V Bruselu dne 29.9.2004

KOM(2004) 628 v konečném znění

2004/0219 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o obecných ustanoveních o zřízení Evropského nástroje sousedství a partnerství

(předložená Komisí)

ODŮVODNĚNÍ

Úvod

Ve sděleních o finančních výhledech[1] Komise vysvětlila Radě a Parlamentu navrhovanou novou strukturu finančních nástrojů, která by měla platit v novém finančním výhledu 2007-2013, a důvody vedoucí k tomuto návrhu. Úvodní sdělení představující nařízení o „Evropském nástroji sousedství a partnerství“ (ENSP), stejně jako sdělení o třech dalších nástrojích vnějších vztahů, poskytuje doplňující a podrobnější informace o odůvodnění hlavních znaků tohoto nástroje. Vzhledem k tomu se tato důvodová zpráva zaměřuje v první řadě na vysvětlení hlavních článků nařízení.

ENSP nahradí stávající územní a tematické programy, které se vztahují na dotčené země. Vnější aspekty vnitřních politik, na které se v současné době vztahuje zvláštní nástroj, budou do budoucna buď zakomponovány do programů pokrývajících jednu zemi nebo více zemí anebo se jimi bude případně zabývat specifický tematický program.

Zvláštním a inovačním znakem ENSP je jeho složka přeshraniční spolupráce. Podle této složky bude tento nástroj financovat „společné programy“, na nichž se podílejí regiony členských států a partnerských zemí, které sdílejí společnou hranici. To přinese radikální zjednodušení postupů a podstatné zvýšení výkonnosti. Tento nástroj bude používat přístup do značné míry vytvořený na zásadách „strukturálních fondů“, jako je víceleté plánování, partnerství a společné financování, které jsou upraveny tak, aby zohledňovaly specifika vnějších vztahů. Složka přeshraniční spolupráce nástroje ENSP bude zároveň spolufinancována Evropským fondem pro regionální rozvoj. Hlava III zahrnuje soubor ustanovení zvláště určených pouze pro tuto složku. Tato ustanovení jsou ve shodě s obdobnými ustanoveními vytvořenými pro přeshraniční spolupráci podle příslušných nařízení o strukturálních fondech.

Vyjádření ke konkrétním ustanovením

Hlava I – Cíle a zásady

Článek 1 – Předmět a oblast působnosti

Článek 1 stanoví oblast působnosti pomoci odkazem na význam vytvoření oblasti prosperity a úzké spolupráce tvořené Evropskou unií a sousedními zeměmi, jenž je uznán v návrhu ústavy.

Partnerské země, na které se vztahuje tento nástroj, jsou uvedeny v příloze I. Seznam zahrnuje sousední země, u kterých se v současné době nepočítá s přistoupením a kterým je určena politika evropského sousedství. Tento seznam, původně omezený na čtyři západní nové nezávislé státy bývalého Sovětského svazu a deset středozemských zemí, byl rozšířen po zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 17.–18. června 2004 tak, aby zahrnoval i tři země jižního Kavkazu (Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii).

ENSP se vztahuje i na Rusko, a to i přesto, že se Evropská unie a Rusko rozhodly rozvíjet své strategické partnerství vytvořením „čtyř společných prostorů“, jak bylo dohodnuto na summitu v St. Peterburku v květnu 2003, a nikoliv v rámci stanoveném politikou evropského sousedství. Odkaz na partnerství v názvu nástroje označuje tuto specifičnost. Na pomoc sousedním zemím s výhledem na přistoupení, jako je Turecko nebo země západního Balkánu, se vztahuje samostatný předvstupní nástroj.

Vytvoření oblasti dobrých sousedských vztahů vyžaduje zdroje na podporu přeshraniční spolupráce mezi partnerskými zeměmi a členskými státy s cílem podpořit integrovaný regionální rozvoj mezi pohraničními regiony a zabránit vytvoření nových dělicích linií. Aby bylo možné podporovat přeshraniční spolupráci účinně a efektivně a financovat společné projekty, stanoví článek 1 – poprvé v nařízení o pomoci – že pomoc může být použita ve společný prospěch členských států a partnerských zemí. To přináší radikální zjednodušení současné situace, kdy je přeshraniční spolupráce na vnější hranici EU komplikována rozhraními mezi vnitřními a vnějšími nástroji financování, které se řídí odlišnými pravidly.

Článek 1 rovněž odkazuje na základní hodnoty Unie, ke kterým se státy sousedící s Unií v bilaterálních dohodách s EU a v řadě multilaterálních úmluv a dalších nástrojů zavázaly. Protože se rozsah, ve kterém sousední země tyto závazky provádějí, liší, je důležité, aby vnější činnost Unie usilovala o podporu většího souladu prostřednictvím dialogu a spolupráce. V krajních případech se může Unie uchýlit k úplnému nebo částečnému pozastavení pomoci podle postupu uvedeného v článku 28.

Článek 2 – Rozsah pomoci

Článek 2 stanoví hlavní cíle pomoci a vytváří vazbu mezi těmito cíli a stávajícími dohodami se sousedními zeměmi. To odráží charakter nástroje řízeného politikou a důležitost spojenou s podporou provádění těchto dohod. Záměrem této vazby však není vyloučení možnosti poskytování pomoci zemím, jako je Bělorusko nebo Libye, kde i bez smluvního rámce může být pomoc užitečná pro plnění cílů politiky EU.

Zejména pro vysvětlení obsahuje článek 2 také seznam cílů, které mohou být sledovány podle tohoto nařízení. Tento seznam, který není vyčerpávající, zahrnuje cíle specifické pro politiku evropského sousedství spolu s dalšími, obecnějšími cíli rozvoje. To odráží realitu sousedních zemí, z nichž je řada rozvojových. Výběr sledovaných cílů v dané zemi bude proveden při stanovení strategií a víceletých programů země.

Článek 3 – Rámec politiky

Článek 3 podtrhuje charakter ENSP jako nástroje řízeného politikou. Měl by být stanoven celkový rámec politiky pro programování pomoci zohledňující stávající dohody, a to ve sděleních Komise a závěrech Rady stanovujících celkovou strategii Unie ohledně sousedních zemí. K tomu v poslední době došlo ve sdělení Komise z května 2004[2], po kterém v červnu 2004 následovaly závěry Rady[3] a po kterém může také následovat usnesení Evropského parlamentu. Pokud v daném případě existují, budou akční plány politiky evropského sousedství vypracované za účasti Rady a schválené společnou Radou přidružení/Radou pro partnerství a spolupráci, zřízenými bilaterálními dohodami mezi EU a danou partnerskou zemí, představovat klíčový dokument, od kterého se budou odvíjet priority pomoci. Tyto akční plány zahrnují soubor priorit, jejichž splnění přiblíží partnerské země více k Evropské unii. V případě Ruska budou priority definovány na základě plánů čtyř společných prostorů[4] schválených Radou pro partnerství a spolupráci.

I při neexistenci dohod a/nebo akčních plánů politiky evropského sousedství může být pomoc poskytnuta, a to zejména v případě přeshraniční spolupráce a v případech, kdy je relevantní pro splnění cílů politiky EU stanovených v příslušných sděleních Komise.

Článek 4 – Komplementarita, partnerství a spolufinancování

Článek 4 stanoví tyto obecné zásady pro provádění tohoto nařízení, a sice, že:

- pomoc doplňuje vnitrostátní opatření na podporu synergie a zvýšení dopadu;

- pomoc je založena na partnerství mezi Komisí a příjemci a do jejího programování jsou podle okolností zapojeny centrální, regionální a místní orgány, občanská společnost, hospodářští a sociální partneři;

- pomoc je spolufinancována za účelem podpory vlastnictví a maximalizace jejího účinku.

Tyto zásady jsou rovněž použity v kontextu politiky soudržnosti EU a odrážejí dvojí povahu nástroje (vnější politika a hospodářská a sociální soudržnost), když se jedná o financování přeshraniční spolupráce a spolupráce napříč regiony mezi partnerskými zeměmi a členskými státy.

Článek 5 – Koherence, soulad a koordinace

Článek 5 stanoví soulad pomoci s politikami Společenství a s dohodami uzavřenými mezi Unií a partnerskými zeměmi. Rovněž zdůrazňuje potřebu koordinace mezi Společenstvím, členskými státy a dalšími dárci podle článku 180 Smlouvy o ES a jak je opakovaně uváděno ve sděleních Komise a závěrech Rady.

Hlava II - Programování a přidělování finančních prostředků

Článek 6 – Druh programů

Článek 6 popisuje druhy programů, prostřednictvím nichž bude poskytována pomoc podle tohoto nařízení, a sice programy pokrývající jednu zemi/více zemí, tematické programy a programy přeshraniční spolupráce.

Programy pokrývající jednu zemi a více zemí zahrnují pomoc poskytovanou podle tohoto nástroje jediné zemi (národní program) nebo skupině zemí (regionální nebo subregionální programy). Obvykle obsahují více priorit.

Tematické programy se obvykle viditelným a rozpoznatelným způsobem zabývají globálními výzvami zvláštní důležitosti nebo, je-li to považováno za vhodné, vnějšímu promítnutí vnitřních politik. To je obzvláště důležité, protože zjednodušení finančních nástrojů používaných v oblasti vnějších vztahů znamená, že tematické nástroje jako je LIFE pro třetí země nebo TEMPUS přestanou existovat na samostatném právním základě. Tematické programy budou ve většině případů určeny všem partnerským zemím.

Na způsobilé pohraniční regiony členských států EU se budou vztahovat programy přeshraniční spolupráce stanovené podle tohoto nařízení. Bude také možné zapojit členské státy do tematických programů a/nebo programů pokrývajících více zemí prostřednictvím spolupráce napříč regiony. Na tomto základě bude jediný finanční nástroj – ENSP – schopen financovat společné projekty za účasti příjemců z partnerských zemí a členských států.

Článek 7 – Programování a přidělování finančních prostředků

Na základě rámce politiky popsaným v článku 3 budou strategické dokumenty obsahující víceleté orientační programy stanovovat priority pro pomoc a určovat víceleté finanční příděly programům. Budou přijímány Komisí řídicím postupem s ohledem na stanovisko výboru. Finanční příděly pro programy pokrývající jednu zemi a více zemí budou odrážet nejen charakteristiku a řídicí schopnost dotčených zemí, ale také úroveň cílů partnerství dané země s Evropskou unií.

Strategický dokument (strategické dokumenty) pro přeshraniční spolupráci jsou převážně zaměřeny na stanovení seznamu „společných“ přeshraničních programů, jejich územního pokrytí a jejich přídělů. Budou navrženy se zohledněním potřeby naprostého respektování střednědobého přístupu založeného na programu a směřujícího „zdola nahoru“, který vede ke „společným programům“ uvedeným v hlavě III. Evropský fond pro regionální rozvoj bude přispívat na programy přeshraniční spolupráce podle ustanovení tohoto nařízení.

Hlava III – Přeshraniční spolupráce

Článek 8 – Zeměpisné vymezení oblastí, na které lze poskytnout podporu

Článek 8 stanoví kritéria pro určení územních jednotek členských států a partnerských zemí, na které se budou vztahovat programy přeshraniční spolupráce. Patřím sem všechny regiony úrovně NUTS-III podél pozemních hranic a námořních cest značného významu a všechny přímořské regiony úrovně NUTS-II hraničící se společným mořem. Do spolupráce se mohou zapojit i sousedící regiony.

Článek 9 – Programování

Článek 9 obsahuje zvláštní ustanovení pro zřízení společných programů, do nichž se společně zapojují způsobilé regiony členských států a partnerských zemí. Tyto programy by obvykle měly být bilaterální podél pozemních hranic nebo mořských cest značného významu a multilaterální pro přímořské regiony. Do tohoto článku bylo zahrnuto zvláštní ustanovení (odstavec 3), které umožňuje zemím, na něž se nevztahuje toto nařízení, a zejména Turecku, účastnit se multilaterálních přímořských programů.

Společné programy přijímá Komise. Po přijetí těchto programů budou dotčené členské státy a partnerské země vybírat projekty, které obdrží pomoc Společenství.

Odstavec 7 obsahuje ochranou doložku, která za výjimečných okolností umožňuje pohraničním regionům členských států obdržet pomoc i v případech, kdy nemůže být zřízen společný program. Toto ustanovení nabízí bezpečnostní síť pro případ, kdy vážná krize ve vztazích mezi Evropskou unií a partnerskou zemí znemožňuje zřízení společného programu.

