(1)

Dne 30. června 2020 přijala Rada doporučení (EU) 2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení (1).

(2)

Dne 2. února 2021 Rada pozměnila doporučení (EU) 2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení (2) s cílem aktualizovat kritéria používaná k posouzení toho, zda jsou cesty ze třetích zemí, jež nejsou nezbytně nutné, bezpečné a zda by měly být povoleny.

(3)

Touto změnou byly zavedeny mechanismy, které mají v EU zabránit šíření variant viru SARS-COV-2 vzbuzujících obavy (3).

(4)

Dne 20. května 2021 Rada pozměnila doporučení (EU) 2020/912 (4) s cílem zohlednit zavádění a pozitivní účinky očkovacích kampaní při omezování šíření viru, jakož i dále omezit zavlečení a šíření nových variant vzbuzujících zájem a obavy do EU.

(5)

Dne 14. června 2021 přijaly Parlament a Rada nařízení (EU) 2021/953 (5) a (EU) 2021/954 (6) o digitálním certifikátu EU COVID. Digitální certifikát EU COVID se ukázal být základním nástrojem, který pomáhá obnovit cestování v rámci EU.

(6)

Od přijetí nařízení (EU) 2021/953 přijala Komise několik prováděcích aktů, které stanoví, že certifikáty týkající se onemocnění COVID-19 vydané určitou třetí zemí se považují za rovnocenné certifikátům vydaným členskými státy v souladu s uvedeným nařízením. Certifikáty o očkování, o zotavení a o testu, na něž se tyto prováděcí akty vztahují, tak mohou být bezpečně a spolehlivě ověřeny. Digitální certifikát EU COVID, a zejména prováděcí rozhodnutí přijatá na tomto základě tak rovněž usnadnily bezpečné opětovné cestování ze třetích zemí do EU. (7)

(7)

Vzhledem k vývoji pandemie, včetně výskytu varianty omikron vzbuzující obavy, jakož i k rostoucí míře proočkovanosti a postupnému rušení cestovních omezení na celém světě by měl být stávající přístup stanovený v doporučení (EU) 2020/912 aktualizován, aby zohlednil zavedení digitálního certifikátu EU COVID.

(8)

Dne 22. října 2021 vyzvala Evropská rada ve svých závěrech s ohledem na vývoj epidemiologické situace k další koordinaci s cílem usnadnit volný pohyb v rámci EU a cestování do EU a k revizi obou doporučení, včetně doporučení Rady (EU) 2020/912.

(9)

Standardní doba uznávání certifikátů o očkování vydaných třetími zeměmi po dokončení základního očkování by měla být stanovena na 270 dnů. V zájmu zajištění koordinovaného přístupu by členské státy neměly uznávat certifikáty o očkování vydané po dokončení základního očkování, pokud od podání dávky, která je v něm uvedená, uplynulo více než 270 dnů. V tomto případě by členské státy měly uznávat certifikáty o očkování, z nichž vyplývá, že po dokončení základního očkování byla obdržena dodatečná dávka.

(10)

Aby se dále usnadnilo bezpečné cestování do EU, měla by být prahová hodnota pro čtrnáctidenní kumulativní míru hlášení případů COVID-19 zvýšena ze 75 na 100 na 100 000 obyvatel. Zároveň, aby se zohlednily lepší testovací schopnosti téměř dva roky po prvním výskytu viru, by měla být zvýšena požadovaná minimální týdenní míra testování z 300 na 600 testů na 100 000 obyvatel. To by mělo dále zvýšit spolehlivost údajů používaných k určení toho, do jaké míry by měly být z dané třetí země umožněny cesty, které nejsou nezbytně nutné.

(11)

Pro usnadnění cest do Unie, jež nejsou nezbytně nutné, a zvýšení předvídatelnosti pro cestující ze třetích zemí by členské státy měly nejen uznávat očkovací látky proti onemocnění COVID-19, kterým byla udělena registrace podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 (8), ale také ty, které dokončily proces Světové zdravotnické organizace (WHO) pro zařazení na seznam k nouzovému použití.

