7.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 302/90

1.1

Celkem 2,1 milionů pracovních sil, který evropský textilní průmysl stále zaměstnává, spolu s dalším půl milionem zaměstnanců z nových členských států, svědčí o jeho vitalitě – i když částečně ohrožené – a o jeho vysokém potenciálu. Díky velkému inovačnímu úsilí v procesech a výrobcích se tento průmysl ještě stále podílí na evropském bohatství částkou přesahující 200 miliard eur ročního obratu – nehledě na související činnosti – a zažívá silný růst zejména v oblasti tzv. „nekonvenčního“ sektoru (tj. technický sektor high-tech (1)). Ten představoval přibližně 30 % celkové výroby, přičemž výdaje na výzkum a rozvoj dosahují 8 až 10 % obchodního obratu.

1.2

Evropská unie je největším světovým obchodním aktérem v textilním a oděvním sektoru: předpoklad, že mezinárodní dělba práce (globalizace) nenapravitelně vyloučí rozvinuté průmyslové země ze světové textilní výroby, se ukázal jako mylný, a v každém případě nemůže být aplikován na evropský kontinent. Evropa je totiž stále největším světovým vývozcem textilních výrobků a druhým největším vývozcem v oděvním odvětví na globálním trhu, kde objem dovoz-vývoz v r. 2002 dosáhl a překročil výši 350 miliard eur (6 % světového obchodu).

1.2.1

Stojí za připomenutí, že největší světový vývozce v oděvním sektoru není nikdo jiný než Čína.

1.3

Evropě se doposud dařilo zhodnotit své kvalitativní a organizační výhody: omezené série, systém mód, luxusní výrobky s vysokým kreativním potenciálem, rychlost přizpůsobení se poptávce, rychlost výroby a dodávky. Kromě toho díky nanotechnologii a novým vláknům Evropa inovovala procesy a inteligentní materiály, což vedlo ke vzniku technického textilu, který je vysoce konkurenční a zaznamenává rostoucí obchodní přebytek. Rovněž nedávné aplikace chemie na textil napomohly vzniku nových výrobků. Stojí za zmínku, že v tomto sektoru se podmínky přístupu na trhy v jednotlivých zemích na světě velmi liší. Zatímco EU aplikuje celní sazby v průměru pod hranici 9 %, četné jiné země tyto sazby vyměřily až na 30 %, k nimž je třeba připočíst nákladné necelní bariéry.

1.4

V Evropě se textilnímu a oděvnímu sektoru podařilo vypořádat se s četnými radikálními přeměnami, využít technologických změn, náležitě přihlížet k vývoji jednotlivých výrobních nákladů a rychle reagovat na příchod nových světových konkurentů. Reakce evropského průmyslu spočívaly jednak ve velkém modernizačním úsilí, prostřednictvím konkurenční restrukturalizace a integrace technologických procesů, a jednak zaujetím nového místa na trhu, využitím organizace práce „v síti“ (networking) aplikované na výrobu, distribuci, inovaci a technologický marketing.

1.5

V r. 2002 hrubé investice představovaly přibližně 9 % přidané hodnoty sektoru, tj. přibližně 5 miliard eur. Je přirozené, že téměř 70 % bylo určeno pro textilní sektor a asi 30 % pro oděvní sektor. Obchodní bilance je u textilu pozitivní, zatímco u oděvů převažují dovozy nad vývozy. Kromě toho textilní a oděvní sektor, ke kterému se přidává i výroba obuvi, představuje velice heterogenní a nestejnorodý průmysl s velmi bohatou škálou výrobků, které jdou od syntetických vláken high-tech až k výrobě vlny, od bavlny k průmyslovým filtrům, od obyčejných hadříků k luxusní módě, od domácích pantoflí až po bezpečnostní obuv chránící proti chemickým korozivním činidlům.

1.6

1.7

Míra zaměstnanosti v posledních pěti letech klesala průměrně o 2,6 % ročně. Jedinými případy, které se vymykaly této tendenci, jsou Španělsko a Švédsko (+ 2 %), ve kterých se zaměstnanost v tomto sektoru v období 1995 až 2002 zvýšila. Evropský průmysl se plnohodnotně zapojil do globalizace trhů; celkově restrukturalizoval a racionalizoval své podniky: operace náročné na velký počet pracovních sil zadal subdodavatelům (outsourcing) a zaměřil se naopak na práce vyžadující vysokou kvalifikaci, zejména z důvodu aplikace informačních technologií, nových technologií a účinnějších výrobních metod.

1.8

Z hlediska obchodního připomínáme, že v r. 2005 dojde k plánovanému zrušení dovozních kvót po vypršení tzv. Multivlákninové dohody (MFA); všechny strany se tudíž budou muset zhluboka zamyslet nad tím, jak vytvořit nové obchodní podmínky pro textilní výrobky tak, aby evropský průmysl mohl být konkurenční na světové úrovni při současném zaručení spravedlivých podmínek nejchudším a nejvíce zranitelným zemím. Je stále více jasnější, že je prioritní zahájit provádění barcelonského procesu předpokládajícího vytvoření oblasti volného obchodu mezi Evropou a celým jižním břehem Středozemí, čímž by došlo ke skutečnému vytvoření pan-euro-středozemní oblasti.

2.1

Sdělení Komise se věnuje složité problematice textilního a oděvního sektoru s úmyslem posílit jeho konkurenceschopnost a zlepšit jeho dynamiku, a to prostřednictvím provádění lisabonské strategie specificky přizpůsobené tomuto sektoru.

