7.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 302/101

1.1

V rámci regionální politiky Evropské unie upozorňuje EHSV v tomto stanovisku na význam metropolitních oblastí v Evropě.

1.2

Metropolitní oblasti mají značný ekonomický a demografický vliv na budoucnost. Jsou vystaveny celé řadě závažných výzev. Toto téma však do současné doby nevzbudilo žádný konkrétní zájem ze strany Unie nebo jejích institucí.

1.3

EHSV požaduje, aby hospodářský, sociální a environmentální rozvoj evropských metropolí byl trvale obsažen v komunitární agendě. Existence evropských údajů, realizace výměny informací prostřednictvím Eurostatu a cílená pozornost ze strany Komise jsou v tomto ohledu nevyhnutelnou podmínkou.

1.4

V zájmu EU je zahájení diskuse na toto téma na evropské úrovni, v rámci pokračování národních debat o budoucím uspořádání metropolitních oblastí, a také provedení hlubší analýzy přírůstku hodnoty Unie. Kromě toho EHSV upozorňuje zejména na přímou souvislost mezi úlohou evropských metropolí a lisabonskou strategií. Úspěch cílů lisabonské strategie závisí vskutku do velké míry na způsobu jejich konkretizace v metropolitních oblastech.

1.5

Z tohoto důvodu EHSV požaduje, aby souběžně s vytvořením fóra pro setkávání mezi metropolitními oblastmi a Komisí, byla tato otázka předmětem diskusí v rámci Rady pro konkurenceschopnost a Neformální rady pro územní plánování a urbanistické otázky.

2.1

Svět se rychle mění. Všude jsme konfrontováni s novým ekonomickým, technologickým a sociálním rozvojem, který významně ovlivňuje nejen průmysl, služby a pracovní trh, ale zároveň území a společnost, a v důsledku toho i způsob spravování států a regionů.

2.2

V tomto stanovisku se EHSV zaobírá zejména metropolitními oblastmi, a sice velkými aglomeracemi a zónami jejich ekonomických vlivů, a to ze tří hlavních důvodů: nacházejí se v centru těchto rychlých proměn; významně přispívají k evropské strategii růstu; a nakonec jsou partnery celé řady jiných vynikajících center menších rozměrů v Evropské unii.

2.3

Metropolitní oblast je tvořena ústředním jádrem, v podobě samostatného města nebo městské aglomerace, a periférií, složenou z přilehlých obcí, jejichž významná část aktivního obyvatelstva každodenně dojíždí do zaměstnání v ústředním jádru. Pojem metropolitní oblast se proto blíží pojmům pracovní oblast nebo funkční městský region (1). Zohledňuje existenci periferních zón silně zpolarizovaných středem, jejichž růst je neoddělitelně spojen s jeho vývojem. Metropolitní oblasti se rozšiřují a zahrnují dokonce i území, které mohou vyžadovat jednu hodinu dojíždění. Obsahují městská a venkovská území.

2.4

Ústřední jádro musí obsahovat minimální počet obyvatel (2) nebo pracovních míst, aby bylo uznáno za centrum metropolitní oblasti. Taktéž je požadován minimální počet přesunů mezi bydlištěm a zaměstnáním mezi periferní obcí a centrálním jádrem pro její započtení do metropolitní oblasti (3). V praxi byla tato minima stanovena libovolně a proto jejich význam je proměnlivý. Nedostatek harmonizace definic v evropském měřítku omezuje mezinárodní srovnávání.

2.5

V průběhu posledního desetiletí se objevil nový typ metropolitních oblastí. Několik vzájemně se ovlivňujících aglomerací, jejichž pracovní oblasti se prolínají, spolu vytvářejí polycentrické metropolitní oblasti. Příkladem toho je seskupení Randstad se 7 miliony obyvatel, region Porýní-Porúří s 11 miliony obyvatel, region Vídeň-Bratislava s 4, 6 miliony obyvatel, region Oresund s 2, 5 miliony obyvatel, region Lille s 1,9 miliony obyvatel (4).

2.6

V závislosti na svém významu a úlohách mají metropolitní oblasti regionální, národní, evropský nebo světový vliv. Odhaduje se, že v rozšířené Evropské unii existuje kolem 50 metropolitních oblastí, čítajících nad jeden milion obyvatel.

2.7

Je důležité poznamenat, že metropolitní oblasti, které jsou předmětem tohoto stanoviska, pokrývají území a sociálně-ekonomickou realitu, které se nepřekrývají s regionálními evropskými správními celky v rámci systému tvořeného „regiony“ podle NUTS (Klasifikace územních statistických jednotek), který je používán pro oficiální účely EUROSTAT-em a evropskými institucemi. Koncepce správního regionu v Evropě je mimořádně mnohoznačná. Až na vzácné výjimky jsou geografické hranice těchto regionů širší nebo užší než hranice metropolitních oblastí (5). Území správních regionů nejsou tudíž relevantní pro analýzu a srovnávání sociálně-ekonomického vývoje metropolí v evropském měřítku.