Článek 10 – Řízení programů

Článek 10 stanoví, že přeshraniční programy budou společně řízeny příslušnými členskými státy a partnerskými zeměmi prostřednictvím společného řídicího orgánu fungujícího na bázi sdíleného řízení, který obvykle sídlí v členském státě. Díky možnosti svěření prováděcích úkolů přijímajícímu členskému státu je tato řídicí metoda v souladu s víceletým přístupem založeným na programu a směřujícím „zdola nahoru“, který charakterizuje programy přeshraniční spolupráce.

Členský stát, ve kterém bude působit společný řídicí orgán, bude odpovídat Komisi za řádnost operací financovaných v rámci programu, jak je tomu v případě strukturálních fondů. Toto ustanovení zohledňuje skutečnost, že členské státy mají více zkušeností se správou finančních prostředků EU než partnerské země a že jejich postupy zadávání zakázek a finanční kontroly jsou přizpůsobeny právním předpisům EU.

Nicméně je nadále možné umístit společný řídicí orgán v partnerských zemích po procesu vedoucím k rozhodnutí Komise, jímž je potvrzena schopnost společného řídicího orgánu sídlícího v partnerské zemi spravovat finanční prostředky Společenství zcela decentralizovaně.

Článek 11 – Prováděcí pravidla

Článek 11 dává Komisi pravomoc přijímat prováděcí pravidla pro tuto složku. Tato pravidla přijme Komise řídicím postupem v souladu se stanoviskem výboru.

Hlava IV - Provádění

Článek 12 – Přijímání akčních programů

Článek 12 stanoví, že finanční rozhodnutí Komise mají podobu ročních akčních programů pro země nebo regiony. To odráží nové zásady uvedené v posledních nařízeních Komise[5]. Coby rozhodnutí přijatá Komisí v souladu s víceletými programovacími dokumenty schválenými členskými státy nepodléhají tyto akční programy postupu projednávání ve výboru. Komise zašle akční programy členským státům pro informaci do jednoho měsíce od přijetí rozhodnutí. Akční programy povedou k podepsání dohod o financování s partnerskými zeměmi a případně regiony, obzvlášť v rámci územních programů. Komise je zmocněna přijímat v případě potřeby akční programy. Ve výjimečných případech článek 12 stanoví přijetí opatření, která nejsou stanovena v akčním programu, podle stejných pravidel a postupů, jaké platí pro akční programy. Toto ustanovení může být užitečné, pokud Komise potřebuje zajistit financování rychle, i když ještě nebyl příslušný akční program zcela schválen.

Článek 13 – Přijetí zvláštních opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech ani víceletých orientačních programech

Článek 13 stanoví v případě nepředvídaných potřeb nebo okolností přijetí zvláštních opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech nebo víceletých orientačních programech. Toto ustanovení zvyšuje schopnost Společenství reagovat a zavádí pružnost nezbytnou pro účinné provádění vnější pomoci Společenství zejména v nouzi. Protože Komise přijímá tato opatření mimo oblast působnosti víceletých programů schválených členskými státy, rozhodnutí v případech přesahujících 15 miliónů EUR podléhají postupu projednávání ve výboru. Proto jsou zvláštní opatření, která nejsou obsažena ve strategických dokumentech nebo víceletých orientačních programech, přijata Komisí postupem podle článku 3 rozhodnutí 1999/468/ES, tj. po konzultaci s poradním výborem složeným ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise (výbor zřízen článkem 26 nařízení). Výbor zaujme ke zvláštním opatřením stanovisko, na které Komise bere maximální zřetel a informuje výbor o způsobu, jakým bylo stanovisko bráno v úvahu. Komise může stejným postupem přijmout zvláštní opatření; stanovisko výboru však není nezbytné v případě méně významných změn uvedených v čl. 13 odst. 4.

Článek 14 – Způsobilost

Článek 14 uvádí seznam subjektů, orgánů a institucí způsobilých podle nařízení. V souladu se současnou praxí stanoví způsobilost na širokém základě. Způsobilé jsou i instituce a agentury Evropské unie. Pokud jde o způsobilost pro dotace Společenství, článek 14 musí být vykládán na základě článku 21, který stanoví pravidla pro účast na postupech zadávání veřejných zakázek a poskytování grantů.

Článek 15 – Druhy opatření, Článek 16 – Podpůrná opatření

Na základě současné praxe článek 15 stanoví nevyčerpávající seznam druhů opatření, která mohou být financována podle nařízení.

Článek 16 umožňuje, aby Společenství financovalo všechna podpůrná opatření nezbytná pro provádění nařízení. V případech, kdy nejsou podpůrná opatření financována přímo v rámci víceletých programů a akčních programů, čl. 16 odst. 2 stanoví, že budou přijata stejným způsobem jako zvláštní opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech a víceletých orientačních programech (viz článek 13).

Článek 17 – Spolufinancování, Článek 18 – Řídicí postupy

V souladu se současnou praxí a přáním dárců podporovat lepší koordinaci opatření v oblasti spolupráce článek 17 potvrzuje, že financovaná opatření mohou být spolufinancována (paralelně nebo společně). Odstavec 3 stanoví, že Komise v tom případě může získávat a spravovat finanční prostředky od členských států (a zejména od jejich veřejných a polostátních institucí), od kterékoli další dárcovské země a mezinárodních a regionálních organizací. Toto ustanovení staví Komisi na stejnou pozici s dalšími dárci.

Článek 18 umožňuje, aby Komise řídila opatření podle tohoto nařízení za použití řídicích metod stanovených ve finančním nařízení. Podle čl. 54 odst. 2 finančního nařízení stanoví Komise kritéria pro svěření úkolů provádění rozpočtu na vnitrostátní orgány v členských státech. Stanoví také podmínky, za kterých mohou přijímající země působící pod decentralizovaným řízením používat své vlastní postupy zadávání zakázek.

Článek 19 – Rozpočtové závazky

Článek 19 stanoví, že rozpočtové závazky jsou přijímány na základě rozhodnutí přijatých Komisí v rámci programů společné přeshraniční spolupráce (článek 9), akčních programů (článek 12), zvláštních opatření, která nejsou obsažena ve strategických dokumentech, víceletých orientačních programů (článek 13) a podpůrných opatření (článek 16). Umožňuje (odstavec 2) rozdělení rozpočtových závazků do ročních splátek na řadu let podle článku 76 finančního nařízení, které to umožňuje, je-li to stanoveno v základním aktu. Toto ustanovení je zejména užitečné pro víceleté programy přeshraniční spolupráce.

Možnost používat rozdělené závazky (odstavec 2) je určena pro programy přeshraniční spolupráce. To je nezbytné za účelem zřízení jasného a předem stanoveného finančního rámce, který má být zřízen pro celé období let 2007–13, a vytvoření podmínek pro účinné provádění víceletého přístupu založeného na programu. V této fázi neexistují plány pro používání rozdělených závazků pro programy pokrývající jednu zemi nebo více zemí nebo pro tematické programy.

Článek 20 – Ochrana finančních zájmů Společenství

Článek 20 stanoví opatření určená na ochranu finančních zájmů Společenství a zejména opatření umožňující provádění nezbytných kontrol prováděných činností.

Článek 21 – Účast na zadávání zakázek a poskytování grantů

Článek 21 stanoví pravidla pro účast na postupech zadávání veřejných zakázek a poskytování grantů pro účely provádění tohoto nařízení. V této fázi odpovídají plánovaná ustanovení návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu k vnější pomoci Společenství[6], které má pozměnit základní nařízení, pokud jde o hlavní nástroje pomoci Společenství, se zřetelem na další uvolnění pomoci. Stojí za pozornost, že článek 21 umožňuje, aby se fyzické a právnické osoby třetích zemí, které umožňují členským státům EU účast na svých vlastních postupech zadávání veřejných zakázek a poskytování grantů. Článek 21 by mohl být pozměněn na základě závěrů prověření uvedeného nařízení Radou a Evropským parlamentem.

Článek 22 – Předběžné financování, Článek 23 – Finanční prostředky, které jsou dány k dispozici Evropské investiční bance nebo jiným finančním zprostředkovatelům

Článek 22 stanoví, že úrok vzniklý na základě předběžného financování se odečte od konečné platby.

Článek 23 specifikuje druhy opatření, která Komise přijme pro každý konkrétní případ zvlášť, když se rozhodne, že dá Evropské investiční bance nebo jiným finančním zprostředkovatelům k dispozici finanční prostředky.

Článek 24 – Vyhodnocování

Článek 24 zavazuje Komisi, aby pravidelně vyhodnocovala výsledky územních a tematických politik a programů a odvětvových politik a efektivitu programování.

Hlava V - Závěrečná ustanovení

Článek 25 – Výroční zpráva

V souladu s rozhodnutími provedenými od roku 2001 za účelem zjednodušení a zhospodárnění počtu zpráv zasílaných Radě a Evropskému parlamentu článek 26 zachovává současný stav a stanoví, aby Komise předkládala výroční zprávy Radě a Evropskému parlamentu. Zpráva se bude týkat veškeré pomoci poskytnuté v rámci různých nástrojů vnějších vztahů. Bude sestavována na základě zkušeností získaných od roku 2001, a zejména na základě každoročních vyjádření Rady a Evropského parlamentu ohledně formy a obsahu zprávy.

Článek 26 - Výbor

Článkem 26 se zřizuje výbor zástupců členských států. Viz vysvětlení v článcích 7, 12 a 13 ohledně podrobností o pravomocích výboru.

Článek 27 – Účast třetí země, která není způsobilá podle tohoto nařízení

Za účelem zvýšení účinnosti pomoci Společenství a zabránění rozdělování určitých programů mezi několik nástrojů článek 27 rozšiřuje způsobilost podle tohoto nařízení tak, aby zahrnovala zámořské země a teritoria, země způsobilé pro předvstupní nástroj a země způsobilé pro nástroj financování pro rozvojovou a hospodářskou spolupráci. Toto ustanovení bude použito v případech, kdy má přijatý projekt nebo program globální, regionální nebo přeshraniční povahu.

Článek 28 – Pozastavení pomoci

Článek 28 stanoví postup použitelný v případě porušení zásad uvedených hlavě I. Použije se v případech, kdy neexistuje dohoda o partnerství a spolupráci s partnerskou zemí, nebo v případech, kdy taková dohoda neobsahuje ustanovení o pozastavení pomoci.

Článek 29 - Finanční referenční částka

Článek 29 stanoví finanční referenční částku pro provádění nařízení.

Článek 30 – Přezkoumání

Článek 30 umožňuje revizi nařízení na základě návrhu Komise.

Článek 31 – Zrušovací ustanovení

Článek 31 zrušuje nařízení Tacis, MEDA a další nařízení podle potřeby.

Článek 32 – Vstup v platnost

Plánuje se, že toto nařízení vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku, použije se však až od 1. ledna 2007. Důvodem je skutečnost, že zrušená nařízení jsou stále potřebná do konce současného finančního výhledu, ale nové nařízení může zatím poskytovat právní základ pro navrhování a přijímání prováděcích pravidel, což by mělo být provedeno co nejdříve.

2004/0219 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o obecných ustanoveních o zřízení Evropského nástroje sousedství a partnerství

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 179 a 181a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[7],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům :

Navrhuje se nový rámec pro plánování a poskytování pomoci za účelem zefektivnění vnější pomoci Společenství. Nařízení Rady (ES) č. [....] zřizuje předvstupní nástroj (IPA) pro pomoc Společenství poskytovanou kandidátským zemím a možným kandidátským zemím.[8] Nařízení Rady a Evropského parlamentu (ES) č. [....] zřizuje nástroj financování pro rozvojovou spolupráci a hospodářskou spolupráci.[9] Toto nařízení je třetím obecným nástrojem, který přímo podporuje vnější politiky Evropské unie.

Evropská rada při zasedání v Kodani ve dnech 12. a 13. prosince 2002 potvrdila, že rozšíření Evropské unie představuje důležitou příležitost posunout kupředu vztahy se sousedními zeměmi založené na sdílených politických a hospodářských hodnotách a že Unie je nadále rozhodnuta zamezit novým dělicím liniím v Evropě a podporovat stabilitu a prosperitu uvnitř Unie i za jejími novými hranicemi.

Evropská rada při zasedání v Bruselu ve dnech 17. a 18. června 2004 opět zdůraznila význam, který přikládá posílení spolupráce s těmito sousedy na základě partnerství a společného vlastnictví a stavění na sdílených hodnotách demokracie a úcty k lidským právům.

