20.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/54

1.1

Důvody tohoto vývoje jsou četné a vzájemně provázané.

1.2

Nevyhnutelně to povede k problémům ve zdravotní politice, ať již půjde o kvalitu či dostupnost přeshraniční lékařské péče nebo o nároky na informovanost pacientů, zdravotnického personálu a politických činitelů.

1.3

Všechny citované skutečnosti jsou podnětem k neodkladnému hodnocení státních politik, které by měly všechny tyto požadavky vzít na vědomí. Jedná se o hodnocení z pohledu evropských povinností, které postupně přibývají a evropským občanům přinášejí nová práva.

1.4

Tato nová situace vnáší světlo do debaty mezi dvěma proudy názorů, jedni tvrdí, že nová svoboda povede k nebezpečné destabilizaci stávajících zdravotních systémů, mají za to, že omezená mobilita pacientů umožňuje mít tyto systémy lépe pod kontrolou, co se týče nákladů nebo priorit, druzí jsou však zastánci větší mobility pacientů, umožňující, aby se jednotlivé systémy doplňovaly a používaly se stejné ukazatele, vyměňovaly správné praktiky a rozumněji se využívaly společné zdroje. Nezbytným cílem by bylo zřejmě rozvinout druhý postoj a vyvést z něj všechny důsledky ohledně harmonizace národních systémů.

2.1

Ve svém stanovisku z vlastní iniciativy z 16. července 2003 (1), definoval Evropský hospodářský a sociální výbor zdraví jako „vyšší statek v našich společnostech. Toto konstatování platí jak pro každého občana, tak pro rodinu stejně jako na úrovni každého státu…“ a závěrem uvádí, „že hodlá ze zdravotnictví vytvořit intervenční oblast s tím, že bude samozřejmě respektovat stávající komunitární právní a politický rámec“.

2.2

V celém stanovisku Evropský hospodářský a sociální výbor rozváděl argumenty a navrhoval pracovní postupy a rozborové metody, které našel v obou nedávných sděleních navržených Komisí 20. dubna 2004 Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

2.3

Toto sdělení je nezbytné i vzhledem k nedávnému vydání návrhu směrnice o službách z 9. února tohoto roku. Bohužel, přístup sdělení k sociálním a zdravotním službám vyvolal kritiku, protože formulace je příliš otevřená interpretaci. Proto je zapotřebí v této části směrnice více přesných definic, aby byla náležitě zohledněna zvláštní povaha těchto služeb, které souvisí s bezpečností a rovným zacházením občanů.

2.4

Komise vydává obě sdělení současně, protože od rozhodnutí Kroll z 28. dubna 1998 do rozhodnutí Leichte z 18. března 2004 vydal Evropský soudní dvůr řadu judikatur, které od nynějška občanům Evropské unie umožňují nechat se léčit i v jiných zemích Evropské unie, jasněji také upřesňují podmínky, za jakých je možné proplácet zdravotní péči.

2.5

Od 1. června 2004 mohou evropští občané doložit svá práva prostřednictvím budoucí Evropské karty zdravotního pojištění (2), která nahrazuje papírové formuláře E111.

2.6

Nerovnost situací a různá zdravotní prostředí v jednotlivých zemích Evropské unie mohou státy vést k vyhledávání nejvýkonnějších systémů pro své zdravotnictví, což může zanést či paralyzovat referenční evropská zdravotní střediska, stejně jako to může vést k dumpingu nástrojů sociálního zabezpečení, které nebudou schopné reagovat na těkavé pohyby klientely odjinud. Nové nařízení 1408/71 může v tomto kontextu přispět k vytváření nových a obtížných situací.

2.7

Úkolem je proto vyvinout takovou evropskou politiku, která by umožňovala spět k nejkladnějším cílům, i kdyby měly být pozměněny, pokud je to nezbytně nutné, výsady národních zdravotních systémů.