2.2

Sdělení navrhuje opatření založená na průmyslových a obchodních politikách, a to zejména v následujících oblastech: zaměstnanost, výzkum a technologický rozvoj, inovace, odborné vzdělávání, regionální rozvoj, trvale udržitelný rozvoj, sociální zodpovědnost podniků, veřejné zdraví, ochrana spotřebitele, boj proti padělanému zboží, práva na značku a práva průmyslového a duševního vlastnictví, politika konkurenceschopnosti a režim státních pomocí.

2.3

Komise navrhuje několik akčních oblastí, ve kterých by mělo dojít ke zvýšení účinnosti opatření průmyslové politiky, zejména pak:

2.4

Sdělení Komise rovněž navrhuje několik okruhů k zamyšlení:

2.4.1

Navrhuje se vytvořit Skupinu na vysoké úrovni složenou ze zástupců Komise, členských států a sociálních partnerů, která bude zodpovídat za kontrolu iniciativ učiněných na příslušných úrovních a za kontrolu jejich provádění. Na jaře r. 2005 a na konci r. 2006 by měly být vypracovány příslušné zprávy.

3.1

Přítomní sociální zástupci – ředitelé podniků, zástupci odborů a místních samosprávných celků – jednohlasně žádali o okamžitou akci ke snížení velice rychlých následků dovozu z některých zemí, zejména z Číny, Indie a Pákistánu, na evropské podniky v tomto odvětví.

3.2

S blížícím se rokem 2005, tj. s ukončením režimu kvót, bylo požádáno o urychlené přijetí následujících opatření:

3.3

Italský textilní a oděvní sektor, který je ze všech evropských zemí nejvíce zranitelný, předložil společný dokument vypracovaný všemi výrobci, malými i velkými podniky, a všemi odborovými zástupci v zemi; dokument připomíná několik priorit a doporučuje, aby se projevily konkrétními, účinnými a vhodnými opatřeními. Podle společného stanoviska vyjádřeného v tomto dokumentu by „současná liknavost mohla Evropě přinést velmi vysoké sociální a ekonomické náklady“.

3.3.1

Byly zdůrazněny následující body:

3.3.2

Komunitární výrobky se dostávají na zahraniční trh s 0 % zdaněním pouze ve 22 zemích, zatímco na jiných trzích podléhají průměrné dani pohybující se mezi 15 až 60 %, přičemž ještě musejí zdolat četné necelní přehrady. Textilní a oděvní sektor už nebude moci, zejména po r. 2005, snést privilegia poskytnutá v současné době hlavním konkurentům EU (Čína, Indie, Pákistán, Indonésie). Ostatně, tyto výhody by měly být vyhrazeny méně rozvinutým zemím a malým producentským zemím, které se v r. 2005 samy ocitnou ve velmi nejisté situaci.

3.3.3

Z hlediska značení původu štítky se žádá, aby se nepoužívalo obecné označování „Made in UE“, nýbrž explicitnější vyjádření typu „Made in Italy/EU“ či „Made in France/EU“. Dnes se u více než 60 % výrobků na trhu dobrovolně označuje země původu zboží. Pokud by se takovéto značení stalo povinným, následovaly by zároveň kontroly a sankce, přičemž dnes je situace taková, že velkorysý manévrovací prostor umožňuje četná pašování a padělky, což evropský průmysl poškozuje hned nadvakrát. Kromě toho je evropský zákazník znevýhodněn vůči americkému, japonskému, čínskému či australskému spotřebiteli. Není jasné, proč by neměl mít stejné informace jako ostatní díky povinnému značení původu. Jestliže bude evropský spotřebitel znát zemi původu zakoupeného zboží, bude moci lépe vyhodnotit nejenom opodstatněnost ceny, ale také i poměr mezi kvalitou a cenou podle svých vlastních potřeb.

3.3.4

Již několikrát bylo poukázáno na vztah mezi textilními výrobky a zdravím. Četné kožní problémy souvisejí s používáním nekvalitních textilních výrobků. I z tohoto důvodu by spotřebitel měl dostat možnost zvolit si oblast původu zboží.

3.3.5

Nezákonné dovozy oděvních artiklů dosáhly znepokojujících rozměrů a na mezinárodních trzích se rozšiřují falešné štítky „Made in …“. Žádá se o zintenzivnění kontrol a o zpřísnění sankcí.

3.3.6

Ukazuje se, že pro tento sektor je zásadně důležitý rozvoj nových materiálů, nových výrobních postupů a čistých technologií, k podpoře trvale udržitelného rozvoje.

3.3.7

Sdružení podniků a odborových svazů připomínají, že se vždy hlásila k základnímu principu „Pravidel slušného chování v evropském textilním a oděvním sektoru“; tento dokument byl přímo zahrnut do kolektivních pracovních smluv v zemích Unie. Komise je proto vyzvána, aby do mezinárodních dohod zahrnula sociální rozměr.

3.3.8

Sociální dumping (výroba výrobků se snížením nákladů na pracovní sílu na úkor práv zaměstnanců, využíváním práce dětí, a tudíž nucenou prací) je morálně odsouzeníhodné chování, které však nemůže být překonáno uvalením antidumpingových sazeb. Z tohoto důvodu průmyslově vyspělé země, a zejména Evropa, musí bojovat proti tomuto jevu s ještě mnohem větším nasazením, prostřednictvím přísnějších opatření, a zejména pomocí GSP (Systém generalizovaných preferencí) (4). V oblasti životního prostředí ekologický dumping předpokládá snížení výrobních nákladů na úkor respektování životního prostředí.

