17.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 286/8

1.1

Projednávaný návrh směrnice plánuje úpravu směrnice 98/71/ES. Touto změnou se zamýšlí vyloučit ve všech zemích Evropské unie možnost uplatnění práv o průmyslových vzorech a modelech vůči napodobitelům (nezávislým dodavatelům), kteří vyrábějí, používají nebo prodávají díly pro opravu složeného výrobku za účelem dosažení jejich původního vzhledu.

1.2

Mezi sektory, jichž se tento návrh týká (elektrospotřebiče, motocykly, hodinky a další), by byl nejvíce postižen automobilový průmysl.

1.3

Připomínáme, že před směrnicí 98/71/ES (dále jen „směrnice“) Komise zveřejnila Zelenou knihu o právní ochraně průmyslových vzorů, která kromě předložení výsledků rozsáhlého studia této problematiky obsahovala také předběžný návrh směrnice o sbližování legislativy členských států a předběžný návrh návrhu nařízení.

1.4

Zelená kniha se zabývala i otázkou, zda by se měly díly celkového výrobku chránit nebo ne, obzvláště pokud jde o spojovací prvky dvou stavebních dílů. Zelená kniha vysvětlovala, že by mohly být chráněny díly, u nichž jsou předpoklady k ochraně splněné, ale upřesňovala, že by měly být z ochrany vyjmuty nepostradatelné vlastnosti nebo prvky (mezičlánky nebo propojení), které musí být vyrobeny v přesně stejné velikosti a tvaru, aby se hodily k výrobku resp. mohl být tento výrobek napojen nebo namontován na jiný výrobek.

1.5

Návrh směrnice (1), kterou Komise formálně předložila v prosinci 1993 potvrdil, že chráněn může být i díl složeného výrobku, pakliže splňoval jako takový požadavky pro ochranu, tj. požadavek novosti a individuální povahy (článek 3), a zdůrazňoval naopak, že nelze ochraňovat mezičlánky nebo propojení (článek 7.2).

1.6

Zmíněný návrh obsahoval ještě další důležité ustanovení, podle něhož nemohla být výhradní práva uplatněna vůči třetím, kteří průmyslový vzor či model použili (napodobili) tři roky po tom, kdy byl složený výrobek poprvé uveden na trh s podmínkou, že tento průmyslový vzor nebo model „musel odpovídat vzhledu“ složeného výrobku a byl použit z důvodu „umožnění opravy celkového výrobku za účelem získání jeho původního vzhledu“ (článek 14). V podstatě se tím zamýšlela důležitá výjimka z ochrany průmyslových vzorů pro náhradní díly („výjimka pro náhradní díly“, zvaná též„klauzule o opravě“).

1.6.1

O tomto aspektu návrhu směrnice z roku 1993 ve svém stanovisku IND/504 z 6. července 1994 (zpravodajem byl pan PARDON) konstatoval EHSV především toto:

1.6.1.1

Stejně jako všechny ostatní právní ochrany vztahující se na průmyslový majetek i právní ochrana průmyslových vzorů a modelů se vztahuje na výlučná práva (monopolní právo). Monopol, který je majiteli průmyslového vzoru udělen, se nicméně vztahuje pouze na zevnějšek výrobku („design“), nikoliv na výrobek samotný.

1.6.1.2

Právní ochrana průmyslových vzorů a modelů tady zaručuje monopol na zevnějšek, nikoliv na výrobek. „Chránit průmyslový vzor nebo model hodinek nebrání tomu, aby byla na trhu konkurence hodinek“ (odstavec 9.2. důvodové zprávy Komise k návrhu komise o průmyslové ochraně vzorů a modelů).

1.6.1.3

Pro náhradní díly uvedené v klauzuli o opravě (např. blatníky nebo světla) je situace jiná. Vnější vzhled neboli design těchto náhradních dílů nesmí mít jinou podobu než původní výrobek, který má být nahrazen.

1.6.1.4

Vzít pod právní ochranu průmyslových vzorů a modelů obdobné náhradní díly by znamenalo zavedení monopolní situace na trhu náhradních dílů; právní ochrana náhradního blatníku nebo světla by konkurenci v dotyčném sektoru znemožnila.

1.6.1.5

Toto vyloučení konkurence by bylo v rozporu s podstatou právní ochrany průmyslových vzorů a modelů, jejíž obsah specifikuje zákonodárce podle okolností.

1.6.1.6

Klauzule o opravě povoluje získat a uplatnit právo Společenství k ochraně průmyslových vzorů a modelů všude tam, kde jsou tato práva uplatňována systematicky; uplatnění těchto práv omezuje pouze tam, kde je nelze uplatnit systematicky, jako je tomu např. v oblasti oprav. Tímto způsobem zamezuje vzniku monopolního postavení, vytlačování konkurence z trhu a aby se spotřebitelé nestali obětí jediného dodavatele, který by si diktoval ceny.