2.8

Zevrubná analýza iniciativního návrhu Evropského hospodářského a sociálního výboru z 16. července 2003 velmi dobře pokrývá postup úvah, který zavedla Evropská komise, neboť obsahy témat jednotlivých doporučení jsou obsaženy a analyzovány v tomto návrhu stanoviska: evropská spolupráce, informování pacientů, zdravotnického personálu a předních politiků, přístup ke kvalitní zdravotní péči, sladění národních zdravotních politik s evropskými povinnostmi atd.

3.1

Sdělení o „mobilitě pacientů“ představuje soubor konkrétních návrhů, které pokrývají četné oblasti a umožňují integraci požadavku na vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, kterou proklamuje Smlouva i komunitární politiky.

3.2

Komunitární legislativa dává občanům práva, která jim umožňují se nechat léčit v jiném členském státě a nechat si léčení proplatit. Judikatura Soudního dvora Evropských společenství stejně jako návrh směrnice o službách v rámci vnitřního trhu objasňují podmínky, za jakých může být proplacena zdravotní péče poskytnutá v jiné členské zemi než té, kde si pacient platí zdravotní pojištění. V praxi však není vždy jednoduché tato práva uplatnit.

3.3

Zdá se, že je nevyhnutelné sestavit evropskou strategii:

3.3.1

Pro podporu evropské spolupráce, která by umožnila lepší využití zdrojů.

3.3.2

Aby Evropská komise mohla sestavit jasný a transparentní rámec pro nákup zdravotní péče, který by používaly příslušné kompetentní orgány členských států při uzavírání vzájemných smluv, bude na jednotlivých členských státech požadovat, aby jí dodaly informace o stávajících uplatňovaných podmínkách, poté představí odpovídající návrhy.

3.3.3

Odpovědět na potřebu informací pacientům, zdravotnickému personálu a činitelům odpovědným za vypracování politik.

3.3.4

Posílit roli Unie v realizaci cílů z oblasti zdravotnictví

3.3.5

Rozšířit investice do zdravotnictví a do zdravotní infrastruktury s cílem čelit rozšíření.

3.3.5.1

Proces úvah vede Evropskou komisi a členské i přistupující státy k prozkoumání prostředků, jak získat lepší přehled o investicích do zdravotnictví, do rozvoje zdravotní infrastruktury a o kompetencích, jakožto o oblastech, které by měly přednostně získat podporu ze stávajících evropských finančních nástrojů, tato podpora se týká především regionů spadajících pod cíl 1. V podstatě Evropská unie již dnes podporuje investice do zdravotnictví v současných členských státech, pokud si dané státy či regiony tuto oblast zvolily jako prioritní. Implementace tohoto doporučení tedy závisí na volbě příslušných regionů a států, které se rozhodnou zařadit zdravotnictví a zdravotní infrastrukturu do oblastí, které budou přednostně využívat komunitární podporu. Evropská komise bude spolupracovat s členskými státy v rámci skupiny odborníků na služby poskytované ve zdravotnictví a na lékařskou péči a s kompetentními strukturami na finanční nástroje této oblasti, aby společně dohlédli na to, že zdravotnictví má odpovídající místo ve zpracování obecných programů. Nutnost investovat do zdravotní infrastruktury by měla být zohledněna i v přípravě nových finančních perspektiv Unie od roku 2006.

4.1

Volný pohyb pacientů mezi členskými státy souvisí s různými problematikami, jejichž důsledky je třeba propočítat, vyhodnotit, analyzovat a vzít v úvahu. Je-li jedním z prvních důsledků podrobná znalost jednotlivých stávajících systémů sociálního zabezpečení, pak je třeba, aby volný pohyb pacientů vycházel z té nejlepší možné situace, a dynamickým způsobem je třeba zpracovat seznam kritérií, která předcházela jeho vytvoření, především je třeba popsat současný i budoucí vývoj.

