(1)

V říjnu 2020 uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) prováděcím nařízením (EU) 2020/1408 (2) konečné antidumpingové clo na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie, Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Tchaj-wanu. Platná antidumpingová opatření se pohybují v rozmezí od 9,2 % do 19 % pro dovoz pocházející z ČLR, od 4,1 % do 7,5 % pro dovoz pocházející z Tchaj-wanu a byla stanovena na úrovni 17,3 % pro dovoz pocházející z Indonésie. Šetření, které vedlo k uložení těchto cel (dále jen „původní šetření“), bylo zahájeno v srpnu 2019 (3).

(2)

Dne 17. června 2022 obdržela Komise žádost podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení platných antidumpingových opatření a zavedla celní evidenci dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli zasílaných z Turecké republiky (dále jen „Turecko“) bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Turecka, či nikoli.

(3)

Žádost podal Evropský ocelářský svaz „EUROFER“ (dále jen „žadatel“).

(4)

Žádost obsahovala dostatečné důkazy o změně obchodních toků souvisejících s vývozem z Indonésie a Turecka do Unie, k níž došlo po uložení opatření na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli. Z údajů uvedených v žádosti vyplynulo, že došlo k podstatné změně obchodních toků, včetně významného zvýšení vývozu plátů z nerezavějící oceli, hlavní suroviny k výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, z Indonésie do Turecka a významného zvýšení vývozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka do Unie. Tato změna zřejmě vyplynula ze zasílání ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka do Unie po provedení montáže nebo kompletace v Turecku. Z důkazů vyplynulo, že tyto montáže nebo kompletace byly zahájeny v době zahájení antidumpingového šetření, které vedlo k uložení platných cel, a že pro danou praktiku neexistovalo dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod mimo uložení cla.

(5)

Žádost navíc obsahovala dostatečné důkazy o tom, že hodnota plátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indonésie činila více než 60 % celkové hodnoty součástí ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli a že přidaná hodnota těchto součástí během montáže nebo kompletace byla nižší než 25 % výrobních nákladů.

(6)

Žádost dále obsahovala dostatečné důkazy o tom, že výše popsané praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce maří nápravné účinky platných antidumpingových cel, pokud jde o množství a ceny. Na trh Unie se zřejmě ve velkém množství dovážely ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli. Kromě toho existovaly dostatečné důkazy směřující k prokázání toho, že dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli se uskutečňoval za ceny působící újmu.

(7)

A konečně, žádost obsahovala dostatečné důkazy o tom, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli byly dováženy za dumpingové ceny vzhledem k běžné hodnotě, která byla předtím stanovena.

(8)

Výrobkem dotčeným možným obcházením jsou ploché válcované výrobky z nerezavějící oceli, též ve svitcích (včetně výrobků stříhaných na délku a úzkých pásů), po válcování za tepla již dále neopracované, s výjimkou výrobků jiných než ve svitcích o šířce 600 mm nebo větší a o tloušťce převyšující 10 mm, ke dni vstupu prováděcího nařízení (EU) 2020/1408 v platnost kódů (HS) 7219 11, 7219 12, 7219 13, 7219 14, 7219 22, 7219 23, 7219 24, 7220 11 a 7220 12 a pocházející z Indonésie (dále jen „dotčený výrobek“). Jde o výrobek, na který se vztahují stávající platná opatření.

(9)

Výrobek, který je předmětem šetření, je stejný jako výrobek definovaný v předchozím bodě odůvodnění, v současnosti kódů HS 7219 11, 7219 12, 7219 13, 7219 14, 7219 22, 7219 23, 7219 24, 7220 11 a 7220 12, avšak zasílaný z Turecka, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Turecka (kódy TARIC 7219110010, 7219121010, 7219129010, 7219131010, 7219139010, 7219141010, 7219149010, 7219221010, 7219229010, 7219230010, 7219240010, 7220110010 a 7220120010) (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“).

(10)

Šetření ukázalo, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyvážené z Indonésie do Unie a ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli zasílané z Turecka bez ohledu na to, zda pocházejí z Turecka, mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti a stejné použití, a proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(11)

Po poskytnutí informací společnost Marcegaglia Specialties S.P.A. (dále jen „Marcegaglia“), evropský dovozce a uživatel ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, tvrdila, že veškerý její turecký dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyráběných z indonéských plátů tvoří černé ZTV svitky z nerezavějící oceli, pro které v Unii téměř neexistuje volný trh. Společnost v rámci dotčeného výrobku rozlišovala bílé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli a černé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli. Černé ZTV svitky z nerezavějící oceli musí být před dalším zpracováním mořeny a žíhány, což omezuje jejich použití výhradně na převálcovny. Společnost Marcegaglia tvrdila, že je jedinou nezávislou vertikálně neintegrovanou převálcovnou v Unii. Jelikož byl tedy výrobek dovážený z Turecka omezen na černé ZTV svitky z nerezavějící oceli, neexistovala žádná hospodářská soutěž s bílými ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyráběnými a prodávanými výrobci v Unii na volném trhu.

(12)

Komise připomněla, že účelem tohoto šetření bylo zjistit, zda nedochází k obcházení. V kontextu šetření neexistoval žádný právní základ pro revizi definice výrobku v dotčených opatřeních. Definice výrobku byla stanovena v původním šetření a všechny ZTV svitky z nerezavějící oceli spadající do definice výrobku byly do šetření zahrnuty. V původním šetření byl konkrétně učiněn závěr, že černé i bílé svitky mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti, že jsou zaměnitelné a spadají do definice výrobku (4). Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(13)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu Metalurji A.Ş. (dále jen „Çolakoğlu“), turecký vyvážející výrobce, a vláda Turecké republiky tvrdili, že Komise měla oblast působnosti šetření rozšířit tak, aby zahrnovalo zpracování indonéských plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v Unii.

(14)

Jak je vysvětleno v 31. bodě odůvodnění, Komise připomněla, že ačkoli tato praxe nespadá do oblasti působnosti tohoto šetření, vzala Komise toto tvrzení na vědomí a bude dále analyzovat, zda bude tato praxe, pokud bude potvrzena, vyžadovat další opatření ze strany Komise.

(15)

Komise poté, co informovala členské státy, a poté, co zjistila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení šetření podle čl. 13 odst. 3 základního nařízení, zahájila šetření a zavedla celní evidenci dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli zasílaných z Turecka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Turecka, a to prováděcím nařízením Komise (EU) 2022/1310 (5) (dále jen „nařízení o zahájení šetření“).

(16)

Společnost Çolakoğlu tvrdila, že zahájení šetření nebylo odůvodněné kvůli neexistenci dostatečných důkazů, a šetření by proto mělo být ukončeno.

(17)

Společnost Çolakoğlu tvrdila, že ke změně obchodních toků nedošlo, protože při neexistenci poklesu dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie neprokazuje zvýšení dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka, které nemohlo nahradit dovoz z Indonésie, samo o sobě existenci změny obchodních toků.

