20.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/34

1.1

Až do roku 1999 spolufinancovala EU u zemědělských produktů informační kampaně a propagační činnosti jak v rámci EU, tak i mimo ni, a to jako součást jednotlivých organizací trhu. Následně podle nařízení (ES) č. 2702/1999 a (ES) č. 2826/2000 týkajících se třetích zemí a vnitřního trhu byla tato odvětvová ustanovení nahrazena horizontálnější strategií určenou na podporu vlastních propagačních činností jednotlivých členských států a podniků. Použitelnost prvního z těchto nařízení, nebude-li prodloužena, skončí koncem roku 2004. Jak se v nařízeních požaduje, předložila Komise v březnu 2004 podrobnou zprávu o jejich uplatnění společně s návrhem na zjednodušení a zlepšení.

1.2

V EU zvýšily problémy jako BSE, dioxiny a listerie potřebu evropských iniciativ v oblasti potravin a informací o monitorovacích opatřeních k zajištění jakosti a zpětné sledovatelnosti. Proto se pozornost soustřeďuje na informace o právních předpisech týkajících se jakosti, bezpečnosti, označování, zpětné sledovatelnosti, chráněných zeměpisných označení, označení původu, osvědčení o zvláštním charakteru a ekologickém a integrovaném zemědělství s cílem vylepšit obraz evropských produktů v očích zákazníků.

1.3

Ve třetích zemích se programy snaží poskytovat informace o: a) úsilí EU zaručit jakost a bezpečnost, včetně charakteristik produktů spojených s určitými regiony, b) požadavcích zabezpečit produkty ekologického zemědělství. K nástrojům, které se využívají v EU i mimo ni, patří informační kampaně, opatření v oblasti PR, propagační činnosti, reklama a účast na veletrzích a výstavách, což může připravit půdu pro národní a soukromé kampaně určené ke zvýšení tržního podílu vlastních výrobků.

1.4

Společenství přispívá na propagační programy zpravidla 50 %. Příslušné profesní a meziprofesní organizace přispívají 30 %, členské státy 20 % - v obou případech je možno využít parafiskální daně. Výdaje členských států se považují za intervenci a Komise je hradí.

1.5

Zapojené evropské nebo národní organizace musejí programy samy iniciovat, zatímco členské státy odpovídají za řízení, kontrolu a platby. K zajištění evropské dimenze se upřednostňují programy, které předkládají společně dva nebo více členských států a profesních organizací. Tyto programy však narážejí na řadu praktických problémů v důsledku rozdílných administrativních pravidel a postupů a nedostatečné angažovanosti ze strany některých členských států. Od navrhovatelů se mimoto celkově vyžaduje, aby na koordinaci, monitorování a správu vynaložili nadměrné množství času a prostředků.

1.6

Cílem návrhů je zmírnit nevýhody složitých pravidel a byrokracie. Toto je projednáno podrobněji ve zprávě Komise. Změny mají také zajistit, aby programy byly pro Evropu skutečně zajímavé.

2.1

Nutnost programu potvrzují změny společné zemědělské politiky současně s tvrdší hospodářskou soutěží na trhu. Podpora konkurenčních zemí v oblasti informačních kampaní a propagačních opatření na vývozních trzích zaručuje rovněž pokračování systému EU jak v rámci Unie, tak i mimo ni.

2.1.1

Je však nutné provést zjednodušení a zlepšení. Po konzultaci profesních organizací a jiných dotčených stran vypracovala Komise souhrnnou zprávu o nastávajícím přezkumu s cílem zjednodušit administrativní postupy a zajistit, aby systém fungoval co nejefektivněji.

2.2

Jak však Komise upozorňuje, je příliš brzy na to, posoudit výsledky nového režimu. Jeho postupné provádění začalo pro třetí země teprve v roce 2001 a pro vnitřní trh v roce 2002. Rok 2003 byl prvním rokem, ve kterém byl systém plně funkční. Proto by bylo užitečné vypracovat do konce roku 2006 druhou zprávu analyzující fungování režimu po přezkumu, jak navrhuje Komise, což by navíc umožnilo zhodnotit jeho implementaci v nových členských státech EU.

2.3

Z tohoto důvodu se mnoho organizací teprve nyní seznamuje s ustanoveními režimu a administrativními požadavky. Jak Komise upozorňuje, některé navržené programy se v Evropě setkaly s omezeným zájmem. Proto by se měl větší důraz klást na programy, které mají dostatečnou oblast působnosti, aby byly významné v kontextu EU, a na zajištění synergií mezi národními aktivitami a aktivitami EU.

