31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/79

1.1

Iniciativa Komise a Rady přepracovat Prohlášení k rozvojové politice z roku 2000 a celkově přehodnotit budoucnost této politiky je ve všech ohledech velmi důležitá. Změny na mezinárodní scéně, nová stanoviska a shodné názory k tématu rozvojové politiky na mezinárodní úrovni a proměny v jádru Unie naznačují potřebu takového přehodnocení. Rostoucí potíže s rozvojovou zaostalostí, především v Africe, a nárůst rozdílů mezi jednotlivými zeměmi v souvislosti s globalizací jsou zároveň dalším důvodem, proč je přehodnocení rozvojové politiky Společenství na místě.

1.2

Mezi změny, k nimž došlo na mezinárodní úrovni a které nějak ovlivnily rozvojovou politiku, patří: zvýšení zájmu o bezpečnostní situaci po 11. září 2001, výsledky konference WTO v Doha v roce 2001 a proces, který následoval v rámci tzv. rozvojové agendy; nový mezinárodní konsensus týkající se rozvoje dosažený na vrcholné schůzce tisíciletí, který měl vliv na konference v Monterrey, Johannesburgu a Káhiře, týkající se mimo jiné témat jako financování, životní prostředí, podpora rovnosti pohlaví či HIV/AIDS; proces harmonizace rozvojové politiky dárcovských zemí, započatý Výborem OECD pro rozvojovou pomoc (Development Assistance Committee/DAC), a konsolidace několika nových nástrojů pro plánování a provádění pomoci, jako např. strategické dokumenty pro boj proti chudobě (Poverty Reduction Strategy Papers/PRSP), sektorově zaměřená pomoc (Sector- Wide Approaches/SWAP) nebo rozpočtová podpora. Během nedávného fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se konalo v Paříži v březnu 2005, bylo dosaženo pokroku v tom, že dárcovské země podepsaly řadu závazných prohlášení o podílu (ownership), harmonizaci a správě založených na výsledcích a sdílené zodpovědnosti.

1.3

Vliv na tyto změny mají také nevýrazné výsledky, kterých bylo dosaženo u většiny údajů souvisejících s cíli stanovenými před pěti lety jako rozvojové cíle tisíciletí (RCT). Aby se předešlo nenaplnění těchto cílů ve lhůtě stanovené do roku 2015, je nutné, aby mezinárodní společenství přehodnotilo odpovídající politiky a sestavilo skutečný krizový plán. Ten by měl být schopen vytvářet dodatečné zdroje pro rozvoj paralelní ke zdrojům veřejné pomoci a zahrnovat jak ekonomickou pomoc, tak obchodní politiku, zadluženost, duševní vlastnictví, zohlednění dopadu imigrace či posílení organizací občanské společnosti.

1.4

Na úrovni Společenství nastaly v tomto období důležité změny, které ovlivňují také spolupráci v oblasti rozvoje: reformní proces vnější pomoci započatý v roce 2000 vytvořením EuropeAid a procesy rozčlenění a decentralizace směrem k zastoupením Komise; vstup Dohody z Cotonou podepsané roku 2003 v platnost (nedávno byla podepsána revidovaná verze dohody, podle níž země AKT dostanou minimální zaručenou částku, která nebude záviset na výsledku jednání ohledně finančního výhledu na roky 2007-2013) a započetí procesu vedoucího k zahrnutí Evropského fondu rozvoje do rozpočtu. Rozšíření EU na 25 členů; spuštění Evropské bezpečnostní strategie a SZBP jako i debata o Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu, která předpokládá zapojení rozvojové politiky do „policy mix“ vnějších vztahů EU, dávají v širším pohledu novou dimenzi rozvojové pomoci a vyžadují její přehodnocení. Debata o finančním výhledu 2007-2013 by mohla umožnit konkretizovat a stanovit závaznými všechny výše zmíněné otázky.

1.5

Konzultační proces, který byl zahájen s cílem přehodnocení rozvojové politiky, je pozitivní také proto, že zvyšuje demokratický podíl všech zúčastněných stran.

1.6

Na začátku tohoto období úvah v lednu 2005 byla naplánována zpráva Komise na první čtvrtletí tohoto roku. Tato zpráva byla publikována v červenci tohoto roku a Komise vyzvala EHSV, aby se k ní vyjádřil. Toto stanovisko je odpovědí na danou výzvu. Jelikož se v září koná konference OSN o stavu dosažení cílů tisíciletí, je EHSV názoru, že by bylo vhodné, aby Komise, až budou známy závěry této konference, obnovila konzultační proces před tím, než bude s konečnou platností definovat obsah prohlášení, které má být tématem Rady v listopadu. Skutečnost, že tento proces proběhl současně s vypracováním jiných stanovisek institucí Společenství (EHSV přispěl svou částí k vypracování takového stanoviska) k rozvojovým cílům tisíciletí (tzv. „balíček RCT (1)“, jehož urychlení bylo navrženo Radou) může přispět k tomu, že Evropská unie jako celek posílí své zapojení do otázek rozvoje, a může být příležitostí k upevnění vedoucího postavení EU ve vztazích s rozvojovým světem. EHSV považuje za velmi důležité, aby ohledně všeobecných směrů rozvojové politiky existovala shoda mezi evropskými institucemi.

1.7

Prohlášení o rozvojové politice schválené v roce 2000 bylo vypracováno Komisí a Radou společně, což přineslo silnou podporu a shodu ohledně tohoto dokumentu. V tomto případě by Komise ráda zapojila i Evropský parlament. EHSV se s velkým zájmem účastní tohoto procesu, neboť rozvojová politika by podle něj měla být v co největší míře podporována občany a institucemi zastupujícími občanskou společnost.

1.8

EHSV se domnívá, že by bylo užitečné, kdyby dokument Komise Úvaha o budoucnosti rozvojové politiky Evropské unie, který v nedávné době vyvolal konzultace a debatu k tématu, věnoval větší prostor analýze účinnosti pomoci Společenství od jejích počátků jako i podrobnější analýze citlivých oblastí a potíží s její efektivitou za léta jejího poskytování (2). Dle našeho názoru k nim patří mj. pomalost v provádění programů, vysoké náklady na administrativu a jiné úkony ve srovnání s výší přidělených prostředků určených na projekty, vázání pomoci, nedostatečná iniciativa zemí přijímajících pomoc a nepředvídatelnost a nestálost plateb. Bylo by bývalo velmi prospěšné, kdyby Komise provedla, byť jen krátké hodnocení dopadu prohlášení z roku 2000 o obtížích všeho druhu, kterými spolupráce Společenství prošla jako i o dosažených výsledcích a poučení, které je možno z tohoto období vyvodit. Nicméně existují nedávné studie (3), které byly vyhotoveny s podporou Evropské komise a které poskytují velmi užitečné informace k tématu. EHSV je toho názoru, že omezená účinnost rozvojové pomoci v boji proti chudobě vyžaduje určitou sebekritiku a reformu budoucí rozvojové politiky, jako i pokračování započatého úsilí Komise v oblasti zlepšení kvality a účinnosti pomoci Společenství.