3.3.9

Je důležité, aby mezinárodní instituce s podporou průmyslově vyspělých zemí zahájily zvláštní projekty zaměřené na šíření znalostí, založené na principu trvale udržitelného rozvoje a určené pro rozvojové země, jak to ostatně provádí Společenství s novými členskými státy.

3.3.10

K dosažení tohoto cíle by mohlo být povzbuzující a vhodné používat štítky potvrzující, že přístup výrobků na trhy EU je podmíněn dodržováním mezinárodních norem v oblasti životního prostředí.

3.3.11

Sledovaným cílem je ochrana životního prostředí, a pro evropské podniky zaručení realistických podmínek fungování a konkurence, při zásadním přehodnocení obsahu smluv.

4.1

EHSV sledoval s velkou pozorností akce prováděné Komisí zejména v posledních letech, které se snažily dostat textilní a oděvní sektor do středu zájmu Společenství. Zejména konstatuje, že prezentace osvědčených praktik v jednotlivých oblastech inovace, v oblasti prodeje a marketingu vyvolala debatu u velmi početného publika přítomného na konferencích, jež nedávno v Bruselu zorganizovala jednotlivá Generální ředitelství (DG) (5).

4.2

Tyto stimulující iniciativy se však bohužel nedočkaly očekávaného dopadu na místní úrovni. Z naší strany si proto musíme položit otázku nad způsobem, jak využít současných znalostí a informací a jak je dále rozšiřovat u všech zainteresovaných subjektů.

4.2.1

Silné zapojení oborových asociací zaměstnavatelů a zaměstnanců na všech úrovních musí zarámcovat celý inovační proces a zajistit jeho sledování.

4.2.2

Pouze koherentní politika výměny názorů a spolupráce mezi sociálními partnery, zejména s využitím zkušeností bilaterálních orgánů (6), jakož i společné úsilí k podpoře růstu tohoto sektoru, mohou pomoci čelit výzvě globalizace, která zejména v tomto sektoru „vzbuzuje opravdové znepokojení“, jak správně uvedl komisař LAMY.

4.3

Rada „Průmysl“ ve svých závěrech z 27. listopadu 2003 uvedla, že „…průmyslová konkurenceschopnost je jednou z hlavních oblastí… [ve kterých] Evropská unie a členské musejí hrát aktivní roli… pro dosažení cílů stanovených v lisabonské strategii“ (Úřední věstník C 317, 30.12.2003, s. 2). Sektor, který je dnes nejvíce vystaven jevu dezindustrializace, je bezpochyby právě sektor textilu.

4.3.1

Zejména z tohoto důvodu musí textilní sektor čelit neustálému procesu restrukturalizace a modernizace, nehledě na výrazné zpomalení hospodářské činnosti, výroby a zaměstnanosti. Přitom se jedná o strategický sektor, který stále poskytuje pracovní příležitosti, zejména ženám. Rada, vědoma si hodnoty tohoto sektoru, proto ve svých výše uvedených závěrech vyzývá Komisi, aby jí do července r. 2004 podala zprávu o iniciativách, které by mohly být předmětem akčního plánu na podporu textilního sektoru.

4.4

Výbor se domnívá, že Komise by se měla velmi urychleně a s novým pohledem věnovat, zejména formou úvah rozpracovaných ve svém dokumentu, následujícím bodům:

4.4.1

Opětné zahájení jednání o programu rozvoje z Dohá, a to bohatějším rozvinutím svého vlastního dokumentu (COM(2003) 734 z 26.11.2003) na základě několika jasných signálů od zaměstnanců, podniků a spotřebitelů (7).

4.4.2

Role celnic v integrovaném řízení vnějších hranic (8), s přihlédnutím k informacím uvedeným ve stanovisku Výboru a k dalším návrhům uvedeným v tomto stanovisku.

4.4.3

Pravidla původu v preferenčních obchodních dohodách (COM(2003) 787) s cílem stanovit budoucí celní sazby, které vyplynou z nového kola multilaterálních jednání, z dohod o volném obchodu a z podpory trvale udržitelného rozvoje. Kromě toho, jak to opakovaně v tomto stanovisku Výbor požaduje, je také třeba stanovit „postupy řízení a kontrolní a ochranné mechanismy k zajištění řádného užívání preferenčního systému tak, aby byla zaručena ochrana ekonomického prostředí a příslušných finančních zájmů proti zneužití systému“ (9).

4.4.4

Podmínky partnerství s Čínou (10), v jehož rámci bylo vyčleněno několik komunitárních zdrojů ke zvýšení konkurence mezi touto zemí a EU (program vzdělávání pro mladé ředitele podniků, rozvoj odborného vzdělávání, kapitola B7-3).

4.4.5

Příprava komunitárního programu, disponujícího adekvátními finančními prostředky, k podpoře výzkumu, inovace (i v jiných oblastech než technologie) a odborného vzdělávání v sektoru (schopnost adaptace především malých podniků a pracovních sil na novou mezinárodní situaci a na požadavky spotřebitele). Ostatně tento princip jasně vyjádřil i Evropský parlament ve svém usnesení o budoucnosti textilního a oděvního sektoru, které bylo schváleno v únoru r. 2004.