Privilegovaný vztah mezi Evropskou unií a jejími sousedy bude založen na oddanosti společným hodnotám, včetně demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných a respektování lidských práv, a zásadám tržního hospodářství, volného obchodu, udržitelného rozvoje a snižování chudoby.

Ve východní Evropě a na jižním Kavkaze jsou základem smluvních vztahů dohody o partnerství a spolupráci. Ve Středomoří tvoří regionální rámec pro spolupráci evropsko-středomořské partnerství („Barcelonský proces”), doplněné sítí dohod o přidružení.

Evropská unie a partnerské země společně sestavily v rámci evropské politiky sousedství soubor priorit, které budou začleněny do série společně schválených akčních plánů pokrývajících řadu klíčových oblastí pro specifické akce, včetně politického dialogu a reformy, obchodní a hospodářské reformy, spravedlivého sociálně-ekonomického rozvoje, spravedlnosti a vnitřních věcí, energetiky, dopravy, informační společnosti, životního prostředí, výzkumu a inovace a mezilidských kontaktů. Pokroky při splnění těchto priorit přispějí k využití úplného potenciálu dohod o partnerství a spolupráci a dohod o přidružení.

Aby mohlo Společenství podporovat oddanost partnerských zemí společným hodnotám a zásadám a jejich úsilí při provádění akčních plánů, musí být schopno poskytovat těmto zemím pomoc a podporovat různé formy spolupráce mezi nimi navzájem a mezi nimi a členskými státy s cílem vytvořit zónu sdílené stability, bezpečnosti a prosperity dosahující významného stupně hospodářské spolupráce a politické integrace.

Je důležité, aby podpora, která má být v rámci evropské politiky sousedství poskytnuta sousedním rozvojovým státům, byla v souladu s cíli a zásadami rozvojové politiky Společenství, která je vymezena ve společném prohlášení k rozvojové politice Evropského společenství učiněném dne 10. listopadu 2000 Radou a Komisí.

Evropská unie a Rusko se rozhodly rozvíjet své zvláštní strategické partnerství vytvořením čtyř společných prostorů a pomoc Společenství bude použita na podporu rozvoje tohoto partnerství a na budování přeshraniční spolupráce na hranicích mezi Ruskem a jeho sousedy z Evropské unie.

Pro partnery ze Středomoří by měla pomoc a spolupráce probíhat v rámci evropsko-středomořského partnerství založeného barcelonským prohlášením ze dne 28. listopadu 1995 a měla by brát ohled na dohodu, dosaženou v této souvislosti, o vytvoření oblasti volného obchodu pro zboží a zahájení procesu asymetrické liberalizace.

Je důležité podporovat spolupráci jak na vnějších hranicích Evropské unie, tak i mezi partnerskými zeměmi, zejména těmi z nich, které jsou si zeměpisně blízké.

Aby nedošlo k vzniku nových dělicích linií, je obzvláště důležité odstranit překážky účinné přeshraniční spolupráce podél vnějších hranic Evropské unie. Přeshraniční spolupráce by měla přispět k integrovanému a udržitelnému regionálnímu rozvoji mezi sousedními hraničními regiony a harmonické územní integraci v celém Společenství a se sousedními zeměmi. Tohoto cíle lze nejlépe dosáhnout kombinací cílů vnější politiky s hospodářskou a sociální soudržností s důrazem na udržitelnost životního prostředí.

Pro pomoc sousedním partnerským zemím při dosažení jejich cílů a pro podporu spolupráce mezi nimi a členskými státy je třeba vytvořit jednotný politicky řízený nástroj, který nahradí množství existujících nástrojů, zajistí soudržnost a zjednoduší programování a řízení pomoci.

Tento nástroj bude také podporovat přeshraniční spolupráci mezi partnerskými zeměmi a členskými státy a přinese značné zvýšení účinnosti, neboť bude fungovat prostřednictvím jednotného mechanismu řízení a jednotného souboru postupů. Bude založen na zkušenosti získané při provádění programů sousedství v letech 2004–2006 a bude fungovat na základě zásad, jakými jsou víceleté programování, partnerství a spolufinancování.

Toto nařízení zřizuje pro období 2007–2013 finanční rámec, který představuje pro rozpočtový orgán prvotní referenční částku podle bodu 33 Interinstitucionální dohody ze dne 6. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a o zdokonalení rozpočtového procesu.

Opatření nezbytná pro provádění tohoto nařízení jsou opatření, která mají být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468 ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[10].

Použití řídicího postupu je možné při stanovování prováděcích pravidel, kterými se bude řídit provádění přeshraniční spolupráce, a při přijímání dokumentů stanovujících strategická hlediska a celkové cíle, kterými se řídí poskytovaní pomoci Společenství určité zemi, oblasti nebo konkrétní tematické záležitosti. Komise může v odůvodněných případech a s použitím konzultačního postupu přijmout opatření ad hoc , která nevycházejí ze strategických dokumentů a jejichž hodnota přesahuje stanovenou hranici.

Cíle navrhovné akce spočívají v podpoře rozšířené spolupráce a rostoucí ekonomické integrace mezi Evropskou unií a sousedními zeměmi. Protože členské státy nemohou tyto cíle dostatečně splnit a může jich s ohledem na rozsah akce lépe dosáhnout Společenství, může Společenství přijmout opatření podle zásady subsidiarity stanovené v čl. 5 odst. 2 Smlouvy o ES. Podle zásady proporcionality stanovené uvedeným článkem nepřesahuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

Toto nařízení vyžaduje zrušení nařízení (EHS) č. 1762/92 ze dne 29. června 1992 (MEDA) o provádění protokolů o finanční a technické spolupráci uzavřených mezi Společenstvím a třetími zeměmi Středomoří[11], nařízení (ES) č.1488/96 ze dne 23. července 1996 (MEDA) o finančních a technických doprovodných opatřeních (MEDA) k reformě hospodářských a sociálních struktur v rámci evropsko-středomořského partnerství[12], nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 99/2000 ze dne 29. prosince 1999 (TACIS) o poskytnutí pomoci partnerským státům ve východní Evropě a střední Asii[13] a nařízení Rady (ES) č. 1734/94 o finanční a technické spolupráci s okupovanými územími[14],

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

CÍLE A ZÁSADY

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

(1) Toto nařízení zřizuje nástroj sousedství a partnerství za účelem poskytování pomoci (dále jen „pomoc Společenství“) pro vytvoření oblasti prosperity a dobrých sousedských vztahů, která zahrnuje Evropskou unii a země uvedené v příloze 1 (dále jen „partnerské země“).

(2) Pomoc Společenství se použije ve prospěch partnerských zemí. Pomoc Společenství může být použita ve společný prospěch členských států a partnerských zemí za účelem podpory přeshraniční a meziregionální spolupráce podle článku 6.

(3) Unie je založena na hodnotách respektování lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a respektování lidských práv a snaží se prostřednictvím dialogu a spolupráce podporovat oddanost těmto hodnotám v partnerských zemích.

Článek 2

Rozsah pomoci

(1) Pomoc Společenství v rámci nástroje sousedství a partnerství podporuje rozšířenou spolupráci a rostoucí hospodářskou integraci mezi Evropskou unií a partnerskými zeměmi, a zejména provádění dohod o partnerství a spolupráci, dohod o přidružení nebo jiných stávajících a budoucích dohod.

(2) Pomoc Společenství se použije na podporu opatření usilujících o jeden nebo několik z následujících cílů:

(a) podpora politického dialogu a reformy;

(b) podpora legislativního a regulačního přiblížení ve všech příslušných oblastech, a zejména podpora rostoucí účasti partnerských zemí na vnitřním trhu a zintenzivnění obchodu;

(c) posílení vnitrostátních institucí a orgánů odpovědných za vypracovávání a účinné provádění politik v oblastech pokrytých dohodami o přidružení, dohodami o partnerství a spolupráci a jinými budoucími srovnatelnými dohodami;

(d) podpora udržitelného rozvoje;

(e) podpora ochrany životního prostředí a řádné správy přírodních zdrojů;

(f) podpora politik zaměřených na snižování chudoby;

(g) podpora politik na podporu sociálního rozvoje a rovnosti pohlaví, zaměstnanosti a sociální ochrany včetně sociálních dialogů a úcty k právům odborů a k hlavním pracovním normám;

(h) podpora politik na podporu zdraví, vzdělávání a odborné přípravy;

(i) podpora a ochrana lidských práv a základních svobod a podpora demokratizačního procesu včetně pozorování voleb a pomoci při volbách;

(j) podpora rozvoje občanské společnosti;

(k) podpora rozvoje tržního hospodářství včetně opatření na podporu soukromého sektoru, povzbuzení investic a podpora celosvětového obchodu;

(l) podpora spolupráce v odvětvích energetiky, telekomunikací a dopravy včetně spolupráce v oblasti propojení, sítí a jejich provozu a spolehlivosti a bezpečnosti mezinárodní dopravy a energetických operací, obnovitelných zdrojů energie, energetické výkonnosti a čisté dopravy;

(m) poskytování podpory na akce zaměřené na zvýšení bezpečnosti potravin pro občany, zejména v oblasti hygieny a rostlinolékařské oblasti;

(n) zajištění účinné a bezpečné správy hranic;

(o) podpora spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, včetně otázek azylu a migrace a boje proti terorismu a organizovanému zločinu a jejich prevence, včetně jejich financování, praní špinavých peněz a daňových podvodů;

(p) podpora administrativní spolupráce s cílem zvýšit průhlednost a zdokonalit výměnu informací v oblasti zdanění za účelem boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem;

(q) podpora účasti na výzkumných a inovačních aktivitách Společenství;

(r) podpora spolupráce mezi členskými státy a partnerskými zeměmi v rámci vyššího školství a podpora mobility učitelů, výzkumníků a studentů;

(s) podpora porozumění mezi kulturami, podpora mezilidských kontaktů, spolupráce mezi občanskými společnostmi a podpora výměn mladých lidí;

(t) podpora účasti partnerských zemí v programech a agenturách Společenství;

(u) podpora přeshraniční spolupráce na podporu udržitelného hospodářského, sociálního a ekologického rozvoje v hraničních regionech;

(v) podpora regionální spolupráce a integrace;

(w) poskytování podpory po krizových situacích, včetně podpory uprchlíkům a vysídleným osobám a pomoc při prevenci konfliktů a při zajišťování připravenosti na katastrofy;

(x) podpora komunikace a prosazování výměny mezi partnery v souvislosti s opatřeními a činnostmi financovanými v rámci programů;

(y) zpracovávání společných tematických výzev v oblastech společného zájmu a jakýchkoliv jiných cílů související s oblastí působnosti tohoto nařízení.

Článek 3

Rámec politky

Dohody o partnerství a spolupráci, dohody o přidružení a jiné existující nebo budoucí dohody, které zakládají vztah s partnerskými zeměmi, a příslušná sdělení Komise a závěry Rady stanovující obecné zásady politiky Evropské unie ve vztahu k těmto zemím tvoří celkový rámec politiky pro programování pomoci podle tohoto nařízení. Společně schválené akční plány nebo jiné odpovídající dokumenty budou klíčovým záchytným bodem pro stanovení priorit pomoci.

Článek 4

Komplementárnost, partnerství a spolufinancování

(1) Pomoc Společenství podle tohoto nařízení obvykle doplňuje odpovídající vnitrostátní, regionální nebo místní opatření nebo k nim přispívá.

(2) Pomoc Společenství podle tohoto nařízení je obvykle založena na partnerství mezi Komisí a příjemci. Do partnerství jsou podle okolností zapojeny vnitrostátní, regionální a místní orgány, hospodářští a sociální partneři, občanská společnost a jiné příslušné orgány.

(3) Přijímající země zapojí podle okolností příslušné partnery, zejména na regionální a místní úrovni, při přípravě, provádění a sledování programů a projektů.

(4) Pomoc Společenství podle tohoto nařízení je zpravidla spolufinancována přijímajícími zeměmi prostřednictvím veřejných fondů, příspěvků příjemců nebo jiných zdrojů.

Článek 5

Koherence, soulad a koordinace

(1) Programy a projekty financované podle tohoto nařízení musejí být v souladu s politikami Společenství. Musí být v souladu s dohodami uzavřenými Společenstvím a jeho členskými státy s partnerskými zeměmi a musejí respektovat závazky vyplývající z multilaterálních dohod, které tyto strany uzavřely.