2.1

Jak sdělení balíčku rozvojových cílů tisíciletí, tak závazky z Barcelony z roku 2002, které se vztahují na splnění cílů z Monterrey, se zabývají dvěma základními aspekty politiky pomoci: objem poskytnutých veřejných zdrojů a jejich účinnost. V této souvislosti existuje zřetelná mezinárodní shoda, která se odráží v RCT podporovaných 189 zeměmi (4). Všechny rozvojové politiky by měly mít za cíl snížení a dlouhodobě vymýcení chudoby. Shoda ohledně RCT se často stává příliš rétorickou a zapomíná se přitom, že sestávají z osmi cílů sociálního, ekonomického a ekologického rozvoje, přičemž hlavním cílem je snížení chudoby o 50 % v roce 2015 a cíle jsou stanoveny v 18 bodech měřitelných jednou či více položkami pro každý z bodů. Evropský závazek ohledně každého RCT by měl být v souladu s jejich konkrétním a operativním rozměrem. Existence konkrétních cílů a hodnot pro RCT může dále přispět ke snazšímu nutnému vyúčtování a zprůhlednění jak celkové spolupráce, tak zvláště evropské pomoci (5).

2.2

Poprvé po mnoha desetiletích mají vyspělé a chudé země Společnou agendu rozvoje a mohou se pokusit, aby globalizace častěji zahrnovala sociální integraci a posilovala sociální soudržnost. K otázce rozvoje se musí každopádně přistupovat souhrnně a globálně a nesmí se zapomínat na to, že na boj proti chudobě mají vliv různé politiky, od obchodní politiky, přes migrační či bezpečnostní politiku až po politiku životního prostředí. Při každém opatření souvisejícím s bojem proti chudobě je třeba zohlednit také otázku rovnosti pohlaví.

3.1

Vážných příčin chudob je mnoho, jsou různé a mění se v závislosti na kontextu. Chudoba se navíc nestanovuje pouze na základě jisté výše příjmů. Jedná se spíše o situaci extrémní zranitelnosti, která je vyvolána nedostatkem fyzických, finančních a lidských zdrojů. Při potírání chudoby nestačí pouze navýšit celkový objem pomoci. Bude nutné vytvořit navíc podmínky pro tvorbu bohatství a jeho správné rozdělení, přehodnotit obchodní a finanční politiky vyspělých zemí, rozšířit místní trhy chudých zemí, podpořit demokratické instituce, posílit organizace občanské společnosti a zavést účinný a spravedlivý vzájemný vztah mezi úlohou státu a úlohou trhu. Zkušenost z posledních desetiletí ukázala, že pokud státy nejsou schopny dodat materiální a nemateriální infrastruktury, podpora rozvoje není možná.

3.2

Zkušenosti zaměřené na formalizaci vlastnických práv v nejchudších oblastech (týkající se i zjevně nevýznamných otázek ve favelas – chudinských čtvrtích – v některých latinskoamerických zemích) ukázaly, že tato zákonně ustanovená vlastnická práva mohou mít pozitivní vliv na rozvoj, proto je EHSV názoru, že by měly být v evropské rozvojové politice zohledněny.

3.3

EHSV by rád zdůraznil také důležitost vzdělání a profesní přípravy pro celou společnost. Vzdělání má pozitivní dopad na společnost jako celek a ne pouze pro toho, komu je poskytováno. Vzdělání ve všech svých formách, znamená nárůst lidského kapitálu, který podporuje růst, zaměstnanost a příjmy. Od dosažení základního všeobecného vzdělání, které je obsaženo v bodě 2 RCT, musí být co nejrychleji pokročeno k jiným částem středního a profesního vzdělání. Instituce Společenství a jednotlivé členské státy by měly zvýšit své úsilí a vzájemnou spolupráci v oblasti vzdělávání.

3.4

Ekonomický růst a nárůst zaměstnanosti v chudých zemích je základní podmínkou rozvoje. K růstu ovšem nemůže dojít bez minimálních infrastruktur, systému rozdělení příjmů, přístupu ke vzdělání či zdravotnictví, bez kvalitních institucí a sociálního konsensu. Pokud tento sociální kapitál chybí, ekonomický rozvoj se sociální soudržností je nemožný. Chudoba je neopomenutelná překážka pro rozvoj. Vytvoření výrobní sítě, činností zaměřených na neformální ekonomiku (podpora samostatného podnikání a sociální ekonomiky, rozvoj malých a středních podniků, přiměřené sociální systémy ochrany) a rozvoj místního a regionálního trhu jsou podle EHSV možnosti, jak lze podpořit ekonomický rozvoj chudých zemí.

3.5

Otevření mezinárodního obchodu přináší velké možnosti pro pomoc méně rozvinutým zemím, aby překonaly chudobu a nízkou úroveň rozvoje. Současné pravidla globálního obchodu ovšem dávají větší šance vyspělým zemím a znevýhodňují země chudé. EHSV to silně zdůraznil v řadě stanovisek, v poslední době pak v tom, ve kterém se zabývá sociálním rozměrem globalizace (6). Proto by bylo vhodné v rámci probíhajících jednání WTO, jejichž další kolo na úrovni ministrů se bude konat v prosinci v Hongkongu a v rámci bilaterálních jednání EU, zlepšit přístup rozvojových zemí na trhy zemí vyspělých, snížit či odstranit všechny podpory včetně zemědělských, které narušují obchodní výměnu, silné omezení exportních přehrad rozvojových zemí a reformovat dohodu o duševním vlastnictví související s obchodem (ADPIC). Zdá se jako vhodné nepodmiňovat rozvojovou pomoc EU pozicemi, jaké rozvojové země zastávají v multilaterálních obchodních jednáních, a vyhnout se tím napodobení způsobu jednání některých mezinárodních finančních institucí.

3.6

Nejchudší země a země méně vyspělé jsou velmi zranitelné při přistupování na vnější trhy a nemají prostředky, které by je ochránily v období ekonomické transformace. Rozvojové politiky by tedy měly být zaměřeny na postupné přistupování na globální trhy, podporovat investice do infrastruktur, vzdělání a zdravotnictví, rozvoj demokratických institucí a tvorbu vlastních výkonných vnitřních trhů jako i trhů regionálních.

