Usnesení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, ze dne 27. června 2006 o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii

RADA EVROPSKÉ UNIE A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ, ZASEDAJÍCÍ V RADĚ,

s ohledem na studii Komise nazvanou „Zdanění společností ve vnitřním trhu“ (1),

s ohledem na návrh Komise v jejím sdělení ze dne 23. října 2001 nazvaný „Na cestě k vnitřnímu trhu bez daňových překážek – strategie, jak společnostem zajistit konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob pro jejich činnosti v rámci EU“ (2) na zřízení „Společného fóra EU pro oblast převodních cen“

s ohledem na závěry Rady ze dne 11. března 2002, jimiž byl tento krok a zřízení Společeného fóra EU pro oblast převodních cen v červnu 2002 uvítán,

vzhledem k tomu, že vnitřní trh je prostorem bez hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu,

vzhledem k tomu, že na vnitřním trhu, jenž vykazuje znaky domácího trhu, by transakce mezi sdruženými podniky z různých členských států neměly podléhat méně příznivým podmínkám, než jsou ty, které se uplatňují pro stejné transakce prováděné mezi sdruženými podniky ze stejného členského státu,

vzhledem k tomu, že v zájmu řádného fungování vnitřního trhu je velmi důležité snížit náklady na splnění stanovených požadavků, pokud jde o dokumentaci v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky,

vzhledem k tomu, že kodex chování obsažený v tomto usnesení představuje pro členské státy a daňové poplatníky cenný nástroj pro provádění standardizované a částečně centralizované dokumentace v oblasti tvorby převodních cen v Evropské unii s cílem zjednodušit požadavky na stanovení převodních cen u přeshraničních činností,

vzhledem k tomu, že standardizovaná a částečně centralizovaná dokumentace v oblasti převodních cen požadovaná v členských státech na podporu nezávislosti v oblasti převodních cen by mohla podnikům pomoci více využívat výhod vnitřního trhu,

vzhledem k tomu, že dokumentace v oblasti převodních cen v Evropské unii by měla respektovat směrnici OECD o převodních cenách,

vzhledem k tomu, že standardizovanou a částečně centralizovanou dokumentaci je třeba provádět flexibilně a měla by zohledňovat konkrétní okolnosti dotčeného podniku,

vzhledem k tomu, že členský stát se může rozhodnout nemít žádná pravidla pro dokumentace v oblasti převodních cen nebo požadovat méně takové dokumentace, než je uvedeno v kodexu chování obsaženém v tomto usnesení,

uznávajíce, že společný přístup k otázce požadavků na dokumentaci v rámci Evropské unie je přínosný jak pro daňové poplatníky, zejména ve smyslu snížení nákladů na splnění požadavků a nižšího vystavení se sankcím v souvislosti s dokumentací, tak pro daňové správy vzhledem k vyšší transparentnosti a konsistenci,

vítajíce sdělení Komise ze dne 7. listopadu 2005 (3) o práci Společného fóra EU pro oblast převodních cen v oblasti zdanění podniků a o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii,

zdůrazňujíce, že kodex chování je politickým závazkem a nedotýká se práv a povinností členských států ani příslušných oblastí působnosti členských států a Společenství vyplývajících ze Smlouvy o založení Evropského společenství,

uznávajíce, že provádění kodexu chování obsaženého v tomto usnesení by nemělo být překážkou řešení na globálnější úrovni,

Kodex chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii

Aniž jsou dotčeny příslušné oblasti působnosti členských států a Společenství, týká se tento kodex chování provádění standardizované a částečně centralizované dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii. Je určen členským státům, ale zároveň zároveň má podněcovat nadnárodní podniky k uplatňování koncepce tohoto kodexu.

PŘÍLOHA

KE KODEXU CHOVÁNÍ OHLEDNĚ DOKUMENTACE V OBLASTI PŘEVODNÍCH CEN MEZI SDRUŽENÝMI PODNIKY V EVROPSKÉ UNII (EU TPD)

ODDÍL 1

OBSAH EU TPD

Standardizovaná a konzistentní EU TPD nadnárodního koncernu sestává ze dvou hlavních částí:

i)	souboru dokumentace obsahujícího společné standardizované informace platné pro všechny členy koncernu v EU (dále jen „základní dokumentace“); a

ii)	několika souborů standardizované dokumentace, z nichž každý obsahuje informace specifické pro konkrétní zemi (dále jen „dokumentace specifická pro konkrétní zemi“).

