentech a Arktidě.

Jedním z hlavních zdrojů uvolňování rtuti je spalování uhlí. Spalování uhlí ve spalovnách nad 50 MW stanoví směrnice IPPC[4] – stejně jako ostatní hlavní zdroje, jako je hutní, cementářský a chemický průmysl – a směrnice 2001/80/ES[5].

Směrnice IPPC je proto hlavním nástrojem Společenství pro snížení emisí rtuti a ostatních znečišťujících látek. Možnost zavádění IPPC zařízení bude, s omezenými výjimkami pro některé členské státy, ukončen do 30. října 2007. Komise zveřejňuje sérii referenčních materiálů BAT (BREF) na podporu zavádění IPPC.

Akce 1. Komise posoudí účinky uplatňování IPPC na emise rtuti, a zváží další akce týkající se případných hodnot limitů emisí ve Společenství, jakmile budou předloženy údaje ve smyslu uvedených požadavků IPPC a EPER[6], a v širším strategickém přehledu ke konci roku 2010. To bude zahrnovat přehled o společných kladných účincích řízení, které má být zavedeno od 1. ledna 2008 podle směrnice 2001/80/ES pro snížení emisí oxidu siřičitého z velkých spaloven.

Akce 2. Komise vyzve členské státy a průmysl, aby poskytovaly více informací o vypouštění rtuti a o prevenčních a kontrolních technikách tak, aby mohly být navrženy závěry v BREF pro pomoc při dalším snižování emisí. Druhé vydání BREF týkající se alkalií a chlóru bude obsahovat informace pro řešení rizika úniků při vyřazování rtuťových článků.

Malé spalovny a spalování uhlí obyvateli jsou také významných zdrojem rtuti. Kontrola takových zařízení bude pravděpodobně rentabilnější pokud se zaměří na mnohonásobně znečišťující látku, než na jedinou znečišťující látku. To se již zkoumalo v programu Čistý vzduch pro Evropu (CAFE) pro „klasické“ látky znečišťující ovzduší, jako je čpavek či oxid siřičitý.

Akce 3. Komise vypracuje v roce 2005 studii o možnostech snížení emisí rtuti ze spalování uhlí v malém rozsahu, která bude posuzována spolu s širším vyhodnocením programu CAFE.

Některé členské státy označily zubní amalgámy za výrazný zdroj úniku rtuti, včetně chirurgických zubních zákroků a kremací. Zacházení s odpadem zubních amalgámů stanoví právní předpisy Společenství o odpadech[7].

Akce 4. Komise přezkoumá v roce 2005 uskutečňování požadavků Společenství o zacházení s odpady ze zubních amalgámů ze strany členských států a poté přijme příslušné kroky pro zajištění jejich řádného uplatňování.

Emise z krematorií nejsou stanoveny právními předpisy Společenství, ale v několika členských státech jsou regulovány, a jsou také předmětem doporučení OSPAR. Zprávy o emisích zúčastněných stran ve smyslu tohoto doporučení, které se poprvé budou předkládat do 30. září 2005, podají dobrou představu o účinnosti a o tom, zda je třeba dalších akcí. K podobné kontrole jsou vyzývány další členské státy, ve kterých probíhají kremace.

Všeobecně jsou do návrhu směrnice o prioritních látkách podle rámcové směrnice o vodě zahrnuté kvalitativní normy pro rtuť, které je nutno splnit do roku 2015, což se bude týkat například povolování IPPC. Přijetí těchto opatření zahájí dvacetileté období rámcové směrnice pro zastavení či postupné ukončení emisí, vypouštění a úniků.

5. SNÍžENÍ DODÁVEK

SE RTUTÍ se na světovém trhu obchoduje volně. Současná celková dodávka je přibližně 3 600 tun ročně. EU je hlavním vývozcem s čistým ročním vývozem okolo 1 000 tun. Cena rtuti výrazně poklesla od doby, kdy dosáhla svého maxima v šedesátých letech dvacátého století, a po většinu minulého desetiletí byla na poměrně stabilní úrovni kolem 5 EUR za kilogram. Ekonomický dopad obchodování se rtutí je proto velmi nízký. Nízká cena a připravená dodávky také podporují pokračující používání rtuti mimo Evropu na činnosti jako je těžba zlata.

