7.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 302/70

1.1

Sdělení, které je předmětem tohoto stanoviska, se týká především zdanění dividend vyplácených fyzickým osobám na základě jejich portfoliových investic.

1.2

Navazuje na sdělení týkající zdanění podniků, (1) které již doporučovalo definovat základní směřování ve věci uplatňování nejvýznamnějších rozsudků Evropského soudního dvora v této oblasti, přičemž v případě dividend vyplácených fyzickým osobám se odvolává na rozsudek Verkooijen (2). Asimilace dividend vstupujících do a vystupujících z oběhu kapitálu pochází z právní doktríny právní konstrukce; dividendy nejsou výslovně zmíněny ve Smlouvě ani ve směrnici.

1.3

Rozdíly mezi daňovými systémy jednotlivých členských států ve věci „dvojího zdanění zisku podniků, rozdělovaného mezi akcionáře ve formě dividend (3)“ představují významný zdroj diskriminace, a zároveň překážku pro volný pohyb kapitálu v rámci jednotného trhu.

1.4

Navrhované základní směřování se týká dopadu komunitárního práva na způsoby zdanění dividend členskými státy a ve světle judikatury zmíněného soudního dvora usiluje o odstranění restrikcí uvalených na fyzické osoby v podobě zdanění zisku z portfolií akcií. Navíc, cílem návrhu je rovněž snížit příliš vysoké přímé daňové sazby v zemích původu dividend.

1.5

Jeho cílem je „pomoci těmto (členským státům) při zajišťování slučitelnosti jejich daňových systémů se závazky v rámci vnitřního trhu, a to v souladu s principy Smlouvy ve věci volného pohybu kapitálu“.

1.6

Pokud by členské státy nepřistoupily na navrhovanou metodu, jejímž cílem je odstranit překážky pro volný pohyb kapitálu v oblasti portfoliových investic do akcií, mohla by se Komise z titulu ochránce smluv uchýlit k článku 226 Smlouvy o ES.

1.7

Je vhodné připomenout, že Evropský soudní dvůr může vyčlenit ze znění prejudiciálních otázek formulovaných soudcem z členského státu s ohledem na jím uvedená fakta prvky podléhající výkladu komunitárního práva, a umožnit tak soudci vyřešit právní problém, na který narazil (4).

2.1

Zdanění hospodářského výsledku firem zahrnuje daň ze zisku, jejíž sazba se u různých členských států pohybuje v rozmezí 12,5 až 40 % (v průměru okolo 30 %). Zdanění dividend rozdělených ze zisku po odečtení daně placené společnostmi může být provedeno buď hned na počátku a odečteno z rozdělené dividendy, nebo na něj může být uvalena daň z příjmu fyzických osob v mezní sazbě nebo se zvláštní sazbou.

2.2

Zdanění výsledku společností a zdanění dividend představuje podle Komise „dvojí hospodářské zdanění,“, přičemž zároveň hrozí fyzickým osobám dvojí mezinárodní zdanění (tj. zdanění dvěma různými státy v případě dividend vyplácených v zahraničí).

2.2.1

Vzorová smlouva OECD, doporučená pro zamezení mezinárodnímu dvojímu zdanění, neřeší problém dvojího hospodářského zdanění.

2.2.2

Podle vzorové smlouvy OECD musí být daň z dividend vybraná na počátku v původním státě odečtena z daně uplatňované v zemi daňové příslušnosti akcionáře ve formě běžného limitovaného odpočtu daně, která by se na dividendy v zemi daňové příslušnosti případně vztahovala.

2.2.3

Vzorová smlouva OECD se podle mínění komise vztahuje na všechny systémy zdanění dividend, ať již ve formě čisté nebo smíšené (klasický systém, systém zvláštní daně z příjmu, odpočet, osvobození od daně).

3.1

V případu Verkooijen se soudní dvůr zabýval odmítnutím osvobodit tohoto občana od daně z příjmu z akciových dividend, vyplácených firmou se sídlem v jiném členském státě než Nizozemské království.

3.2

Toto osvobození se vztahovalo na příjmy z akcií nebo společenských podílů, které byly na počátku zdaněny nizozemskou daní z dividend přímo v Holandsku, a proto z něj byly vyloučeny příjmy z akcií vyplácené v jiných zemích.

3.2.1

Osvobození od daně bylo chápáno předně jako opatření pro zlepšení úrovně vlastního jmění podniků a zvýšení zájmu fyzických osob o nizozemské akcie. Za druhé, a to zejména v případě drobných investorů, bylo cílem osvobození vykompenzovat do určité míry dvojí hospodářské zdanění, a to prominutím částky tisíce guldenů.

