SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU - Budování nasí společné budoucnosti - Politické výzvy a rozpočtové prostředky rozsířené Unie - 2007-2013

,Nejde o to, budoucnost předvídat, nýbrz ji umoznit."

Antoine de Saint-Exupéry

ÚVOD

Evropská unie stojí na prahu historického znovusjednocení kontinentu - svého největsího úspěchu od počátků procesu evropské integrace po skončení druhé světové války. Po úspěsném vytvoření jednotného trhu a zavedení jednotné měny dojde nyní ke znovusjednocení Evropy v úsilí o demokracii, svobodu, mír a pokrok.

Tato rozsířená Evropská unie nabízí nebývalé přílezitosti ke zvysování prosperity a kvality zivota nasich občanů a světa, ve kterém oni a jejich děti zijí. Nyní čelíme výzvě proměnit tuto ambici ve skutečnost a zajistit, aby Evropská unie plně vyuzila potenciál rozsíření a splnila očekávání veřejnosti.

Povinnost přijmout nový finanční výhled pro období od roku 2006 je přílezitostí, jak rozsířené Evropské unii poskytnout skutečnou politickou vizi společně s prostředky k dosazení jejích cílů, a to za vzájemného doplňování se opatření podnikaných na evropské i národní úrovni.

Nasím společným cílem by měla být Evropa, která oslavuje kulturní a národní rozmanitosti jednotlivých členských států a která nepřestává lpět na národní identitě, a přece si současně uvědomuje hodnotu evropské identity a stimuluje politickou vůli nezbytnou k dosazení společných cílů. Evropa solidarity a partnerství, která lidem dává přílezitost společně se podílet na tvorbě trvalé prosperity. Evropa, jejíz občané hledí do budoucnosti s důvěrou. Evropa s hlasem, který je slyset v celém světě.

Této výzvě ovsem čelíme v prostředí světových nepokojů a vnitřních nejistot a události nedávné doby vedly k pochybám o akceschopnosti Evropské unie.

Dát Evropě ústavu je silným a symbolickým gestem, které ovsem doposud nebylo učiněno. Evropská unie musí pokračovat na cestě integrace a vyhnout se pasti v podobě tězkopádného systému rozhodování na mezivládní úrovni. Právě proto potřebujeme ústavu a nástroje, pomocí kterých by bylo mozné rozhodovat a jednat rychle, abychom mohli pokročit kupředu a zároveň zachovali kontrolní mechanismy metody Společenství. Dohoda o podobě nové ústavy tudíz zůstává pro budoucnost Evropy nezbytnou.

Z ekonomického hlediska musí Evropa dokázat, ze je této výzvě schopna čelit. Nasi občané očekávají, ze Evropská unie bude stavět na hospodářské integraci a přemění největsí hospodářský a obchodní celek na světě v oblast s větsím růstem a prosperitou. V relativním vyjádření byly hospodářské výsledky Evropy doposud slabé. Od roku 1995 byla průměrná míra růstu v EU-15 2,2 %, ve srovnání s celosvětovým průměrem ve výsi 3,6 % a 3,2 % ve Spojených státech. Vse poukazuje na to, ze - pokud nebudou podniknuty zádné kroky - bude evropská ekonomika klesat. Čím déle bude mít evropská ekonomika spatné výsledky, tím více pochybností vyvstane o její schopnosti realizovat jeden ze základních pilířů politické legitimity - prosperitu. Ke zvrácení této tendence je třeba jednat rozhodně, koordinovaně a soudrzně.

Celosvětový boj za mír a proti terorismu je oblastí, do které musí Evropská unie výrazně přispět, nicméně nejednotnost názorů na klíčové mezinárodní otázky tyto naděje zhatila.

Řesit tyto problémy nebo pozbýt svého významu - to je ta pravá výzva pro Unii a její členské státy. Náklady vzniklé v důsledku nečinnosti jsou vysoké a budou jestě vyssí.

Je nutné přijmout nové závazky a pro nadcházející léta schválit cíle evropského projektu v rozsířené Unii a odpovídající prostředky nutné k jejich realizaci. Bez toho vseho nemohou členské státy nic nez prohrát. Je nutná společná akce vsech orgánů veřejné moci, jak na úrovni Evropské unie, tak i na úrovni členských států, protoze jen tak bude přidaná hodnota na kazdé úrovni optimální a výsledkem bude zjevný uzitek pro vsechny.

Přidaná hodnota Unie tkví v její nadnárodní a celoevropské činnosti. Zde jsou orgány členských států jen stězí s to plně posoudit výhody a náklady spojené se svou činností. Efektivita vyzaduje větsí kritické masy, nez jaké mají k dispozici vlády členských států samotné nebo jaké mohou vzniknout společným úsilí na národní úrovni.

Společné politiky, jak je vymezují Smlouvy, mohou tyto výhody realizovat pomocí kombinace regulace, koordinace a financování.

Volby, které bude nutno během přístích finančních perspektiv učinit, se netýkají pouze peněz. Je to zálezitost politického směřování, které bude realizováno na základě jasné vize toho, co chceme dělat. Tyto volby předurčí, zda bude Evropská unie a její členské státy schopna v praxi dosáhnout toho, co evropstí občané očekávají.

To znamená novou etapu pro rozpočet Unie. Nejde jen o přerozdělování zdrojů mezi členskými státy. Jde o to, jak zmaximalizovat dopad nasich společných politik, abychom mohli kazdé euro vydané na evropské úrovni vyuzít jestě lépe.

* *

*

Finanční výhledy vzdy odrázely politický projekt. V Agendě 2000, která se vztahovala na období 2000-06, se projekt věnoval zejména přípravě Evropy na rozsíření. Nyní, kdyz uz se rozsíření stalo realitou - i kdyz stále jestě zbývá hodně práce, aby nové členské státy byly integrovány -, potřebuje Evropa novou dynamiku a musí splnit nová očekávání.

Evropa musí společně usilovat o větsí růst a dalsí a lepsí pracovní místa. Na posílení ekonomického růstu a jeho trvalé udrzení neexistuje zádné kouzelné řesení. Nicméně je jasné, ze část tohoto problému plyne z toho, ze růst v evropských ekonomikách jestě není zalozen na inovacích a technologiích. Jiz od Lisabonu Evropská unie usiluje o svou přeměnu v dynamickou ekonomiku zalozenou na znalostech, disponující solidní průmyslovou základnou a stanovující si cíle, v jejichz důsledku by se měl růst kazdoročně zvýsit na zhruba 3 %. Neschopnost Unie a jejích členských států dosáhnout tohoto cíle ukazuje, jak nedostačující byly kroky, které byly doposud podniknuty.

Lisabonská strategie a vnitřní trh vyzadují účinné řízení ekonomiky, aby bylo mozné dosáhnout vyrovnané kombinace ekonomických, sociálních a environmentálních výhod, která je klíčovou pro udrzitelný rozvoj a která umozní Evropanům směle čelit změnám.

Růst musí být zalozen také na solidaritě, neboť konkurenceschopnost a soudrznost se navzájem posilují. Politika soudrznosti Unie je tu proto, aby zajistila solidaritu mezi vsemi regiony a občany. V minulosti se jiz osvědčila a nyní musí fungovat i v Unii, která bude z ekonomického hlediska různorodějsí nez kdy předtím. To znamená soustředit svou činnost na vybrané iniciativy a brát v úvahu relativní rozdíly a potřeby.

Výnosy plynoucí z růstu musí být pouzity tak, aby Evropanům pomohly vyrovnat se s procesem změny. Evropský sociální dialog by proto měl být posílen a lépe začleněn do politiky, aby vsem ekonomickým subjektům pomáhal předvídat a zvládat změny.

Evropské občanství musí zaručovat jistá práva a povinnosti, konkrétně svobodu, spravedlnost a bezpečnost, a na evropské úrovni zajisťovat přístup k základním veřejným sluzbám. Výhody členství nyní pro občany přesahují svobody spojené s trhem a tyto otázky se musí stát prioritami. Je to oblast, ve které se veřejné svobody a práva a povinnosti jednotlivců na evropské úrovni vyvíjejí, zatímco kulturní rozmanitosti zůstávají silné a neustále musí být podporovány a povzbuzovány. Kulturní rozmanitost je základem evropské jednoty. Unie proto musí v této oblasti doplňovat činnosti členských států a zajisťovat, aby výhody Evropy bez hranic byly přístupné vsem za stejných podmínek.

Evropa musí být silným hráčem na světové scéně. Nikdo nemůze pochybovat o důlezitosti role, kterou má Evropa ve světě zastávat a která začíná u její odpovědnosti vůči jejím sousedům. Toto bylo např. v diskusi o budoucnosti Evropy bráno za samozřejmost. Očekávání vzhledem k Evropě neustále rostou, ať uz jde o rozvojovou pomoc, obchodní politiku, zahraniční a bezpečnostní politiku nebo zahraniční aspekty jiných politik.

Stejně zřejmá je skutečnost, ze Evropa na světové scéně nevystupuje tak, jak by to odpovídalo její ekonomické váze a politickému potenciálu. Jedině prostřednictvím účinných společných akcí můzeme přeměnit nase hodnoty a politická prohlásení ve skutečnost. Nikdy nebudeme schopni reagovat nálezitým způsobem na krize v Evropě či kdekoli jinde na světě bez společných nástrojů a zdrojů, které jsou pro jejich pouzití třeba. Jako hráč na kontinentální i světové scéně se EU musí postavit rostoucím výzvám a odpovědnostem plynoucím z jejího vedoucího postavení v regionu.

* *

*

Budoucí finanční rámec Evropské unie by měl nabídnout stabilitu nutnou k podpoře politických cílů Unie po dobu několika let. Musí být zaměřen tak, aby bylo mozné realizovat konkrétní, vybrané priority, které budou ku prospěchu členským státům a jejím občanům. To znamená optimalizovat vztah mezi činnostmi na úrovni členských států a na úrovni Unie.

Společné politiky mohou a musí i nadále být centrálním prvkem v dosahování cílů rozsířené Unie. Nejsou jen případnou dodatečnou mozností; v těchto oblastech jsou na evropské úrovni společné akce jediným mozným prostředkem vedoucím k úspěchu.

Politiky EU se tradičně soustřeďovaly na oblast zemědělství, soudrznosti, vytvoření vnitřního trhu a na dosazení makroekonomické stability. V těchto oblastech byly velice úspěsné. Bylo by chybou se nyní stáhnout z těchto oblastí, ve kterých jiz byly politiky přizpůsobeny a kde by bylo mozné stavět na jejich úspěsích a zabývat se novými potřebami. Dohoda o reformě zemědělství a jejím financování ukazuje, ze členské státy tento názor sdílejí. Unie musí nyní svou činnost v těchto oblastech jestě více racionalizovat a rozsířit ji i na nové členské státy. Ale jelikoz rozsíření bude mít na rozpočet Společenství asymetrický dopad - výdaje se zvýsí více nez příjmy - bude i pouhé zachování ,acquis" znamenat nutnost zvýsit finanční úsilí.

Propast mezi ambiciózními politickými závazky učiněnými na nejvyssí úrovni a neschopností je uskutečnit se jiz nesmí dále prohlubovat. V mnoha z těchto nových prioritních oblastí je schopnost Unie tyto sliby realizovat ochromována nedostatkem politické vůle jednat a také nedostatkem zdrojů. Politickým cílům a očekáváním Unie musí odpovídat přiměřené prostředky, včetně finančních zdrojů. Cílem musí být co nejúčinnějsí vynalození veřejných prostředků a zaměření úsilí na úrovni Unie a členských států tak, aby výsledkem bylo více nez jeho pouhý souhrn.

I. Priority rozsířené Evropské unie

3 priority přístích finančních výhledů:

(1) Je nutné dokončit vnitřní trh, aby mohl v plném rozsahu plnit svou úlohu při dosahování sirsího cíle, kterým je trvale udrzitelný rozvoj. Za tímto účelem je třeba mobilizovat ekonomické, sociální a environmentální politiky. To zahrnuje konkurenceschopnost, soudrznost a trvala udrzitelnou správu a ochranu přírodních zdrojů.

(2) Pro politický koncept evropského občanství je stězejní realizace prostoru svobody, spravedlnosti a bezpečí a také přístup k základním veřejným statkům.

(3) Evropa by měla zastávat soudrznou roli globálního partnera, přičemz by měla vycházet ze svých základních hodnot, a převzít tak regionální odpovědnost, podporovat trvale udrzitelný rozvoj a přispívat k civilní i strategické bezpečnosti.

A. Trvale udrzitelný rozvoj

Cíl dokončit vnitřní trh je základem růstu. Avsak zvysování prosperity evropských občanů v souladu s evropskými hodnotami vyzaduje, aby byla Evropská unie přeměněna v dynamickou ekonomiku zalozenou na znalostech, vyznačující se trvale udrzitelným růstem a větsí sociální soudrzností. Přesně toho se týkala tzv. Lisabonská agenda, která se poprvé objevila v roce 2000 a posléze byla dokončena na zasedání Evropské rady v Göteborgu v roce 2001.

Posílení a naplnění Lisabonské agendy vyzaduje, aby byla věnována pozornost vzájemně se podpírajícím aspektům konkurenceschopnosti a soudrznosti. O nich pojednávají následující části tohoto dokumentu.

Zvysování prosperity evropských občanů trvale udrzitelným způsobem zahrnuje:

* přeměnu Evropské unie v dynamickou ekonomiku zalozenou na znalostech a směřující k růstu;

* usilování o větsí soudrznost v kontextu rozsířené Unie;

* posilování konkurenceschopnosti naseho zemědělství, podpora rozvoje venkova, zajisťování trvale udrzitelného vyuzívání rybolovných zdrojů a kvality zivotního prostředí.

1. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost: nutnost naplnění Lisabonské agendy

Stanovení růstu za prioritu vyzaduje novou orientaci politik a rozpočtů EU i jednotlivých členských států. Nyní je zapotřebí Evropa, která je dynamičtějsí a lépe propojená. To vyzaduje zásadní změnu v politikách zaměřených na podporu materiální i intelektuální infrastruktury Unie. Znamená to opatření na zlepsení výzkumu, podporu podnikání a inovací, stejně jako vytváření sítí na evropské úrovni a posílení role vzdělávání. Toto je podmínkou udrzení konkurenceschopné průmyslové základny. Současně je třeba zajistit nové kolektivní záruky pro zaměstnance a vyvinout nové úsilí předvídat změny globálního ekonomického a obchodního prostředí a včas se jim přizpůsobovat.