Sloučeniny rtuti používané jako pesticidy podléhají Rotterdamské úmluvě o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. Společenství toto uskutečňuje nařízením (ES) č. 304/2003[8], kterým se zakazuje i vývoz kosmetických mýdel obsahujících rtuť a kterým se vyžaduje vývozní oznámení týkající se sloučenin rtuti pro veškeré další použití. Neexistují žádná omezení, ať už mezinárodní či ze strany Společenství, která se týkají obchodování se rtutí ve formě kovu. Analýzy v hodnocení ExIA ovšem navrhují, aby byl vývoz rtuti ze Společenství ukončen.

Akce 5. Komise zamýšlí navrhnout změnu nařízení (ES) č. 304/2003 o ukončení vývozu rtuti ze Společenství do roku 2011, aby tak aktivně přispěla k navrhovanému celosvětovému úsilí ukončit primární výrobu rtuti a zastavit zpětné uvádění přebytků na trh jak se uvádí v bodu 10.

Hlavním světovým dodavatelem rtuti je španělská státem vlastněná firma MAYASA. Na základě dohody z roku 2001 nakupuje společnost MAYASA přebytky rtuti EU z odvětví výroby chloru a alkalií pro opětovný prodej. Společnost MAYASA také prodává rtuť, která byla získána z rudy vytěžené ve španělském Almadénu. Produkce rtuti v Almadénu dosáhla vrcholu v roce 1941, který činil přibližně 2 800 tun, ale od té doby se snížila, jelikož došlo k propadu trhu a v poslední době se také chlor-alkalický průmysl stal náhradním zdrojem. Poslední celkové množství, které společnost MAYASA dodala, bylo okolo 1 000 tun rtuti za rok.

Vyhodnocení ExIA shledalo, že i pokud by neexistoval zákaz vývozu, negativní dopady, které má těžba a výroba rtuti na životní prostředí, a sporná hospodárnost podporují ukončení těchto konkrétních činností. Španělsko uvedlo, že těžba a produkce rtuti v Almadénu již byla přechodně zastavena před přijetím této strategie, a nepředpokládá se, že dojde k jejímu obnovení.

Komise uznává historický, ekonomický a sociální význam produkce a obchodování se rtutí v Almadénu, které se datuje až k římským časům. Komise také pevně podporuje poskytování pomoci na vytváření nových oblastí obchodování a zaměstnanosti. Oblast má již nárok na podporu Společenství jako část regionu Cíle 1 (Castilla-la-Mancha), a očekává se, že jím zůstane i v příštím programovém období strukturálních fondů.

6. SNIžOVÁNÍ POPTÁVKY

Poptávka po rtuti se pohybuje celkově okolo 3 600 tun za rok; v roce 2003 to bylo v tehdejších 15 členských státech EU okolo 300 tun. Využití rtuti se snižuje jak na světové tak na evropské úrovni, avšak některé významné oblasti využití zůstávají. Hlavním celkovým využitím je těžba zlata, výroba baterií a chlor-alkalický průmysl, které dohromady představují 75 % spotřeby. Z těchto způsobů využití je v současné době v EU významný pouze chlor-alkalický průmysl, ale výroba rtuťových článků se ve smyslu směrnice IPPC nepovažuje za BAT[9] a přestává se používat. Je známo, že rtuť se ve značné míře používá při těžbě zlata ve francouzské Guayaně (tam zvažují francouzské úřady její zákaz), ale ne v evropských regionech EU. Směrnice 91/157/EHS[10] omezuje použití rtuti v bateriích.

Jelikož chlor-alkalický průmysl přestává používat rtuťové články, hlavní oblastí použití rtuti v EU se stanou zubní amalgámy. Z toho důvodu je vhodné znovu přezkoumat možnosti jejich nahrazení. Je to obzvláště důležité, jelikož členské státy mohou podpořit jejich nahrazení, ale zahrnutí zubních amalgámů do směrnice o lékařských zařízeních[11] omezuje rozsah restriktivních vnitrostátních opatření.

Akce 6. V krátkodobém výhledu požádá Komise Expertní skupinu pro zdravotní zařízení (Medical Devices Expert Group) o zvážení používání rtuti v zubních amalgámech a vyžádá si stanovisko Vědeckého výboru pro zdravotní a environmentální rizika, které má posoudit zda jsou vhodná další regulační opatření.

Hlavní skupina výrobků ze rtuti, jež nejsou zahrnuty v právních předpisech Společenství, jsou měřicí a kontrolní přístroje. Komise musí předložit návrhy na zahrnutí lékařských zařízení a monitorovacích a kontrolních přístrojů do směrnice 2002/95/ES[12], která již zahrnuje osvětlovací a ostatní elektrické a elektronické přístroje. Některé rozsáhlejší využití rtuti v této skupině výrobků (teploměry, tlakoměry a barometry) nejsou ani elektrické ani elektronické přístroje, proto se do směrnice nezahrnou. Vyhodnocení ExIA konstatuje, že je v této oblasti zapotřebí dodatečných akcí.

