4.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/42

1.1

vítá vytvoření evropského partnerství, stanoveného na základě Agendy ze Soluně pro země západního Balkánu a priority, které zaznamenala Evropská komise vzhledem k Chorvatsku a očekává, že se bude podílet na hodnocení, které se bude realizovat na konci plánovaného období, v souvislosti s krátkodobými prioritami a obzvlášť pokud jde o priority politické, jako jsou demokracie, právní stát, lidská práva a ochrana menšin;

1.2

zdůrazňuje absolutní nezbytnost posílení chorvatských administrativních kapacit a školení administrativních sil, aby mohly čelit prioritám vyplývajícím ze závazků v souvislosti s přistoupením a nutnému boji proti korupci;

1.3

domnívá se v této souvislosti, že partnerské vztahy s regionálními a místními orgány členských států EU by měly patřit mezi nástroje, které by se měly využít pro usnadnění zlepšení fungování veřejných orgánů; žádá proto Radu přidružení a stabilizace, aby nabídla své bohaté zkušenosti v této oblasti;

1.4

vítá ústavní záruky v souvislosti s národnostními menšinami, které jsou součástí chorvatské společnosti a jejich náležité zastoupení v ústředních, regionálních a místních sídlech vlády, jakož i snahy na ochranu rómské menšiny; dále s potěšením vítá vytvoření meziministerských smíšených komisí „menšiny-ústřední vláda“;

1.5

zdůrazňuje, že je nutné zabezpečit dvojjazyčnost místních veřejných orgánů všude tam, kde existují společenství původního obyvatelstva nebo společenství patřící k jazykovým menšinám jiným než k chorvatštině, nejen na úrovni měst a obcí, ale i krajů; proto zdůrazňuje nutnost přizpůsobit zákon na území krajů, měst a obcí ústavnímu zákonu o právech národnostních menšin a zákonu o jazycích národnostních menšin tak, aby se de facto zavedlo dvojjazyčné označování jak v chorvatštině tak i v jazyce menšin v těch krajích, městech a obcích, u kterých je dvojjazyčnost zákonně ustanovena;

1.6

žádá, aby se veřejně zhodnotila koordinace a spolupráce příslušných úřadů na centrální úrovni s úřady místními v souvislosti s návratem uprchlíků do vlasti, s přestavbou a opětné získání obydlí, uplatněním nařízení o kompenzacích za ztrátu práv na nájem/bydlení a nebo zaměstnání, bojem proti národnostní nebo etnické diskriminaci v zaměstnání; toto vše jsou základní podmínky pro hospodářské a sociální začlenění vracejících se uprchlíků a mělo by být plánováno na základě regionálních programů a považováno za pevnou součást místního rozvoje;

1.7

bere na vědomí požadavek národnostních menšin, aby chorvatský volební zákon přiznal národnostním menšinám v Chorvatsku „dvojí volební právo“ (politické a etnické), tak jak to ústava a ústavní zákon o národnostních menšinách předpokládají;

1.8

zdůrazňuje, že by měla být etnická různorodost v Chorvatsku náležitě zastoupena ve státním rozhlase a televizi.

2.1

vítá, že k 1. únoru 2005 vstoupila v platnost Dohoda o stabilizaci a přidružení s Chorvatskem, která představuje právní rámec vztahů mezi Chorvatskem a EU za celé období před přistoupením, a přeje si, aby tato smlouva integrační proces skutečně uspíšila a aby současně přispěla k posílení vztahů mezi oběma stranami prostřednictvím široce pojatého partnerství, které zapojuje regionální a místní správní orgány Chorvatska do realizace DSP;

2.2

připomíná, že DSP předpokládají především vytvoření parlamentního výboru přidružení a stabilizace, který má dále vyvíjet politický dialog mezi oběma stranami a jeho prostřednictvím „vytvořit těsné vztahy solidarity a nové formy spolupráce“ (1);

2.3

zaznamenává obzvlášť vůli vyplývající z DSP podporovat politický dialog mezi stranami „jakýmkoliv dalším způsobem, který by mohl k upevnění, vývoji a intenzifikaci tohoto dialogu vhodně přispět“ (2);

2.4

lituje ale, že na rozdíl od předchozích kandidátských zemí nebylo v DSP ani v Radě stability a přidružení ani v rozhodnutí Rady, které ustanovil Jednací řád, předpokládáno specifické zřízení výboru pro sdružení regionálních a místních zástupců;

2.5

žádá proto, aby se Výbor stabilizace a přidružení za účelem vhodného přispění k upevnění, vývoji a intenzifikaci politického dialogu (3) zapojil do vytvoření smíšeného poradního výboru Chorvatsko – Výbor regionů; tento výbor by měl vzhledem ke svému určení podporovat politický dialog, přibližování Chorvatska k Evropské unii, regionální spolupráci a rozvoj dobrých sousedských vztahů, kulturu subsidiarity a rozvoj místní demokracie.