EU TPD by měla obsahovat dostatek podrobností, aby daňová správa mohla provést posouzení rizik za účelem výběru případu nebo aby na začátku daňové kontroly mohla položit relevantní a přesné dotazy týkající se stanovení převodních cen nadnárodního podniku a posoudit převodní ceny u transakcí mezi společnostmi. S výhradou ustanovení odstavce 31 by společnost měla vyhotovit pro každý dotčený členský stát jednu složku, tj. jednu společnou základní dokumentaci, která se použije ve všech dotčených členských státech, a zvláštní soubor dokumentace specifické pro konkrétní zemi pro každý členský stát.

Každý z níže uvedených bodů EU TPD by měl být vyplněn, s ohledem na komplexnost podniku a transakcí. V co možná největší míře by měly být použity informace, které již existují v rámci koncernu (např. pro účely řízení). Nadnárodní podnik však za tímto účelem může být vyzván k předložení dokumentace, která by jinak neexistovala.

3.	EU TPD se vztahuje na všechny subjekty v koncernu, které jsou rezidenty v EU, včetně řízených transakcí mezi podniky, které jsou rezidenty mimo EU, a subjekty v koncernu, které jsou rezidenty v EU.

4. Základní dokumentace

4.1	Základní dokumentace by měla odrážet hospodářskou situaci podniku a poskytovat obrázek o nadnárodním koncernu a jeho systému tvorby převodních cen, který by byl relevantní a dostupný pro všechny dotčené členské státy EU.

4.2

Základní dokumentace by měla obsahovat tyto prvky:

a)	obecný popis podniku a jeho podnikové strategie, včetně změn podnikové strategie ve srovnání s předchozím daňovým rokem;

b)	obecný popis organizační, právní a provozní struktury nadnárodního koncernu (včetně organizačního schématu, seznamu členů koncernu a popisu účasti mateřské společnosti v dceřinných společnostech);

c)	obecné označení sdružených podniků zapojených do řízených transakcí, na nichž se podílejí podniky v EU;

obecný popis řízených transakcí, na nichž se podílejí sdružené podniky v EU, tj. obecný popis:

i)	toků transakcí (hmotného a nehmotného majetku, služeb, peněžních toků),

ii)	průběhu fakturací a

iii)	rozsahu transakčních toků;

e)	obecný popis vykonávaných funkcí, předpokládaných rizik a popis změn funkcí a rizik ve srovnání s předchozím daňovým rokem, např. změny z čistě distribuční společnosti na komisionářskou společnost.

f)	vlastnictví nehmotného majetku (patentů, ochranných známek, obchodních značek, know-how apod.) a zaplacené nebo získané licenční poplatky;

g)	politiku daného nadnárodního koncernu týkající se stanovení převodních cen mezi společnostmi nebo popis systému tvorby převodních cen daného koncernu, který vysvětluje nezávislost převodních cen společnosti;

h)	seznam dohod o rozvržení nákladů, předběžných cenových dohod a pravidel týkajících se aspektů v oblasti převodních cen, pokud se vztahují na členy koncernu v EU; a

i)	závazek každého domácího daňového poplatníka, že na žádost a v přiměřené časové lhůtě poskytne doplňující informace v souladu s vnitrostátními pravidly.

5. Dokumentace specifická pro konkrétní zemi

5.1

Dokumentace specifická pro konkrétní zemi svým obsahem doplňuje základní dokumentaci. Tyto dvě části společně tvoří složku dokumentace pro příslušný členský stát EU. Dokumentace specifická pro konkrétní zemi by měla být dostupná těm daňovým správám, které mají oprávněný zájem na tom, aby byly transakce uvedené v dokumentaci patřičně zdaněny.

5.2

Dokumentace specifická pro konkrétní zemi by navíc k údajům uvedeným v základní dokumentaci měla obsahovat tyto prvky:

a)	podrobný popis podniku a podnikové strategie, včetně změn podnikové strategie ve srovnání s předchozím daňovým rokem; a

informace, tj. popis a vysvětlení, o řízených transakcích specifických pro danou zemi, včetně:

i)	toků transakcí (hmotného a nehmotného majetku, služeb, peněžních toků),

ii)	průběhu fakturací a

iii)	rozsahu transakčních toků;

srovnávací analýzu, tj.:

i)	charakteristiku vlastnictví a služeb,

ii)	funkční analýzu (vykonávané funkce, používaný majetek, předpokládaná rizika),

iii)	smluvní podmínky,

iv)	hospodářské okolnosti a

v)	zvláštní obchodní strategie;

d)	vysvětlení týkající se výběru a uplatňování metod(y) tvorby převodních cen, tj. proč byla zvolena konkrétní metoda stanovení převodních cen a jak byla uplatněna;

e)	relevantní informace o vnitřních nebo vnějších srovnatelných údajích, jsou-li k dispozici; a

f)	popis provádění a uplatňování politiky daného koncernu v oblasti převodních cen mezi společnostmi.

