23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 74/39

1.1

Jako součást aktivit týkajících se politik Evropské unie pro rozvojové regiony, a zejména pro země AKT, měl Evropský hospodářský a sociální výbor příležitost monitorovat vývoj v oblasti politiky spolupráce EU. Tento vývoj se rostoucí měrou ubíral k participačnímu přístupu, tj. posouval se směrem k zapojení nestátních aktérů a k uznání jejich role při definování a provádění těchto politik. Instituce a nestátní aktéři tedy hrají doplňkovou roli v aktivitách zaměřených na zvýšení dopadu rozvojových programů.

Dohoda z Cotonou je v současné době jediným příkladem takovéto zapojení na institucionálním základě. To vyžaduje, aby vlády plně zapojovaly nestátní aktéry do různých fází národní rozvojové strategie.

1.2

Se zřetelem na tyto pokyny a skutečnost, že Výbor již uvedl svůj postoj v předchozím stanovisku k roli občanské společnosti v evropské rozvojové politice (REX 097/2003), považujeme za důležité podívat se hlouběji na zapojení žen a jejich základní i specifický příspěvek k formulování a provedení rozvojových politik v zemích AKT, které jsou zahrnuty v dohodách z Cotonou. Domníváme se, že je užitečné zdůraznit, jak cenná jejich role může být a jak je nutno ji náležitě podporovat v rámci dohod z Cotonou i ve všech rozvojových politikách.

1.3

Mimoto Výbor, jako orgán EU, který zastupuje organizovanou občanskou společnost, potvrdil již dříve „zásadní roli, kterou hrají v rozvoji ženy jako přední hráči a zdůraznil potřebu podporovat jejich organizace a zajistit, aby se dostatečně zapojily do poradních a rozhodovacích orgánů“. (Stanovisko k Zelené knize o vztazích mezi Evropskou unií a zeměmi AKT na prahu 21. století – výzvy a možnosti pro nové partnerství (zpravodaj: p. Malosse), EXT 152/1997).

Skutečná účast nestátních aktérů obecně, a ženských organizací zvlášť, na rozhodovacím procesu má stále ještě daleko k tomu, aby byla plně realizována.

2.1

Poslední zpráva Světové banky (Zpráva o světovém vývoji 2004) výslovně uznává, že globální trh již není dostatečný, aby zajistil hospodářský, sociální a profesní rozvoj, a zejména aby odstranil ty překážky, které brání spravedlivému a trvale udržitelnému růstu pro všechny země světa, Sever i Jih. V roce 2002 představoval příjem na osobu u pěti šestin světové populace méně než 1 200 dolarů ve srovnání s průměrně 26 000 dolary u zbývající šestiny obyvatelstva, z nichž velká většina žije v nejbohatších zemích.

2.2

Dosud žádná z mezinárodních institucí (MMF, Světová banka, WTO, ILO, OSN atd.) nebyla s to fungovat jako efektivní, demokratický a celosvětový regulující orgán, a tyto instituce nebyly schopny ani omezit nerovnosti v hospodářském rozvoji mezi jednotlivými zeměmi a sociálními skupinami.

2.3

Zejména v období pomalého hospodářského růstu ve většině zemí jsou dále rozvojové země na návrh nebo naléhání mezinárodních organizací povinny přijmout patřičné politiky hospodářské restrukturalizace, které jsou stěží udržitelné a mají nanejvýš negativní dopad na chudé obyvatelstvo. Při neexistenci odpovídajících politik sociální ochrany přinesly strukturální změny zvýšení chudoby, pochybností a nejistoty u nejchudších skupin ve společnosti (jak na Severu, tak i na Jihu).

2.4

V posledních letech se také zvětšil rozdíl mezi formální celosvětovou ekonomikou a neformální místní ekonomikou. Lidé, kteří si vydělávají na živobytí v neformálním sektoru hospodářství, nemají žádná práva, ani se nepodílejí na hospodářském růstu země, i když k němu efektivně přispívají.

2.5

K této části populace patří většinou ženy, a proto ony nejpravděpodobněji trpí těmito podmínkami. Ženy, které žijí v rozvojových zemích v chudobě, nejenže nemají přístup ke zboží a službám, ale často jsou také oběťmi vážného porušování lidských, sociálních a ekonomických práv.

2.6

Chudoba, nezaměstnanost a částečná zaměstnanost se týkají především žen.

2.7

Z různých konferencí organizovaných agenturami a komisemi Organizace spojených národů vzešlo mnoho návrhů na politiku, akci a projekty na podporu žen. Poslední takovouto konferencí byla konference o miléniových rozvojových cílech, na které byly schváleny dva klíčové dokumenty. Ke klíčovým tématům obou dokumentů patří práva žen na rovný přístup a plné zapojení do rozhodovacích procesů, prevence nemocí a ochrana zdraví.

