16.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 192/25

1)

VZHLEDEM K TOMU, že úsudek evropských občanů o přidané hodnotě Unie bude především záviset na úspěchu evropské politiky na poli svobody, bezpečnosti a práva v následujících letech;

2)

VZHLEDEM K TOMU, že ve většině členských států náleží místním a regionálním samosprávám odpovědnost v otázkách pořádku a bezpečnosti a že místní a regionální samosprávy jsou ostatně často (spolu)zodpovědné za řešení sociálních problémů, které představují možné zdroje nebezpečí;

3)

VZHLEDEM K TOMU, že efektivita a účinnost politiky Evropské unie na poli bezpečnosti, svobody a práva závisí v některých oblastech, jako jsou například občanství, zvládání krizí, boj proti terorismu, integrace, bezpečná výměna informací a boj proti organizovanému zločinu, mnohem více na způsobu, jakým zde vykonávají svou zodpovědnost územní samosprávy;

4)

VZHLEDEM K TOMU, že zásadní role, kterou v těchto různých oblastech bezpečnostní politiky hrají územní samosprávy, se v současnosti neprojevuje ani není dostatečně uznávána na evropské úrovni;

5)

VZHLEDEM K TOMU, že uznání úlohy územních samospráv na úrovni Společenství by mělo zejména umožnit, aby byly pro takovou roli vytvořeny nezbytné náležité podmínky, aby byla povzbuzována a usnadňována, přičemž by se mělo vycházet z jasné představy o účinném a vyváženém rozdělení úkolů mezi Evropskou radu a Komisi a úřady jednotlivých zemí v oblasti svobody, bezpečnosti a práva a současně samy územní samosprávy by měly zaujmout aktivní a iniciativní postoj, jak v rámci Výboru regionů, tak mimo něj;

1.1

vítá způsob, jakým se Komise postavila k vypracování Haagského programu. Dlouhý seznam opatření a činností, který akční program KOM(2005) 184 a rámcové programy KOM(2005) 124 a KOM(2005) 122 obsahují, svědčí o vůli a odhodlání posílit význam svobody, bezpečnosti a práva v Evropě.

1.2

se domnívá, že svoboda, bezpečnost a právo jsou v Evropské unii právem považovány za prioritní. Jedná se o hodnoty, které jsou evropským občanům drahé. Debata o ústavní smlouvě ukázala, že mnozí evropští občané nejsou s výsledky Evropské unie spokojeni. Dosud vedená politika snažící se znovu vytvořit vazbu mezi Evropou a jejími občany nedosáhla předpokládaných výsledků. Územní samosprávy ze své pozice blízko obyvatelstvu zaznamenávají, že občané se k Evropské unii stavějí zády stále častěji.

1.3

je toho názoru, že obnovení a modernizace evropské politiky svobody, bezpečnosti a práva představují jedinečnou příležitost, jak znovu získat podporu občanů. Je důležité, aby si všimli a pocítili, že Evropská unie významně a konkrétně přispívá k posílení jejich bezpečnosti a rovněž k ochraně jejich svobod a práv.

1.4

vyzdvihuje, že obnovení a modernizace politiky týkající se svobody, bezpečnosti a práva ovšem vyžadují, aby byla územním samosprávám přiznána jejich zásadní role. Tento bod v jeho aktuální politice, jež klade důraz na úlohu národních úřadů, velmi chybí. Ty ovšem v podstatě nemohou vyřešit mnoho potíží, pokud nezasáhnou místní samosprávy, jež stojí v první linii, pokud je třeba poskytnout okamžitou odpověď na administrativní či operativní otázky v případě vážných teroristických útoků, pandemie, přírodních katastrof, výbuchů či požárů v průmyslových komplexech, výpadků elektrického proudu, neštěstí souvisejících s význačnými událostmi. Územní samosprávy se nacházejí v první linii, i pokud se jedná o boj proti výtržnostem, pouliční trestné činnosti či pouličnímu násilí, o podporu účinné integrace nových evropských občanů či přijetí opatření proti vyhrocení situace v jakékoli oblasti.

1.5

je toho názoru, že Evropská unie – všechny její členské státy – a územní samosprávy se potřebují navzájem, aby dospěly k posílení svobody, bezpečnosti a práva, jež by občan mohl zaznamenat. Tato skutečnost není dostatečně zohledněna současným politickým rámcem Společenství. Již nyní je tedy jasné, že pokud se i nadále povede taková politika jako dnes, nebude dostatečně účinná. První linie je podporována příliš slabě a není strategicky dostatečně využita. Je vhodné mít více na vědomí, že v mnoha potížích souvisejících s oblastí svobody, bezpečnosti a práva může náležitá a účinná reakce v první linii stačit k vyřešení situace.