3.7

EHSV se vyslovil několikrát ve prospěch zapojení sociální dimenze do dohod o přidružení v oblasti obchodu, politiky a spolupráce EU (7). Tato minimální sociální dimenze by měla zahrnovat podporu důstojných pracovních podmínek: rozvoj veřejných a soukromých systémů sociální ochrany a účinné respektování pracovního práva (osm základních úmluv ILO (8) a úmluvy č. 168 o podpoře zaměstnanosti, č. 183 o ochraně mateřství a č. 155 o bezpečnosti a zdraví zaměstnanců).

3.8

Jelikož důstojné pracovní podmínky – tzn. práce v důstojných podmínkách, které se týkají jak smluvních podmínek, tak podmínek při výkonu práce – jsou pro úspěšný rozvoj důležité, je EHSV toho názoru, že by měla být vytvořena sociální kapitola v pravidlech WTO.

3.9

RCT nezahrnují dostatečným způsobem tuto zásadní dimenzi v kontextu, ve kterém jsou dopady globalizace na sociální podmínky všeobecně a pracovní podmínky zvláště jasně viditelné. EHSV navrhuje, aby do probíhajícího střednědobého hodnocení RCT byla zahrnuta analýza situace v oblasti hospodářského, sociálního a pracovního práva, a aby se důstojné pracovní podmínky v budoucnosti staly devátým rozvojovým cílem tisíciletí.

3.10

Rozvoj a lidská bezpečnost by měly být koncepty, které se budou doplňovat a podporovat rozvojovou politiku EU. Bezpečnost a nekonfliktní prostředí jsou nutné podmínky pro strategii rozvoje s cílem vymýcení chudoby. Ekonomický a sociální rozvoj jsou pak základní zárukou bezpečnosti. Pro EHSV by lidská práva, především práva žen v kontextu boje proti chudobě, měla být jednou ze základních priorit rozvojové politiky EU. Významně by to přispělo ke snížení chudoby a posílení celosvětové bezpečnosti.

3.11

EHSV opakuje (9), že je zapotřebí, aby rozvojová politika EU zahrnovala opatření zaměřená na ochranu obhájců lidských práv včetně lidských práv na pracovišti (10) v různých oblastech světa.

3.12

Zvýšená zranitelnost četných oblastí a existence nových a starých nebezpečí zvýšily riziko přírodní či lidské pohromy. Rozvojová politika by si toho měla být vědoma a více se zaměřit na prevenci. V oblastech náchylných k násilí by rozvojová politika měla zahrnout do programu aktivit podrobnou analýzu faktorů konfliktu a směřovat velkou část aktivit na podporu organizací občanské společnosti v jejich úsilí o dosažení a stabilizaci míru a předcházení nových konfliktů a hrozeb.

3.13

EHSV je názoru, že ochrana životního prostředí by měla být jedním ze tří pilířů trvale udržitelného rozvoje a měla by mít stejnou důležitost jako hospodářský či sociální rozměr. EHSV zdůrazňuje, že je důležité zahrnout rozměr životního prostředí mezi ukazatele účinnosti při použití plánů na rozvoj. Vyhotovení studie o dopadu na životní prostředí by mělo být povinným prvotním požadavkem u akcí a projektů určité rozsáhlosti.

3.14

EHSV je dále toho názoru, že není možné čelit globálním výzvám životního prostředí pouze s národními plány zemí přijímajících pomoc. Vyspělé země by měly převzít zodpovědnost a uhradit většinu nákladů spojených s vyřešením globálních problémů v oblasti životního prostředí. EU by měla uvolnit další finanční prostředky na programy za tímto účelem.

3.15

Pouhé zapojení rozvojových zemí do mezinárodního obchodu nebude pravděpodobně dostačující pro to, aby byla vyřešena jejich chudoba a nerovné postavení. K tomu bude zapotřebí vytvořit v těchto zemích podmínky pro rozvoj tím, že bude podporován pokrok v hospodářství a politice, a vést politiku přerozdělení bohatství z bohatých zemí do zemí chudých. Dále pak bude nutné zajistit, aby v zemích poskytujících rozvojovou pomoc nebyla tato pomoc chápána pouze jako pomoc chudým zemím, ale i jako nutnost pro budoucnost zemí bohatých stejně jako fakt, že chudoba a nerovnost jsou ohrožením bezpečnosti a rozvoje jich samých. Poslední úkol patří k těm, které může dle názoru EHSV nejlépe splnit organizovaná občanská společnost.

3.16

Rozvojová politika EU může také pozitivně přispět k řízení migračních toků jako i k podpoře politiky společného rozvoje se zeměmi, ze kterých migranti pocházejí (11). Spolupráce se zeměmi původu je základní požadavek pro řízení migračních toků oficiální cestou jako i pro to, aby příjem migrantů proběhl za splnění všech jejich práv jako migrantů a plnoprávných občanů (12). Migrace by měla přispět zároveň i k rozvoji zemí, ze kterých migranti pocházejí (13). Proto je nutné vést politiku kompenzace za odliv mozků, zabránit výběru nepřiměřených poplatků za finanční převody migrantů jejich rodinám do zemí původu a ulehčit návrat migrantů do zemí původu, aby pomohli např. založením firem při rozvoji těchto zemí.

4.1

Otázka koherence politik, která tradičně vyvstává v souvislosti s rozvojovou pomocí Společenství a má právní základ ve Smlouvách, nabývá znovu na důležitosti v novém mezinárodním kontextu, který je ovlivněn bezpečnostní agendou a dopadem globalizace na obchod, zemědělství, zaměstnanost, migraci a jiné. Nedávné sdělení Komise zdůrazňuje důležitost tématu a vůli EU nabídnout přiměřenou odpověď. Iniciativa „všechno kromě zbraní“ představuje nový přístup ke koherenci vzhledem k obchodní politice ve prospěch nejchudších zemí.

4.2

Rozvojová politika EU nemá být žádným „zmírňujícím prostředkem“ orientujícím se na snížení možných škod v oblasti rozvoje chudých zemí, které vznikly kvůli jiným politikám, jako obchodní nebo bezpečnostní. Pro zvýšení účinnosti v tomto směru by bylo dle názoru EHSV vhodné, aby existovala lepší koordinace mezi různými generálními ředitelstvími Evropské komise (např. mezi GŘ Obchod a GŘ Zaměstnanost) a pravidelné vyhodnocování dopadu politik Společenství na sociální soudržnost v rozvojových zemích, a na tomto hodnocení by měla mít organizovaná občanská společnost význačný podíl.