(18)

Dále také tvrdila, že praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce probíhající v Turecku nespadají do žádné z kategorií uvedených v čl. 13 odst. 1 čtvrtém pododstavci základního nařízení. Nebyly zejména předloženy žádné skutečné důkazy o tom, že by byly ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli pocházející z Indonésie zasílány přes Turecko do Unie, ani důkazy o reorganizaci prodejních mechanismů a cest. Kromě toho tyto praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce nelze kvalifikovat jako mírnou úpravu, neboť výrobek, který je předmětem šetření, je navazujícím výrobkem a jako takový je odlišným výrobkem než jeho vstupní materiály nebo montáž, zejména proto, že výrobek, který je předmětem šetření, a pláty z nerezavějící oceli nejsou zařazeny pod stejná čísla celního sazebníku.

(19)

Společnost Çolakoğlu tvrdila, že vzhledem k poptávce po výrobcích z nerezavějící oceli v Turecku jsou investice do kapacit na výrobu nerezavějící oceli ekonomicky opodstatněné.

(20)

Společnost Çolakoğlu rovněž tvrdila, že újma nevznikla a že nápravné účinky nejsou mařeny, protože i) turecký dovoz s podílem na trhu ve výši 1 % nebyl natolik významný, aby mohl nápravné účinky cla mařit, a ii) pokud došlo k maření nápravných účinků cla, nebylo to vlivem dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka, ale vlivem dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie, který pokračoval i po uložení opatření, a vlivem ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli zpracovaných výrobci v Unii z ocelových plátů dovážených z Indonésie.

(21)

Společnost Çolakoğlu dále uvedla, že rozšíření opatření na Turecko by bylo proti zájmu Unie, protože by vedlo k dalšímu zvýšení cen, což by v konečném důsledku nepříznivě ovlivnilo konečné uživatele a spotřebitele.

(22)

A konečně společnost Çolakoğlu tvrdila, že výrobci v Unii prováděli stejné činnosti, tj. zpracování indonéských plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v Unii, a to dokonce ve větším rozsahu než jsou činnosti probíhající v Turecku. Proto požádala o zastavení šetření, případně o rozšíření oblasti působnosti šetření tak, aby zahrnovalo zpracování indonéských plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v Unii.

(23)

Podobné připomínky byly obdrženy i od společnosti Marcegaglia a od vlády Turecké republiky.

(24)

Společnost Marcegaglia kromě toho tvrdila, že dovoz plátů z nerezavějící oceli z Indonésie za účelem dalšího zpracování v Turecku představuje hospodářsky odůvodněnou operaci zaměřenou na diverzifikaci zdrojů dodávek.

(25)

Komise měla za to, že žádost obsahovala dostatečné důkazy o tom, že po zahájení původního šetření a uložení opatření došlo ke změně obchodních toků souvisejících s vývozem z Indonésie a Turecka do Unie. Konkrétně žádost obsahovala údaje, z nichž vyplývalo, že došlo k podstatné změně obchodních toků zahrnující významné zvýšení vývozu plátů z nerezavějící oceli, hlavní suroviny k výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, z Indonésie do Turecka a významné zvýšení vývozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka do Unie.

(26)

Pokud jde o praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce probíhající v Turecku, Komise měla za to, že žádost obsahovala dostatečné důkazy o existenci montáže/kompletace, což je jedna z praktik výslovně uvedených v čl. 13 odst. 2 základního nařízení, v Turecku a že tyto operace byly založeny na použití plátů z nerezavějící oceli, hlavního vstupního materiálu, z Indonésie. Sazební zařazení výrobku, který je předmětem šetření, a jeho hlavních vstupních materiálů nebo jejich změny je pro určení, zda montáž/kompletace představuje obcházení, irelevantní.

(27)

Kromě toho žádost poskytla dostatečné důkazy ohledně neexistence jiného hospodářského důvodu než uložení cla, zejména vzhledem k tomu, že operace vedly ke zvýšení složitosti nákladů na logistické operace a poplatků za služby. Tvrzení společností Çolakoğlu a Marcegaglia byla během šetření dále analyzována a zabývá se jimi oddíl 2.4.

(28)

Komise měla za to, že žádost rovněž poskytla dostatečné důkazy, z nichž vyplývá, že nápravné účinky stávajících antidumpingových opatření týkajících se ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli jsou v důsledku těchto praktik mařeny z hlediska množství i cen. Žádost poskytla zejména dostatečné důkazy o tom, že dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli se uskutečňoval za ceny nižší, než je cena nepůsobící újmu stanovená v původním šetření. Tato tvrzení, včetně argumentů týkajících se podílu tureckého dovozu, byla během šetření dále analyzována.

(29)

Pokud jde o tvrzení o zájmu Unie, Komise připomněla, že zájem Unie není důvodem pro zahájení řízení podle článku 13 základního nařízení.

(30)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise tvrzení, že žádost neobsahovala dostatečné důkazy odůvodňující zahájení šetření, zamítla.

(31)

Pokud jde o připomínky společnosti Çolakoğlu, že indonéské pláty dovážené do Unie by mohly být zpracovávány na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v Unii, Komise uvedla, že tato praktika nespadá do oblasti působnosti tohoto šetření. Nařízení o zahájení šetření totiž omezilo šetření na dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli do Unie z Turecka a na operace zpracování probíhající v Turecku. Komise však tvrzení společnosti Çolakoğlu vzala na vědomí a bude dále analyzovat, zda by dovoz plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Unie mohl být součástí odlišných praktik obcházení. Komise začala dovoz plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Unie sledovat a podle údajů Eurostatu byl tento dovoz ukončen v říjnu 2022.

(32)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu tvrdila, že Komise porušila její právo na obhajobu podle čl. 6 odst. 7 základního nařízení, článku 296 SFEU, jakož i její právo na řádnou správu v souladu s článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie tím, že nezohlednila řadu argumentů předložených v průběhu šetření. Společnost Çolakoğlu se zejména domnívala, že její právo na řádnou správu bylo porušeno tím, že Komise nerozšířila oblast působnosti šetření tak, aby zahrnovala pláty z nerezavějící oceli z Indonésie dovážené přímo do Unie.

(33)

Komise připomněla, že dne 30. ledna 2023 sdělila zúčastněným stranám základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě dospěla ke svým závěrům. Všem stranám bylo poskytnuto 15 dní na to, aby se vyjádřily. Všechny argumenty předložené společností Çolakoğlu a dalšími zúčastněnými stranami byly zváženy, ale to neznamená, že každý předložený argument musel být v informačním dokumentu výslovně uveden (6). Komise musí svá zjištění a závěry řádně odůvodnit a podrobně vysvětlit, což učinila v informačním dokumentu. Po zveřejnění informací předložila společnost Çolakoğlu připomínky a bylo jí umožněno slyšení. Komise všechny předložené připomínky řádně zvážila, jak je uvedeno níže. Pokud jde o dovoz indonéských plátů z nerezavějící oceli do Unie, Komise připomněla, že důvody, proč tyto údajné praktiky nespadají do oblasti působnosti tohoto šetření, řádně vysvětlila v poskytnutí informací a rovněž v 31. bodě odůvodnění výše. Rovněž v rozporu s tím, co tvrdila společnost Çolakoğlu, Komise neuplatnila žádnou diskreční pravomoc, neboť nařízení o zahájení šetření jí umožňovalo pouze prošetřovat další možné praktiky obcházení, k nimž dochází mimo Unii, zejména v Turecku. Komise se proto domnívala, že právo společnosti Çolakoğlu na obhajobu bylo plně respektováno, a stížnost zamítla.