1.6

se domnívá, že cesta k obnově a modernizaci vede současně skrze systematičtější a organizovanější vizi evropské politiky v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Na první pohled různorodý, dlouhý seznam velmi rozličných opatření a činností, uvedený v příloze akčního programu, zastírá jak průhlednost, tak čitelnost a uskutečnitelnost politiky. Je vcelku objevným tvrzením, že tento akční plán nepřebírá všechny body Haagského programu, že obsahuje body, které v tomto programu nejsou, a že dosud schválené finanční rámcové programy nepokrývají celý akční program.

1.7

vyzývá ke sjednocení sil při řešení vážných potíží Evropy v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Pocit naléhavosti řešení, kteří mají občané, podniky, organizace, instituce, vedoucí pracovníci a demokraticky zvolení zástupci, je silný, a to na všech úrovních moci. Již nestačí vyměňovat si více méně neformální názory. Je nutné přistoupit k věci rozhodně, nezávisle na byrokratických bariérách, k čemuž se zde navrhuje několik konkrétních činností, jimiž by se mohlo začít.

2.1

se domnívá, že by bylo vhodné v následujících letech upravit akční program, východisko k vypracování Haagského programu, v souladu s jeho stanovisky. Sama Komise uznala, že vzhledem k politické povaze zvláštní oblasti svobody, bezpečnosti a práva je třeba akční program upravit tam, kde je to nezbytné. Na konec roku 2006 se počítá s vyhodnocením v polovině průběhu programu. Při této příležitosti bude vhodné dbát na to, aby texty obsahovaly výslovnou zmínku o posílení postavení územních samospráv v rámci této politiky.

2.2

podporuje myšlenku, že by se měla usnadnit úprava rámcových programů, která by umožnila:

2.3

konstatuje, že tyto rámcové programy byly ve vysvětlovacích částech textů prezentovány jako programy značně zjednodušující financování a způsob utváření rozpočtu. Vzhledem k obvyklému vnímání Bruselu tomu tak zcela jistě bude, zatímco pokud z pohledu územních samospráv je systém v navrhované podobě příliš složitý a není uzpůsoben potřebám plynoucím z praxe.

2.4

navrhuje, aby byla u příležitosti revize v polovině programu vypracována souhrnná studie pro každý členský stát, jež by se zabývala významem Haagského programu a akčního programu pro územní samosprávy dotyčného členského státu. Současně by bylo při té příležitosti vhodné odpovědět přinejmenším na následující otázky:

2.5

požaduje, aby byly do příprav různých studií zapojeny regionální a místní samosprávy; tyto studie budou určeny především k vypracování základního evropského referenčního kritéria. Bylo by vhodné, aby se v roce 2006–2007 uspořádal kulatý stůl, při němž by Komise, zástupci členských států a členové – za maximální možné pomoci specialistů a sítí dotyčných organizací – diskutovali o tomto hlavním kritériu a doplnili je o závěry a doporučení.

2.6

žádá, aby jeho členové v letech 2006–2007 vypracovali společně s Komisí akční program svoboda, bezpečnost a právo, jenž by obsahoval pro územní samosprávy zapojené do programu konkrétní cíle, které by vzhledem k jejich dopadu na ostatní regionální a místní samosprávy mohly přispět k účinnější evropské politice svobody, bezpečnosti a práva. Tyto cíle by se mohly týkat:

2.7

zdůrazňuje, že územní samosprávy musí společně vyvinout iniciativu k posílení svého postavení v rámci evropské politiky svobody, bezpečnosti a práva, a tím zvýšily její celkovou účinnost.

2.8

navrhuje posílit informační pravomoc územních samospráv, pokud jde o evropskou politiku pro oblast svobody, bezpečnosti a práva. Informací je dost, ale není snadné je nalézt, a když se to podaří, jsou obtížně přístupné. Osoby, které v rámci územních samospráv mají jen vágní představu, anebo dokonce ani ponětí o relevantnosti Evropské unie pro oblast svobody, bezpečnosti a práva – a je pravděpodobné, že se to stále ještě týká mnoha osob –, současné informační toky vůbec nezasáhnou. Je třeba prozkoumat tyto možnosti:

2.9

se domnívá, že by bylo třeba uspořádat proces vytváření, zavedení, udržování a vyhodnocení evropské politiky pro oblast bezpečnosti, svobody a práva, aby mohla být účast místních samospráv – zvláště pokud jde o složky této politiky, které se přímo týkají zodpovědnosti těchto samospráv – zajištěna po celou dobu trvání procesu. Ačkoli je již v současnosti na pořadu dne účast, v praxi je jen stěží postřehnutelná. Bylo by vhodné, aby rozhovory u kulatého stolu zmíněného v odstavci 2.5 čerpaly z tohoto stanoviska.