4.4.6

Opatření k ochraně spotřebitelů, kteří si stále více uvědomují potenciální účinky některých výrobků na své zdraví; jedná se o výrobky, které jsou často v kontaktu s kůží, zejména v souvislosti s kontaktními alergiemi a jinými stále častěji se vyskytujícími kožními poruchami (11). V souvislosti se změnami v evropské legislativě provedenými za účelem větší transparentnosti v oblasti potravinářských výrobků by bylo vhodné zavést podobné předpisy, které by pomocí povinného značení původu umožnily spotřebiteli zjistit, ze které země pochází příze a látka a kde byl hotový výrobek zhotoven.

4.5

Je pravda, že povinné značení „Made in …“ by mohlo pomoci přesvědčit zákazníka, aby při nákupu oblečení zaplatil cenu odpovídající výrobním standardům a postupu v zemi původu – přičemž tato informace by se měla vztahovat k zemi, kde byl výrobek dokončen a nikoliv k zemi produkce; návrh Komise týkající se značky „Made in Europe“ však není přesvědčivý. Jediná evropská značka nerozlišuje mezi specifickou a vynikající kvalitou výrobků v jednotlivých zemích, které jsou „spojeny v rozmanitosti“.

4.5.1

Co se týče variant navrhovaných Komisí ohledně značek původu, zde se Výbor domnívá, že je důležité zaujmout přístup předpokládající povinné značení, a to jak u dováženého zboží, tak i u zboží vyrobeného v jednotném trhu, pokud tyto výrobky budou prodávány v Evropské unii. Tento přístup zejména usnadní orientovat spotřebitele na „etické výrobky“, nejenom vzhledem k jejich opravdovým kvalitám, ale i vzhledem k dodržování práv zaměstnanců ve výrobním procesu.

4.6

Kultura týkající se „společenské zodpovědnosti podniků“ musí být posílena jakožto evropský model; zároveň však musí být rozšířena i na rozvojové země pomocí konkrétních nástrojů, které mohou zákazníci kontrolovat a které jim umožní získat správné ekonomické vyhodnocení (12).

4.7

Je třeba, aby spotřebitel získal lepší viditelnost ohledně norem životního prostředí a legislativy v oblasti bezpečnosti práce; tyto normy jsou již aplikovány ve výrobním procesu a měly by vést ke zvýšení konkurenční výhody.

4.7.1

Velice jasné stanovisko Unie týkající se trvale udržitelného rozvoje a následně, dodržení kjótského protokolu ve stanovených lhůtách, může být úspěšné a dočkat se podpory ze strany evropského výrobního sektoru, pouze bude-li doprovázeno uznáním a respektem k úsilí, které tyto závazky vyžadují. Jestliže budeme nečinně přihlížet nekalé konkurenci nebo jestliže proti ní nezasáhneme, pak tato skutečnost nejenomže nepovede k šíření kultury pokroku, zakořeněné v podnicích a mentalitách zaměstnanců, ale může vést k ještě větší dezindustrializaci našeho kontinentu ve prospěch několika nadnárodních společností (13),; ty se pak mohou zaměřit na výrobu v zemích, které jsou méně citlivé na naše principy uznávající „sociálně-tržní hospodářství“.

4.7.2

Úsilí Komise vyvíjené ke snížení spotřeby energie, zejména zavedením požadavků eko-koncepce u výrobků spotřebovávajících energii (14), může časem splnit svůj účel, pokud evropské průmyslové sektory – a zejména textilní a oděvní sektor – ještě budou mít svůj trh, a tím pádem i stroje nezbytné pro výrobu. V opačném případě by nám nezbylo, než rozšířit návrh na několik zemí považovaných za rozvojové země, aby mohly zlepšit energetickou spotřebu svých strojů na výrobu svého zboží.

4.8

Výbor žádá, aby také na evropské úrovni byla pozornost neustále zaměřena na mikropodniky a malé podniky, které jsou v tomto sektoru velmi početné, zejména pak na finanční systém, neboť ten současný má tendenci hýčkat spíše velké podniky. Výbor také uznává úsilí Komise, která upozorňuje na problémy mikropodniků a malých podniků a na rozvoj ducha podnikavosti v evropské kultuře (15).

4.9

Výbor také volá po snížení počtu zemí, které by mohly využívat systému GSP, jak již bylo uvedeno výše. Výbor se také domnívá, že celní sazby dnes aplikované Evropskou unií – kteréžto patří k nejnižším na světě – by neměly být dále sníženy, dokud cla praktikovaná některými, velmi konkurenčními zeměmi vyvážejícími textilní a oděvní zboží, neklesnou na podobnou úroveň. Ve svém usnesení o budoucnosti textilního a oděvního sektoru v Evropské unii z 29. ledna 2004, Evropský parlament rovněž doporučuje přijmout kritérium reciprocity nebo „přístup k trhům na světové úrovni, který je srovnatelný s dovozními podmínkami, jež bude Unie aplikovat od r. 2005“. Výbor podporuje liberalizaci trhu, ale odmítá, aby liberalizace byla jednosměrná. Ostatní země by také měly být připraveny otevřít jejich trhy textilním a oděvním výrobcům z EU

4.9.1

K vymýcení vážných problémů s pirátským zbožím a padělky je potřeba posílit celní kontroly na vnějších hranicích. Je třeba dát jim jednotnou podobu v rámci skutečné společné evropské celní služby, spolu se zvláštními podpůrnými opatřeními pro nové členské státy.