Cíle:

* podpora konkurenceschopnosti podniků v rámci plně integrovaného jednotného trhu,

* posilování evropských snah v oblasti výzkumu a technologického vývoje,

* propojování Evropy pomocí sítí EU,

* zvysování kvality vzdělávání a odborné přípravy,

* agenda sociální politiky: pomáhat evropské společnosti předvídat a zvládat změny.

a) Podpora konkurenceschopnosti podniků v rámci plně integrovaného jednotného trhu

Aby Evropa mohla splnit svůj ambiciózní cíl posílit růst, podpořit soudrznost a investice setrné k zivotnímu prostředí, je nutné vyvinout soudrzný přístup ke konkurenceschopnosti a uvolnit tak nevyuzitý potenciál vnitřního trhu. Unie se můze stát katalyzátorem a koordinátorem úsilí členských států a můze přispívat k jejich činnosti a případně ji i doplňovat.

Činnost Evropské unie zaměřená na zlepsování podnikatelského prostředí a na zvysování produktivity se můze týkat těchto oblastí:

- dokončení, zlepsení a řízení vnitřního trhu. Cílem dalsí legislativní práce bude odstranit zbývající překázky plné integrace trhu. V některých konkrétních oblastech, jako jsou síťová odvětví nebo sluzby, se jednotný trh stále jestě nestal skutečností. Řízení vnitřního trhu např. v oblasti léčiv nebo chemických produktů, ať jiz prostřednictvím agentur nebo na základě stanovování evropských norem, bude v rozsířené Unii i nadále vyzadovat značné úsilí. Dalsí výzvou bude rozsíření tohoto systému na sousední země.

- zachování a posílení konkurenceschopnosti průmyslu, s cílem zvýsit růst produktivity a zlepsit konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku. To zahrnuje i nový přístup k právním předpisům Společenství a členských států, včetně úplného dodrzování tzv. zásad ,lepsího zákonodárství" a také hodnocení dopadu právních předpisů a regulačního prostředí na konkurenceschopnost evropských podniků.

- podporování podnikatelských iniciativ a rozvoje malého podnikání. Dalsí zlepsování přístupu k moznostem financování prostřednictvím finančních nástrojů Společenství, stejně jako dostupnost evropských sluzeb pro podniky přispějí k tomu, aby podniky byly schopné existovat i v rámci rozsířeného vnitřního trhu a aby obstály i v zahraniční konkurenci.

- mobilizování příslusných subjektů a zdrojů na pomoc při vyuzití inovativního potenciálu podniků. Podpora transferu technologií pomocí toků vědomostí a sítí inovací přinese uzitek firmám, zejména mladým inovativním podnikům. Inovační politika také posílí investice do inovací, organizačních změn a inovativních návrhářských řesení. Moznost společných přístupů, přeshraničních i regionálních činností a také vytváření sítí v rámci EU můze přispět k rozvoji a síření regulačního prostředí, které podporuje inovace.

- systematičtějsí přístupy k informační společnosti zalozené na kombinaci politik výzkumu, regulace a nasazení jsou nezbytnou podmínkou pro odstraňování mezery v růstu produktivity, neboť veřejné i soukromé investice do informačních a komunikačních technologií hrají významnou roli při zvysování produktivity, konkurenceschopnosti a výkonnosti.

- investice do informačních a komunikačních technologií ve veřejných sluzbách v členských státech se v souvislosti s čistě vnitrostátními opatřeními odhadují na zhruba 50 miliard eur do roku 2011. Dalsí úsilí bude potřeba ve snaze zajistit, aby tyto technologie byly přijaty a pouzívány v celoevropských veřejných sluzbách, čímz by se zlepsila jejich výkonnost, efektivita a interoperabilita. Patří sem takové veřejné sektory jako např. zdravotnictví, kultura, vzdělávání a bezpečnost.

- podpora převzetí ekologických a zároveň účinných technologií, které mohou omezovat dopady na zivotní prostředí a současně přispívat ke konkurenceschopnosti a růstu. Existuje mnoho potenciálně významných environmentálních technologií, jsou vsak vyuzívány jen málo, a to z důvodu lpění na stávajících technologiích, obtízného přístupu k finančním zdrojům, nízkého povědomí investorů či zkreslených signálů ohledně cen. V souladu s akčním plánem týkajícím se environmentálních technologií mohou být tyto technologie propagovány pomocí trzních nástrojů a také cílených politických iniciativ, které se snazí v této oblasti prosazovat inovace. Tato dimenze by měla být začleněna i do nástrojů EU v oblasti výzkumu, demonstrací a inovací a také v oblasti regionální politiky a zahraniční spolupráce.

b) Posilování evropských snah v oblasti výzkumu a technologického vývoje

Oblastí, ve které by rozpočet EU očividně mohl a měl doznat změn, je výzkum a technologie. Evropský výzkum je i nadále přílis rozstěpený, přílis izolovaný a nedostatečně propojený za účelem mezinárodní spolupráce. Evropa navíc vydává na výzkum pouze 2 % svého HDP, zatímco ve Spojených státech je to 2,7 % a v Japonsku více nez 3 %. Evropa nebyla doposud s to přitáhnout nejlepsí světové výzkumné pracovníky a mnoho vynikajících evropských vědců stále jestě dává přednost práci v USA. Toto je rozhodující, pokud chceme zvýsit kapacitu naseho výrobního sektoru, abychom lépe tězili z nové mezinárodní dělby práce.

Aby se Evropa mohla stát majákem vědecké excelence přitahujícím výzkumné pracovníky a investory, musíme odstranit překázky excelence, které jsou důsledkem izolovaných národních programů. Ale nestačí pouhé zlepsování kvality. Bude také nutné zvýsit úsilí v oblasti výzkumu. To znamená, ze Unie bude muset současně usilovat o dosazení tří navzájem souvisejících a doplňujících se cílů:

* realizovat ,evropský výzkumný prostor", který by slouzil jako jakýsi vnitřní trh pro výzkum a technologii a zároveň jako prostor, v němz by bylo mozné lépe koordinovat národní a regionální výzkumné činnosti a politiky. Byly by tak překonány problémy plynoucí ze současného rozstěpení a duplikace úsilí v oblasti výzkumu v Evropě;

* pomoci zvýsit do roku 2010 objem evropských prostředků plynoucích do výzkumu na 3 % HDP Unie, přičemz 1 % by mělo pocházet z veřejných zdrojů a 2 % ze soukromého sektoru;

* podpořit a posílit výzkum po celé Evropě tím, ze na evropské úrovni bude poskytována přímá finanční pomoc, která bude doplňovat národní programy v úsilí o dosazení prvních dvou cílů.

Finanční pomoc na úrovni EU nabízí ve výzkumu vysokou přidanou hodnotu, protoze pomáhá vytvářet kritické masy finančních i lidských zdrojů, prostřednictvím výměn, vytváření sítí, spolupráce a konkurence v evropském měřítku stimuluje excelenci a tvořivost, a zviditelňuje tak evropské schopnosti a dosazené výsledky.

Je to tedy dostatečně silný důvod pro to, aby byl objem finančních prostředků EU plynoucích na podporu výzkumu, jejichz výse se v současnosti pohybuje na 0,04 % HDP, značně zvýsen. Přispělo by to ke zmensení zbývajícího schodku vzhledem k plánované výsi veřejných investic (1 %), a to jako doplnění úsilí členských států a v těsném souladu s nimi. Činnost Unie by se měla soustředit na 5 hlavních oblastí, které odpovídají 5 hlavním otázkám, jimz Evropa ve výzkumu čelí:

* stimulace dynamiky, excelence, tvořivosti a produktivity evropského výzkumu prostřednictvím finanční pomoci určené projektům prováděným jednotlivými týmy výzkumných pracovníků, které byly vybrány na základě výběrového řízení na úrovni EU, nikoli na úrovni členských států, a to zejména v oblasti základního výzkumu, s cílem zkoumat v úzké spolupráci s vědeckou komunitou nové vědecké cesty a otázky.

Za tímto účelem by měla být po vzoru např. Národní vědecké nadace v USA ustavena evropská instituce, jez by udělovala granty jednotlivým vysoce kvalitním týmům výzkumných pracovníků vybíraných na základě výběrového řízení na evropské úrovni. Jednalo by se o výzkum v oborech pokročilé matematiky nebo kvantové fyziky s cílem dosáhnout nových zásadních objevů v informatice a softwaru.

* posilování evropských výzkumných kapacit podporou navrhování, vývoje a vyuzívání zásadních prvků výzkumné infrastruktury evropské dimenze a zájmu, včetně rozvoje lidských zdrojů v oblasti výzkumu a technologie, podporou odborné přípravy, odstraňování překázek v cestě profesních přílezitostí v rámci celé Evropy a také propagací přeshraniční mobility výzkumných pracovníků. Tato opatření bude nutné koordinovat v souladu s opatřeními podnikanými v rámci politiky soudrznosti.

Výzkumnými kapacitami tohoto druhu by mohla být např. evropská zařízení vybavená velkým laserem a zařízení na získávání neutronů slouzící k výzkumu hmoty a k vyuzití v oblasti biomedicíny nebo také evropské genomové banky, modernizované evropské výzkumné sítě a počítačová infrastruktura. Podpora zaměřená na zvýsení kvality lidských zdrojů by mohla zahrnovat rozsáhlé podpůrné programy určené mladým i jiz uznávaným evropským vědcům.

* zakládání celoevropských partnerství subjektů veřejného a soukromého sektoru za účelem technologického výzkumu, a to na základě společných iniciativ vycházejících z konceptu technologické platformy, které svádí dohromady zástupce zúčastněných stran z veřejného i soukromého sektoru, aby mohl být - po vzoru Evropské iniciativy pro růst - stanoven a prováděn společný výzkumný program.

Mezi příklady takových partnerství by mohl patřit vývoj nové generace ekologických a hospodárných letadel v horizontu roku 2020; vývoj sítí vodíku a palivových buněk, zvládnutí elektroniky v nanorozměrech, investice do budoucích mobilních a bezdrátových technologií a aplikací, posílení společných snah v oblasti vlozených systémů, stejně jako nové technologie v oblasti sluneční energie a také evropské koordinované úsilí v pokročilé chemii, to vse pro nejrůznějsí průmyslové aplikace a společenské vyuzití.

* stimulace zřizování evropských ,center excelence" na základě vytváření sítí a spolupráce na laboratorní úrovni a podpory nadnárodních středně velkých sítí a projektů prostřednictvím nových instrumentů, které se pouzívají v sestém rámcovém programu ES pro výzkum a které byly na základě zkuseností zdokonaleny.

Tato oblast zahrnuje podporu evropských center excelence v oborech jako např. zivotní prostředí a výzkum klimatu, informační a komunikační technologie, lékařský a potravinářský výzkum nebo výzkum nových materiálů a průmyslových postupů, a to iniciováním a povzbuzováním spolupráce evropských spičkových laboratoří v evropských ,sítích excelence" a společného výzkumu směřujícímu k přesně a vhodně vymezeným cílům v ,integrovaných projektech".

* zdokonalování - pomocí specifických mechanismů vytváření sítí - koordinace vnitrostátních a regionálních výzkumných programů a politik, za účelem vytvoření kritické masy zdrojů, posílení doplňujícího charakteru činností členských států a zlepsení koherence plánovaných veřejných výzkumů po celé Evropě. Patří sem iniciování výměn, vzájemné otevírání programů a spoustění společných iniciativ.

Výzkumné programy členských států by měly být sdruzovány v oblastech jako např. rakovina, Alzheimerova choroba a nové typy chorob, nanotechnologie nebo i výzkum klíčových sociálních a ekonomických výzev, jako je demografie, vzdělávání, zaměstnanost a inovace.

Unie by v úzkém propojení se svými činnostmi v oblasti výzkumu měla podporovat i rozvoj koherentních a silných snah na Evropské úrovni ve dvou oblastech, v kterých hrají věda a technologie klíčovou roli:

* vesmír: podpora evropské vesmírné politiky, která usiluje o větsí soudrznost evropských i vnitrostátních veřejných i soukromých snah, zaměřuje se na vývoj aplikací v oborech jako určování polohy a navigace, pozorování a monitorování Země a telekomunikace, koordinuje investice do výzkumu a vývoje na různých úrovních a pomáhá EU lépe uskutečňovat cíle jejích politik v partnerstvích se stávajícími vesmírnými velmocemi, jako je Rusko, i s těmi nově vznikajícími, jako jsou Čína, Indie a Brazílie.

Kroky podniknuté v této oblasti budou záviset na uskutečňování evropského vesmírného programu, který posiluje vesmírné projekty EU (jako např. GMES - globální sledování zivotního prostředí a bezpečnosti).

* bezpečnost: podpora provádění politik Unie, a to iniciováním výzkumu potřebného ke zvýsení bezpečnosti v Evropě ve vsech jejích dimenzích v návaznosti na přípravnou akci, která byla zahájena v této oblasti, do níz USA investují pětkrát více prostředků nez Evropa. Jde o příspěvek Komise k sirsí agendě EU, jejímz cílem je zabývat se výzvami a hrozbami vymezenými, kromě jiného, v tzv. Evropské bezpečnostní strategii, která byla schválena Evropskou radou v prosinci 2003. Doplňuje činnosti a úsilí podnikané členskými státy a ostatními orgány a institucemi EU.

Patřil by sem rozvoj znalostí a technologií s evropskou přidanou hodnotou, pomocí kterých by bylo mozné předvídat, monitorovat a zmírňovat nové hrozby pro bezpečnost, jako jsou např. hrozby spojené s bioterorismem, počítačovou trestnou činností a globální bezpečností, a zajisťovat evropskou pozici v komplexních výzkumných sítích.

Odpovídajícím způsobem bude posílena činnost EU v oblasti síření výsledků výzkumu a upevněna evropská účast a vedoucí postavení v globálních iniciativách.

c) Propojování Evropy pomocí sítí EU

Deset let po spustění iniciativy v oblasti transevropských sítí stagnuje rozvoj hlavních os, které protínají Evropu. Objem dopravy na těchto sítích vsak neustále roste a rozsíření s sebou přinese dalsí růst jejího objemu na silnicích, zeleznicích a také v rámci energetické infrastruktury. Náklady v důsledku přetízení sítí se odhadují na 1 % HDP a do roku 2020 se mají zdvojnásobit. Nebudou.li učiněna zádná opatření, podstatná část zvýseného objemu dopravy se přenese na silnice, coz povede k velice negativním důsledkům v podobě dopravních zácp, dopadům na zivotní prostředí, bezpečnost a kvalitu zivota. Nebudou-li učiněna zádná opatření, nebude Evropa propojena a bude ze svého potenciálu pro růst platit daň za nedostačující infrastrukturu.

Vysoce výkonné transevropské sítě jsou nutným katalyzátorem trvale udrzitelné mobility zbozí, občanů a energie v rozsířené EU. Přispívají ke konkurenceschopnosti, ale jsou také hmatatelným symbolem evropské integrace. Nevyuzitý potenciál, který by lidem a podnikům plynul z lepsích dopravních spojů, se odhaduje na 0,23 % HDP, coz představuje asi jeden milion stálých pracovních míst. Projekty jako vysokorychlostní zelezniční tratě nebo evropský satelitní navigační systém Galileo přispějí k tomu, ze se evropský průmysl zařadí na čelní místo v oblasti vyspělých technologií.

