V Bruselu dne 16.12.2004

KOM(2004) 810 v konečném znění

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

kterým se stanoví důsledky přistoupení České republiky a Polska pro účast Evropského společenství v Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním a Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe.

(předložená Komisí)

ODŮVODNĚNÍ

Po přistoupení nových členských států dne 1. května 2004 se situace přeshraničních povodí, která sdílejí členské státy EU a třetí země, změnila ve dvou směrech.

Jedním důsledkem je, že vzhledem k posunutí hranic EU na východ bude nyní nutné začít s novými sousedy řešit otázku řek přesahujících hranice států. Proto je potřeba prostudovat proveditelnost a možnosti případné účasti Evropského společenství ve stávajících nebo nových mezinárodních dohodách týkajících se řek přesahujících hranice států a vodních toků, které se nacházejí dále ve východní Evropě.

Dalším okamžitým důsledkem je podstatná změna situace v případě mezinárodních řek, které se po rozšíření nacházejí zcela na území EU. To je případ povodí Odry a Labe.

Evropské společenství je smluvní stranou Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním[1] a Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe[2] (dále jen „dohody o Odře a Labi“).

V obou případech byla účast Společenství nezbytná, protože dohody byly uzavřeny se třetími zeměmi a týkaly se záležitostí spadajících do oblasti environmentální politiky ES. Vazby na právo Společenství jsou ve skutečnosti velmi úzké a obě dohody jsou všeobecně uznány za důležitý nástroj podpory cílů rámcové směrnice o vodě v Polsku a České republice, která předznamenala proces přistoupení těchto zemí k EU.

Ode dne přistoupení Polska a České republiky k EU jsou všechny smluvní strany dohod o Odře a Labi členskými státy EU. Vzhledem k zásadní změně okolností ukončuje toto rozhodnutí právní vztah mezi Evropským společenstvím a těmito dvěma dohodami.

Rozšíření Evropské unie má zásadní transformující účinky na právní vztahy mezi smluvními stranami. Od přistoupení začalo být možné dosahovat zásadních politických cílů prostřednictvím opatření stanovených v rámci vnitřních právních předpisů Společenství. Vztahy s Polskem a Českou republikou týkající se integrovaného hospodaření s vodou v povodí Odry a Labe se staly záležitostí, jež se řídí stávajícím acquis ES, s zejména směrnicí o vodě.

V tomto ohledu je vhodné připomenout, že rámcová směrnice o vodě již obsahuje ustanovení (čl. 3 odst. 4) týkající se mezinárodních oblastí povodí, jehož prostřednictvím příslušné členské státy tuto koordinaci společně zajistí a mohou pro tento účel využít stávajících struktur vyplývajících z mezinárodních dohod.

To je příklad již několika dohod mezi členskými státy týkajících se řek překračujících hranice států (např. dohod o řekách Šelda nebo Mása). Současný status pozorovatele příslušnou spolupráci umožňuje a usnadňuje koherenci politiky. Společenství však není smluvní stranou takových dohod mezi členskými státy, protože se jich neúčastní žádná třetí země, a nejedná se tedy o záležitost vnějších pravomocí Společenství ve smyslu článku 300 Smlouvy o ES. Stejný výklad by se měl uplatnit i v případě Odry a Labe po přistoupení Polska a České republiky.

Z toho vyplývá že, v důsledku zásadní změny v právních vztazích mezi stranami dohod po přistoupení nemůže být Společenství nadále stranou těchto dvou dohod.

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

kterým se stanoví důsledky přistoupení České republiky a Polska pro účast Evropského společenství v Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním a Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe.

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a úpravách Smluv, na nichž je založena Evropská unie (dále jen „akt o přistoupení“)[3], a zejména na článek 57 tohoto aktu,

s ohledem na návrh Komise[4],

vzhledem k těmto důvodům:

Účast Evropského společenství v Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním[5] a Dohodě o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe[6] (dále jen „dohody o Odře a Labi“) byla nezbytná, protože tyto dvě dohody byly uzavřeny se třetími zeměmi a týkaly se záležitostí spadajících do oblasti environmentální politiky ES.

Od 1. května 2004 jsou v důsledku přistoupení Polska a České republiky k Evropské unii všechny smluvní strany těchto dvou dohod členskými státy Evropské unie. Proto již neexistuje důvod k souhlasu, aby bylo Společenství takovými dohodami vázáno. Od tohoto okamžiku není účast Společenství potřebná ani odůvodněná.

Rozšíření Evropské unie má navíc zásadní transformující účinky na právní vztahy mezi smluvními stranami. Od přistoupení je možné dosahovat zásadních politických cílů prostřednictvím opatření stanovených v rámci právních předpisů Společenství.

Akt o přistoupení nestanoví pro tuto situaci zvláštní ustanovení, a je proto nezbytné přijmout požadovaná opatření v souladu s článkem 57 aktu o přistoupení, který umožňuje taková opomenutí napravit.

Mělo by se tedy jasně stanovit, že s účinkem ode dne přistoupení již Společenství není stranou dohod a že může vzniknout potřeba přijmout určitá přechodná opatření.

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1. Evropské společenství přestalo být smluvní stranou Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním a Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe s účinkem od 1. května 2004.

2. Je-li to vhodné, dohodne Komise se třemi dotčenými členskými státy řešení jakýchkoli přechodných problémů, které mohou v důsledku ukončení účasti Společenství v dohodách vyvstat.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno České republice, Spolkové republice Německo a Polsku.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda

[1] Rozhodnutí Rady 1999/257 ze dne 29. dubna 1999, Úř. věst. L 100/20 15.4.1999.

[2] Rozhodnutí Rady 91/598/EHS ze dne 18. listopadu 1991, Úř. věst. L 321/24 23.11.1991.

[3] Úř. věst. L 236 12.9.2003.

[4] Úř. věst. C […], […], s. […].

[5] Rozhodnutí Rady 1999/257 ze dne 29. dubna 1999, Úř. věst. L 100/20 15.4.1999.

[6] Rozhodnutí Rady 91/598/EHS ze dne 18. listopadu 1991, Úř. věst. L 321/24 23.11.1991.