20.5.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/1

1.1

V současné době v EU neexistuje žádný harmonizovaný rámec pro dozor nad provozováním zajišťovacích činností. Následkem toho se režimy dozoru nad provozováním zajišťovacích činností ve všech členských státech liší.

1.2

Proto dne 21. dubna 2004 Komise předložila návrh směrnice o zajištění a novelizovaných směrnicích Rady 73/239/EHS, 92/49/EHS a směrnicích 98/78/ES a 2002/83/ES. Jeho hlavní rysy jsou:

2.1

Účelem této směrnice je založit harmonizovaný rámec dozoru nad zajišťovnami a kaptivními zajišťovnami (1) v Evropské unii.

2.2

Návrh stanoví minimální podmínky nutné k získání úředního oprávnění. Mimo jiné, tyto podmínky stanoví, že daný podnik musí mít určitou právní formu. Musí předložit plán činností musí mít také minimální garanční fond. Podnikání je omezeno pouze na zajišťování a související činnosti. Většinoví akcionáři a management podniku také podléhají kontrole. Oprávnění, které bude uděleno, bude platné pro celé Společenství.

2.3

Směrnice usiluje o to, aby zajistitelé nemohli ukládat záruku u prvopojistitelů tam, kde to vyžadují vnitrostátní zákony členského státu. Smluvní záruka zůstane nedotčena. Kromě zavedení fungujícího jednotného trhu, Komise také usiluje o stanovení mezinárodních kritérií, která mají zmírnit celosvětová omezení kladená na evropské zajistitele v důsledku ukládání záruk.

2.4

Podle ustanovení o solventnosti týkající se podniků jsou podmínky solventnosti, které jsou aplikovány na primární pojišťovny působící v odvětví neživotního pojištění, také aplikovány na zajišťovací činnost v odvětví neživotního pojištění. Tyto podmínky mohou být zvýšeny až o 50 % prostřednictvím procedury zvané komitologie. Ustanovení o solventnosti pro zajišťovny působící v odvětví životního pojištění vychází z ustanovení, která jsou aplikována na primární pojišťovny působící v odvětví životního pojištění. Jestliže podnik současně provozuje zajišťovací činnost v odvětví životního i neživotního pojištění, celková částka musí být kryta jeho vlastními prostředky. Stejně jako primární pojišťovny budou muset také zajišťovny udržovat minimální záruční fond ve výši minimálně 3 milionů EUR. U kaptivních zajišťoven je tato částka snížena na 1 milion EUR.

2.5

Navrhovaná směrnice stanoví zvláštní kontrolní pravomoci pro případy, kdy se zhorší finanční situace společnosti, kde neexistují adekvátní technická ustanovení nebo pro případy nedostatečné solventnosti. Tyto pravomoci jsou v souladu s pravomocemi v primárním pojišťovacím sektoru a poskytují rámec pro předložení plánu na obnovu zdravé finanční situace, finančního plánu, finančního plánu obnovy a pro odnětí oprávnění.

2.6

Zajišťovny, které byly oprávněny provozovat zajišťovací činnost před datem implementace směrnice, mohou i nadále tuto činnost provozovat, aniž by musely požádat o udělení oprávnění. Podléhají hmotným ustanovením směrnice, přičemž jim členské státy mohou poskytnout dodatečnou přechodnou dvouletou lhůtu.

2.7

Směrnice uděluje Komisi prováděcí pravomoci pro technické úpravy směrnice („komitologie“).

2.8

Směrnice týkající se životních, neživotních a pojišťovacích skupin budou přizpůsobeny v souladu s pravidly kontroly pro zajišťovny. Proto

3.1

Výbor vítá návrh Komise, který přispěje k posílení postavení Evropy jako finančního centra tím, že zajistí, aby měly zajišťovny a kaptivní zajišťovny k dispozici dostačující kapitál pro splnění svých závazků. Trvale to posílí postavení evropských zajišťoven na mezinárodních pojišťovacích trzích.

3.2

Výbor výslovně zdůrazňuje význam zajišťovnictví pro postavení Evropy jako finančního centra. V roce 2002 celkové zajistné 40 největších zajistitelů činilo 138 601 200 000 USD, z čehož 58 544 000 000 USD pocházelo od zajistitelů z EU.