3.1

V článku 3 Smlouvy o ES se uvádí, že se Evropská unie bude snažit ve všech svých aktivitách, včetně těch, které se týkají rozvojové spolupráce, odstranit nerovnosti a prosazovat rovnost mezi muži a ženami.

3.2

Evropská unie a její členské státy jsou signatáři deklarace a platformy pro akci přijaté na Čtvrté světové konferenci o ženách (Peking 1995), ve kterých byla uvedena skutečná strategie k odstranění všech překážek rovnosti pohlaví a zakotvena zásada genderového mainstreamingu podpory rovnosti pohlaví. Po závazku přijatém přihlášením se k platformě z Pekingu bylo schváleno nařízení (ES 2836/98) o začlenění otázek rovnosti pohlaví do rozvojové spolupráce.

3.3

Tento text, jenž pozbyl účinnosti v prosinci 2003, byl nahrazen novým nařízením na období 2004-2006, které významně posílilo a potvrdilo tyto cíle, tj. podporu genderového mainstreamingu společně se zvláštními opatřeními na podporu žen, s prosazováním rovnosti pohlaví jako významného faktoru při snižování chudoby. Dokument také znovu zdůrazňuje podporu veřejných a soukromých činností v rozvojových zemích, které jsou zaměřeny na prosazování rovnosti pohlaví.

3.4

Nařízení Evropského parlamentu a Rady o prosazování rovnosti pohlaví v rozvojové spolupráci lze považovat za důležitý orientační bod pro politiky spolupráce. K oblastem aktivity, které byly vybrány jako priority, jež si zasluhují pozornosti, patřily kontrola zdrojů a služby pro ženy, zejména v oblastech jako vzdělávání, zaměstnanost a politické rozhodování. Dokument zdůraznil potřebu statistických údajů rozčleněných podle pohlaví a věku, aby bylo možno stanovit a šířit nové metodiky, analýzy, posouzení dopadu atd.

4.1

Dohoda z Cotonou, která byla se zeměmi AKT podepsána dne 23. června 2000, představovala přelom v politice EU pro rozvoj a obchod v tom, že poprvé bylo do definice národních rozvojových strategií zahrnuto zapojení nestátních aktérů a byla jim připsána role, která doplňuje roli státních institucí. V dohodě jsou nestátní aktéři definováni takto: soukromý sektor; ekonomičtí a sociální partneři, včetně odborových svazů; občanská společnost ve všech formách, které má v konkrétních národních podmínkách.

4.2

Dohoda stanoví, že nestátní aktéři budou informováni a konzultováni ve věci politik a strategií spolupráce, priorit spolupráce v sektoru, který se jich přímo týká, a politického dialogu; obdrží finanční prostředky na podporu místních rozvojových procesů; musí být zapojeni do prováděcích projektů a programů ve svých oblastech zájmu; a konečně, obdrží pomoc a podporu k budování kapacit a zlepšení kvalifikace, zejména co se týče organizací, zastoupení a konzultačních mechanismů, výměny a dialogu s cílem podporovat strategické aliance.

4.3

V souladu s politikou EU dohoda rovněž zdůrazňuje vazby, které existují mezi politikou, obchodem a rozvojem. Partnerství je založeno na pěti nezávislých pilířích: celková politická dimenze, prosazování participačního přístupu, cíl snížení chudoby, vytvoření nového rámce pro hospodářskou a obchodní spolupráci a konečně reforma finanční spolupráce.

4.4

V souladu s tím by měla rozvojová strategie zohlednit rovnost pohlaví. To je jedno ze tří průřezových témat dohody (články 8 a 31).

4.5

Dohoda z Cotonou institucionalizuje roli Výboru jako upřednostňovaného partnera hospodářských a sociálních zájmových skupin ze zemí AKT s výslovným mandátem konzultovat organizace občanské společnosti.

5.1

Při zohlednění postoje EU k otázkám rovnosti pohlaví a se zřetelem na roli, kterou Výboru přisuzuje dohoda, se zdá být vhodné podívat se v rámci dohody blíže na zvláštní roli žen a jejich zapojení do občanského dialogu.

5.2

Vzhledem k obrovskému počtu a zeměpisnému rozptýlení příslušných zemí samozřejmě nelze ženy v zemích AKT považovat za homogenní skupinu; existují zde obrovské rozdíly podle regionu, kulturního kontextu, sociálně-ekonomické skupiny, úrovně příjmu a podle toho, zda žijí ve venkovském nebo městském prostředí. Ačkoli jsme nuceni to v mezích zevšeobecnění udělat, je důležité, že tyto ženy mohou skutečně být zapojeny do participačních procesů spuštěných dohodami z Cotonou.