4.9.2

Výbor sdílí vážné obavy profesních skupin, kterých se dotýkají důsledky padělaného zboží, a domnívá se, že je třeba učinit veškerá možná opatření k jeho snížení. Celní úřady několikrát zdůraznily, že nemají dostatek personálu ke kontrole zboží v tranzitu, zejména v přístavech. Například do přístavu v Neapoli připlouvá v průměru každým dnem 1000 kontejnerů, přičemž kontroly provádějí pouze 3 osoby. Průměrný počet otevřených kontejnerů (jejichž vnitřek však není prohlédnut) je nižší než 1 %!

4.9.3

Vzhledem k této situaci, která je ještě dále zhoršena následkem plánovaného pašování zločinnými kruhy, jež má dopad na činnost četných evropských přístavů, by jedním z možných řešení mohlo být soustředit určité výrobky do přesně stanovených a vybavených přístavů, ve kterých by byla prováděna – spolu s přísnější kontrolou celní agentury – také kontrola zástupci sektoru.

4.9.4

Evropský parlament rovněž sdílí tento názor v bodě 11 svého usnesení, či přinejmenším jeho podstatu, a žádá proto Komisi, aby podpořila a pomohla výrobcům vytvořit síť pro dohled a informační síť ke zjišťování původu pirátských nebo padělaných výrobků a k jejich odstranění z trhu.

4.9.5

Dalším řešením by mohlo být rozdělit zaplombované kontejnery podle míst konečného určení. Tím by se zásadně snížil počet kontejnerů, které musejí být zkontrolovány v přístavech, a umožnilo by to provádění důkladnějších kontrol.

4.10

Země původu zboží musejí být rovněž vyzvány ke zlepšení prováděných kontrol. Zemím, které nesou spoluvinu za nezákonné akce používáním neúčinných kontrolních mechanismů, by mělo být dočasně odebráno právo vyvážet za výhodných podmínek. Jenom generalizovaný systém preferencí (GSP), který je v textilním a oděvním sektoru široce využíván, přijde EU na 2,2 miliardy eur ročně ve formě ztráty celních příjmů, a každým rokem přinese stejnou částku zemím, které tohoto systému využívají. Pokud má EU poskytovat takto velkorysé výhody, které mají často dopad na krizi zaměstnanosti v několika regionech Evropy, pak je třeba EU přiznat právo stanovit podmínky, za kterých budou tyto výhody poskytovány.

4.10.1

Výbor si je zcela vědom toho, že vnější hranice EU se ve skutečnosti nemusí nutně shodovat s hranicemi členských států, ale že se stále více posouvají do oblastí, odkud toto dovážené zboží pochází. EHSV již vydal stanovisko na toto téma.

4.11

Současná pravidla původu jsou příliš složitá a obtížně aplikovatelná, často nejsou pochopena a vyžadují podrobnou znalost ohromného množství právních textů. Dnes představují překážku obchodu a silně podporují pašování. Země požívající těchto výhod slouží většinou jako tranzitní kanály pro výrobky ze zemí, které tyto výhody nemají.

4.12

Výbor vyzývá Komisi, zejména pak DG Obchod, aby stanovila jasné normy z hlediska výhod, které budou poskytovány rozvojovým zemím, zejména s přihlédnutím k ochraně zaměstnanců, ochraně životního prostředí, boji proti pašování drog, dodržování základních práv, trvale udržitelnému rozvoji, aniž bychom zapomínali na další oblasti jako ochrana spotřebitelů a blaho zvířat.

4.13

Co se týče Společného celního sazebníku (CCT), zde Výbor konstatuje, že poslední nařízení v této oblasti, tj. nařízení č. 1789/2003 platné od 1. ledna 2004 a upravující nařízení č. 2658/87, je výsledkem série kompromisů, které ztěžují a komplikují provádění společného celního sazebníku, a tím pádem napomáhají pašování a daňovým únikům. Kategorie „Oděvy a oděvní doplňky“ odpovídající kapitolám 61, 62 a 63, zahrnuje 466 druhových položek, z toho na 398 se vztahuje 12 % celní sazba a na zbývajících 68 položek se vztahují sazby od úplného osvobození až k sazbám ve výši 2 %, 4 %, 5,3 %, 6,2 %, 6,3 %, 6,5 %, 6,9 %, 7,2 %, 7,5 %, 7,6 %, 7,7 %, 8 %, 8,9 %, 10 %, a 10,5 %. Kapitoly 64 (obuv, kamaše aj.), 65 (úprava vlasů a součásti účesu), 66 (deštníky a slunečníky) a 67 (péra a umělé květiny) mají sazby ve výši 1,7 %, 2,2 %, 2,7 %, 4,7 %, 5 %, 5,2 %, 7 % a 8 %.

4.13.1

Z celkového počtu 1 516 druhových položek v kapitolách 50 až 67 společné nomenklatury pro textil, konfekci a obuv, existuje více než 20 sazebních hladin. Tento velký počet velmi blízkých sazeb jen přináší problémy a poukazuje na slabost systému, který by mohl být více racionální a méně podléhající tlakům ekonomických skupin, které s cílem co nejvíce zvýšit své zisky pouze přinášejí potíže mnoha podnikům. Výbor se domnívá, že stanovení omezeného počtu (maximálně 3 nebo 4) sazeb by vedlo ke značnému snížení pašování a nesmírně by systém zjednodušilo.