3.3

Zajišťovací činnost se týká především vztahu mezi primárními pojistiteli a zajistiteli. Avšak ztráta jednoho nebo více zajistitelů může mít dopad na spotřebitele, jestliže v důsledku takové ztráty není primární pojistitel již schopen plnit své závazky. Výbor proto uznává, že navrhovaná směrnice také nepřímo posiluje ochranu spotřebitelů v EU. Výbor, mimo jiné, upozorňuje na užitek, který mají spotřebitelé z náležitého zajištění. To pro změnu vyžaduje dostupnost dostatečného množství zajišťoven spolu s přiměřeným zajistným na evropském trhu.

3.4

Výbor vítá intenzívní přístup Komise, tj. že pravidla dozoru nad zajišťováním mají být přijata na základě stávajících pravidel dozoru nad primárním pojišťováním. Je to správný přístup právě ve světle probíhajícího projektu Solventnost II.

3.5

Faktem je, že zajišťovnictví je součástí globálního trhu. V probíhajících konzultacích týkajících se směrnice by proto Výbor chtěl požádat Evropský parlament, Radu a Komisi, aby věnovali zvláštní pozornost mezinárodní konkurenceschopnosti evropského zajišťovnictví.

3.6

Výbor uznává, že evropské zajišťovnictví prokázalo své finanční zdraví zejména bezprostředně po útocích z 11. září 2001. Proto by mělo jakékoli nové břemeno kladené na evropské zajišťovnictví podléhat přísné analýze nákladů a užitků.

3.7

Výbor potvrzuje, že dosud v EU fungovaly různé režimy dozoru, které zahrnovaly různou míru solventnosti, různé kapitálové investice a různá pravidla týkající se záruky. Podle návrhu Komise zmizí právě stávající pravidla pro záruky. Je zvlášť důležité zabezpečit, aby dotyčné úřady dozoru vypěstovali dostatečnou důvěru v budoucí kontrolní mechanismy a jejich jednotnou aplikaci v celé EU.

4.1

Podle navrhované směrnice se ustanovení pro výpočet míry solventnosti primární pojišťovny působící v odvětví životního pojištění aplikují také na zajišťovny působící v odvětví životního pojištění. Pro zajišťování v odvětví životního pojištění Komise navrhuje přijetí – nezměněných – pravidel solventnosti primárního pojišťovacího sektoru. Výpočet solventnosti zahrnuje dva prvky: 3‰ rizikové částky a 4 % matematických rezerv. Výbor se domnívá, že ukládá nepřiměřené břemeno na evropské zajišťovny působící v odvětví životního pojištění. Návrh Komise:

4.2

V Evropě se značně liší struktura rizika primárních pojišťoven působících v odvětví životního pojištění a zajistitelů působících v odvětví životního pojištění. V podnikání zajišťoven působících v odvětví životního pojištění riziko kapitálové investice zůstává obecně na primárním pojistiteli. Sám tento rozdíl ukazuje, že pravidlo solventnosti pro primární životní pojištění nemůže adekvátně odrážet strukturu rizika podnikání zajišťoven působících v odvětví životního pojištění.

4.3

Ze srovnání za pomoci výpočetních metod použitých ratingovými agenturami je zřejmé, že navrhované podmínky EU jsou přehnané. Například podmínky solventnosti v USA, i když vychází na rozsahu rizika, také zahrnují proměnný faktor, který se řídí podle velikosti příslušného portfolia (0,8 ‰ při portfoliu ve výši nad 25 miliard EUR – viz příloha). Kanadské úřady dozoru a ratingové agentury mají podobný přístup.

4.4

Zatímco primární pojištění mezi pojistitelem a klientem má stále národní charakter, zajištění bylo vždy záležitostí mezinárodní, a to především kvůli potřebě mezinárodního rozložení rizika. Je tudíž nebytné vytvořit pole působnosti mezi poskytovateli v rámci Unie a mezinárodní konkurencí v USA, na Bermudách a ve Švýcarsku.