2.8

V únoru 2004 zveřejnila Evropská komise Třetí zprávu o soudržnosti. Tato zpráva otevírá nové perspektivy v rámci debaty o regionální politice a hospodářském pokroku. Totéž se týká územního rozvoje a rozvoje měst. Třetí zpráva objasňuje do budoucna souvislost mezi regionální politikou a lisabonskou strategií. Vedle politiky soudržnosti, politiky územní spolupráce a zaměstnanosti se třetím pilířem regionální politiky stane konkurenceschopnost. Z tohoto hlediska zdůrazňuje Třetí zpráva zejména úlohu měst a velkých aglomerací.

2.9

Nové přístupy a představy vyplývají výhradně z globalizace, z realizace jednotného trhu (včetně nových členských zemí) a lisabonské strategie. Samozřejmě, že se v případě metropolitních oblastí nejedná pouze o regionální politiku, nýbrž také o průmyslovou politiku, o znalosti, dopravu a evropské sítě, o trvale udržitelný rozvoj a kvalitu života.

2.10

Zvýšená pozornost věnovaná „obnově měst“ je jev pozorovaný na celém světě. Je na pořadu jednání ve většině členských států Unie.

2.11

Situace metropolitních oblastí a otázka jejich spravování nebyly nikdy předmětem hloubkového rozboru na úrovni Evropské unie. Následkem toho se nikdy nestala zvláštním cílem komunitárních politik. EHSV se domnívá, že nadešel okamžik pro prohloubení analýzy a pro přezkoumání, jakým způsobem může být správné regionální řízení ze strany všech dotčených aktérů z těchto území prospěšné pro jejich obyvatelstvo a pro celou Evropskou unii. Analýza situace metropolitních oblastí může být přínosná pouze tehdy, je-li založena na důvěryhodných kvantitativních údajích, porovnatelných na evropské úrovni. Tyto však do značné míry chybí. V této souvislosti se EHSV domnívá, že Evropská unie by měla dohlédnout na jejich vytvoření.

3.1

Více než tři čtvrtiny evropského obyvatelstva žije v městských nebo předměstských zónách. Mezi lisabonskou strategií a metropolitními oblastmi existuje přímá souvislost. Významná část faktorů, které tvoří pozadí budoucí konkurenceschopnosti Evropy, se nachází v těchto zónách. Metropole šíří směrem k jiným evropským městům inovace a informace. Prosperita metropolitních oblastí je nutnou podmínkou pro řešení problémů sociální a územní soudržnosti, které vyvstávají na jejich vlastních územích a v jiných evropských městech nebo regionech.

3.2

Metropolitní oblasti, jak v Evropě, tak i všude jinde na světě, musí čelit mnoha velkým výzvám, takovým jako jsou: globalizace, spojená s procesem integrace mezinárodních trhů zboží, služeb, kapitálu, znalostí a kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovních sil, a která přináší rychlou transformaci jejich výrobních systémů; trvale udržitelný rozvoj, který vyžaduje citlivé spravování přírodních zdrojů; sociální soudržnost; kvalita života a také územní soudržnost.

3.2.1

V mnoha případech města a metropole s úspěchem přizpůsobují v současné době své ekonomické, sociální a institucionální struktury. Týká se to silných městských regionů, národních a mezinárodních dopravních uzlů, které jsou obsluhovány veškerými druhy rychlé dopravy a vysokokapacitními telekomunikačními sítěmi, a jejichž hospodářství je odedávna založeno na diverzifikovaných činnostech v oblasti kvalitních služeb pro občany a podniky. Regiony závislé na tradičním průmyslu, které byly zpočátku v krizi, jsou taktéž vynikajícím příkladem tohoto vývoje. Lille, Barcelona nebo Bilbao jsou ilustrací procesu restrukturalizace.

3.2.2

V deseti nových státech Evropské unie probíhají v současnosti obdobné procesy. Jedná se zejména o metropolitní oblasti Varšavy, Prahy a Budapešti.

3.3

Již mnoho let usiluje komunitární regionální politika o zlepšení podmínek růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti méně rozvinutých regionů. Za tímto účelem byly vytvořeny speciální programy a byl uplatňován propracovaný systém rozdělování finančních prostředků. Ve většině těchto případů dosáhly, v důsledku těchto komunitárních politik, dotyčné regiony někdy až významného pokroku v ekonomické oblasti.

3.4

Proto se hodnocení regionů v Evropě omezilo na analýzu těch regionů, které využívaly strukturální fondy.

3.5

Není možné opomenout relativně příznivý nebo nepříznivý ekonomický a sociální růst jiných regionů. EHSV považuje za nezbytné, aby se i ony staly předmětem hloubkové analýzy na evropské úrovni. Tato analýza je žádoucí s ohledem na diskusi na téma Třetí zprávy o regionální soudržnosti, která se snaží otevřít nové cesty. Může nám rovněž usnadnit pochopení současných ekonomických proměn a jejich dopadů na přizpůsobení společnosti a na životní a pracovní podmínky. Taková analýza může posléze umožnit takové přizpůsobení některých komunitárních politik, aby odpovídajícím způsobem podporovaly některé regionální potřeby a rozvoj, včetně potřeb a rozvoje metropolitních oblastí.

