16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/61

1.1

se domnívá, že veřejné politiky na evropské, národní, ale i regionální a municipální úrovni musejí brát v potaz současné demografické změny v Evropě;

1.2

se domnívá, že diskuse o demografickém vývoji a řešení jeho důsledků se musí odehrávat na evropské, národní, regionální i místní úrovni, a že tato diskuse souvisí s prováděním Lisabonské strategie a musí poskytnout odpovědi na otázky, jak

se domnívá, že by se mělo vytvořit všestranně příznivější společenské klima a podmínky pro rodiny, pro děti a jejich rodiče nebo pěstouny a závislé osoby a jejich příbuzné, umožňující lidem realizovat vlastní životní strategie v naplňování partnerských a rodičovských plánů, a respektovat přitom diferencované zájmy a potřeby různých rodinných typů a členů rodin. Hlavním předpokladem je zajištění ekonomické existence rodin a vytvoření příležitostí. V tomto kontextu se hospodářská politika a politika trhu práce stávají nezbytným předpokladem pro úspěšnou rodinnou politiku;

1.3

se domnívá, že lepší sladění pracovní kariéry a rodinného života může přispět ke zlepšení situace při výchově dětí a péči o závislé osoby, např. v podobě nabídky služeb pro rodiny a zavedení nových opatření týkajících se rodičovské dovolené, z níž budou mít prospěch oba rodiče;

1.4

se domnívá, že vyrovnanějšímu rozdělení povinností v domácnosti a v rodině mezi muže a ženy lze napomoci nabídkou služeb ze strany státu a soukromého sektoru, avšak při zachování spoluúčasti obou partnerů podle jejich možností a vzájemné dohody, při respektování rovnoprávného postavení mužů a žen;

1.5

navrhuje, aby účast žen na trhu práce byla podporována. Za účelem dosažení tohoto cíle by měla být vytvořena a prosazována účinná opatření včetně nápravných opatření, aby nebyly diskriminovány rodiny s jedním rodičem;

1.6

se domnívá, že rozvoj sociálně-vzdělávacích služeb pro děti do tří let věku a zařízení pro péči o seniory a závislé osoby ze strany veřejného i soukromého sektoru lze zlepšit – pokud tak ještě nebylo učiněno – vytvořením legislativních podmínek pro vstup soukromého sektoru do této oblasti, např. úlevami pro provozovatele i uživatele těchto služeb;

1.7

zdůrazňuje, že přístup rodičů, zejména mladých párů, na trh práce, profesní seberealizaci a možnost mít tolik dětí, kolik chtějí, musí vycházet zejména z jejich vlastní iniciativy za podmínky odstranění diskriminace rodin s dětmi;

1.8

se domnívá, že současné demografické změny v Evropě vytváří tlak na trh práce a sociální zabezpečení. Zdůrazňuje naléhavou potřebu pozitivních opatření ke zlepšení postavení starších pracovníků na trhu práce a přiměřených politických reakcí, které nejen zvrátí tento vývoj, ale přinesou nové příležitosti pro lepší kvalitu pracovního života, právo na celoživotní vzdělávání, větší flexibilitu ve volbě důchodových programů, integraci těch, kteří jsou znevýhodněni sociálně nebo se setkávají s diskriminací na trhu práce, a podle potřeby pozvolnou pozitivní motivaci pro zvyšování počtu let v aktivním zaměstnání. Domnívá se, že by měla být zahájena široká diskuse ohledně práva všech na důchod na přijatelné úrovni, včetně pracovníků v atypických profesích nebo lidí z vysoce rizikových skupin;

1.9

je toho názoru, že v důsledku klesajícího počtu osob schopných práce budou k zajištění další generace kvalifikovaných pracovních sil nezbytné analýzy trhu práce zkoumající potřeby, a intenzivnější součinnost všech společenských skupin. Žádoucí je zejména podnikatelská odpovědnost v oblasti vzdělávání s cílem poskytnout studijní místa podle potřeby, cílený nábor profesí, paralelní opatření jako např. systém vzdělávání, který omezuje teorii a soustředí se na praxi, zvýšení podílu osob oprávněných ke studiu, jakož i opatření umožňující většímu počtu absolventů studia setrvat i v ekonomicky slabších regionech;