5.3

Prvotní potíž vyplývá ze skutečnosti, že Pokyny k zásadám a správným postupům pro zapojení nestátních aktérů do konzultací a dialogu o rozvoji zmiňují otázky rovnosti pohlaví pouze okrajově, a že v Předběžném vyhodnocení opatření dohod z Cotonou k zahrnutí nestátních aktérů do procesů programování (23/01/04) neexistují dosud žádné kvalitativní nebo kvantitativní údaje o zapojení žen.

5.4

Na základě důkazů získaných na různých regionálních seminářích a fórech se zdá, že zapojení ženských sdružení, organizací a nevládních organizací při formování národních strategií bylo ve většině případů velmi omezené.

5.5

Existuje velký nesoulad mezi záměry uvedenými v dohodě a jejich provedením. Dále se zdá, že bylo přijato málo opatření k usnadnění zapojení žen.

5.6

V situaci, kdy je obecně značně obtížné vytvořit a strukturovat dialog s občanskou společností, je ještě těžší zvýšit roli žen. Kromě toho, proces zavádění dohodnutých opatření je stále ještě v běhu a vedle Komise, která by podle našeho názoru měla být hlavním protagonistou, zahrnuje i podporu vlád a funkci vlastních nestátních aktérů, jejichž možnosti, kompetence a organizační úroveň jsou v jednotlivých oblastech různé.

5.7

Překážky, kterým čelíme při uplatňování participačního přístupu obecně, jsou četné a rozmanité. Jak již bylo uvedeno v předchozím stanovisku (1), k těmto překážkám patří:

5.8

Pokud jde o zapojení žen, jsou tyto překážky ještě zhoršeny podmínkami kvůli sociálně-ekonomickým, kulturním a náboženským faktorům na straně jedné a kvůli tomu, že mnoho vlád omezeně chápe základní práva obecně, a zejména pak práva žen, na straně druhé.

5.9

Z tohoto hlediska stanoví dohoda z Cotonou, která uvádí jako základní prvky partnerství respektování základních práv, demokratických principů a zákonnosti, opatření, která mají být přijata, a oznamování druhé straně v případě vážného porušování. Nicméně jak již bylo uvedeno v dřívějším stanovisku Výboru (stanovisko k dohodě o partnerství mezi AKT a EU, CESE 521/2002, p. Baeza San Juan), bylo by vhodnější stanovit pro zajištění těchto zásad specifičtější kritéria.

6.1

Ve skutečnosti je téma podílu žen na občanské společnosti úzce svázáno s jejich podílem na rozhodování a jejich úlohou v celém rozvojovém procesu; v tomto směru může být užitečné rozšířit pole diskuse.

6.2

Ženy mohou nejen významně přispět k rozvojovému procesu, ale musí být rovněž s to využít výhod a příležitostí, které rozvoj přináší.

6.3

Jelikož ženy v rozvojových zemích obecně, a v zemích AKT zvlášť, většinou tvoří jednu ze slabších skupin společnosti, pravděpodobněji trpí chudobou a strádáním, protože nemají dostatečný přístup ke zdrojům a kontrolu nad nimi, by mohly zlepšit své životní podmínky a přispět k hospodářskému rozvoji své země.

6.4

Proto se zdá, že přístup k těmto zdrojům a jejich kontrola je nezbytným předpokladem pro účinný boj s chudobou a nastartování trvale udržitelného, dlouhodobého rozvoje.

Jsou-li ženy zapojeny do hospodářské činnosti, pak je to často v neformálním sektoru, který je zvlášť citlivý na důsledky makroekonomické restrukturalizace.

6.5

Bez ohledu na miléniové rozvojové cíle, ke kterým se EU zavázala, a to snížit do roku 2015 chudobu na polovinu, zde existuje nebezpečí, že vyjednávači obou stran budou věnovat pozornost pouze následkům makroekonomické a politické dimenze a zapomenou na širší cíle a dopad, který tato projednávaná opatření budou mít na různé skupiny obyvatelstva. Je nutno podporovat akce Evropské komise k vytvoření monitorovacích nástrojů pro vyhodnocení účinků těchto dohod.