Akce 7. Komise plánuje v roce 2005 navrhnout změny směrnice 76/769/EHS[13] s cílem zamezit obchodování s neelektrickými nebo elektronickými měřicími a kontrolními přístroji obsahujícími rtuť určenými pro spotřebitelské využití a zdravotní péči.

Akce 8. Komise dále v krátké době přezkoumá několik zbývajících výrobků a aplikací v EU, které používají malé množství rtuti. Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu může být jakékoliv zbývající použití předmětem udělení oprávnění a úvahy o nahrazení ve smyslu navrhovaného nařízení REACH [14], jakmile bude přijato.

7. ŘEšENÍ PřEBYTKů A ZÁSOB

Největší zásoba rtuti v EU se nachází v chlor-alkalickém průmyslu. Za předpokladu zamýšleného ukončení vývozu bude muset být mnoho z těchto zásob rtuti uskladněno a zlikvidováno. Některé členské státy již v této oblasti vytvářejí politiky[15]. Vyhodnocení ExIA konstatuje, že trvalá likvidace by byla z pohledu životního prostředí optimální, ale v současné době je příliš drahá a její realizace je na úrovni Společenství technicky nejistá. Důležitou oblastí dalšího zkoumání je především potřeba najít rentabilní nákladová opatření pro uskladnění.

Akce 9. Komise podnikne akce na uskutečnění uskladnění rtuti z chlor-alkalického průmyslu na základě časového harmonogramu, který odpovídá předpokládanému ukončení vývozu rtuti do roku 2011. V první řadě prozkoumá Komise prostor pro dohodu s představiteli tohoto průmyslu.

Velké množství rtuti se nachází také ve výrobcích, které už jsou ve společnosti v oběhu. Jakmile se z výrobku stane „odpad“, současná politika Společenství obecně upřednostňuje jeho nové využití před likvidací. Měl by být uváženo aktivnější sbírání a recyklace rtuti. Některé členské státy ovšem namítají, že rtuť by se neměla recyklovat pro opětovné použití, ale měla by se stáhnout z oběhu prostřednictvím uskladnění nebo likvidace.

Akce 10. Komise nechá v krátkodobém až střednědobém výhledu vypracovat další studie o osudu rtuti ve výrobcích, které jsou již v oběhu ve společnosti.

8. OCHRANA PROTI VYSTAVENÍ ÚčINKůM

NE dávné stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) o riziku rtuti v potravinách[16] konstatovalo, že lidé, kteří jedí příliš mnoho ryb a rybích výrobků, zejména velkých dravých ryb, mohou dosáhnout či překročit stanovené bezpečnostní hladiny. Komise zkoumá možnosti řízení rizik na základě stanoviska EFSA, včetně maximálních limitů v nařízení (ES) č. 466/2001[17] o obsahu rtuti v rybích výrobcích. Prostor na snížení těchto hladin je však omezený. Je třeba i dalších řešení, jako cílených rad spotřebiteli zveřejňovaných Komisí[18] a členskými státy.

Akce 11. V krátkodobém výhledu prošetří EFSA specifické příjmy různých druhů ryb a mořských živočichů ve stravě mezi ohroženou skupinou populace (např. těhotných žen, dětí).

Akce 12. Komise poskytne dodatečné informace o rtuti v potravinách, jakmile budou k dispozici nové údaje. Vnitrostátní orgány budou vyzvány, aby poskytly informace na základě místních specifik.

Právní předpisy Společenství také omezují obsah rtuti v pitné vodě[19]. Nedávno schválená čtvrtá dceřiná směrnice o kvalitě ovzduší[20] nestanoví žádnou cílovou hodnotu ani kvalitativní normu pro rtuť – hladiny zaznamenané v okolním ovzduší jsou nižší než ty, které se považují za škodlivé pro lidské zdraví – ale je nutno měřit koncentrace a uložení pro odhalení geografických a přechodných trendů.

Stávající právní předpisy Společenství o zdraví a bezpečnosti při práci stanoví příslušný rámec pro ochranu pracovníků před ohrožením zdraví a na zabezpečení před vystavením účinků rtuti. V tomto rámci Komise stanoví hraniční limity vystavení pracovníků účinkům rtuti.