4.14

Výbor připisuje zvláštní význam podpoře dodržování základních pracovních norem a norem spravedlivého obchodu, respektování životního prostředí a boji proti nezákonnému obchodu s drogami. Současný Systém generalizovaných preferencí (GSP) snižuje o 40 % sazby Společného celního sazebníku (CCT), čímž umožňuje všem rozvojovým zemím, které se zaváží dodržovat ustanovení o pracovních podmínkách a životním prostředí, vyvážet své textilní, oděvní a obuvnické výrobky do evropských zemí se sazbami pod 5 %; ukázalo se však, že tento systém není schopen splnit cíle stanovené z morálního hlediska. Navíc se zdá, že speciální režim k potírání nezákonného obchodu s drogami, kterého využilo 12 zemí, neměl žádný dopad na samotný obchod s omamnými látkami. Na druhou stranu mnoho malých evropských podniků bylo nuceno ukončit svou činnost z důvodu nesnesitelné konkurence, jejíž celkové výrobní náklady jsou zcela nesrovnatelné s náklady vynucenými moderní legislativou dbající o sledování trvale udržitelného rozvoje (16).

4.15

EHSV se domnívá, že Rada, Komise a Evropský parlament se musejí více angažovat a vyloučit z GSP všechny země, které – ač potřebují vyvážet své textilní, oděvní a obuvnické výrobky do Evropy – nedodržují základní dohody ILO (17) (Mezinárodní organizace práce) (18).

4.16

Výbor je přesvědčen, že výše HDP na obyvatele nesmí být jediným kritériem k určení, zda jistá země může mít nárok na snížené celní sazby předpokládané systémem GSP v oděvním sektoru;Výbor rovněž sdílí obavy vyjádřené různými skupinami ohledně skutečnosti, že velká část výhod je určena zemím, které je potřebují nejméně. K zaručení, že pomoc poskytovaná v rámci GSP bude zaměřena na země, které ji potřebují nejvíce, Výbor doporučuje vyloučit ze systému následující kategorie zemí:

4.17

Technologické póly a inovační střediska fungující v zemích Unie musejí také přispět k navazování kontaktů přes síť (networking) a k šíření zkušeností u podnikatelů v sektoru, na univerzitách a v organizacích občanské společnosti.

4.18

Technický textil, textil high-tech a technická obuv získávají stále větší podíly na trhu v Evropě i ve světě. Díky svým solidním základním zkušenostem mohou evropské malé a střední podniky hrát dnes i v budoucnu důležitou roli ve výrobě oděvů, jež využívají přínosu nových chemických procesů a nových technologií.

4.19

Podle názoru EHSV je nezbytné vyzkoušet a provést dohodnuté akce mezi Komisí a členskými státy týkající se financování a podpory řady moderních služeb, které mohou zlepšit výkony podniků tak, aby došlo ke sladění mezi nabídkou a poptávkou u inovačních oděvů. Mimořádná pozornost by měla být věnována těm zemím EU, jejichž textilní a oděvní průmysly mají strategický význam

4.19.1

Evropský sociální fond (ESF) a Šestý rámcový program rozvoje a výzkumu by měly být využity pro zintenzivnění a rozvoj vzdělávání nových odborníků, kteří by byli vybaveni náležitými technicko-operativními kapacitami a kteří by mohli působit v rámci přizpůsobených programů jako nositelé inovací pro malé a střední podniky.

4.19.2

Požadované odborné profily, které mají pomoci podnikům zlepšit a rozšířit výrobu technických tkanin a obuvi, jsou mimo jiné tyto: analytikové technologického auditu, odborníci na usnadnění projektů konverze či restrukturalizace a odborníci na hledání nových obchodních příležitostí.

4.19.3

EHSV se domnívá, že vzhledem k možnostem existujícím na našem teritoriu – tj. technologické póly, univerzity, strukturovaný dialog mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a místními samosprávnými celky – by podniky, a zejména malé a střední podniky, mohly s těmito subjekty užitečně spolupracovat, aby se dostaly na vyšší technologickou a konkurenční úroveň (22).

4.20

Kromě toho si je Výbor vědom (ostatně stejně jako Komise a Evropský parlament), že v Evropské unii je sektor textil/oděvy/obuv ze 70 % zastoupen malými podniky (s méně než 50 zaměstnanci), 20 % představují podniky zaměstnávající 50 až 249 zaměstnanců a 10 % podniků má 250 zaměstnanců a více. Podíl práce žen je vyšší než v jiných sektorech. Je jasné, že toto roztříštění podniků na evropském teritoriu ztěžuje akce na podporu inovací a technologické modernizace.

4.21

EHSV již několikrát odsoudil, prostřednictvím svých zástupců, kteří udržují přímé kontakty s organizovanou občanskou společností, nepřestávající nezákonné operace dotýkající se velké škály zboží, které proudí přes hranice EU. Z nejviditelnějších nezákonných činností uveďme následující:

4.21.1

Tento jev byl nedávno předmětem statistického šetření. EHSV vítá, že Evropská unie konečně schválila nařízení, které celním orgánům (26) umožňuje spálit a zničit padělané zboží.

4.21.2

Nicméně podle Výboru jsou výsledky ještě omezené.

4.21.3

Samotní vedoucí celních agentur si stěžují jednak na nedostatky v komunitární legislativě, která by měla kompenzovat roztříštěnost vyplývající ze zákonů jednotlivých států, jakož i na nedostatek personálu a prostředků ke zvládnutí tak velkého a aktivního trhu.

4.21.4

V prvním pololetí r. 2003 evropské celnice (27) zabavily více než 50 milionů kusů padělaných nebo pirátských výrobků. Množství pašovaného zboží v sektoru oděvů se v letech 2000 až 2002 zdvojnásobilo, a u parfémů a kosmetiky dokonce ztrojnásobilo (28). Přitom se jedná jen o špičku ledovce ve srovnání s celkovým množstvím zboží, které zachyceno nebylo.