(2) Komise a členské státy zajistí koherenci mezi pomocí Společenství poskytovanou podle tohoto nařízení a finanční pomocí poskytovanou Společenstvím a členskými státy prostřednictvím jiných vnitřních a vnějších finančních nástrojů a poskytovaných Evropskou investiční bankou.

(3) Komise a členské státy zajistí koordinaci svých vlastních programů pomoci s cílem zvyšovat účinnost a efektivitu a účinnost poskytování pomoci prostřednictvím postupného slaďování politik a postupů. Koordinace spočívá v časté a pravidelné výměně příslušných informací, zejména na úrovni dané oblasti, a je klíčovým krokem v procesech programování ze strany členských států a Společenství.

(4) Komise podnikne ve spolupráci s členskými státy nezbytné kroky pro zajištění řádné koordinace a spolupráce s multilaterálními a regionálními organizacemi a subjekty, jako jsou mezinárodní finanční instituce, agentury, fondy a programy OSN a dárci, kteří nejsou členy EU.

HLAVA II

PROGRAMOVÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Článek 6

Druh programů

(1) Pomoc Společenství bude podle tohoto nařízení poskytována prostřednictvím:

(a) programů pokrývajících jednu zemi nebo více zemí, z nichž se poskytuje pomoc jedné partnerské zemi nebo určených pro regionální a subregionální spolupráci mezi dvěma nebo více partnerskými zeměmi, které se mohou účastnit členské státy;

(b) tematických programů zaměřených na jednu nebo více konkrétních výzev, které jsou společné pro několik partnerských zemí a které se mohou týkat jednoho nebo více členských států;

(c) programů přeshraniční spolupráce týkajících se spolupráce mezi jedním nebo více členskými státy a jednou nebo více partnerskými zeměmi a realizovaných v regionech sousedících se sdílenou částí vnější hranice Evropského společenství.

(2) Pomoc Společenství může být podle tohoto nařízení poskytována na spolupráci mezi regiony zahrnující partnerské země a členské státy v souvislosti s tematickými programy a programy pokrývajícími více zemí určenými pro regionální a subregionální spolupráci.

Článek 7

Programování a přidělování finančních prostředků

(1) Pro programy pokrývajícími jednu zemi nebo více zemí a pro tematické programy se postupem podle čl. 26 odst. 2 přijmou strategické dokumenty. Strategické dokumenty odrážejí rámec politiky a akční plány uvedené v článku 3. Strategické dokumenty se vytvářejí pro období odpovídající prioritám stanoveným v rámci politiky a obsahují víceleté orientační programy včetně orientačních víceletých finančních přídělů. Přezkoumávají se v případě potřeby a mohou být podrobeny revizi postupem podle čl. 26 odst. 2.

(2) Při vytváření programů pokrývajících jednu zemi nebo více zemí stanoví Komise příděly pro každý program s ohledem na zvláštní charakteristiky a potřeby dotčené země nebo regionu, úroveň cílů partnerství Unie s danou zemí, kapacitu řízení a potenciál pro čerpání finančních prostředků.

(3) Za výhradním účelem přeshraniční spolupráce a pro vytvoření seznamu společných programů uvedených v čl. 9 odst. 1, jejich orientačních víceletých přídělů a územních jednotek způsobilých k účasti v každém programu se postupem podle čl. 26 odst. 2 přijme jeden nebo více specifických strategických dokumentů. Takový specifický strategický dokument (takové strategické dokumenty) v podstatě pokryje období sedmi let od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013.

(4) Evropský fond pro regionální rozvoj přispívá na programy přeshraniční spolupráce vytvořené a prováděné podle ustanovení tohoto nařízení. Celkový rozpočet, který bude přidělen na programy přeshraniční spolupráce včetně příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj na financování opatření na hranicích s partnerskými zeměmi, bude odpovídat nejméně dvojnásobku částky stanovené v příslušných ustanoveních nařízení (ES) č. (…( o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti pro opatření v oblastech na hranici s partnerskými zeměmi.

(5) V případě krizí nebo ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv nebo základních svobod se může k provedení přezkumu ad hoc strategických dokumentů použít nouzový postup. Tento přezkum zajistí koherenci mezi pomocí Společenství poskytovanou podle tohoto nařízení a pomocí poskytovanou na základě jiných finančních nástrojů Společenství včetně nařízení (ES) č. [...] o zřízení nástroje stability.

HLAVA III

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 8

Zeměpisné vymezení oblastí, na které lze poskytnout podporu

(1) Programy přeshraniční spolupráce uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) se mohou týkat všech pozemních hranic a všech přímořských zón podél společného moře. Pomoc podle této hlavy může být poskytnuta těmto územním jednotkám:

(a) všechny územní jednotky odpovídající úrovni NUTS III nebo podobné podél pozemní hranice mezi členskými státy a partnerskými zeměmi,

(b) všechny územní jednotky odpovídající úrovni NUTS III nebo podobné podél námořních cest podstatného významu,

(c) všechny pobřežní územní jednotky odpovídající úrovni NUTS II nebo podobné hraničící s mořem společným členským státům a partnerským zemím.

(2) Ve zvláštních případech může být poskytování podpory rozšířeno na územní jednotky sousedící s územními jednotkami uvedenými v odstavci 1.

(3) Komise vymezí ve strategickém dokumentu podle čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení na základě vzdálenosti a dalších relevantních zeměpisných a hospodářských kritérií seznam námořních cest podstatného významu.

Článek 9

Programování

(1) Přeshraniční spolupráce podle tohoto nařízení probíhá v rámci víceletých programů týkajících se spolupráce na hranici nebo skupině hranic a zahrnujících víceletá opatření, která jsou zaměřena na konzistentní soubor priorit a která mohou být prováděna s podporou Společenství (dále jen „společné programy“). Společné programy vycházejí ze specifického strategického dokumentu (specifických strategických dokumentů) uvedeného v čl. 7 odst 3.

(2) Společné programy pro pozemní hranice a námořní cesty se zřizují pro jednotlivé hranice a zahrnují územní jednotky, kterým lze poskytnout pomoc, patřící jednomu nebo více členským státům a jedné nebo více partnerským zemím. Společné programy pro pobřežní regiony jsou multilaterální a týkají se územních jednotek, kterým lze poskytnout pomoc, hraničícím se společným mořem patřícím několika zúčastněným zemím, včetně nejméně jednoho členského státu a jedné partnerské země.

(3) Jiné země než zúčastněné země, které se nacházejí podél společného moře, se mohou v případě zřízení společného programu k tomuto společnému programu připojit a mít prospěch z pomoci Společenství za podmínek stanovených v prováděcích pravidlech uvedených v článku 11.

(4) Zúčastněné země do jednoho roku od schválení strategického dokumentu uvedeného v čl. 7 odst. 3 společně předloží Komisi návrhy společných programů. Komise přijme každý společný program po zhodnocení jeho souladu s tímto nařízením a prováděcími pravidly.

(5) Společné programy mohou být z iniciativy zúčastněných zemí nebo Komise podrobeny revizi za účelem zohlednění změn v prioritách spolupráce, sociálně-ekonomického pokroku, výsledků pozorovaných při provádění dotčených opatření a procesu sledování a hodnocení a za účelem provedení úpravy dostupných částek pomoci a změny v přidělení zdrojů.

(6) Po přijetí společných programů uzavře Komise se zúčastněnými státy podle příslušných ustanovení nařízení (ES) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství[15], dohodu o financování.

(7) Zúčastněné země s ohledem na zásadu partnerství společně vybírají akce, které jsou v souladu s prioritami a opatřeními společného programu, který obdrží pomoc Společenství.

(8) Ve výjimečných případech, pokud není možné zřídit společný program v důsledku problémů vzniklým ve vztazích mezi zúčastněnými zeměmi, může Komise přijmout program, který není společným programem ve smyslu tohoto článku, ale který umožňuje hraničnímu regionu nebo dotčeným regionům členského státu mít prospěch z pomoci stanovené tímto nařízením.

Článek 10

Řízení programů

(1) Společné programy se zpravidla provádějí prostřednictvím společného řídicího orgánu, který sídlí v členském státě.

(2) Zúčastněné země mohou ve výjimečných případech navrhnout Komisi, aby společný řídicí orgán sídlil v partnerské zemi, pokud je určený orgán schopen plně uplatňovat kritéria stanovená v relevantních ustanoveních nařízení (ES) č. 1605/2002.

(3) „Společný řídicí orgán“ znamená jakýkoli veřejný nebo soukromý úřad nebo orgán, včetně státu samotného, na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, jenž je určen společně členským státem nebo členskými státy a partnerskou zemí nebo partnerskými zeměmi, které se podílejí na společném programu, jenž má finanční a správní kapacitu pro řízení pomoci Společenství a jenž je právně způsobilý uzavírat dohody nezbytné pro účel tohoto nařízení.

(4) Společný řídicí orgán odpovídá za řízení a provádění společného programu podle zásady řádného finančního řízení a za zajištění legality a řádnosti své činnosti. Za tímto účelem zavede vhodné systémy a normy řízení, kontroly a účetnictví.

Článek 11

Prováděcí pravidla

(1) Prováděcí pravidla, kterými se zavedou specifická ustanovení pro provádění této hlavy, se přijmou postupem podle čl. 26 odst. 2.

(2) Mezi záležitosti, kterých se prováděcí pravidla týkají, patří kritéria a postupy pro přidělování finančních prostředků, výše spolufinancování, příprava společných programů, společný výběr projektů, technické a finanční řízení pomoci, finanční kontrola a audit, sledování a vyhodnocování, viditelnost a publicita.

HLAVA IV

PROVÁDĚNÍ

Článek 12

Přijímání akčních programů

(1) Komise přijme, za normálních okolností jednou ročně, akční programy vytvořené na základě strategických dokumentů uvedených v čl. 7 odst. 1.

Ve výjimečných případech, například, pokud nebyl akční program ještě přijat, může Komise na základě strategických dokumentů a víceletých orientačních programů uvedených v čl. 7 přijmout opatření, která nejsou stanovena v akčním programu, a to za stejných pravidel a steným postupem, který se používá pro akční programy.

(2) Akční programy specifikují sledované cíle, oblasti pomoci, očekávané výsledky, řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Obsahují popis operací, které mají být financovány, informaci o částkách přidělených pro každou operaci a orientační harmonogram provádění.

(3) U přeshraniční spolupráce přijímá Komise společné programy postupem podle článku 9.

(4) Komise pošle akční programy a společné programy přeshraniční spolupráce do jednoho měsíce od přijetí rozhodnutí pro informaci členským státům.

Článek 13

Přijetí zvláštních opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech ani ve víceletých orientačních programech

(1) V případě neočekávané potřeby nebo neočekávaných okolností přijme Komise zvláštní opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech ani ve víceletých orientačních programech (dále jen „zvláštní opatření“).

Zvláštní opatření mohou být také použita k financování činností usnadňujících přechod od mimořádné pomoci k dlouhodobým rozvojovým činnostem včetně činností, jejichž cílem je zajištění lepší připravenosti veřejnosti na zvládání opakujících se krizí.

(2) Pokud náklady na taková opatření překročí 15 milionů EUR, přijme je Komise konzultačním postupem podle čl. 26 odst. 3.

Postup uvedený v čl. 26 odst. 3 nemusí být používán pro změny zvláštních opatření, jakými jsou například ty, kterými se provádí technické úpravy, prodlužuje lhůta pro provádění, mění přidělení položek v rámci předpokládaného rozpočtu nebo se zvyšuje rozpočet o méně než 20% původního rozpočtu, a to za předpokladu, že tyto změny neovlivňují prvotní cíle stanovené v rozhodnutí Komise.

(3) Zvlástní opatření specifikují sledované cíle, oblasti činnosti, očekávané výsledky, použité řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Obsahují popis operací, které mají být financovány, informaci o částkách přidělených pro každou operaci a orientační harmonogram provádění.

(4) Komise pošle zvláštní opatření do jednoho měsíce po přijetí rozhodnutí pro informaci členským státům.