3.6

Je významné, že všude – jak v centralizovaných, tak i v decentralizovaných státech – probíhá v současné době debata na téma nové žádoucí rovnováhy mezi centralizací a decentralizací. Státní moc prozkoumává zezdola nahoru (bottom-up) a také ze shora dolů (top-down) nové přístupy. Tyto procesy jsou samozřejmě často obtížně proveditelné s ohledem na vládní tradice a pevně ustálené zájmy v dotyčných regionech. I přes institucionální překážky na obou stranách existuje nicméně nesporná snaha o uznání nezbytnosti integrované správy metropolitních oblastí pro blahobyt a prosperitu občanů a podniků.

3.7

Mezi evropskými metropolitními oblastmi můžeme snadno rozlišit několik kategorií. Na jedné straně existují velké metropole jako je Londýn, Paříž, Porýní-Porúří, Randstad nebo Madrid, s počtem obyvatel nad 5 milionů, na druhé straně zase určitý počet méně významných, avšak někdy i prosperujících metropolních oblastí, vybavených silným rozvojovým potenciálem a velkou ctižádostí. Jedná se zde o oblasti obklopující hlavní města a velká hospodářská centra téměř ve většině členských zemí.

3.8

Jak již bylo řečeno, některá z těchto hospodářských center byla dříve zónami v rozkladu. Za své obrození vděčí společnému úsilí aktérů ze soukromého a veřejného sektoru v regionu. Je potřeba dodat, že metropolitní oblasti nových členských států se nacházejí v přechodné fázi a vytvářejí komparativní výhody tak, aby se staly konkurenceschopnými na mezinárodních trzích.

3.9

Počet těchto oblastí v Evropě narůstá. Od roku 2003 se okruh německých metropolitních oblastí soustředil v rámci projektu 'Regiony budoucnosti'. V roce 2003 vyzvala britská vláda vhodné regiony ke stanovení strategií pro jejich rozvoj jakožto mezinárodních konkurenceschopných regionů. Dánská vláda ochotně podporuje současnou iniciativu pozoruhodné přeshraniční spolupráce mezi Kodaní a Malmö (Švédsko), s cílem stát se hlavním hospodářským centrem v oblasti Baltu. V Nizozemsku je poměrně nedávným jevem propagace seskupení Randstad, jakožto metropolitní oblasti s mezinárodním rozsahem. Ve Španělsku jsou programy na uspořádání Barcelony a Bilbaa vyjádřením stejných ambic. Mohli bychom uvést i další příklady.

3.10

V členských zemích se regionalizace projevuje postupně, což zjevně ovlivňuje organizaci správy v metropolitních oblastech a jejich schopnost řízení ekonomického rozvoje. Zároveň některé vlády hrají také aktivní úlohu v ekonomickém rozvoji velkých měst. Názorným příkladem je iniciativa britské vlády, ustavující pracovní skupinu, sdružující 8 hlavních měst-center neboli „Core Cities“, 9 regionálních agentur pro rozvoj a mnoho ministerských odborů, pro stanovení akčního programu za účelem zlepšení ekonomické výkonnosti metropolí a tímto i konkurenceschopnosti státu (6). Po uveřejnění zprávy o evropských městech (7) ve Francii definovala zdejší vláda národní strategii určenou na posílení vlivu francouzských metropolí na evropské úrovni. (8)

3.11

Nejnovější dějiny jasně poukazují na to, že žijeme v době, kdy se projevuje nový přístup k rozvoji velkých městských regionů. Konzultační struktury jsou v této oblasti, pokud vůbec existují, pouze na národní úrovni. Souběžně s národními konzultačními strukturami probíhají iniciativy na podporu evropských platforem, v rámci kterých se setkávají hlavní aktéři rozvoje měst. Příkladem je Eurocities, zejména pokud se jedná o otázku společnosti založené na znalostech, a odnedávna i METREX (The Network of European Metropolitan Regions and Areas). Celkově jsou však kontakty a setkání organizována nahodile. Zároveň zjišťujeme existenci příznivého ovzduší pro více strukturované iniciativy.

4.1

Pro metropolizaci je příznačné zvyšování počtu velkých aglomerací a vzrůstající koncentrace obyvatelstva, činností a výroby statků ve zvětšujícím se geografickém prostoru, jehož obrysy jsou neurčité. Tento růst je často doprovázen sociální a prostorovou roztříštěností (sociální vyloučení, prostorová specializace, kriminalita a pocit ohrožení). Metropole, na rozdíl od města, nemá politickou reprezentaci. Řešení problémů, kterým musí čelit, probíhá v rámci složitých jednání mezi jednotlivými účastníky. Prostorová roztříštěnost může zpomalovat a překážet ve veřejných a soukromých investicích. Regionální politika, jejímž cílem je zmenšení prostorové roztříštěnosti pomocí sladění správy metropolitních oblastí s probíhajícím oživením, je proto prospěšná. Kladnými příklady v této sféře jsou oblasti Barcelony a Stuttgartu. Zřetelně poukazují na to, že občanská společnost hraje rovněž významnou úlohu.