(34)

Období šetření trvalo od 1. ledna 2018 do 30. června 2022 („období šetření“). Za období šetření byly shromážděny údaje s cílem prošetřit mimo jiné údajnou změnu obchodních toků po uložení opatření týkajících se dotčeného výrobku a existenci praktik, zpracovatelských postupů nebo prací, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Pro období od 1. července 2021 do 30. června 2022 (dále jen „sledované období“) byly shromážděny podrobnější údaje s cílem přezkoumat, zda dovoz maří nápravný účinek platných opatření, pokud jde o ceny a/nebo množství, a zda došlo k dumpingu.

(35)

Komise o zahájení šetření oficiálně informovala orgány Indonésie a Turecka, známé vyvážející výrobce v těchto zemích, výrobní odvětví Unie a předsedu Rady přidružení EU–Turecko.

(36)

Kromě toho Komise požádala zastoupení Turecka při Evropské unii, aby jí sdělilo názvy a adresy vyvážejících výrobců a/nebo reprezentativních sdružení, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření, kromě tureckých vyvážejících výrobců, které žadatel uvedl v žádosti.

(37)

Formuláře žádosti o osvobození pro výrobce/vývozce v Turecku, dotazníky pro výrobce/vývozce v Indonésii a pro dovozce v Unii byly zpřístupněny na internetových stránkách GŘ pro obchod.

(38)

Pět společností usazených v Turecku předložilo formuláře žádosti o osvobození. Jednalo se o tyto společnosti:

(39)

Kromě toho předložila společnost Marcegaglia, dovozce a uživatel v Unii, odpověď na dotazník.

(40)

Zúčastněné strany dostaly možnost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení ve lhůtě stanovené v nařízení o zahájení šetření. Všechny strany byly informovány, že nesdělení veškerých relevantních informací nebo sdělení neúplných, nepravdivých nebo zavádějících informací může vést k použití článku 18 základního nařízení a k závěrům založeným na dostupných údajích.

(41)

Dne 4. října 2022 se konalo slyšení se společností Marcegaglia.

(42)

Po zveřejnění informací dne 30. ledna 2023 se dne 8. února 2023 konalo slyšení se společností Marcegaglia a dne 10. února 2023 se společností Çolakoğlu.

(43)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení by měly být za účelem posouzení možného obcházení analyzovány tyto skutečnosti:

(44)

V žádosti se uvádělo zasílání dotčeného výrobku z Turecka do Unie poté, kdy u něj byla provedena montáž nebo kompletace v Turecku. V tomto ohledu Komise konkrétně analyzovala, zda jsou splněna kritéria uvedená v čl. 13 odst. 2 základního nařízení, zejména:

(45)

Jak je uvedeno v 38. bodě odůvodnění, pět společností usazených v Turecku požádalo o osvobození od opatření, pokud by byla rozšířena na Turecko.

(46)

Tři z nich, Saritas, UCAS a AST, nebyly považovány za vyvážející výrobce. Po analýze informací poskytnutých v žádostech společností Komise dospěla k závěru, že společnosti se sice podílely na nákupu a dalším prodeji výrobku, který je předmětem šetření, ale nevyráběly jej ani nezpracovávaly. Výrobek, který je předmětem šetření, byl zakoupen od jiných subjektů, které byly skutečnými výrobci. Tyto společnosti tedy nelze klasifikovat jako výrobce. Ustanovení čl. 13 odst. 4 základního nařízení poskytuje možnost požádat o osvobození od rozšíření antidumpingového cla pouze výrobcům. Tato skutečnost je uvedena i v 27. bodě odůvodnění nařízení o zahájení šetření, v němž bylo výslovně stanoveno, že osvobození lze udělit pouze výrobcům výrobku, který je předmětem šetření, v Turecku. Jelikož bylo zjištěno, že tyto společnosti nejsou výrobci, nebyly oprávněny požádat o osvobození.

(47)

Pokud jde o společnost Poyraz, Komise obdržela velmi nedostatečnou odpověď, v níž zcela chyběly hlavní části odpovědi na dotazník formuláře žádosti o osvobození nebo byly tyto části neúplné. Na základě písemného upozornění na nedostatky předložila společnost odpověď, v níž byly nezbytné informace stále velmi nedostatečné nebo chyběly. Komise proto společnost informovala, že při stanovení, zda je tato společnost výrobcem ve smyslu čl. 13 odst. 4 základního nařízení, hodlá použít dostupné údaje v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Ve své odpovědi společnost vysvětlila, proč neposkytla úplnější informace, a vyzvala Komisi, aby shromáždila více údajů v jejích prostorách. Společnost nepředložila žádné další informace, kterými by chybějící části své odpovědi na dotazník opravila nebo doplnila.

(48)

Přestože byla odpověď neúplná, potvrdila, že společnost Poyraz nakupovala ZTV svitky z nerezavějící oceli převážně v Indonésii a poté je (případně nařezané na určitý rozměr) dále prodávala, částečně i na trh Unie. Ačkoli společnost nebyla schopna poskytnout Komisi náklady na případnou přeměnu nebo podrobný seznam prodejů do Unie, z odpovědi je zřejmé, že společnost Poyraz dotčený výrobek nakupovala a dále prodávala. Společnost Poyraz proto nebylo možné považovat za výrobce ve smyslu čl. 13 odst. 4 základního nařízení, a společnost tak nemohla využít osvobození. Žádost o osvobození byla proto zamítnuta.

(49)

Společnost Çolakoğlu v průběhu celého šetření spolupracovala tím, že předložila formulář žádosti o osvobození a poskytovala odpovědi na písemná upozornění na nedostatky, která jí byla zasílána. Proto byla celková úroveň spolupráce ze strany tureckých vyvážejících výrobců relativně vysoká, neboť objemy vývozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli společností Çolakoğlu do Unie představovaly [88 % až 93 %] celého objemu tureckého dovozu během sledovaného období, jak je uvedeno ve statistikách dovozu Eurostatu.

(50)

Komise provedla inspekci na místě v prostorách společnosti Çolakoğlu podle článku 16 základního nařízení. Společnost Çolakoğlu dováží téměř veškerý svůj hlavní vstupní materiál (pláty z nerezavějící oceli) z Indonésie.