4.21.5

Co se týká původu, 66 % těchto výrobků pochází z Asie, především z Číny a Thajska. Podle slov komisaře Bolkensteina „předmětem padělků již není pouze luxusní zboží, ale od nynějška i veškeré výrobky každodenního života, takže padělky se stále více dotýkají malých a středních podniků“ (29).

4.21.6

Obrovský rozsah tohoto jevu přináší evropským podnikům stále větší potíže a často vede k tomu, že malé podniky jsou nuceny ukončit svou činnost, neboť již nejsou schopny udržet se na trhu.

5.1

Od r. 1971 Evropské společenství poskytuje, nejprve v rámci GATT a později WTO (Mezinárodní organizace obchodu), značné úlevy rozvojovým zemím hlediska Společného celního sazebníku.

5.1.1

Výrobky, dovážené do Společenství z rozvojových zemí, které nejsou považované za citlivé, jsou zcela osvobozeny od celních poplatků.

5.1.2

Výrobky považované za citlivé, k nimž patří i výrobky ze sektoru textil/oděvy/obuv, mají nárok na 20 % snížení sazby (v obecném režimu), které v rámci speciálních režimů (30) stoupá na 40 %.

5.1.3

V r. 2003 Spojené národy uznaly za rozvojové země celkem 116 zemí. Nicméně výhody poskytované Evropskou unií jsou rozšířeny na 174 zemí (31).

5.1.4

Zdaleka největším poživatelem celních preferenčních výhod poskytovaných Společenstvím je Asie (70 % z celkového množství v r. 2002). Samotná Čína jich využívá v přibližně 25 %.

5.1.5

Průměrné celní sazby uvalené Evropskou unií pro výše uvedené země na výrobky textil/oděvy/obuv dosahují výše 4,8 %; sazby uvalené USA dosahují 8,9 %, zatímco v Japonsku mají hodnotu 6,6 % a v Kanadě 12 %. Sazby uvalené Čínou dosahují 20 %, zatímco v Thajsku dosahují 29 %, v Indii 35 % a v Indonésii 40 % (32).

5.2

Panevropští výrobci textilu/oděvů/obuvi stále narážejí na významné překážky, které jim brání v přístupu na asijské trhy. Dotčené země vytvořily na těchto trzích necelní bariéry k zabránění obchodním výměnám, což představuje vážný problém pro celý evropský průmysl (33).

5.3

Ve veškerém zpracovatelském průmyslu EU je přidaná hodnota textilního odvětví (34) přibližně 2,5 %. Nicméně v některých zemích je tento průměr poměrně vysoký: 8,7 % v Lucembursku, 6,3 % v Portugalsku, 5,1 % v Řecku, 4,6 % v Itálii a 4,3 % v Belgii (35). V nových členských státech EU je textilní a oděvní průmysl ještě významnější. Litva 16,1 % (36), Estónsko 10,5 %. (37) atd.

6.1

Četní evropští podnikatelé v sektoru mají často pocit nespravedlnosti a toho, že doplácejí na současnou situaci: často byli nuceni vzdát se v boji, který je někdy veden v podmínkách, které neuznávají obchodní loajálnost, podnikatelskou schopnost a dodržování lidských práv na pracovišti. Proto podnikatelé, zaměstnanci a politické subjekty s rozhodující pravomocí na různých úrovních Unie potřebují společnou a sdílenou vizi na střední a dlouhé období ohledně budoucnosti evropského textilního a oděvního sektoru, který by byl konkurenční a zaujímal špičkovou pozici.

6.1.1

Dodržování základních pracovních práv, které je vyjádřeno základními normami ILO, musí být posíleno konkrétními kontrolními mechanismy ILO a úzkou spoluprací mezi ILO a WTO. Evropská unie musí zintenzivnit své úsilí, aby se principy ILO týkající se ochrany zaměstnanců staly pro WTO referencí.

6.2

Celní preference by mohly být vyhrazeny pouze pro 49 nejméně rozvinutých zemí. Série jednání zahájené v Dohá by měly vyústit k větší reciprocitě mezi euro-středozemní zónou a asijskými zeměmi. V rámci doháských jednání by bylo vhodné uzavřít celosvětovou dohodu, která by v oblasti textilu a oděvů v jistém termínu - například do 5 let - předpokládala snížení celních poplatků na jednotnou a maximální 15 % úroveň.

6.3

Je třeba posílit celní kontroly na hranicích Unie, aby byl co nejdříve vytvořen společný celní systém, který by byl v souladu s legislativou týkající se vnitřního trhu.

6.4

Pro boj proti padělanému a pašovanému zboží a k poskytování více informací spotřebitelům by bylo možné prozkoumat systém značení původu zboží (38) (geografické, sociální, z hlediska životního prostředí).

6.4.1

Ze stejného důvodu EHSV navrhuje prozkoumat možnost případné aktivace traceability textilních látek, což by snížilo podvody v souvislosti s pravidly původu a padělání výrobků.

6.5

Výbor podporuje úsilí Komise směřující ke zvýšení účinnosti nástrojů obchodní obrany, jakož i v oblasti anti-dumpingových opatření a boje proti subvencím; vyzývá rovněž Komisi k provádění ochranných opatření, zejména v případě odhalených a potvrzených podvodů. EU by se měla snažit obdržet v rámci jednání v Doha přísnější disciplínu ohledně aplikace ochranných opatření, protidumpingových akcí a jiných ochranných prostředků jako ku příkladu změny v předpisech o původu, atd.