Článek 14

Způsobilost

Na financování podle tohoto nařízení za účelem provádění akčních programů, společných programů přeshraniční spolupráce a zvláštních opatření mají nárok:

(a) partnerské země a regiony a jejich instituce;

(b) decentralizované orgány v partnerských zemích, jako například regiony, departmenty, provincie a obce;

(c) společné orgány zřízené partnerskými zeměmi a regiony a Společenstvím;

(d) mezinárodní organizace včetně regionálních organizací, organizací, služeb a misí OSN, mezinárodních finančních institucí a rozvojových bank, pokud tyto přispívají k naplňování cílů tohoto nařízení;

(e) orgány a institucemi Společenství, ale pouze pro účely provádění podpůrných opatření druhu uvedeného v článku 16;

(f) agentury Evropské unie;

(g) následující subjekty a orgány členských států, partnerských zemí a regionů a jakýchkoliv jiných třetích zemí, které splňují pravidla pro přístup k vnější pomoci Společenství podle článku 21, pokud přispívají k dosahování cílů tohoto nařízení:

i. veřejné nebo polostátní orgány, místní úřady nebo správy a jejich konsorcia,

ii. společnosti, firmy a jiné soukromé organizace a podniky,

iii. finanční instituce, které poskytují, podporují a financují soukromé investice v partnerských zemích a regionech,

iv. nestátní subjekty definované v bodě h),

v. fyzické osoby;

h) následující nestátní subjekty:

i. nevládní organizace,

ii. organizace zastupující domorodé obyvatelstvo,

iii. místní sdružení občanů a asociace obchodníků,

iv. družstva, odbory, organizace zastupující ekonomické a sociální zájmy,

v. místní organizace (včetně sítí) podílející se na decentralizované VI.

vi. spotřebitelské organizace, ženské a mládežnické organizace, výukové, kulturní, výzkumné a vědecké organizace,

vii. univerzity,

viii. církve a náboženská sdružení a komunity,

ix. média,

x. jakákoli nevládní sdružení a nezávislé nadace, které mohou přispět k rozvoji;

i) jakýkoli orgán nebo subjekt nezbytný pro dosaženi cilů tohoto nařizení.

Článek 15

Druhy opatření

(1) Pomoc Společenství se použije na financování programů, projektů a jakéhokoli druhu opatření přispívajících k dosažení cílů tohoto nařízení. Má podobu nevratných grantů.

(2) Pomoc Společenství může také být použita na:

(a) financování cílených opatření administrativní spolupráce zahrnujících odborníky z veřejného sektoru vyslané z členských států podle konkrétně stanovených pravidel;

(b) podporu rozpočtu určitého odvětví nebo na podporu souhrnného rozpočtu, pokud je řízení veřejných výdajů v partnerské zemi dostatečně průhledné, spolehlivé a efektivní a pokud přijalo správně formulované odvětvové nebo makroekonomické politiky schválené hlavními dárci včetně mezinárodních finančních institucí, pokud je to relevantní;

(c) programy oddlužení;

(d) příspěvky pro Evropskou investiční banku nebo jiné finanční prostředníky v souladu s ustanoveními článku 23, a to na financování půjček, majetkové účasti, garanční fondy nebo investiční fondy;

(e) poskytnutí úrokových příspěvků, zejména pro půjčky v oblasti životního prostředí;

(f) pojištění neobchodních rizik;

(g) příspěvek do fondu zřízeného mezinárodními nebo regionálními organizacemi, jinými dárci nebo partnerskými zeměmi;

(h) příspěvek ke kapitálu mezinárodních finančních institucí nebo regionálních rozvojových bank;

(i) financování nákladů nezbytných pro účinnou správu projektů a programů a účinný dozor nad projekty a programy ze strany zemí, které jsou příjemci pomoci Společenství;

(j) potravinovou pomoc;

(k) jiné účely v případě potřeby.

Článek 16

Podpůrná opatření

(1) Financování ze strany Společenství se může týkat také výdajů spojených s takovými činnostmi, jako jsou příprava, dozor, sledování, provádění auditů a hodnocení, které jsou přímo nezbytné pro provádění tohoto nařízení a pro dosažení jeho cílů, jako například výdaje na studie, schůze, informace, zvyšování informovanosti, školení a publikační činnosti, výdaje souvisejících s počítačovými sítěmi sloužícími k výměně informací a k jakékoli jiné výdaje na administrativní nebo technickou pomoc, které Komise může vynaložit v souvislosti s řízením programu. Kryje také výdaje delegací Komise na poskytování administrativní podpory nezbytné pro řízení operací financovaných podle tohoto nařízení.

(2) Tato podpůrná opatření nemusí být nezbytně pokryta víceletým programováním, a proto mohou být financována mimo rámec strategických dokumentů a víceletých orientačních programů. Mohou však být financována také v rámci víceletých orientačních programů. Komise přijme podpůrná opatření, která nejsou zahrnuta ve víceletých orientačních programech, podle článku 13.

Článek 17

Spolufinancování

(1) Opatření financovaná podle tohoto nařízení mají nárok na spolufinancování mimo jiné od:

(a) členských států, a zejména jejich veřejných a polostátních institucí;

(b) jiných dárcovských zemí, a zejména jejich veřejných a polostátních institucí;

(c) mezinárodních organizací včetně regionálních organizací, a zejména mezinárodních a regionálních finančních institucí;

(d) společností, firem, jiných soukromých organizací a podniků a jiných nestátních subjektů;

(e) partnerských zemí a regionů, které jsou příjemci finanční pomoci.

(2) V případě paralelního spolufinancování je projekt nebo program rozdělen do několika zřetelně odlišitelných dílčích projektů, z nichž každý je financován jiným partnerem, který poskytuje spolufinancování takovým způsobem, že konečné použití finančních prostředků lze vždy identifikovat. V případě společného spolufinancování sdílejí partneři, kteří zajišťují spolufinancování, celkové náklady na projekt nebo program a zdroje se sloučí takovým způsobem, že není možné identifikovat zdroj finančních prostředků pro danou činnost provedenou jako součást projektu nebo programu.

(3) V případě společného spolufinancování může Komise obdržet a spravovat finanční prostředky jménem orgánů uvedených v odst. 1 písm. a), b) a c) za účelem provádění společných opatření. S takovými finančními prostředky se zachází jako s účelově vázaným příjmem podle článku 18 nařízení (ES) č. 1605/2002.

Článek 18

Řídicí postupy

(1) Komise provádí operace podle tohoto nařízení v souladu s nařízením (ES) č. 1605/2002.

(2) V případě spolufinancování a v jiných řádně odůvodněných případech může Komise svěřit úkoly veřejné moci, a zejména úkoly plnění rozpočtu, subjektům uvedeným v čl. 54 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 1605/2002.

(3) Komise uzavře s partnerskými zeměmi rámcové dohody, které stanoví všechna opatření nezbytná pro zajištění účinného provádění pomoci Společenství a ochrany finančních zájmů Společenství.

(4) V případě decentralizovaného řízení se může Komise rozhodnout použít postupy pro zadávání zakázek nebo poskytování grantů přijímající partnerské země nebo regionu, pokud:

- postupy přijímající partnerské země nebo regionu splňují zásady průhlednosti, proporcionality, rovného zacházení a nediskriminace a brání veškerým střetům zájmů;

- se přijímající partnerská země nebo region zaváží pravidelně kontrolovat, zda jsou operace financované z rozpočtu Společenství řádně prováděny, přijmout vhodná opatření k předcházení nesrovnalostí a podvodů a v případě nutnosti zahájit právní řízení za účelem zpětného získání neprávem vyplacených prostředků.

Článek 19

Rozpočtové závazky

(1) Rozpočtové závazky budou přijaty na základě rozhodnutí učiněných Komisí podle čl. 9 odst. 5, čl. 12 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a čl. 16 odst. 3.

(2) Rozpočtové závazky pro opatření trvající po několik rozpočtových roků mohou být rozděleny do ročních splátek na několik let.

(3) Financování ze strany Společenství může mít mimo jiné jednu z následujících právních podob:

- dohody o financování;

- dohody o grantech;

- zakázky;

- pracovní smlouvy.

Článek 20

Ochrana finančních zájmů Společenství

(1) Veškeré dohody vyplývající z tohoto nařízení obsahují ustanovení zaručující ochranu finančních zájmů Společenství, zejména v souvislosti s podvody, korupcí a jakýmikoli dalšími nesrovnalostmi, podle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95, č. 2185/96 a č. 1073/99.

(2) Dohody výslovně zmocní Komisi a Účetní dvůr k provádění auditů na základě dokladů a auditů na místě u všech dodavatelů či subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky Společenství. Kromě toho také výslovně oprávní Komisi k provádění kontrol a inspekcí na místě stanovených v nařízení (ES, Euratom) č. 2185/96.

(3) eškeré smlouvy uzavřené v souvislosti s prováděním pomoci zajistí práva Komise a Účetního dvora podle odstavce 2 tohoto článku na dobu během plnění a po splnění smluv.

Článek 21

Účast na zadávání zakázek a poskytování grantů

(1) Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je umožněna všem fyzickým nebo právnickým osobám z členských států Evropského společenství v oblasti působnosti Smluv.

(2) Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je umožněna všem fyzickým nebo právnickým osobám z:

- jakékoliv země, která je příjemcem podle tohoto nařízení,

- jakékoliv země, která je příjemcem předvstupního nástroje,

- jakéhokoliv členského státu Evropského hospodářského prostoru.

(3) Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je umožněna mezinárodním organizacím.

(4) Komise se může rozhodnout umožnit, zcela nebo částečně, účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení fyzickým nebo právnickým osobám jakékoliv jiné země v případech, kdy byl sjednán vzájemný přístup k vnější pomoci.

(5) Odborníci navrhovaní v souvislosti s postupy pro zadávání zakázek nemusí splňovat výše uvedená pravidla pro státní příslušnost.

(6) Všechny dodávky a materiály získané na základě zakázek financovaných podle tohoto nařízení musejí pocházet ze Společenství nebo ze země způsobilé podle odstavce 2.

(7) Komise může v řádně odůvodněných případech povolit účast fyzických a právnických osob ze zemí, které mají tradiční hospodářské, obchodní nebo zeměpisné vazby se sousedními zeměmi, nebo z třetích zemí, a použití dodávek a materiálů jiného původu.

(8) Pokud je pomoc poskytovaná podle tohoto nařízení řízena společným řídicím orgánem podle článku 10, pokud jsou jí pověřeny vnitrostátní orgány podle článku 18 nebo pokud je řízena společně s mezinárodními organizacemi, použijí se ta pravidla o zadávání zakázek, včetně pravidel pro účast na zadávání zakázek a poskytování grantů, a ta pravidla o původu, která používá řídicí orgán. Účast na zadávání zakázek a poskytování grantů je umožněna všem fyzickým i právnickým osobám uvedeným v odstavcích 1, 2, 3 a 4 tohoto článku a všem fyzickým a právnickým osobám z jakékoli jiné země v souladu s pravidly řídicího orgánu.

Článek 22

Předběžné financování

Úrok vzniklý na základě předběžných plateb příjemcům se odečte od konečné platby.

Článek 23

Finanční prostředky, které jsou dány k dispozici Evropské investiční bance nebo jiným finančním zprostředkovatelům

(1) Finanční prostředky podle čl. 15 odst. 2 písm. c) spravují finanční zprostředkovatelé, Evropská investiční banka nebo jakákoliv jiná banka nebo organizace, která je schopna je spravovat.

(2) Komise musí přijmout prováděcí ustanovení pro odstavec 1, a to pro každý konkrétní případ zvlášť, která pokryjí sdílení rizik, odměny pro zprostředkovatele odpovědného za provádění, použití a inkasování zisků z finančních prostředků a ukončení operace.

Článek 24

Vyhodnocování

(1) Komise pravidelně vyhodnocuje výsledky územních a tematických politik a programů a odvětvových politik a efektivitu programování, aby se přesvědčila, zda jsou plněny cíle, a mohla zformulovat doporučení pro zlepšení dalších operací.

(2) Komise pošle své hodnotící zprávy pro informaci výboru uvedenému v článku 26.

HLAVA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Výroční zpráva

Komise prověří pokrok učiněný při provádění opatření přijatých podle tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění pomoci. Tato zpráva se předkládá rovněž Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Obsahuje informace vztahující se k předešlému roku týkající se financovaných opatření, výsledků sledování a hodnocení a informace o plnění rozpočtových závazků a plateb podle jednotlivých zemí, regionů a odvětví spolupráce.

Článek 26

Výbor

(1) Komisi je nápomocen výbor.

(2) Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES. Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 uvedeného rozhodnutí je 30 dní.

