28.9.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 241/44

1.1

Tato komunikace dodržuje „tradici“ nelegislativních textů Komise, shrnuje přijaté iniciativy v dané oblasti a politické perspektivy budoucnosti. V podstatě představuje obecný rámec úvah Komise o ekotechnologiích.

1.2

Hned od začátku se Komunikace přiklání k perspektivě strategie podporující trvale udržitelný rozvoj a k perspektivě Lisabonské strategie a připomíná, jak je ostatně již všeobecně známo, že úmyslem Komise je z Evropské unie udělat „nejznámější, nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější hospodářství na světě, schopné trvale udržitelného ekonomického rozvoje doprovázeného kvantitativním i kvalitativním zlepšením zaměstnanosti a širší sociální soudržností.“

1.3

Po tomto dnes již tradičním připomenutí ovšem následuje skutečná otázka: jaké jsou cíle akčního plánu pro ekotechnologie (APET)?

Komise cituje tři:

hlavním a konečným cílem je snížit tlak na využívání přírodních zdrojů, zlepšit životní úroveň obyvatel Evropy a podporovat hospodářský růst.

1.4

Komise je toho názoru, že z politického hlediska je právě vhodný okamžik k zahájení tohoto akčního plánu, ale jakým způsobem a jaké konkrétní akce vyvíjet? Odpovědi na tyto dvě otázky strukturují text.

2.1.1

Komise nejprve konstatuje určitý počet faktů, které by měly sloužit jako vedoucí linie k vypracování akčního plánu:

—

přejít od výzkumu k zakázkám,

—

zlepšit podmínky na trhu a

—

jednat v celosvětovém měřítku.

2.2.1.1

Komise proto doporučuje rozvíjet cílený výzkum za podpory financování zejména z Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Cílem je dospět ke komerčnímu využití.

2.2.1.2

Komise hodlá podporovat technologické platformy pro slibné ekotechnologie, jejichž cílem by bylo především zvýšit účinnost výzkumu, mobilizovat prostředky, uvažovat o vývoji partnerství mezi veřejnou a soukromou sférou, zlepšit přesun technologií do rozvojových zemí.

2.2.1.3

Komise si dále přeje zlepšit experimentaci a normalizaci ekotechnologií.

2.2.2.1

Komise vidí podmínky pro toto zlepšení ve zvýšení investic, v odstranění hospodářských překážek, ve vlivu ekonomické váhy veřejných zakázek, v mobilizaci občanské společnosti.

2.2.3.1

Evropské ambice na poli ekotechnologií se neomezují pouze na starý kontinent. Komise je toho názoru, že je třeba velmi usilovně podporovat trvale udržitelný rozvoj v celosvětovém měřítku.

2.2.3.2

Komise hodlá rozvíjet partnerské vztahy s rozvojovými zeměmi a usilovně se zapojit do iniciativ spojených s ekotechnologiemi, které byly přijaty na summitu v Johannesburgu.

3.1

Vypracování akčního plánu předpokládá i sledování jeho realizace. Komise počítá s různými nástroji: dvouleté zprávy, Evropský výbor pro ekotechnologie, koordinace, informování o nejlepších praktikách, atd.

4.1

V poznámkách Výboru se přihlíží i ke komentářům a doporučením, které přinesla poradní komise pro průmyslové mutace (zpravodaj: Pí SIRKEINEN, spoluzpravodaj: P. REICHEL).

4.2

Pole ekotechnologií je již ze své podstaty velmi rozsáhlé. Mohou směřovat k využívání přírodních zdrojů trvalým způsobem, vyhýbat se nebo zmírňovat znečišťování životního prostředí, vyvíjet alternativní zdroje energie, připojit se k integrované politice výrobků, atd. Jak již EHSV jednou zdůrazňova1 (1), je třeba, aby se definice ekotechnologií neomezovala jen na tzv. „čisté“ technologie. Neustálé zlepšování procesů a způsobu poskytování služeb, které vedou ke snižování jejich dopadu na životní prostředí, výzkum, inovační know-how a vývoj směřující ke zlepšení tradičních technologií a k tomu, aby dostaly nový ekologický rozměr, to vše spadá do snahy o rozvoj ekotechnologií a je třeba to podporovat. Míra účinnosti ekologické techniky se hodnotí podle toho, zda má příznivý dopad na životní prostředí, a ne podle definice a priori ekologicky „ctnostné“ technologie.