1.6.1.7

Současně zabraňuje vzniku monopolních přirážek. Podmínka nezbytná pro „odškodnění za průmyslový vzor“, tj. existence trhu a možnost, aby si spotřebitelé mohli vybírat, odpadá, jestliže by byla právní ochrana průmyslových vzorů v klauzuli o opravě rozšířena o náhradní díly.

1.6.1.8

Evropský hospodářský a sociální výbor v důsledku toho schvaluje klauzuli o opravě, kterou Komise navrhla.

1.7

Plánovaná uvedená výjimka resp. klauzule o opravě vyhovovala požadavkům některých průmyslových odvětví v oblasti napodobování náhradních dílů pro automobily, obzvláště výroby tzv. „crash parts“ (plechové díly, často poškozené v nehodách). Tito „nezávislí dodavatelé“ se již snažili na základě současné právní situace obdržet výjimku z režimu ochrany průmyslových vzorů a obrátili se na Evropský soudní dvůr (ESD), ale neuspěli. (viz kauza CICRA versus Renault (2) a Volvo versus Veng (3)).

1.8

Klauzuli o opravě, která je obsažena v návrhu směrnice z roku 1993 kritizovali představitelé průmyslových oblastí s jinými nebo protichůdnými zájmy než mají nezávislí výrobci náhradních dílů, tj. výrobci aut. Komise se pokusila o nový přístup a návrh pozměnila (4). Nový návrh v zásadě předpokládal, že třetí, kteří chtějí napodobit vzor určitého složeného výrobku jako náhradní díl, tak mohou okamžitě učinit (aniž by museli čekat než vyprší tři roky od doby, kdy byl složený výrobek uveden na trh), pakliže uhradí přiměřené odškodnění (článek 14).

1.9

Ale řešení tzv. přiměřeného odškodnění nepovažovali za přijatelné ani nezávislí výrobci (5) ani výrobci automobilů a držitelé práv na průmyslové vzory (6).

1.10

Zásadní rozdíly v názorech se projevily i v průběhu procesu spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu: bylo nutno uchýlit se ke „smiřovacímu“ procesu, který skončil v září 1998 tím, že se prakticky upustilo od harmonizace práva v této oblasti v členských státech; stávající právní předpisy jednotlivých států byly „zamrazeny“ (odborníci z oboru tento jev nazývají „freeze plus“) a řešení této problematiky bylo odloženo na později.

2.1

Podle ustanovení směrnice (článek 1 písmeno a) se „průmyslový vzor nebo model“, který může být chráněn, vztahuje na vzhled složeného výrobku nebo na jeho část.

2.2

I průmyslové vzory a modely stavebních dílů mohou být chráněny, jestliže vyhovují požadavkům, které se na dotyčný výrobek kladou, tj. požadavek novosti nebo individuální povahy (článek 3 (2)). Průmyslový vzor nebo model stavebního dílu lze chránit pouze v následujících případech:

Používání k určenému účelu ve smyslu odstavce 3 písmeno a) znamená použití konečným uživatelem, vyjma údržby, servisu a oprav (článek 3 (4)).

Uplatňují-li se v praxi tato ustanovení na automobilový průmysl, znamená to, že všechny součásti a díly, které jsou „pod kapotou motoru“ a tudíž za normálního použití vozu nejsou viditelné (máme na mysli např. vzhled hlavy motoru), nemohou podléhat právní ochraně průmyslových vzorů a modelů.

2.3

Na vzory a modely dílů se vztahuje i ustanovení, že nelze právně chránit vzhled výrobku, který je daný výlučně jeho technickou povahu (článek 7, odst. 1). Stejně tak nelze chránit vlastnosti vzhledu (stavebního dílu), které musí být napodobeny v jejich přesné formě a rozměru, aby bylo možno je namontovat na jiný výrobek nebo je s tímto výrobkem (nebo stavebním dílem) spojit (článek 7 (2)). V automobilovém sektoru to např. znamená, že tvar nárazníku nebo zpětného zrcátka může právní ochraně průmyslových vzorů podléhat, „spojovací články“ sloužící k upevnění těchto dílů ke karoserii nikoliv.