2.4

EU by měla zejména po rozšíření celkově usilovat o vytvoření pravidel, která budou pokud možno co nejednodušší a nejjasnější. I když se vnitřní a vnější programy liší, pokud jde o cíle a obsah, spočívá rozdělení do dvou nařízení na historickém základě. V úsilí zajistit další zjednodušení by se tato dvě nařízení měla při nejbližší možné příležitosti sloučit do společného souboru uživatelsky přívětivějších pravidel. Většina ustanovení je totožná a rozdíly, které existují, nemají obecně opodstatnění. Navrhované změny nařízení jsou stejné, co se týče předkládání návrhů, rozhodování a monitorování.

2.5

Podpora informačních, propagačních a reklamních činností u zemědělských produktů a potravin se poskytuje také v rámci ustanovení o rozvoji venkova, která se liší od pravidel současného režimu. Nechávajíc stranou poslední posun k jasnějšímu rozlišování mezi různými oblastmi použití systémů, měla by Komise již v této fázi posoudit, jak by se dalo omezit překrývání. Neexistuje žádný důvod odložit tuto diskusi na později, jak Komise navrhuje.

2.6

Spolufinancování EU by mělo pokračovat v dosavadní formě a rozpočtové prostředky by se měly zvýšit, aby se zohlednilo rozšíření a budoucí požadavky. Systém tak může napomoci začlenit a vytvořit jednotný trh v různých oblastech výroby s patřičným zohledněním odrůdové a gastronomické rozmanitosti. Evropské profesní organizace by se proto měly více zapojit do informačních kampaní, které poskytují informace o jakosti výrobků a odchylkách v preferencích spotřebitelů v rámci EU. Vyšší priorita by měla být dána i trhům třetích zemí – současně s postupným ukončováním vývozních náhrad – majíce na paměti reálné možnosti provedení účinných programů.

2.7

Omezené použití programu na trhy třetích zemí je způsobeno v neposlední řadě požadavkem, aby se programy používaly výlučně na všeobecné kampaně. V důsledku toho se společnosti, které jsou členy profesních organizací, v mnoha případech zdráhají jednat a nejsou ochotny zapojit se do financování programu. Podpora štítků se značkou – a tedy jednotlivých společností – je vyloučena, avšak mají-li mít opatření nějaký zřetelný dopad na vývozní trhy, musí Komise v kampaních a podobných akcích ukázat určitou pružnost a akceptovat vyvážený počet štítků se značkou jako nedílnou součást všeobecné kampaně. To umožní vytvořit vazbu mezi poselstvím kampaně a výrobky na trhu, při snaze spojit obecné s konkrétními, aby byly vzájemně slučitelné. Samo o sobě se to nedotkne poselství kampaně, ale pomůže zajistit, aby kupující a zákazníci mohli dotyčné produkty najít. Koneckonců kupující a zákazníci musí být v praxi s to najít výrobky zahrnuté do určité kampaně. Větší pozornost se v celé EU věnuje také původu výrobků. Pokud však již na trhu určitá značka převládá, má propagační opatření EU omezenou přidanou hodnotu, poněvadž v těchto případech se obvykle soukromé značky zapojí k posílení svého podílu na trhu do intenzivní hospodářské soutěže a vynaloží značné rozpočty na reklamu.

2.8

Neexistuje žádný důvod ke změně míry spolufinancování mezi členskými státy a profesními organizacemi. Problém spočívá v tom, že se některé členské státy nedostatečně angažují nebo považují za nemožné splnit požadavek týkající se spolufinancování. To znamená, že dotyčným profesním organizacím je znemožněno, aby se zapojily do programu, není-li financování zajištěno parafiskálními daněmi. Za účelem administrativního zjednodušení by se měly u víceletých programů omezit současné klesající míry spolufinancování a spolufinancování EU by mělo být stanoveno na 50 %.

2.9

Akceptování parafiskálních daní jakožto zdroje financování již naznačuje, že některé organizace fakticky pokrývají 50 %. Tato možnost by měla být zachována. To však znamená, že by se měla uvolnit pravidla o povinném podílu státu ve výši 20 %, tak aby členské státy mohly případ od případu rozhodnout o podílu financování, který vyčlení na program. Povinný minimální příspěvek dotyčné organizace by pak měl být například 20 %.

2.10

Výbor se domnívá, že by mělo být možné podporovat opatření na podporu trhu s květinami a rostlinami v třetích zemích stejným způsobem jako na vnitřním trhu.

2.11

Podřídit finanční příspěvky členských států v rámci tohoto programu pravidlům státní podpory uvedeným ve Smlouvě představuje administrativní zatížení a neslouží to žádnému účelu. Od počátku by se mělo stejně jako v opatřeních v oblasti regionálního rozvoje uplatňovat navrhované osvobození od postupu oznamování.

2.12

Vzhledem k administrativnímu zatížení a značnému počtu menších programů, které nemají žádný dopad na dotyčné trhy, je dobré stanovit pro vybrané programy minimální a maximální rozpočet. Je nutno upřednostnit programy, jejichž doba trvání a rozpočet mohou zajistit větší dopad.