(51)

Společnost Marcegaglia, dovozce a uživatel v Unii, rovněž spolupracovala a poskytla informace týkající se nákupu indonéských plátů z nerezavějící oceli, jejich následného zpracování v Turecku a dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli do Unie. Společnost Marcegaglia požádala o to, aby byla považována za vyvážejícího výrobce. Svou žádost odůvodnila povahou svých činností, neboť se zabývala nákupem plátů z Indonésie, následně nechala tyto pláty na základě dohody o poplatcích se společností Çolakoğlu válcovat za tepla v Turecku a později dovážela svitky (ZTV svitky z nerezavějící oceli) do Unie. Společnost Marcegaglia tedy byla po dobu celé operace vlastníkem suroviny (plátů) i konečného výrobku (ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli), což potvrdilo i šetření. Protože však skutečné výrobní/zpracovatelské činnosti probíhaly v prostorách společnosti Çolakoğlu (7) v Turecku, dospěla Komise k závěru, že společnost Marcegaglia nelze považovat za vyvážejícího výrobce, který by byl oprávněn požádat o osvobození.

(52)

Tabulka 1 níže ukazuje vývoj dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie a Turecka v období šetření.

Tabulka 1

Dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli do Unie v období šetření (v tunách)

(53)

Tabulka 1 ukazuje, že dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka do Unie vzrostl z 1 611 tun v roce 2018 na 50 015 tun ve sledovaném období. K nejvýraznějšímu nárůstu objemu dovozu došlo v letech 2019 až 2020, kdy se objem zvýšil více než desetkrát, z 2 137 tun v roce 2019 na 21 500 tun v roce 2020. Tento nárůst se časově shodoval se zahájením původního šetření v srpnu 2019 a s uložením konečných opatření v říjnu 2020. Od roku 2020 objem dovozu z Turecka nadále výrazně rostl a ve sledovaném období dosáhl 50 015 tun. Celkově se objem dovozu z Turecka během období šetření zvýšil více než 30krát.

(54)

Zároveň se zvýšil objem dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie, a to ze 44 647 tun v roce 2018 na 128 191 tun ve sledovaném období. Objem dovozu se od roku 2018 do roku 2019 zvýšil o 82 %. V letech 2018 až 2020, tedy v průběhu původního šetření, se objem dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie výrazně snížil. V roce 2020 se objem dovozu snížil na méně než jednu dvacetinu objemu roku 2019. Od roku 2021 do sledovaného období se objem dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie obnovil a začal opět růst (o více než 50 %) ve srovnání s úrovní v roce 2019. Celkově se objem dovozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie do Unie během období šetření téměř ztrojnásobil, ale tento nárůst byl v relativním vyjádření mnohem méně významný než nárůst dovozu z Turecka.

(55)

Tabulka 2 níže ukazuje vývoj dovozu plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka na základě tureckých dovozních statistik z databáze GTA (8).

Tabulka 2

Dovoz plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka v období šetření (v tunách)

(56)

Hlavním vstupním materiálem pro výrobu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli jsou pláty z nerezavějící oceli. Tento vstupní materiál je poté dále zpracován, tj. válcován za tepla, za účelem výroby ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Z důkazů, které měla Komise k dispozici, vyplynulo, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyvážené do Unie z Turecka byly vyrobeny zejména z plátů z nerezavějící oceli.

(57)

Tabulka 2 ukazuje, že dovoz plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka výrazně vzrostl, a to z nulové hodnoty v roce 2018 na 40 513 tun ve sledovaném období. Dovoz z Indonésie představoval v období od roku 2019 do sledovaného období přibližně 99,9 % celkového každoročního objemu dovozu plátů z nerezavějící oceli do Turecka. Výrazný nárůst dovozu plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka se navíc časově shodoval se zahájením dodávek společnosti Çolakoğlu jejímu zákazníkovi v Unii (společnosti Marcegaglia) od roku 2019, což vedlo ke zvýšené spotřebě plátů z nerezavějící oceli v Turecku pro výrobu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Komise dále zjistila, že veškeré pláty z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka byly dováženy do prostor společnosti Çolakoğlu.

(58)

Významný nárůst objemu dovozu plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka naznačil rostoucí poptávku po tomto vstupním materiálu v Turecku, což bylo možné do značné míry vysvětlit nárůstem výroby ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli a jejich vývozu z Turecka během sledovaného období. Potvrdily to i informace poskytnuté společností Çolakoğlu.

(59)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu tvrdila, že vzhledem k nárůstu indonéského dovozu a skutečnosti, že dovoz indonéských ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli nebyl nahrazen dovozem tureckých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, nedošlo k žádné změně obchodních toků. Rovněž tvrdila, že vzhledem k tomu, že k nahrazení dovozu nedošlo, Komise se při zjišťování existence změny obchodních toků odchýlila od své obvyklé praxe.

(60)

Komise poznamenala, že článek 13 základního nařízení nevyžaduje úplné nahrazení dovozu ze země, na kterou se vztahují opatření, dovozem z jiných zdrojů k tomu, aby bylo možné zjistit změnu obchodních toků. Závěr Komise o změně obchodních toků se rovněž neodchýlil od obvyklé praxe Komise, neboť v některých předchozích případech byla rovněž zjištěna existence změny obchodních toků, přestože došlo k nárůstu dovozu ze země, na kterou se vztahují antidumpingová opatření (9).

(61)

Ačkoli dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka nenahradil dovoz z Indonésie, který rovněž zaznamenal nárůst, šetřením bylo zjištěno, že značné objemy plátů z nerezavějící oceli dovážených z Indonésie byly v Turecku dále zpracovávány na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, aby byly později vyvezeny do Unie. Nárůst vývozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka do Unie, který je patrný z tabulky 1, společně s výrazným nárůstem vývozu plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka v období šetření, jak je uvedeno v tabulce 2, představoval změnu obchodních toků mezi Indonésií, Tureckem a Unií ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

(62)

Šetření odhalilo existenci dohody o poplatcích mezi společnostmi Marcegaglia a Çolakoğlu, na jejímž základě společnost Marcegaglia nakupovala pláty z nerezavějící oceli z Indonésie a dodávala je do Turecka, aby je společnost Çolakoğlu mohla dále zpracovávat na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, které měla společnost Marcegaglia později dovážet do Unie. Tato dohoda o poplatcích byla sjednána na konci roku 2018, tedy ještě před zahájením původního šetření.

(63)

Tabulka 3 ukazuje vývoj vývozu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli společností Çolakoğlu do Unie, na který se vztahuje dohoda o poplatcích se společností Marcegaglia.

Tabulka 3

Vývoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli společností Çolakoğlu do Unie (v tunách)

(64)

Tabulka 3 ukazuje, že vývoz společnosti Çolakoğlu výrazně vzrostl, a to z nulové hodnoty v roce 2018 na více než 40 000 tun ve sledovaném období.