4.2

Proces globalizace: struktura evropských městských regionů je výsledkem procesů a oživení, které probíhají čím dál více v celosvětovém měřítku. Velká evropská města jsou uzly světové sítě neustále se rozvíjejících metropolí. New York, Londýn, Tokio, Hong Kong, ale i Frankfurt, Paříž, Randstad, Brusel, Milán nebo Madrid zde odehrávají významnou úlohu. Tyto metropole „řídí“ světové hospodářství prostřednictvím mezinárodních institucí, bank, velkých mezinárodních podniků, které zde umístily své ústřední řídící a kontrolní funkce, a prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. V nejbližších letech se součástí této světové sítě stanou hlavní asijské metropole.

4.3

Proces poevropštění: interaktivní proces přizpůsobení ekonomických, sociálních, ekologických a územně plánovacích politik k integraci a rozšíření Evropy. Stále probíhající realizace jednotného trhu, zavedení eura a také rozšíření budou ještě dlouho a významně přispívat k jevu integrace a roztříštění ekonomické aktivity na evropském území. Čím více budou mizet národní hranice, tím více se projeví přirozená tendence zesilování ekonomických pólů v kontinentálním měřítku. Postupné zřizování interregionálních, popřípadě přeshraničních pólů (Kodaň-Malmö, nizozemský Limbourg – belgický Limbourg Aix-la-Chapelle, francouzská a belgická metropole Lille) ukazuje, že ekonomický rozvoj bude čím dál více přehlížet politické a správní hranice, které jsou pozůstatkem dějin, a které jsou často umělé.

4.4

Metropolitní oblasti jsou hlavními místy výzkumu, inovací a vytváření nových aktivit. Soustřeďují aktivity s vysokou přidanou hodnotou, zejména služby pro podniky. Prvořadou úlohu zde hrají informační a komunikační technologie. Ekonomické oživení získává konkrétní podobu zejména v metropolitních regionech, které jsou privilegovanými místy pro inovace, pro společnost založenou na znalostech a vzdělávání.

4.5

Tyto oblasti jsou mezi sebou propojeny různými druhy hmotných a virtuálních sítí, v závislosti na objemu a významu ekonomických jader v různých regionech. Tento proces má tendenci se rozvíjet a posilovat. Evropská dopravní politika (Transport European Networks) tyto sítě právem podporuje, stejně jako liberalizaci leteckého sektoru.

4.6

Lisabonská strategie, směřující ke konkurenceschopné ekonomice, založené na znalostech, s přihlédnutím k sociální soudržnosti a k udržitelnosti, nabývá zvláštního významu. Její uplatnění by mohlo znamenat nové poslání pro metropolitní oblasti.

4.7

Toto nové poslání je zčásti vyvoláno rostoucím významem sítí ve společnosti, které pozměňují základy prosperity, lákají nové investice a vedou k novým přístupům ke vzdělávání mládeže a obecně k pracovnímu trhu. Nejnovější zájem o města a metropolitní oblasti souvisí také s uplatněním nových technologií, zejména ICT (Informační a komunikační technologie) a vysokorychlostní internetové sítě, které značně ovlivňují život obyvatel a podniky.. V současné době ICT značně ovlivňují výrobní struktury a v důsledku toho ovlivňují i uspořádání území, vývoj měst a metropolitních oblastí.

4.8

Internacionalizace investic, mobilita mozků a vzájemné působení mezi univerzitami, technologickými ústavy a soukromým sektorem bude moci podporovat hospodářské clustery, čili známý model „Porter's Diamond“. Toto je velmi významný základ společnosti v síti neboli „network society“, v níž metropolitní oblasti hrají prvořadou úlohu.

4.9

Metropolitní oblasti jsou rovněž významnými kulturními, turistickými a zábavními póly. Velkolepé dědictví je hlavním prvkem jejich dějin a identity. Jejich univerzity, knihovny, muzea, divadla, opery, koncertní síně jsou místy, které podporují udržování a šíření evropské kultury. Hrají významnou úlohu v tvorbě a šíření kultury. V metropolích se konají také hlavní sportovní utkání a hudební koncerty shromažďující davy.

4.10

Kosmopolitismus metropolí je velmi důležitým prvkem v rozvoji mediálního průmyslu. Mediální průmysl (tisk, vydavatelství, rozhlas, televize, filmy, video, reklama, telekomunikace) a obecněji tvůrčí průmysl jsou v metropolích sektorem činnosti v plném rozmachu.

4.11

Jednotliví aktéři, sociálně-ekonomické skupiny a kulturní organizace soustřeďují síly za účelem obnovení procesů integrace a účasti. Vedle působení veřejné moci hraje významnou úlohu v oživení měst rovněž občanská společnost. V mnoha případech je úspěch metropolitní zóny do značné míry zapříčiněn spoluprací a interakcí veřejných a soukromých kruhů.