(12)

Kromě toho by členské státy měly jako alternativu k očkování povolit cesty, které nejsou nezbytně nutné, osobám, jež se zotavily z onemocnění COVID-19 během 180 dnů před cestou do EU a jež jsou držiteli digitálního certifikátu EU COVID nebo certifikátu, který byl uznán za jemu rovnocenný.

(13)

Aby se dále snížilo riziko přenosu viru SARS-CoV-2, mohly by členské státy také vyžadovat platný doklad o testu polymerázové řetězové reakce v reálném čase (RT-PCR) s negativním výsledkem provedeném před odjezdem, pokud cestující buď i) byl očkován látkou proti onemocnění COVID-19, která dokončila proces WHO pro zařazení na seznam k nouzovému použití, avšak není uvedena na seznamu očkovacích látek registrovaných v EU podle nařízení (ES) č. 726/2004, nebo ii) se zotavil z onemocnění COVID-19 během 180 dnů před cestou do EU.

(13a)

Vzhledem k tomu, že nemusí být možné ověřit pravost, integritu a platnost certifikátů o očkování vydaných třetími zeměmi, které nepoužívají rámec pro důvěryhodnost digitálního certifikátu EU COVID nebo certifikátu o očkování, který byl uznán za jemu rovnocenný, mohly by členské státy rovněž požadovat platný doklad o negativním testu RT-PCR provedeném před odjezdem, pokud je cestující plně očkován očkovací látkou proti onemocnění COVID-19, které byla udělena registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, ale není držitelem digitálního certifikátu EU COVID nebo certifikátu, který byl uznán za jemu rovnocenný.

(14)

Děti starší 6 let a mladší 18 let by měly mít možnost cestovat pod podmínkou, že byly před odjezdem podrobeny testu RT-PCR s negativním výsledkem. V těchto případech by členské státy mohly vyžadovat podstoupení dalšího testu po příjezdu, karanténu nebo samoizolaci. Pokud mají děti starší 6 let a mladší 18 let platný doklad o očkování proti onemocnění COVID-19 vydaný na základě očkovací látky proti tomuto onemocnění registrované v EU podle nařízení (ES) č. 726/2004, neměl by být žádný test vyžadován. Na děti mladší 6 let, které cestují s dospělou osobou, by se dodatečné požadavky vztahovat neměly.

(14a)

Členské státy by mohly povolit cesty, které nejsou nezbytně nutné, osobám, u nichž je uznané očkování proti onemocnění COVID-19 z lékařského hlediska kontraindikováno, pokud tyto osoby předložily nezbytnou dokumentaci a před odjezdem podstoupily test RT-PCR s negativním výsledkem.

(15)

S ohledem na rostoucí míru proočkovanosti na celém světě je vhodné začít uvažovat o postupném přechodu od současného hybridního přístupu založeného na zemi/osobě k přístupu založenému čistě na osobách a založit zrušení cestovních omezení pouze na statusu očkování nebo funkci/potřebě, kterou cestující plní. V současné době však stále existují třetí země s omezeným přístupem k očkovacím látkám nebo s nízkou mírou proočkovanosti. S cílem poskytnout třetím zemím čas na zvýšení proočkovanosti, včetně podání posilovacích dávek v zájmu zajištění platnosti certifikátů o očkování, a na základě předchozího obecného posouzení situace v oblasti očkování ve třetích zemích podle údajů poskytnutých mimo jiné delegacemi EU, a to do 30. dubna 2022, by proto Komise měla doporučení přezkoumat s cílem zrušit přílohu I s ohledem na rostoucí míru proočkovanosti na celém světě. Komise by měla podat zprávu Radě a případně by jí mohla předložit návrh na zrušení přílohy I.

(16)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto doporučení a toto doporučení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto doporučení doplňuje schengenské acquis, mělo by se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto doporučení Radou rozhodnout, zda je provede.

(17)

Toto doporučení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (9); Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto doporučení pro ně není závazné ani použitelné.

(18)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (11).

(19)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (13).

(20)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (14), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí 2011/350/EU (15).

(21)

Právním statusem tohoto doporučení, jak je uveden v 15. až 19. bodě odůvodnění, není dotčena potřeba, aby všechny členské státy v zájmu řádného fungování schengenského prostoru koordinovaně rozhodly o zrušení omezení cest do Unie, jež nejsou nezbytně nutné,