Nadnárodní podnik by měl mít možnost zahrnout některé body do základní dokumentace namísto do dokumentace specifické pro konkrétní zemi, přičemž však musí zachovávat stejnou míru podrobnosti jako v dokumentaci specifické pro konkrétní zemi. Dokumentace specifická pro konkrétní zemi by se měla vypracovávat v jazyce předepsaném dotčeným členským státem, a to i v případě, že nadnárodní podnik zvolil možnost ponechat dokumentaci specifickou pro konkrétní zemi v základní dokumentaci.

7.	Jakékoli informace a dokumenty specifické pro konkrétní zemi, které se týkají řízených transakcí, jež zahrnují jeden nebo více členských států, musejí být obsaženy buď v dokumentaci specifické pro konkrétní zemi, a to pro všechny dotčené členské státy, nebo ve společné základní dokumentaci.

8.	Nadnárodním podnikům by mělo být umožněno vyhotovit dokumentaci specifickou pro konkrétní zemi v jednom souboru dokumentace (obsahujícího údaje o všech podnicích v dané zemi) nebo jako zvláštní soubory pro každý podnik nebo skupinu činností v dané zemi.

9.	Dokumentace specifická pro konkrétní zemi by se měla vyhotovovat v jazyce předepsaném dotčeným členským státem.

ODDÍL 2

OBECNÁ PRAVIDLA POUŽITÍ A POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE NADNÁRODNÍCH PODNIKŮ

10.	Pro nadnárodní koncerny je použití EU TPD volitelné. Nadnárodní koncern by se však neměl pro účely dokumentace svévolně rozhodovat o použití či nepoužití koncepce EU TPD podle své potřeby, ale měl by EU TPD uplatňovat způsobem konzistentním v rámci celé EU a vždy po dobu celého roku.

11.

Nadnárodní koncern, který se pro EU TPD rozhodne, by měl tuto koncepci uplatňovat ve vztahu ke všem sdruženým podnikům, jež se podílejí na řízených transakcích zahrnujících podniky v EU, pro něž platí pravidla tvorby převodních cen. S výhradou odstavce 31 by proto nadnárodní koncern, jenž se rozhodl pro koncepci EU TPD, měl vést dokumentaci podle oddílu 1 pro všechny své podniky v dotčeném členském státu, včetně stálých provozoven.

12.	Pokud se nadnárodní koncern rozhodl v daném daňovém roce pro koncepci EU TPD, měl by o této skutečnosti informovat daňovou správu.

13.	Nadnárodní podniky by měly učinit taková opatření, aby základní dokumentaci vyhotovily včas, a mohly tak vyhovět jakékoli oprávněné žádosti některé zúčastněné daňové správy.

14.	Daňový poplatník v daném členském státu by měl svou EU TPD na žádost daňové správy zpřístupnit v přiměřené době, v závislosti na komplexnosti transakcí.

15.

Za zpřístupnění dokumentace daňové správě je odpovědný ten daňový poplatník, který by byl povinen podat daňové přiznání a v případě nepředložení odpovídající dokumentace by mu mohla být uložena sankce. To platí i v případě, že dokumentaci vyhotovuje a uchovává jeden podnik v koncernu jménem jiného podniku. Rozhodnutí nadnárodního koncernu uplatňovat EU TPD znamená závazek všech sdružených podniků v EU zpřístupnit základní dokumentaci a příslušnou dokumentaci specifickou pro konkrétní zemi své vnitrostátní daňové správě.

16.	Pokud daňový poplatník provádí ve svém daňovém přiznání úpravu účetních zisků z důvodu uplatnění zásady tržního odstupu, měla by být k dispozici dokumentace dokládající, jakým způsobem byla úprava vypočtena.

17.

Agregace transakcí musí být uplatňována konzistentním způsobem, musí být transparentní pro daňovou správu a musí být v souladu s odstavcem 1.42 směrnice OECD o převodních cenách (jež umožňují agregaci transakcí, které jsou tak úzce spojeny nebo na sebe navazují, že není možné je adekvátně posuzovat zvlášť). Tato pravidla je zapotřebí uplatňovat přiměřeným způsobem, zejména s ohledem na počet a komplexnost transakcí.