2.13

Co se týče produktů ekologického zemědělství v EU, je nutno pokud možno začlenit vnitrostátní a soukromá opatření týkající se osvědčování a monitorování do společného režimu Unie pro tyto produkty. Tento proces již probíhá a měl by být pokud možno podpořen informačními kampaněmi, aby se vytvořil skutečný vnitřní trh s produkty ekologického zemědělství, s cílem nahradit národní a soukromé systémy. Informační kampaně uskutečněné v třetích zemích pro produkty ekologického zemědělství pocházející z EU měly doposud pouze omezený dopad. Předpokladem pro uvádění těchto produktů na trh v třetích zemích je vytvoření vnitřního trhu s produkty ekologického zemědělství. Doposud se objevovaly problémy, co se týče vzájemného uznávání různých systémů, například mezi EU a USA.

3.1

Je třeba zvážit možnost radikálnější akce, než se uvádí v návrhu, co se týče vnitřního rozdělení kompetencí a odpovědnosti mezi členskými státy a Komisí. Totéž se týká nutnosti provést zjednodušení a jasnější rozdělení odpovědnosti, vzhledem k velkému počtu výborů a subjektů, které se podílejí na vypracování pravidel a na procesu výběru, provedení, následných opatření a monitorování. Proto se jako další opatření navrhuje zřídit pracovní skupiny ad hoc složené zástupců z členských států a/nebo expertů se zvláštními zkušenostmi v oblasti propagace a reklamy, kteří mohou Komisi poradit při vypracování strategie a provádění opatření režimu.

3.2

Navrhovaná změna výběru prováděcích organizací představuje podstatné zjednodušení. V závislosti na povaze kampaně je také nutné, aby příslušné organizace jako součást programu samy prováděly určité činnosti, a prováděcí subjekt lze vybrat poté, co návrh přijme Komise.

3.3

Navrhované změny čelí určitým způsobem kritice, kterou bylo slyšet mimo jiné kvůli době od předložení návrhů ke konečnému rozhodnutí, úrovni požadovaných údajů v této rané fázi a nedostatečné transparentnosti rozhodování. Zároveň je však také důležité zvážit zmírnění obtížných požadavků na ohlašování.

3.4

Navrhovaná pružnost, která umožní Komisi, aby sama zahájila informační kampaně a propagační opatření v úsilí zajistit spravedlivější rozdělení v rámci různých oblastí výroby oblastí, je vítaným posunem, vzhledem k převaze žádostí ze sektoru ovoce a zeleniny, zatímco ostatním sektorům byla věnována jen malá nebo žádná pozornost. Praktické provedení však vyvolává řadu otázek, jako jsou omezení obsažená v přílohách, která omezují země a výrobky, které mohou být propagovány EU.

3.5

Ve všech informačních a propagačních činnostech ke zvýšení povědomí o režimu osvědčování a monitorování EU a na podporu harmonizace národních systémů by se mělo jasně objevit ekologické logo EU. Logo zobrazuje dvanáct hvězdiček a symbolizuje EU. Proto lze za určitých konkrétních podmínek zmírnit požadavek, aby byla na materiálech kampaně viditelná vlajka EU. Současné požadavky vedou k tomu, že se ve stejných propagačních materiálech používají různé symboly EU. Existují rovněž národní ekologická loga a loga znázorňující místo původu, což má za následek, že se poselství stává nejasným. Kampaně na podporu programu LIFE mají logo LIFE, které také zobrazuje dvanáct hvězdiček, a ne vlajku EU.

3.6

Nynější požadavek, aby byla národní ekologická loga přípustná pouze tehdy, jsou-li zapojena dalekosáhlá národní pravidla, je diskriminující a v rozporu s harmonizací. V návrhu evropského environmentálního akčního plánu (1) se proto uvádí, že by se národní loga měla používat společně s logem EU.

3.7

EHSV vyzývá Komisi k vypracování procesního návodu pro pracovníky, který by pomohl jak jim, tak vedoucím pracovníkům ve státním sektoru při jejich kontrolní činnosti, což by bylo prospěchem pro propagační politiku Společenství jako celku.

3.8

Implementace těchto opatření probíhá v současnosti, ale začínají vycházet najevo některé základní požadavky, které bude třeba brát na vědomí v budoucnosti. Komise by měla věnovat dostatečnou péči, aby zkoordinovala aktivity na jednotlivých trzích, aby se zabránilo překrývajícím se nebo smíšeným vzkazům, které pouze ubírají na efektivitě propagace

4.1

Návrh Komise by měl být přijat, majíce na paměti výše uvedené poznámky týkající se nutnosti dalšího zjednodušení.