2.4

Dále je nutno připomenout:

2.4.1

Směrnice stanoví, že Komise musí předložit tři roky po uplynutí lhůty provedení této směrnice (v praxi to znamená do října 2004) analýzu dopadu zmíněné směrnice na průmysl EU, především na výrobce složených výrobků a dílů, na spotřebitele, na hospodářskou konkurenci a na fungování jednotného trhu. Nejpozději o rok později (tedy do října 2005) musí Komise Evropskému parlamentu a Radě navrhnout změny směrnice, které jsou nutné pro ukončení jednotného trhu v souvislosti se stavebními díly složených výrobků, jakož i všechny další změny (článek 18);

2.4.2

Dokud nebudou výše uvedené změny schváleny, měly by si členské státy ponechat v platnosti své stávající právní předpisy o použití modelů a vzorů stavebních dílů za účelem opravy složeného výrobku, pokud jde o vrácení jeho původního vzhledu. Členské státy mohou zavést změny k uvedeným právním úpravám pouze tehdy, je-li cílem liberalizace trhu těchto součástí (článek 14 – výše uvedené přechodné ustanovení označované jako „freeze plus“). V současné době provedly směrnici všechny členské státy. Z 25 členských států EU zavedlo 9 států tzv. klauzuli o opravě a provedly tak liberalizaci (Belgie, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemí, Velká Británie, Španělsko a Maďarsko), většina (zbylých 16 států) předpokládá ochranu i pro náhradní díly.

2.4.3

Pokud jde o liberalizaci sekundárního trhu, článek 110, odstavec 1 nařízení ES 6/2002 z 12. prosince 2001 o průmyslových vzorech ve Společenství uvádí, že „neexistuje žádná právní ochrana v souvislosti s průmyslovými vzory nebo modely, které jsou použity za účelem opravy složeného výrobku tak, aby tento výrobek znovu získal svůj původní vzhled.“

2.4.4

Aniž by se zpochybňovala nutnost nového návrhu Komise, stejný obsah je v nařízení Rady 1400/2002/ES z 31. července 2002 Smlouvy, o použití článku 81, odstavec 3 na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel.

3.1

Obsah „předpisu“ návrhu je velmi jednoduchý. Spočívá v tom, že článek 14 (přechodné ustanovení) směrnice 98/71 má být změněn tak, že prakticky nebudou chráněny průmyslové vzory nebo modely dílů složeného výrobku, který slouží k opravě tohoto výrobku z důvodu zachování původního vzhledu. V praxi se jedná o tzv. „klauzuli o svobodné opravě od prvního dne“ (free repair clause from day one), kterou již– jak shora uvedeno – dotčené skupiny dlouho žádají.

3.2

V „odůvodněních“ návrhu jsou vyjmenovány hlavní důvody k režimu úplné a okamžité liberalizaci bez odškodnění:

3.3

Dále se zdůrazňuje, že se právní situace, týkající se průmyslových vzorů a modelů, od sebe v jednotlivých členských státech liší, což škodí fungování jednotného trhu a může deformovat soutěživost.

3.4

Další a podrobnější důvody jsou uvedeny v důvodové zprávě, která v podstatě opakuje nebo shrnuje závěry RHD a pouze zčásti i zprávy EPEC. V podstatě to znamená, že ze všech předložených variant by pouze liberalizace představovala různé výhody a žádné významné nevýhody. Zlepšila by fungování jednotného trhu, umožnila by větší hospodářskou soutěž na sekundárním trhu, přispěla by ke snížení cen pro spotřebitele a vytvořila obchodní příležitosti a pracovní místa pro malé a střední podniky ( odst. 2.2, str. 7).

3.5

Ostatní varianty se nedoporučují, a to především z těchto důvodů:

4.1

Již vícekrát zmíněná zpráva EPEC (odst. 3.7) připouští, že neoriginální náhradní díly nezajišťují stejnou úroveň kvality jako originální náhradní díly. ND totiž nemají specifické kompetence pro zpracování, kvalitu a technologii, které jsou typické pro VA.

4.2

Moderní vozidla jsou složitým výsledkem montáže nezávislých dílů s vysokým podílem technologie (např. vysoce odolná ocel), které se nevyznačují jen svým vzhledem a rozměrem, ale i kvalitou montáže (použitých svařovacích a lepicích metod) a materiálů. Z toho důvodu se vlastnosti neoriginálních dílů mohou odchylovat od dílu originálního.

4.3

Při udělení homologace se provádí celá řada testů nárazů ze předu i z boku, aby se zjistilo, zda vozidlo splňuje požadavky příslušné směrnice na ochranu osob ve vozidle při nehodě. Nedávno přibyla ještě směrnice na ochranu chodců, která má za cíl lépe chránit chodce při srážce s vozidlem. Podle této směrnice jsou VA povinni konstruovat čelní partie vozů podle určitých požadavků na bezpečnost a provádět specifické crash testy.