ODDÍL 3

OBECNÁ PRAVIDLA POUŽITÍ A POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ

18.

Vzhledem k tomu, že je EU TPD základním souborem informací pro posouzení převodních cen nadnárodního koncernu, měl by být členský stát na základě vnitrostátních právních předpisů oprávněn na zvláštní žádost nebo během daňové kontroly požadovat více informací a jiné informace než by bylo obsaženo v EU TPD.

19.

Lhůta pro poskytnutí doplňujícéch informací a dokumentů na zvláštní žádost podle odstavce 18 by měla být stanovena případ od případu s ohledem na množství a míru podrobnosti požadovaných informací a dokumentů. V závislosti na konkrétních místních předpisech by měla tato lhůta daňovému poplatníkovi poskytovat přiměřený čas na přípravu doplňujících informací (který se může lišit podle komplexnosti transakce).

20.	Daňoví poplatníci nejsou vystaveni sankcím za nedostatečnou spolupráci, pokud souhlasili s přijetím koncepce EU TPD a na zvláštní žádost nebo během daňové kontroly přiměřeným způsobem a v přiměřené lhůtě poskytnou doplňující informace a dokumenty nad rámec EU TPD podle odstavce 18.

21.	Daňoví poplatníci by měli mít povinnost předkládat svou EU TPD, tj. základní dokumentaci a dokumentaci specifickou pro konkrétní zemi, daňové správě pouze na začátku daňové kontroly nebo na zvláštní žádost.

22.	Pokud členský stát požaduje po daňovém poplatníkovi, aby společně se svým daňovým přiznáním předložil informace o tvorbě převodních cen, měly by mít tyto informace podobu nanejvýš krátkého dotazníku nebo přiměřeného formuláře pro posouzení rizik.

23.

Nemusí být vždy nutné, aby byly dokumenty překládány do místního jazyka. Ve snaze minimalizovat náklady a časové prodlevy způsobené překladem by členské státy měly pokud možno přijímat i dokumenty v cizím jazyce. Pokud jde o EU TPD, měly by být daňové správy připraveny přijímat základní dokumentace v jazyce, který je v dotyčném členské států běžně znám. Překlady základní dokumentace by se měly vyhotovovat jen v případě skutečné nutnosti a na zvláštní žádost.

24.	Členské státy by neměly daňové poplatníky nutit, aby dokumentaci uchovávaly déle než po přiměřenou dobu slučitelnou s požadavky vnitrostátních právních předpisů, pokud je poplatník povinný k dani bez ohledu na místo, kde se dokumentace nebo její část nacházejí.

25.

Členské státy by měly vnitřní či vnější srovnatelné údaje posuzovat s ohledem na zvláštní skutečnosti a okolnosti daného případu. Například srovnatelné údaje nalezené v celoevropských databázích by neměly být automaticky zamítány. Použití vnějších srovnatelných údajů by samo o sobě nemělo daňové poplatníky vystavovat sankcím za nesoulad.

ODDÍL 4

OBECNÁ PRAVIDLA POUŽITÍ A POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE NADNÁRODNÍCH PODNIKŮ A ČLENSKÝCH STÁTŮ

26.	Pokud dokumentace vyhotovená pro jedno období zůstává v platnosti i pro následující období a nadále poskytuje důkaz o nezávislém stanovení převodních cení, může být vhodné, aby dokumentace pro následující období spíše odkazovala na dřívější dokumentaci, než aby ji opakovala.

27.	Dokumenty použité při jednání mezi podniky působícími nezávisle (například z jednání o půjčce nebo velké zakázce) nemusí být k dokumentaci znovu přikládány, pokud tato obsahuje dostatečné informace o tom, zda byla uplatněna zásada tržního odstupu.

28.

Od podniku, který je dceřinnou společností v koncernu, je možné vyžadovat jiný typ dokumentace než od mateřské společnosti; dceřinná společnost by tedy například nemusela poskytovat informace o všech přeshraničních vztazích a transakcích mezi sdruženýmipodniky v nadnárodním koncernu, ale pouze o vztazích a transakcích, které jsou relevantní pro tuto dceřinnou společnost.

29.