4.3

Riziko rozsáhlého akčního plánu tkví v jeho rozptýlení a s rozptýlením i v rozpuštění prostředků. Jedním z hlavních předpokladů úspěchu je schopnost definovat priority a hierarchizovat jednotlivá úsilí a tím ocenit nejen účinnost ekotechnologií, ale i jejich přijatelný charakter ekonomickéhoplánu. Tento pojem se v dokumentu Komise neobjevuje. Přitom je to jeden z hlavních praktických pojmů, přičemž nesmíme zapomínat ani na tři hlavní pilíře pojmu trvale udržitelného rozvoje – hospodářský rozvoj, ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů a sociální uspokojení lidí.

4.4

Ekotechnologie se používají vždy tehdy, když jejich používání uživateli přináší buď přímý užitek nebo když to vyžadují zákonné podklady. Jelikož volný trh sám nesplňuje všechny společensky uznávané etické, sociální a ekologické cíle, vyžadovalo se odjakživa od zákonodárce, aby vytvořil odpovídající rámcové podmínky odpovídající právnímu plánu. Tyto se pak ve skutečnosti odrážejí v částečně vyšších mikroekonomických nákladech, které však mohou být makroekonomicky zcela účelné. Při stanovování zákonných rámcových podmínek by zákonodárce měl brát zřetel na vysokou inovační sílu hospodářství a vědy tím, že stanoví cíle, nikoli však technologie respektive kroky nutné k jejich dosažení. Rostoucí uvědomování si dodatečných odbytových možností na základě dodržování dodatečných sociálních a ekologických kritérií je důležitou hnací silou pro akční plán a posilování konkurenceschopnosti evropského hospodářství.

4.5

Dalším rozhodujícím aspektem úspěchu plánu podporujícího ekotechnologie je aspekt přístupu na trh a tržních podmínek. Je zbytečné doufat v rozvoj ekotechnologií, pokud by neměly najít své místo na trhu a být konkurenceschopné. Efektivní ekotechnologie však ještě často nemohou být vyráběny za výhodnější náklady než technologie, které jsou méně šetrné k životnímu prostředí především kvůli nezahrnutým ekologickým nákladům, a taképroto, že nedospěly k takovému rozvoji a rozšíření, které by umožnily vyrábět ve velkém a snížit tak náklady díky úsporám z rozsahu. Cílem je tedy definovat metody, jak oživit rozvoj žádoucích a osvědčených metod, pokud jde o ekologický plán a příslušné ekotechnologie (půjčky, dotace, daňové podněty), usnadňující přístup na trh nebo dokonce vytvoření trhu.. EHSV zdůrazňuje, že pro zajištění spojitosti správného využívání způsobů podněcování, je třeba stanovit určitou klasifikaci nebo hierarchizaci – rizikový kapitál na začátku, „klasičtější“ půjčky ve fázi vývoje, fiskální podněty pro konsolidaci trhu, případně zavedení poplatků odpovídajícího zmezinárodnění ekologických nákladů pro techniky málo šetrné k životnímu prostředí.