4.3

Tato soudržnost, žádoucí ve všech politikách EU, by ovšem neměla sloužit ke snížení obsahu rozvojové politiky tím, že by byla dána k dispozici jiným aktivitám Společenství a zapomnělo by se na její specifičnost a cíle rozvojových aktivit. Aby bylo možné dosáhnout stanovených cílů, rozvojová politika by si v plně se rozvíjejícím Společenství s rostoucím objemem vnějších aktivit měla vzhledem k ostatním složkám vnějších aktivit zachovat určitou autonomii.

4.4

EHSV je toho názoru, že by se harmonizace rozvojové politiky Společenství a 25 členských zemí měla prohloubit. To by se mělo usnadnit tím, že budou všechny státy EU podporovat RCT a pozice Výboru OECD pro rozvojovou pomoc. Je bezpodmínečně nutné, aby často protichůdné politiky dárcovských zemí byly lépe sladěny a byly koherentnější. Pokud koherentní nejsou, dochází k vysokým „transakčním nákladům“: plýtvání, dvojí práce, nesourodá zacílení a velké komplikace pro země přijímající pomoc. Na summitu EU v Barceloně v březnu 2002 se EU zavázala přijmout – jak na úrovni EU, tak na úrovni členských zemí – konkrétní opatření vztahující se na koordinaci politik a harmonizaci procesů do roku 2004. Doporučení vyplývající z tohoto závazku v praxi téměř nebyla použita. EHSV je názoru, že účinná harmonizace rozvojových politik členských zemí a EU je pro budoucnost rozvojové politiky Společenství zásadní. EHSV bude v rámci svých možností iniciovat debatu s organizacemi evropské občanské společnosti ve prospěch evropské jednotné platformy pro rozvojovou politiku. EHSV podporuje zároveň pozici Komise o smysluplnosti rozvojové politiky na evropské úrovni, která je pro členské země a Komisi závazná.

4.5

Hlavní přidaná hodnota rozvojové politiky Společenství by měla spočívat ve zlepšení koordinace a komplementarity politik členských států. EU má určité srovnávací výhody – významnost, neutrální charakter, příspěvky do světových fondů –, které je nutné využít.

4.6

EHSV podporuje účast EU na všech multilaterálních fórech k rozvojovým tématům, aby zde měla svůj vlastní hlas. EU by se měla aktivně podílet na reformě multilaterálního systému a zastávat společnou pozici. To by se mělo týkat jak systému OSN – v rámci procesu zahájeného jejím generálním tajemníkem –, tak mezinárodních finančních institucí a jiných multilaterálních fór, jako jsou Výbor rozvojové pomoci, Pařížský klub, G8 nebo WTO. Jaký bude mít EU vliv jako mezinárodní aktér a jaká bude její skutečná síla, to záleží na tom, jak bude umět sjednotit pozice v multilaterálních organizacích. EU se musí zároveň se specializovanými agenturami OSN a jinými dárci snažit posílit mechanismy konzultací a koordinace v terénu.

4.7

Instituční rozměr rozvoje a podpora schopností místních institucí v zemích přijímajících pomoc je pro úspěch rozvoje zásadní. Posílení institucí je klíčové pro docílení dobrého vládnutí a řešení problémů pomocí přidělení a spravování zdrojů z hlediska spoluúčasti, transparentnosti, povinnosti vyúčtování, boje proti korupci, spravedlnosti a právního státu. Rozšíření kapacit a navýšení prostředků organizací občanské společnosti je v tomto smyslu stejně významné pro to, aby tyto země mohly proces rozvoje převzít na vlastní zodpovědnost do svých rukou.

4.8

EU by měla využít zkušenosti a poučení z programů spolupráce s novými členskými zeměmi, které v krátké době přešly ze skupiny zemí přijímajících podporu do skupiny zemí dárcovských. Tyto země mají schopnost vcítit se do pozice přijímající země a pochopit ji, což může být přínosné v procesu učení se novým metodám při správě rozvojové pomoci.

4.9

Vysoký stupeň decentralizace v oblasti spolupráce Společenství vyžaduje zlepšení mechanismů pro zapojení různých partnerů a forem koordinace na místě, které pro spolupráci využívají systém „bottom-up“.

4.10

Zlepšení mechanismů koordinace a konzultací by mělo vést ke zvýšení účinnosti pomoci, neboť se sníží transakční náklady. Účinnost je ovšem omezována řadou jiných faktorů a další sledování realizované pomoci by mělo být významnou částí každé rozvojové spolupráce Společenství. Nákladné systémy hodnocení a kontroly kvality pomoci, které vyvinula Komise, by měly být zobecněny a neměly by sloužit pouze při nutném předkládání účtů, nýbrž především při získávání nových poznatků. Jiné, všeobecnější otázky, jako „zuživatelnost“ (14) pomoci, by měly být začleněny do analýzy pomoci, kterou provádějí instituce EU.

4.11

Zásada vlastní zodpovědnosti, která byla až do současnosti v různých zeměpisných kontextech aplikována různě, by měla být postupně harmonizována, přičemž by se mělo využít případných existujících ověřených metod a poučení z jejího použití. Zásady spoluúčasti a vlastní zodpovědnosti by se měly týkat všech fází plánování opatření, projektů a programů, počínaje debatou o národních indikativních programech až po vyhodnocení ex-post uskutečněných projektů.

5.1

Rozvojová politika Společenství je politikou veřejnou, na níž se podílí řada aktérů. Širokému spektru aktérů by měla být ze strany institucí EU věnována větší pozornost v tom smyslu, že by se mělo dát evropským organizacím více možností podílet se na této politice. Konzultace a shoda mezi jednotlivými veřejnými a soukromými aktéry jsou předpokladem pro výkonnost a koherenci rozvojové politiky.

5.2

Realizace principu partnerství a zásad spoluúčasti a vlastní zodpovědnosti vedla ke zlepšení rozvojové spolupráce. V těchto zlepšeních je nutné pokračovat a prohlubovat je a silněji zapojit nejen vládní aktéry, nýbrž i další činitele společenského života včetně odborových a podnikatelských organizací jako i organizací sociální politiky.

5.3

Předpokladem pro definici dlouhodobé politiky boje proti chudobě a pro optimální využívání prostředků, které byly poukázány v rámci rozvojové pomoci, je skutečná dohoda mezi demokratickými orgány zemí přijímajících pomoc a ekonomickými a sociálními silami těchto zemí.