4.12

Tato spolupráce a vzájemné působení veřejných a soukromých kruhů je v kontextu metropolitních oblastí rozhodující. Zkušenost poukazuje na to, že se může snadněji a plodněji rozvíjet na úrovni velkých územních celků než v národním měřítku. Metropolitní oblast je zpravidla vhodnou úrovní pro určení, společně všemi dotčenými aktéry, cílů uspořádání městského regionu a pro uplatnění nezbytných prostředků pro jejich dosažení.

4.13

Na rozdíl od tendence pozorované ve Spojených státech se evropská města rozvíjejí v současné době zároveň jako města a aglomerace. Města-centra plní stále funkci střediska aktivit a místa setkání. Metropole hrají rovněž základní úlohu v posílení modelu evropské společnosti.

4.14

Evropská ekonomika se ocitá ve významné přechodné fázi související s procesem rozšíření a integrace jednotného trhu. Tento proces způsobuje dvojakou hru, spočívající v soupeření a partnerství mezi jednotlivými územími, zejména mezi metropolitními oblastmi. Tyto oblasti mají určující úlohu v těchto složitých hrách. Neexistence vlády na úrovni metropolitních oblastí je slabinou při určování a uplatňování konkurenceschopných strategií ekonomického vývoje a partnerských počinů.

5.1

Velká města se výrazněji než ostatní území potýkají se závažnými problémy souvisejícími se sociální soudržností a územní nerovnováhou. Metropolitní oblasti mohou být ukázkovým místem obnovy sociální a územní rovnováhy v Evropské unii. Podle všech těchto hypotéz však mohou tato zlepšení být realizována pouze v případě, bude-li jejich ekonomický rozvoj zajištěn trvalým způsobem.

5.2

Každá metropolitní oblast má vlastní charakteristické rysy. Avšak přes rozdíly v oblasti kultury, sociálního a hospodářského rozvoje pozorujeme stejné jevy v celé Evropě. Naštěstí ve většině případů si aktéři z veřejného a soukromého sektoru čím dál více uvědomují nutnost zlepšení životních a pracovních podmínek všech. Nicméně je potřeba připustit, že často zbývá urazit ještě dlouhou cestu.

5.3

Pokud již proběhla nebo právě probíhá hospodářská restrukturalizace, přechod od jednoho ekonomického cyklu k dalšímu vedl nebo teprve povede k významné nezaměstnanosti, zejména mezi mládeží a osobami staršími 50 let. Tento proces se týká zejména metropolitních oblastí. Je potřeba rovněž poznamenat, že tento proces často vede ke vzniku zcela nových aktivit, které vytvářejí pracovní místa lépe přizpůsobená budoucnosti.

5.4

Hospodářská restrukturalizace s sebou přináší rovněž přesuny, zejména pokud se jedná o činnost pracovních sil, což vyvolává strukturální nezaměstnanost v monoindustriálních regionech. Tento jev se vyskytuje v takovém případě i v metropolitních oblastech, které ostatně jsou často schopny změnit svou ekonomickou základnu. V těchto procesech modernizace často spatřujeme přechod od základny těžkého průmyslu ke společnosti služeb a špičkových technologií, například v regionech Bilbao, Lille nebo Porýní-Porúří.

5.5

Unie čelí čím dál většímu přílivu migrujících osob původem ze třetích zemí. Přesto, že existují významné rozdíly v způsobu integrace přistěhovalců v jednotlivých státech a městech, Evropa jako celek musí nesporně přijmout tuto výzvu a metropolitní oblasti jsou toho výborným příkladem. EHSV mnohokrát ve svých stanoviscích požadoval, aby Unie vytvořila společnou imigrační a azylovou legislativu. Unie vstřebá nové ekonomické migranty z demografických a sociálních důvodů a z důvodů souvisejících se zaměstnáním. (9) Bude se jednat jak o osoby s vysokou, tak i s nízkou kvalifikací. Komunitární legislativa musí podporovat legální imigraci a zastavit imigraci ilegální. Unie musí navíc podporovat integraci migrantů v hostitelské společnosti a vyvarovat se diskriminací (10).

5.6

V mnoha městech a metropolitních oblastech jsme svědky koncentrace migrujících osob, které jsou vystaveny závažným potížím v přístupu ke kvalitním pracovním místům z důvodu nedostatečné profesionální kvalifikace, špatné znalosti jazyka, sociální diskriminace a neexistence integrační politiky. Tato situace vede k nerovnosti v příjmech a v této souvislosti i v přístupu k bydlení a veřejným službám, včetně vzdělávání a zdravotnictví. Je vhodné věnovat čím dál větší pozornost chudým čtvrtím, které jsou tímto problémem vážně dotčeny.

5.7

Metropolizace často přináší nárůst sociální nerovnosti a zhoršení prostorových poměrů. Znevýhodněné sociální skupiny, ke kterým patří velké množství mladých nezaměstnaných a starších osob s nízkými příjmy, se soustřeďují v některých čtvrtích kumulujících četné nevýhody. Vyloučení znevýhodněných obyvatel a nedostačující kvalita veřejných služeb v těchto čtvrtích se samočinně udržují a vedou k pastím, ze kterých je téměř nemožné se vyprostit. Síly městského vyloučení jsou často kumulativní, dokonce i pokud byla prováděna v těchto krizových čtvrtích po celou řadu let rekvalifikační politika. Její úspěšnější provádění vyžaduje akci ve velkém měřítku, koordinovanou na úrovni metropolitní oblasti.