4.5

Obavy evropských zajistitelů působících celosvětově spočívají v tom, že budou vážně znevýhodněni ve srovnání s jejich konkurenty mimo Evropu, kde jsou kapitálové požadavky mnohem nižší. Většina zajišťovacího podnikání by se mohla přesunout do mimoevropských zajišťovacích center jako jsou Bermudy nebo USA. Jakákoli změna v počtu zajišťoven by značně oslabila postavení Evropy jako finančního centra. Přehnané požadavky by nevyhnutelně snížily zajišťovací kapacitu a/nebo by způsobily, že by bylo zajištění mnohem dražší. Takové zvýšení cen za zajištění se nevyhnutelně odrazí v nákladech produktů primárních pojistitelů a sníží také množství spotřebitelů. Vyšší ceny budou mít nevyhnutelně nepříznivý dopad i na zakládání programů penzijních připojištění financovaných ze soukromých prostředků, které tak nutně potřebujeme.

4.6

Výbor se domnívá, že ani jedna z těchto změn nepřispívá k posílení evropského jednotného trhu. Především nové členské státy EU se snaží mít řádně fungující jednotný evropský trh zajišťování a jakákoli nepříznivou změna ve struktuře ustanovení o zajišťování by je velmi ovlivnila.

4.7

Výbor proto dospěl k názoru, že způsob výpočtu míry solventnosti pro zajišťovací činnosti v odvětví životního pojištění předložený v návrhu směrnice by mohl vážně poškodit konkurenceschopnost evropských zajistitelů. Domnívá se proto, že Komise musí v ustanovení o zajišťovnách působících v odvětví životního pojištění učinit významné změny.

4.8

V tomto kontextu Výbor navrhuje, že výpočet solventnosti pro zajistitele působící v odvětví neživotního pojištění by měl být považován za návod pro sektor životního zajištění.

4.8.1

Z hlediska rizika a konkurence je způsob výpočtu solventnosti pro pojistitele působící v odvětví neživotního pojištění více než adekvátní. Vzorec výpočtu solventnosti pro pojistitele působící v odvětví neživotního pojištění je z velké části shodný se srovnatelnými mezinárodními podmínkami solventnosti, a to tak, že existuje velmi malá možnost, že budou evropští zajistitelé z hlediska soutěže znevýhodněni.

4.8.2

Vzorec výpočtu solventnosti pro pojistitele působící v odvětví neživotního pojištění splňuje potřeby sektoru životního zajištění. Vzhledem k jeho obrovské závislosti na existujících výpočtech rizika úmrtnosti má zajišťovací činnost v odvětví životního pojištění mnohem více společného s činností v odvětví primárního neživotního pojištění a sektory neživotního zajištění než s činností v odvětví primárního životního pojištění.

4.8.3

Individuální riziko, které se neodráží ve vzorci pro výpočet solventnosti v odvětví neživotního pojištění, lze jednoduše začlenit do projektu Solventnost II.

4.8.4

Z legislativního hlediska je velmi jednoduché implementovat vzorec výpočtu solventnosti v odvětví neživotního pojištění, protože Komise již předložila konečný text ve svém návrhu směrnice (revidované znění 3).

4.8.5

Jestliže zajišťovny působící v odvětví životního pojištění použijí vzorec pro výpočet solventnosti v odvětví neživotního pojištění, budou schopny stanovit své požadavky solventnosti velmi rychle, protože společnosti mají potřebné údaje, které se již nemusí vyhledávat. Vzorec pro výpočet solventnosti v odvětví neživotního pojištění je velmi užitečný vzhledem k nedostatku informací v mezinárodním obchodu.

4.8.6

Vzorec pro výpočet solventnosti v odvětví neživotního pojištění je v souladu s intenzívním přístupem. Jeho použití je jednoduché, protože není nutné jej dále upravovat v případech, kdy se například jedná o smluvní záruky.

5.1

Navrhovaná směrnice aplikuje ustanovení k výpočtu míry solventnosti pro provozování primárních pojišťovacích činností v odvětví neživotního pojištění také na provozování zajišťovacích činností v oblasti neživotního pojištění. Návrh také připouští možnost zvýšení podmínek solventnosti pro neživotní zajištění až o 50 % podle Lamfalussy procesu.

5.2

Výbor se domnívá, že v souladu s intenzivním postupem lze převést nezměněná pravidla solventnosti pro primární pojistitele působících v odvětví neživotního pojištění na zajistitele působících v odvětví neživotního pojištění. Má však značné obavy, zda lze rozšířit Lamfalussyho proces na oblasti podmínek solventnosti.

5.3

Navrhovaná směrnice byla považována za intenzivní projekt nikoliv však za rámcovou směrnici v rámci Lamfalussyho procesu. Podmínky solventnosti by měly být upraveny jako součást širšího projektu Solventnost II.