5.4

Podle EHSV by posílení organizací občanské společnosti (pracující, zaměstnavatelé, spotřebitelé, organizace zaměřené na ochranu lidských práv atd.) v jižních zemích mělo být přednostní úlohou v rozvojové politice EU. Snížení chudoby a nerovnosti může být z velké části dosaženo tím, že bude navýšena schopnost organizací občanské společnosti uplatnit nároky, jednat, dosáhnout kompromisů a spolupráce. Proto by měla rozvojová politika EU podporovat nejen opravdovou účast těchto organizací na dění souvisejícím s rozvojovou politikou, nýbrž i posílení skutečných organizací občanské společnosti a jejich uznání jako zásadních aktérů rozvojové politiky společnosti, kterou zastupují (15). S ohledem na tento cíl by měly být vytvořeny specifické normy financování.

5.5

Na druhé straně by mělo být cílem evropské rozvojové politiky, aby byl v zemích přijímajících pomoc vytvořen právní rámec, který umožní účast organizací občanské společnosti na rozvoji jejich zemí: poskytnutí finančních prostředků pro zvýšení jejich kapacity a jejich posílení; vybudování struktur, které umožní účast a stálý dialog; procesy sloužící ke konzultaci zmíněných organizací ve všech fázích indikativních programů na národní a regionální úrovni; šíření osvědčených metod. Stejným způsobem by měly být konzultovány evropské organizace ohledně opatření, do kterých je zapojena Evropská unie.

5.6

Do dnešní doby je formálně uznáno zapojení aktérů organizované občanské společnosti do všech fází rozvojové spolupráce pouze v zemích AKT. Tato povinnost, kterou stanovuje dohoda z Cotonou, neexistuje v rámci spolupráce s jinými regiony, kde jsou vedeny pouze neformální debaty (16). EHSV se zasazuje za to, aby tato zkušenost byla při budoucí rozvojové politice EU rozšířena na další regiony a aby byly ustaveny formální mechanismy pro zapojení organizací občanské společnosti do plánování, realizace a hodnocení rozvojové politiky.

5.7

Dohoda z Cotonou nabízí nestátním aktérům jedinečnou příležitost získat přístup k části prostředků Evropské unie, které tyto země dostávají (fondy Evropského fondu rozvoje určené pro národní a regionální indikativní programy). Tyto fondy mají sloužit k vybudování kapacit občanské společnosti a umožnit jejich aktivní účast na realizaci národních a regionálních plánů na boj proti chudobě.

EHSV důrazně vybízí k používání popsaného modelu konzultací občanské společnosti ve vztazích EU s jinými regiony, např. s Latinskou Amerikou a zeměmi zapojenými do partnerství EU-Středozemí.

5.8

Dále by se měla EU při přehodnocení své rozvojové politiky vážně zabývat vytvořením skutečných práv na účast, a to i v oblastech, ve kterých jsou již uznávána. V praxi existují závažné nedostatky v používání odpovídajících pravidel, což zástupcům občanské společnosti zabraňuje důkladně se seznámit s dohodami a vést účinné konzultace. Dále chybí definice kritérií reprezentativnosti pro organizace občanské společnosti a existují překážky v přístupu k financování Společenství.

5.9

Vytvoření stabilního a demokratického rámce pracovních vztahů je zásadní podmínkou při snaze dosáhnout důstojných pracovních podmínek. Ten je však zároveň nepostradatelný pro hospodářský rozvoj. EHSV je proto toho názoru, že podpora vyváženého sociálního dialogu by měla představovat jeden z cílů evropské rozvojové politiky. S ohledem na bohatství evropských zkušeností v této oblasti se EHSV domnívá, že je nutné, aby do tohoto úkolu byly zapojeny evropské odborové a podnikatelské organizace.

5.10

Podniky by měly mít rostoucí a pozitivní roli při snaze dosáhnout trvale udržitelného rozvoje. To také uznává OECD ve svém kodexu pro mezinárodní organizace (17). Rozvojová politika EU by měla podle názoru EHSV přispět k podpoře sociální zodpovědnosti podniků, především evropských, v zemích přijímajících pomoc. EHSV je v souladu s předchozími stanovisky (18) toho názoru, že pokud podniky budou jednat přinejmenším se stejnými pracovními, sociálními a ekologickými kritérii v zemích přijímajících pomoc jako obvykle jednají v Evropě, přispěje to významně k hospodářskému a sociálnímu rozvoji těchto zemí.

5.11

Rozvojová politika může existovat a rozvíjet se pouze v případě, že bude mít dostatečnou podporu společnosti. EHSV je toho názoru, že je potřeba vyvinout velké úsilí na zvýšení citlivosti občanů k tématu rozvojové politiky. Určité „celosvětové občanské svědomí“, které existuje především ve vztahu k ekologickým otázkám, by mělo vzniknout také ohledně otázek chudoby, nerovnosti a světových veřejných statků. Podle EHSV je nutno do tohoto úkolu zapojit školy, média a samozřejmě organizace občanské společnosti. EHSV se nabízí jako nástroj této politiky v rámci spolupráce s ostatními institucemi EU.

6.1

Aby byla pomoc účinnější a její dopad výraznější, zdá se rozumné soustředit se na jisté oblasti a činnosti, kde může přínos EU představovat větší přidanou hodnotu nebo alespoň odlišný prvek v porovnání s jinými dárci. Avšak zkušenosti ukazují, že ne vždy lze určit tyto priority či předem zjistit, co by mohlo být onou přidanou hodnotou Unie. V každém případě se zdá výhodné využít plánování na státní úrovni jako nástroje pro vyjednávání mezi partnery. Dokumenty týkající se plánů na snižování chudoby v dané zemi by měly tvořit hlavní linii této práce.

6.2

Podle názoru EHSV mají pro rozvojovou politiku význam nejen etické, ale rovněž politické podněty: bez nápravy současných nerovností nemůže globalizace fungovat. Domníváme se tedy, že nestačí, aby se rozvojová politika EU zaměřila na nápravu nedostatků způsobených nedostatečným rozvojem. Jedním z prvků přidané hodnoty Unie by měla být její činnost ve prospěch strategických světových cílů v mnoha oblastech, jako například zdraví – včetně sexuálního –, školství, rovnost pohlaví, ochrana životního prostředí, vytváření produktivních podnikatelských aktivit a pracovních příležitostí, důstojné pracovní podmínky. Proto bude nevyhnutelně nutné, aby si opatřila dodatečné finanční prostředky určené k financování rozvojové spolupráce, a to z nových nástrojů financování.