4.6

V tomto ohledu jsou podněcovací či zastrašovací opatření, právní ustanovení a předpisy potřeba, ale nesmějí pohrdat hospodářskými a sociálními skutečnostmi. Stejně tak by neměly vést k nekalé soutěži. Ekotechnologie se nesmí stát nedosažitelným luxusem., ani nesmí narušovat pravidla soutěže akceptováním výrobků a služeb z hospodářských možnáregionů, které si podobné předpisy neuložily. Text Komise tento základní aspekt správně podtrhuje. Veškerá komunikace a možná mobilizace občanské společnosti a veřejného mínění pro ekotechnologie bude zbytečná, pokud se bude přehlížet hospodářská realita a ekonomická uskutečnitelnost. Jedním z prvků podpory veřejného mínění je nezapomínat, že občané a spotřebitelé jsou současně pracující ženy a muži. Pokud má dojít k upouštění od starých technologií z důvodů dodržování požadavků trvale udržitelného rozvoje, je třeba předvídat potřeby a náklady sociální přeměny.

4.7

Na závěr je také třeba zdůraznit, že je nezbytné dosáhnout celkové spojitosti mezi jednotlivými implementovanými politikami Evropské unie, aby se nedostaly do protikladu. V tomto ohledu by bylo zcela zbytečné definovat politiku trvale udržitelného rozvoje, kdyby měla být v rozporu s politikou, kterou Evropská unie vede v rámci Světové obchodní organizace nebo v rámci liberalizace trhů. To předpokládá seriózní diskuzi v rámci Světové obchodní organizace a rozhodnou obranu proti přijímání výrobků a služeb jakéhokoli charakteru, které neomezují na striktní minimum dopad technologií a procesů.

5.1.1

EHSV nemůže než souhlasit s cíli akčního plánu a především s vůlí využít veškerý potenciál ekotechnologií pro zlepšení životního prostředí za současného vývoje konkurenceschopnosti a hospodářského růstu, což již bylo zdůrazněno v minulém vyjádření (viz. poznámka pod čarou na str. 4).

5.2.1.

Výbor podtrhává, že je důležité podporovat vývoj ekotechnologií, ale zároveň zdůrazňuje, že tato pomoc nesmí vést k umělé podpoře technik, které nikdy nenajdou reálné uplatnění.. Především je však nutno orientovat trh díky cíleným prostředkům, zahrnujícím daně, subvence, licence a legislativní opatření tak, aby byly vzaty v úvahu externí náklady různých alternativních technologií.

5.2.2.

Je proto třeba soustředit snahy i tímto směrem, aby se i tradiční technologie postupně sladily s požadavky trvale udržitelného rozvoje. Modernizace a adaptace průmyslového vybavení a technický pokrok i vývoj výrobních technologií nebo realizace služeb již v praxi dospěly k implementaci některých ekotechnologií. I toto je jednou z forem rozvoje ekotechnologií, kterou lze snadno přehlédnout, ale která je skutečná.

5.3.1

Jedním z hlavních cílů je, aby výzkum v oblasti ekotechnologií našel konkrétní uplatnění. Bylo by vhodné, aby finance věnované výzkumu směřovaly i k aplikovanému výzkumu a umožnily silné zapojení podniků, především malých a středních. Ostatně je třeba zdůraznit, že některé malé a střední podniky jsou hlavním motorem ve vývoji a rozvoji ekotechnologií.

5.4.1

EHSV je toho názoru, že myšlenka uspořádat technologické platformy o nadějných ekotechnologiích je zajímavá. Shromáždit zaujaté a skutečně kompetentní aktéry okolo určité technologie, okolo technologií určitého daného odvětví nebo okolo technologií, které mají řešit nějaký specifický environmentální problém, je zajímavý postup. Otázky duševního vlastnictví, patentů a značek se budou řídit aplikací pravidel rámcového programu o výzkumu a platným právem v oblasti duševního vlastnictví, aniž by se řešily nějaké specifické problémy. EHSV se domnívá, že pokud hned od začátku bude Komise zajišťovat sekretariát, bude se moci rozvinout partnerství soukromého a veřejného sektoru vzhledem k tomu, že tyto technologické platformy budou odpovídat reálné potřebě a budou skutečně zajímavé.