3.1

připomíná, že společným a vlastním cílem jednání je úplné členství Chorvatska v Evropské unii;

3.2

přeje si, aby přechodná opatření a ochranné klauzule, pokud budou muset být koncipovány, vždy hájily zájmy EU, obzvlášť pokud jde o hospodářskou soutěž a fungování jednotného trhu;

3.3

zdůrazňuje přirozený přístup Chorvatska k přistoupení a upřímnou vůli chorvatského lidu vstoupit do Evropské unie; zahájení jednání zamezilo dalšímu odvrácení se od společného výhledu Evropského společenství a ke zpomalení politické stabilizace této oblasti;

3.4

vítá, že byla zahájena jednání o přístupu Chorvatska k Evropské unii, na základě politického rozhodnutí, které náležitě zohlednilo konstatování dodržení kodaňských kritérií a podmínek v souvislosti s procesem stabilizace a přidružení, které stanovila Rada v roce 1977 (spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a regionální spolupráce jako součást dohody o stabilizaci a přidružení, která byla podepsaná s Chorvatskem); zdůrazňuje dále, že musí být v průběhu jednání posíleny a požadovány další pokroky pokud jde o práva menšin, politiku návratu uprchlíků, nediskriminování v případě nákupu nemovitostí občany EU a justiční reformu;

3.5

připomíná, nezbytnost potvrdit úplnou spolupráci s chorvatskou vládou, Mezinárodním trestním tribunálem (ICTY) i po celou dobu přístupových jednání;

3.6

vidí v zahájení přístupových jednání historickou příležitost pro EU a pro Balkán a vítá vytvoření pracovní skupiny pro Chorvatsko, která bude vyjadřovat plnou spolupráci s ICTY;

3.7

vítá schválení rámce jednání ze strany Evropské komise a s potěšením schvaluje návrh, aby se zvýšil počet kapitol jednání na 35, přičemž velké kapitoly budou rozděleny na menší, což usnadní proces vyjednávání, přispěje k jeho větší efektivnosti a zrychlí jej, především pokud jde o zemědělskou politiku; žádá Komisi, aby byl konzultován v souvislosti s pravidelnými výročními zprávami, které Evropská komise uveřejní o stavu pokroku přístupových jednání Chorvatska o přistoupení k EU;

3.8

žádá Evropskou komisi, aby ho zapojila do formálního procesu monitorování a prověřování acquis a Výbor jí tak mohl podpořit v hodnocení vztahující se na stav přípravy Chorvatska ve specifických oblastech přístupových jednání, pro něž by mohla být jeho přidaná hodnota výhodou, obzvlášť v souvislosti s žádoucí spoluprácí s regionálními a místními orgány týkající se acquis, pokud jde o soudržnost (kapitola 22); pokud jde o tuto kapitolu, žádá, aby byl Evropskou komisí a Radou průběžně informován o hodnocení;

3.9

zdůrazňuje, že chorvatské orgány musí konsolidovat své řídící kapacity ve správním a právním systému, aby mohly zajistit rychlý průběh budoucích jednání a převzetí acquis Společenství; tato kapacita vyžaduje nezávislý právní systém a fungující veřejnou správu, odrážející evropské standardy a zohledňující postupy k výběru a přijímání pracovníků ve všech veřejných orgánech; navrhuje, aby se za tímto účelem naplánovaly ještě před zahájením přístupových jednání formy spolupráce a partnerských vztahů mezi orgány členských států EU a orgány Chorvatska;

3.10

povzbuzuje chorvatské orgány, aby pokračovaly v realizaci opatření proti korupci, obzvlášť práce chorvatského úřadu pro boj proti korupci a organizovanému zločinu USKOK v souvislosti s propagační kampaní;

3.11

přeje si, aby pokračovala regionální spolupráce v oblasti Balkánu v souladu s Agendou ze Soluně z roku 2003 a v duchu přeshraniční spolupráce, praxi, která se mezi členskými státy hojně osvědčila, a vyzývá obzvlášť, aby se rychle odstranil regionální spor se Slovinskem o mořských hranicích v souvislosti s Piranským zálivem;

3.12

povzbuzuje chorvatské kraje, aby pokračovaly v aktivní politice přeshraniční spolupráce a účasti na vytváření „euroregionů“ a posílily tak ducha a evropskou myšlenku, které je charakterizují.