4.2

Prevence je bezpochyby jedním z hlavních prioritních cílů, taková politika totiž může a také by měla přinést citelné úspory, představuje nejlepší přístup k politikám zdravotnictví: je například jednoduché vyčíslit výsledky správné politiky prevence nehodovosti na silnicích, prevence šíření AIDS nebo škodlivosti kouření. Vzájemný vztah prevencí v těchto oblastech vykazuje až neuvěřitelné výsledky.

4.3

K tomuto nepochybně neúplnému seznamu můžeme připojit preventivní politiky, které v současné době budí pozornost všech zúčastněných stran - zdravotníků, médií a vedoucích politiků – a které se týkají zneužívání intoxikačních látek (drog, alkoholu, léků), podpory zdravého životního stylu (cvičení, výživa, odpočinek), pracovních úrazů a nemocí z povolání.

4.4

Vyhodnocení těchto individuálních, společenských i rodinných rizikových faktorů umožní zjistit úroveň předčasné úmrtnosti, které je možné předejít, a umožní zjistit i související náklady.

4.5

Technologický pokrok v oblasti léků a vyšetřovacích metod by měl vést k efektivní náhradě starých technik novými.

4.6

Je třeba především dosáhnout nové efektivnosti, která by byla konec konců hospodárnější pro celou společnost i přesto, že náhrada starých technik za nové naráží na sociální, kulturní nebo korporační brzdy.

4.6.1

Je třeba podpořit hledání přesnějších a účinnějších akcí, které by měly vést k posílení iniciativ pracovníků ve zdravotnictví, pro zlepšení společných politik zdravotnictví.

4.7

Pokud se správně zaměříme na pohyb pacientů, Evropská unie by měla migrujícím populacím zaručit možnost využít těch nejlepších zdravotních pólů, které by neměly být koncentrovány pouze v nejvyspělejších zemích, jež hodně investovaly do svých zdravotních systémů. Evropská unie by měla přispět k zavedení hodnotících nástrojů, nástrojů certifikace a akreditace, které umožní zajistit valorizaci nových technologií a nových způsobů léčení: účinnost zdravotních systémů nebo léčebných zařízení všech typů by měla vycházet z těchto postupů certifikace či akreditace.

4.8

Tento postup zaměřený na kvalitu pomůže Evropské unii identifikovat síť těchto zařízení napříč kontinentem a zjistit, kde se soustřeďují vědci a lékaři nejvyšší úrovně, kteří jsou pro existenci referenčních center velmi podstatní. Není až tak nemožné doufat v to, že tato centra rychle vyplynou na povrch v určitých zemích pětadvacetičlenné Evropské unie, především pokud se Evropská unie zaváže vymyslet nástroj pozorování, analýzy a výměny informací o národních politikách, který bude respektovat základní principy našich smluv a především princip subsidiarity a národní kompetence.

4.9

V této logice úvah nesmíme zapomenout na harmonizaci ukazatelů veřejného zdraví. Tato harmonizace je užitečná proto, abychom lépe poznali cíle z oblasti zdravotnictví, kterých chce Evropská unie dosáhnout: průkazné ukazatele úmrtnosti, úmrtnosti, které lze zabránit, nemocnosti, nemocnosti, které lze předejít, které nemusejí být ve všech zemích Evropské unie definovány totožně.

4.10

Zjištěné odchylky ukazují, že by se mohly dosažené výsledky zlepšit, kdyby se úroveň zdravotní péče vyrovnala té, která existuje v té nejvýkonnější zemi. Procento pacientů, kteří přežili rakovinu plic o více než pět let, bude ve Francii jiné než v Polsku. Léčení krevních chorob (leukémií) vykazují odlišné výsledky v Anglii nebo ve Francii podle toho, jaké protokoly se používají.

4.11

Informovanost pacientů, zdravotnického personálu a předních politiků je základním cílem snah Evropské komise.