Obecněji se podniknou akce podle Evropského akčního plánu pro životní prostředí a zdraví pro roky 2004-2010[21] k vylepšení určení vystavení lidského organismu účinkům rtuti vyvinutím integrovaného monitorování životního prostředí a potravin a zkoumáním prostoru pro společný přístup k biomonitorování. To bude zahrnovat celou řadu zátěžových faktorů životního prostředí, včetně rtuti.

9. ZLEPšENÍ POROZUMěNÍ

Mezery v poznání problému týkajícího se rtuti a jeho možných řešení mohou zaplnit výzkumné, vývojové a pilotní projekty. Oblasti těchto činností zahrnují účinky rtuti na lidské zdraví, pohyb nebo hromadění rtuti v životním prostředí a otázky citlivosti a toxicity ekosystému. Úsilí je nutno také nasměrovat k řešení problémů spojených se rtutí ve výrobcích, v emisích a v odpadech, zejména s vývojem technik pro snížení úniků rtuti ze spalování uhlí a z ostatních velkých zdrojů, stejně jako na nakládání, stabilizaci a trvalou likvidaci přebytků rtuti a odpadů obsahujících rtuť.

Akce 13. Priority výzkumu rtuti se určí v sedmém rámcovém programu RTD a v ostatních příslušných mechanismech financování.

10. PODPORA A PROPAGACE MEZINÁRODNÍCH AKCÍ

Důležité je postupovat v řešení problému týkajícího se rtuti celkově, zejména snížit emise a také snížit nabídku a poptávku.

Existuje značný potenciál ve snižování emisí rtuti a v podpoře používání BAT, zejména v energetickém, hutním a cementářském odvětví, v chlor-alkalickém průmyslu a v odvětví odpadů. Akce EU již emise významně snížily a mohou být příkladem na mezinárodních, regionálních a dvoustranných fórech. Významný je i převod technologií.

Celková poptávka po rtuti v současnosti klesá, ale podstata problému se rtutí zvýrazňuje důležitost přijetí kroků k jejímu dalšímu snižování. Je třeba přijmout opatření pro ukončení používání rtuti tam, kde existují vhodné alternativní řešení, a opatření pro přísnou kontrolu tam, kde takováto řešení neexistují. Komise se domnívá, že cílevědomé usilování o snížení poptávky může výrazně snížit celkové používání rtuti – až na hodnotu 1 000 tun ročně či méně do roku 2020. To se spoléhá zejména na zastavení používání rtuti v chlor-alkalickém průmyslu a v bateriích, kde byly opět zaznamenány velké možnosti v EU, a v těžbě zlata.

Snížení celkové poptávky však nenaplní své veškeré možnosti, pokud dodávka rtuti zůstane vysoká a náklady nízké, což podporuje dosavadní a nová využití. Pro dosažení snížení dodávky je zapotřebí postupovat souběžně. Vítané je rozhodnutí USA o uskladnění rtuti dříve uchovávané pro strategické účely.

Akce 14. Společenství, členské státy a ostatní zainteresované subjekty budou při řešení problému týkající ho se rtuti přispívat vlastními vklady a účastnit se mezinárodních fór a činností, dvoustranných jednání a projektů se třetími zeměmi, včetně převodu technologií.

Akce 15. Komise zváží ustanovení specifických postupů na financování výzkumných a pilotních projektů na snížení emisí rtuti ze spalování uhlí v zemích s velkou závislostí na pevných palivech, jako je Čína, Indie, Rusko atd., podobně jako program CARNOT, který podporuje čisté a účinné používání pevných paliv.

Akce 16. Společenství bude podporovat iniciativu na zahrnutí rtuti do procedury PIC Rotterdamské úmluvy.

Akce 17. Společenství a členské státy budou pokračovat v podpoře práce podle Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě UNECE o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států.

Akce 18. Společenství, členské státy a ostatní zainteresované subjekty budou podporovat i celkový projekt pro rtuť UNEP, například zkoumáním materiálů a poskytnutím technických znalostí a lidských a finančních zdrojů.

Akce 19. Společenství a členské státy budou podporovat celkové snahy přispívající ke sníženému používání rtuti v oblasti těžby zlata, např. celkový projekt pro rtuť UNDP/GEF/UNIDO. Zváží také možnosti individuální podpory rozvojových zemí pomocí různých nástrojů souvisejících s pomocí rozvojové spolupráce vzhledem k národním strategiím rozvoje.