4.1

vítá rozhodnutí, rozšířit na Chorvatsko předpřístupové finanční nástroje (PHARE, ISPA a SAPARD) již od roku 2005 a nový předpřístupový finanční nástroj od roku 2007 a připomíná, že mechanismus spolufinancování vždy vyžaduje zdravou finanční správu a přiměřený poměr nákladů a efektivnosti;

4.2

zdůrazňuje, že Evropská komise, která je zodpovědná za účinnou koordinaci činností souvisejících s podporami musí sledovat výši čerpání fondů Společenství a hodnotit účinnost programů, které byly v Chorvatsku doposud realizovány, především partnerských programů (pohraniční policie, celní úřady, statistický úřad a azyl) a žádá, aby o tom byl pravidelně informován;

4.3

žádá, aby Evropská komise posoudila po uplynutí platnosti dokumentu národní strategie pro období 2002-2006 podle nařízení CARDS účinnost opatření k posílení administrativních kapacit;

4.4

doporučuje, aby v budoucnu byly regionální a místní orgány Chorvatska aktivně zapojeny do koordinačních mechanismů předpřístupových podpor, které Evropská komise zavedla a které byly integrovány do plánování strategie a do definice priorit regionálního rozvoje; za tímto účelem znovu důrazně žádá, aby byly administrativní síly regionálních a místních orgánů prostřednictvím předpřístupových podpor příslušně vyškoleny;

4.5

poukazuje na velké nerovnosti vývoje, které jsou mezi různými oblastmi NUTS II v Chorvatsku, a zdůrazňuje, že při využívání evropských fondů musí být přednostně zohledněna opatření ke snížení počtu nezaměstnaných, obzvláště v nejméně rozvinutých regionech;

4.6

zdůrazňuje, že je výhodné strukturovat národní politiku regionálního rozvoje prostřednictvím jednotného právního nástroje, aby se zamezilo rozdílnosti v různých postupech a plánovat národní opatření pro regionální rozvoj na víceletém základě;

4.7

žádá, aby se Chorvatsko mohlo již od roku 2007 podílet na projektech meziregionální a přeshraniční spolupráce, které jsou plánované v rámci nového cíle spolupráce v politice soudržnosti;

4.8

navrhuje zvážit možnost účasti zodpovědných pracovníků z přeshraničních regionů kandidátských zemí, alespoň v roli pozorovatelů, na budoucím Evropském sdružení pro přeshraniční spolupráci (ESPS);

4.9

žádá rozpočtový orgán EU, aby naplánoval dostatečné finanční nástroje, které by mohly chorvatské regionální a místní orgány využít v oblasti partnerství nebo spolupráce s orgány Evropské unie a s ním, aby byli občané informováni o pozitivním dopadu, který z přistoupení k EU vyplývá.

5.1

připomíná, že provedení zásad subsidiarity v Chorvatsku představuje jeden z hlavních nástrojů, který má chorvatským občanům přiblížit evropskou myšlenku;

5.2

vítá změny v chorvatské ústavě z roku 2001 týkající se subsidiarity a regionální a místní autonomie;

5.3

bere na vědomí kritiku Evropské komise, která je obsažena v její zprávě z roku 2003 na téma stabilizace a přidružení Chorvatska, především ty, které se týkají pomalosti procesu decentralizace a zdůrazňuje vcelku negativní posudek týkající se krajů, měst a obcí, které mají čelit novým zodpovědnostem, aniž by měly dostatek finanční a správní autonomie;

5.4

je znepokojen skutečným nedostatkem vlastních finančních prostředků a chybějící autonomií pro vybírání daní, které jsou základním prvkem upevnění skutečného procesu decentralizace;

5.5

žádá, aby následovaly v duchu ústavní reformy z roku 2001 zákony o regionální a místní samosprávě, především v oblasti vzdělání a zdravotnictví a aby se tak v praxi „nerozmělnil“ započatý decentralizační proces; zdůrazňuje, že vytvoření nových místních správních jednotek musí být v souladu se základními principy EU co se týče autonomie a místní demokracie.