4.4

Nezávislí dodavatelé náhradních dílů však nepodléhají žádné preventivní technické kontrole dílů, které uvádí na trh, protože není plánován žádný proces s cílem získání povolení provozu pro jednotlivé díly automobilů, s výjimkou několika speciálních dílů, „nezávislých technických jednotek“. Sem patří, pokud jde o části karoserie, skla, zadní zrcátka, světlomety a zadní světla. Pro ostatní díly (kapotu motoru, nárazníky atd.) neexistuje žádná povinnost technických kontrol před uvedením na trh, tedy ani žádná jistota, že tyto díly vykazují stejné vlastnosti jako originální díly. Nezávislí dodavatelé podléhají pouze obecným bezpečnostním předpisům pro výrobky a zákonné odpovědnosti v případě škod způsobených vadnými výrobky.

4.5

Návrh nařízení je také v rozporu s důležitou směrnicí o starých vozidlech (End of Life Vehicles). Podle této směrnice jsou VA povinni z dílů vozidla odstranit těžké kovy a uvést látky obsažené v těchto dílech, aby se usnadnila jejich recyklace. Mimo to je VA povinen vozidlo koncipovat tak, aby při sešrotování bylo snadno demontovatelné a odpovídajícím způsobem recyklovatelné. Protože nezávislí dodavatelé napodobených dílů ze zřejmých důvodů nepodléhají této povinnosti, může při namontování dílů (např. nárazníků) s neznámým složením vyvstat nebezpečí, že plánovaný likvidační proces bude narušen, a že by mohlo být poškozeno životní prostředí a vzniknout vyšší náklady.

4.6

Komise právem prohlašuje, že účelem ochrany průmyslového vzoru je (prozatím) ocenění duševního výkonu vývojáře vzoru a ochrana vzhledu, ne však jeho technické funkce nebo kvality (viz odůvodnění návrhu směrnice, str. 9). Tak se ochrana průmyslového vzoru a bezpečnost z hlediska koncepce nalézají na dvou různých úrovních. Není však možné pominout, že liberalizace navržená Komisí by mohla v praxi vést k tomu, že množství dílů, které v rámci testů uvedených v odstavci 4.3 nebylo dostatečně prověřeno a nesplňují předpisy směrnice o starých vozidlech, na trhu přibývá. Proto se musí kromě údajných výhod, které by podle Komise liberalizace na základě větší hospodářské soutěže pro spotřebitele nabízela, zohlednit také možné vyšší nebezpečí pro spotřebitele.

5.1

EHSV znovu potvrzuje svůj postoj zaujatý již v různých stanoviscích, že práva na duševní vlastnictví získávají stále více na významu, k čemuž patří i právní ochrana průmyslových vzorů a modelů jako základní prvek technické inovace, jakož i z toho plynoucí nutnost boje proti napodobování.

5.2

Výbor rovněž potvrzuje svůj názor, že monopol udělený majiteli určitého vzoru nebo modelu se vztahuje pouze na vnější vzhled výrobku, nikoli však na výrobek jako takový.

5.3

Výbor potvrzuje svůj postoj zaujatý již v předchozích stanoviscích jen do té míry, že rozšíření právní ochrany vzorů a modelů i na náhradní díly spadající pod doložku o opravách by způsobilo vznik monopolu výrobku na sekundárním trhu, což by bylo v rozporu se skutečnou povahou právní ochrany vzorů a modelů.

5.4

K tomu ještě úprava stanovená směrnicí 98/71/ES povolovala zachování různých, ba dokonce protichůdných vnitrostátních úprav a při posledním rozšíření EU se počet jednotlivých vnitrostátních úprav ještě zvětšil, a to ve velmi důležité oblasti velmi důležitého hospodářského odvětví evropského trhu.

5.5

Sblížením národních systémů tak návrh Komise usiluje o realizaci vnitřního trhu v této oblasti tím, že liberalizuje použití chráněných vzorů a modelů (na sekundárním trhu) pro účely oprav celých výrobků a obnovení jejich původního vzhledu.

5.6

Výbor návrh Komise podporuje, neboť ho považuje za součást sledu dalších iniciativ, které již získaly jeho souhlas, a tento návrh může podpořit hospodářskou soutěž, snížit ceny a zejména vytvořit nová pracovní místa v malých a středních podnicích.

5.7

Výbor je toho názoru, že návrh Komise by mohl být vylepšen, a sice tím, že se jasnějším a fundovanějším způsobem prokáže jeho slučitelnost s Úmluvou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, důrazněji se znázorní jeho vliv na zaměstnanost, a zejména spotřebitelům se nejen zaručí tak jako tak garantované právo na informace, ale ani neomezí jejich právo volby, pokud jde o aspekty bezpečnosti a spolehlivosti výrobků od nezávislých výrobců a nepřímo i o důsledky používání takových dílů k opravám celých výrobků (zvláště osobních automobilů) jako jsou zůstatková hodnota a nepřímé náklady (např. pojistné).