Akce 20. Aby došlo ke snížení zásob rtuti na mezinárodní úrovni bude Společenství obhajovat celkové zastavení primární výroby a podpoří ostatní země v ukončení opětovného uvádění přebytků na trh, na základě podobné iniciativy jako je ta stanovená v Montrealském protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. Pro podpoření tohoto cíle by uvažovaná změna nařízení (ES) č. 304/2003 zastavila vývoz rtuti ze Společenství do konce roku 2011.

11. PřEZKUM

EXIA URčUJE MNOžSTVÍ krátkodobých až střednědobých významných mezníků z hlediska současných opatření Společenství i mezinárodních opatření, které umožní další zkoumání problému rtuti, úspěšnost politik a možné dodatečné akce. Komise plánuje přezkoumat celou strategii týkající se rtuti do konce roku 2010. Toto přezkoumání také splní požadavek podle čtvrté dceřiné směrnice o kvalitě ovzduší na vypracování zprávy o možnosti dalšího postupu v souvislosti se rtutí při zohlednění opatření přijatých na základě této strategie. Komise plánuje zavést přezkum s použitím údajů z různých zdrojů a se zahrnutím všech médií, a ne jen z hlediska kvality ovzduší.

12. ZÁVěRY

Rtuť je hrozbou pro Společenství, ale i pro celý svět. Toto sdělení je prvním krokem na uskutečnění jasné strategie Společenství v této záležitosti. Předkládá se ještě před plánovanými legislativními návrhy, které jsou v něm uvedeny, aby umožnilo včasné vyjádření stanoviska Společenství ke rtuti pro Řídící radu UNEP v únoru 2005.

Komise žádá Radu, aby odpověděla na její výzvu předložením strategie týkající se rtuti a aby Evropský parlament podpořil přístup uvedený v tomto sdělení.

[1] KOM(2002) 489 v konečném znění, 6.9.2002.

[2] SEC(2005) 101.

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, Úř. věst. L 327, 22.12.2000 ve znění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2001/2455/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterým se stanoví seznam prioritních látek v oblasti vodní politiky, Úř. věst. L 331, 15.12.2001.

[4] Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění, Úř. věst. L 257, 10.10.1996.

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, Úř. věst. L 309, 27.11.2001.

[6] Rozhodnutí Komise 2000/479/ES ze dne 17. července 2000 o vytvoření evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER) podle článku 15 směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění, Úř. věst. L192, 28.7.2000.

[7] Rozhodnutí Komise (2000/532/ES) ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech, Úř. věst. L 226/3, 6.9.2000 (ve znění).

[8] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 304/2003 ze dne 28. ledna 2003 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek, Úř. věst. L 63, 6.3.2003.

[9] Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách (BAT) v chlor-alkalickém průmyslu přijatý komisí v prosinci 2001, http://eippcb.jrc.es.

[10] Směrnice Rady 91/157/EHS ze dne 18. března 1991 o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky, Úř. věst. L 78, 26.3.1991.

[11] Směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích, Úř. věst. L 169, 12.7.1993.

[12] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (RoHS), Úř. věst. L 37, 13.2.2003.

[13] Směrnice 76/769/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků, Úř. věst. L 262, 27.9.1976.

[14] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o registraci, vyhodnocení, autorizaci a omezení chemických látek (REACH), kterým se zakládá Evropská agentura pro chemické látky, a kterým se mění směrnice 1999/45/ES a nařízení (ES) {o odolných organických znečišťujících látkách}, KOM(2003) 644 v konečném znění, 29.10.2003.

[15] Například Švédsko zavedlo požadavek na stabilizaci a ukládání rtuti v hlubinných skalních masivech, zatímco Německo zkoumá myšlenku skladování kovové rtuti v již nepoužívaných solných dolech.

[16] http://www.efsa.eu.int/science/contam/contam_opinions/259_en.html.

[17] Nařízení Komise (ES) č. 466/2001 ze dne 8. března 2001, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách, Úř. věst. L 77, 16.3.2001.

[18] http://europa.eu.int/comm/food/food/chemicalsafety/contaminants/information_note_mercury-fish_12-05-04.pdf.

[19] Směrnice Rady 98/83/EHS ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, Úř. věst. L 330, 5.12.1998.

[20] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se arseniku, kadmiu, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodících v okolní atmosféře, KOM(2003) 423 v konečném znění, 16.7.2003. Konečné znění nebylo dosud zveřejněno v Úředním věstníku.

[21] KOM(2004) 416 v konečném znění, 9.6.2004.