5.5.1

Rozšíření ekotechnologií závisí nejen na ekonomických úvahách, ale i na jejich technické účinnosti. Hodnotící mechanismus a zveřejnění dostupných údajů o některých klíčových technologiích na internetu, jak to doporučuje Komise, by byly velmi užitečné jak pro podniky tak pro veřejné orgány, především chceme-li do veřejných zakázek integrovat podmínku „nejlepší environmentální nabídky“. Výbor na tomto místě připomíná svůj požadavek na zavedení evropské databanky, na jejíž výstavbě by se mohla podílet Evropská ekologická agentura, a ve které by mohly být uváděny do seznamu osvědčené nákladově výhodné ekotechnologie, které respektují životné prostředí, a které by mohly tám pádem získat „pečeť kvality“ (2).

5.6.1

Komise zdůrazňuje, že tyto cíle se mají opírat o nejlepší ekologické výkony, ale současně musí být realistické z ekonomického hlediska i sociální účinnosti. EHSV nemůže než souhlasit s tímto tvrzením a důrazně připomíná, že skutečný trvale udržitelný rozvoj má být spojením mezi šetrností k životnímu prostředí a hospodářskou soutěží, kvalitativním i kvantitativním zlepšením zaměstnanosti a občanskou soudržností.

5.7.1

Využití stávajících finančních nástrojů a vytvoření nástrojů nových, které by pomáhaly sdílet investiční rizika ekotechnologických projektů a společností, především pomocí fondů rizikového kapitálu, si vyžádá účast schopných analytiků, kteří by odhadli technickou a hospodářskou uskutečnitelnost projektů, jinak se vystavujeme riziku, že zbytečně utratíme peníze potřebné na jiné operace. Hodnocení projektů je třeba založit na solidních vědeckých a technických základech a cílech a nezaujatých myšlenkách. Zavádění nových finančních nástrojů by mohlo být příležitostí k zapojení místních samospráv do vývoje ekotechnologií a k úvahám o partnerství veřejných a soukromých subjektů.

5.7.2

Co se týče investic, které se podniky zavázaly vynaložit na zmírnění negativního dopadu svých činností na životní prostředí nebo na zlepšení svých aktivit pro podporu trvale udržitelného rozvoje, je třeba zdůraznit, že se často jedná o nemalé finanční závazky, především v těžkém průmyslu. Bylo by v tomto ohledu vhodné vytvořit takové fiskální nástroje, které by podporovaly tento typ investic a naopak daňově znevýhodnit ty podniky, které nehodlají vyvinout žádnou snahu pro zmírnění dopadu své činnosti na životní prostředí, konkurence by pak získala výhodu výroby za nižší ceny.

5.8.1

Myšlenka podporovat ekotechnologie prostřednictvím „nejlepší ekologické nabídky“ není nová. Je třeba ji zvážit z pohledu spolehlivosti ekotechnologií a omezených veřejných financí. Může být příležitostí k rozvoji praxe výběrových řízení podle výkonu. V každém případě se nesmí jednat o „patent“ na obranu proti špatnému svědomí.

5.9.1

Každá generace zodpovídá za společnost, kterou odkazuje svým dětem. Stále více si současné generace uvědomují, že jsou odpovědné za životní prostředí, které přenechávají generacím budoucím. Propagovat ekotechnologie si vyžaduje určitou pedagogiku a úsilí pro předání informací, které, aby byly účinné, musejí být realistické, musejí podtrhovat výhody, být snadno pochopitelné a přístupné. Vyžaduje to otevření skutečného dialogu se zaujatými stranami a s občany a také je třeba zmobilizovat orgány místní samosprávy, které mají často podstatnou odpovědnost za životní prostředí.

5.10.1

Snaha Komise jednat v celosvětovém měřítku je chvályhodná. EHSV připomíná, že ve většině rozvojových zemí je stále hlavní starostí především hospodářský růst a boj proti chudobě. Navíc jsou finanční kapacity těchto zemí slabé. Výbor je proto toho názoru, že by účinná pomoc měla spočívat v přesunu „středních“, jednoduchých, málo nákladných technologií, což by vzhledem ke stávající situaci byl pozitivní pokrok a což ovšem neznamená, že by byly méně výkonné než komplexnější a dražší řešení. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že v případě méně komplexnějších řešení budou náklady uživatelů těchto technologií na autorská práva a licence taktéž nižší.