5.8

Bezpečnost v metropolitních oblastech se často stává znepokojujícím problémem, který může mít značný dopad na sociální soudržnost a vyvážený rozvoj. Paradoxně výhody a demografické ukazatele metropolitních oblastí je vystavují některým rizikům. Na jedné straně může být jejich systémové fungování oslabeno jakýmkoliv očekáváním jednoho z jejich životních prvků souvisejícím se skutečností byť i sebemenšího ohrožení. Na druhé straně podporují charakteristické rysy metropolí pohyb obyvatel a zboží, který prospívá k rozvoji ilegální činnosti v souvislosti s národními a mezinárodními zločineckými sítěmi. Mohou usnadňovat přítomnost aktivistických hnutí díky nabízené anonymitě, logistice a náborové základně. Neuralgická centra metropolí jsou přednostními cíly nových forem terorismu. Tento rozvoj je v současném mezinárodním politickém kontextu znepokojující.

5.9

Ochrana životního prostředí a dodržování cílů trvale udržitelného rozvoje jsou dalšími výzvami, kterým jsou vystaveny metropolitní oblasti. Musí dodržovat mezinárodní závazky: Kjótský protokol, Agendu 21, Maastrichtskou smlouvu, komunitární program pro trvale udržitelný rozvoj z let 1993 a 1998. A za tímto účelem musí zajistit kompatibilitu ekonomického rozvoje a ochrany životního prostředí, které se mohou vzájemně posilovat prostřednictvím uspořádání rozvoje měst (dopravní systémy, vytvoření obytných zón, nakládání s odpady a odpadními vodami, snižování hluku, ochrana historického centra, ochrana přírodního a zemědělského dědictví,…).

5.10

Rychlý růst určitého počtu metropolitních oblastí, související s rozšířením a s intenzifikací jejich ekonomik, je výzvou v oblasti infrastruktury a veřejné i soukromé dopravy. Jak z ekologických, tak i z ekonomických důvodů vyžaduje společné řízení pokročilá technická řešení. Všechny ekologické politiky znamenají vysoké náklady pro soukromý a veřejný sektor. Financování z veřejných prostředků je obecně nedostatečné a až doposud má úspěšnost partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem skromné výsledky.

5.11

Problémy v metropolitních oblastech se ještě zhoršují v případě, kdy správní řízení těchto zón neprobíhá stejným rytmem jako ekonomický rozvoj a růst obyvatelstva, počtu bytů a každodenních přesunů souvisejících se zaměstnáním. V metropolitních oblastech často správní řízení připomíná minulou epochu, což zabraňuje řádnému fungování správy a v důsledku toho také uplatňování účinné ekonomické politiky. Dobrá koordinace mezi správním řízením a ekonomickými subjekty, a v širším měřítku, mezi veřejným a soukromým sektorem, je podmínkou správného řízení metropolitních oblasti.

5.12

V tomto ohledu existují velmi rozlišné situace. Někdy je metropolitní oblast menší než správní zóna, ke které patří. Častěji přesahuje správní zónu. Metropolitní oblast obsahuje téměř vždy více obcí nebo jiných správních jednotek. Většina veřejných (regionálních a národních) orgánů považuje tuto situaci za faktický stav a nikoliv za téma podněcující k diskusi.

5.13

Každá vláda uplatňuje při hledání řešení vlastní metody. Velká města se pokoušejí vyměňovat své zkušenosti, ale na úrovni Unie existuje příliš málo konzultací a výměn, které by podporovaly porovnávání nebo správnou praxi.

5.14

Výše popsané jevy jsou sice příznačné pro metropolitní oblasti, nicméně pozorujeme velké rozdíly ve způsobu jejich řešení v jednotlivých zónách. Existuje mnoho příkladů regionálních vlád, podporovaných zpravidla národní vládou, a sdružených se soukromým sektorem a s organizovanou občanskou společností, které ovlivňují běh událostí a vytvářejí do budoucna nový model. Realizace těchto politik zlepšuje sociálně-ekonomické podmínky a tyto regiony získávají výraznější konkurenceschopnost a lepší sociální přizpůsobivost. Evropská unie by měla využít tyto příklady pro zavedení konzultací za účelem stanovení nejlepší praxe a pro projednání způsobu, jak by samotná EU mohla zlepšit situaci v závislosti na prostředcích, kterými disponuje.

6.1

Evropský statistický systém se vyvinul v souladu s evropskými politikami. Například známe počet kusů dobytka a prasat v jednotlivých regionech díky Společné zemědělské politice (PAC). Neznáme však míru zaměstnanosti či přidanou hodnotu v sektorech aktivity velkých měst nebo jejich sfér ekonomického vlivu, a to z důvodu neexistence politiky ad hoc, ale také nedostatečnosti prostředků, které Evropa donedávna věnovala městské statistice. Útvar pro otázky měst a regionů v rámci Eurostatu čítá pouze 5 osob. Prostředky, kterými disponuje Eurostat, neodpovídají významu jeho poslání.