6.3

Spolupráce Unie je od počátku silně zeměpisně soustředěná, v případě afrických, karibských a tichomořských zemí (AKT) dosáhla prostřednictvím Dohody z Cotonou vysoké míry komplexity. Zkušenost z následných dohod podepsaných v Lomé a Cotonou by měla být využitelná pro další, zvláště asijské oblasti anebo pro země, jež se zavázaly ke splnění RCT. Tak by se měly i v dalších oblastech světa, které přijímají pomoc Unie, iniciovat pružnější mechanismy, trvalé a strukturované, jež překonají klasickou podobu setkávání na nejvyšší úrovni či dohod a které umožní strategičtější pohled na spolupráci. Současně by měla pomoc Unie zahrnout všechny chudé země.

6.4

EHSV se připojuje k úmyslu učinit ze subsaharské Afriky prioritní oblast v rámci rozvojové spolupráce EU. Ovšem aby byl tento projekt efektivní, musí být současně provázen lepší kvalitou vládnutí v Africe, jak na národní, tak na regionální úrovni, což se týká současně mezistátních afrických organizací, jednotlivých zemí i organizací občanské společnosti. Posledně zmíněné organizace díky své nezávislosti, blízkosti k obyvatelstvu a díky své schopnosti reagovat mohou napomoci tomu, aby občané byli opravdu zodpovědní vůči rozvojovým politikám, které se jich přímo týkají.

6.5.

EHSV navrhuje v souladu s předchozími tvrzeními, aby byl africkým organizacím občanské společnosti usnadněn přístup k financování ze zdrojů Unie a byl jim zaručen přímý přístup na národní úrovni. Stejně tak by se měl realizovat horizontální program pro financování nestátních činitelů. Rovněž by se měla zvýšit a systematizovat účast občanské společnosti na formulování a používání politik a plánů spolupráce.

6.6.

Aby byl do hospodářského rozvoje zapojen co největší počet lidí a nedocházelo ke zneužívání, EHSV by si přál, aby aktivity EU v Africe spojené s rozvojovou pomocí zohledňovaly zásady společenské soudržnosti a důstojných pracovních podmínek pro všechny. Dodržování těchto zásad bude lépe zaručeno, pokud bude existovat skutečný sociální dialog a obecně dialog s organizacemi zastupujícími občanskou společnost. V tomto směru – jak se uvádí ve Sdělení Evropské komise (19) – bude EHSV spolupracovat s Africkým hospodářským, sociálním a kulturním výborem na výměně zkušeností a poznatků v oblastech, jež se považují za relevantní.

6.7

Rozvojová politika Unie by měla věnovat větší pozornost zemím s průměrným národním důchodem, ale velkými vnitrostátními potížemi s chudobou a nerovností. V této souvislosti je tedy pozoruhodné, jak se neustálé snižuje objem podpory ze zdrojů EU pro Latinskou Ameriku, která představuje oblast s největšími nerovnostmi a kde v zemích s průměrným národním důchodem, jako Brazílie, Uruguay nebo Mexiko, existují rozsáhlá ohniska chudoby. Bylo by třeba sestavit seznam ukazatelů, který by umožnil sledovat vývoj situace v takových zemích. EHSV se přimlouvá za to, aby EU ve své rozvojové politice zvýšila prioritu Latinské Ameriky.

6.8.

Návrh Komise na vytvoření opatření pro přechodné situace, které by umožnily prohloubit propojení mezi pomocí, obnovou a rozvojem přizpůsobujíce se měnícím se kontextům a nestabilním stavům, považujeme za adekvátní stejně jako nezbytné rozlišování. Stejně tak by bylo třeba při spolupráci v takových situacích posílit složky prevence a včasného varování.

7.1

Unie se zavázala dosáhnout přinejmenším cílů dohodnutých v Monterrey, ale vše nasvědčuje tomu, že bude nutné tento závazek rozšířit, aby bylo možné dosáhnout RCT. Zasedání Evropské rady v Barceloně z března 2002 schválilo zvýšení oficiální rozvojové pomoci (ORP) na 0,39 % HDP v roce 2006, což se jevilo v porovnání se současnými průměrnými 0,22 % jako výrazný kompromis, ovšem zůstává daleko za příspěvkem členů EU v roce 1990, který činil 0,44 %. Zasedání Rady 23. až 24. května 2005 stanovuje nové, náročnější cíle; zavazuje se dosáhnout průměru EU ve výši 0,56 % HDP v roce 2010 a činí rozdíl mezi bývalou patnáctkou a deseti novými členskými zeměmi. Nicméně je jasné, že k dosažení RCT je zapotřebí mnohem většího závazku.

7.2

Závazek zemí G-8, přijatý v červenci 2005, úplně smazat dluhy 18 nejchudších zemí představuje významný krok tímto směrem, který je nezbytné podpořit. Bude třeba počkat na jeho definitivní potvrzení a zda další dvacítka zemí bude moct využít srovnatelného opatření, jak bylo oznámeno. Podle názoru EHSV by se měla tato opatření rozšířit na všechny méně rozvinuté země a měla by se financovat ze skutečně doplňujících zdrojů a ne pouze pomocí úpravy položek určených na veřejnou rozvojovou pomoc.

7.3

Ve shodě s výše uvedenými body by měl finanční výhled na období 2007–2013 jasněji a vyhraněněji zahrnout finanční závazky nebytné pro přiblížení se RCT.

7.4

Formy financování rozvoje se postupně vyvíjejí a stále uzpůsobují nezbytné zásadě vlastní zodpovědnosti ze strany partnerů. Spolupráce uvnitř Unie se musí vylepšit, pokud jde o dlouhodobou předvídatelnost a mechanismy pro víceleté plánování, které minimalizují negativní dopady, jež můžou být vyvolány změnami ve složení položek rozpočtu a takzvanou „volatilitou“ pomoci.

7.5

Nutnost předvídatelné a stabilní pomoci naráží na princip ročního plánování národních rozpočtů. To je také jeden z důvodů, které podporují fakt, že je nutné mít k dispozici doplňkové finanční zdroje. Další, zásadní nutností je získat doplňkové zdroje pro rozvoj, které by se přidaly k tradičnímu financování. Fakt, že chybí dohoda členských států o nových zdrojích financování k doplnění oficiální rozvojové pomoci (ORP) coby způsob, jak zajistit nové zdroje pro uskutečnění RCT, zdržuje jejich spuštění. Ohledně doplňkových mechanismů pro financování rozvojové pomoci existují v zásadě dvě možné inovace. Jednu představuje iniciativa Mezinárodní finanční prostředky (Internacional Finance Facility – IFF). Druhou pak zavedení mezinárodních daní. Nezávisle na obtížích vyplývajících z politické vůle zavést takové nástroje, první opatření provází mnoho otazníků spojených se správou a použitím fondů. Hlavní potíž spojenou s druhou možnou cestou spočívá v dosažení mezinárodního konsensu ohledně jejího zavedení. EHSV je toho názoru, že oba mechanismy mohou být životaschopné a mohou se vzájemně doplňovat a že je naléhavé je spustit, avšak je třeba zároveň zachovat jejich povahu jednoznačně doplňkových zdrojů.