4.12

U pacientů umožňuje výchova ke zdraví osvětlit koncepce zdraví, které si evropský občan utvoří, především co se týče očekávání a chování. Zdraví je vnímáno jako absolutní statek, jako právo a v každém případě představuje stav, který by měly všechny kompetentní orgány chránit. Uspokojení tohoto očekávání implikuje zvýšení prostředků přidělených pro dosažení cílů v oblasti zdraví, péče, ale často prevence a životního prostředí, aby se nenarušila rovnováha systémů sociálního zabezpečení.

4.13

Zdravotní bezpečnost se stala právem a novou mocí, které si občané Evropské unie osvojili (3).

4.14

Technologická řešení, respekt soukromí, vedení zdravotní dokumentace, svobodný přístup k informacím a ochrana osobních dat jsou témata, které je třeba prodiskutovat co možná nejtransparentněji, aby si je všichni aktéři patřičně uvědomili. Debata musí probíhat neustále, protože vývoj je velmi rychlý a je třeba přijímat urgentní nebo těžká rozhodnutí. Každý z těchto prvků představuje pro trojúhelník zdravotnictví ožehavý bod.

4.15

Harmonizace národních cílů s evropskými povinnostmi: komparativní analýza systémů zdravotnictví přináší těžké strategické úvahy, které by se měly dát použít pro podporu evropské spolupráce v oblasti zdravotní péče a pro sledování dopadu působení Evropské unie na zdravotnictví. Například je třeba se blíže podívat na průřezová témata, která mohou mít závažné důsledky: správná praxe a účinnost ve zdravotnictví, stárnutí a zdravotnictví, zdravotnictví v nových členských státech Evropské unie, hodnocení dopadu jednotlivých determinantů na zdraví.

4.16

Je třeba prostudovat prostředky právní bezpečnosti, která umožňuje na základě práva pacientů využít léčení vysoké kvality v jednom ze států Evropské unie. Je třeba, aby Unie v tomto bodě přišla s adekvátními návrhy (vyjasnění uplatňování judikatury, zjednodušení pravidel koordinace jednotlivých systémů sociálního zabezpečení, usnadnění vnitroevropské spolupráce).

4.17

Nejméně očekávanou, ale velmi užitečnou novinkou ve sdělení Komise je mobilizace kohezního fondu a strukturálních fondů Evropské unie, což by mělo usnadnit investice do zdravotnictví, rozvoj zdravotní infrastruktury a lékařských schopností. Tyto cíle se staly pro komunitární finanční nástroje prioritou.

4.18

Evropský hospodářský a sociální výbor hluboce souhlasí s uvedeným rozhodnutím: otevírá se nové pole pro rozvoj a úspěch Evropské unie, především v rámci lisabonské strategie.

4.19

Evropský hospodářský a sociální výbor principiálně schvaluje přístup Evropské komise k profesím ve zdravotnictví. Vývoj systémů zdravotnictví je spojen s dynamickým přístupem k jednotlivým profesím a schopnostem. Zdravotní péče vyžaduje kompetentní personál, vysoce kvalifikovaný a zavedení celoživotního vzdělávání.

4.20

Úlohou Evropského hospodářského a sociálního výboru je podpořit zakotvení těchto zásadních cílů v obecném povědomí. Z pohledu Evropské unie se jedná právě o problémy z oblasti zdravotnictví, o její soudržnost, o její schopnost stát se ekonomií poznání.

4.21

Je třeba analyzovat a anticipovat problémy, aby se podpořila mobilita pracovních sil, aniž by došlo k destabilizaci národních systémů. Evropský hospodářský a sociální výbor doufá, že právě schvalovaný návrh směrnice o kvalifikaci a kompetenci bude jedním ze základních dokumentů, věříme, že bude užitečný a nezbytný pro dokončení vnitřního trhu.

4.22

Plánované aparáty jsou užitečné a dobře promyšlené. Evropský hospodářský a sociální výbor se dále domnívá, že bude také velmi užitečné harmonizovat pracovní řády pro zdravotnický personál a že bude velmi dobře přijat.