(65)

Šetření rovněž odhalilo, že téměř veškerý vývoz společnosti Çolakoğlu do Unie se uskutečňoval na základě dohody o poplatcích se společností Marcegaglia. Podobně byly téměř všechny pláty dovezené z Indonésie do Turecka společností Çolakoğlu dále zpracovány na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli na základě dohody o poplatcích uzavřené mezi oběma společnostmi.

(66)

Ačkoli pro vytvoření takového režimu mohly existovat i jiné důvody než zavedená opatření, tj. zajištění bezpečnosti dodávek pro společnost Marcegaglia a zásobování trhu s nerezavějící ocelí v Turecku, na souvislost s uložením cel silně poukazují i další prvky:

(67)

Komise uvedla, že dohoda o poplatcích byla uzavřena s cílem dodávat na trh Unie, a nikoli na turecký domácí trh. Společnost Çolakoğlu ve skutečnosti na tureckém domácím trhu prodala méně než 2 % ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyrobených z plátů dovezených z Indonésie.

(68)

Komise rovněž analyzovala tvrzení společnosti Marcegaglia, že dohoda o poplatcích byla uzavřena za účelem zajištění bezpečnosti dodávek, protože poptávka výrazně vzrostla a výrobní odvětví Unie ji nemohlo uspokojit. V tomto ohledu bylo zjištěno, že montáž/kompletace v Turecku byly zahájeny ve značném objemu až po zahájení původního šetření proti Indonésii. Dohoda se netýkala pouze zajištění dodávek z Turecka, ale vzhledem ke své povaze poplatků se zaměřovala konkrétně na to, aby tyto dodávky byly založeny na plátech z nerezavějící oceli z Indonésie – země, na kterou se vztahují opatření. Indonéský výrobce plátů z nerezavějící oceli byl navíc i dodavatelem ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Z důvodu zabezpečení dodávek se obvykle nepostupuje o stupeň výše v hodnotovém řetězci vertikálně integrovaného dodavatele. Pokud ovšem nepředstavují hrozbu, kterou je třeba odstranit, potenciální opatření ovlivňující nižší stupeň hodnotového řetězce – v tomto případě antidumpingové clo na dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie.

(69)

Po poskytnutí informací společnosti Marcegaglia a Çolakoğlu tvrdily, že jejich obchodní vztah není závislý na existenci antidumpingového cla na dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Indonésie. Obě společnosti tvrdily, že dohoda o poplatcích mezi společnostmi Marcegaglia a Çolakoğlu byla sjednána před zahájením původního šetření a že obě společnosti měly dlouhodobý obchodní vztah, který začal před více než deseti lety. Jejich dohoda o poplatcích byla součástí širší dohody, na jejímž základě měla společnost Çolakoğlu zpracovávat výrobky z nerezavějící oceli i výrobky z uhlíkové oceli.

(70)

Komise uvedla, že i když společnosti Marcegaglia a Çolakoğlu udržovaly obchodní vztah po dobu více než deseti let a jejich dohoda o poplatcích byla údajně součástí širší dohody, jak je rovněž uvedeno v 66. bodě odůvodnění výše, praxe, která je předmětem tohoto šetření, tj. zpracování plátů z nerezavějící oceli z Indonésie na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v Turecku, které byly následně vyváženy do Unie, se plně uskutečnila až po zahájení původního šetření. Tato činnost se zvýšila teprve po zahájení původního šetření a dále se významně zvýšila po uložení konečných opatření. Jinými slovy, zahájení dotčené činnosti se navzdory dlouholetému vztahu časově shodovalo se zahájením původního šetření a pozdějším uložením opatření a činnost se neuskutečnila v žádné dřívější fázi. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(71)

Společnost Çolakoğlu tvrdila, že existuje hospodářský důvod spojený s existencí poptávky po tureckých ZTV plechách a svitcích z nerezavějící oceli jak v EU, tak v Turecku. Tato poptávka by odůvodňovala investice uskutečněné před zahájením původního šetření do rozvoje výroby ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli v Turecku.

(72)

Komise v prvé řadě uvedla, že činnost, u níž bylo zjištěno, že představuje obcházení platných antidumpingových cel, není výroba ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli v Turecku jako taková. Činností, u níž bylo zjištěno, že představuje obcházení, byl dovoz plátů z nerezavějící oceli z Indonésie do Turecka, jejich válcování na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli a prodej na trhu Unie. Otázka, zda byly investice do rozvoje kapacit hospodářsky odůvodněné, nebo ne, je proto z hlediska zjištění Komise o obcházení nepodstatná. Komise dále uvedla, že společnost Çolakoğlu sice vybudovala kapacitu na výrobu vlastních plátů z nerezavějící oceli v Turecku, ale tato výroba byla velmi omezená. Jak je uvedeno níže v 91. bodě odůvodnění, pláty tureckého původu představovaly ve sledovaném období méně než 0,5 % plátů používaných společností Çolakoğlu k výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyvážených do Unie. Proto bez ohledu na to, zda pro investice společnosti Çolakoğlu do zařízení na výrobu nerezavějící oceli existovaly jiné důvody než obcházení opatření, nebyly dotčené investice použity na dodávky ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyrobených z plátů tureckého původu do Unie, jelikož téměř veškerý vývoz společnosti Çolakoğlu během sledovaného období byl založen na ZTV plechách a svitcích z nerezavějící oceli vyrobených z indonéských plátů. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(73)

Po poskytnutí informací společnost Marcegaglia tvrdila, že existuje hospodářský důvod vzhledem k jejímu obchodnímu modelu, který je založen jednak na diverzifikaci zdrojů dodávek a jednak na potřebě pružně reagovat na dostupnost ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli na trhu v závislosti na výkyvech poptávky po navazujících výrobcích. Skutečnost, že na trhu Unie byla omezená dostupnost černých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, včetně dovozu ze třetích zemí, údajně odůvodňovala strategii společnosti Marcegaglia, která nakupovala pláty z nerezavějící oceli z Indonésie za účelem jejich zpracování na černé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli na základě dohod o poplatcích. Společnost Marcegaglia navíc tvrdila, že Komise se nezabývala skutečností, že Indonésie má největší kapacitu plátů z nerezavějící oceli na světě a na rozdíl od jiných zemí je ochotna tyto pláty dodávat v kvalitě a množství, které společnost Marcegaglia potřebuje. Jiné země se údajně buď zaměřují na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, nebo je u nich velká poptávka po ZTV plechách a svitcích z nerezavějící oceli pro navazující výrobky.