7.6

Naprosté osamostatnění pomoci musí nadále představovat jeden z hlavních cílů rozvoje v příštích letech. Po mnoha návrzích (20) v tomto směru EHSV naléhá na Radu, aby nadále rozhodně pokračovala v práci na nařízení o osamostatnění pomoci a aby členské země rovněž dále sledovaly toto téma, dokonce nad rámec doporučení Výboru pro rozvojovou pomoc.

7.7

V současné době se pozice dárcovských zemí – konkrétně politika Evropské unie – zaměřuje na snížení podpory projektů a financování vládních rozpočtů zemí přijímajících pomoc, aby se posledně jmenovaným dal větší prostor k rozvoji jejich vlastních politik. EHSV má za to, že by to nikdy nemělo bránit dosažení cílů, kterých se má dosáhnout s pomocí Evropské unie. Tímto způsobem financování se naopak podpoří zásada vlastní zodpovědnosti pod podmínkou, že se předchozí kontrola projektů nenahradí novou politickou podmíněností týkající se zaměření budované hospodářské a sociální politiky.

7.8

Nástroje financování rozvoje musí být koherentní s cíli, jichž se snaží dosáhnout. Zdá se, že při spolupráci v rámci Unie je třeba vyžadovat větší pružnost a flexibilitu vzhledem k dlouhým lhůtám při správě cyklů projektů a aktivit, jež se dosud těší evropské podpoře. Na druhé straně zřejmě není vhodné směšovat nástroje celkové hospodářské spolupráce s nástroji rozvojové spolupráce. Rozvojová politika je do jisté míry ve svých záměrech nezávislá, což ovšem současně vyžaduje určitou specializaci týkající se používaných nástrojů – jak pro její plánování, tak pro její udržování.

7.9

Flexibilita je nutná zejména v případech, kdy se jedná o poválečný stav, situaci po katastrofě nebo jinou kritickou situaci a kdy zdlouhavost a strnulost naprosto znemožňují jakoukoli činnost. Iniciativy jako Fond pro mír v Africe se umějí stavu v takových případech přizpůsobit.

7.10

EU jako celek uznává posílenou iniciativu HIPC (Nejzadluženější chudé země) za snížení vnějšího dluhu. Nicméně tato iniciativa nemůže v krátké době vyřešit dlouhodobé potíže se zadlužeností a potíže dluhové služby, a tak je třeba hledat jiná řešení. Komise navrhla konjunkturální opatření pro země postižené válkou nebo pohromou, ale pro dlouhodobé potíže zatím řešení neexistuje. EHSV navrhuje aktivnější opatření týkající se zadluženosti, jako jsou výměna dluhů za investice do vzdělávání nebo sociální oblasti či odpuštění dluhů oblastem postiženým velkými pohromami.

7.11

Rostoucí obavy o mezinárodní veřejné statky by měly umožnit zvláštní formu financování spjatou s jejich ochranou. Proto by EU měla sestavit akční plán týkající se důležitosti ochrany a jejího financování a měla by být flexibilní při poskytování zdrojů. Globální fondy a iniciativy zavedené během posledních let pro konkrétní případy (AIDS, voda, očkování, atd.) zřejmě představují tento flexibilní prvek, což znamená, že Unie by měla nadále podporovat tento druh iniciativ, které již byly započaty některými členskými státy (21).

7.12

Jak již bylo řečeno, EHSV navrhuje, aby se do evropského plánu rozvoje zahrnuly specifické problémy zemí s průměrným národním důchodem, ovšem s četnými ohnisky chudoby a s mnoha skupinami obyvatel, které žijí v bídě. V tomto případě však není vhodným způsobem pomoci pouze nevratná pomoc, ale půjčky či jiné kombinované formy pomoci. Z těchto důvodů bude třeba, aby její parametry doplňovaly parametry RCT včetně cíle, jakým je dosažení sociální soudržnosti (22), tak jak tomu bylo na vrcholné schůzce EU – Latinská Amerika a Karibik v Guadalajaře v roce 2004. Sociální soudržnost s sebou kromě dalšího přináší reformy rozpočtové správy a progresivního daňového systému.

8.1

Podle EHSV by měl boj proti chudobě představovat zásadní faktor při jednání EU za spravedlivější, bezpečnější a ekologicky zodpovědnější globalizaci. Měl by být logickým prodloužením vnitřního modelu hospodářského rozvoje a sociálního soužití EU za její hranice (23).

8.2

EHSV má za to, že evropská rozvojová politika by měla mít zásadní roli jak pro šíření základních hodnot Unie, tak pro prevenci negativních důsledků vyplývajících z chudoby a nerovnosti (nejistota, plenění přírodních zdrojů, nekontrolovatelné migrační toky). V tomto směru navrhuje, aby evropská rozvojová politika zaujímala postavení odpovídající bezpečnostní politice.

8.3

EHSV dále navrhuje, aby šíření evropského sociálního modelu – sociální regulace, systém kompromisu mezi partnery sociálního dialogu, univerzální systémy sociální ochrany – představovalo hlavní pilíř politiky rozvoje EU v novém kontextu ekonomické globalizace.

8.4

EHSV chápe, že snížení celních přehrad pro vývoz rozvojových zemí a snížení dotací (včetně zemědělských) vázaných na vývozní ceny by mohlo přispět (24) ke snížení chudoby, i když její dopady by mohly být krátkodobě ambivalentní (neboť rozvojové země, které jsou dovozci bez srážek, mohou být zasaženy nárůstem cen). Stejně tak naléhá na reformu dohody o právech na duševní vlastnictví, jež souvisejí s obchodem. EHSV se rovněž přimlouvá za to, aby se procesy otevírání obchodu rozvojových zemí zaměřily na postupné zapojení do globálních trhů a aby je provázely programy na strukturální posílení těchto zemí.

8.5

EHSV navrhuje, aby byl do asociačních dohod Evropské unie s různými zeměmi a oblastmi světa zahrnut sociální rozměr, který by obsahoval alespoň podporu důstojných pracovních podmínek, rozvoj státních a soukromých systémů sociální ochrany a skutečné respektování pracovního práva ustanoveného v základních dohodách ILO. EHSV také navrhuje, aby se v těchto dohodách stanovily způsoby účasti organizované občanské společnosti.