2.10

doporučuje, že by se měla překonat abstraktní stanoviska typu „je nezbytné intenzivně zapojit územní samosprávy“ a měla by být převedena do skutečnosti, například tím, že by se upravilo fungování Rady, Komise a Evropského parlamentu. Bylo by například možné uvažovat o tom, že by se do vysvětlovacích pasáží sdělení, návrhů a rozhodnutí pro oblast svobody, bezpečnosti a práva systematicky zahrnovala kapitola s názvem Úloha územních samospráv. Přidaná hodnota takovéto kapitoly by nespočívala tolik v jejím konečném obsahu jako spíše v impulsu, jejž by představovala pro přípravnou fázi dokumentů.

2.11

se snaží ukázat, že by bylo vhodné použít územní samosprávy jako „inkubátor“ konkrétních myšlenek a postupů týkajících se politiky pro oblast svobody, bezpečnosti a práva. Vzhledem ke své aktivitě v první linii evropské regionální a místní samosprávy mají k dispozici soubor praktických zkušeností, nápadů a expertiz, jež často celostátní orgány velmi postrádají. Je tedy důležité mobilizovat existující kapacity pro uvažování a přiznat jim při přípravách politiky místo v popředí.

2.12

zdůrazňuje, že je zásadní, aby se usnadnila účast skupin expertů z územních samospráv na sledování realizace Haagského programu a akčního programu, jak bylo navrženo (výroční přehled činnosti) v souvislosti se těmi složkami politiky, za něž jsou samosprávy přímo zodpovědné. Tak bude možné přímo sledovat, jak politika působí v praxi.

2.13

by uvítal přijetí systematičtější a lépe strukturované vize, aby bylo možné pokračovat v současném programovém přístupu k evropské politice v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. K naplnění tohoto cíle je důležité vycházet ze zásady, že opatření mohou být úspěšná pouze tehdy, pokud se jejich provádění bude odehrávat v rámci logického řetězce koherentních činností.

2.14

upozorňuje na skutečnost, že poskytnout státním orgánům více možností shromažďovat informace o integritě jednotlivců se nejeví příliš přínosným (např. žadatelů o povolení nebo o příspěvky), pokud si úřady nevytvořily v této oblasti žádnou politiku, nemají k dispozici žádný nástroj umožňující kontrolovat integritu a nepožadují dodržování platných předpisů. Stejně zbytečné je investovat do represivních bezpečnostních opatření v jistých čtvrtích, pokud se současně nebude investovat do sociálních a personálních infrastruktur.

2.15

doporučuje sestavit řetězce činnosti a v souladu se zásadou subsidiarity určit body, na které by se Unie měla zaměřit. Což vlastně znamená vybrat určitý počet prioritních témat a přenechat ostatní státním orgánům. Je vhodné stanovit pokud možno co nejvíce vyčíslitelných cílů. Jednoduchost a koncentrace umožní vnést do problematiky více potřebné transparentnosti a stability.

2.16

se domnívá, že je třeba dbát na to, aby se schopnost územních samospráv přispívat k úvahám o evropské politice v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti neomezovala na určité specifické složky této politiky, ale obsáhla rovněž příslušné strategické pojmy. Je podstatné co nejlépe určit dosah politické oblasti a možnosti konsolidovat úlohu bezpečnosti v jiných politikách (externí integrace). Např. kladení většího důrazu na bezpečnost v oblasti politiky životního prostředí umožní častěji využít možnost nezveřejňovat citlivé údaje v právních předpisech upravujících přístup k informacím o vlivu podniků na životní prostředí.

2.17

zdůrazňuje nutnost přezkoumat, do jaké míry lze na evropské úrovni uplatnit klasifikace a organizační principy používané územními samosprávami – např. klasifikaci politik podle jejich personalizovaného charakteru, zamýšlené cílové skupiny, problém, který je třeba řešit, či oblasti uplatnění.