6.6

Komise musí zvýšit úsilí k tomu, aby ze strany WTO byly zaručeny TRIPS (Aspekty práv duševního vlastnictví týkající se obchodu) a aby byly jednotlivými státy dodržovány.

6.7

Je třeba zvýšit inovační kapacitu, zejména malých a středních podniků, pomocí programů a projektů dohodnutých na místní úrovni, s přispěním všech sociálních partnerů a za účasti výzkumných středisek. V Evropě existují vysokoškolská zařízení založená na dlouhé textilní tradici. Bylo by nesmírně vhodné, aby byla vytvořena „síť excelence“ s úzkým napojením na podnikatelskou a pracovní sféru, díky čemuž by mohly být využity možnosti nabízené 6. rámcovým programem, včetně zavedení programu technologického předvídání k podpoře technologického rozvoje v sektoru.

6.7.1

Jednou ze silných stránek evropského textilního průmyslu – kromě módy a krásy vyrobeného zboží – se musí stát i schopnost inovovat, nalézat nová vlákna a směsové tkaniny obohacené o prachové částice; tyto částice jsou vyvinuty díky výzkumu v nanotechnologiích a zlepšují funkčnost, bezpečnost, tepelnou ochranu a stálý tvar oděvu.

6.7.2

Netkané tkaniny, tj. zvláštní tkaniny procházející chemickou úpravou, díky které získávají přilnavé vlastnosti, nalézají stále širší uplatnění v mnoha sektorech: sport, stavebnictví, letecký a dopravní průmysl aj. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o trh, který se neustále vyvíjí a expanduje a kde sledujeme velmi slibnou diverzifikaci výroby (39).

6.8

PKPZ (Poradní komise pro průmyslové změny), která získala v průběhu několika desítek let bohaté zkušenosti v řešení problémů spojených s vývojem trhu uhlí a oceli (40), by mohla hrát důležitou roli jakožto prostředník mezi Komisí a textilním sektorem k podpoře diverzifikace výroby.

6.8.1

Pravděpodobně bude nutné rekvalifikovat pracovníky, kteří v důsledku restrukturalizací přijdou o práci. Bylo by namístě podporovat vznik a růst zájmu o tyto nové směsové výrobky ze strany podnikatelů. Trvale udržitelný rozvoj v tomto sektoru může být zaručen pouze tehdy, jestliže bude mladým umožněno seznámit se s těmito novými výrobky, ocenit je a využít jejich výhod pro životní prostředí. K dosažení těchto cílů mohou pomoci evropské organizace jako kupříkladu PKPZ, které mají v této oblasti sociální a technické zkušenosti.

6.9

Textilní, oděvní a kožedělný průmysl je prvním sektorem, kterého se dotýká nová vertikální politika nedávno zavedená Komisí, jež doplňuje tradiční horizontální politiky zaměřené na průmysl. Všichni pozorovatelé, a zejména ti, kteří pracují v sektoru jakožto vedoucí podniků nebo zaměstnanci, se shodují, že je zcela zásadní, aby se Komisi – ve spolupráci s členskými státy a sociálními partnery – podařilo pomoci sektoru modernizovat své technologie a postavit se výzvám globalizace.

6.9.1

Vedle „technologických platforem“, které komunitární stategie již zavedly (41), by se dalo uvažovat o čtvrté platformě týkající se četných inovačních aspektů moderního textilního průmyslu.

6.10

Ve všech vyspělých zemích probíhá proces dezindustrializace a přidaná hodnota terciárního sektoru v EU již dosáhla 70 % celkového HDP (průmysl představuje 22 %, stavebnictví 5 % a zemědělství 3 %) (42). Tento jev však nesmíme podporovat, neboť velká část přidané hodnoty služeb se vrací zpět nebo pochází od podniků: obchod a doprava 21,6 %, finančnictví a služby podnikům 27,2 % a veřejná správa 21,6 % (43).

6.11

EHSV se domnívá, že EU by se celou svou vahou měla zasadit o svou vizi „sociálně-tržní ekonomiky“ s cílem co nejlépe upravit pravidla WTO. V současné době tato pravidla neumožňují zakázat dovoz výrobků, vyjma pokud jsou nebezpečné. Přesto je třeba si co nejdříve vynutit dodržování několika sociálních, ekonomických priorit a priorit v oblasti životního prostředí vzhledem k tomu, že Evropská unie jakožto ekonomický subjekt může zlepšit účinnost světového řízení „rozšířením trvale udržitelného rozvoje na úroveň planety prostřednictvím mezinárodní spolupráce a správné domácí politiky“ (44).

6.11.1

Náklady, které budou muset vynaložit rozvojové země při provádění těchto politik, by mohly být částečně hrazeny z rozvojových programů spolupráce, které mají za cíl zlepšit obchodní chování. Tyto programy by byly pravidelně přezkoumávány.

6.12

Pravděpodobně jsme dospěli do takové fáze v procesu globalizace, kdy je třeba věnovat více pozornosti „kolektivním preferencím a zájmům“ vyjádřeným občany, aby došlo ke snížení mezinárodního napětí a abychom se vyhnuli „ideologickým“ obchodním konfliktům, které stále narůstají a jak se zdá, které nemohou být vyřešeny pomocí současných mechanismů a pravidel.