8.6

Podle definice Mezinárodní organizace práce (ILO) jsou důstojné pracovní podmínky nedílným prvkem pro vymýcení chudoby a posílení sociální soudržnosti. EHSV tedy navrhuje, aby se dosažení důstojných pracovních podmínek stalo devátým rozvojovým cílem tisíciletí.

8.7

Ochrana lidských práv je jednou z os rozvojové politiky EU. Proto EHSV navrhuje, aby zmíněná politika zabezpečila opatření pro účinnou ochranu obhájců lidských práv včetně lidských práv v zaměstnání, v oblastech, kde se uskutečňuje spolupráce.

8.8

EHSV navrhuje zahrnout rozměr životního prostředí mezi ukazatele účinnosti při aplikaci rozvojových strategií. Vyhotovení studie o dopadu na životní prostředí by mělo být povinným prvotním požadavkem u akcí a projektů určité rozsáhlosti.

8.9

EHSV se domnívá, že rozvojová politika EU by měla přispívat k tomu, aby migrace probíhala oficiální cestou a byla dodržována práva migrantů. Měla by rovněž posílit politiku společného rozvoje se zeměmi původu migrantů tak, že bude kompenzovat odliv mozků, odstraní překážky pro finanční převody migrantů do zemí jejich původu a bude podporovat návrat migrantů do jejich země původu za účelem vytvoření produktivních podnikatelských aktivit. V každém případě se migrační politika nemůže stát novou podmínkou pro rozvojovou politiku.

8.10

EHSV nabádá, aby byl soubor politik EU koherentní s plánem rozvoje a aby rozvojová politika byla nezbytně samostatná a specifická vůči ostatním politikám. Pro EHSV je čím dál důležitější harmonizace rozvojové politiky Unie a rozvojové politiky členských zemí. Proto je bezpodmínečně nutné vytvořit společnou evropskou platformu nebo agendu evropské rozvojové politiky, které by členským zemím stanovily a upřesnily lhůty a způsoby sledování, jež mají zavést. EHSV považuje za správné, aby se členské země a EU účastnily multilaterálních fór se společnými postoji. EHSV podporuje postoj Komise s ohledem na smysluplnost rozvojové politiky na evropské úrovni, která by byla závazná pro členské země i Komisi.

8.11

Vymýcení chudoby s sebou kromě jiného přináší přerozdělení moci a příležitostí. Zpevnění institucí sociálního a právně demokratického státu je zásadní pro přiblížení se tomuto cíli. Stejně tak je třeba výraznou měrou posílit organizace občanské společnosti. EHSV proto navrhuje, aby se stanovily rozpočtové odhady týkající se dosažení tohoto cíle.

8.12

Vzhledem k osvědčenému příkladu, jakým jsou vztahy EU–AKP, EHSV naléhá na Evropskou komisi, Evropskou radu a Parlament EU, aby podpořily posílení role EHSV ve vztazích s hospodářskými a sociálními činiteli jiných oblastí, jako třeba Latinské Ameriky či evropskými středomořskými zeměmi. EHSV vybízí, aby politické instituce zajistily: politický mandát a přidělení fondů, které by umožnily účast hospodářských a sociálních činitelů; institucionální uznání dialogu občanské společnosti a jeho formální a pravidelnou přítomnost u asociačních dohod, na vrcholných schůzkách, ve společných parlamentních výborech a v zapojení do politik, jež se týkají občanské společnosti, jako jsou například sociální soudržnost a důstojné pracovní podmínky; a aby podpořily úsilí EHSV o posílení poradní funkce i sociálního dialogu ve spolupráci s IOL a dalšími mezinárodními organizacemi. V tomto kontextu EHSV žádá Evropskou komisi, Evropskou radu a Parlament EU, aby podpořily vložení zvláštní zmínky o účinné a nezbytné roli EHSV při usnadňování dialogu s hospodářskými a sociálními činiteli do bodu 2.2 společného prohlášení o rozvojové politice EU.

8.13

EHSV navrhuje, aby podpora stabilních a demokratických rámců pro pracovní vztahy, sociální dialog a sociální zodpovědnost podniků tvořily základní cíle evropské rozvojové politiky.

8.14

EHSV se domnívá, že přidaná hodnota jednání EU by se měla soustředit na strategické světové cíle v mnoha oblastech. Na druhé straně sdílí vůli učinit z podpory subsaharské Afriky prioritu, pod podmínkou, že se v této oblasti podaří nastolit podmínky pro lepší vládnutí. EHSV současně hájí myšlenku, aby pomoc Unie směřovala ke všem chudým zemím.

8.15

EHSV se domnívá, že evropská politika rozvoje by měla věnovat větší pozornost zemím s průměrným národním důchodem, kde existují velké vnitrostátní problémy s bídou a nerovností. Do tohoto vymezení spadají Asie a některé země Latinské Ameriky, což je oblast, s níž chce EU nastolit strategickou spolupráci.

8.16

EHSV navrhuje, aby se opatření týkající se odpuštění dluhů schválené zeměmi G-8 rozšířilo na všechny chudé země a aby bylo financováno ze skutečně dodatečných zdrojů.

8.17

EHSV považuje za nutné uplatnění dodatečných finančních zdrojů, aby se dosáhlo cílů rozvoje a zachovaly se světové veřejné statky. Domnívá se, že jak iniciativa Mezinárodní finanční prostředky (IFF), tak zavedení mezinárodních daní určených k tomuto účelu, které musí mít širokou politickou podporu k tomu aby byly učinné, mohou být životaschopné a vzájemně se doplňovat.

8.18

EHSV se domnívá, že oddělení pomoci by mělo být jedním z hlavních cílů evropského plánu rozvoje a naléhá na Radu, aby pokročila s úpravou nařízení týkajícího se uvolnění pomoci, a to dokonce nad rámec doporučení výboru OECD pro rozvojovou pomoc (CAD).

8.19

EHSV navrhuje použít nové způsoby výměny dluhů, jako třeba výměnu dluhů za investice do vzdělávání či do sociální oblasti (návrat imigrantů, posílení sociálních organizací…).

8.20

Zvýšení účinnosti pomoci je nadále hlavní výzvou pro všechny zúčastněné strany. EHSV se domnívá, že snahy o lepší realizaci cílů rozvoje by se měly nadále rozvíjet a prohlubovat.

8.21

EHSV se domnívá, že je nezbytně nutné uskutečňovat politiku zaměřenou na to, aby zesílila podpora rozvojové politiky ze strany společnosti i pocit celosvětové občanské svědomí. EHSV, ve spolupráci s ostatními institucemi EU, se nabízí jako nástroj této politiky.