(74)

Komise podotýká, že toto tvrzení sice zohledňuje obchodní model popsaný výše, ale neruší platnost argumentů uvedených výše v 66. až 68. bodě odůvodnění. Indonéské ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli byly navíc po zaplacení antidumpingových cel na trhu Unie dostupné, což se projevilo zvýšením dovozu z Indonésie. Kromě toho neexistoval žádný důkaz o tom, že by údajné výkyvy v dostupnosti navazujících výrobků ovlivnily pouze dostupnost ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, ale nikoliv jeho bezprostřední předcházející vstup, tj. pláty z nerezavějící oceli, což by vedlo k nadbytku indonéských plátů a nedostatku indonéských ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Tvrzení, že všechny ostatní země kromě Indonésie nebyly schopny nebo ochotny dodávat společnosti Marcegaglia dostatečné množství kvalitních plátů, navíc nebylo podloženo žádnými důkazy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(75)

Po poskytnutí informací společnost Marcegaglia tvrdila, že hospodářský důvod dohody o poplatcích se společností Çolakoğlu potvrzují nedávné významné investice společnosti Marcegaglia. V lednu 2023 získala společnost Marcegaglia ocelárnu ve Spojeném království. Společnost Marcegaglia tvrdila, že tato akvizice závodu na výrobu plátů z nerezavějící oceli byla dána potřebou zajistit si spolehlivý a stabilní vlastní zdroj dodávek ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Jelikož však získaná ocelárna vyrábí pláty z nerezavějící oceli, ale nemá zařízení na válcování za tepla, společnost Marcegaglia tvrdila, že v budoucnu bude potřebovat partnerství jiného závodu, aby mohla pláty z nerezavějící oceli vyrobené ve Spojeném království zpracovávat na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, a to buď v Unii, nebo mimo ni. Společnost Çolakoğlu se v tomto ohledu osvědčila jako spolehlivý a efektivní partner, kterého by bylo možné potenciálně využit i pro zpracování plátů vyrobených ve Spojeném království na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli. Společnost Marcegaglia dále uvedla, že vzhledem k tomu, že bude brzy schopna uspokojit svou poptávku po plátech z nerezavějící oceli prostřednictvím výroby plátů ve Spojeném království, nelze v budoucnu očekávat žádný další dovoz ZTV plechů a svitků z plátů z nerezavějící oceli z Indonésie.

(76)

Komise se domnívala, že tento nedávný vývoj může v blízké budoucnosti vést ke změně zdrojů dodávek plátů z nerezavějící oceli. Tato akvizice se však uskutečnila v lednu 2023, tj. po skončení sledovaného období, a neobsahovala žádnou záruku toho, zda nebo kdy zavedená praktika obcházení skončí.

(77)

Pokud jde o údajnou budoucí změnu okolností, Komise uvedla, že po uplynutí jednoho roku od rozšíření opatření může buď společnost Marcegaglia, nebo společnost Çolakoğlu požádat o přezkum opatření proti obcházení podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, pokud by tato změna byla trvalé povahy. Taková změna by mohla být spojena s nákupem plátů z nerezavějící oceli vyráběných ve Spojeném království, které by nahradily nákup plátů z nerezavějící oceli z Indonésie, za předpokladu, že by bylo možné prokázat, že tato změna bude trvalé povahy.

(78)

S ohledem na všechny tyto skutečnosti dospěla Komise k závěru, že pro kompletaci prováděnou společností Çolakoğlu neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod mimo uložení cla. Změna obchodních toků byla důsledkem skutečnosti, že tato činnost byla zahájena a poté se podstatně zvýšila po zahájení původního šetření.

(79)

Ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. a) základního nařízení stanoví, že montáž nebo kompletace musela začít nebo být značně rozšířena po zahájení antidumpingového šetření nebo těsně před jeho zahájením a použité díly musí pocházet hlavně ze zemí, na něž se vztahují antidumpingová opatření.

(80)

Jak je popsáno v oddíle 2.4 výše, společnost Çolakoğlu během období šetření výrazně zvýšila svůj prodej na vývoz a téměř veškerý nákup hlavního vstupního materiálu, plátů z nerezavějící oceli, se uskutečňoval z Indonésie.

(81)

Komise proto dospěla k závěru, že montáž nebo kompletace se po zahájení původního šetření výrazně zvýšila, jak vyžaduje čl. 13 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(82)

V čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení se uvádí, že pokud jde o montáž nebo kompletaci, podmínkou pro stanovení obcházení je, že hodnota dílů ze zemí, na které se vztahují opatření, činí nejméně 60 % celkové hodnoty částí montovaného výrobku a že hodnota přidaná během montáže nebo kompletace je nižší než 25 % celkových výrobních nákladů.

(83)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu zopakovala své tvrzení, že praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce nespadají do oblasti působnosti čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení, jelikož výrobek, který je předmětem šetření, ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, je jiný výrobek než jeho vstupní materiál, pláty z nerezavějící oceli. Pláty se zařazují pod jiná čísla celního sazebníku než ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, protože zpracovatelské operace jsou podstatné a udělují ZTV plechům a svitkům z nerezavějící oceli nepreferenční turecký původ. Společnost Çolakoğlu rovněž uvedla, že zatímco pravidla původu jsou regulována na úrovni WTO, na úrovni WTO nebylo dosaženo žádné dohody o obcházení. Rozhodnutí rozšířit stávající opatření na dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka by proto oslabilo postavení Unie jako předního zastánce globálního slaďování obchodu. Dále společnost Çolakoğlu odkázala na případ týkající se ocelových lan a kabelů (Indie) (10), v němž Komise dospěla k názoru, že pro určení, zda se antidumpingová cla použijí, či nikoli, jsou relevantní pravidla o nepreferenčním původu.

(84)

Komise měla za to, že sazební zařazení a původ výrobku, který je předmětem šetření, a jeho hlavních vstupních materiálů nebo jejich změny jsou pro určení, zda montáž/kompletace představuje obcházení, irelevantní. Právním základem pro šetření zaměřené proti obcházení opatření je článek 13 základního nařízení, nikoli celní předpisy týkající se původu. Soudní dvůr Evropské unie totiž rozhodl, že jediným cílem nařízení o rozšíření antidumpingového cla je zajistit, aby bylo toto clo účinné, a zabránit tomu, aby bylo obcházeno (11). Za účelem posouzení možného obcházení, jak je popsáno v 82. bodě odůvodnění, Komise proto analyzovala, zda jsou splněna kritéria uvedená v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Zejména zda hodnota těchto dílů činí nejméně 60 % celkové hodnoty částí montovaného výrobku a zda hodnota přidaná během montáže nebo kompletace činí více než 25 % celkových výrobních nákladů. I když členové WTO výslovně uznali problém obcházení antidumpingových opatření (12), na úrovni WTO neexistují žádná jednotná pravidla pro obcházení, která by v tomto ohledu působila neslučitelnost pravidel Unie. Rozhodnutí Komise, na které se společnost Çolakoğlu odvolává, se netýká použití článku 13 jako takového, ale spíše výběru antidumpingových cel v případě nedodržení podmínek závazku. Kromě toho judikatura objasnila, že použití výrazu „pocházení“ namísto výrazu „původ“ v článku 13 základního nařízení znamená, že „se unijní zákonodárce úmyslně rozhodl odchýlit se od pravidel původu celního práva, a že tedy pojem „pocházení [provenience]“ vykazuje […] autonomní a odlišný obsah od obsahu pojmu „původ“ ve smyslu celního práva“ (13). Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(85)