Opatření vedoucí k vytvoření efektivního a trvale udrzitelného dopravního systému a spolehlivých dodávek energie je pro dosahování dobrých ekonomických výsledků nezbytným předpokladem. Skutečně vysoké náklady by vznikaly naopak tehdy, pokud by daný problém nebyl řesen.

Návratnost této investice přesahuje hranice členských států. Vlády členských zemí proto mají tendenci nebrat v úvahu evropskou perspektivu, ale upřednostňovat programy členských států, obzvlástě je-li jejich domácí rozpočtová situace nesnadná. Koordinace a finanční spoluúčast Evropské unie se zvlástním důrazem na přeshraniční aspekty můze přinést soudrznost v rámci celého kontinentu, dlouhodobou stabilitu a také vyssí zapojení soukromého sektoru.

* Například pod heslem ,dálnice na moři" by na vodu mohla být odkloněna část nákladu převázeného po silnicích (např. 7,6 milionů tun kazdoročně převázených mezi Rotterdamem a Bilbaem, coz by představovalo 10 % nákladu převázeného na této trase po silnicích). To by ale bylo mozné uskutečnit pouze za koordinace EU.

* elezniční tunel pod Mont-Cenis mezi Lyonem a Turínem by mohl svou současnou kapacitu ztrojnásobit a propojit některé z nejdynamičtějsích regionů Evropy se středem nových členských států. Ale tento projekt nelze spustit bez podpory EU.

Náklady na celou transevropskou síť se odhadují na 600 miliard eur. Nové hlavní směry pro transevropské sítě, které Evropská rada uvítala v prosinci 2003, nabízejí lepsí koordinaci mezi členskými státy a stabilnějsí koncentraci na seznam vymezených prioritních projektů s přesným časovým plánem.

Patří sem propojení vnitrostátních vysokorychlostních zelezničních sítí do roku 2012, rozvoj základní sítě pro nákladní zelezniční přepravu ve střední Evropě do roku 2015 a balíček na propojení přístavů a pozemní dopravní sítě do roku 2010.

Celková úroveň investic, která je nutná k realizaci 26 prioritních dopravních projektů, činí 220 miliard eur do roku 2020, přičemz nejvyssí objem prostředků bude zapotřebí v letech od 2007 do 2013. Odhaduje se, ze podíl soukromého sektoru na financování tohoto projektu bude pokrývat asi 20 % celkových nákladů a zbytek bude financován společně z rozpočtů členských zemí a příspěvku Společenství, který bude činit az 20 %.

Financování ze strany EU je rovněz nutné k zajistění přeshraničních dodávek energie a vývoje obnovitelné energie a ekologických paliv, coz by mělo stát okolo 100 miliard eur. Iniciativy Společenství jsou zapotřebí ke zvýsení dopadu a akceptace obnovitelné energie a energetické účinnosti a ke splnění cílů, jako je např. podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ve výsi 22 % do roku 2010.

Unie bude také muset pokračovat ve svém úsilí při odstraňování překázek bránících rozvoji vnitřního trhu v oblasti telekomunikací a při zajisťování dostupnosti spolehlivých sirokopásmových sítí ve vsech regionech, přičemz by zvlástní pozornost měla být věnována riziku vzniku digitálního předělu mezi městskými a odlehlými či venkovskými oblastmi.

d) Zvysování kvality vzdělávání a odborné přípravy

Lidský kapitál je jedním z nejdůlezitějsích faktorů růstu. Jeden rok vzdělávání navíc můze v bězné evropské zemi zvýsit celkovou produktivitu o 6,2 %. A přesto v období 1995-2000 objem veřejných investic do vzdělávání a odborné přípravy v procentech HDP poklesl. EU zaostává za svými konkurenty, co se týče počtu absolventů vysokých skol, úrovně dosazené při ukončení vzdělávání a účasti v procesu celozivotního učení. Také mezi jednotlivými členskými státy existují velké rozdíly. Vzhledem k těmto klesajícím ukazatelům je třeba, aby se okamzitě zvýsilo tempo reforem a modernizace evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy. Globalizace, technologické a demografické změny si zádají flexibilní a mobilní pracovní síly, které mají nálezitou a neustále obnovovanou kvalifikaci.

Vzdělávací politiky jsou oblastí, ve které je velmi důlezitá blízkost k jednotlivcům a kulturní rozmanitost, a proto zde hrají hlavní roli vnitrostátní a místní orgány. Celková modernizace systémů vzdělávání a odborné přípravy Společenství je ústředním bodem Lisabonské strategie. V důsledku toho přijala Evropská rada společné cíle a pracovní program pro transformaci systému vzdělávání a odborné přípravy na účinné systémy celozivotního učení přístupné vsem občanům a pro podporu jejich sblizování a následného celkového zvýsení jejich standardu. Jde předevsím o zvysování kvality vzdělávání a odborné přípravy (reforma vyučovacích osnov, nové vyučovací metody, zajisťování kvality), zlepsování přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě v průběhu celého zivota (včetně e-učení) a otevření vzdělávání a odborné přípravy vnějsím vlivům, od pracovních trhů az po celosvětovou hospodářskou soutěz.

Tato práce vyzaduje podporu Unie, jelikoz její přínos je celoevropský a členské státy samotné nemají dostatečné prostředky. Vedle politiky soudrznosti, jejímz cílem je podpora infrastruktury a základního vzdělávání a odborné přípravy, má příspěvek Unie dvě hlavní podoby: podpora mobility jednotlivců (např. studentů, učitelů, akademických pracovníků nebo skolících pracovníků) a podpora partnerství/sítí mezi skolami, univerzitami skolicími středisky v různých zemích. Tento cíl usiluje předevsím o mobilitu studentů, učitelů, akademických pracovníků, skolících pracovníků a v neposlední řadě i mobilitu myslenek a nejlepsích postupů. Multilaterální přeshraniční mobilita je oblastí, která - ačkoli ji vsichni povazují za klíčovou - nemůze být účinně organizována nebo financována na úrovni členských států. Pouze opatření na úrovni EU mohou poskytnout rámec a finanční podporu, po níz poptávka v rámci stávajících programů mnohonásobně překračuje nabídku.

Tyto cíle by zahrnovaly:

do roku 2010 by se 3 miliony vysokoskolských studentů měly zúčastnit programů mobility (v roce 2002 se jednalo o 1 milion), tj. zhruba 10 % vysokoskolských studentů bude mít moznost získat zkusenost při studiu v zahraničí;

do roku 2013 by se 150 000 účastníků odborné přípravy mělo kazdoročně zapojit do akcí na podporu mobility;

po celou dobu trvání programu by se 10 % skolní populace Společenství (záci i učitelé) mělo zapojit do akcí na podporu mobility;

do roku 2013 by se 50 000 dospělých občanů mělo zúčastnit akcí na podporu mobility v rámci celozivotního učení.

Výsledek musí zásadním způsobem přispět ke znovunastolení statusu Evropy jako centra vzdělávací a odborně vzdělávací excelence.

e) Agenda sociální politiky: pomáhat evropské společnosti předvídat a zvládat změny

Rychlé změny podmínek mezinárodní hospodářské soutěze vedou k nové dělbě práce, která se dotýká vsech. Její výhody jsou rozsáhlé, ovsem v kombinaci se slabým růstem můze dojít ke zvýsené nezaměstnanosti a vyloučení. Na základě toho musí EU předvídat a ovlivňovat blízící se změny - to je podstatou evropského modelu sociální soudrznosti a ekonomického růstu.

Unie se musí přizpůsobovat, podněcovat a absorbovat změny. Agenda sociální politiky tím, ze dynamicky řesí problémy související s rychlými změnami podmínek mezinárodní hospodářské soutěze, představuje plán Unie týkající se politiky a opatření v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, jako součástí Lisabonské strategie. Pomocí kombinace legislativy, otevřené metody koordinace a sociálního dialogu a podpory z rozpočtu EU je agenda důlezitým nástrojem modernizace evropského sociálního modelu.

Agenda sociální politiky by měla Evropě pomoci dosáhnout jejího plného potenciálu, a to posílením sociální politiky jako faktoru ovlivňujícího produktivitu a zohledněním nákladů politiky, která není sociální.

EU musí zajistit vhodný regulační rámec se stejnými výchozími podmínkami pro podniky i pracovníky, a to tak, ze stanoví přiměřené sociální normy a základní práva. Činnost EU také funguje jako katalyzátor, neboť umozňuje stanovování a uplatňování reformních opatření členských států na jejich trzích práce a v jejich sociálních politikách, a tak s vyuzitím jen mála finančních prostředků vyvolává důlezité změny v politikách. Úroveň EU je podle Smlouvy také tou nejvhodnějsí úrovní, na které by měl probíhat sociální dialog.

* Agenda sociální politiky by měla být posílena, aby bylo mozné čelit novým výzvám společným vsem členským státům a zvládat změny související s rozsířením, globalizací a stárnutím populace.

* Ve své poslední Jarní zprávě Komise pozadovala, aby bylo ustaveno tzv. Evropské partnerství pro změnu, jakýsi tripartitní mechanismus, který by se zaměřoval na vymezování společných výzev a poskytoval vhodné odpovědi, co se týče zvládání změn. Kolektivní smlouvy větsinou zahrnují sirokou řadu otázek souvisejících nejen s mzdou a pracovní dobou a neustále se vyvíjejí do podoby nástrojů, které mohou předvídat a zvládat změny. Tato partnerství by se také zabývala otázkami souvisejícími s novou mezinárodní dělbou práce jako důsledkem globalizace, a to konkrétně v jednotlivých sektorech.

Důvody pro opatření na úrovni EU:

* EU poskytuje vhodný rámec se stejnými výchozími podmínkami pro podniky tak, ze stanoví společné sociální normy a základní práva a volní pohyb pracovníků.

Díky propagaci prevence a stanovení minimálních zdravotních a bezpečnostních norem doslo ke značnému poklesu nemocí z povolání a pracovních úrazů. Avsak celkové náklady, které ekonomika musí nést, stále dosahují zhruba 2,6 % az 3,8 % HNP. Jde o vysoké finanční náklady vznikající v důsledku toho, ze jestě není k dispozici dostatečný právní rámec. Komise jiz navrhla, aby v kazdém členském státě bylo usilováno o dosazení 15% celkového poklesu míry výskytu pracovních úrazů.

V současné době vyuzívá ustanovení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení na úrovni EU během přechodného pobytu v jiném členském státě zhruba 30 milionů lidí. Cílem je, aby se jejich počet zvýsil na nejméně 100 milionů lidí, a to na základě zavedení evropské karty zdravotního pojistění.

* Koordinace politik EU funguje jako katalyzátor, neboť s vyuzitím jen mála finančních prostředků vyvolává důlezité změny v politikách členských států.

Evropská strategie zaměstnanosti přinásí strukturální reformy na pracovních trzích členských států. Přemostění propasti mezi stávající mírou zaměstnanosti a cílenou plnou zaměstnaností by znamenalo téměř 16 milionů pracovních míst. Vyuzití pracovního potenciálu pracovníků starsího věku by samo o sobě vedlo k 7 milionům pracovních míst. Celkové náklady plynoucí z neúplného vyuzívání pracovní síly se odhadují na zhruba 9 % HDP Unie, tj. 825 miliard eur.

* Úroveň EU je podle Smlouvy také tou nejvhodnějsí úrovní, na které by mělo docházet ke zlepsování kvality pracovněprávních vztahů a k podpoře sociálního dialogu.

Směrnice o Evropské radě zaměstnanců usiluje o informovanost zaměstnanců a o projednání se zaměstnanci na nadnárodní úrovni. V důsledku zvýsení objemu dotčených zaměstnanců na 80 % (ze současných 65 %) by výhody těchto mechanismů mohly vyuzívat dalsí 2,5 az 3 miliony zaměstnanců Celkový počet zaměstnanců by se tím zvýsil na zhruba 21,5 milionu po celé Evropě a usnadnilo by to restrukturalizaci.

S ohledem na výse uvedené informace podává tato tabulka finanční přehled k části 1:

>TABELPOSITION>

2. Větsí soudrznost pro růst a zaměstnanost

Prostřednictvím své politiky soudrznosti Unie značným způsobem přispívá k harmonickému, vyrovnanému a trvale udrzitelnému rozvoji. Tím, ze také mobilizuje nevyuzitý potenciál Evropy, napomohla politika soudrznosti rovněz celkově růstu ekonomiky a snízení ekonomických a sociálních rozdílů.

Přidaná hodnota politiky soudrznosti

Tomu, aby evropská politika soudrznosti přispěla k růstu ekonomiky v budoucích členských státech a regionech, napomáhají tyto hlavní prvky, které by i v budoucnosti měly být dále posilovány:

* soustředění zdrojů na investice za účelem zvýsení a zlepsení fyzického i lidského kapitálu, a tím i dosazení maximálního dopadu na konkurenceschopnost a růst. Bylo to právě díky tomuto soustředění, ze větsina méně rozvinutých regionů ve čtyřech nejchudsích zemích, které jsou hlavními příjemci finanční pomoci v rámci této politiky, dosáhla v období 1995-2001 vyssího průměrného růstu, nez jaký byl zaznamenán v celé EU;

* respektování pravidel jednotného trhu, např. co se týče politiky hospodářské soutěze a veřejných zakázek. Změřitelným dopadem je např. nárůst obchodování uvnitř Společenství, zejména mezi nejméně rozvinutými členskými státy a regiony a zbytkem EU. V případě politiky soudrznosti to znamená, ze zhruba jedna čtvrtina výdajů v rámci programů pro tyto oblasti se zbytku Unie vrací ve formě zvýsených vývozů;

* důraz na vytváření pracovních míst v nových oblastech činností, aby bylo mozné lépe zvládat dopady ekonomických a sociálních změn, k nimz dochází v důsledku nové mezinárodní dělby práce. Např. v oblastech mimo méně rozvinuté regiony napomohly programy v uplynulém období 1994-99 zhruba 300 000 malých podniků a přispěly k vytvoření 500 000 nových pracovních míst;

* přispívání k partnerství a dobré správě. Systém správy na několika úrovních, který zahrnuje orgány Společenství, vnitrostátní, regionální a místní orgány a zástupce zúčastněných stran, napomáhá zajistit, aby podnikané kroky byly uzpůsobeny konkrétním okolnostem a aby existovala skutečná vůle dosáhnout úspěchu (,vlastnictví");

* pákový efekt jako výsledek pravidel spolufinancování, který mobilizuje dalsí zdroje pro nové investice z veřejných i soukromých zdrojů členských států. Kazdé euro vydané z rozpočtu Unie na politiku soudrznosti vede k reinvestici v průměru 0,9 eur v nejméně rozvinutých regionech (tzv. regiony cíle 1) a 3 eur v ostatních regionech (tzv. regiony cíle 2);

* úspěsná podpora jiných sektorálních politik Unie:

o na základě investic do provádění právních předpisů Společenství pomáhá politika soudrznosti méně příznivým regionům plnit normy EU, např. v oblasti zivotního prostředí;

o v oblastech jako vzdělávání, doprava a energie nabízí politika soudrznosti rozsáhlou podporu nových investic, zejména v nejméně rozvinutých členských státech a regionech.