5.10.2

EHSV je toho názoru, že by bylo zajímavé, aby se Evropská unie zúčastnila akce organizované pod záštitou UNITAR podporující trvale udržitelnou urbanizaci v rozvojových zemích a v zemích s tranzitní ekonomikou. Poznamenává, že v tomto rámci vznikla střediska pro analýzy, studie a školení v Kuala Lumpur (Malajsie), v Curitiba (Brazílie), a Ouagadougou (Burkina Faso). UNITAR plánuje i činnosti ve Střední Evropě. Výbor v této souvislosti rovněž připomíná svůj návrh na zřízení „nezávislých středisek kompetencí pro adaptované ekotechnologie“ v nových členských státech (3). Tato střediska by mohla organizovat transfer potřebného know-how, poskytovat poradenství komunálním pracovníkům s rozhodovací pravomocí, ale také občanské společnosti. Tato střediska by nemusela zůstat omezena na nové členské státy.

5.11.1

EHSV je toho názoru, že z navržených iniciativ jsou nejzajímavější výměny informací o správných praktikách a příslušné srovnávací ukazatele. Pokud dvouletá zpráva určená Radě a Parlamentu nebude konkrétní a stručná, je zde riziko, že to bude jen další z řady zpráv. Co se týče Evropského výboru pro technologie, termín „výbor“ se jeví jako nevhodně zvolený vzhledem k tomu, že se v tomto případě nebude jednat o výbor, tak jak jsme zvyklí, ale spíše o jakési fórum sdružující vědce, techniky, průmyslníky, podnikatele, nevládní organizace, atd. Můžeme si však položit otázku, zda by úkoly přidělené tomuto výboru, nemohla plnit například Generální ředitelství životního prostředí nebo Generální ředitelství výzkumu, aniž bychom vytvářeli novou instituci, o jejíž účinnost lze s jistotou pochybovat, pokud bude příliš početná.

5.11.2

V duchu „jít vpřed“ EHSV již ve svém minulém vyjádření navrhoval jmenovat „ombudsmana pro životní prostředí“, který by byl mimo jiné odpovědný za zjišťování překážek bránících rozvoji ekotechnologií vyplývajících z platných předpisů. Tento návrh by byl operativnější než vytvoření širokého fóra, kde je riziko, že se ztratí v obecnostech.

6.1

EHSV uznává že postup Komise zpracovat akční plán pro ekotechnologie měl svůj význam, stal se podnětem k široké diskusi. Podobné nenormativní dokumenty jsou obecně zajímavé již z toho důvodu, že shrnují danou problematiku, jsou flexibilní a stanovují hlavní orientace.

6.2

EHSV je toho názoru, že konkrétní vývoj ekotechnologií musí nutně jít cestou volby, cestou hierarchie voleb a klasifikace financování, finanční prostředky jsou omezené a je třeba je využít po zralé úvaze. Schopnost provést správné volby bude podmínkou úspěchu evropské strategie v této oblasti. Vyžaduje to realistický a konkrétní přístup.

6.3

EHSV zdůrazňuje důležitost systému pro validaci účinnosti ekotechnologií a šíření disponibilních údajů o ekotechnologiích. Je to jednou z podmínek pro jejich šíření a pro jejich implementaci v podnicích a veřejných organizacích.

6.4

V podstatě cela otázka tkví v determinaci ekotechnologií, které je rozumné rozvíjet podle jejich účinnosti, podmínek na trhu, požadavků životního prostředí, situace v oblasti zaměstnanosti z kvalitativního i kvantitativního hlediska, životní úrovně a rozvoje. Jedná se o otázku soudnosti a vědecké, technické, hospodářské a sociální kompetence, které Evropská unie musí ovládat, pokud chce účinně propagovat ekotechnologie.