4.23

Všechna tato opatření mají předejít nedostatku zdravotnického personálu, který hrozí v příštích letech. Investice do zdravotnictví něco stojí, jsou rentabilní a užitečné, pokud chceme občanům Evropské unie nabídnout kvalitní zdravotní péči.

4.23.1

Zlepšit zdraví a zdravotní péči díky informačním a komunikačním technologiím.

4.24

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že právě z této strany přijdou nejpádnější argumenty pro zavedení reformy systémů zdravotnictví a pro zlepšení kvality v rámci Evropské unie. Máme před sebou již několik prvků.

4.25

Již dnes existují informační sítě a asociace pacientů se setkávají s uspokojením svých požadavků. Je však třeba dávat pozor na zachování profesionálního tajemství, pokud se týká vztahu pacient/lékař.

5.1

Ve svém stanovisku z 16. července 2003, Evropský hospodářský a sociální výbor poté, co vzal na vědomí jak podstatná je důležitost těchto politik, učinil návrhy, které Evropská komise podle všeho přijala, neboť argumenty, které rozvádí mají v pozadí vedoucí linii.

5.2

Spolupráce mezi členskými státy by měla spět ke stanovení společných cílů, které by umožnily zpracování národních plánů, výběr patřičných ukazatelů pak pomůže pozorně sledovat vývoj politiky zdravotnictví v jednotlivých zemích Evropské unie.

5.3

Výbor připomíná, že jeden z nástrojů je nepostradatelný: Observatoř nebo agentura, které by shromažďovaly poznámky, analýzy, vyměněné informace o jednotlivých národních politikách zdravotnictví, což je zcela v souladu s platnými smlouvami i s principy subsidiarity a národní kompetence: proces zlepšování zdravotní péče, snaha veřejných orgánů a řídících činitelů zlepšit účinnost všech léčebných zařízení, veřejných i soukromých, vytvoření excelentních pólů a jejich zasíťování napříč bohatou i chudší Evropskou unií.

5.4

Silná a podporovaná politika zaměstnanosti, aby se stihlo včas reagovat na plánovaný nedostatek pracovních sil, aniž by se čekalo na poptávku.

5.5

Podpora informační politiky ve zdravotnictví, která se bude opírat o výsledky zdravotních programů, která bude vycházet z identifikace aktérů systému - pacientů, zdravotnického personálu, veřejných orgánů -, která vezme na vědomí i takové zdroje jako například Světovou zdravotnickou organizaci a Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

5.6

Evropský hospodářský a sociální výbor nemůže než schválit vůli Komise použít zavedení otevřené metody koordinace (stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru z července 2003), předem je však třeba, aby velmi podrobně definovala způsob uplatnění a zadávací podmínky, které by obsahovaly velmi důležité body jako například:

6.1

Evropský hospodářský a sociální výbor si velmi považuje toho, že tři poslední sdělení jsou výsledkem společného zamyšlení pěti příslušných generálních ředitelství Evropské komise.

6.2

Je to důkazem toho, že Evropská komise u příležitosti dokončení jednotného trhu a rozšíření pochopila, jaká úskalí politiky zdravotnictví představují.

6.3

Je to jeden z prvních případů, kdy pět generálních ředitelství Evropské komise spojuje svou politickou vůli, kompetence a prostředky, aby čelila následujícímu cíli: dát jednotlivým zemím v Evropě prostředky k tomu, aby zkoordinovaly své politiky zdravotnictví a sociálního zabezpečení ku prospěchu všech občanů Evropské unie.

6.4

Evropský hospodářský a sociální výbor si proto přeje, aby se v jeho rámci vytvořila pracovní skupina, lehká, ale stálá struktura, která by sledovala tyto politiky a umožnila by Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru přispívat svou odborností a zkušenostmi k tématu, které je pro všechny občany Evropské unie velmi citlivé a důležité.