2.18

zdůrazňuje, že pro rozvoj obnovené systematické a strukturované vize evropské politiky v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti je nutné znovu zvážit právní základ. Vzhledem k tomu, že Ústavní smlouva sloužila jako vodítko pro určení úrovně, které by měl Haagský program dosáhnout, je třeba se zamyslet nad dopady současného stavu evropského ústavního procesu na politiku svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a zvážit patřičnou reakci. Naopak, obnovená vize může rovněž umožnit stanovení rámcových podmínek, které by evropská právní základna měla uspokojit. Politika svobody, bezpečnosti a spravedlnosti musí být nezbytně postavena na pevné demokratické legitimitě a být zcela v souladu s vládou práva. V této souvislosti je třeba odpovídajícím způsobem definovat nevyhnutelné příspěvky místních a regionálních samospráv.

2.19

doporučuje vypracovat jasnější komunikační strategii k evropské politice v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti k oslovení občanů a podniků. Územní samosprávy jsou běžně jejich prvním veřejným mluvčím. Je tedy nutné aktivním způsobem začlenit právě tyto samosprávy a tak ukázat občanům a podnikům, jakým způsobem Unie zajišťuje či přispívá k zajištění jejich bezpečnosti.

2.20

připomíná, že teroristické útoky spáchané v Londýně a Madridu, potíže zapříčiněné vodou v mnoha oblastech Evropy v roce 2005, výskyt nakažlivých nemocí ať už u lidí nebo u zvířat, důsledky delších výpadků elektrického proudu a nedávné násilnosti na francouzských předměstích, to jsou všechno příklady situací, kdy jsou místní a regionální samosprávy (prvními) zodpovědnými orgány, od nichž se očekává náležitá reakce.

2.21

upozorňuje na skutečnost, že profesionalizace zvládání krizových situací je v boji proti terorismu, ale i v širším kontextu dalším, nepostradatelným krokem. Nedávné vytvoření evropské sítě v oblasti zvládání krizových situací, Evropské fórum pro zvládání katastrof na místní a regionální úrovni při Radě Evropy odráží všeobecné mínění o naléhavosti procesu profesionalizace.

2.22

má za to, že evropská politika by v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti měla zaujmout odpovídající přístup k řízení krizových situací dvěma způsoby:

2.23

doporučuje, aby bylo zvládání krizových situací chápáno jako priorita a v této souvislosti zdůrazňuje, že za účinný organizační rámec pro zvládání krizových situací jsou odpovědné především státní orgány.

2.24

je přesvědčen, že koordinační a doprovodná úloha EU a stejně tak úloha stimulátora by se měly promítnout do konkrétních opatření, která bude možné přiřadit do programu jednání na období 2007-2013 při průběžné revizi v polovině akčního programu. Za vysoce prioritní je nutné rovněž považovat zavedení opatření uvedených v odstavci 3.5 přílohy akčního programu. Musí dojít k uvolnění finančních prostředků, aby bylo možné dosáhnout profesionalizace zvládání krizových situací v širokém slova smyslu, což zahrnuje mnohem více než boj proti terorismu, a umožní zejména:

2.25

požaduje rozšířit působnost návrhu, jenž se týká specifického programu „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ pro období 2007 – 2013, aby se tak počítalo se základem pro financování zlepšování zvládání krizových situací, jež nesouvisejí s terorismem.

2.26

zaznamenává, že občané žijící ve strachu z náhodného atentátu ztrácejí své základní svobody. Evropská unie nemůže tento přístup trpět. V návaznosti na stanovisko Výboru k boji proti terorismu (CdR 465/2004) jsou přijímána opatření v oblasti prevence, připravenosti a zvládání. Zdůrazňuje skutečnost, že k tomu, aby byl preventivní přístup korunován úspěchem, je nezbytné hledat hluboké příčiny terorismu, jevu, jenž má své kořeny v extremismu, a v této souvislosti vyzývá, aby byla uznána spojitost s integrační politikou a nutnost zaručit skutečnou a úplnou účast osob integrovaných do evropské společnosti.

