22.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/10


Podnět Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s ohledem na přijetí rozhodnutí Rady o ochraně eura proti padělání určením Europolu jako ústředny pro boj proti padělání eura

(2004/C 317/06)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 30 odst. 1 písm. c) a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na podnět Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (1),

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Jako zákonné platidlo 12 členských států euro stále více představuje světovou měnu, a tím se stává vysoce prioritním cílem mezinárodních padělatelských organizací.

(2)

Euro se rovněž stalo cílem padělatelů ze třetích zemí.

(3)

Je nutné zabránit dalšímu nárůstu počtu padělků eura, který by ohrozil volný oběh eurobankovek a euromincí.

(4)

Úmluva o potírání penězokazectví, přijatá dne 20. dubna 1929 v Ženevě (dále jen „Ženevská úmluva“), by se měla za podmínek evropské integrace uplatňovat účinněji.

(5)

Třetí země potřebují ústřední kontaktní místo pro informace o padělcích eura a všechny informace o padělcích eura by měly být pro účely analýzy shromažďovány v Europolu.

(6)

S ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (3), považuje Rada za vhodné, aby se všechny členské státy staly smluvními stranami Ženevské úmluvy a zřídily ústředny ve smyslu článku 12 uvedené úmluvy.

(7)

Rada považuje za vhodné určit Europol jako ústřednu pro boj proti padělání eura ve smyslu článku 12 Ženevské úmluvy,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

1.   Pro členské státy, které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy, totiž Belgii, Českou republiku, Dánsko, Finsko, Francii, Irsko, Itálii, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Spojené království, působí Europol v souladu s prohlášením obsaženým v příloze (dále jen „prohlášení“) jako ústředna pro boji proti padělání eura ve smyslu první věty článku 12 Ženevské úmluvy. Pro padělání všech ostatních měn a pro funkce ústředny nepřenesené podle prohlášení na Europol zůstávají účinné stávající pravomoci vnitrostátních ústředen.

2.   Členské státy, které dosud nejsou smluvními stranami Ženevské úmluvy, totiž Estonsko, Litva, Lotyšsko, Kypr, Malta, Slovensko a Slovinsko, k ní přistoupí. Po přistoupení k Ženevské úmluvě určí v souladu s prohlášením Europol jako ústřednu pro boj proti padělání eura ve smyslu první věty článku 12 Ženevské úmluvy.

Článek 2

1.   Vlády členských států, které jsou smluvními stranami Ženevské úmluvy, vydají prohlášení a pověří zástupce Spolkové republiky Německo předáním těchto prohlášení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

2.   Vlády členských států, které dosud nejsou smluvními stranami Ženevské úmluvy, v případě přistoupení neprodleně vydají prohlášení a pověří zástupce Spolkové republiky Německo předáním tohoto prohlášení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

Článek 3

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V dne

Za Radu

předseda


(1)  Úř. věst. C ..., ..., s. ...

(2)  Stanovisko ze dne … (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 181, 4.7.2001, s. 6.


PŘÍLOHA

Prohlášení ….... o určení Europolu jako ústředny pro boj proti padělání eura

…………..…, členský stát Evropské unie, který zmocnil Evropský policejní úřad (dále jen „Europol“) pro boj proti padělání eura.

Pro účinnější fungování Ženevské úmluvy z roku 1929 bude …………. v budoucnosti plnit své povinnosti takto:

1.

Pokud jde o padělání eura, vykonává Europol – v rámci svého cíle podle Úmluvy o Europolu (1) – tyto funkce ústředny ve smyslu článků 12 až 15 Ženevské úmluvy z roku 1929:

1.1

Europol centralizuje a zpracovává v souladu s Úmluvou o Europolu veškeré informace, které svou povahou usnadňují vyšetřování předcházení padělání eura a boj proti němu, a předává tyto informace neprodleně ústřednám členských států EU.

1.2

V souladu s Úmluvou o Europolu, zejména v souladu s jejím článkem 18, a souvisejícími akty Rady (2), se Europol pro účely plnění úkolů stanovených v bodech 1.3, 1.4 a 1.5 tohoto prohlášení obrací přímo na ústředny třetích zemí.

1.3

Považuje-li to Europol za účelné, předá ústřednám třetích zemí soubor znehodnocených vzorků skutečných eur.

1.4

Europol pravidelně informuje ústředny ve třetích zemích o nových emisích měny a o stažení měny z oběhu s uvedením všech nezbytných údajů.

1.5

S výjimkou případů čistě místního zájmu informuje Europol, považuje-li to za účelné, ústředny ve třetích zemích o

každém odhalení padělků euroměny nebo jejího pozměnění. K oznámení o padělání nebo pozměnění se přikládá technický popis padělků, který vydává výlučně orgán, jehož bankovky byly padělány. Předáno by mělo být fotografické vyobrazení nebo pokud možno vzor padělané bankovky. Aniž je tím dotčeno výše zmíněné oznámení a technický popis, může být ústřednám, kterých se to týká, v naléhavých případech diskrétně předána zpráva a stručný popis vypracovaný policejními orgány,

podrobnostech odhalení padělků s uvedením, zda se podařilo zadržet všechny padělané peníze uvedené do oběhu.

1.6

Jako ústředna členských států se Europol účastní konferencí o padělání eura ve smyslu článku 15 Ženevské úmluvy.

1.7

Není-li Europol schopen vykonávat úkoly uvedené v bodech 1.1 až 1.6 v souladu s Úmluvou o Europolu, zůstává zachována pravomoc ústředen členských států.

2.

Pokud jde o padělky všech ostatních měn a o funkce ústředny nepřenesené podle přiloženého prohlášení na Europol podle bodu 1, zůstávají účinné stávající pravomoci vnitrostátních ústředen.

Jméno zástupce …, dne ….


(1)  Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 1.

(2)  Akt Rady ze dne 12. března 1999, kterým se přijímají pravidla pro předávání osobních údajů Europolem třetím státům a třetím subjektům (Úř. věst C 88, 30.3.1999, s. 1), a akt Rady ze dne 28. února 2002, kterým se mění akt Rady ze dne 12. března 1999, kterým se přijímají pravidla pro předávání osobních údajů Europolem třetím státům a třetím subjektům (Úř. věst. C 76, 27.3.2002, s. 1).