5.4

Neexistuje také žádný pádný argument pro to, aby byl aplikován Lamfalussyho proces. Kapitálové požadavky pro zajišťovny v žádném smyslu neimplementují opatření podle podmínek Lamfalussyho procesu. Jak je zřejmé z protahovaných jednání Basle II v bankovním sektoru, kapitálové požadavky jsou ústředním bodem budoucího systému dozoru a nikoli podružným detailem.

5.5

Výbor se domnívá, že specifické kapitálové požadavky by měly být objasněny v samotné směrnici a ne pouze v podružné legislativě Společenství. To podporuje také stávající návrh Konvence, který požaduje, aby byla substantivní ustanovení začleněna do samotné směrnice. Odkaz Komise na rozsáhlé konzultace příslušných zúčastněných stran tudíž nezachází dostatečně daleko.

6.1

Podle navrhované směrnice lze přebírání pojistných rizik jinými zajistiteli vzít v úvahu při výpočtu solventnosti pouze do výše 50 % hrubé výše škod. Je to v souladu se stávajícími pravidly pro primární pojistitele v odvětví životního a neživotního pojištění. Návrh směrnice o dozoru nad zajišťovnami je vypracován tak, aby významně přispěl k posílení finančního zdraví zajišťovacího sektoru v rámci Evropské unie. Výbor se tudíž domnívá, že úplné uznání cese primárních pojistitelů a retrocese zajistitelů je zaručeno za předpokladu, že dotyčná cedující a retrocedující společnost podléhá dozoru v rámci EU.

6.2

Výbor doporučuje, aby byly zvýšeny faktory zajištění a retrocese hlavně vzhledem ke zvýšeným požadavkům na pojišťovnictví a řešení problémů, kterým společnost čelí jako celek. Kvůli nízkým faktorům zajištění a retrocese nebylo vždy možné nabídnout ekonomická řešení, např. v reakci na výzvy po útocích z 11. září 2001 nebylo možné pojistit letecký průmysl a letectví proti teroristickým útokům. V některých členských státech nízký faktor retrocese doposud zabraňoval rozvoj pojistného krytí proti nebezpečí teroristického útoku.

7.1

Výbor přijímá opatrná kvalitativní pravidla upravená v článku 34 („zásada opatrné osoby“). Vzhledem ke zvláštním rysům a zejména mezinárodní povaze zajišťování, je takový přístup vhodnější než přísný kvantitativní přístup. EU tak prosazuje moderní přístup, který také doporučuje Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví (IAIS). Současně však Výbor uznává, že kvalitativní přístup není žádnou výsadou, a požaduje, aby podniky neustále kontrolovaly a zlepšovaly kapitálové investiční procesy.

7.2

Protože směrnice omezuje nebo ruší stávající opatrná pravidla (týkající se například uložení záruky), Výbor doporučuje, aby směrnice poskytla členským státům možnost požadovat aplikaci dodatečných kvantitativních investičních pravidel pro zajistitele usazené na jejich území. Jakákoli taková pravidla však musí být ospravedlněna v souladu se „zásadou opatrné osoby“ a převzatými závazky.

9.1

Výbor podporuje návrh Komise směrnice Evropského parlamentu a Rady o zajištění a novelizovaných směrnicích Rady 73/239/EHS, 92/49/EHS a směrnicích 98/78/ES a 2002/83/ES s výše uvedenými výhradami. Domnívá se, že návrh pokrývá téměř všechny oblasti vztahující se k dozoru nad zajišťovnami. Úplná implementace směrnice musí ujít ještě velký kus cesty, aby splnila cíle Komise týkající se posílení a stabilizace zajišťovacích trhů v Evropské unii.

9.2

Po prostudování dokumentu Komise se Výbor zaměřil na vybrané aspekty návrhu směrnice, aby, mimo jiné, poskytnul Komisi praktické ukazatele a návrhy pro další zvážení a analýzu. Výbor navrhuje, aby byl výpočet solventnosti pro zajistitele v odvětví neživotního pojištění považován za základ také pro zajišťování v odvětví životního pojištění. Požadavky na solventnost by měly zůstat mimo Lamfalussyho proces. Výbor tuto směrnici považuje za klíčovou, a žádá tudíž rychlý legislativní postup.