2.27

zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozpoznávání radikalizačních tendencí a také organizací směřujících k radikalizaci a k extremismu a zejména v evropských regionech, kde jsou radikální tendence skutečnou hrozbou. Kromě hrozby, kterou představuje omezený počet osob, jež projdou procesem radikalizace a přejdou k činu, je zde problém stejné důležitosti, tedy proces polarizace. Oba posledně jmenované mohou mít nežádoucí důsledky na bezpečnost, kvalitu života a toleranci, jež pak zase mohou ohrozit sociální soudržnost. Tyto procesy představují v několika členských státech značné riziko. Na postupy radikalizace a polarizace by mohl pomáhat upozornit systém ukazatelů včasného varování. Ukazatele by umožnily veřejné správě, ale také organizacím zajišťujícím ubytování, sociální pomoc, pomoc mládeži, pomoc pedagogickou, ale i hygienickým organizacím zareagovat v časném stadiu vůči osobám směřujícím k radikalizaci, což by umožnilo zabránit bujení „domácího“ terorismu. Zároveň je nutno zaručit, aby přijatá opatření nebránila integraci a zaměstnanosti přistěhovalců. Je nutné zabránit tomu, aby se početné „střední třídy“, které se ještě vůbec necítí integrovány do evropské společnosti či se cítí integrovány pouze do nízké míry, vyvíjely směrem k radikalismu.

2.28

zdůrazňuje, že tento druh schopnosti zareagovat by se měl formovat především na úrovni místních samospráv a že je tedy třeba pomoci místním samosprávám zlepšit jejich informační schopnosti, zejména vytvořením kontaktních míst pro včasné hlášení radikalizačních tendencí, jež může místním samosprávám pomoci rozeznat signály a rozhodnout se pro možnou reakci.

2.29

je toho názoru, že je třeba dbát na rozvoj a uskutečňování odborné přípravy, která naučí úředníky místních samospráv rozpoznat a oznámit podstatné znaky probíhající radikalizace.

2.30

doporučuje mimo jiné prozkoumat možnosti, jak bránit extremistickým organizacím v náboru nových členů, a upřesnit způsob, jakým lze účinně reagovat na výzvy k extremismu či na internetové rozšiřování praktických informací, které mohou sloužit k přípravě teroristických útoků.

2.31

doporučuje přijmout opatření nutná pro zavedení skutečné a rychlejší výměny informací o finančních transakcích, jež by měla přispět k lepší transparentnosti institucí a organizací, z čehož by měly užitek i místní samosprávy. Tok financí prochází pravidelně institucemi a organizacemi, které jsou podporovány zejména územními samosprávami, například v rámci integračních aktivit. Přístupnost informací umožní tento tok zastavit. Návrhy zabývající se touto problematikou musí tedy být v plánu na rok 2006 zdůrazněny.

2.32

podotýká, že hledání účinných prostředků pro boj s terorismem vyžaduje intenzivnější spolupráci a výměnu informací, a to jak mezi členskými státy, tak mezi jejich různými stupni pravomoci. Akční program počítá v každé zemi s vytvořením kontaktního místa, které by mělo přístup ke všem podstatným informacím o skutečných či potenciálních teroristických aktivitách. Kontaktní místo však nemůže fungovat bez existující dobré informační sítě tvořené místními a regionálními samosprávami a založené na zásadě: „získat a sdílet informace“. Členské státy budou muset zprůhlednit způsob, jakým hodlají zajistit účinné fungování této informační sítě, a případně sdělit své plány na to, jak ji vylepšit.

2.33

si přeje, aby byla na strukturálním základě zaručena výměna zkušeností s bojem proti terorismu, ze kterých je možné si vzít poučení, například vytvořením expertního střediska pro tento účel. Výměna informací ohledně probíhajících operací je věcí zásadní, ale je jistě rovněž důležité co nejdříve přistoupit k výměně názorů na strategický přístup k boji proti terorismu. K tomuto bodu je rovněž třeba přičlenit místní a regionální samosprávy.

2.34

doporučuje věnovat pozornost nejenom rozpoznávání zranitelných infrastruktur, jak navrhuje akční program, ale také místům s velkou navštěvovaností, jakými jsou nádraží, stadiony, tematické parky, turistické atrakce atd. a připomíná, že místní a regionální samosprávy hrají často významnou roli v ochraně míst tohoto typu.

2.35

požaduje, aby byly místní a regionální samosprávy podpořeny v provádění profesionální analýzy rizik a povzbuzeny k rozvíjení osvědčených postupů v oblasti ochrany a bezpečnosti, trvá na nutnosti poskytnout jim právní základ, který jim umožní vyžadovat pravidla v oblasti ochrany a bezpečnosti zranitelných cílů od majitelů a správců, a doporučuje prosazovat přizpůsobování nástrojů, které samosprávám umožní požadovat účinnější provádění opatření ze strany majitelů a správců.

2.36

v otázce přístupu k informacím o životním prostředí důrazně vyzývá k opětovnému zvážení zásad, ze kterých vycházejí předpisy, stanovující, co musí občané vědět o rizicích existujících v místech, kde žijí, a také míru, do jaké je nutné zveřejňovat praktické informace o charakteristikách a zabezpečení zranitelných cílů.