V budoucnosti bude i nadále nezbytné zachovat na evropské úrovni účinnou politiku na podporu modernizace a rychlejsího růstu v méně rozvinutých regionech a přivést více lidí do produktivního zaměstnání v rámci Unie jako celku. Ale i tato politika musí projít změnami, aby byla lépe schopna reagovat na nové výzvy.

Zcela novou výzvu představuje pro konkurenceschopnost a vnitřní soudrznost Unie její rozsíření. V rozsířené Unii bude průměrný HDP na hlavu více nez o 12 % nizsí nez HDP Unie o patnácti členech, zatímco rozdíly v příjmech se celkově zdvojnásobí.

Jak bylo stanoveno na zasedáních Evropské rady v Lisabonu a Göteborgu v souvislosti se zvýsenou hospodářskou soutězí, globalizací a celkově stárnoucí populací, musí se reforma se soustředit na konkurenceschopnost, trvale udrzitelný rozvoj a zaměstnanost. Výzvou pro budoucnost je zajistit systematické začleňování lisabonských a göteborských cílů a předvídání změn plynoucích z nové mezinárodní dělby práce do plánování vsech vnitrostátních a regionálních strategií pro rozvoj, a to od samého počátku.

Ve snaze zlepsit kvalitu výdajů pro dalsí období v souladu s lisabonskými a göteborskými cíli Komise navrhuje, aby byla politika soudrznosti podřízena celkové strategii. Za tímto účelem Komise hodlá Parlamentu a Radě předlozit strategický dokument, který vytýčí priority politiky soudrznosti, včetně opatření povazovaných za nutná pro předvídání ekonomických a sociálních změn.

Komise také počítá se zjednoduseným a transparentním prioritním rámcem, aby mohla realizovat lisabonskou a göteborskou agendu způsobem rozliseným podle okolností s těmito třemi prioritami (nahrazujícími stávající cíle):

- konvergence. Hlavní úsilí se musí soustředit na méně rozvinuté členské státy a regiony rozsířené Unie. Budou sem patřit i ty regiony, které jestě nedokončily proces konvergence, ale uz by neměly nárok na podporu, neboť jejich výse příjmu v přepočtu na hlavu je v relativním vyjádření v rozsířené Unii vyssí (tzv. statistický efekt). Úsilí v rámci konvergenčních programů by mělo být věnováno modernizaci a zvysování fyzického i lidského kapitálu, aby se zvýsila dlouhodobá konkurenceschopnost, podpořila udrzitelnost zivotního prostředí a přispělo se velkou měrou k celkovým ekonomickým výsledkům Unie, a to vse za současného rozvoje nejlepsích postupů ve správních a institucionálních kapacitách;

- regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Programy na podporu regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti by se vztahovaly na ostatní členské státy a regiony, neboť velká potřeba pomoci bude v důsledku ekonomické a sociální restrukturalizace a jiných znevýhodnění přetrvávat po celé Unii. Aby opatření Společenství dosáhla přidané hodnoty, bylo by nutné intervence soustředit jen na omezený počet politických priorit souvisejících s lisabonskou a göteborskou agendou, kde mohou poskytnout přidanou hodnotu a znásobit účinky vnitrostátních nebo regionálních politik. Programy pro zaměstnanost budou organizovány na úrovni členských států. Regionální programy pro rozvoj by byly zjednoduseny a upustilo by se od stávajícího systému, kdy Komise musí vybírat malé oblasti pod úrovní regionu. Místo toho by v rámci sestavování víceletého plánu pro rozvoj byla stanovena vhodná rovnováha mezi geografickým a tematickým zaměřením intervencí. Sem by pak byla zahrnuta podpora pro regiony, které jiz nesplňují kritéria pro konvergenční programy, a to i v případě, ze to mu tak není v důsledku statistického efektu rozsíření;

- evropská územní spolupráce v podobě přeshraničních a nadnárodních programů. Tyto programy by se snazily řesit konkrétní problémy, které se vyskytují v procesu dosahování konkurenceschopné a trvale udrzitelné ekonomiky v těch oblastech členských států, které jsou rozděleny státními hranicemi. Důraz by byl kladen na podporu výměn zkuseností a nejlepsích postupů a přispíval by k ekonomické integraci na celém území Unie a k harmoničtějsímu a vyrovnanějsímu rozvoji.

S ohledem na výse uvedené informace podává tato tabulka finanční přehled k části 2:

>TABELPOSITION>

3. Trvale udrzitelná správa a ochrana přírodních zdrojů: zemědělství, rybolov a zivotní prostředí

Nové členské státy (a připojí se jestě dalsí) představují pro Evropskou unii 75 milionů dalsích spotřebitelů a 4 miliony dalsích zemědělců. Rozsíření znamená mnohem větsí trh, větsí hospodářskou soutěz a také výzvu spojenou s plněním vysokých norem pro kvalitu a bezpečnost produktů a ochranu zivotního prostředí. Dřívějsí rozhodnutí členských států nahradit své nákladné a částečně i protichůdné vnitrostátní politiky politikou společnou vymezenou Smlouvou bylo motivováno očekávanou přidanou hodnotou plynoucí ze zajistění volného oběhu zemědělských produktů a zamezení narusení hospodářské soutěze v rámci Evropského společenství, podpory stability dodávek a konkurenceschopnosti na vnitřních i zahraničních trzích.

Od té doby se tato politika vyvíjela, přičemz v úvahu byly brány dalsí zájmy veřejnosti jako např. kvalita produkce, zivotní prostředí, dobré zacházení se zvířaty a zivot na venkově, který tvoří 80 % evropského území. Byla rovněz zohledněna potřeba podporovat zemědělce, kteří produkují a uchovávají veřejné statky co nejúčinnějsím způsobem. V důsledku toho začala postupem času společná zemědělská politika skutečně vytvářet přidanou hodnotu za nizsích nákladů, nez kdyby členské státy pokračovaly v provádění svých zemědělských politik individuálně.

O zásadní reformě společné zemědělské politiky (SZP) bylo rozhodnuto loni v červnu. V současné době ji jestě doplňuje druhý balíček, po němz bude v polovině roku 2004 následovat návrh týkající se trhu s cukrem. Tím by měl být v daném sektoru zajistěn stabilní rámec az do roku 2013.

Reforma se zaměřuje na plnění cílů, kterými jsou konkurenceschopnost, solidarita a lepsí zohledňování zivotního prostředí, a představuje důlezitý krok v rozvojové strategii z Lisabonu a Göteborgu. Zahrnuje:

* podstatné zjednodusení opatření na podporu trhu a plateb přímých podpor, a to oddělením přímých podpor zemědělcům od produkce;

* dalsí posílení rozvoje venkova převedením finančních prostředků z podpory trhu na rozvoj venkova tak, ze budou snízeny platby přímých podpor větsím zemědělským hospodářstvím (modulace). Budou tak propojeny dva pilíře SZP, které se navzájem doplňují při dosahování trvale udrzitelného rozvoje zemědělské činnosti a zemědělských společenství;

* mechanismus finanční kázně v souladu s rozhodnutím Evropské rady o stanovení stropu v oblasti výdajů na podporu trhu a na přímé podpory v období od roku 2007 do roku 2013.

V rámci přispívání k plnění cílů trvale udrzitelného rozvoje a po svém posílení se budoucí politika rozvoje venkova po roce 2006 bude zaměřovat na tři hlavní cíle:

- zvysování konkurenceschopnosti zemědělského sektoru podporováním restrukturalizace (např. investiční podpory pro mladé zemědělce, informační a propagační opatření);

- zlepsování zivotního prostředí a krajiny podporováním obhospodařování půdy, včetně spolufinancování akcí pro rozvoj venkova spojených se sítí chráněných přírodních lokalit Natura 2000 (např. ochrana zivotního prostředí v zemědělství, lesnictví a opatření pro nejméně příznivé oblasti);

- zlepsování kvality zivota na venkově a podpora diverzifikace ekonomických činností pomocí opatření zaměřených na sektor zemědělského hospodaření a jiné činitele v oblasti venkova (např. kvalitativní přeorientování výroby, jakost potravin, obnova vesnic).

Společná rybářská politika (SRP) je podmínkou pro rovné zacházení a rovné ekonomické moznosti pro rybáře a pobřezní regiony členských států. Neustále vzrůstá důlezitost stanovení trvale udrzitelného vyuzívání zivých vodních zdrojů a akvakultury v rámci trvale udrzitelného rozvoje, přičemz je třeba rovnou měrou přihlédnout k environmentálním, hospodářským a sociálním otázkám.

Od ledna 2003 je nově reformovaná společná rybářská politika, která se více zaměřuje na trvale udrzitelné vyuzívání zivých vodních zdrojů a akvakultury, zalozené na spolehlivých vědeckých stanoviscích a na preventivním přístupu k řízení rybolovu společně s akvakulturou, pevně začleněna do politiky Společenství týkající se trvale udrzitelného rozvoje.

Dosazení politických cílů stanovených v Lisabonu a Göteborgu, konkrétně rozvoj evropské ekonomiky, která povede k růstu a zároveň k omezení negativních dopadů na zivotní prostředí, vyzaduje nepřetrzitý závazek udrzitelně vyuzívat a spravovat zdroje a chránit zivotní prostředí. Politika týkající se zivotního prostředí je základním doplňkem jednotného trhu a zlepsuje kvalitu zivota. Evropstí občané povazují přístup k čistému zivotnímu prostředí stále více za své právo a očekávají od EU, ze jim toto právo zaručí a ze zajistí, aby členské státy prováděly politiku v oblasti zivotního prostředí správně. Mezi důlezité činnosti v období 2006-2012 v rámci těchto priorit patří:

* provádění programu Společenství pro změnu klimatu, který zahrnuje řadu opatření, jejichz cílem je dosáhnout stanovených snízení emisí skleníkových plynů v ES zakotvených v Kjótském protokolu;

* provádění tématických strategií, které se věnují specifickým prioritám v oblasti zivotního prostředí, jako je např. půda, kvalita ovzdusí, pesticidy, mořské prostředí, městské prostředí, trvale udrzitelné vyuzívání a správa zdrojů a recyklace odpadu;

* provádění akčního plánu pro environmentální technologie (Environmental Technology Action Plan - ETAP) k vyuzití úplného potenciálu environmentálních technologií, snízení tlaku na přírodní zdroje a usilování o zvýsení kvality zivota evropských občanů, a to za současné stimulace konkurenceschopnosti a ekonomického růstu, dalsího prosazování vedoucí role EU ve vývoji a pouzívání environmentálních technologií;

* rozvoj a realizace sítě lokalit Natura 2000 za účelem ochrany evropské biologické rozmanitosti a za účelem provádění akčního plánu pro zachování biologické rozmanitosti.

S ohledem na výse uvedené informace musí být dodrzeny přijaté závazky a Evropská unie musí spravovat své přírodní zdroje tak, aby správa jejího zivotního prostředí probíhala podle evropského modelu růstu a soudrznosti.

S ohledem na výse uvedené informace podává tato tabulka finanční přehled k části 3:

>TABELPOSITION>

B. Naplnění evropského občanství konkrétním obsahem

1. Prostor svobody, bezpečnosti a práva

Svoboda, bezpečnost a právo jsou základními hodnotami, které tvoří klíčové prvky evropského modelu společnosti.

V důsledku začlenění Charty základních práv do ústavní smlouvy bude mít Unie právní závazek zajisťovat, aby základní práva byla nejen dodrzována, ale také aktivně prosazována.

V současnosti není pochyb o tom, ze výzvy spojené s přistěhovalectvím, azylem a bojem proti trestné činnosti a terorismu jiz nelze adekvátně řesit pomocí opatření podnikaných pouze na úrovni členských států.

V této souvislosti je rozvoj zmíněné dimenze Evropské unie novou hranicí integrace: skutečný prostor svobody, bezpečnosti a práva je nepostradatelným stavebním kamenem Evropské unie, ústředním prvkem politického projektu rozsířené Unie.

Opatření na úrovni Unie zajisťují spravedlivé sdílení odpovědnosti, včetně sdílení finanční zátěze, a zvysují povědomí o společných otázkách a hodnotách, čímz usnadňují vznik společných přístupů.

Rozsířením se dosud nebývalou měrou zvýsí počet občanů, kteří chtějí vyuzívat výhod zivota v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a v jeho důsledku rovněz vyvstanou specifické výzvy, např. co se týče bezpečnosti nasich vnějsích hranic.

(i) Vnějsí hranice/přistěhovalectví

* Unie musí své vnějsí hranice spravovat integrovaným způsobem, aby na legální přistěhovalectví reagovala koordinovaně a chránila před nelegálními přistěhovalci své vnějsí hranice, které po rozsíření budou dosahovat délky zhruba 6 000 kilometrů na pevnině a více nez 85 000 kilometrů na moři.

Hlavním cílem v této oblasti je zřízení Evropské hraniční agentury, která by měla připravit cestu k vytvoření Evropského sboru pohraniční stráze disponující adekvátními prostředky, jenz by měl orgánům členských států pomáhat při vykonávání hraniční ostrahy a kontroly.

* EU bude i nadále čelit výzvě, jak zajistit respektování závazků mezinárodní ochrany v kontextu migračních toků a uchazečů o azyl. Společná azylová politika zalozená na spravedlivém sdílení odpovědnosti a finanční zátěze mezi členskými státy zaručí jednotné podmínky pro přijetí více nez 400 000 osob, které v rozsířené Unii kazdoročně pozádají o azyl, a zároveň odradí osoby s nepodlozenými zádostmi o azyl.

* Potřeby trhu práce vyzadují, aby byla zavedena společná politika v oblasti přistěhovalectví, pomocí které by bylo mozné efektivně řídit migrační toky. S ohledem na demografické změny přispějí migranti k ekonomickému růstu, konkurenceschopnosti a trvale udrzitelnému rozvoji EU. Proto musí Unie v této oblasti politiky provádět opatření, která by podnítila a podpořila kroky členských států zaměřené na podporu integrace státních příslusníků třetích zemí, kteří v těchto členských státech zijí.

Úspěsná integrace migrantů je tedy zálezitostí sociální soudrznosti i nezbytnou podmínkou hospodářské výkonnosti. V EU jiz zije celkem 14,3 milionů státních příslusníků třetích zemí, přičemz podle odhadů kazdoročně přibude 1,5 milionu osob.

