NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2023/398

ze dne 14. prosince 2022,

kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud jde o rozšíření možností činit celní prohlášení ústně nebo jakýmkoli jiným úkonem považovaným za celní prohlášení, zrušení platnosti prohlášení ve zvláštních případech a upřesnění výměny informací pro vstupní souhrnná celní prohlášení

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (1), a zejména na čl. 131 písm. c) a články 160 a 175 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Praktické uplatňování nařízení (EU) č. 952/2013 (dále jen „kodex“) ve spojení s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (2) ukázalo, že v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci je třeba provést některé změny, aby se lépe přizpůsobilo potřebám hospodářských subjektů a celních správ a aby se zohlednil vývoj nadcházejícího uvedení do provozu vydání 2 a 3 systému kontroly při dovozu (ICS2).

(2)

Aby se vyjasnilo, že v případě poštovních zásilek překládaných v Unii má v určitých situacích povinnost poskytnout údaje vstupního souhrnného celního prohlášení provozovatel poštovních služeb ve třetí zemi, z níž bylo zboží odesláno, je v souladu s čl. 127 odst. 6 nařízení (EU) č. 952/2013 nezbytné zavést novou definici „provozovatele poštovních služeb třetí země“.

(3)

Od data stanoveného v příloze prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151 (3) pro uvedení do provozu vydání 3 systému ICS2 musí mít různé osoby zapojené do procesu přepravy zboží na celní území Unie po železnici možnost předkládat části informací vstupního souhrnného celního prohlášení, tj. vícenásobné podání. Do nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být doplněn nový článek 112a, který by tuto možnost stanovil.

(4)

Aby provozovatelé poštovních služeb třetích zemí měli povinnost předkládat údaje vstupního souhrnného celního prohlášení pro zboží překládané na celním území Unie, pokud tento provozovatel poštovních služeb tyto údaje dopravci neposkytl, měl by být změněn článek 113a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

(5)

Obaly opatřené trvalým označením identifikujícím osobu, které jsou dočasně dovezené naplněné a zpětně vyvezené plné či prázdné, lze deklarovat prostřednictvím ústního prohlášení nebo jakýmkoli jiným úkonem uvedeným v článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Jelikož to lze provést pouze u naplněných obalů dovážených osobami usazenými mimo celní území Unie, je nezbytné rozšířit uplatňování této zjednodušené celní formality na obaly dovážené prázdné bez ohledu na to, kde jsou osoby, které je dováží, usazeny.

(6)

Měla by být zavedena možnost vrátit dovozní clo ve zvláštních situacích, kdy je zboží dodáno bezplatně charitativním nebo dobročinným organizacím. To by mělo být umožněno přidáním nového důvodu pro zrušení platnosti celních prohlášení po propuštění zboží, což umožní vrácení dovozního cla zaplaceného v souladu s čl. 116 odst. 1 kodexu.

(7)	Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se mění takto:

1)	v článku 1 se doplňuje nová definice, která zní: „(54) „provozovatelem poštovních služeb třetí země“ provozovatel usazený ve třetí zemi a určený touto třetí zemí k poskytování mezinárodních služeb upravených Úmluvou Světové poštovní unie.“ ;

v kapitole 1 hlavy IV se vkládá nový článek 112a, který zní:

„Článek 112a

Poskytování údajů do vstupního souhrnného celního prohlášení jinými osobami ve specifických případech železniční přepravy

(čl. 127 odst. 6 kodexu)

1. Jestliže v případě železniční přepravy uzavře jedna či více osob, u nichž se nejedná o dopravce, na totéž zboží jednu či více doplňujících přepravních smluv, na něž se vztahuje jeden či více dodacích listů, a jestliže osoba vydávající dodací list nezpřístupní údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení své smluvní straně, která vydává dodací list této osobě nebo smluvní straně, s níž tato osoba uzavřela dohodu o společné nakládce zboží, pak osoba, která nezpřístupní tyto požadované údaje, je povinna tyto údaje poskytnout v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu celnímu úřadu prvního vstupu.

Pokud příjemce uvedený v dodacím listu, k němuž nejsou dispozici podkladové dodací listy, nezpřístupní osobě, která tento dodací list vydává, údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení, je povinen tyto údaje poskytnout celnímu úřadu prvního vstupu.

2. Do data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se nepoužije odstavec 1 tohoto článku.“

;

v článku 113a se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„4. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447, pokud provozovatel poštovních služeb třetí země nezpřístupní údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení u poštovních zásilek přepravci, který je povinen prostřednictvím uvedeného systému předložit zbývající údaje z prohlášení, předloží tyto údaje celnímu úřadu prvního vstupu v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu provozovatel poštovních služeb třetího státu v zemi odeslání, je-li zboží přepravováno přes území Unie.“

;

v čl. 136 odst. 1 se písmeno j) nahrazuje tímto:

„j)	obaly, které jsou dovezeny plné nebo prázdné a mají být zpětně vyvezeny plné nebo prázdné, nesoucí trvalé, nesmazatelné označení identifikující osobu usazenou na celním území Unie nebo mimo něj;“;

v článku 138 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c)	zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) a j) tohoto nařízení, které je osvobozeno od dovozního cla jako vrácené zboží v souladu s článkem 203 kodexu;“;

v článku 139 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Není-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) až d) a h), i) a j) navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené k dočasnému použití v souladu s článkem 141.

2. Není-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) až d) a h), i) a j) navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené ke zpětnému vývozu v souladu s článkem 141 po vyřízení režimu dočasného použití.“

;

v článku 141 se odstavec 1 mění takto:

a)	návětí se nahrazuje tímto: „Ve vztahu ke zboží uvedenému v čl. 138 písm. a) až d) a h), článku 139 a čl. 140 odst. 1 se za celní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu považuje kterýkoli z následujících úkonů:“;

v písmenu d) se body iv) a v) nahrazují tímto:

„iv)	je-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) a j) tohoto nařízení považováno za navržené k dočasnému použití v souladu s čl. 139 odst. 1 tohoto nařízení;

v)	vstupuje-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) a j) tohoto nařízení a splňující podmínky stanovené v článku 203 kodexu na celní území Unie v souladu s čl. 138 písm. c) tohoto nařízení.“;

v čl. 148 odst. 4 se doplňuje nové písmeno f), které zní:

„f)

jestliže bylo zboží propuštěno do volného oběhu a celním orgánům je uspokojivě prokázáno, že zboží nebylo použito nebo spotřebováno na celním území Unie, pokud:

i)	je žádost podána do 1 roku od data přijetí celního prohlášení;

ii)	zboží bylo bezplatně předáno charitativním nebo dobročinným organizacím, které vykonávají svou činnost na celním území Unie, a v okamžiku přijetí celního prohlášení uvedeného v bodě iii) by toto zboží bylo způsobilé pro osvobození od dovozního cla, pokud by bylo propuštěno do volného oběhu a

iii)	ve lhůtě stanovené v bodě i) bylo podáno celní prohlášení k propuštění do volného oběhu s úplným osvobozením od dovozního cla pro dotyčné zboží těmito charitativními nebo dobročinnými organizacemi nebo jejich jménem.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. prosince 2022.

Za Komisi

předsedkyně

Ursula VON DER LEYEN

(1) Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.

(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 1).

(3) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151 ze dne 13. prosince 2019, kterým se zavádí pracovní program pro vývoj elektronických systémů stanovených v celním kodexu Unie a jejich uvedení do provozu (Úř. věst. L 325, 16.12.2019, s. 168).