2.37

připomíná, že kvalita služeb zajišťujících ostrahu a dozor (poskytovaných soukromými společnostmi) je pro zajištění bezpečnosti zranitelných objektů zásadní věcí a že cílenější opatření usilující o zlepšení kvality jsou snad nutná, či alespoň možná.

2.38

lituje, že v akčním programu není zakotven přístup, jehož záměrem by byla lepší informovanost občanů o existujícím riziku, neboť veřejnost vskutku očekává, že jim územní samosprávy poskytnou přiměřené informace o potenciálním riziku atentátů v jejich okolí, a podporuje vytvoření jednoznačně zaměřené komunikační strategie.

2.39

připomíná, že diskuse o základních právech má za cíl především zabránit omezování těchto práv, a s politováním konstatuje, že snahy úřadů usilujících o zajištění bezpečnosti obyvatelstva nejsou ještě dostatečně zdůrazňovány.

2.40

konstatuje, že diskusi o základních právech není možné vést účinně bez toho, aby byla vedena souběžně s diskusí o povinnostech vyplývajících z evropského občanství, jak je tomu v případě integrace, a aktivně podporuje debaty na toto téma na místní úrovni – například v podobě debat v městských oblastech – které by umožnily přiblížit evropskou politiku v této oblasti občanům. Tento druh debat je nezbytný pro určení opatření, jež bude možné účinně stanovit s ohledem na dodržování rovnováhy mezi právy a povinnostmi.

2.41

podporuje vytvoření Úřadu pro základní práva v podobě předložené Haagským programem, který by mohl sestavit seznam osvědčených metod, popsat je a zpřístupnit je a tak přispět k diskusím o diskriminaci, rasismu, integraci a terorismu v ovzduší rostoucích obav z atentátů či nových nepokojů.

2.42

lituje, že vzhledem k nejasnostem okolo Ústavní smlouvy jsou rovněž ohroženy návrhy na zlepšení v oblasti právní ochrany u Evropského soudního dvora, zejména pokud jde o schopnost fyzických a morálních osob postavit se proti jakýmkoli předpisům Unie, které se jich přímo týkají, a vzhledem k tomu, že politika Společenství v oblasti svobody, bezpečnosti a práva bude v příštích letech posílena, požaduje, aby byl rychle odstraněn tento nedostatek v zabezpečení justiční ochrany.

2.43

připomíná, že ať už se jedná o přistěhovalce či žadatele o azyl, pokud získali status uprchlíka nebo jinou doplňkovou humanitární ochranu, vliv nově příchozích na naši společnost je nejlépe patrný na místní úrovni (často ještě o několik generací později), a proto je toho názoru, že ve městech je obzvláště důležité zaručit dobrou integraci strukturální, sociální i kulturní a že je v této souvislosti zvláště důležité zajistit aktivní a úplnou účast osob integrovaných do evropské společnosti. Nedávné pouliční nepokoje na francouzských předměstích svědčí rovněž o důležitosti tohoto přístupu.

2.44

zdůrazňuje, že v rámci integrace je třeba dbát na to, aby došlo k vytvoření vazby s evropskou společností, což není možné, pokud je integrace chápána jako „nepovinná“, a doporučuje, aby Evropská unie dbala na určování omezení a přesných předběžných podmínek pro úspěch integrace, ale rovněž uznala, že problematika spadá především do působnosti členských států. Je třeba pomoci místním samosprávám s organizováním integračního procesu tím, že jim budou dodány informace a finanční prostředky, a tím, že jim bude umožněno vyvinout osvědčené postupy. Konference evropských ministrů pro integraci, která se konala v Groningenu (Nizozemsko) v listopadu 2004, položila základy této pomoci.

2.45

navrhuje, aby byly podporovány debaty v městských oblastech, rozhovory, výuku jazyků, integrační projekty, úsilí o pracovní uplatnění, emancipační snahy, projekty zaměřené na boj s diskriminací atd. a aby se dbalo na systematickou výměnu a kontrolu zkušeností, inovací, úspěchů a neúspěchů na místní úrovni.

2.46

se domnívá, že je třeba předcházet tomu, aby se určité skupiny obyvatelstva dostaly do sociální tísně, a povzbuzovat opatření, která přispívají k nalezení rovnováhy v různých čtvrtích velkých měst, zejména opatření týkající se politiky usazování se, politiky příjmů a odborné přípravy.