Finanční intervence EU by se měla soustředit na doplňování a podporu kroků členských států a usilovat o koordinaci v oblasti, kde jde o otázky nadnárodní povahy:

Zapojení alespoň 5 % státních příslusníků třetích zemí zijících legálně v dané členské zemi (10 % prostřednictvím nepřímých dopadů) do programů a akcí jako např. přístup k sluzbám, posilování vlastních schopností jednotlivců pro zivot ve společnosti, vytváření sítí a výměna nejlepsích praxí mezi subjekty. Specifickým cílem v oblasti integrace by bylo i poskytování zvlástních integračních sluzeb 20 % nově příchozích státních příslusníků třetích zemí (orientační kurzy, jazykové kurzy).

Nezbytným doplňkem politiky podporující udrzitelnou migraci by byl rozvoj společného nástroje pro navrácení státních příslusníků třetích zemí pobývajících v dané zemi nelegálně či osob nepravidelně migrujících do EU.

(ii) Právo/bezpečnost

* Zajisťování bezpečnosti prostřednictvím prevence trestné činnosti a terorismu a boje proti nim zůstane pro Unii i nadále klíčovou výzvou. Mezi priority bude patřit: opatření na rozvoj a posílení Europolu a Evropské policejní akademie s cílem upevnit spolupráci a výměnu mezi zúčastněnými profesionály a silnějsí zaměření na prevenci trestné činnosti, zejména na nové formy a prostředky závazné a organizované trestné činnosti, s cílem zajistit bezpečnost jako nezbytný předpoklad administrativní, správní a ekonomické udrzitelnosti evropských společností. Příklady opatření na úrovni EU:

- 10 % vyssích policejních úředníků by se mělo zúčastnit skolení Evropské policejní akademie, nepřímo by tak na základě síření skolících modulů bylo dotčeno 60 % policejních úředníků v EU.

- Objem výměn relevantních informací mezi orgány činnými v trestním řízení jednotlivých členských států a Europolem by se do roku 2013 měl zvýsit o 75 %.

* Účinný prostor práva je přirozeným doplňkem efektivní svobody pohybu, neboť poskytuje právní jistotu pro zajistění přeshraničních transakcí a řesení přeshraničních problémů právní povahy, včetně osobních a rodinných zálezitostí. Jsou třeba opatření, která zaručí přístup k účinné spravedlnosti a úzkou soudní spolupráci, stejně jako společné přístupy k trestné činnosti, jez odepřou poskytování ,útočistě" pachatelům trestných činů.

Eurojust bude dále posilován, aby bylo mozné upevnit koordinaci a spolupráci vysetřovatelů a státních zástupců zabývajících se závaznou přeshraniční trestnou činností.

2. Přístup k základnímu zbozí a sluzbám

Evropané také předpokládají, ze budou mít přístup ke zbozí a sluzbám veřejného zájmu do té míry, která odpovídá evropskému ekonomickému a sociálnímu modelu:

* Ochrana občanů před nejrůznějsími riziky, jako jsou např. přírodní katastrofy nebo krize dotýkající se zdraví nebo zivotního prostředí, je jednou z oblastí, kde můze Unie poskytnout přidanou hodnotu v případech, kdy by samostatné kroky podniknuté členským státem nemohly být adekvátní odpovědí na rizika, která mají nadnárodní dopady, nebo na krize, jejichz rozsah si zádá evropskou solidaritu:

- Rozvoj této oblasti znamená posilování bezpečnostních norem s cílem dosáhnout ekologických energetických a dopravních systémů a také uplatňování environmentálních norem ve snaze zajistit, aby základní občanské vybavenosti (vzduch, voda, půda) neobsahovaly zdraví nebezpečné látky.

- Občané očekávají, ze je EU ochrání před rozsáhlými katastrofami. Ve střednědobém horizontu se bude od EU stále více vyzadovat, aby zlepsila svou kapacitu reagovat v případě katastrof, které převysují kapacitu členských států, a aby maximalizovala účinnost zdrojů dostupných v celé EU.

- Jako spotřebitelé jsou občané závislí na dodavatelích a na orgánech veřejné správy, jejichz úkolem je zajistit, aby nabízené zbozí a sluzby byly bezpečné. Aby občané mohli při svých nákupech a způsobu zivota zasvěceně vybírat, jsou zapotřebí lepsí informace a jasná sdělení. Unie musí, ve spolupráci s orgány členských států, usilovat o zajisťování bezpečnosti zbozí. To je obzvlástě důlezité pro bezpečnost, jakost a výzivovou hodnotu dodávek potravin v Unii, stejně jako záruky týkající se způsobu výroby potravin a přiměřenost informací, které jsou poskytovány občanům o potravinách, které si kupují nebo konzumují.

- Ale zdraví také podněcuje tvorbu bohatství. Zlepsování zdraví vede k pokroku, umozňuje jednotlivcům delsí, lepsí a produktivnějsí zivot a je nezbytnou podmínkou ekonomické prosperity. Jako jednotlivci lidé očekávají, ze obdrzí směrodatné informace a rady ohledně svých základních voleb týkajících se zdraví. Unie můze orgánům členských států poskytnout pomoc při podpoře jednotlivců, aby byli schopni sami zlepsovat své zdraví, a při zajisťování přeshraničního přístupu pacientů ke zdravotnickým sluzbám. V moderním světě s frekventovanou, globální dopravou a obchodem se zdravotní krize rychle síří přes hranice, a právě proto je potřeba společná akce EU.

* Občané kromě toho v evropském modelu společnosti očekávají, ze budou mít přístup k nálezité úrovni základních sluzeb obecného zájmu, jako je např. zdraví a vzdělávání, dodávky energie, doprava, telekomunikace nebo postovní sluzby. To můze vyzadovat, aby členské státy prostřednictvím společného rámce dostaly záruky, které by jim pomohly činit rozhodnutí v příslusných politikách.

3. Realizace občanství v praxi: podpora evropské kultury a rozmanitosti

EU má před sebou nejvýznačnějsí rozsíření ve své historii. Přistěhovalectví jiz zvýsilo kulturní rozmanitost Unie a demografické trendy ukazují, ze tomu tak bude i nadále. Budoucí Unie se tedy bude vyznačovat značnou sociální a kulturní rozmanitostí. Nezbytným se stane vzájemné povědomí a porozumění mezi jejími občany. Evropstí občané musí vědět a zazít, co mají společného.

Jako doplnění kroků členských států a jako podpora kulturní rozmanitosti v Unii o 25 a více členských státech a mnoha mensin je navrzen rámec pro dialog a výměnu mezi občany členských států, který má napomáhat vzájemnému porozumění a sdílení evropské identity, a také pro opatření na podporu evropského občanství

Patří sem podpora evropské kulturní spolupráce, pomoc při překonávání překázek přeshraničních výměn a struktur v evropském audiovizuálním průmyslu a podpora výměn mládeze, dobrovolné sluzby a neformálního učení, stejně jako výuky jazyků a skolení pro pracovníky, kteří k výkonu svého povolání potřebují znalosti jazyků.

Dalsími příklady jsou:

- Překázky kulturní spolupráce na úrovni EU - např. prostřednictvím výpůjček uměleckých děl či mobilita umělců, zakládání sítí muzeí, oper nebo jiných kulturních institucí - vznikají kvůli fragmentaci, která existuje mezi členskými státy.

- Podobná situace existuje i v případě výpůjček evropských filmů a televizních pořadů: z důvodů jazykových, kulturních a sociálních zvlástností je evropský audiovizuální průmysl jestě do velké míry strukturován na bázi jednotlivých států a opírá se převázně o jejich trhy.

Stanoveny by mohly být tyto cíle:

podstatně zvýsit počet občanských iniciativ pro mezikulturní dialog a výměnu a počet projektů nadnárodní spolupráce, jez zahrnují 1 500 sítí mezi kulturními institucemi a kazdoročně se dotýkají milionů občanů;

zvýsit objem evropských filmů distribuovaných mimo zemi jejich původu ze současných 11 % na trhu na 20 % v roce 2013; do roku 2010 zdvojnásobit počet kin majících na programu evropské filmy a do roku 2013 v audiovizuální oblasti vyskolit 35 000 odborníků;

v programovém období realizovat 40 000 projektů dotýkajících se mladých lidí (např. výměny mládeze) a 5 000 projektů (skolení, informace a výměna dobrých praktik) zaměřených na mladé pracovníky a zvýsit účast na evropské dobrovolné sluzbě na 10 000 dobrovolníků ročně.

Výsledkem bude významný příspěvek k uskutečňování cíle EU dosáhnout jednoty v rozmanitosti.

S ohledem na výse uvedené informace podává tato tabulka finanční přehled k části 4:

>TABELPOSITION>

C. EU jako globální partner

S více nez 450 miliony obyvatel a čtvrtinou celkové světové produkce by Unie o 25 - a brzy jiz o 27 - členech měla mít značný vliv na dlouhodobá politická a ekonomická rozhodnutí určující prosperitu a stabilitu v Evropě a ve světě, coz následně opět ovlivňuje prosperitu a bezpečnost Evropanů.

Avsak mezi ekonomickou váhou Unie a jejím politickým vlivem je rozdíl. Unie není státem, ale soudrzné vnějsí vztahy mohou znamenat mnohem větsí vliv, nez jakého by mohly členské státy dosáhnout odděleně, ani na základě paralelních kroků.

Unie si vybudovala siroké, i kdyz neúplné, spektrum nástrojů vnějsích vztahů v podobě společné obchodní politiky, spolupráce v rámci dvoustranných a mnohostranných dohod, rozvojové spolupráce, humanitární a finanční pomoci a také vnějsích aspektů vnitřních politik (energie, zivotní prostředí, doprava, spravedlnost a vnitřní věci atd.).

Vnějsí činnost EU, včetně společné zahraniční a bezpečnostní politiky, společné obchodní politiky a spolupráce se třetími zeměmi, poskytuje rámec pro integraci veskerých nástrojů EU - přičemz je brána v úvahu jejich zvlástní institucionální a prováděcí povaha - a pro postupné zavádění společných akcí vycházejících ze společných postojů v sirsí sféře politických vztahů, včetně bezpečnosti.

S rozsíření obdrzí EU jestě větsí odpovědnosti, a to jako vedoucí regionální aktér i jako globální partner. Měla by proto posílit svou kapacitu na podporu lidských práv, demokracie a právního státu, stejně jako svou kapacitu soustřeďující se na potírání chudoby, jak ve svém okolí, tak i prostřednictvím mnohostranných i dvoustranných politik, jejichz cílem je hlavně dosazení trvale udrzitelného rozvoje a politické stability. Těmito prostředky EU dosáhne skutečné soudrznosti svých domácích i zahraničních agend, a přispěje tak ke globální bezpečnosti a prosperitě.

1. EU a její politika sousedských vztahů

Role EU jako vedoucího regionálního subjektu je rozhodující nejen pro ni samou a její okolí, ale je i výchozím bodem jejího příspěvku k trvalé udrzitelnosti a stabilitě ve světovém měřítku. Rozsířená Unie bude stavět na úspěsných prvcích předchozích rozsíření a své sirsí okolí bude stabilizovat a podporovat jeho rozvoj na základě úzké spolupráce a prostřednictvím úrovně integrace tak vysoké, jak jen to bude vhodné vzhledem k potřebám a moznostem kandidátských a předkandidátských zemí a jejich nejblizsích sousedů. Liberalizace obchodu a investic, prosazování vhodného stupně legislativní konvergence, propojení dopravních, energetických a telekomunikačních sítí Unie se sítěmi těchto států podpoří jejich vlastní rozvojové strategie, které zůstávají klíčem k úspěchu. Posílená spolupráce v oblastech vzdělávání a odborné přípravy, která jiz je úspěchem politiky sousedských vztahů EU, bude pro podporu této integrace nezbytná. Společně schválené politiky týkající se přistěhovalectví se budou na jedné straně opírat o vytváření pracovních míst v zemích, odkud přistěhovalci přicházejí, a na straně druhé o integraci legálních migrantů v rozsířené Unii. Jinak řečeno znamená tento kruh stability společný prostor, společenství ,vseho kromě institucí".

Klíčovými otázkami jsou pro EU při jednání s jejími sousedy environmentální a jaderná bezpečnost a zajistění dodávek energie. Nelegální přistěhovalectví, organizovaná trestná činnost, nejrůznějsí nezákonné obchodování, terorismus a přenosné choroby jsou rovněz závaznými hrozbami, které vyzadují společný postup s těmito zeměmi. Rozsiřování čtyř svobod jednotného trhu do této oblasti a současné stupňování bezpečnosti vyzaduje vysoký stupeň spolupráce a integrace.

Kromě specifických zájmů, jez spojují ty členské státy, které se sousedy EU sdílejí hranice na severu a na jihu, má EU společný zájem na upevňování demokracie a právního státu a na důrazné podpoře reforem a integrace po celé oblasti, kterou tvoří EU s Ruskem a jeho sousedy, Balkán a Středomoří az po Perský záliv. Obrovskou výzvou je rozsiřování výhod intenzivního a vyrovnaného obchodu s EU o 25 členech do celé této oblasti začleněním těchto země do prostoru zalozeného na společných hodnotách a do větsího trhu, který je uspořádán pomocí propojených sítí a společných pravidel a norem. Zvětsující se rozdíly v příjmech a lisících se historických zkusenostech jsou příčinou značného předělu mezi EU a jejími sousedy, který musí být přemostěn společným dlouhodobým úsilím.

Partneři EU na východě a na jihu jiz dále nemohou odkládat politické a ekonomické reformy, na kterých závisí industrializace/reindustrializace a rozvoj sluzeb potřebných k vytvoření milionů pracovních míst, v jejichz důsledku dojde ke zvýsení zivotní úrovně a k vyřesení frustrací mladých lidí. S ohledem na kodaňská kritéria jsou podmínky pro spolupráci s EU a její pomoc a také loajalita, kterou členské státy EU prokazují v dvoustranných jednáních s těmito zeměmi, důlezité pro uvedení věcí do pohybu tím správným směrem.

Ve svém okolí a i mimo něj se vsak EU nemůze soustředit pouze na ekonomickou a politickou sféru; čím dál více je třeba, aby byla schopna zajistit stabilitu, zabránit konfliktům a zvládat krize na svém vlastním prahu, a pokud to bude nutné, tak i pod mandátem OSN.

2. EU jako partner trvale udrzitelného rozvoje

V této fázi integrace je hlavním přínosem, jaký EU můze učinit ke světové bezpečnosti učinit, aktivní usilování o trvale udrzitelný rozvoj prostřednictvím globálního vládnutí a svých dvoustranných vztahů.