Hlavním vstupním materiálem pro výrobu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli jsou pláty z nerezavějící oceli. Téměř 100 % plátů z nerezavějící oceli zpracovávaných společností Çolakoğlu bylo dovezeno z Indonésie. Procesem válcování za tepla, který byl v Turecku kompletací, byly tyto pláty z nerezavějící oceli dále zpracovány na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli. Podle předložených a ověřených informací společnosti Çolakoğlu představovaly pláty z nerezavějící oceli téměř 100 % celkové hodnoty součástí montovaného/kompletovaného výrobku ve smyslu čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(86)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu zopakovala své tvrzení, že výroba ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z plátů z nerezavějící oceli nepředstavuje „montáž součástí při montážní operaci“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení, protože při výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli je pouze jeden díl. Rovněž tvrdila, že odkaz na „kompletace“ v čl. 13 odst. 2 základního nařízení by měl být vykládán v kontextu přidané hodnoty po ukončení montáže. Vzhledem k této skutečnosti a vzhledem k tomu, že operace prováděné společností Çolakoğlu nelze považovat za montáže, nebyly podle společnosti Çolakoğlu splněny podmínky stanovené v čl. 13 odst. 2 písm. a) a b) základního nařízení.

(87)

Komise tato tvrzení zamítla. Praktika popsaná v 82. bodě odůvodnění byla považována za kompletaci, která spadá pod pojem montáží podle čl. 13 odst. 2 základního nařízení, jak je rovněž uvedeno v 44. bodě odůvodnění. Kromě toho byly zváženy další prvky, jak je vysvětleno níže.

(88)

Základní nařízení pojmy „montáž“ nebo „kompletace“ nedefinuje. Způsob, jakým je čl. 13 odst. 2 základního nařízení strukturován, však podporuje výklad pojmu „montáž“ ve smyslu, který má podle čl. 13 odst. 2 písm. b) výslovně zahrnovat také „kompletaci“. Z toho vyplývá, že „montáž“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 zahrnuje nejen operace, které spočívají v montáži součástí složeného výrobku, ale může zahrnovat i další zpracování, tj. konečnou úpravu výrobku.

(89)

Jak je uvedeno v 84. bodě odůvodnění, účelem šetření prováděných v souladu s článkem 13 základního nařízení je zajistit účinnost antidumpingových cel a zabránit jejich obcházení. Účelem čl. 13 odst. 2 základního nařízení je proto zachytit praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce, které používají převážně díly ze země, na niž se vztahují opatření, a montují je nebo je dokončují přidáním omezené hodnoty k těmto dílům.

(90)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu tvrdila, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyráběné z plátů tureckého původu nespadají do oblasti působnosti šetření. Proto by se rozšíření opatření mělo týkat pouze ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyráběných z indonéských plátů, a nikoli ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyráběných z plátů tureckého původu. Společnost Çolakoğlu rovněž tvrdila, že vzhledem k existenci použitelného a praktického způsobu ověření tureckého původu by původ mohly kontrolovat vnitrostátní celní orgány. Konkrétně získání osvědčení EUR.1, které uděluje preferenční původ, by mělo poskytovat dostatečné záruky, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, na které se vztahuje, byly zpracovány z plátů tureckého původu.

(91)

Ustanovení čl. 13 odst. 1 základního nařízení umožňuje rozšíření cla na dovoz obdobného výrobku ze třetích zemí, pokud jsou splněny příslušné podmínky. Podle čl. 13 odst. 4 lze udělit osvobození z rozšíření opatření výrobcům dotčeného výrobku, u nichž je zjištěno, že se nepodílejí na praktikách obcházení. Při své analýze byla Komise povinna zohlednit veškerý prodej výrobku, který je předmětem šetření, do Unie dotčeným vyvážejícím výrobcem, včetně prodeje výrobků vyrobených z plátů tureckého původu, a nikoli pouze prodej výrobků vyrobených z indonéských plátů. V tomto ohledu šetření potvrdilo, že společnost Çolakoğlu vyvážela do Unie ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyrobené převážně z indonéských plátů. Šetřením bylo konkrétně zjištěno, že během sledovaného období bylo ze [40 000–50 000] tun ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyvážených společností Çolakoğlu do Unie pouze [20–200] tun ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyrobených z plátů tureckého původu, což představuje maximálně 0,5 % dílů. Tudíž díly, pláty z nerezavějící oceli dovážené z Indonésie, představovaly ve sledovaném období více než 99,5 % všech dílů použitých při celkové výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(92)

Po poskytnutí informací společnost Çolakoğlu tvrdila, že bylo porušeno její právo na obhajobu, zejména čl. 6 odst. 7 základního nařízení a článek 296 SFEU, protože její původní žádost o osvobození se týkala nejen ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyrobených z indonéských plátů, ale samostatně také ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli vyrobených z plátů tureckého původu. Podle společnosti Çolakoğlu se tímto prvkem poskytnutí informací nezabývalo.

(93)

Jak je uvedeno výše v 85. bodě odůvodnění, podle čl. 13 odst. 1 základního nařízení se rozšíření týká dovozu obdobného výrobku ze třetích zemí a čl. 13 odst. 4 umožňuje osvobození „výrobcům […], o kterých se zjistí, že se nepodílejí na praktikách obcházení“. Komise v informačním dokumentu uvedla, že pro účely posouzení kritéria 60 % zohlednila všechny pláty zpracované společností Çolakoğlu a že téměř 100 % plátů z nerezavějící oceli, které zpracovala, bylo dovezeno z Indonésie. Tyto pláty představovaly téměř 100 % celkové hodnoty součástí montovaného/kompletovaného výrobku ve smyslu čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Na základě tohoto posouzení bylo zjištěno, že se společnost Çolakoğlu dopouští praktik obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 4 základního nařízení, a proto jí nemohlo být osvobození podle uvedeného ustanovení uděleno. Kromě toho Komise po poskytnutí informací v 91. bodě odůvodnění výše potvrdila, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyrobené z plátů tureckého původu musí být v její analýze zohledněny a nelze je z rozsahu šetření vyloučit. Komise se proto domnívala, že právo společnosti Çolakoğlu na obhajobu bylo plně respektováno, a stížnost zamítla.

(94)

Komise tudíž dospěla k závěru, že kritérium 60 % stanovené v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení bylo splněno.

(95)

Bylo zjištěno, že stanovená průměrná přidaná hodnota během sledovaného období byla nižší než 5 %, tj. výrazně nižší než 25 % prahová hodnota stanovená v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Komise proto dospěla k závěru, že hodnota přidaná během montáže nebo kompletace byla nižší než 25 % celkových výrobních nákladů, jak vyžaduje čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení, aby tyto operace představovaly obcházení.

(96)

Komise v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení zkoumala, zda dovoz výrobku, který je předmětem šetření, maří nápravné účinky aktuálně platných opatření, pokud jde o množství a ceny.