6.6

Z témat zdůrazněných v různých dokumentech Organizace spojených národů, FAO a jiných mezinárodních subjektů je možné pro zjednodušení vybrat určitý počet prioritních oblastí akce (tento seznam samozřejmě není vyčerpávající):

7.1

Chce-li mít Evropská unie skutečně pozitivní dopad na životní podmínky žen a chudých lidí, je zapotřebí větší jasnosti a určitosti při definování úsilí a cílů v oblasti podpory pro ženy a kroků, které je třeba učinit. Především je třeba velké pozornosti, pokud jde o politiky přizpůsobení, jejichž důsledky potrestaly ženy a obecněji nejohroženější skupiny obyvatelstva. Musí být zřejmé výhody takovýchto politik pro tyto sociální skupiny.

7.2

Proto se domníváme, že je nutné, aby vyhodnocení obchodních dohod mezi EU a třetími zeměmi, zejména zeměmi AKT, zahrnovalo také specifickou analýzu jejich dopadu na podmínky nejchudších skupin obyvatelstva a na otázky rovnosti pohlaví.

7.3

Investice zaměřené na posílení sdružení a nevládních organizací, které prosazují rovnost pohlaví a zmocnění žen, jsou zásadní k nastolení celkového zlepšení ekonomických, sociálních a politických podmínek v rozvojových zemích a k zajištění toho, aby sociální a hospodářský růst byl v souladu s trvale udržitelným rozvojem.

7.4

Dosažení výše uvedeného není jednoduše věcí prosazování lepšího zapojení žen do občanské společnosti, ale vytváření základních podmínek, které by jim umožnily, aby byly skutečně zapojené, oceňované a podporované tak, aby dosáhly rovnosti s muži k rozvoji svých zemí. Posílení úlohy žen v procesu podílení se na občanské společnosti je klíčem k získání jejich přístupu k rozhodovacím pravomocím.

7.5

Nejvýznamnější základní podmínkou je proto potvrzení rovných práv na přístup ke vzdělávání a učňovskému školství pro ženy. Vzhledem k tomu je třeba podporovat všechny programy a projekty, které k tomuto cíli směřují, od šíření základní gramotnosti až k podpoře počítačové vzdělanosti a k vzájemnému propojování ženských organizací jako pilíře a záruky účasti a zhodnocení ženské role v národním rozvoji.

7.6

V kontextu procesu devoluce plánovaném Komisí je rozhodující role delegací stanovená v Pokynech k zásadám a správným postupům pro zapojení nestátních aktérů vydaných dne 24. února 2002. Tyto delegace se těší značné flexibilitě, co se týče výběru vhodných opatření, a odpovídají za monitorování a usnadňování většího zapojení nestátních aktérů. I když pokyny neobsahují žádné konkrétní návrhy, pokud jde o účast a roli ženských organizací, domníváme se, že by delegace měly mít značný vliv na usnadnění jejich identifikace a zapojení do občanského dialogu, na vytváření sítí a vypracování strategie pro budování kapacit zaměřených specificky na ženy.

Delegace by měly odpovídat za prosazování genderového mainstreamingu a alespoň jeden zástupce delegace by měl být speciálně vyškolen v otázkách souvisejících s rovnosti pohlaví.

7.7

Zvláštní pozornost by se měla věnovat rovněž zjištění současného stavu ženských organizací a jejich charakteristik, jelikož zde často existuje nedostatek odpovídajících informací.

Výbor sám by mohl pomoci identifikovat evropská a mezinárodní sdružení a organizace, které pracují na podporu žen v zemích AKT a k podněcování jejich zapojení.

7.8

Dokumenty národních strategií by měly výslovně stanovit jak účast žen na jejich vypracování, tak i pozitivní opatření zaměřená na posílení činností ženských skupin. Jsme přesvědčeni, že Komise může mít v tomto ohledu určitý vliv.

Výbor vyzývá Komisi, aby vytvořila zvláštní rozpočet pro ženské organizace občanské společnosti v zemích AKT.

7.9

Obecněji, je důležité vytvořit pro ženské skupiny rychlé kanály, a to s ohledem na způsobilost nestátních aktérů i přístup k prostředkům.

7.10

V kontextu dohody z Cotonou by se užitečným nástrojem při provádění této dohody mohly ukázat vzdělávací kurzy zaměřené na podporu aktivit ženských skupin, které fungují na základní úrovni.

7.11

Výbor se zavazuje, že bude podporovat organizování seminářů ke stanovení témat souvisejících se statusem a zapojením žen v zemích AKT a hlubšímu pohledu na ně.

7.12

Výbor bude požadovat rovné zastoupení ženských delegací na těchto seminářích a bude podporovat schůzky se ženami a sdruženími ze zemí AKT a s třetími zeměmi obecně.

7.13

Výbor se zavazuje, že v první polovině roku 2005 uspořádá s výše uvedenými aktéry konferenci. Cíli této konference bude podpora role žen v rozhodovacích procesech, stanovení překážek a definování strategií založených na názorech samotných aktérů rozvojového procesu.