1.10

zdůrazňuje, že informace jsou základním nástrojem pro zajištění povědomí populace přistěhovalců nejen o dostupných zdrojích, ale také o specifické povaze společnosti, v níž se rozhodli žít;

1.11

poznamenává, že přistěhovalectví samo o sobě nemůže vyřešit všechny problémy vyplývající z demografického stárnutí obyvatelstva ani nahradit hospodářské reformy nebo potřebu větší flexibility trhu práce, může však být doplňkovým faktorem při řešení současného demografického vývoje v Evropě;

1.12

se domnívá, že imigrace musí být považována za přínos pro evropské společnosti, avšak nemůže být jediným řešením stárnutí evropské populace. Politiky integrace přistěhovalců, zvláště mladých lidí a starších přistěhovalců, které jsou zásadní pro zajištění sociální soudržnosti ve stále více multikulturním prostředí, jakým je Evropa 21. století, by se měly uplatňovat v rámci hospodářské, kulturní a sociální oblasti. Nedostatečná integrace přistěhovalců s sebou však může za krátkou dobu nést riziko růstu sociálních výdajů státu. Je toho názoru, že boj proti diskriminaci (spojené zejména s příslušností k menšině) by měl být zintenzívněn a že členské státy a místní a regionální samosprávy by měly být nabádány k výměně informací o osvědčených postupech;

1.13

se domnívá, že nástroje Společenství, zvláště právní rámec boje proti diskriminaci, strukturální fondy a strategie zaměstnanosti mohou aktivně posilovat integraci imigrantů do evropského hodnotového žebříčku;

1.14

se domnívá, že vhodná migrační politika EU by mohla státům značně pomoci čelit problémům, které s sebou imigrace přináší, mohla by pomoci integrovat přistěhovalce legálně sídlící v Unii a mohla by také tvořit významný krok kupředu v boji proti nelegální imigraci a v plnění potřeb zahraničních pracovníků na trzích práce členských států;

1.15

zdůrazňuje nezbytnost komplexní výchovy dítěte v sociálně-kulturní a hodnotově orientovanou osobnost schopnou vést plnohodnotný život a reagovat na různé životní situace s vizí vlastních představ. Stabilní rodinné zázemí umožňuje zdravý fyzický a psychický vývoj dětí, a tím fungování hospodářských a sociálních systémů ve společnosti;

1.16

zdůrazňuje nutnost považovat nezletilé za aktivní, účastnící se a kreativní osobnosti, které jsou schopny změnit své osobní a sociální prostředí, objevovat a plnit potřeby své i jiných, a zdůrazňuje, že základní obsah práv nezletilých nesmí být ovlivněn nedostatkem základních sociálních zdrojů.

1.17

se domnívá, že je třeba ocenit úlohu, kterou hrají územní orgány v oblasti vzdělávání v řadě členských států. Zdůrazňuje, že změny v počátečním vzdělávání jsou důsledkem nového pojetí celoživotního učení, jehož klíčovými požadavky jsou – zajistit rovné příležitosti ke vzdělávání a umožnit plné zapojení do společnosti. Vzdělávání dospělých je nutné propojit s počátečním vzděláváním s respektováním rozmanitosti vzdělávacích potřeb jednotlivých skupin;

1.18

se domnívá, že vzdělávací systém může zajistit příznivé podmínky přechodu ze školy do pracovního života mladých lidí tím, že se propojuje počáteční vzdělávání se zaměstnáním a dalším studiem, kombinuje se vzdělávání a podnikové praxe, a funguje dobře organizovaná informační a poradenská soustava zejména na regionální a místní úrovni;

1.19

se domnívá, že k zohlednění specifických potřeb každé věkové skupiny vedoucích k modernizaci organizace práce mohou přispívat krátkodobé možnosti střídání plného a zkráceného úvazku u mužů i žen, pružná pracovní doba nebo nové formy zaměstnanosti – práce doma apod.;

1.20

je přesvědčen, že cíl, stanovený na summitu Evropské rady ve Stockholmu ve dnech 23. a 24. března 2001, jenž spočívá ve zvýšení zaměstnanosti o 50 % pro věkovou kategorii mezi 55 a 64 lety do roku 2010, a to jak žen, tak mužů, bude moci být splněn pouze tehdy, půjde-li zvýšení průměrného věku pracujících ruku v ruce se zlepšením organizace práce, zejména v oblasti celoživotního vzdělávání;