6.2

Sociálně-ekonomické srovnávací studie metropolitních regionů, týkající se celého evropského území, prováděné institucemi, které mají na starosti ekonomický rozvoj a propagaci regionálních území, univerzitami, konzultanty nebo Evropskou komisí, obsahují často pouze mlhavé a neúplné popisy. Ve skutečnosti jsou založeny na regionálních statistikách zveřejňovaných Eurostatem. Výhodou těchto statistik je jejich použitelnost v rámci statistických harmonizovaných definic na evropské úrovni. Zároveň však představují velkou nevýhodu: regionální rozdělení podle Eurostatu, Klasifikace územních statistických jednotek (neboli NUTS) je slepencem národních správních jednotek. Takové rozdělení souvisí s politickými a správními dějinami každého státu. Až na několik výjimek, je z geografického hlediska nepřiměřené pro pochopení a spolehlivé srovnání ekonomických, sociálních a ekologických skutečností v metropolitních oblastech v evropském měřítku. Členění NUTS nebylo vytvořeno za tímto účelem.

6.3

Statistiky Eurostatu proto neumožňují zajistit průběžné sledování obyvatelstva, aktivit, nezaměstnanosti nebo výroby v metropolitních oblastech, a v důsledku toho neumožňují ani spolehlivě hodnotit a srovnávat takové strategické ukazatele jako jsou: tempo růstu obyvatelstva, přidané hodnoty výroby, zaměstnanosti, nezaměstnanosti nebo celkové produktivity na pracovní místo. Analýza výsledků studií týkajících se takzvaných metropolitních regionů, provedených soukromými konzultanty nebo národními veřejnými institucemi ukazuje, že nedostatek věrohodných a zeměpisně srovnatelných údajů může vést nejen k chybným, ale občas i k rozporuplným závěrům ohledně sociálně-ekonomického vývoje, který je „pozorován“ v regionech evropských metropolí (například co se týče rozvoje produktivity ve stejném regionu).

6.4

Nedostatek údajů týkajících se sociálně-ekonomického rozvoje regionů a metropolitních oblastí v Evropě je škodlivý ze dvou hlavních důvodů:

6.4.1

Metropolitní oblasti jsou hnací silou růstu. Hospodářská aktivita, kterou vytvářejí a z ní plynoucí výhody se rozšiřují směrem k dalším městským centrům nacházejícím se v každém státě. Pro co nejlepší využití omezení a příležitostí souvisejících s proměnami mezinárodního prostředí je nezbytné, aby metropolitní oblasti měly k dispozici pravidelně aktualizované hodnocení svých výkonů v evropském měřítku.

6.4.2

Je rovněž žádoucí, aby na evropské úrovni existovaly spolehlivé analýzy a srovnání významných aspektů, mimo jiné imigračních problémů, kvality práce, chudoby a sociálního vylučování, životního prostředí, bezpečnosti a dalších.

6.5

Po celá desetiletí Spojené státy připravují pro svých 276 metropolitních oblastí velké množství velmi čerstvých, srovnatelných údajů, obecně přístupných na internetových stránkách (11). Jelikož v Evropě každý stát má svoji vlastní definici města (a občas i metropole), je určitě složitější stanovit společnou definici metropolitních oblastí. S ohledem na to, že v současné době v rámci realizace lisabonské strategie je podstatné, abychom měli k dispozici spolehlivé a srovnatelné údaje o evropských metropolitních oblastech, se EHSV domnívá, že nadešel okamžik, aby tyto oblasti byly přesně stanoveny Eurostatem, ve spolupráci s národními statistickými úřady, a aby bylo připraveno velké množství údajů o těchto oblastech.

6.6

Městský audit II., který byl zahájen Evropskou komisí, a který právě probíhá, připraví údaje týkající se životních podmínek obyvatel ve 258 městech a aglomeracích. Tento projekt je významným krokem v rámci úvah o sociální soudržnosti. Nicméně neumožní vytvořit sociálně-ekonomické ukazatele, týkající se metropolitních regionů, které by byly srovnatelné v evropském měřítku. Ukazatele jsou totiž hodnoceny na úrovni měst a městských aglomerací každého státu, na základě národní definice. Co více, ukazatele týkající se Londýna, Paříže a Berlína budou hodnoceny v rámci příslušných správních regionů (Greater London, Île-de-France a Berlinerland).

6.7

Projekt ESPON (European Spatial Planning Observation Network) usiluje o zlepšení znalostí o území. Naráží však zejména na nedostatek ekonomických údajů na úrovni obcí, ale také na úrovni NUTS 3, a to na celém území Evropy. Jeho zásluhou je, že jasně poukazuje na četné mezery v evropském statistickém systému.

6.8

Všechny výše uvedené připomínky vedou ke zdůraznění, že k tomu, aby Eurostat byl schopen připravovat spolehlivé a porovnatelné údaje týkající se měst a metropolí, potřebuje nezbytné dodatečné rozpočtové prostředky a lidské zdroje.