(3) Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

(4) Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 27

Účast třetí země, která není způsobilá podle tohoto nařízení

V zájmu zajištění koherence a efektivnosti pomoci Společenství může Komise při přijímání akčních programů druhu uvedeného v článku 12 nebo zvláštních opatření uvedených v článku 13 rozhodnout, že země, území a regiony způsobilé pro pomoc Společenství podle předvstupního nástroje nebo nástroje financování pro rozvojovou a hospodářskou spolupráci a zámořské země a území spojená se Společenstvím jsou způsobilá pro opatření podle tohoto nařízení, pokud má prováděný projekt nebo program globální, regionální nebo přeshraniční povahu.

Tuto metodu financování je možno ustanovit ve strategických dokumentech uvedených v článku 7.

Ustanovení článku 14 týkající se způsobilosti a ustanovení článku 16 týkající se účasti na postupech zadávání zakázek se přizpůsobí tak, aby se dotčené země, území nebo regiony mohly účastnit.

Článek 28

Pozastavení pomoci

Aniž jsou dotčena ustanovení o pozastavení pomoci v dohodách o partnerství a spolupráci a v dohodách o přidružení s partnerskými zeměmi a regiony, může Rada v případě, že partnerská země nedodrží zásady uvedené v hlavě I, kvalifikovanou většinou na návrh Komise podniknout odpovídající kroky v souvislosti s jakoukoli pomocí poskytnutou partnerské zemi podle tohoto nařízení.

Článek 29

Finanční referenční částka

Finanční referenční částka na provádění tohoto nařízení v období let 2007–2013 činí 14 929 milionů EUR. Roční položky budou schváleny rozpočtovým orgánem v rámci limitů finančních výhledů.

Článek 30

Přezkoumání

Komise předloží do 31. prosince 2011 Evropskému parlamentu a Radě jakékoliv návrhy týkající se budoucnosti tohoto nařízení a případných nezbytných změn.

Článek 31

Zrušovací ustanovení

(1) K 1. lednu 2007 se zrušují tato nařízení:

- nařízení Rady (EHS) 1762/92 ze dne 29. června 1992 o provádění protokolů o finanční a technické spolupráci uzavřených mezi Společenstvím a třetími zeměmi Středomoří;

- nařízení Rady (ES) 1734/94 ze dne 11. července 1994 o finanční a technické spolupráci s okupovanými územími;

- nařízení Rady (ES) 1488/96 ze dne 23. července 1996 o finančních a technických doprovodných opatřeních (MEDA) k reformě hospodářských a sociálních struktur v rámci evropsko-středomořského partnerství;

- nařízení Rady (ES, Euratom) č. 99/2000 ze dne 29. prosince 1999 o poskytnutí pomoci partnerským státům ve východní Evropě a střední Asii.

(2) Zrušená nařízení se i nadále použijí na právní akty a závazky rozpočtových roků předcházejících roku 2007.

Článek 32

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se ode dne 1. ledna 2007.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne […]

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

[…] […]

PŘÍLOHA Partnerské země podle článku 1

Alžírsko

Arménie

Ázerbájdžán

Bělorusko

Egypt

Gruzie

Izrael

Jordánsko

Libanon

Libye

Moldavsko

Maroko

Palestinská samospráva Západního břehu Jordánu a pásma Gazy

Ruská federace

Sýrie

Tunisko

Ukrajina

LEGISLATIVE FINANCIAL STATEMENT

Policy area(s): EXTERNAL RELATIONS Activit(y/ies): MULTILATERAL RELATIONS AND GENERAL EXTERNAL RELATIONS MATTERS [16] EUROPEAN INITIATIVE FOR DEMOCRACY AND HUMAN RIGHTS (EIDHR) 16 RELATIONS WITH EASTERN EUROPE, THE CAUCASUS AND CENTRAL ASIAN REPUBLICS 16 RELATIONS WITH THE MIDDLE EAST AND SOUTHERN MEDITERRANEAN POLICY STRATEGY AND COORDINATION FOR POLICY AREA ‘EXTERNAL RELATIONS’16 EXTERNAL ASPECTS OF INTERNAL POLICIES |

TITLE OF ACTION: EUROPEAN NEIGHBOURHOOD AND PARTNERSHIP INSTRUMENT (ENPI) |

1. BUDGET LINES

Administrative Expenditures

External Aspects of internal policies

06 01 04 09 Intelligent energy – Expenditures on administrative management (partially)

07 01 04 05 LIFE European Financial Instrument for the Environment — 2000 to 2006) — Operations outside Community territory — Expenditure on administrative management (partially)

External Relations policy area

19 01 ADMINISTRATIVE EXPENDITURE OF POLICY AREA “EXTERNAL RELATIONS”

19 01 04 06 MEDA (measures to accompany the reforms of the economic and social structures in the Mediterranean non-member countries) – Expenditure on administrative management

19 01 04 07 Assistance to partner countries in eastern Europe and central Asia – Expenditure on administrative management (partially)

19 01 04 11 Development and consolidation of democracy and the rule of law – Respect for human rights and fundamental freedoms – Expenditure on administrative management (partially)

19 01 04 12 Promotion of Community investment in developing countries of Latin America, Asia, the Mediterranean and in South Africa by economic co-operation and trade agreements – Expenditure on administrative management (partially)

19 49 EXPENDITURE ON ADMINISTRATIVE MANAGEMENT OF PROGRAMMES COMMITTED IN ACCORDANCE WITH THE FORMERFINANCIAL REGULATION

19 49 04 06 Assistance to partner countries in eastern Europe and central Asia – Expenditure on administrative management (partially)

19 49 04 10 Development and consolidation of democracy and the rule of law – Respect for human rights and fundamental freedoms – Expenditure on administrative management (partially)

19 49 04 11 Promotion of Community investment in developing countries of Latin America, Asia, the Mediterranean and in South Africa by economic co-operation and trade agreements – Expenditure on administrativemanagement (partially)

19 49 04 12 MEDA (measures to accompany the reforms of the economic and social structures in the Mediterranean non-member countries) – Expenditure on administrative management

Operational expenditures

External Aspects of internal policies

06 04 02 Intelligent energy — Europe programme (2003 to 2006): external strand — Coopener (partially)

07 02 02 LIFE (European Financial Instrument for the Environment — 2000 to 2006 — Operations outside Community territory (partially)

14 03 02 Customs co-operation and international assistance (Customs 2007) (partially)

External Relations policy areas

19 02 MULTILATERAL RELATIONS AND GENERAL EXTERNAL RELATIONS MATTERS

19 02 02 Institutes specialising in relations between the European Union and third countries

19 02 03 Cooperation with third countries on migration (partially)

19 02 07 Promotion of Community investment in developing countries of Latin America, Asia, the Mediterranean and in South Africa by economic cooperation and trade agreements (partially)

19 02 11 North-South cooperation schemes in the campaign against drugs and drug addiction (partially)

19 04 EUROPEAN INITIATIVE FOR DEMOCRACY AND HUMAN RIGHTS (EIDHR)

19 04 02 Support for the victims of human rights’ abuses (partially)

19 04 03 Development and consolidation of democracy and the rule of law – Respect for human rights and fundamental freedoms (partially)

19 04 04 Support for the activities of international criminal tribunals and the International Criminal Court (partially)

19 06 RELATIONS WITH EASTERN EUROPE, THE CAUCASUS AND CENTRAL ASIAN REPUBLICS

19 06 01 Assistance to partner countries in Eastern Europe and central Asia (partially)

19 06 02 Cross-border cooperation in structural matters (partially)

19 06 04 Rehabilitation and reconstruction operations in the partner countries of Eastern Europe and central Asia (partially)

19 08 RELATIONS WITH THE MIDDLE EAST AND SOUTHERN MEDITERRANEAN

19 08 01 01 First and Second Financial Protocols with the southern Mediterranean countries

19 08 01 02 Third and Fourth Financial Protocols with the southern Mediterranean countries

19 08 02 01 MEDA (measures to accompany the reforms to the economic and social structures In the Mediterranean non-member countries)

19 08 02 02 Community contribution to the Euro-Mediterranean Investment Facility and Partnership

19 08 03 Community operations connected with the Israel / PLO peace agreement

19 08 04 Aid to the United Nations Relief and Works Agency for Palestinian Refugees in the Near East

19 08 05 Rehabilitation and reconstruction operations in the Mediterranean and Middle Eastern countries (partially)

19 08 06 Other operations in favour of Middle East developing countries (partially)

2. OVERALL FIGURES

2.1 Total allocation for action (Part B): € 14 929 million

2.2 Period of application: 2007-2013

2.3 Overall multiannual estimate of expenditure: (current prices)

(a) Schedule of commitment appropriations/payment appropriations (financial intervention) (see point 6.1.1)

€ million ( to three decimal places)

2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 and following[17] | Total |

Commitments | 1.376 | 1.506 | 1.802 | 2.000 | 2.229 | 2.536 | 2.883 | 14.332 |

Payments | 206 | 432 | 744 | 1.117 | 1.508 | 1.816 | 8.509 | 14.332 |

(b1) Technical and administrative assistance: of which staff ( see point 6.1.2):

Commitments | 33 | 37 | 45 | 51 | 59 | 68 | 78 | 371 |

Payments | 33 | 37 | 45 | 51 | 59 | 68 | 78 | 371 |

(b2) Technical and administrative assistance of which support expenditure (see point 6.1.2):

Commitments | 24 | 26 | 30 | 32 | 34 | 38 | 42 | 226 |

Payments | 24 | 26 | 30 | 32 | 34 | 38 | 42 | 226 |

Subtotal a+b |

Commitments | 1.433 | 1.569 | 1.877 | 2.083 | 2.322 | 2.642 | 3.003 | 14.929 |

Payments | 263 | 495 | 819 | 1.200 | 1.601 | 1.922 | 8.629 | 14.929 |

(c) Overall financial impact of human resources and other administrative expenditures (see points 7.2 and 7.3)

€ million (to three decimal places)

Commitments/Payments | 69 | 78 | 95 | 107 | 122 | 142 | 164 | 777 |

TOTAL a+ b2+c |

Commitments | 1.469 | 1.610 | 1.927 | 2.139 | 2.385 | 2.716 | 3.089 | 15.335 |

Payments | 299 | 536 | 869 | 1.256 | 1.664 | 1.996 | 8.715 | 15.335 |

2.4 Compatibility with financial programming and financial perspective

Proposal compatible with existing financial programming.

2.5 Financial impact on revenue

Proposal has no financial implications on revenue.

3. BUDGET CHRACTERISTICS

Type of expenditure | New | EFTA contribution | Contributions form applicant countries | Heading in financial perspective |

Non-comp | Diff | YES | NO | NO | 4 |

4. LEGAL BASE

Article 181a and Article 179 of the EC Treaty.

5. DESCRIPTION AND GROUNDS

5.1. Need for Community intervention

5.1.1. Objectives pursued

The European Council has repeatedly stated its determination that enlargement of the Union must not lead to new dividing lines at the external borders of the EU of 25. The European Neighbourhood Policy was conceived as a way to respond to this challenge and develop increasingly close relations with our neighbours to the East and South. The Commission has presented a “Strategy Paper on the European Neighbourhood Policy”[18] (ENP) which spells out how the Union will continue to promote stability, security and prosperity beyond its borders by deepening political cooperation and intensifying economic relations with Russia, the Western NIS, the Southern Caucasus and the Southern Mediterranean countries. Regional and cross-border cooperation should be intensified.

The ENP covers a wide range of areas: political dialogue and reform; trade; measures preparing partners for gradually obtaining a stake in the Internal Market; justice and home affairs; energy, transport, information society, environment, and research and innovation; social policy and people-to-people contacts, including the opening of certain Community programmes; and cross-border and regional co-operation.

The ENP is aimed at developing the full potential of the Association Agreements and Partnership and Cooperation Agreements which for the time being continue to constitute the contractual frameworks for relations between the EU and the neighbouring countries concerned.

The main operational tools of the ENP are the Action Plans drawn up jointly with partner countries. Action Plans identify priority measures for political and economic reform, and enhanced co-operation in all the relevant areas. They will be a key point of reference for the country-specific programming of Community assistance (see 5.2).

The development and consolidation of democracy and the rule of law, and respect for human rights and fundamental freedoms constitute key objectives of the European Union’s external policies. Within the framework of the present Regulation and its geographical scope, the European Community will contribute to the implementation of operations advancing respect for human rights and fundamental freedoms, promoting and strengthening democratic processes, including where appropriate through election observation and assistance, and developing and consolidating the rule of law and good governance.