(97)

Na základě předložených a ověřených údajů společností Çolakoğlu a Marcegaglia vyvezla společnost Çolakoğlu ve sledovaném období 40 000 až 50 000 tun. Žadatel současně odhadl spotřebu v Unii při prodeji na volném trhu za sledované období přibližně na 1 200 000 tun. Podíl dovozu z Turecka na trhu proto představoval přibližně 4 % spotřeby v Unii při prodeji na volném trhu během posuzovaného období a více než 3 % spotřeby v Unii při prodeji na volném trhu zjištěné v období původního šetření. Navíc vzhledem k tomu, že Komise zjistila podstatnou volnou kapacitu válcovny za tepla společnosti Çolakoğlu, by společnost mohla v budoucnu výrazně zvýšit objem vývozu.

(98)

Pokud jde o ceny, Komise porovnala průměrnou cenu nepůsobící újmu zjištěnou v původním šetření s váženým průměrem vývozních cen CIF určených na základě statistik Eurostatu, které byly řádně upraveny tak, aby zahrnovaly náklady po proclení. Komise použila statistiky Eurostatu, protože transakce mezi společností Çolakoğlu a společností Marcegaglia byly založeny na smlouvě o poplatcích, a tudíž představovaly poplatek za služby a neodrážely tržní cenu. Toto cenové srovnání ukázalo, že dovoz společnosti Çolakoğlu se prodával pod cenami v Unii o více než 13 %.

(99)

Po poskytnutí informací společnost Marcegaglia, společnost Çolakoğlu a vláda Turecké republiky tvrdily, že vzhledem k nárůstu indonéského dovozu nemají stávající opatření na indonéský dovoz žádný nápravný účinek, který by mohl být potenciálně narušen dovozem z Turecka, jenž je v absolutních hodnotách výrazně nižší.

(100)

Společnost Çolakoğlu rovněž tvrdila, že pokud by nějaký dovoz narušoval nápravné účinky, nejednalo by se o turecký dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, ale spíše o dovoz plátů údajně zpracovávaných na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v Unii, a to vzhledem k jeho podstatně vyšším objemům.

(101)

Komise připomněla, že ačkoli dovoz plátů z Indonésie do Unie byl skutečně objemově větší než dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka, nic to nemění na závěrech šetření, že dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka mařil nápravné účinky opatření, konkrétně že tento dovoz představoval více než 4 % celkové spotřeby v Unii během sledovaného období a prodával se pod cenami v Unii o více než 13 %. Kromě toho pokračování dovozu indonéských ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli neznamenalo, že původní opatření byla neúčinná. Účelem těchto opatření totiž nebylo odstranit dovoz, ale vytvořit rovné podmínky. Dovoz indonéských ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli do Unie pokračoval a dokonce se zvýšil, ale podléhá clu, které má účinky dumpingu působícího újmu odstranit.

(102)

Pokud jde o dovoz indonéských plátů do Unie, Komise podotýká, že to, zda existují i jiné faktory, které by mohly mařit nápravný účinek opatření, není pro zjištění v tomto případě relevantní. Kromě toho čl. 13 odst. 1 základního nařízení nevyžaduje, aby Komise analyzovala další případné faktory, které by mohly dodatečně oslabovat nápravné účinky cla.

(103)

Po poskytnutí informací společnost Marcegaglia tvrdila, že vzhledem k omezenému trhu dovoz černých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli z Turecka nemaří nápravné účinky platných opatření proti dovozu indonéských ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli.

(104)

Jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění, Komise uvedla, že v původním šetření byl učiněn závěr, že černé i bílé svitky mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti, vzájemně si konkurují a spadají do definice výrobku. Tato námitka byla tedy zamítnuta.

(105)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že dovozem z Turecka, který byl předmětem tohoto šetření, došlo k maření stávajících opatření, pokud jde o množství a ceny.

(106)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení Komise rovněž prošetřila, zda existuje důkaz o dumpingu vzhledem k běžným hodnotám stanoveným dříve pro obdobný výrobek.

(107)

Za tímto účelem Komise porovnala průměrné vývozní ceny z Turecka na základě statistik Eurostatu s běžnými hodnotami zjištěnými během původního šetření upravenými o zvýšení cen ZTV svitků z nerezavějící oceli v Indonésii uvedené ve veřejných databázích (14). Ze srovnání běžných hodnot a vývozních cen vyplynulo, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli byly dováženy během sledovaného období za dumpingové ceny.

(108)

Na základě výše uvedených zjištění dospěla Komise k závěru, že antidumpingová cla uložená na dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli pocházejících z Indonésie byla obcházena dovozem výrobku, který je předmětem šetření, zasílaného z Turecka společností Çolakoğlu.

(109)

Vzhledem k tomu, že úroveň spolupráce byla vysoká, neboť vykázaný prodej na vývoz společnosti Çolakoğlu představoval [88 % až 93 %] celkového objemu dovozu z Turecka do Unie během posuzovaného období, a že žádný jiný turecký výrobce ve smyslu čl. 13 odst. 4 základního nařízení nepožádal o osvobození, dospěla Komise k závěru, že zjištění o praktikách obcházení týkající se společnosti Çolakoğlu jsou reprezentativní ve vztahu k veškerému dovozu z Turecka.

(110)

Proto by v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení měla být platná antidumpingová opatření na dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli pocházejících z Indonésie rozšířena na dovoz výrobku, který je předmětem šetření.

(111)

Podle čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce základního nařízení by opatřením, které má být rozšířeno, mělo být opatření stanovené v čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) 2020/1408 pro „všechny ostatní společnosti“, což je konečné antidumpingové clo ve výši 17,3 % použitelné na čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením.

(112)

V souladu s čl. 13 odst. 3 základního nařízení, který stanoví, že by se případná rozšířená opatření měla vztahovat na dovoz, který vstoupil do Unie podle evidence uložené nařízením o zahájení šetření, by měla být z tohoto evidovaného dovozu výrobku, který je předmětem šetření, vybírána cla.

(113)

Jak je popsáno výše, bylo zjištěno, že společnost Çolakoğlu se podílela na praktikách obcházení. Proto nemohlo být této společnosti uděleno osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení.

(114)

Jak je uvedeno v oddíle 2.2 výše, společnosti Saritas, UCAS a AST nebyly považovány za vyvážející výrobce, a proto nebyly oprávněny žádat o osvobození. Stejně tak nebyla Komise schopna zjistit, vzhledem k nedostatečné odpovědi, zda je společnost Poyraz skutečným výrobcem, a zda je tudíž způsobilá pro osvobození.

(115)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by žádná z těchto společností neměla být z rozšíření opatření osvobozena.

(116)

Komise všem zúčastněným stranám sdělila dne 30. ledna 2023 podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a vyzvala je k podání připomínek. Připomínky byly obdrženy od společností Çolakoğlu a Marcegaglia a od vlády Turecké republiky a byly řádně zváženy.

(117)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,