2.47

se domnívá, že vydání nové verze evropského integračního manuálu je výbornou věcí, avšak lituje, že první vydání manuálu nevyvolalo zaslouženou pozornost, a přeje si, aby příští vydání upoutalo větší zájem místních a regionálních samospráv.

2.48

silně podporuje organizování Výročního evropského fóra o integraci a navrhuje k němu přičlenit zkušenosti a odborné znalosti místních a regionálních samospráv.

2.49

připomíná, že ve druhé polovině minulého století, při existujících obavách z nastolení policejního státu, se ochrana soukromí soustředila na ochranu občanů před státními orgány, a vyzývá k nalezení nové rovnováhy, která lépe zohlední ochranu bezpečnosti občanů před nepřátelsky smýšlejícími osobami, které porušují zákon.

2.50

v této souvislosti podporuje přístup, který v provádění akčního programu věnuje zvláštní pozornost ochraně osobních údajů, a zdůrazňuje, že čím dál častěji dochází k nutnosti volby mezi ochranou individuálních zájmů, jako např. ochranou soukromí, a ochranou zájmů kolektivních, jako např. bezpečností, a že v boji proti terorismu hraje informovanost klíčovou roli.

2.51

vyzývá Komisi, aby při sestavování politiky měla na zřeteli, že četné místní a regionální samosprávy si vytvořily – v mezích možností rámce vnitrostátních předpisů – informační síť, ve které jsou zaneseny osobní údaje jako např. adresa, bydliště, daňové údaje, a sociální podmínky společně s údaji zdravotními a informacemi policejního a justičního rázu, a připomíná, že se tento přístup může ukázat jako velmi přínosný v boji proti terorismu, vážným přestupkům či opakovaným násilnostem ve městech atd.

2.52

navrhuje, aby byl pro ochranu osobních údajů zaveden jasnější jednotný právní základ, který by byl přiměřený a dostatečně pružný, aby v případě potřeby upřednostňoval zájmy bezpečné společnosti, a vyzývá k podnícení diskusí s evropskými občany o této otázce, do kterých budou zapojeny místní a regionální samosprávy.

2.53

se domnívá, že udržování veřejného pořádku a bezpečnosti a také boj proti přeshraniční kriminalitě vyžadují intenzivní sdílení informací mezi členskými státy, a žádá, aby členské státy výslovně uvedly, jakou formou bude probíhat sdílení informací s místními a regionálními samosprávami vzhledem k zásadní roli, kterou místní a regionální samosprávy v provádění a udržování politiky bezpečnosti zastávají.

2.54

konstatuje, že když jde o přístup, který je nutno zaujmout vůči organizovanému zločinu, mohou místní a regionální samosprávy dodat významnou přidanou hodnotu v oblasti rozhodování o přidělování dotací, smluv, povolení atd., a domnívá se, že přestupky z minulosti by měly při rozhodování hrát roli, neboť tímto způsobem by bylo možné odmítnout udělení povolení, pokud zaznamenané skutečnosti dávají tušit, že žadatel by mohl přestupek zopakovat.

2.55

navrhuje získávat informace z policejních a soudních vyšetřování, jež by byly předány místním a regionálním samosprávám a ty by je pak mohly zohlednit při udělování povolení a dotací. Dá se předpokládat, že provozovatel hotelu či restaurace, který byl odsouzen za přechovávání či obchod s lidmi, bude ve svém podniku zaměstnávat osoby v situaci mimo zákon. Vzhledem k tomu, že kontrola provádění povolení k provozu v hotelovém sektoru spadá do působnosti místních orgánů, je v podobné situaci účinné sdílet tyto informace a ověřit, zda existují skutečnosti opravňující k odnětí povolení uděleného dotyčnému podniku.

2.56

navrhuje, aby zkušenosti místních a regionálních samospráv v této oblasti byly registrovány na evropské úrovni, popsány a publikovány, tak aby evropské právní předpisy včetně práva veřejných zakázek tento přístup městských a regionálních samospráv co nejvíce podporovaly.

2.57

podporuje rozvoj osvědčených postupů v oblasti sdílení informací a společného využívání spisů mezi místními a regionálními službami veřejné správy (zejména v oblasti daní, bydlení, sociálních záležitostí a zaměstnanosti, udělování povolení a správy osobních údajů o občanech) na jedné straně a policií a justicí na straně druhé, např. když se jedná o správu obytných budov, způsobujících problémy okolí, tímto způsobem budeme schopni v mezích možností rámce vnitrostátních předpisů lépe rozpoznat a zneškodnit sítě organizovaného zločinu.