3.2.1.1

V případě příjmů pana Verkooijena odmítl daňový inspektor osvobození od daně z dividend uplatnit s tím, že Verkooijen na něj nemá právo, protože jím pobírané dividendy.. „nepodléhají nizozemské dani z dividend“.

3.2.2

Když se příslušný národní soud obrátil s případem na Evropský soudní dvůr v rámci prejudiciální otázky, došel Evropský soudní dvůr k názoru, že pobírání zahraničních dividend je nedílně spojeno s pohybem kapitálu, a rozdílné a méně výhodné daňové nakládání se zahraničními dividendami oproti domácím dividendám tudíž představuje nepovolenou restrikci volného pohybu kapitálu.

3.2.2.1

Soud dále stanovil, že právní předpis takového typu... „v důsledku odrazuje státní příslušníky Nizozemí od toho, aby svůj kapitál investovali do firem sídlících v jiném členském státě“.

3.2.2.2

„Takové ustanovení má navíc restriktivní dopad na společnosti se sídlem v jiných členských státech, neboť pro ně představuje překážku při získávání kapitálu v Nizozemí.“

3.3

V případu Schmid (5) generální advokát zaznamenal situaci, kdy na dividendy pocházející ze zahraničních akcií, u nichž se v Rakousku na počátku nevybrala daň z kapitálových příjmů s osvobozujícím účinkem, byla zcela uvalena daň z příjmu, a na druhé straně nemohly požívat výhody daňové sazby snížené na polovinu. Generální advokát rozhodl, že jde o porušování svobody pohybu kapitálu.

4.1

V daňových záležitostech si členské státy ponechaly rozhodovací pravomoc. V současnosti platné články 56 a 58 Smlouvy o Evropském společenství ovšem stanoví pro tuto národní svrchovanost určité limity, totiž že v rámci ní nesmí dojít k porušování základních svobod a obcházení komunitárního práva: čl. 56 zakazuje klást překážky volnému pohybu kapitálu, zatímco čl. 58 říká, že jestliže národní fiskální předpisy mohou „činit rozdíl mezi poplatníky, kteří nejsou ve stejné situaci co do místa pobytu nebo místa, kde investují svůj kapitál,“ a jestliže státy mohou přijímat „veškerá opatření nezbytná pro předcházení porušování jejich zákonů a předpisů, a to zejména v oblasti daňové či v oblasti přiměřené kontroly finančních institucí.... nebo... činit opatření s cílem zajistit veřejný pořádek či veřejnou bezpečnost“, je zároveň nutné, aby opatření učiněná za těmito účely nemohla „být prostředkem k svévolné diskriminaci ani skrytou překážkou pro volný pohyb kapitálu a plateb“.

4.2

Judikatura soudního dvora v zásadě žádá rovné zacházení s daňovými poplatníky a odsuzuje dvojí zdanění, ke kterému dochází ve více státech

4.3

V souvislosti s rozšířením unie a ještě výraznějšími rozdíly mezi sazbami daně placené společnostmi a daně z příjmu fyzických osob v případě dividend se výbor domnívá, že je nutné urychleně apelovat na všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby uzavřely mezinárodní dohody proti dvojímu zdanění, a to minimálně na základě vzorové smlouvy doporučené OECD, a aby tak na národní úrovni naplnily požadavek rovného přístupu k dividendám vypláceným portfoliovým investorům, a to bez ohledu na to, z které země Společenství pocházejí.

4.4

Výbor upozorňuje, že Smlouva dále požaduje volný pohyb kapitálu ve směru ze třetích zemí a do třetích zemí, a že existuje i několik mezinárodních bilaterálních smluv mezi členskými zeměmi unie a nečlenskými státy.

4.5

Úplné a ideální neutrality na základě kombinace všech podmínek stanovených v uvedeném sdělení a v rámci hranic prostoru Společenství nelze dosáhnout jinak než stanovením jednotné unijní sazby pro daně placené společnostmi v systému osvobozování od daně, a to pouze tehdy, budou-li podmínky uplatňování daně z příjmu fyzických osob stejné ve všech příslušných zemích a budou-li se příjmy z akcií považovat za jediné příjmy poplatníka investujícího v rámci portfolia. I sama komise ostatně uznává, že úplné fiskální neutrality nelze dosáhnout jinak než plnou harmonizací daňových systémů členských zemí.

4.6

Fiskální svrchovanost národních parlamentů a členských států při určování zdanění, fyzických a právnických osob a státního rozpočtu je historicky jedním ze základních kamenů evropských demokracií. Rovnost občanů ve vztahu k veřejným výdajům představuje základní ústavní princip. Členské státy mají v této fázi evropské integrace stále ještě vážné důvody proto, aby si přály zachovat v daňových záležitostech národní pravomoci, jak to garantují zakládající smlouvy Společenství. Tato situace se samozřejmě může do budoucna změnit. Výbor si nicméně přeje, aby volnost, kterou členské státy v této věci disponují, nevedla k daňovému dumpingu.