6.9

Stojí za to seznámit se s nedávnou studií, která prezentuje údaje z Evropské ankety o pracovních silách v rámci metropolitních oblastí čítajících více než jeden milion obyvatel v severozápadní Evropě (12). Tato studie ukazuje, že velké metropole, vymezené s použitím společných kritérií, mohou s nevelkými náklady vytvořit četné sociálně-ekonomické údaje, porovnatelné na evropské úrovni, prostřednictvím analýzy prováděné každoročně národními statistickými úřady a koordinované Eurostatem. Je žádoucí, aby do této studie mohly být v rámci experimentu zahrnuty i další velké evropské metropole.

7.1

Již zhruba deset let probíhají v mnoha členských zemích, ale i na regionální úrovni, rozbory a diskuse na téma nové skutečnosti, kterou představují metropolitní oblasti v Evropě. Přesto, že se tyto oblasti projevují na národní a mezinárodní úrovni zřetelněji než předtím, nebyla jejich úloha v provádění lisabonské strategie doposud doceněna.

7.2

Metropolitní oblasti jsou klíčovými územími pro realizaci ekonomických, sociálních a ekologických cílů lisabonské strategie. Jsou totiž hlavním místem vzdělávání, výzkumu, inovací, špičkových technologií, vytváření nových aktivit a propagace podnikavosti. Jsou rovněž hlavními dopravními a telekomunikačními uzly, což usnadňuje propojení podniků, univerzit a výzkumných center. EHSV zdůrazňuje, že větší mobilizace potenciálu ekonomického růstu Evropy vyžaduje aktivní účast všech aktérů z veřejného a soukromého sektoru pracujících ve prospěch trvalého hospodářského rozvoje v metropolitních oblastech. Jinými slovy, s ohledem na úlohu, kterou hrají metropolitní oblasti v Evropě, nebude možné dosáhnout cílů lisabonské strategie, pokud tyto nebudou uskutečněny v metropolitních oblastech.

7.3

Jedna z hlavních příčin, proč ve vládních kruzích není tomuto vývoji věnována dostatečná pozornost, souvisí se skutečností, že politicko-správní hranice regionů jen zřídka odpovídají zeměpisným hranicím metropolitních oblastí. Proto, až na několik výjimek, nejsou k dispozici žádné spolehlivé a srovnatelné údaje v evropském měřítku, které by umožňovaly popsat sociálně-ekonomickou situaci a probíhající oživení v metropolitních oblastech.

7.4

EHSV zdůrazňuje, že v zájmu Unie je, aby:

7.5

Vyhotovení těchto informací a jejich zpřístupnění všem by mělo následující užitečné následky:

7.6

EHSV pevně podporuje návrh předložený METREX-em v roce 2003, týkající se vytvoření evropského programu věnovaného metropolitním oblastem (13). Takový program, s názvem METROPOLITAN, by se mohl stát platformou pro setkávání a výměnu názorů. Mohl by také zahrnovat pracovní skupiny, jejichž úkolem by bylo zjišťování a šíření dobrých praktik v oblastech, o kterých pojednává toto stanovisko.

7.7

EHSV má radost z pozornosti věnované „konkurenceschopnosti“ a ze vzniku spojení mezi nově definovanou regionální politikou a lisabonskou strategií ve Třetí zprávě o ekonomické a sociální soudržnosti, což má zvláštní význam pro metropolitní oblasti. Některé cíle z oblasti „konkurenceschopnosti“ a „znalostí“ v nich bude možné podporovat z Evropského fondu regionálního rozvoje.

7.8

EHSV považuje za nezbytné vytvořit v rámci Eurostatu organizační jednotku s názvem „Metropolitní oblasti“, jejímž každoročním úkolem by byla příprava výše zmíněných údajů.

7.9

Potíže, se kterými se můžeme setkat při definování zeměpisných hranic všech metropolitních oblastí a při tvorbě srovnatelných informací a údajů, nebudou moci ospravedlnit případnou nečinnost. Z tohoto důvodu EHSV navrhuje zahájení pilotního projektu, splňujícího výše uvedená doporučení, v omezeném počtu metropolitních oblastí v nejbližší době. Navrhuje rovněž, aby tento pilotní program byl realizován v rámci partnerství mezi GŘ pro regionální politiku, Eurostatem, národními statistickými úřady a dotčenými metropolemi.

7.10

EHSV doufá, že evropské instituce budou sdílet směry předložené v tomto stanovisku. Právě z tohoto důvodu považuje EHSV za žádoucí, aby se souběžně s vytvořením fóra, sdružujícího metropolitní oblasti a Komisi, stala prezentace situace těchto oblastí předmětem jednání Rady pro konkurenceschopnost a Neformální rady pro územní plánování a urbanistické otázky.

1 –

uznat významnou úlohu metropolí v Evropě

2 –

podporovat vytvoření účinné metropolitní správy

3 –

podporovat definování všemi zúčastněnými stranami zintegrované metropolitní strategie

4 –

podporovat metropolitní politiky, směřující k posílení jejich konkurenceschopnosti a sociální a územní soudržnosti.