Jako hráč na poli globální ekonomiky můze EU učinit globální vládnutí účinnějsím tím, ze bude pomocí kombinace mezinárodní spolupráce a dobrých domácích politik sířit trvale udrzitelný rozvoj po celé planetě. Spolupráce s rozvojovými zeměmi se soustředí na vymýcení chudoby a - v souladu se závazky přijatými na mnohostranné úrovni - bude EU moci a dokonce muset více a soudrzněji přispět k pokroku na cestě k dosazení Rozvojových cílů milénia stanovených v roce 2000 Valným shromázděním OSN. Vhodný rámec poskytne společná rozvojová politika zaměřující se na boj s chudobou.

Rozsířená EU, jez je jiz dnes vedoucí obchodní velmocí, největsím světovým dárcem pomoci a aktivním partnerem ve vyjednávání vícestranných norem, převezme jestě významnějsí roli a její vliv bude dále posílen ve třech pilířích systému řízení ekonomiky - v obchodu, financích a při vytváření norem - pokud ovsem zajistí, aby navenek vsude vystupovala s jedním jediným zastoupením.

Prosazováním společných postojů přijatých kvalifikovanou větsinou se zajistí jednotné udání směru v mnohostranných vyjednáváních a do systému vládnutí to vnese soudrznost.

Ale soudrznost rozsířené Evropy a konsistence jejích kroků podnikaných v zálezitostech globální ekonomiky se nakonec bude opírat o silný konsensus uvnitř EU ohledně evropského modelu rozvoje, slučitelného s otevřenými a konkurenceschopnými trhy.

Pákový efekt finanční pomoci EU a obchodních dvoustranných preferencí by byl značně zvýsen, kdyby v orgánech mnohostranného řízení ekonomiky, jako je např. Světová banka, MMF a OSN, byla EU zastoupena jednotně jako celek. Podstatně by tím vzrostla hodnota kazdého eura vynalozeného v tomto kontextu.

3. EU jako globální hráč

Unie by měla svou roli v rámci globálního politického řízení hrát s co největsím úsilím, aby podpořila účinnost mnohostrannosti. Měla by také přispět ke strategické bezpečnosti v souladu s ustanoveními Evropské bezpečnostní strategie schválené Evropskou radou v prosinci 2003. Ta se týká ochrany před hrozbami, zajistění bezpečnosti v civilní oblasti a ochrany obyvatel v Evropě i mimo ní.

Strategická bezpečnost: tváří v tvář zásadním hrozbám - jako je terorismus, síření zbraní hromadného ničení, selhávající státy, vnitřní i regionální konflikty - musí být EU na svém území aktivní, a to na úrovni mezinárodního uspořádání a na úrovni přední linie za svými hranicemi (např. prostřednictvím operací řízení krizí). Tyto operace vyzadují vhodnou kombinaci civilních a vojenských prostředků.

Bezpečnost v civilní oblasti: v dnesním světě, pro nějz je charakteristická otevřenost a nestabilita, je civilní obyvatelstvo ve zvýsené míře vystaveno rizikům, jako jsou konflikty, přírodní katastrofy a pandemie. EU jako kontinent bez hranic je následky těchto rizik a hrozeb obzvlástě ohrozena. V souladu se svou rolí vedoucího partnera v prosazování trvale udrzitelného rozvoje, humánních hodnot a globálního vládnutí musí Unie také podnikat příslusné zahraniční kroky a účinně podporovat mezinárodní úsilí, které se dotýká nejen fyzické bezpečnosti civilního obyvatelstva a jeho potenciálu pro vývoj, ale i celkové bezpečnosti a stability.

Aby kapacita EU byla v tomto ohledu zvýsena, je třeba vyvinout dalsí úsilí k rozsíření dostupných zdrojů a účinněji je propojit. Pro posílení vojenských mozností je třeba, aby vzrostl výzkum v oblasti bezpečnosti a bylo posíleno civilní krizové řízení, diplomatické a zpravodajské moznosti.

Přidaná hodnota pomoci EU

Poměrnou výhodu přístupu EU v oblasti řízení zahraničních krizí dobře ukazují příklady západního Balkánu, Afghánistánu a Východního Timoru.

Na západním Balkáně přispěla pomoc EU k polození základů politiky sousedských vztahů, tj. stabilizačního a asociačního procesu. Díky objemu prostředků poskytnutých tomuto regionu a povaze pomoci, směřované převázně na opatření k demokratické stabilizaci (návrat uprchlíků, budování institucí, lidská práva a právní stát), dosáhla EU takového účinku, který by byl jen stězí srovnatelný s tím, kterého mohla dosáhnout případná kombinovaná akce v rámci dvoustranných programů jednotlivých členských států.

Pomoc Společenství Afghánistánu dokazuje úroveň soudrznosti, jaké by nebylo mozné dosáhnout ani pomocí optimální koordinace programů jednotlivých členských států. V roce 2001 na sebe Společenství vzalo jeden významný pětiletý závazek. Podmínky tohoto dlouhodobého závazku byly obsáhle vymezeny v příslusném strategickém dokumentu o zemi a roční přezkoumání poskytuje flexibilitu pro úpravy pomoci podle konkrétní situace na místě.

Úsilí Společenství ve Východním Timoru konkrétně přispělo k tomu, ze tato země překonala několik prvních nesnadných let své nezávislosti.

4. Kombinace politik

Směřování ke společné politice spolupráce a pomoci také vyzaduje lepsí kombinaci politik, aby bylo mozné zlepsit soudrznost ve dvoustranných vztazích nebo v rámci mezinárodních institucí, přičemz by pro kazdou partnerskou zemi, region nebo instituci měla být podle nasich priorit, potřeb partnerů nebo globálních výzev navrzena vhodná kombinace politik a převedena do nejúčinnějsí kombinace nástrojů.

Pro sousední země se kombinace politik bude soustřeďovat zejména na sdílení stability a prosperity a v úvahu bude brán i významný dopad vnitřních politik EU. Co se týče ostatních zemí, bude kombinace politik kromě jiného záviset na vyhodnocení zájmu Unie a nasich partnerů a také geopolitické situace.

Ustavení jednoho rámce pro politiky a jednotného programování pro kazdou partnerskou zemi a oblast kazdé politiky, které povede k jejich koordinovanému a spolufinancovanému provádění, by mělo připravit cestu pro účinná doplňující se opatření Unie a členských států: příslusný rámec by zde poskytla společná rozvojová politika.

S ohledem na výse uvedené informace podává tato tabulka finanční přehled k části 5:

>TABELPOSITION>

II. Přiřazení zdrojů k cílům

Řádné finanční plánování znamená přiřazovat zdroje k příslusným potřebám. Jelikoz jsou finanční zdroje omezené, jde v případě finančních rozhodnutí hlavně o provádění voleb a stanovování priorit.

Cílem tohoto sdělení je vysvětlit, jak je mozné cíle Unie realizovat. Rozpracovává politický projekt zalozený na klíčovém konceptu trvale udrzitelného rozvoje: péče o přírodní zdroje Unie, budování konkurenceschopnosti a solidarity, zvysování bezpečnosti a prosperity Evropanů po celé Unii.

Proměnění nasich priorit v činy a prohlásení ve skutky vyzaduje opatření na úrovni jak členských států, tak i Unie. Nikdo z nich nemá sám vybavení na to, aby mohl vse řesit sám. Ale pokud má přispět Unie, musí na to mít odpovídající rozpočet.

V době, kdy jsou veřejné finance v členských státech vystaveny velkému tlaku, se po Unii plným právem zádá, aby v oblasti svého financování postupovala přísně a umírněně. Byla by to vsak mylná představa věřit, ze omezení výdajů na úrovni EU zajistí úspory, neboť kazdé euro vydané z rozpočtu Unie můze na úrovni členských států vést k zisku několika eur, jak jiz prokázala politika soudrznosti (viz část A.2).

Vývoj rozpočtu Společenství v minulých letech ukazuje, ze Unie své výdaje drzí na uzdě. Ale propast mezi pozadavky na ni kladenými a zdroji, které má k dispozici, se přílis zvětsila. Ulozit Unii soubor úkolů a pak jí odepřít nutné zdroje by znamenalo odsoudit ji k oprávněné kritice za strany občanů, kteří by byli zklamáni ve svých oprávněných očekáváních.

1. Odkaz stávajících závazků

V roce 2006 dosáhne strop polozek závazků stávajícího finančního výhledu Unie o 25 členech 1,11 % hrubého národního důchodu (HND) Unie. Závazky v rámci 9. evropského rozvojového fondu by tuto hodnotu navýsily v průměru o dalsích 0,03 % HND.

Vývoj výdajů pro období 2007-2013 je jiz částečně vymezen některými rozhodnutími a danými předpoklady období:

* Evropská rada schválila výdaje související s trhem a přímými platbami pro zemědělství az do roku 2013.

* Politiky soudrznosti v deseti nových členských státech, jejichz prosperita je na značně nizsí úrovni nez EU-15, budou vyzadovat zvýsení výdajů.

* Přistoupení dalsích dvou nových členských států, které jsou převázně zemědělskými státy a mají podstatně nizsí příjem v přepočtu na obyvatele, povede nevyhnutelně k dalsím pozadavkům na výdaje na základě acquis.

* Mnohé politiky EU - jako např. vnitřní trh, politika hospodářské soutěze, cla, statistika, doprava, jaderná bezpečnost, audiovizuální oblast, mládez, kultura a informační politika - mají na zdroje dopad, který plyne přímo ze Smluv a právních předpisů EU.

Mělo by také být vzato v úvahu, ze dalsí významnou změnou by mohlo být začlenění ERF do souhrnného rozpočtu Společenství s cílem posílit soudrznost a účinnost rozvojové politiky Unie.

Tyto závazky není mozné ignorovat. Nemůzeme ani přehlízet naléhavou potřebu finanční podpory nutné pro to, aby se zvýsila konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost, aby byl vytvořen prostor občanství, svobody, bezpečnosti a práva nebo aby se EU stala účinným globálním partnerem.

Strop ve výsi zhruba 1 % HND by nemohl splnit závazky Evropské rady týkající se zemědělských plateb, narusil by zavádění politiky soudrznosti v deseti nových členských státech a ohrozil by stávající úrovně v oblasti jiných politik, nemluvě o realizaci nových priorit. Podle takového scénáře by EU musela:

* omezit své úsilí v oblasti zahraniční pomoci,

* omezit podporu rozvoje venkova, který je jedním z klíčových cílů reformy SZP,

* nesplnit své mezinárodní závazky a sliby,

* drasticky snízit podporu soudrznosti ve stávajících členských státech, a to navzdory závazným problémům spočívajícím v zaostávání ve vývoji, nezaměstnanosti a sociálním vyloučení,

* odstoupit od jiz přijatých závazků, své nové politiky sousedských vztahů nebo od úkolů v oblasti spravedlnosti a bezpečnosti a také ohrozit dalsí rozsíření.

Nebo by bylo třeba snizovat výdaje ve vsech oblastech a znovu otevřít stávající dohody, včetně výsí částek schválených na bruselském zasedání Evropské rady v říjnu 2002, coz se týká zejména přeorientování SZP na rozvoj venkova.

Stručně řeseno, byl by tím vyslán signál, ze Unie od těchto úkolů upustila.

2. Nové finanční pozadavky

Význam shora definovaných výzev by vyzadoval, aby byly zvýseny moznosti financování na úrovni EU. Ale pokud budou zachovány stávající stropy, mohou být upraveny na základě kombinace přesunů, jejichz cílem bude vyrovnávání výdajů na jednotlivé priority, pečlivé kalkulace nákladů a pouze omezených navysování stávajícího objemu rozpočtu. K pokrytí potřeb Unie je mozné sestavit důvěryhodný plán v rámci stávajících pravidel rozpočtové kázně se stropem vlastních zdrojů ve výsi 1,24 % HND.

Pomocí tohoto rámce by bylo mozné:

* úplně zapojit nové členské státy do oblastí zemědělství, rybolovu a řízení jiných environmentálních zdrojů a provádění reformy SZP a SRP;

* povzbudit konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost v oblastech výzkumu, vzdělávání a odborné přípravy a sítí EU;

* zajistit zdroje nutné ke splnění závazků o solidaritě a dále se soustředit na růst a zaměstnanost po rozsíření;

* podnikat nové kroky týkající se prostoru občanství, svobody, bezpečnosti a práva;

* učinit z EU účinného souseda a silnějsího globálního partnera, čímz by se podpořilo dosahování Rozvojových cílů milénia.

Výsledkem by bylo dodrzení stropu ve výsi 1,24 % HND. Zároveň by nové vyvázení počtu umoznilo do něj zahrnout i nové priority. Značná část zdrojů EU by se zaměřila na cíle, jako je konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost (16 %) a Evropa jako globální partner (7 %).

Mez výse převodu finančních prostředků na politiku soudrznosti zůstane i nadále na 4 %, přičemz v ní jiz budou zahrnuty částky převáděné na rozvoj venkova a nástroje rybolovu.

Evropský rozvojový fond by byl začleněn do rozpočtu EU. V současné době ho tvoří 0,03 % HND.

Aby bylo vyuzívání výdajů co nejoptimálnějsí a aby byly vyvinuty účinné prováděcí mechanismy, byly by zdroje do rozpočtu jako obvykle přiváděny postupně v průběhu celého období. [1]

[1] Polozky závazků by v průměru činily 1,22 % po celé období. Platby by v průměru činily 1,14 % (včetně ERF).

Tato hranice je kompromisem mezi potřebami a stabilitou rozpočtu. Nepostačuje na řádné uspokojování potřeb, na které se opakovaně poukazuje, ani na uvedení Unie do stavu, ve kterém by byla schopna přispívat k plnění těchto potřeb. Plánuje se zvýsení objemu veřejných investic do výzkumu v členských státech do roku 2010 az na 0,88 % HDP, těsně pod plánovanou hranicí 1 % podílu veřejných výdajů, jenz je plánován na 3 %. Rozdíl 0,12 %, který bude hradit Unie, je v současném scénáři zahrnut jen částečně. Podobně by se EU mohla více podílet na částce 600 miliard eur nutných k výstavbě transevropských sítí nebo rozsířit programy vzdělávací mobility na sirsí skupinu studentů a akademiků. Unie by rovněz mohla převzít část závazků členských států přijatých v Monterrey. Dále by mohly být přiděleny i řádově 3 miliardy eur na výzkum v oblasti bezpečnosti. Ve vsech těchto oblastech by opatření na úrovni Unie mohla nabídnout skutečný přínos a snízit zatízení rozpočtů členských států: alternativní rámec ve výsi 1,30 % by Unii umoznil lépe reagovat na potřeby a stále jestě se chovat skromně.

Následující tabulka objasňuje výse popsaný rámec.

>REFERENCE TO A GRAPHIC>

III. Zajistění dosazení cílů: nástroje a správa

Úspěch politik závisí na účinnosti nástrojů, jimiz jsou prováděny, a v sirsím slova smyslu na vhodném systému ekonomické správy. Takový systém se vyznačuje přiměřeným rozdělením úkolů mezi Unií a členskými státy, dostatečným zaměřením na sdílené cíle a jejich soudrznost, konsenzem a partnerstvím mezi zainteresovanými stranami. Jeho součástí je i přezkum zaměřený na zlepsování soudrznosti a jednoduchosti prováděcích nástrojů.