1.21

je toho názoru, že by staří lidé měli být více zapojeni do projektů a činností občanských iniciativ, ať už se jedná o opatrování dětí a mládeže, péči o staré lidi, oblast kultury i péči a opatrování velmi starých osob. Opatrování a sousedská péče starých lidí o jiné staré lidi brání jejich osamění, posiluje zdraví a zajišťuje jejich začlenění do společnosti;

1.22

se domnívá, že účast seniorů na hospodářském a společenském životě lze uskutečňovat pomocí vytváření podmínek na pracovištích, aby senioři mohli pracovat s ohledem ke svým možnostem. Není všeobecným pravidlem, že starší občané jsou v zaměstnání méně produktivní než ostatní. Ve společenské oblasti je nutné motivovat seniory k podpoře svých dětí předáváním osobních znalostí a zkušeností;

1.23

se domnívá, že mobilita důchodců mezi členskými státy vyžaduje vytvoření legislativního nástroje, který bude řešit sociální ochranu a zdravotní péči v rámci migrace uvnitř EU;

1.24

je toho názoru, že by se mělo rozlišovat mezi starobními důchody a příspěvky zdravotně postiženým osobám;

1.25

nerovnost mezi muži a ženami v důchodu je výsledkem značného platového rozdílu mezi muži a ženami, diskriminace v zaměstnání a nedostatečných možností vzdělávání pro ženy, dále nedostatečnosti politik pro sloučení profesního života s osobním a nedostatečnosti sociálních služeb, která je typická pro většinu zemí Evropské unie. Skutečná politika rovnosti příležitostí mužů a žen spolu s podporou rodičovské dovolené pro muže související s péčí o děti či seniory může napomoci zlepšení důchodu žen. Orgány veřejné správy se musí angažovat v potírání chudoby starých žen;

1.26

se domnívá, že podpora seniorů by měla vycházet z principů tradičního a moderního celoživotního vzdělávání (např. v podobě tzv. e-learning). V rámci zavádění nových forem pracovních aktivit podporovat práci z domu, využívat internet a jiné moderní technologie. Senioři by se měli více účastnit veřejného života, mělo by být podporováno jejich setrvání na trhu práce, které může pro společnost znamenat získání významných pracovních a ekonomických zdrojů.

2.1

souhlasí s tím, že politika zaměstnanosti a sociální politika EU by měla zaujmout systematický a celoživotní postoj k podpoře reformy a provádění lisabonské agendy;

2.2

doporučuje, aby regionální a místní správní orgány navrhly v oblastech, pro něž jsou způsobilé, integrovanou politiku na pomoc nezletilým v dosažení jejich potenciálu pomocí zajištění příslušných zdrojů, zejména co se týče práv stanovených v právních předpisech každého členského státu a v Listině základních práv v oblasti práv nezletilých;

2.3

je přesvědčen, že EU by měla zvýšit informovanost politických a soukromých účastníků o celoživotních účincích prostřednictvím hodnocení dopadu politických iniciativ týkajících se kvality práce, sladění pracovního a soukromého života, pracovní doby, celoživotního vzdělávání, péče o děti a ostatní závislé osoby, kvality života, rovnosti příležitostí, sociálního začleňování a modernizace sociálního zabezpečení;

2.4

zdůrazňuje, že EU by měla navázat na Zelenou knihu o demografických změnách a iniciovat další diskuse o významu celoživotních politik v různých politických arénách: Radě ministrů, Sociálním a občanském dialogu, příslušných agenturách EU atd.;

2.5

je přesvědčen, že EU by měla sponzorovat více výzkumu s cílem rozšířit znalostní základnu o změnách pracovních životopisů a jejich celoživotního účinku na příjem, zaměstnanost, sociální zabezpečení a sladění pracovního a soukromého života;

2.6

vyzývá jak EU, tak členské státy k tomu, aby propagovaly příznivější sociální klima a vytvořily lepší podmínky pro rodiny – děti a jejich rodiče nebo pěstouny;

2.7

zdůrazňuje, že propagace rodiny je klíčový faktor při zvrácení trendu demografické změny v EU, který ohrožuje budoucí životaschopnost ekonomiky a sociální smír. Účinná rodinná politika musí být uskutečňována na základě principu subsidiarity a za součinnosti širokého spektra subjektů občanské společnosti, a to i na regionální a místní úrovni.