The proposed European Neighbourhood and Partnership Instrument (ENPI) will be the main financial instrument to support the implementation of ENP and it will focus in particular on supporting the implementation of the ENP Action Plans. Its scope will go beyond promoting objectives such as sustainable development or fighting poverty to encompass for example considerable support for measures leading to progressive participation in the EU’s internal market. Legislative approximation, regulatory convergence and institution building will be supported through mechanisms such as the exchange of experience, long term twinning arrangements with Member States or participation in Community programmes and agencies.

The ENPI will improve the coherence and visibility of Community assistance and allow for simplified delivery mechanisms. A specific and innovative feature of the instrument is its cross border co-operation component. Under this component, the ENPI will finance ”joint programmes” bringing together regions from Members States and partner countries sharing a common border. The instrument will bring a radical simplification in procedures and substantial gains in efficiency. It will use a “Structural Funds” approach, based on multi-annual programming, partnership and co-financing. The cross border co-operation component of the ENPI will be co-financed by the European Regional Development Fund (ERDF).

The EU and Russia have decided to develop their relations in the framework of a Strategic Partnership based on four common spaces, rather than through the European Neighbourhood Policy. However, the issues discussed in this framework are largely similar to those dealt with in the ENP context. For this reason the ENPI will also cover Community assistance to Russia.

The partner countries’ ability to meet the commitments of the Action Plans and thus move to a more advanced stage of relations with the EU will constitute the main indicator of success for the proposed approach. Periodic reporting by the Commission on progress in the implementation of the Action Plans through the institutional framework already in place (sub-committees etc.) will provide a constant feedback.

5.1.2.and 5.1.3 Ex post and ex ante evaluation

a) The work of the Peace Group

The Commission carried out in the second half of 2003 an extensive high-level review of the whole range of European Community external instruments, in the context of the preparation of its proposals for the new financial perspectives. The Commission established the “Peace Group” which was tasked with leading the identification of the future priorities for external relations and the instruments needed to serve those priorities. This Group functioned at both the level of the external relations Commissioners and the services. It met regularly between April and December 2003 and developed the principles, which were set out in the Communication “Building our Common Future, Policy Challenges and Budgetary Means of the Enlarged Union 2007-2013”[19]. The need to align objectives and instruments more closely to European Union values and interests was identified as being fundamentally important.

In particular, the “Peace Group” underlined that the European Union’s values, reflected by its democratic tradition, social model and integration experience, include human dignity, the rule of law, human rights, solidarity, equality between the sexes, adherence to the multilateral system of the United Nations and support, within the multilateral economic system, for regionalism as a force for development and stability. It emphasised that its interests drive the European Union to promote stable international growth founded on sustainable development. In this way it guarantees itself increasing outlets and quality jobs on competitive, open and regulated markets. Finally, the “Peace Group” recommended that the European Union promotes its values and interests by operating simultaneously as a continental power, and as a global economic and political player.

As far as external community instruments are concerned, the “Peace Group” recognised that the European Union's co-operation and assistance policy is the result of 50 years of successive sedimentation, which results in a multiplication of assistance instruments and a fragmentation of aid management both in terms of programming and implementation functions (even if recent policy and structural reforms have helped to improve coherence and consistency of the European Union's co-operation and assistance policy).

The “Peace Group” put forward that the European Union’s framework for external assistance should be rationalised and simplified by a reduction in the number of legal bases, the number of budget lines, and the number of programmes. More precisely, it recommended that:

- the complex structure of existing aid programs (EDF, ALA, MEDA, TACIS, CARDS, etc…) covering a wide range of interventions (peacekeeping and post-crisis operations; rehabilitation; economic reforms; projects; human rights programs; budgetary support) should be significantly streamlined;

- European Community and Member States policies and implementation should be harmonised.

Furthermore, the “Peace Group” underlined the following points:

- Large geographic programmes based on the principles of ownership and partnership with partner countries and regions and thematic programmes allowing for policy initiatives by the Community should be maintained;

- Strategy papers, subject to regular reviews, are the right tool to ensure overall policy coherence and to respect external policy objectives in the different areas as well as in the external aspects of internal policies;

- Resources should be allocated to partner countries according to expected and measured performances and strategy papers process, backed up by stronger analytical capabilities, should confront goals and achievements;

- Performance-based allocations do not mean increased conditionality in the traditional sense and the issue of political conditionality should be approached cautiously, on the basis of lessons drawn from experience;

- Though this is not necessarily a solution in each and every case, such concerns for results, namely the political and economic reforms in the partner countries, leads the Commission to suggest, where possible, moving further financial and technical assistance from projects towards sector programmes, budget support and macro-economic financial assistance which facilitate both the absorption by the partner country since its own budgetary procedures are used, and donors’ co-ordination as well as quick disbursement subject to compliance though.

The current proposal also takes account of the vast literature of work on development, the practice of other international and bi-lateral donors, as well as of the principles and objectives of the reform of the management of external assistance launched by the Commission in May 2000.

b) Evaluation of existing instruments operating in neighbouring counries -introduction

The ENPI is a policy-driven instrument that will bring more coherence in the delivery of Community assistance to all countries covered by the ENP. It will replace TACIS, MEDA and a number of thematic programmes. It will also replace the cross-border cooperation programmes financed by TACIS and MEDA as well as by Interreg.

All these instruments have been in operation for some time, during which considerable evaluation work has been carried out.

Regarding MEDA II, this continuous evaluation and refinement process will culminate in a major overall evaluation to be reviewed by the Council in 2006. Its outcome will provide a major input to an ex ante evaluation for its successor instrument.

As far as TACIS is concerned, a proposal for a revision of the regulation currently in force has been elaborated for the period 2005-2006. This proposal is also based on a specific ex ante evaluation.

Cross border co-operation has been subject to considerable interim and ex post evaluation work outlining the difficulties that different budget lines and different programming and implementing structures have created to the financing of truly joint projects operating on both sides of the Union’s external borders.

A summary of the findings of this evaluation work is given below. Lessons learnt in this context have been used in the elaboration of the ENPI concept.

b) TACIS

A detailed ex ante evaluation has been carried out for a revised TACIS regulation for the period 2005-2006. It included detailed stakeholder consultation and ex post evaluation of lessons learnt.

The evaluation revealed that overall, the appropriateness of the TACIS approach has faded over time. At the time of initial design in the early 1990s, TACIS correctly identified the need to support to democratic and economic transition. More recently, partner countries display widely varying results in terms of growth, poverty reduction, democracy and credible reforms. In the face of this increased divergence, the focus on technical assistance is seen as far less appropriate.

While having achieved notable results, TACIS has consistently had difficulties in ensuring sufficient ownership by partner countries. It only had a moderate effect on overall reforms. The procedures have been criticised as heavy and slow, thereby putting obstacles in the way of responsiveness and flexibility, essential elements for technical assistance.

The evaluation has produced a list of recommendations including, inter alia: tailor assistance programmes better to country needs through greater differentiation; improve ability to support poverty reduction, pay more attention to capacity-building and the rule of law; conditionality should be linked to ongoing reform efforts; improve funding and coordination with Interreg and Phare CBC; improve the efficiency of the institutional set-up for implementation; and the strengthen ability to learn from experience and to disseminate lessons.

c) MEDA

The MEDA regulation currently in force provides for an evaluation to be done by 31 December 2005. This evaluation will provide further elements to improve programming and delivery of assistance under the ENPI.

Meanwhile, there is an ongoing programme of evaluations, whose recommendations prepare the ground for the ex ante evaluation. Most recently an evaluation was conducted in 2003/04 covering economic cooperation with seven MED partners: Algeria, Egypt, Jordan, Lebanon, Morocco, Syria and Tunisia. The main recommendations were:

- At strategic level : Continue and improve the practice of designing (and regularly updating) an explicit strategy at country level. Assist partner countries in identifying their strengths and weaknesses with respect to social and economic development, and in designing their own strategies and programmes to prepare the establishment of the Euro-Mediterranean Free-Trade-Area.

- At programming level : Link Structural Adjustment Facilities and technical assistance projects. Develop complementarities with regional programmes and with EIB lending activities. Adopt a comprehensive approach to the financing of SMEs. The newly created Facility for Euro-Mediterranean Investment and Partnership (FEMIP) is a very important step in this direction. Devote more attention to the enhancement of trade and external economic relations.

- At implementation level : Generally speaking the process of “deconcentration” should favour more efficient management of the projects. Project preparation and monitoring should be strengthened. Where conditions are met, full responsibility for the management should be given to local authorities. Support to the development of local consultancy capacities should be considered.

d) Cross-border cooperation (CBC)

The CBC component of the ENPI builds on the experience of promoting cross-border cooperation within the Phare, Tacis and Interreg programmes. Starting with the Communication on the “New Neighbourhood Instrument”, the reflection leading to the present proposal drew heavily upon the lessons learnt from these current programmes. Therefore, although a formal ex ante evaluation has not been made yet, all the points that should be covered by such an evaluation as specified in the Financial Regulation and its Implementing Rules have been addressed at the reflection stage. Meetings were held with evaluators and experts, and input received from NGOs.

Interreg II (1994 – 99) was recently subjected to an ex-post evaluation commissioned by DG Regio (December 2003). The results are in general satisfactory with an extensive added value generated by the programmes of all its strands. Among the shortcomings identified were Member States´ programme management and difficulties in establishing functioning cross-border partnerships. These issues deserve of course special attention when it comes to implementing a new instrument like the ENPI and fostering a “cooperation culture” in border regions where the new Member States have limited experience of CBC and the Partner Countries no previous direct experience at all.

CBC programmes have also been subject to audits in the past by the Court of Auditors. The CoA remarked the absence of strong co-ordination mechanisms for CBC projects which involved funding under different instruments such as Interreg, Phare and Tacis. This problem has also been identified in the Commission’s evaluations and addressing it is one of the primary objectives of the ENPI. As regards Phare CBC, the existence of different Phare and Structural Funds rules for project selection, tendering, contracting and monitoring proved to be a deterrent to joint projects across the borders. The ENPI, as a unified instrument stressing joint ownership, should overcome the obstacles to joint programmes and projects.

Other observations relevant for the ENPI included that the allocation of funds between countries did not adequately take into account their absorption capacities. The distribution of funds between larger and smaller projects and their cross-border impact was also questioned. Another observation concerned delays in the implementation of projects due to lengthy procurement procedures and problems with customs clearance in the beneficiary countries.

The observations and recommendations resulting from the various evaluation work referred to above have been taken into account for the drafting of the ENPI regulation here proposed.

e) Conclusions - Added value of Community intervention

Effective support is needed to underpin a policy of contributing to a peaceful, stable, democratic and prosperous neighbourhood. This new policy driven instrument is specifically designed for that purpose.

There is also a gap to be bridged between the level of ambition of the policy and the resources currently allocated to it by the Community and its Member States. Community assistance remains below the expectation of the beneficiaries and most bilateral assistance programmes are small.

Regarding CBC, the ENPI added value will first and foremost consist in addressing specific problems associated with national borders or issues of a transnational nature, which otherwise would not be addressed. The ENPI will have a financial leverage effect for the EU neighbouring countries/regions by matching national co-financing with EU funds. Finally the implementation of the ENPI will allow for the dissemination of sound financial management and good practice in terms of programming and project design, management, implementation, financial control, monitoring and evaluation.

5.2. Action envisaged and budget intervention arrangements

The Partnership and Co-operation agreements and the Association agreements will provide an overall policy framework for Community assistance. Where they exist, jointly agreed action plans drawn up by the EU and each partner country will define priorities for action in the areas described above.

Within that framework it is expected that the instrument will promote enhanced co-operation and progressive economic integration between the EU and the partner countries. In that context promoting legislative and regulatory approximation to encourage progressive participation in the internal market and the intensification of trade is a key strategic objective of the instrument.

While the ENP provides a clear policy focus for the instrument, the provision of assistance shall take into account, for those partner countries that are developing countries, the principles and objectives of the Community development policy.

Individual actions and measures, specific objectives and corresponding criteria to measure their attainment will be defined in Country Strategy Papers and National Indicative Programmes. These will be elaborated on the basis of the Action Plans and in-depth analyses of a given country’s situation and needs, its capacities and track-record in implementing commitments made, and also the level of ambition in our bilateral relations, such as the actual commitment to shared values.