2.58

zdůrazňuje potřebu osvobodit policii od byrokratických úkolů týkajících se řádné imigrace, jako je například obnovení povolení k pobytu, aby mohla věnovat více sil a odborných znalostí boji s organizovaným zločinem, který těží z fenoménu nelegální migrace. VR se domnívá, že tyto administrativní úkoly, které členské státy přiměřeně podporují speciálními finančními příspěvky, by mohly vykonávat místní samosprávy prostřednictvím zvláštních úřadů dle konkrétních podmínek v jednotlivých členských státech.

2.59

povzbuzuje k tomu, aby se v místních a regionálních samosprávách pokračovalo s vytvářením aktivní politiky integrity, založené na spolehlivém zhodnocení rizik spojených s oblastmi působnosti a úkoly.

2.60

s uspokojením konstatuje, že ochraně práv dítěte a boji proti násilí páchaném na dětech a ženách bude věnována zvláštní pozornost v akčním programu a že aktivity na pomoc obětem budou v této oblasti posíleny.

2.61

souhlasí s vytvářením politiky prevence a boje proti násilí v rámcovém programu „Základní práva a spravedlnost“ (KOM(2005) 122) a s poskytnutím rozsáhlého finančního rámce této politice a s přidělením přiměřené částky programu Daphné s ohledem na jeho posílení a rozšíření o provádění preventivní protidrogové politiky, účast nevládních organizací na tomto programu je vítána.

2.62

mimo to podporuje iniciativy zaměřené na společný boj proti obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi, zlepšením spolupráce a výměny informací mezi příslušnými orgány, neboť tato činnost bývá často spojena s organizovaným zločinem.

2.63

dává k úvaze skutečnost, že mnoho místních úřadů nabylo zkušenosti s hlášením případů domácího násilí a bojem proti němu, neboť ženy a děti bývají často obětmi násilí ve svých vlastních rodinách, a připomíná, že místní přístup k tomuto druhu násilí významným způsobem přispěl k tomu, aby si dotyčné cílové skupiny uvědomily skutečnost, že násilí na ženách a dětech je oblastí s nulovou tolerancí, a to jak z hlediska sociálního, tak justičního.

2.64

navrhuje shromáždit a zpřístupnit zkušenosti územních samospráv v dané oblasti při vypracování akčního programu, aby se nadále rozvíjely osvědčené metody i v této oblasti vybízí k vytváření místních stálých služeb pro hlášení násilí.

2.65

upozorňuje na skutečnost, že místní samosprávy musí přímo čelit problémům žadatelů o azyl, a konstatuje, že zamítnutí žadatelé o azyl, kteří následně neopustí zemi, protože nesmějí či nemohou, se často uchylují do anonymity měst, což s sebou přináší sociální problémy a otázky spojené s bezpečností.

2.66

považuje tedy za otázku zásadní důležitosti vytvoření společného azylového prostoru a postupu pro udělování azylu, stejně jako jednotného statutu pro osoby, kterým byl azyl poskytnut.

2.67

doporučuje, aby se Evropská unie rovněž zasadila za usnadnění návratu žadatelů o azyl do země jejich původu a aby byl prostřednictvím návrhů, které povzbudí uprchlíky k větší samostatnosti, podporován dobrovolný návrat a žádá, aby byla poskytnuta podpora místním a regionálním projektům fungujícím na tomto základě v jednotlivých členských státech a také výměna informací o přístupu a výsledcích.

2.68

vřele doporučuje pomocí koordinace různých národních politik vytvořit společnou imigrační politiku, doprovázenou seriózní integrační politikou, v jejímž rámci mají místní samosprávy důležitý úkol zachovat a usnadnit sociální soudržnost.

2.69

požaduje tedy, aby se samosprávám dostalo podpory v šíření místních iniciativ, které rovněž napomáhají předcházení radikalizačních tendencí a extremismu.

2.70

se domnívá, že by měla být věnována pozornost v současnosti nejasným právům a právnímu statutu příslušníků třetích zemí, neboť tato otázka se týká místních orgánů, zejména v oblasti integrační politiky. Příslušníci třetích zemí nemají například žádná práva na trhu práce Unie, a přitom se jedná o jednu z klíčových podmínek pro úspěch integrační politiky. Výbor také požaduje nespustit ze zřetele skutečnost, že je nutné neodrazovat od příchodu do Evropy osoby pocházející ze třetích zemí, jež představují velký potenciál.