Pro tento účel je třeba uplatňovat tyto zásady:

- soustředění zdrojů Společenství na několik hlavních iniciativ: zvýsená finanční transparentnost, prostor pro zlepsení kvality a účinnosti výdajů, moznost lepsího vyhodnocování přidané hodnoty Společenství;

- soudrznost různých strategických cílů a nástrojů;

- partnerství vsech zúčastněných stran, předevsím Unie a dotyčných členských států.

Pro dosazení maximálního výkonu nestačí jen posílit spolupráci a partnerství, je také nutné vytvořit zjednodusené nástroje, které nahradí stávající mnozství slozitých politických a rozhodovacích nástrojů, a to od těch uzívaných na místní úrovni az po nástroje uzívané na úrovni členských států a EU.

Je tedy zřejmé, ze dvěma hlavními předpoklady jsou:

* plán a

* zjednodusení nástrojů pro řízení výdajů.

A. Plán

Plán by měl zahrnovat cíle, nástroje i ukazatele, měl by obsahovat přísný časový rozvrh umozňující vyhodnocovat plnění dohodnutých kritérií a měl by směřovat ke konečnému cíli trvale udrzitelného rozvoje zalozeného na harmonické interakci mezi růstem, soudrzností a zivotním prostředím.

Jak bylo vysvětleno výse, strategické cíle (např. zvýsení úsilí, které Evropa vynakládá v oblasti výzkumu a technologického vývoje) se formulují pomocí konkrétních cílů (např. zřízení grantového rezimu pro konkrétní výzkumné týmy), případně se dále rozvíjejí pomocí podrobně zaměřených akcí (např. zvlástní projekty v oblasti nanotechnologie).

Pro zajistění pozitivních výsledků by mělo být vymezování prováděcích nástrojů (legislativy, koordinace, výdajů) spojeno se stanovením ukazatelů pokroku a dostatečných pobídek.

Je například jasné, ze dosahování strategických cílů trvale udrzitelného rozvoje, které byly stanoveny v průběhu lisabonského procesu, vyzaduje činnost na úrovni členských států i Unie.

Plán by proto měl být společným programem, který by zahrnoval akce a financování na úrovni členských států i na úrovni Unie. Ve spolupráci s členskými státy by měl být zahájen proces doplňování navrhovaných priorit a cílů s podrobným plánem a harmonogramem akcí, které by se týkaly vyuzití politických nástrojů, a s mechanismem pro účinné sledování fáze provádění. Navrhovaný proces by měl být schopen zaručit, ze vsechny zúčastněné strany budou plně usilovat o dosazení dohodnutých cílů. Měl by být základem pro přípravu přezkumu Lisabonské strategie v polovině období jejího provádění.

Dosazené výsledky Unie a jejích členských států se v současné době kazdoročně hodnotí v rámci cyklu jarního zasedání Evropské rady. Aby Evropská rada mohla stanovit dalsí vývoj, Komise jiz shrnula své příspěvky ze vsech odvětví do jednoho dokumentu (souhrnné Jarní zprávy) a zjednodusila proces vedoucí ke stanovení obecných směrů hospodářské politiky a směrů zaměstnanosti.

Kvalita a účinnost této činnosti by mohla být dále zlepsena:

* vymezením lepsí a viditelnějsí interakce mezi akcemi a rozpočtovými prostředky pouzitými na úrovni členských států i Unie,

* vyhodnocením:

- příspěvků rozpočtů členských států a EU k dosazení politických cílů a doporučení stanovených v obecných směrech hospodářské politiky, směrech zaměstnanosti a v Lisabonské strategii celkově,

- výsledků činnosti prováděné na úrovni Unie s cílem aktivovat/orientovat vyuzití Fondu přizpůsobení růstu (viz část IV.C níze). To by Unii umoznilo přizpůsobit priority/reagovat na nové potřeby a podpořit je rozpočtovými zdroji.

Tento přístup také konkrétním způsobem přispěje k systému ekonomické správy Unie, protoze plně zohlední dopady činností nutných pro dosazení sdílených cílů. Umozní také lépe provázat politiku soudrznosti s obecnými směry hospodářské politiky a směry zaměstnanosti, čímz ji lépe začlení do evropské agendy pro trvale udrzitelný růst.

B. Zjednodusení nástrojů s cílem zkvalitnit provádění

Nástroje, které můze Unie pouzít při dosahování svých politických cílů, zahrnují regulaci, koordinaci a rozpočtovou podporu. Relativní podíl výdajů Unie a členských států není v kazdé politické oblasti stejný. Můze představovat velkou větsinu finančních prostředků poskytnutých určitému sektoru (např. zemědělství) nebo významnou část zdrojů přidělených na dosazení konkrétního cíle (např. soudrznosti v zaostávajících regionech). V jiných oblastech jsou výdaje Evropské unie obvykle nizsí nez výdaje členských států: v takových případech Unie spíse motivuje celkový proces.

Vzhledem k tomu, ze u jiných nástrojů na podporu dané politiky mají výdaje jinou úlohu, je mozné uvazovat o různých uspořádáních mechanismů pro výběr financovaných akcí, přidělování zdrojů, rozpočtové nástroje a řízení projektů.

Přesto se při navrhování a provádění výdajových plánů Unie ve vsech odvětvích přihlízí k následujícím třem bodům:

- při výběru rozpočtového nástroje musí být dodrzena kritéria jednoduchosti a soudrznosti. Je nutné v co největsí mozné míře zjednodusit rozpočtovou strukturu, vyhnout se duplikaci nástrojů a poskytnout příjemcům i partnerským řídícím orgánům jedno kontaktní místo (kde získají vse, co potřebují);

- Komise si sice zachová svou politickou povinnost vymezovat strategické cíle a rámce výdajových plánů, omezí vsak počet případů, v nichz bude nadále nést přímou odpovědnost za jejich provádění a řízení;

- je nutné zachovat přiměřený poměr mezi výsí zdrojů a administrativní zátězí, která je spojená s jejich vyuzíváním.

Z těchto důvodů bude Komise pouzívat následující zásady:

* Jeden nástroj pro jednu politickou oblast, jeden fond pro jeden program. Nástroje financování EU budou co nejvíce konsolidovány a racionalizovány, aby kazdá politická oblast nesoucí odpovědnost za provozní výdaje měla jednotný nástroj financování, který by se vztahoval k celé skále její činnosti. Malé rozpočtové linie budou konsolidovány do sekcí jednotného nástroje financování i v případech, kdy nástroj potřebuje více nez jeden právní základ.

* Komise bude uvazovat o alternativách přímého interního řízení. Jednotlivých případů bude provedeno podrobné vyhodnocení účinnosti politiky i nákladů a určí se, jaké akce by měly být a) řízeny přímo tradičními útvary administrativního jádra; b) řízeny prostřednictvím úřadů nebo výkonných agentur [2], které by podléhaly Komisi; c) svěřeny ,klasickým" agenturám na úrovni EU, které jsou na Komisi funkčně nezávislé, nebo d) řízeny decentralizovaně ve spolupráci s členskými státy a/nebo regiony.

[2] Nařízení Rady (ES) č.. 58/2003 ze dne 19. prosince 2002, Úř. věst. L 11, 16. 1. 2003, s. 1.

Komise vymezila celkový přístup k administrativní správě, který umozní zjednodusit a vybrat nejvhodnějsí a z hlediska nákladů nejvýhodnějsí prováděcí mechanismy. Plné uplatňování tohoto přístupu, které je shrnuto v příloze 1, můze přinést řadu výhod, pokud jde o lepsí výsledky a vyssí účinnost, i soudrznějsí přístup k úspěsnému plnění úkolů výkonné povahy.

V následujících měsících Komise na základě výse uvedených zásad předlozí podrobné návrhy na zjednodusení. Jiz nyní je mozné poskytnout příklady vnitřních a vnějsích politik:

(i) Vnitřní politiky

* Dalsí generace programů politiky soudrznosti by měla být organizována takovým způsobem, aby byl kazdý jednotlivý program financován jedním fondem, EFRR nebo ESF. V členských státech, na něz se vztahuje Fond soudrznosti, by bylo mozné dosáhnout zjednodusení a návaznosti programováním intervencí ve stejném rámci jako ty, které jsou podporovány ze strany EFRR.

* Vsechna opatření na rozvoj venkova budou pro vsechny regiony (včetně méně rozvinutých členských států a regionů) seskupena do jednoho systému financování, programování, finančního řízení a kontroly se stejným stupněm koncentrace, který nyní existuje v případě regionů, na něz se vztahují programy konvergence.

* Nový finanční nástroj pro zivotní prostředí by nahradil současné programy financování zivotního prostředí.

(ii) V oblasti vnějsích vztahů bude navrzen zjednodusený systém zalozený na 6 nástrojích, který nahradí více nez stovku stávajících nástrojů.

Dva nové nástroje (které by mohly být v pozdějsí fázi sloučeny) se budou zabývat dvěma základními tématy: jeden z nich se bude věnovat ekonomické spolupráci a rozvoji, druhý míru a bezpečnosti. Tím by se měla nahradit existující skála geograficky a tematicky zaměřených nástrojů a Evropský rozvojový fond by měl být začleněn do rozpočtu EU.

* Měl by být zachován zvlástní nástroj pro humanitární pomoc.

* Bude zaveden nový (sjednocený) předvstupní nástroj, který nahradí PHARE, ISPA a SAPARD [3].

[3] V této souvislosti budou zohledněny pozadavky politik Společenství, které musí provést přistupující země.

* Je třeba vytvořit nový samostatný nástroj politiky dobrého sousedství pro přeshraniční spolupráci rozsířené Evropské unie a sousedních zemí.

* Makrofinanční podpora by se neměla měnit.

Vytvoření nového nástroje pro politiku sousedských vztahů

Je v zájmu celé EU, aby zabránila vytváření nových dělicích čar na svých vnějsích hranicích a kolem nich a podporovala stabilitu a prosperitu uvnitř i mimo svých hranic. K dosazení tohoto ambiciózního cíle je nezbytné společné a sjednocené úsilí celé EU. Členské státy nejsou tak dobře vybaveny k tomu, aby tuto otázku řesily individuálně. Nový nástroj pro politiku sousedství navrzený Komisí se zaměří zejména na podporu trvale udrzitelného ekonomického a sociálního rozvoje v pohraničních regionech, zajisťování hladkého fungování a bezpečného řízení budoucích vnějsích hranic, řesení problémů, které jsou společné pro EU i její sousedy, jako například zivotní prostředí, veřejné zdraví nebo prevence a potírání organizované trestné činnosti, a na spolupráci mezi občany členských států EU a jejich sousedy.

Přeshraniční slozka nového nástroje pro politiku sousedských vztahů by byla uplatňována co nejjednodussím způsobem pomocí jediného právního nástroje na základě zásad stávajících přeshraničních programů EU - partnerství, víceletého programování a spolufinancování.

IV. Nový finanční rámec (2007-2013)

A. Pokrytí přiměřeně dlouhého období

Období, na které se bude vztahovat nový finanční rámec, musí být dostatečně dlouhé, aby v rámci rozumných rozpočtových limitů bylo mozné zaručit soudrzné pokrytí celého postupného zavádění reformovaných politik Společenství a úspěsné začlenění dvanácti nových členských států.

Komise má stejně jako Evropský parlament pětileté funkční období. Budoucí finanční rámce by proto měly být lépe sladěny s tímto institucionálním cyklem. Kazdá Komise by se podílela na dokončení finančního rámce, jehoz část by poté musela realizovat. Na základě této zkusenosti by nesla odpovědnost i za vytvoření určitého základu pro následující finanční rámec. Parlament by v rámci jím schváleného finančního rámce povoloval a kontroloval provádění ročních rozpočtů.

Komise vsak na období od roku 2007 do roku 2013 přechodně navrhuje sedmileté období, nez bude zaveden normální pětiletý cyklus. To by bylo nutné z toho důvodu, ze byl vývoj trzních výdajů a přímých plateb do zemědělství (EU-25) stanoven do roku 2013 a nynějsí provádění strukturálních fondů a realizace úprav na straně vsech orgánů bude jestě nějaký čas trvat.

B. Klasifikace a vývoj výdajů

Současná klasifikace výdajů ve finančním výhledu je do velké míry dědictvím po prvním stanoveném finančním výhledu a po těch, které následovaly. Nynějsí finanční výhled je rozdělen do 8 okruhů výdajů, vezmou-li se vsak v úvahu i podokruhy, je jich celkem 11. Limitováním zdrojů v případě mnoha okruhů a podokruhů se systém stává nepruzným a brání to i přizpůsobování a efektivnějsímu vyuzití zdrojů k dosazení politických cílů Unie.

Cíl dosáhnout rozpočtové kázně (ač je jistě legitimní) zastiňuje hlavní cíl, tj. mít prostředky rozpočtu k dispozici ve sluzbách politického/ekonomického cíle.

Mensí počet okruhů rozpočtu nejenze lépe reflektuje sirsí politické cíle, ale poskytuje i potřebný prostor pro případný vývoj, který nelze vzdy předvídat s desetiletým předstihem. Pro nový finanční rámec Komise navrhuje pět hlavních okruhů výdajů:

(1) První okruh je zaměřen na podporu konkurenceschopnosti a na soudrznost trvale udrzitelného růstu a zahrnuje dva podokruhy:

1a. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost. Tento podokruh zahrnuje: výdaje na výzkum a inovace; vzdělávání a odborná příprava; bezpečnost a environmentální udrzitelnost sítí EU; podporu integrovaného jednotného trhu a doprovodných politik a provádění programu sociální politiky.

1b. Soudrznost pro růst a zaměstnanost. Tento podokruh obsahuje výdaje na podporu lepsí konvergence nejméně rozvinutých členských států a regionů, na doplnění strategie EU ohledně trvale udrzitelného rozvoje mimo méně prosperující regiony a na podporu spolupráce mezi regiony.

(2) Trvale udrzitelná správa a ochrana přírodních zdrojů. Vedle výdajů týkajících se společné zemědělské a společné rybářské politiky [4] budou pokryty také výdaje týkající se zivotního prostředí.

[4] Záruční sekce fondu EZOZF a fond FNOR, jez nyní spadají do strukturálních fondů, jsou přesunuty do tohoto okruhu. Příslusné částky vsak budou nadále zahrnuty do výpočtu 4% hranice pro strukturální fondy a Fond soudrznosti pro nové členské státy.

(3) Občanství, svoboda, bezpečnost a právo včetně činností v oblastech svobody, spravedlnosti a vnitřních věcí, a dále v oblasti občanství [5].