4.7

Výbor se domnívá, že hlavní směřování – omezí-li se skutečně pouze na otázky, k nimž se vyjádřil soudní dvůr – přispějí ke splnění této podmínky v rámci kompetencí komise i členských států. Pokud by došlo k jejich přijetí, musel by se Evropský parlament a ostatní evropské orgány touto procedurou plně řídit.

4.8

Na závěr si výbor klade otázku, zda hrozba projednání věci soudním dvorem skutečně povede k nezbytnému hledání řešení, nicméně, Výbor je toho názoru, že dotyčné členské státy musí rychle přijmout opatření, aby se zabránilo diskriminacím, pokud jde o vstupující a vystupující dividendy. Na druhé straně by to mohlo vést k tomu, že soudní dvůr bude tlačen k tomu, aby suploval roli evropského zákonodárce v daňových záležitostech tím, že by přebíral členským státům jejich kompetence, což by vedlo k riziku zmatení pravomocí.

5.1

Výbor poukazuje na to, že poměrně jednoduchý vzorový rozbor komise pokrývá pouze jednu možnost akciové investice, a to individuální portfolio složené z akcií společností sídlících ve dvou nebo více členských státech. Portfolio se může skládat se společností se sídlem v řadě různých členských států a mimo EU.

5.2

Výbor dále poukazuje na to, že příjmy z převoditelných cenných papírů mohou rovněž pocházet ze společností kolektivního investování nebo penzijních fondů ve formách, které neumožňují rozpoznat země původu jednotlivých složek dividend a rozdělených výnosů. Na výnosy z tohoto typ investic a na rozdělené příjmy se navíc někdy vztahují jiné fiskální předpisy než na přímé vyplácení dividend fyzické osobě disponující vlastním portfoliem akcií. Těmito otázkami se komise nezabývá.

5.3

Výbor dále konstatuje, že sdělení komise se rovněž nezabývá otázkou zdanění výnosů z prodeje cenných papírů na burze. Fyzické osobě nejde při investicích do portfolia akcií pouze o vyplácení dividend. Ještě významnějším důvodem k investici bývá mnohdy zhodnocení cenného papíru na burze s cílem dosažení zisku, které se pak plně odráží na správě portfolia a výsledných příjmech. Na tento problém je nepochybně nutné se rovněž zaměřit.

5.4

Pokud jde o debatu o dvojím hospodářském zdanění, výbor má zato, že není nezákonné rozlišovat mezi fyzickými a právnickými osobami, bez ohledu na způsoby a sazby zdanění, které se ve vztahu k nim uplatňuje. Část rozdělovaná mezi akcionáře představuje pro tyto osoby pohotový příjem, ovšem celý hospodářský výsledek se nutně rozdělovat nemusí. Část z něho slouží k samofinancování společnosti, jehož prostřednictvím se zhodnocují cenné papíry a majetek akcionářů; tato část hospodářského výsledku podléhá v hypotézách uvažovaných komisí pouze dani placené společnostmi, a nikoli dani z příjmu fyzických osob. Bylo by tudíž vhodné zjistit také to, zda jsou tyto výnosy při svém dosažení zdaněny či nikoli, a případně za jakých podmínek. Sdělení komise se touto z hlediska výboru tak důležitou otázkou nezabývá.

6.1

Výbor se domnívá, že úprava dvojího zdanění a počátečního zdanění případných příjmů z domácích a zahraničních dividend s cílem předcházet diskriminaci představuje důležité cíle, aniž by se musel zpochybňovat základní princip rovnosti fyzických osob ve vztahu k veřejným výdajům na národní úrovni. Členské státy by kromě toho mohly uvažovat o spolupráci mezi zeměmi s obdobnými daňovými režimy s cílem prozkoumat ty nejlepší dostupné fiskální praktiky.

6.2

Otázky vznesené výborem ke konkrétním bodům by se mohly projednávat v pozdějších etapách s ohledem na větší fiskální harmonizaci v oblasti daně placené společnostmi při zdanění příjmů a výnosů z převoditelných cenných papírů za účelem lepšího fungování vnitřního trhu.

6.3

Na závěr se výbor domnívá, že sdělení komise otevírá cestu k řešení problémů, které se v řadě případů projednávají u Evropského soudního dvora, čemuž by bylo vhodné do budoucna zamezit, aby nedocházelo k tomu že soud bude zbytečně zatěžován otázkami v této oblasti..