It is expected that the mix between the various objectives will vary considerably taking into account the specific situation of each of the 17 the countries concerned. While assistance to Ukraine or co-operation with Russia and Israel can focus mainly on legislative and regulatory approximation, assistance to Moldova, Azerbaijan or Egypt should continue to have a significant component focussing on poverty reduction and more traditional development objectives. Similarly the geographical, economic, social and cultural specificities of the two main “regional” groups covered by the instrument (Medierranean Countries on one side and Russia, WNIS and Southern Caucasus on the other) should be adequately reflected in the objectives to be pursued and the measures to be financed.

The ENPI will have a specific component covering Cross border co-operation between Member Sates and partner countries. This component will be mainly geared towards promoting sustainable economic, social and environmental development in border regions of the EU and the member states. This component will be implemented through multi-annual programmes elaborated in partnership by the beneficiaries from both sides of the borders and approved by the Commission. In addition it will be possible to associate Member States to multi-country or thematic programmes through trans-regional co-operation addressing global challenges common to the EU and its neighbours.

The ENPI will also cover external aspects of internal policies which, in the current financial perspective are covered under specific legal instruments. This will provide the possibility for mainstreaming thematic actions into country and regional programmes allowing for better co-ordination and synergy. The regulation also provides the possibility of creating thematic programmes when it is considered appropriate for reasons of efficiency, effectiveness or visibility. This is an option that may be pursued in areas such as Human Rights, migration management, environment or students mobility and co-operation among higher education institutions.

Concerning the field of promoting democratisation and the rule of law, and respect for human rights and fundamental freedoms a thematic programme receiving Community support in pursuit of the present Regulation’s objectives may include

- pertinent global, regional and country projects and programmes of local and EU non-governmental and civil society based organisations,

- cooperation with international organisations in the field of democratisation and human rights.

In the area of migration management, a thematic programme, operating in complementarity with measures supported under country and regional programmes may focus on:

- the development of third country’s legislation in the field of legal immigration;

- the devlopment of legal migration;

- the development of legislation and national practices as regards international protection;

- the establishment in the third countries concerned of an effective and preventive policy in the fight against illegal migration, including the fight against trafficking in human being and smuggling of migrants, and the development of relevant legislation;

Relevant indicators will have to be developed for each measure. The extensive experience already made will be useful, as reflected for instance in the Working Paper on Indicators for Interreg developed by DG REGIO. They will cover aspects such as co-financing, multiplication effect, transfer of knowledge, capacity building.

Target population: The ENPI targets over 400 million people in 17 countries. Russia and the Western NIS (Belarus, Ukraine, Moldova) have a total population of 208 million people, the countries of Southern Caucasus ( (Georgia, Armenia, Azerbaijan) 16 million people and the countries of the southern Mediterranean ( Syria, Lebanon, Israel, the Palestinian Authority, Jordan, Egypt, Algeria, Tunisia, Libya, and Morocco) 176 milllion.

It is estimated that around 65 million people in member states and partner countries will benefit from bilateral cross border co-operation programme and over 175 million people will be involved into multi-lateral maritime programmes.

The large number of co-operation objectives, related to the need to support a new and ambitious policy and the broadening of the scope of the instrument to support thematic actions and cross border co-operation with member states justify the considerable increase in resources which is foreseen for the ENPI in the future financial perspective.

5.3. Methods of implementation

Programmes may be implemented under direct centralised management by the Commission from Headquarters and/or thought the devolved Delegations using both statutory and temporary staff. They may also be implemented under decentralised management by the beneficiary country and under joint management with international organisations. The Regulation also leaves open the possibility for programme implementation under indirect centralised management arrangements by national public sector bodies or bodies governed by private law with a public service mission or by an executive agency for programme implementation.

Cross-border co-operation programmes will be normally implemented through shared management by a managing authority located in Member States.

6. FINANCIAL IMPACT

6.1 Total financial impact on Part B – (over the entire programme) (current prices)

6.1.1 Financial intervention

Commitments € million (to three decimal places)

Number of permanent posts | Number of temporary posts |

Officials or temporary staff | HQ: 192 Del: 141 | 333 |

Other human resources | HQ: END: AUX: INT: Ex BA-lines : ATA: Delegations: Ex: BA-lines ALAT/AL: Ind.Expert: | 3 9 2 87 338 84 |

Total | 856 |

7.2. Overall financial impact of human resources (2004 prices)

Type of human resources | Amount (€) | Method of calculation * |

Officials+Temporary staff HQ Delegation | 20 736 000 27 376 278 | 192x 108 000€ 141x 194.158€ |

HQ: END AUX INT Ex BA-lines ATA Delegations: Ex BA-lines: ALAT/AL Individ. Experts: | 133 632 510 840 126 192 5 015 202 25 853 620 15 540 000 | 3x 44 544€ 9x 56 760€ 2x 63 096€ 87 x57 646€ 338x 76 490€ 84x 185 000€ |

Total | 95 291 764 |

7.3. Other administrative expenditure deriving from the action (2004 prices)

Budget line (number and heading) | Amount € | Method of calculation |

Overall allocation (Title A7) A0701 – Missions A07030 – Meetings A07031 – Compulsory committees 1 A07032 – Non-compulsory committees 1 A07040 – Conferences A0705 – Studies and consultations Other expenditure (specify) | 933.800 100.000 500.000 0 300.000 200.000 0 | 667 missions x 1.400 euro per mission 100 meetings x 1.000 euro per meeting 2x /month x 10 months = 20 meetings per year x 25.000 euro per meeting |

Information systems (A-5001/A-4300) | 200.000 |

Other expenditure - Part A (specify) | 0 |

Total | 2.233.800 |

The amounts are total expenditure for twelve months.

1 Specify the type of committee and the group to which it belongs.

(2004 prices)

I. Annual total (7.2 + 7.3) II. Duration of action III. Total cost of action (I x II) | € 97 525 564 7 years € 682 678 948 |

- The needs in human and administrative resources are covered within the budget allocated to the managing DG in the framework of the annual allocation procedure.

- The allocation of posts will depend on the internal organisation of the next Commission and on a possible reallocation of posts between the services following the new financial perspectives.

8. FOLLOW UP AND EVALUATION

8.1. Follow up arrangements

The Commission will monitor progress of its external co-operation on all levels, input (in particular financial flows (commitments, contracts and payments), activities / outputs (project and programme execution, internal monitoring carried out on the spot by Commission Delegations), progress / outcome (external Results-Oriented Monitoring - ROM[20]) and impact (Millennium Development Goals are jointly monitored with partners).

All countries and regional pluriannual indicative program will include the specific objectives and expected results for each area of co-operation, and a limited number of key outcome indicators in regard to economic and poverty situation. These indicators must relate to developments that are measurable in the short/medium term. If there is a Poverty Reduction Strategy Paper process under way, the indicators must correspond to those developed in that framework.

The programming of long-term external aid for partner countries and regions is carried out in the framework of the preparation of country and regional strategy papers (up to 7-years). These country strategies also include a work plan or national / regional indicative programme jointly agreed between the Community and partner country/region concerned.

Under the principle of rolling programming, a review process is foreseen including annual operational reviews, mid-term reviews, and ad-hoc reviews where necessary. These review mechanism provides the flexibility required to ensure that operations are kept constantly in line with changes occurring in the economic situation, priorities and objectives of the partner country/region.

Reviews take a special interest on progress achieved in terms of financial execution of aid, as well as in terms of results achieved and evolution of the context in term of poverty reduction, economic performance and supported sectors. Updated intervention frameworks and indicator tables on focal sectors are annexed to review documents in order to facilitate the assessment at the time of the review. In particular, mid-term reviews may lead to a change of strategy, as well as a change in the country/region allocation in the light of the current needs and performance.

The thematic strategy papers will include a list of indicators that will allow, on the basis of available information, to monitor the global situation in relation to the specific theme.

The annual Action Programmes will include information on the type of performance indicators that will have to be monitored when implementing the measures financed by the Commission.

Cross Border Co-operation programmes to be prepared by the partners for adoption by the Commission will devote particular attention to the definition of indicators at the level of the priorities and measures and the elaboration of the necessary institutional arrangements for monitoring.

8.2 Arrangements and schedule for the planned evaluation

In application of current rules and in view of the vast scope of the activities foreseen, an evaluation system covering the different levels of intervention and types of instruments has been set up.

Notably, the financial regulation, as well as the internal control standards, calls for regular evaluation of all (sizable) activities. This is translated into the evaluation of single operations (e.g. development projects), of programmes (e.g. country strategies) and policy sectors or themes (e.g. transport or gender issues). Evaluations of are also necessary and ongoing of wider legal obligations such as the 3 Cs (Coherence, Complementarity, Coordination).

In practical terms, above mentioned obligations would amount to a yearly evaluation programme covering roughly the following: 30 country strategy evaluations (approximately 120 sizeable Country Strategy Papers covered over a 4 year cycle) , 4 evaluations of regional and sub regional strategies; 4 evaluations of themes and sectors and 4 joint evaluations. It is also estimated that about 300 projects and other operations have to be evaluated each year.[21]

These works will be complemented by relevant works on databases, meta-analyses, methodology and training.

9. ANTI-FRAUD MEASURES

The protection of the Community’s financial interests and the fight against fraud and irregularities form an integral part of this Regulation.

Administrative monitoring of contracts and payments will be the responsibility of the EC Delegations in beneficiary countries.

Each of the operations financed under this regulation will be supervised at all stages in the project cycle through the delegations. Supervision will take account of contractual obligations as well as of the principles of cost/benefit analysis and sound financial management.

For Cross Border co-operation programmes operating under shared management the Member State where the joint managing authority is located is responsible for ensuring sound financial management and the legality and regularity of the transactions.

Moreover, any agreement or contract concluded pursuant to this Regulation shall expressly provide for monitoring of spending authorised under the projects/programmes and the proper implementation of activities as well as financial control by the Commission, including the European Anti-Fraud Office (OLAF), and audits by the Court of Auditors, if necessary on the spot. They shall authorise the Commission (OLAF) to carry out on-the-spot checks and inspections in accordance with Council Regulation (Euratom, EC) No 2185/96 of 11 November 1996 concerning on-the-spot checks and inspections carried out by the Commission in order to protect the European Communities’ financial interests against fraud and irregularities.

Particular attention will be paid to the nature of expenditure (eligibility of expenditure), to respect for budgets (actual expenditure) and to verify supporting information and relevant documentation (evidence of expenditure).

[1] KOM(2004) 101 ze dne 10. února 2004 a KOM(2004) 487 ze dne 14. července 2004

[2] Strategický dokument o politice evropského sousedství, KOM(2004) 373 ze dne 12. května 2004.

[3] Rada ve složení pro obecné záležitosti ze dne 14. června 2004.

[4] Jedná se o: společný hospodářský prostor (včetně zvláštního odkazu na životní prostředí a energii), společný prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, prostor spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti a dále prostor výzkumu a vzdělání včetně kulturních aspektů.

[5] Jako v nařízeních MEDA a Tacis.

[6] KOM(2004) 313 ze dne 26. dubna 2004.

[7] Úř. věst. C [...], s. [...].

[8] Úř. věst. C [...], s. [...].

[9] Úř. věst. C [...], s. [...].

[10] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[11] Úř. věst. L 181, 1.7.1992, s. 1.

[12] Úř. věst. L 189, 30.7.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2698/2000 (Úř. věst. L 311, 12.12.2000, s. 1).

[13] Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 1.

[14] Úř. věst. L 182, 16.7.1994, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 669/2004 (Úř. věst. L 105, 14.4.2004, s. 1).

[15] Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

[16] Partially, as some of the actions currently covered under this budget heading will be covered under the Economic Co-operation and Development Instrument and/or the Stability instrument.

[17] “Following years” only applies to payments

[18] European Neighbourhood Policy Strategy Paper COM(2004) 373 [and separate explanatory note?].

[19] COM(2004) 101 du 10 février 2004.

[20] The results-oriented monitoring system (ROM) allows a rapid appreciation of a project or programme’s performance, as well as of its wider implications and provides the Commission with independent advice on its project portfolio. The system was initially developed and tested in 2000/2001 before expansion during 2002 to all regions of the Commission’s external co-operation. Having one consistent approach ensures that the Commission has comparable data for all regions where it provides external assistance.

[21] The evaluation programme mentioned in this paragraph covers all co-operation activities covered by the four external aid instruments: « instrument for pre-accession », « european neighbourhood and partnership instrument », stability instrument » and « economic co-operation and development instrument ». Human and financial resources necessary for the implementation of the programme are estimated at 72 man/year and 24,6 M€ per year.