Daňové správy by měly ponechat zcela na daňovém poplatníkovi, kde vyhotovuje a uchovává svou dokumentaci, pokud je dokumentace dostatečná a je příslušné daňové správě na její žádost předkládána včas. Daňoví poplatníci by proto měli mít možnost se svobodně rozhodnout, zda budou uchovávat svou dokumentaci včetně EU TPD centralizovaným nebo decentralizovaným způsobem.

30.	Rozhodnutí o způsobu uchovávání dokumentace, tedy zda je uchovávána v tištěné či elektronické formě nebo jiným způsobem, by mělo být ponecháno na uvážení daňového poplatníka, pokud může být dokumentace rozumným způsobem zpřístupněna daňové správě.

31.

V řádně odůvodněných případech, např. má-li nadnárodní koncern decentralizovanou organizační, právní či provozní strukturu, sestává z několika velkých divizí se zcela odlišným sortimentem produktů a odlišnými strategiemi stanovení převodních cen nebo nejsou-li mezi společnostmi prováděny žádné transakce, a v případě nedávno pořízeného podniku by mělo být nadnárodnímu koncernu umožněno vyhotovit více než jednu základní dokumentaci nebo určité členy koncernu od povinnosti předložit EU TPD osvobodit.

ODDÍL 5

GLOSÁŘ

NADNÁRODNÍ PODNIK A NADNÁRODNÍ KONCERN

Podle směrnice OECD o převodních cenách je:

—	nadnárodním podnikem společnost, která je částí nadnárodního koncernu;

—	nadnárodním koncernem skupina sdružených společností s obchodními provozovnami ve dvou nebo více zemích.

STANDARDIZOVANÁ DOKUMENTACE

Jednotný soubor pravidel týkající se požadavků na dokumentaci platný v celé EU, podle kterého všechny podniky v členských státech připravují zvláštní a jedinečné soubory dokumentace. Tato spíše předepisující koncepce má za cíl dospět k sice decentralizovanému, nicméně standardizovanému souboru dokumentace, tj. že každý subjekt v nadnárodním koncernu vyhotovuje svou vlastní dokumentaci, ale podle stejných pravidel.

CENTRALIZOVANÁ (INTEGROVANÁ GLOBÁLNÍ) DOKUMENTACE

Jeden soubor dokumentace (stěžejní dokumentace) na globálním či regionálním základě, který je vyhotovován mateřskou společností nebo vedením koncernu společností v podobě, která je standardizovaná a konzistentní pro celou EU. Tento soubor dokumentace může sloužit jako základ pro přípravu místní dokumentace pro určitou zemi za využití místních i centrálních zdrojů.

DOKUMENTACE EU V OBLASTI PŘEVODNÍCH CEN (EU TPD)

Koncepce dokumentace EU v oblasti převodních cen (EU TPD) kombinuje aspekty standardizované i centralizované (integrované globální) koncepce. Nadnárodní koncern by v daném případě vyhotovoval jeden soubor standardizované a konzistentní dokumentace v oblasti převodních cen sestávající ze dvou hlavních částí:

i)	jednoho jednotného souboru dokumentace obsahujícího společné standardizované informace platné pro všechny členy koncernu v EU („základní dokumentaci“) a

ii)	vícero souborů standardizované dokumentace, z nichž každý by obsahoval informace specifické pro konkrétní zemi („dokumentaci specifickou pro konkrétní zemi“).

Soubor dokumentace pro danou zemi by se skládal ze společné základní dokumentace doplněné standardizovanou dokumentací specifickou pro danou zemi.

SANKCE V SOUVISLOSTI S DOKUMENTACÍ

Správní (nebo občanskoprávní) sankce uložená za nesplnění požadavků na EU TPD nebo vnitrostátní dokumentaci členského státu (podle toho, které z těchto požadavků si nadnárodní podnik zvolil) v době, kdy měla být EU TPD nebo vnitrostátní dokumentace vyžadovaná členským státem předložena daňové správě.

SANKCE ZA NEDOSTATEČNOU SPOLUPRÁCI

Správní (nebo občanskoprávní) sankce uložená za nesplnění zvláštního požadavku daňové správy na včasné poskytnutí doplňujících informací nebo dokumentů nad rámec požadavků na EU TPD nebo na vnitrostátní dokumentaci členského státu (podle toho, které z těchto požadavků si nadnárodní podnik zvolil).

SANKCE ZA NEDODRŽENÍ ZÁSADY TRŽNÍHO ODSTUPU

Sankce uložená za nedodržení zásady tržního odstupu obvykle vybíraná formou přirážky v pevně stanovené výši nebo formou určitého procentního podílu zúpravy převodních cen nebo daňového rozdílu.