[5] Patří sem také ochrana hranic a azylová politika, posilování úlohy občanů, budování institucí, přístup k veřejným statkům, bezpečnost potravin, veřejné zdraví a ochrana spotřebitele, kultura a audiovizuální odvětví, mládez, informace a dialog s občany.

(4) Evropská unie jako globální partner [6].

[6] Tento okruh zahrnuje vsechny vnějsí činnosti, včetně předpřístupových nástrojů, politiky sousedských vztahů, potírání chudoby, prevence a řízení krizí. Bude zahrnovat také nynějsí rezervy pro pomoc při mimořádných událostech a záruky za úvěry [a Evropský rozvojový fond, jakmile bude začleněn do rozpočtu EU]

(5) Administrativní výdaje Komise budou sloučeny s provozními výdaji, v souladu se zásadou řízení zalozeného na konkrétní činnosti, která tvoří základ i pro stanovení ročního rozpočtu, a je proto zahrnuta do polozek přidělovaných kazdému ze čtyř předchozích okruhů. Zbylý okruh Administrativa bude dále zahrnovat výdaje na jiné orgány nez je Komise, na důchody a na evropské skoly.

V zájmu soudrznosti a transparentnosti by měl být Fond solidarity začleněn do finančního rámce. Společně s přidruzenými zdroji proto bude začleněn do okruhu ,soudrznost" (1b). Stejně jako v případě pomoci při mimořádných událostech a rezerv na záruky za úvěry, jez by měly být začleněny do okruhu Evropská unie jako globální partner, nebude nová klasifikace předem stanovovat příslusné rozpočtové procesy nebo zvlástní metody řízení. Prostředky by byly mobilizovány jen v případě potřeby.

C. Flexibilita

V průběhu deseti let, od nynějska do roku 2013, by se měla objevit moznost přizpůsobit v jistých mezích priority stanovené v plánu.

* Postupy pro přezkoumání stropů výdajů by měly zůstat hlavním nástrojem případné úpravy finančního rámce v případě, ze by se objevily nějaké zásadní a trvalé změny v politických prioritách. V posledních deseti letech se vsak takové přezkoumání ukázalo jako téměř nemozné, coz v minulých letech přispělo k vytvoření různých ad-hoc nástrojů a ustanovení pro pokrytí nových priorit či naléhavých potřeb. Komise navrhuje provést analýzu potřeb, například formou trojstranného rozhovoru mezi Parlamentem, Radou a Komisí, před kazdým předlozením předbězného návrhu rozpočtu.

* Roční rozpočtový proces by měl v rámci odsouhlaseného finančního rámce umozňovat dostatečnou flexibilitu, čímz Komisi a rozpočtovému orgánu umozní rychle reagovat na krátkodobé stavy nouze nebo na nečekané politické či ekonomické události. Pro nový rozpočtový rámec Komise navrhuje kombinaci stávajících nástrojů a nové realokační flexibility, která by nahradila stávající ,nástroj flexibility". To by rozpočtovému orgánu umoznilo v určitých mezích znovu přerozdělit přidělované polozky mezi jednotlivé okruhy rozpočtu, s výjimkou polozek přidělovaných na soudrznost a rozvoj venkova v rámci víceletých programů. Tyto částky musí být v případě nutnosti přerozděleny mezi členské státy na začátku daného období.

* Komise krom toho navrhuje zlepsit reakceschopnost výdajů na změněné okolnosti zřízením Fondu přizpůsobení růstu v rámci okruhu výdajů ,trvale udrzitelný růst" (1a), s cílem optimalizovat plnění cílů v oblasti růstu a soudrznosti uvedených v plánu trvale udrzitelného rozvoje, zajistit flexibilitu potřebnou k zohlednění nevyrovnaného pokroku vstříc těmto cílům, a provést úpravy nezbytné pro zvládnutí nečekaných událostí majících významný nebo tvrdsí dopad na růst a zaměstnanost, nez se očekávalo. Unii rovněz umozní reagovat na krize způsobené vývojem mezinárodní hospodářské a obchodní situace. Na základě ročního hodnocení pokroku dosazeného při plnění plánu vypracovaného na jarním zasedání Rady bude tento fond pouzit na pokrytí případných nedostatků při plnění cílů plánu. V takovém případě by tyto prostředky byly přiděleny výdajovým programům v rámci podokruhů konkurenceschopnost či soudrznost a byly by prosazovány investice a veřejné podpory klíčových projektů.

*

* V rámci okruhu konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost bude k dispozici az jedna miliarda eur ročně. Krom toho je navrhováno vyuzít přidělené, ale nevyuzité prostředky ze dvou nástrojů soudrznosti (Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu) při uplatňování ,pravidla N+2" az do maximální výse jedné miliardy eur za rok, která bude přidána k prostředkům Fondu přizpůsobení růstu.

V. Systém financování

Přestoze Komise připraví příslusné konkrétní návrhy vlastních zdrojů ve zprávě o vlastních zdrojích [7], kterou v létě 2004 předlozí Radě, pozornost se zaměřuje na dva prvky stávajícího systému vlastních zdrojů.

[7] Jak je stanoveno v rozhodnutí o vlastních zdrojích.

A. Struktura vlastních zdrojů

Nynějsí systém vlastních zdrojů je kritizován za nedostatečnou transparentnost vůči občanům EU a omezenou finanční autonomii, stejně jako za svou přílisnou komplexitu a nesrozumitelnost.

Stávající systém financování vsak z finančního hlediska funguje poměrně dobře, zajisťuje hladké financování a udrzuje administrativní náklady na relativně nízké úrovni.

Jednou z mozností, jak překonat nedostatky současného systému, je posílit zdroje pro financování rozpočtu EU získané z daní. Poměrně významný a viditelný podíl zdrojů pocházející z daní placených občany EU a/nebo ekonomickými subjekty by z části mohl nahradit příspěvky z hrubého národního důchodu. To by posunulo systém vlastních zdrojů Unie od systému financování zalozeného předevsím na příspěvcích členských států k systému, který by lépe reflektoval Unii členských států a občanů Evropy.

Vzhledem ke stupni harmonizace daňových systémů v EU by v současnosti byly mozné 3 alternativy: 1) daň z příjmu právnických osob; 2) skutečné prostředky z DPH a 3) daň z energie. V kazdém případě není nutné zvysovat daňové zatízení občanů, neboť je mozné kompenzovat výsi daně EU příslusným snízením podílu stejné daně nebo jiných daní plynoucích do státního rozpočtu. To by bylo mozné z toho důvodu, ze by zdroje pocházející z daní spíse nahradily příspěvky členských států odváděné na základě jejich hrubého domácího důchodu, nez aby je navýsily. Vzhledem k tomu, ze by se platby z hrubého domácího důchodu snízily, mohly by členské státy o stejnou částku snízit jiné zdroje příjmu, aniz by ohrozovaly rozpočtovou stabilitu.

Komise v blízké budoucnosti nehodlá navrhovat nový vlastní zdroj. Svou analýzu a své závěry představí ve zprávě o vlastních zdrojích, kterou schválí před začátkem léta 2004. V závislosti na závěrech této zprávy by bylo mozné zahájit proces, který by vytvořil základ pro nové vlastní zdroje, jez by ve střednědobé perspektivě nahradily podstatnou část příspěvků jednotlivých států.

B. Korekce rozpočtové nerovnováhy

Evropská unie je společenstvím solidarity, kde části rozpočtu slouzí jasnému cíli solidarity a ostatní jsou přidělovány v reakci na zvlástní cíle příslusných výdajových programů. Vzdy budou existovat ti, kdo mají z rozpočtu EU čistý prospěch, a ti, kdo do něj pouze přispívají, ačkoli politický prospěch plyne pro Unii jako celek.

Je vsak třeba přiznat, ze by jistá nerovnováha mohla vést k obavám. Korekce přílisné nerovnováhy by se proto mohla jevit jako nezbytná, za předpokladu, ze zůstane striktně omezena.

Opravný mechanismus by měl fungovat tak, aby bylo mozné korigovat nadměrnou zápornou čistou bilanci, a měl by se snazit o spravedlivý přístup k členským státům se srovnatelnou kapacitou, co se týče přispívání do rozpočtu EU. Od poloviny 80. let existuje moznost korekce pouze pro jeden členský stát a je financována vsemi ostatními členskými státy. Od roku 2002 je finanční podíl čtyř členských států na této kompenzaci snízen na 25 % jejich bězného podílu. Komise navrhuje zavést obecný opravný mechanismus, který bude korigovat rozpočtové zatízení povazované za nadměrné v porovnání s relativní prosperitou dané země (jak je uvedeno v závěrech zasedání Evropské rady pořádané ve Fontainebleau v roce 1984) a zároveň zabraňovat tomu, aby se rozsah mechanismu nadměrně zvětsoval.

Jako dalsí důsledek rozsíření podstatně vzroste rozsah korekce pro jeden členský stát, coz odpovídajícím způsobem zvýsí finanční náklady ostatních členských států. Tím má tento mechanismus tendenci přesahovat svůj cíl korigovat rozpočtové zatízení povazované za nadměrné v porovnání s relativní prosperitou.

Pokud by stávající situace byla ponechána beze změny, výrazně by vzrostla jednostrannost ve prospěch jednoho členského státu. Pouhé zrusení stávající korekce by pro vsechny členské státy nebylo přijatelné a ani by to nepřiblízilo čistou bilanci členských států srovnatelné úrovně prosperity.

Obecný opravný mechanismus, který by nahradil ten stávající, by se snazil o to, korigovat čisté příspěvky, které přesahují určitou předem stanovenou hranici přiměřené ,finanční solidarity", definované jako procentní podíl hrubého národního důchodu, v souladu s relativní prosperitou. Solidarita musí nadále tvořit základní kámen Unie, a proto by mělo být působení jakéhokoliv upraveného, obecného mechanismu omezeno tak, aby se předeslo nadměrné a neoprávněné fiskální zátězi, a vsechny členské státy by měly k tomuto mechanismu přispívat.

Aby mohl takový mechanismus řádně fungovat, je třeba definovat řadu parametrů, včetně kategorií příjmů a výdajů, které je třeba zohlednit, výse hranice, při jejímz překročení by byla rozpočtová nerovnováha (částečně) kompenzována, procentního podílu nadměrné negativní nerovnováhy, jiz je třeba vyrovnat, a souvisejících finančních pravidel. Vsechny členské státy by měly k tomuto mechanismu přispívat.

Komise za tímto účelem v kontextu celého finančního balíčku výdajů předlozí podrobné návrhy, které se budou zabývat jak otázkami příjmů, tak i výdajů.

PŘÍLOHA 1

Zásady administrativy: méně přímé řízení, lepsí kontrola provedení a vyssí efektivnost nákladů

Jedna z nejvýznamnějsích zásad reformy Komise stanoví, ze se administrativní jádro Komise do budoucna zaměří na přípravu a sledování politik zakotvených ve Smlouvě. Samotným prováděním těchto politik i jinými výkonnými činnostmi na evropské úrovni budou ve vhodných případech pověřeny jiné instituce či orgány.

Naprosto klíčový význam přitom bude mít řádná koordinace pověřování těchto institucí či orgánů, které nejsou součástí administrativního jádra Komise. Z pověřujících rozhodnutí, která byla přijata v poslední době, je patrné, ze je třeba zlepsit soudrznost rozhodování a zjednodusit kritéria pro přidělování pověření. Komise proto hodlá posílit celkovou koordinaci budoucího rozhodování o převádění činností na jiné orgány (a to pomocí jednoho z několika prostředků, které má k dispozici, viz část III.B tohoto sdělení). U činností, které v současné době jiz provádějí externí/pověřené subjekty, bude Komise postupovat v několika fázích, dokud se jiz učiněná rozhodnutí nebudou uvedena do souladu s novým rámcem.

K dispozici jsou různé prostředky:

(1) sdílení řízení s členskými státy nebo pověření vnitrostátních orgánů. V tomto ohledu jiz existují cenné zkusenosti ze zemědělské politiky a politiky soudrznosti. Dvěma hlavními kritérii pro pouzití tohoto přístupu jsou: a) značný místní obsah a b) komplementarita s regionálními a vnitrostátními programy;

(2) pověřené subjekty, včetně:

a) úřadů: Komise zavedla v rámci reformy správní úřady. Tyto úřady se zatím vyuzívaly pro provádění výkonných úkolů, které nebyly přímo spojeny s určitým programem a neměly konkrétně stanovené časové rozpětí. Výhodou jsou jejich nízké provozní náklady a vyssí operativní pruznost, která je dána mozností vytvořit samostatný zřizovací plán a rozpočtové linie. Úřady jsou pod přímou kontrolou Komise.

b) agentur: v současné době jsou do této kategorie zařazeny značně různorodé subjekty, jejichz funkce sahají od poskytování pomoci ve formě stanovisek a doporučení (např. Evropský úřad pro bezpečnost potravin), přes vypracování inspekčních zpráv (např. Evropská agentura pro námořní bezpečnost), po přijímání rozhodnutí, která jsou právně závazná pro třetí strany (např. Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu). Komise je v těchto agenturách obvykle zastoupena spolu s členskými státy, případně se zástupci zúčastněných třetích stran. Zapojení Komise v těchto agenturách je pouze omezené, ačkoli za jejich výsledky plně odpovídá. Výkonné agentury oproti tomu podléhají přímé kontrole Komise a jejich statut je upraven nařízením Rady [8].

[8] Nařízení Rady (ES) č. 58/2003 ze dne 19. prosince 2002, Úř. věst. L 11, 16. 1. 2003, s. 1.

Přehodnocení by mělo být vedeno čtyřmi směry:

(1) Provádění úkolů, které vyplývají z programů výkonné povahy s konkrétní dobou trvání, by mohlo být svěřeno výkonným agenturám. Komise by si podrzela kontrolu nad prováděcím mechanismem.

(2) Agenturu s větsí autonomií - podobnou současným modelům - je mozné vyuzít v případech, v nichz se očekává nezávazná rada nebo v nichz přidělené úkoly zahrnují činnosti, které se nacházejí mimo přímou odpovědnost Komise, nebo v případech, v nichz má Komise velmi malou úlohu. V současné době některé agentury provádějí úkoly pouze s omezeným zapojením Komise, přestoze Komise plně odpovídá za výsledek. Tuto situaci je proto třeba urychleně přezkoumat.

(3) Pro provádění nových výkonných úkolů, které nemají konkrétně stanovené časové rozpětí, nebo pro přípravné činnosti, na jejichz základě můze Komise přijmout regulační rozhodnutí, za něz odpovídá, bude mozné vyuzít úřad.

(4) V současné době některé agentury provádějí podobné úkoly téměř bez zapojení Komise, přestoze Komise plně odpovídá za výsledek. Tuto situaci je proto třeba urychleně přezkoumat.

PŘÍLOHA 2

PLÁN - příklad

>TABELPOSITION>